ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA

Transkript

1 ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA 49 roník XXIV, 2013,. 4 Marginálie ke stavebnímu vývoji a podob hradu Lipnice Velkolepý hrad Lipnice (okr. Havlíkv Brod) skrývá mnohá tajemství a dosavadní úrove jeho poznání nelze pes prkopnické dílo Dobroslavy Menclové 1) a stavebnhistorický przkum zpracovaný kolektivem Dobroslava Líbala 2) rozhodn považovat za konenou a vyerpávající. V posledních letech se v souvislosti s akcemi stavební obnovy rozvíjejí przkumné a dokumentaní aktivity. Jejich výsledky zatím nebyly publikovány. Nelze zde opomenout zmínku, že na hrad Lipnici se v první plce ervence 2011 a 2012 uskutenily dva dokumentaní kurzy, poádané Sdružením pro stavebn historický przkum. 3) Thurnovský palác V nejnižším podlaží velice zajímavého paláce se mimo jiné nalézá úzký jihozápadní sklep, zaklenutý dvma úseky valených kleneb, o nmž F. R. Václavík uvažuje, že mohl sloužit jako topeništ teplovzdušného vytápní. 4) Zajímavý je již vstup do tohoto sklepa, evidentn dodaten prolámaný v elní stn. Dobroslava Menclová jej ve své analýze považovala za souást pvodní výstavby, pitom však pominula, že se tento vstup vyhýbá silné zdi podezdní schodišt do patra, datované do pozdn gotické pestavby. Dobroslav Líbal kladl vznik vstupu do sklepa do renesanního období. Vstup do sklepa zaíná v úzké ásti chodby do suterén širokým úsekem se segmentovou klenbou, následuje zúžení z jižní strany a rozšíení k severu, oddlené pasem a peklenuté další segmentovou klenbou. Jako pata jižní stojky portálu slouží druhotn použity architektonický lánek s masivním oblounem a okosením hrany, zatímco hranu proti Jií Slavík okosení proleuje polodrážka. Podobný dodatený prchod se nachází v nejjižnjší ásti zdi, oddlující východní trakt suterén od jejich stední ásti, pi nároží vže Samson a nepochybn zízený pi prolámání vstupu do spodního sklepa v této vži. Jiný druhotn použitý prvek se nachází v nadpraží portálu v prchodu do severovýchodního horního sklepa (ze vznikla pi pozdn gotické výstavb hradu). Jde o stojku z ostní s oblounem vloženým do nárožního okosení, nejspíše z portálu. Na elní ploše se nachází kamenická znaka v podob maltézského kížku, složeného z trojúhelník. Na severovýchodní stran druhého patra Thurnovského paláce si Dobroslava Menclová povšimla zazdného prchodu 5) a zejm jej považovala za východ na pavla, kterou pak rozkreslila na své perspektivní rekonstrukci hradu pro 16. století. 6) Tento, dnes z venkovního líce nerozeznatelný otvor, byl ješt kolem roku 1900 patrný jako neomítaná plocha v jinak omítaném zdivu. 7) Pruh neomítaného zdiva s hlubokými spárami pod ním pokraoval až do úrovn pízemí. Práv poškození zdiva vede k úvaze, zda se nejednalo o záchodový arký. 8) V blízkosti tohoto prchodu se jihovýchodn v meziokenním pilíi nachází nevelký otvor stílnového okénka. 9) Nabízí se zde možnost, že i ve 2. Pdorys hradu Lipnice podle D. Menclové s vyznaením výpadních branek. Šipkami vyzna- eny výpadní branky, ernými body je vyznaena poloha pedpokládaného prevétu, portálu v suterénu s druhotn použitým architektonickým lánkem a žlab v konstrukcích Thurnovského paláce. Tekovan obrys budovy odhalené archeologickým výzkumem J. Šulcové (brána i kuchyn).

2 Nárt profilu druhotn použitého prvku v portálu do jihozápadního sklepa. pate se ve vnitním líci do výšky cca 2,5 m dochovalo pedrenesanní, nejspíše pozdn gotické zdivo. Podle situace na severovýchodním nároží lze soudit, že líc zde byl výrazn pezdn pi renesanní výstavb. S prchodem ml být souasný i devný i hrázdný ochoz, výrazn zastiující podstešní patro. Této pedstav navíc odporuje skutenost, že okna 2. patra paláce jsou vybavena výrazn pedstupujícími ímsami, které by pekážely pi pohybu po pavlai a nebyly by pitom ve stínu pavlae nijak viditelné. Na historických snímcích jsou ve zdivu na dolním okraji omítané plochy patrné kapsy pro konzoly i otvory po nosných trámech pavlae. Další otvory stejné velikosti se nacházely v úrovni nadpraží oken i mírn pod nimi. Nelze proto vylouit, že ob úrovn otvor vznikly pi výstavb posledního palácového patra nebo až v souvislosti s jeho omítáním, nejspíše za barokních úprav ve 2. polovin 17. století i ve století následujícím. Pedevším z kolize pavlae s profilovanými ímsami oken vyplývá myšlenka, zda zde pavla v navrženém rozsahu vbec nkdy byla. Severovýchodní strana Thurnovského paláce. Na severozápadním i jihozápadním nároží paláce se ve 2. pate pod stechou jako armatura (odlišná od armatury spodních ástí) nalézají nejmén dva až ti kusy kamenných Kamenné žlaby druhotn použité jako armatury pod korunou severozápadního nároží Thurnovského paláce. žlab. Zejm sem byly osazeny pi renesanní výstavb s tím, že budou zakryty omítkou. Pvodn nejspíše sloužily pro odvod vody z úžlabí starších (trkovských) stech paláce. Pod palácem se na terénu nachází velké množství zlomk prejzové krytiny. Vzhledem k finanní náronosti na poízení této krytiny lze uvažovat o jejím pvodu spíše pi renesanní pestavb paláce než pi barokních zásazích ekonomicky nijak zdatných Vernier v období 2. poloviny 17. nebo v prbhu 18. století. Vž Samson Hranolová vž zvaná Samson stála njakou dobu voln pi hradb, na nárožích nádvorní strany byla opatena kvádrovou armaturou, viditelnou ve stn sálu ve 2. pate Thurnovského paláce. Akoliv tato vž patí mezi nejstarší sou- ásti hradu, její stavební vývoj nelze po pozdn gotické pestavb a sananích zásazích ze 70. let 20. století blíže rozpoznat. Pi bližším pohledu na vnjší i vnitní líce zdiva totiž nejsou patrné prakticky žádné stopy starších konstrukcí a otvor (zazdívky, záklenky, špalety). Pouze na jihozápadním nároží jsou v horní ásti pízemí patrné jako nárožní armatury druhotn použité architektonické lánky jednoduchá okosená ostní a v parapetu okna v 1. pate jihozápadního prelí druhotn použitý kvádr s hladkou plochou. Ke starší podob vže zejm náleží i zazdné úzké vysoké okénko ve 3. pate jihovýchodního prelí, zásti dnes zakryté stechou tzv. vrátnice. V interiéru se ve 2. a ve 3. pate v jihovýchodní zdi objevují jižní špalety otvor: ve 2. pate nejspíše okenního výklenku, ve 3. pate poblíž východního kouta špaleta neznámého otvoru. 10) Další otvory byly zejm pi pozdn gotické pestavb výrazn zvtšeny a nelze je dnes identifikovat. To ovšem znamená, že tehdejší výškové úrovn vže se velice blížily dnešním. Zde je nutno litovat, že neexistuje žádná (?) dokumentace malovaného podstropního vlysu z poátku 15. století s vartemberskou (?) erbovní galerií ve 2. pate, odhaleného po destrukci kleneb v roce 1917 a zejm záhy zaniklého. 11) 50

3 posledního patra Samsonu byl umístn na východní stran ochozu pi jednom z nároží tak, aby jeho provoz neohrožoval velká okna. Prevét zejm byl devný a zanikl nejpozdji s ochozem. ást prelí vže Samson s arkýi záchod. Malou záhadou je i poslední patro vže Samson s nízkými okénky dsledn vybavenými sedátky. Patro pitom nejspíše v pozdn gotické podob nebylo ureno k delšímu pobytu nenacházíme zde zbytky po vytápcím zaízení (krb, kamna) ani pozstatky prevétu. Pitom prevéty byla vybavena všechna zbývající patra vže, resp. pístavku vrátnice. Lze pedpokládat, že nezbytný prevét Výpadní branky Zvláštností hradní stavby na Lipnici je existence dvou výpadních branek v severní ásti areálu. Lépe se dochovala východní branka v nejnižším podlaží vže Samson, pístupná z nejnižšího podlaží studniního sklepa. Západní branka ve spojovacím traktu z nynjší kanceláe správy objektu je dnes zvení upravena do podoby prchodu se segmentovým záklenkem, ped obnovou hradu po roce 1970 zde existoval vylámaný otvor. Na vnitním líci je dodnes opat- ena lomeným portálem, za kterým se ve špaletách dochovaly kapsy pro zasouvání závory. Nejstarší fotografie (z doby ped destrukcí velké vže v roce 1916) zachycují podobný portál i na vnjším líci hradby, zazdný v hloubce s malým okénkem pod úrovní pat oblouku. Mladší fotografie dokládají vybouraný otvor bez portálu, nejspíše použitého do nkteré ze staveb v okolí. Tuto branku pokládali autoi stavebn historického przkumu za okno, v popisu nov upraveného prostoru zmínili pouze lomený záklenek. 12) Vnjší otvor s portálem a odlehovacím segmentovým záklenkem se nacházel vysoko nad terénem a zejm byl od poátku pístupný pouze po žebíku. Rozhodn zde nelze uvažovat o existenci trvalého mostu na pedpokládaný ochoz na parkánu, jak je rekonstruován na modelu hradu pro 14. století. Také prchod východní zdí nejnižšího patra vže Samson je na obou stranách vybaven žulovými lomenými okosenými portály. Vnitní portál je v oblouku okosen oboustrann, na jižní stojce a v severní pat oblouku se nacházejí kamenické znaky v podob písmen V a obráceného S. Za vnjším ostním se skrývá otvor pro závoru. Prchod je Vnitní portál výpadní branky ze spodního podlaží vže Samson. Ústí výpadní branky ze spojovacího traktu mezi kaplovou vží a Thurnovským palácem. 51

4 starší než dnešní, zejm pozdn gotická klenba suterénu. Pi výstavb klenby se zejm poítalo s tím, že otvor bude zazdn a v bocích byly proto vytvoeny šmorce. 13) K zazdní snad skuten na jistou dobu mohlo dojít a možná z tohoto dvodu chybí na kresebné rekonstrukci D. Menclové. Prchod se nachází pímo na úrovni terénu, ve vnjším portálu jsou osazeny novodobé kované dvee. Pedsunuté opevnní a okruh parkánu s tzv. bastiony V nkterých publikacích se uvažuje o možném pedchdci hradu na návrší Bílá vž vzdáleném od hradu 270 m jižním smrem, kde se dochovalo torzo válcové vže o vnjším prmru 9 m, obklopené hradbou s píkopem a valem. Tento názor se naposledy objevil v urbanistické encyklopedii Karla Kui, 14) následn jej vyvrací Tomáš Durdík. 15) Samotné lícované zdivo vže z lomové žuly je píliš fragmentární, východní ást areálu bohužel poškodila výstavba vodojemu a cesty na jižní stranu návrší. Terénní reliéf v blízkosti vže nepochybn doznal zmn již za obléhání hradu císaským vojskem v roce 1646, když zde byla zízena dlostelecká baterie, devastující svou palbou hradní objekty. 16) Dosud nezodpovzenou otázkou je, zda njaké stopy obléhacích zaízení nejsou dochovány na Holém kopci 440 m severn od hradu. Bašta Kenovka. Na základ výkladu Dobroslavy Menclové se o vnjším opevnní hradu uvažuje (spolu s vnjším opevnním nedalekého hradu Orlík u Humpolce) 17) jako o nejstarší bastionové fortifikaci v echách. Vnjší fortifikace hradu Lipnice sestávala z parkánové hradby, obíhající jihovýchodní ást hradu, ze které vystupovaly na severovýchod bašta Kenovka a na jihovýchod rozlehlá bašta ped vstupní stranou hradu. Tetí bašta se nachází pod kaplovou vží. Za souást vnjšího opevnní hradu se považuje i plošina kostelní zvonice na závru skalního hebene severozápadn od hradu. Dnešní píjezdová komunikace zachycená na map stabilního katastru z roku ) stoupá k hradu serpentinou a je nepochybn pomrn mladá, nejspíše pochází z 18. i poátku 19. století, kdy koárm nevyhovoval starší strmý pístup z námstí v trase dnešní pístupové pšiny a schodišt od pomníku Jaroslava Haška. Již povšechný przkum bašty Kenovky ukazuje na její složitjší stavební vývoj. Podle nárožních armatur se pvodn jednalo o otevenou obdélnou širokou baštu v masivní parkánové hradb, vysoké nejmén 3 4 m a široké 1,9 m. Pro umístní bašty její stavitelé využili skalní výchoz. Vnjší stny bašty byly svislé, pouze na východním nároží tvoí pechod mezi skalním podložím a stnou jeden kvádr se skarpováním stn. Šíka stn bašty kolísala mezi 158 a 188 cm. Terén uvnit bašty se oproti úrovni parkánu zdvihal nejmén o 1 m. Baštu v pozdjším období uzavela ze vedená v linii parkánové hradby 52 a takto vymezený vnitní prostor vyplnil násyp. V zazdívce lze nalézt cihly formát 7 x 12 cm a 8 x 13 cm. V severnjší ásti uzávrové zdi byl osazen pravoúhlý portál v ustoupeném žulovém ostní se segmentovým roznášecím záklenkem s ojedinle použitou cihlou formátu 8 x (12 13) x 28 cm. Do výpln mezi nadpražím a záklenkem byly osazeny cihly formátu 8 x 13 cm. Pi horním okraji jižní ásti nadpraží se nachází cihlou zazdný pravoúhlý prostup, jakoby pro lano padacího mstku. Severní stojka portálu je vyzdna ze smíšeného zdiva. Obdobný celokamenný portál byl osazen u západního kouta severního boku bašty. Tento portál se od pedešlého odlišuje absencí záklenku a prostupu. Pestože okolní zdivo bylo pi obnov v 70. letech 20. století pespárováno a snad i lokáln pezdno, lze pedpokládat osazení severního portálu za pvodní, z doby výstavby bašty. Oba portály propojuje valen klenutá chodbika. Dovnit otevírané jednokídlé dvee osazené do polodrážky na vnitní stran severního portálu zajišovala dvojice závor. Nepochybn se jedná o dobe zajištnou výpadní branku z parkánu do pedpolí hradu. Bašta byla posléze rozšíena jižním smrem o pdorysn lichobžný pístavek, jehož jižní bok pak zdeformovalo pístupové schodišt na povrch bašty a k mstku do branky v hlavní hradb. Nabízí se zde otázka, zda tato branka spolu se sousedním suchým záchodem s odpadem protesaným skrz tleso hradby nepochází až z úprav hradu po ticetileté válce. 19) Pak by branka byla jen užitkovým východem na zahrádku na bašt a ješt pozdji vedlejším východem z hradu. Prbh parkánové hradby jižním smrem není patrný, její zbytky byly v 70. letech 20. století nadezdny do podoby oprné zdi pod dnešní píjezdovou cestou, zpevnnou od té doby silniními panely staveništní komunikace. Otázkou zstává ešení pístupu na povrch bašty po uzavení týlové strany a zasypání jejího interiéru. Zda se tak dlo pomocí pistavného, nejspíše devného schodišt i jeábu, anebo se pístup nacházel v jižním rozšíení bašty, není dnes možné zodpovdt. Povrchové partie bašty byly výrazn pezdny a dozdny za zmiovaných sananích úprav v 70. letech 20. století, aniž by byla provedena njaká dokumentace. Z této doby pocházejí parapetní zídky o tloušce 60 cm vetn východní stny bašty, vyzdné nov tém v celé délce lícové partie. V pvodní podob se dochoval pouze masivní úsek zdiva na jižní stran s odlámaným výstupkem jižního boku bašty. Zkoumán zatím nebyl ani název bašty, nejspíše zde úednictvo panství, ubytované v hradním objektu, pstovalo ken v bezpen ohrazeném prostoru bez nebezpeí plevelného rozšíení této koenové zeleniny do okolí. Kdy své jméno bašta získala, nebylo zatím ureno. Mnohem složitjší situace se nachází ped bránou hradu. Upozornme na skarpování kvádrového líce soklové Bašta ped branou (všechny fotografie J. Slavík).

5 Vstupní ást hradu na kresb J. A. Venuta z r partie ela hradu, patrné na boku brány a na nároží kontreskarpy píkopu ped bránou, širokého v korun 4,37 m. K boní zdi rampy ped bránou se na terénu zdánliv pipojuje širší pilí nebo píné zdivo. Podle nejstaršího vyobrazení hradu, jímž je Venutova kresba z roku ) i nejstarší fotografie z doby ped požárem hradu roku 1869, piléhala k jižnímu líci velké vže pízemní stavba s valbovou stechou, nasazenou na západní stran na krakorcích a segmentových pasech. Zda se jednalo o zbytky podsebití (machikuli) i jen o vyrovnání koruny pdorysn zvlnného i nepravoúhle probíhajícího zdiva, nelze dnes již posoudit. Zejm v této budov vypukl v roce 1869 zniující požár hradu a msteka. Venutovy kresby také zachycují podobu brány, zaniklé v prbhu 1. tetiny 19. století. Jednalo se o obdélné stavení se strmou valbovou stechou, orientované pín ke strmé pístupové komunikaci z msteka, dnešnímu schodišti. Brána mla lomený portál se vpadlinou pro padací most, po stranách portálu se nacházel na jihu štíhlý otvor s lomeným(?) záklenkem, na opané stran u nádvoí výše umístné nevelké obdélné okénko. Na bránu navazovala smrem k jihu ruina dalšího objektu, vystavného na bašt s armovanými nárožími. V západní zdi bašty se nacházel velký okenní otvor, další výše umístný otvor prolamoval krátkou ze v interiéru ruiny, nejspíše šlo o píku nebo o ze mezi bránou a výše popsanou kolnou. Nejasná je situace na východním nároží brány, za zábradlím strm stoupajícího mstku zachytil Venuto dvojici jakýchsi stup-, možná spodní ást druhé strany bašty. Na jihozápadním pohledu jsou patrné navazující úseky parkánové hradby, ukonené až pod kaplovou vží i pod hlavním (Thurnovským) palácem napojením na jakousi pínou ze s náznakem otvoru. Na severovýchodním pohledu bohužel parkánová hradba vplývá do nároží hradu. Zajímavá však je situace v blízkosti brány, kde je parkánová ze zachycena ve znané výšce, tém v úrovni koruny brány a ped ubouraným koncem ji prolamuje vysoký otvor, nejspíše okenní. Dnešní situace tchto míst je pomrn jednoduchá. Pod novodobým tarasem východn od pístupové pšiny se dochovaly nevelké zbytky zdiva s nárožím. Na jih od nj probíhá rovnobžn další zdivo. Podél schodišt se stupni z druhotn použitých architektonických lánk byl na západní stran vyskládán taras. Také v nm i v jihovýchodním nároží je použito nkolik architektonických lánk, mimo jiné i krakorce prevét a ve schodišti i krakorec z koruny velké vže, zícené v roce Pdorysn nepravidelná terasa se pokládá za druhý bastion. Její jižní a západní stna jsou pak vyzdny z lomového zdiva bez druhotn použitých architektonických lánk. Spodní partie obou tchto stn jsou skarpované. Ukonení skarp v rzných výškách zpsobuje zajímavý efekt kivého nároží. Pi severozápadním nároží této bašty se nachází fragment starší odlišn orientované stavby se zdivem tloušky 1,75 1,80 m. Zdivo terasy se na obou lících k tomuto masivnímu zdivu pikládá na spáru, tenké zdivo nad úrovní terasy zejm pochází z úprav 20. století. Viditelné nároží této starší stavby armují mohutné kvádry, srovnatelné svými rozmry s armaturami na vnitních nárožích Kenovky. Severní úsek masivního zdiva Nárožní ást bašty ped branou, kde ukonení skarp v rzných výškách budí dojem zalomení nároží. 53

6 koní na východ zálomem, na severním líci však zabíhá pod povrch strm stoupajícího terénu bez stop po napojení do kurtiny. Zbývá pojednat o baštovitém výstupku pod kaplovou vží. Dnešní úhledná situace zde byla vytvoena ped dvma desetiletími, kdy byl masivn dozdíván, pezdíván a spárován líc zdiva a došlo k prodloužení zdiva podnože severním smrem až k linii severního prelí obezdívky kaplové vže. Novou partii zdiva charakterizuje použití odvodovacího žlabu a pravoúhlých otvor (vtrák). Ve starším zdivu byly pi pezdívání nov vytvarovány válcové otvory napodobující otisky po štenýích lešení. Nejstarší zdný parkán lze zejm rekonstruovat jako hradbu s nejmén temi mlkými hranolovými baštami a vnjší bránou. Problematický je prbh parkánu na severu, kde se ve strmém skalnatém terénu nezachovaly žádné stopy a není patrný ani prbh zdiva mezi kaplovou vží a Thurnovským palácem, zachycený ješt D. Menclovou. Pedpoklad existence vže v míst barokní zvonice je nutné brát jako hypotetický, pímé doklady scházejí a píchod ke vži po úzkém skalním bradle bez stop pisekání povrchu do roviny i stup se nejeví jako pravdpodobný. Také po základu pedpokládané spojovací hradby mezi touto vží a hradem se nedochovaly žádné stopy. Datování parkánu kolísá od 14. do 15. století, 21) pikláním se k názoru, že parkán nejspíše mohl vzniknout v pokroilejším 15. století a lze jej srovnávat napíklad s opevnním jižní strany Choustníku a severní strany hradu Zvíkova se sledem pravoúhlých bašt, s výstavbou datovanou písemnými prameny do let , respektive ) Zvláštností je portálkem opatená branka v boku bašty Kenovky, ke které jen obtížn shledáváme analogie. Nedávno byla taková branka ásten odkryta a konzervována na východoeských Liticích na severní stran hradu, pi nároží východn od oblé bašty. Poznámky: 1) Menclová, D.: eské hrady 1. Praha 1976, s ; Menclová, D.: eské hrady 2. Praha 1976, s. 322 a ) Líbal, D. Eliáš, J. Heroutová, M. Lišková, M.: Hrad Lipnice, stavebnhistorický przkum. SÚRPMO Praha 1975, strojopis. 3) Za všestrannou pomoc pi píprav píspvku dkuji správci hradu Marku Hanzlíkovi. 4) Pednáška na dokumentaním kurzu Lipnice ) První cit. v pozn. 1, s. 383, obr Zpracovatelé SHP jej pominuli (citace v pozn. 2, s , 146). 6) První cit. v pozn. 1, obr Tato rekonstrukce se posléze stala podkladem pro model hradu, presentovaný dnes v 1. pate pístavku tzv. vrátnice u vže Samson. U vže Samson s ochozem neuvažovala. 7) Srv. fotografický snímek vže Samson a Thurnovského paláce s baštou Kenovkou od severovýchodu od G. Dvoáka z doby kolem r ze sbírky Státního okresního archivu Havlíkv Brod, presentovaný v reprodukci v hradní expozici v 1. pate vže Samson. 8) Konstrukce záchod ve 2. pate paláce postrádáme, a již v podob arký i výklenk ve zdi s šachtou odpadu s vybíracím otvorem na terénu. 9) Elaborát povrchového stavebnhistorického przkumu jej eviduje jako pravoúhlý výklenek. Citace v pozn. 2, s ) Nelze zcela vylouit, že šlo o lomenou chodbiku záchodového arkýe. 11) Druhá cit. v pozn. 1, s. 475; Stuna, S.: Hrad Lipnice u Nmeckého Brodu. Nmecký Brod 1925, s ) Citace v pozn. 2, s. 80 a ) Citace v pozn. 2, s. 90 a ) Kua, K.: Msta a msteka v echách, na Morav a ve Slezsku III. Praha 1998, s ) Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha 1999, s ) Rozsáhlá pezdívka líce zdiva je napíklad patrná na spodní ásti jihozápadního prelí Thurnovského paláce. 17) Druhá cit. v pozn. 1, s ) main/ cio_query_01.html?mapno_cm=c , v upravené podob publikováno v druhé cit. v pozn. 1, s. 322 nebo in Menclová, D.: Státní hrad Lipnice. Pardubice ) Osazení záchodu v tloušce zdi s odpadem, jehož povrch byl hrub opracován špiákem, napovídá, že rozhodn nepochází ze stedovku. Záchod nejspíše vznikl v 18. i prvních dvou tetinách 19. stol. 20) Hanzlík, M.: Lipnice. Libice n. C. Brno Kresba se nachází v tzv. lišovském skicái Jana Antonína Venuta, uloženém dnes v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýt. O skicái Slavík, J.: Jan Antonín Venuto 175. výroí úmrtí. Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejka v Hradci Králové In: Historická tradice v djinách msta. Od chrámu ke katedrále. Hradec Králové 2009, s ) Druhá cit. v pozm.1, s ) echura, J. Ryantová, M.: Stavební innost na Zvíkov v letech In: Castellologica bohemica 1. Praha 1989, s. 40. Nejstarší vyobrazení Ejpovického hrádku Sice ješt na ejpovickém katastru, ale 2 km od jádra vsi Ejpovic (okr. Rokycany) na východ, jižn od bližší vsi Klabava (0,5 km), na ostrožn vybíhající k severu nad údolí íky Klabavy, se dochovaly skrovné pozstatky panského sídla. Bývalo badateli nazýváno podle nejbližší vsi Klabavou, avšak sídlili na nm držitelé Ejpovic. Je obtížné jej zaadit jak mezi hrady, tak mezi tvrze; budeme jej, v souladu s prameny, nazývat hrádkem. Nejprve se ale podívejme na historii Ejpovic a Ejpovického hrádku prostednictvím písemných pramen. První písemná zmínka o Ejpovicích se dochovala z roku 1331, kdy Jan Lucemburský osvobodil Ejpovice od placení generální bern, protože je koupil plzeský mšan Konrád z Doban na vydržování špitálu sv. Maí Magdalény, který založil pi mst Plzni. 1) Nešlo však o celé Ejpovice. V roce 1375 se pipomínají vladykové Štpán a Zifrid (tj. Žibid) z Ejpovic. Žibid se stal nmeckým kižovníkem Petr Rožmberský 54 a uvedeného roku koupil od bratra louku pod Ejpovicemi mezi dvma mlýny a dal 80 kop groš na zakoupení stálého platu na ustavinou mši pi oltái sv. Kateiny v plzeském kostele. 2) Situace se brzy zmnila a podle berního rejstíku Plzeského kraje byla v roce 1379 ves Ejpovice pana Ctibora ze Švamberka, který z ní odvedl smluvený paušál dan ve výši 6 hiven stíbra. 3) Pesto tu byly ješt jiné majetky a také od bern osvobozená ást vsi náležející plzeskému špitálu. V roce 1383 byla projednávána odmr na majetku v Ejpovicích po Humprechtovi, farái z Dýšiny a roku 1384 po Protivovi, farái z Liboce. Zdebor eený Bílý z Veskovic prokázal u soudu darování od Štpána a Sobhrda (správn Žibida?) z Ejpovic, ale nikoli od Protivy a Humprechta. Jejich majetek tedy pipadl králi a ten jej daroval Oldichovi z Holovous. 4) Zdá se, že až potom mohl Ctibor ze Švamberka dokoupit patrn drobné majetky v Ejpovicích. Složitost držby ukazuje i zpráva

7 Ejpovický hrádek na Heberov vyobrazení z r (viz pozn. 26). Ejpovický hrádek na kresb K. Liebschera (viz pozn. 2). z roku 1406, kdy Racek ze Zhoe kvli dluhu postoupil bratrm Jaroslavu a Bavorovi ze Zhoe plat na tech lidech v Ejpovicích. 5) Panství nad ástí poddaných stále náleželo výše uvedenému špitálu; hovoí se o tom v roce ) Jinak byla ves píslušenstvím Ejpovického hrádku a spolu s ním patila vedlejší švamberské vtvi, která mla majetky i jinde na Rokycansku. Po Ctiborovi ze Švamberka následoval v držb ejpovického statku jeho syn Beneš a po jeho smrti jeho brati, potom píslušník jiného rodu, Bozdch ze Šáhlav, který roku 1418 uinil nadání fae v Dýšiné; po nm následoval Mareš ze Šáhlav, který se dostal do finanních potíží a musel roku 1427 dát židovi v Plzni do zástavy svojí zbroj. Dalším z rodu byl Jan ze Šáhlav a z Ejpovic, pipomínaný v roce 1477, který ped rokem 1505 ejpovický statek prodal Stakovi z Pavlovic a jeho manželce Elišce z Dražkovic. Dalším držitelem byl roku 1520 Ondej z Roudné a potom brati Purkart, Kryštof a Václav Toníkové z Kimic. Toníkové prodali roku 1537 statek Ejpovice mstu Plzni za 500 kop eských groš. 7) V roce 1537 tedy Plze koupila šlechtický majetek v Ejpovicích 8) a scelila jej tak se zdejším špitálním majetkem ve svých rukou; roku 1545 zde ml špitál pt dvor. 9) Už nkdy ve 2. polovin 15. století si majitelé ejpovického statku vystavli nové sídlo pímo ve vsi. V roce 1506 se hovoí o tvrzi a dvoru v Ejpovicích a pi koupi statku Plzní byl tento tvoen vsí Ejpovicemi s tvrzí, poplužním dvorem a 10 poddanskými dvory, polopustou vsí Kyšicemi a pustým poplužním dvorem Hrádkem. 10) Tvrz se dvorem 55 stály na severovýchodním okraji vsi a po ztrát rezidenní funkce tvrz sloužila pravdpodobn jako sýpka. 11) Ves byla však stále majetkov rozdlena na dv ásti. Roku 1654 náležela jedna její ást, tedy 5 selských, 3 chalupnické a 1 zahradnická usedlost (z nichž byly 4 pusté) mstu Plzni, a druhá ást, 6 selských usedlostí, mstu Rokycanm. 12) Celkem tu tedy bylo usedlostí patnáct. Podle rokycanského historika P. Cironise majetek v Ejpovicích získalo msto Rokycany tak, že v roce 1574 i 1575 dokoupilo majetek tamního augustiniánského kláštera; mimo jiné také 6 osedlých v Ejpovicích. 13) Zdá se však, podle pot ejpovických usedlostí uvedených výše (5 špitálních a 10 koupených Plzní), že Rokycany 6 usedlostí koupily od Plzn. Jmenovaných 6 osedlých v Ejpovicích bylo s dalším majetkem Rokycanm roku 1623 zkonfiskováno, ale roku 1628 opt vráceno. 14) Hospodáský dvr ve vsi, který náležel Plzni, podlehl roku 1779 raabizaci, byl zrušen a rozparcelován na 12 usedlostí. V míst tradované sýpky bylo ve druhé polovin 20. století vykopáno mohutné základové zdivo, patrn z palácové tvrze. 15) K roku 1643 se dozvídáme, že Plzeští prodávali železnou rudu ze svých dol u Ejpovic do huti v Dobív. 16) Majitel dobívské huti Jan Vilém Schürer z Waldheimu dobýval roku 1661 na své náklady železnou rudu na pozemcích u Ejpovic, náležejících mstu Plzni, a platil mstu uritý poplatek. Podobn postupovala i majitelka statku Osek, která potebovala rudu pro oseckou hu. 17) K roku 1788 bylo v Ejpovicích, zvaných též Steindörfel, 50 popisných ísel, z nichž 40 patilo Plzni a 10 náleželo Rokycanm. 18) Majetkové rozdlení vsi trvalo až do konce patrimoniálního období. 19) Výskyt železné rudy v okolí potom významn ovlivoval další osudy Ejpovic i okolní krajiny. Není známo, zda byl pojednávaný hrádek založen ješt ejpovickými vladyky (Štpán, Žibid, Sobrd), nebo až vedlejší vtví Švamberk, která se v Ejpovicích objevuje k roku 1379 Ctiborem ze Švamberka. Ctibor ze Švamberka roku 1368 vymnil hrad Komberk u Msta Touškova s kladrubským klášterem za tyi vesnice a doplatek v penzích. Patrn už vlastnil Újezd u Radnic a roku 1370 si doživotn najal od plaského kláštera ti vsi pi Mži (nesprávn Berounce). V letech 1376 a 1378 se psal Ctiborem z Kaceova, který snad také najal od plaských cisterciák. Vytvoil tak pomrn kompaktní doménu rozkládající se na obou bezích zmínné eky. Roku 1379 odvádl berni ze svých vlastních pti vesnic a navíc nov i z Ejpovic, v roce 1380 se psal sedním na Kaceov. Zemel asi roku ) Ani tento podrobný exkurz neodpovídá na otázku, zda byl Hrádek založen ejpovickými vladyky nebo až Ctiborem i jeho potomky. Po Ctiborovi totiž ddil Ejpovice nejstarší z jeho syn, Beneš ze Švamberka, vystupující roku 1398 jako Beneš z Ejpovic 21) a roku 1401 jako Beneš ze Švamberka sedním

8 Pdorys Ejpovického hrádku. ern pozstatky zdiva. Zachycen pozstatek západní rokle, nezaznamenán prbh železnice na severu a hluboká rokle na východ. Tém tverhranná jáma na jihu je pozstatek dolování (viz pozn. 37). na Ejpovicích. 22) Mžeme konstatovat, že Beneš zcela jist sedl na ejpovickém hrádku. Zemel ped rokem 1408 a ddictví po nm se ujali jeho brati Václav avák a Jindich Labu. Vyplatili vdovu po Benešovi Dorotu a ejpovický statek pak držel ješt roku 1414 Jindich. Následovali Ejpovští ze Šáhlav a bu ješt za nich, nebo až za Staka z Pavlovic, byl ve druhé polovin 15. století hrad opuštn a ve vsi vystavna nová tvrz. 23) U hradu byl poplužní dvr, pi prodeji statku Ejpovic mstu Plzni roku 1537 oznaený jako pustý. Podle A. Sedláka, jak již bylo eeno, stál v jižním pedpolí hradu. Roku 1568 vedly Rokycany s Plzní spor o les v Hrádku u Ejpovic. 24) O pustém zámeku Hrádku se iní v plzeských mezních knihách zmínka roku ) První popis Ejpovického hrádku pod názvem Klabava podal již F. A. Heber. V jeho dob byl nazýván Starý zámek. Na jižní stran byl vyhlouben píkop, pes njž kdysi vedl padací most, severní strana spadala do údolí íky Klabavy, východn a západn byly rokle vymleté vodou s píkrými svahy. Uprosted na nejvyšším míst stála masivní vžová tverhranná stavba se siln zakulacenými rohy, sáh tlustými a tém 3 sáhy vysokými zdmi, na pdorysu asi 18 x 18 krok. Ale roku 1824 se zítila severní ze a leží ješt nerozpadlá na nádvoí k severu smrem k údolí, kde jsou ješt patrné základy zdí jiných ástí hrádku. Hrádek, zdá se, ml trojúhelný tvar a nyní je tu a tam porostlý mladým stromovím a kovím. V okolí jsou jámy a odvaly železnorudného dolu, kvli nmuž se pravdpodobn rozpadají hradních zdi. Podle povsti má na svdomí zánik hrádku Žižka. 26) Pro pedstavu o tehdejší velikosti zíceniny pevedeme míry udávané Heberem na metry (sáh cca 1,9 m, 27) krok 75 cm) vžová stavba o rozmrech asi 13,5 x 13,5 m mla asi 1,9 m tlusté zdi a byly ješt asi 5,5 m vysoké. 10. srpna roku 1883 navštívil hrádek August Sedlá- ek, 28) aby svá pozorování až po více než 20 letech popsal ve svých Hradech. Už jej nazval správn Ejpovice Hrádek. Podobn jako Heber íká, že byl postaven na skalnatém ostrohu vybíhajícím k severu, jenž byl na jižní stran pekopán (nyní je píkop zasypán). Na severu je klabavské údolí, na východní stran je hluboká rokle se strmými boky, a k západu je prohlube. Pod samým hrádkem prochází železná dráha. Na temeni jsou zbytky tverhranného vžového stavení, které mlo hodn zakulacené rohy. Na západní stran ho zbyl velký kus, na východní jen kousek, ze severní strany zícené roku 1824 zbylo jen kamení. Ped hrádkem na jižní stran stával poplužní dvr. 29) Pesto však se mezi návštvou lokality Heberem a Sedlákem (cca za 40 let) hodn zmnilo. Z Heberova popisu není zejmé, zda elní píkop hradu ješt existoval i nikoli. Protože však Sedláek íká, že nyní je zasypán, je možné pistoupit na to, že se tak stalo v uvedených 40 letech. Podobn byla tém zlikvidována západní rokle. Severní ást hradišt padla za ob výstavb železniní trati Praha-Plze (budována roku ) ), a proto se Sedláek již nezmiuje o základech dalších staveb v jeho severní ásti. Vžový objekt, u nhož Heber uvedl jen jednu (severní) padlou, ale ješt celistvou ze, již neml ze jižní, z východní zbýval Ejpovický hrádek, torzo západní zdi exteriér (foto autor 2013). Pozstatek Ejpovického hrádku, západní rokle a tra (foto autor 2013). 56

9 Okolí Ejpovického hrádku na výezu z mapy z 18. století (viz pozn. 24, 38). jen kousek, ze severní bylo jen kamení. Stála pouze ze západní. Že by na rozpad pozstatk objektu mlo vliv poddolování, jak uvádí Heber, se nezdá být pravdpodobné. Možná byla ást zdiva použita pi stavb železnice nebo na stavby v okolí. Poplužní dvr v pedpolí je zejm Sedlákv domysl. F. A. Heber podnikl pedevším v letech adu cest, na nichž získal velké množství materiálu pro své zamýšlené dílo o eských hradech a tvrzích. Bu sám, nebo za pomoci spolupracovník perokresebn zachycoval jejich podobu. Podle tchto kreseb pak byly vytvoeny rytiny zdobící jeho dílo, které mají znanou vypovídací hodnotu. Pojednávanou lokalitu nakreslil Heber osobn a to až v roce vydání, tedy v roce ) Na rytin, znázorující zíceninu hrádku od jihozápadu, vidíme v popedí rokli, která byla za Sedláka již tém zasypaná. Ostrožnu tsn ped vžovou stavbou snad ješt petíná píkop. Stavba sama má velmi rozpukané zdi; severní zícená ze (ani prázdné místo po ní) není ze zvoleného úhlu pohledu viditelná. Na jižní a západní zdi je možné pozorovat dv ady lešeových otvor samonosného lešení, po pedpokládané obvodové hradb hrádku není památky. 32) Také v Sedlákov díle najdeme dobové vyobrazení Ejpovického hrádku. Poídil jej zkušený malí památek K. Liebscher. Zachytil hradišt v podstat ze stejného pohledu jako Heber. Západní rokle je již hodn zasutá, patrné je ješt asi jako znázornná postava vysoké torzo západní zdi vžového objektu a nízký kus zdi východní zdi. 33) 57 Posléze bylo o Ejpovickém hrádku pojednáno v nechvaln známých hradech nakladatelství Svoboda pod heslem Hrádek (Klabava) hrad, kde najdeme napíklad vtu: Nejstarší zpráva o hradu Hrádku, pvodním sídle majitel nedalekých Ejpovic, je z roku 1331, kdy jej koupil plzeský mš- an Konrád z Doban. U hesla Ejpovice tvrz se však íká, že roku 1331 byla koupena ves Ejpovice pro vydržování špitálu. 34) Obdobným zcela svévolným nakládáním s informacemi je však uvedené dílo známé. Pesto pináší zajímavou zprávu: Na vyobrazení z poátku 19. století je Hrádek zachycen jako pomrn vysoké obdélné stavení se zaoblenými rohy a stílnovými tvercovými okny ve dvou zachovaných podlažích. 35) Pochopiteln vyobrazení není vypublikováno a ani se nedozvíme, kde je uloženo. Pi známých kvalitách tohoto díla je možné dojít k závru, že vyobrazením je mínna rytina vytvoená podle Heberovy pedlohy (tedy z roku 1844) a stílnová tvercová okna ve dvou zachovaných podlažích jsou dv ady tvercových lešeových otvor. Naposledy se o lokalit zmiuje Ilustrovaná encyklopedie eských hrad pod heslem Hrádek nad Klabavou. Po historické stránce je práce poplatná pedešlému dílu vtou Malý hrad, který byl zejm sídlem majitel sousedních Ejpovic, koupil v roce 1331 plzeský mšan Konrád z Doban (viz výše). Dále se uvádí, že byl Hrádek opuštn na konci 15. století, v roce 1531 již zejm neexistoval (1531 je patrn peklep, má být 1537, viz výše) a roku 1591 se pipomíná jako zpustlý zámeek. Tžišt práce je moderní popis a kastelologická klasifikace: Centrálním objektem velmi malého hradu byla tverhranná obytná vž se zaoblenými nárožími, z níž se doposud dochovaly nevelké fragmenty zdiva, a ješt za Hebera šlo o impozantní zíceninu s nkolika adami kapes po trámcích lešení. Z vnjšího ohrazení se nedochovaly pozstatky a není jasné, zda bylo zdné i lehí konstrukce. Hrádek náležel mezi hrady donjonového typu a pes poškození stavbou trati není pochyb o tom, že šlo o hrad mimoádn malý a jednoduchý. Je pipojen plánek lokality, ovšem nedozvídáme se, kdo je jeho autorem. 37) Konen se dostáváme k nejstaršímu vyobrazení Ejpovického hrádku. V nedávno vyšlé knize o mst Rokycanech je v barevné píloze otištna mapa okolí Rokycan z 18. století, uložená ve Státním okresním archivu v Rokycanech (inventární íslo neuvedeno). 38) V jejím levém horním rohu najdeme zatím nejstarší vyobrazení Ejpovického Hrádku,

10 Pozstatek Ejpovického hrádku interiér, od okraje východní rokle (foto autor 2013). Ejpovický hrádek na výezu z mapy z 18. století detail (viz pozn. 24, 38). a to z pohledu od severu. Je oznaen jako Hrádek Plzeský a pdorysn psobí jako tém kruhová stavba rohy byl hodn zaoblené. Stojí ješt všechny tyi zdi, ale nároží ze smru pohledu je již roztržené. Vlevo od objektu je naznaen útvar, vpiskem oznaený jako rokle dlící grunty plzeské a rokycanské. Jiný útvar na druhé stran hrádku není nijak nazván, ale vypadá jako užší rokle. V okolí hrádku jsou zakresleny paezy s vpiskem lesy dubový bývalí okolo hrádku. Pod Hrádkem smrem ke klabavské huti jsou zakresleny jámy s vpiskem: staré doly rokycanské. Vyobrazení je schematické a nepodává o Ejpovickém hrádku podrobnjší informace. Pesto jde zejm dosud o jeho nejstarší vypodobnní. V souasnosti je situace podobná jako v Sedlákov dob Stojí však jen torzo západní zdi, bez vnitního líce, o šíi maximáln cca 1,5 m, o výšce maximáln asi 2,4 m. Na venkovním líci torza nejsou jasné otvory po samonosném lešení; snad pozstatkem po jednom z nich je možná jeho spodní ást v nejvyšším bod torza zdi. Na hradišti jsou rzné nerovnosti, které nelze blíže interpretovat. Západní rokle je jen proláklinou, zato východní rokle, jíž protéká vodote, je velmi hluboká se strmými boky. V pedpolí je nkolik hlubokých jam, zejm pozstatk po dolování. Hradišt je hust porostlé kovím, v místech nkdejší vže rostou ídce stromy. 39) Poznámky: 1) Strnad, J. (ed.): Listá královského msta Plzn a druhdy poddaných osad I. Plze 1891, s. 27, ) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIII. Praha 1905, s ) Emler, J. (ed.): Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre Prag 1876, s. 4. 4) Friedrich, G. (ed.): První kniha provolací desk dvorských z let In: Archiv eský XXXI. Praha 1921, s. 177, ) Kolektiv: Soupis esky psaných listin a list do roku 1526 I, 1/2. Praha 1974, s ) Strnad, J. (ed.): Listá královského msta Plzn a druhdy poddaných osad II. Plze 1905, s ) Citace v pozn. 2, s ) Blohlávek, M.: V plné síle mš- anské moci In: Djiny Plzn I. Od poátk do roku Plze 1965, s ) Anderle, J. Švábek, V.: Tvrze v rokycanském okrese I. ást. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech 3. Rokycany 1990, s ) Blohlávek, M. a kol. 1985: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku IV. Praha 1985, s. 71; Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIII. Praha 1905, s ) Citace v pozn ) Dosko- il, K. (ed.): Berní rula 2 popis ech r I. Praha 1953, s ) Cironis, P.: Historie msta Rokycan I. Rokycany od 10. stol. do konce ticetileté války. Rokycany 1993, kap. IV, s. 4, 34, 35, ) Bílek, T. V. (ed.): Djiny konfiskací v echách po r II. Praha 1883, s ) Citace v pozn ) Pohl, J. (ed.): Dopisy Jana Kolence z Kolna, hejtmana JMCské panství Zbirova, Toníka, Dvora Králova, z let 1643 a In: Vstník Královské eské spolenosti nauk (t. historická). Praha 1911, s ) Rožmberský, P.: Podnikatelé Schürerové z Waldheimu a jejich psobení v 17. století na Rokycansku. In: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech 22. Rokycany 2010, s ) Schaller, J.: Topographie des Königreichs Böhmen IX. Prag und Wien 1788, s ) Sommer, J. G.: Das Königreich Böhmen VI. Prag 1838, s. 41, ) Rožmberský, P. Novobilský, M.: Gotická tvrz a zámecká pevnost Kaceov. Plze 2007, s ) Emler, J. (ed.): Pozstatky desk zemských Království eského r pohoelých I. Praha 1870, s ) Gebauer, J. (ed.): Sbírka originálv a akt cizí provenience. In: Zprávy Zemského archivu Království eského II. Praha 1908, s ) Citace v pozn. 2, s ) Hrachová, H. a kol.: Rokycany. Praha 2011, s ) Citace v pozn. 2, s ) Heber, F. A.: Böhmens Burgen, vesten und Bergschlösser II. Prag 1844, s ) Blohlávek, M.: Staré míry, váhy a peníze (Struný pehled). [Plze], s. a., s ) Novobilský, M.: August Sedláek Plzesko a západní echy, Hláska IV/1993, s ) Citace v pozn. 2, s ) První cit. v pozn. 10, s ) Bukaová, I. Miler, J.: František Alexandr Heber. In: Roenka Klubu Augusta Sedláka Plze 1985, s. 5, 8, ) Citace v pozn. 26, s. 230v. 33) Citace v pozn ) První cit. v pozn. 10, s. 96, ) První cit. v pozn. 10, s ) Kolektiv: Encyklopedie eských tvrzí I, II, III. Praha 1998, 2000, ) Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha 2000, s ) Citace v pozn. 24, I. barevná píloha, obr ) Autopsie srpen