Cyklistické zlato a bronz ARMÁDNÍ OLYMPIJŠTÍ VÍTĚZOVÉ. Téměř pohádkový příběh Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové 2/2007

Transkript

1 2/2007 ARMÁDNÍ OLYMPIJŠTÍ VÍTĚZOVÉ dukla sport čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR František Čapek Jan Brzák Emil Zátopek František Ventura Václav Kozák Družstvo fotbalistů František Ventura Jan Brzák František Čapek Julius Torma Emil Zátopek Jiří Daler Jan Kůrka Ján Zachara Václav Kozák Jiří Daler Jan Kůrka Anton Tkáč Luděk Macela, Ladislav Vízek, Oldřich Rott, František Štambacher, Jaroslav Netolička, František Kunzo Miroslav Varga Jozef Pribilinec Jan Železný Robert Změlík Štěpánka Hilgertová Aleš Valenta Roman Šebrle Kateřina Neumannová jezdectví skok kanoistika C2 1 km kanoistika C1 10 km box-welterová váha atletika 10 km 5 km, 10 km, maraton box pérová váha veslování dvojskif cyklistika stíhací závod sport. střelba LM 60 vleže cyklistika sprint fotbal 1928 Amsterdam 1936 Berlín 1948 Londýn 1948 Londýn 1948 Londýn 1952 Helsinky 1952 Helsinky 1960 Řím 1964 Tokio 1968 Mexiko 1976 Montreal 1980 Moskva sport. střelba LM 60 vleže atletika 20 km chůze atletika oštěp atletika desetiboj vodní slalom K1 akrobatické lyžování skoky atletika desetiboj běh na lyžích 30 km volně 1988 Soul 1988 Soul 1992 Barcelona 1992 Barcelona 2000 Sydney 2002 Salt Lake City 2004 Atény 2006 Turín Miroslav Varga Jan Železný Kateřina Neumannová Robert Změlík Štěpánka Hilgertová Aleš Valenta Roman Šebrle Cyklistické zlato a bronz Téměř pohádkový příběh Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové

2 fotogalerie Miroslav Januš Nejúspěšnější světový sportovní střelec historie Miroslav Januš Narozen: 9. srpna 1972 v Benešově ženatý, manželka Vendula, děti Marek (12 let) a Barbora (9) Klub: Dukla Plzeň/ASC DUKLA Disciplína: Střelba na běžící terč vzduchová puška 10 m a malorážka 50 m Trenér: Ján Kermiet Starty na OH: 1992 Barcelona 9. místo 1996 Atlanta 3. místo 2000 Sydney 8. místo 2004 Atény 15. místo Medaile z MS a ME: 76 (36 zlatých 19 stříbrných 21 bronzových) Medaile ze Světového poháru: 19 (7 4 8) Mistr České republiky: 28 x Střelec roku: 2003 Text: Karel Felt Foto: Pavel Bittner fotogalerie Když sečtete medaile, které získal Miroslav Januš na vrcholných světových akcích, tedy olympijských hrách, mistrovstvích světa, evropských šampionátech a závodech Světového poháru, dojdete k neuvěřitelnému číslu 96 a z nich je 43 zlatých. To je žeň, jakou se nemůže pochlubit žádný sportovní střelec na světě a možná ani nikdo v jiných sportovních odvětvích. A k tomu má 28 titulů mistra České republiky a další medaile z domácího mistrovství. Zlaté ještě z dob Československa se nepodařilo zatím dohledat. Výsledkové listiny už bohužel neexistují. Těch tolik není. Většinou mě tehdy poráželi Luboš Račanský, Libor Tesař nebo můj současný trenér Ján Kermiet. Já jim to pak vracel na světových a evropských šampionátech, kde jsme společně dělali medaile v soutěži družstev a světové rekordy. Kolik mám přesně medailí? To tedy fakt nevím. Závodů už bylo možná tisíc nebo víc, včetně těch tak zvaně menších, vzpomíná s úsměvem Miroslav Januš. Zřejmě přišel čas, aby fenomén světové sportovní střelby dostal týden placeného volna a mohl svoji sbírku medailí spočítat. To volno by si zasloužil i za ten turistický výšlap na stupně vítězů. A to nepočítáme další závody, na nichž Januš také vystoupil na pódium. Kdyby se to sečetlo, možná by už stál na vrcholu Sněžky... Na překonání hranice světového rekordu se podílel více než desetkrát v týmových a individuálních soutěžích, a to jak ve vzduchové pušce, tak i malorážce. Společně s Lubošem Račanským a Jánem Kermietem je držitelem týmového světového rekordu v mixu ran malorážkou na 50 m, který má hodnotu bodů. Střílet začal v devíti letech na základní škole v Postupicích. Střelecký kroužek tam vedla paní učitelka Jarmila Netušilová. K běžícímu terči přešel v šestnácti v Kostelíku u Kladrub a prvním trenérem byl Josef Šilha. Pod křídly slavné vlašimské líhně v běžícím terči se začal v této disciplíně brzy prosazovat nejen doma. V roce 1989 získal první zlatou medaili na juniorském ME a v témže roce přidal i první světové zlato. O dva roky později se přestěhoval do plzeňské Dukly, tehdy světového centra běžícího terče, kterému po legendárním Vladimíru Stiboříkovi trenérsky velel Bohumír Pokorný, a hned získal i první světové seniorské zlato. A pak už to šlo jako na běžícím pásu To bych zrovna neřekl. Měli jsme silný tým a tahounem byl tehdy Luboš Račanský, ale výborně stříleli také Ján Kermiet, Libor Tesař, Jindra Svoboda, později Mirek Lízal a Pelachové ze Slovenska, to byla obrovská konkurence už doma. Bylo těžké se probojovat do nominace, ale když už jsem v ní byl, tak na velkých mezinárodních závodech se mi opravdu dařilo, vypráví Miroslav Januš. Však také s Lubošem Račanským se dlouho tahali o titul nejúspěšnějšího střelce v počtu získaných medailí. Januš začal mít navrch až v novém tisíciletí, kdy Račanský nejprve pomalu a potom úplně skončil. Teď vedle Januše střílejí v Dukle i reprezentaci mladíci Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš. Januš dokázal za sezonu získat z velkých soutěží i víc než deset medailí. Letos už vybojoval tři na vzduchovkovém mistrovství Evropy ve Francii. Nechybí mezi nimi ani jedno zlato. Do stovky mu zbývají čtyři medaile, které může vystřílet na mistrovství Evropy v kulových disciplínách v červenci v Granadě. Bude na to mít čtyři možnosti Vzduchovkový běžící terč byl až do Atén součástí olympijského programu. Bohužel z něj byl vyřazen, takže ke čtyřem olympijským startům už další Miroslav Januš asi nepřidá. Je to škoda, i když prý naděje na návrat ještě žije. To by pro mne byla veliká motivace. Ale střelba mě pořád baví. Medaile určitě neomrzí, přizná Miroslav Januš, který je nejen vynikající střelec, ale také výborný bubeník a občas si zahraje spolu s šéftrenérem plzeňské Dukly a harmonikářem Bohumírem Pokorným.

3 čtvrtletník Armádního sportovního centra DUKLA, Tělovýchovné jednoty Dukla Praha a Unie armádních sportovních klubů České republiky uklasport ročník 2 / číslo 2 / 2007 Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, Praha 6 IČ: Adresa redakce Pod Juliskou 1, Praha 6 Telefon: Fax: Šéfredaktor plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D. (telefon: ) priscakj@seznam.cz Redakční rada Ing. František Macák Ing. Pavel Nekola Mgr. Ivana Roháčková Ing. Cyril Schejbal PaedDr. Arnošt Šulc Grafická úprava a zlom Jan Brádka (AVIS) Korekce fotografií Ing. Bořivoj Beránek (AVIS) Jazyková úprava Eva Kašáková (AVIS) Tisková příprava a tisk MO ČR-AVIS (Agentura vojenských informací a služeb) Rooseveltova 23, Praha 6 Uzávěrka čísla: Číslo 2 / 2007 vyšlo: V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí NEPRODEJNÉ Na titulní straně: Cyklisté Petr Lazar a Alois Kaňkovský Foto: Jan Kopač 3 Editorial 5 Jubilanti armádního sportu 6 Skvělé úspěchy 9 Plzeňští střelci na evropském pódiu 10 Skokanská nadvláda 10 Jubilant 11 Roman opět zlatý 11 Moc se těším na Romana 13 Brněnské jubileum 14 Z historie armádního loga 16 Oáza mezi hřebeny hor 18 AQUAHIT je velký hit obsah reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky Hrdost nad výsledky armádního sportu Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové Téměř pohádkový příběh Cyklistické zlato a bronz K Julisce se blíží II. liga 20 Sedmačtyřicet let v Dukle 22 Mazochova cesta zpět 23 Ze života Unie 24 Hosté Nové kariéry 25 Jubilejní ročník ve Vyškově 26 Kaleidoskop 26 Přehled sportovních výsledků 26 Smějeme se s DuklaSportem 27 Sportovní akce ve III. čtvrtletí Tucet otázek pro Miloslava Carvana 26 Láska s vůní benzinu 1

4 rozhovor Rozhovor s náměstkem ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslavem Kopřivou Začněme trochu ze široka. Jaký je váš osobní vztah ke sportu, k tělovýchově? Samozřejmě kladný i když v poslední době spíše v rovině teoretické než praktické. Sport je příjemnou součástí života každého jedince, přináší pozitivní pohled na svět. Osobně jsem začínal ještě na základní škole s basketbalem a od 14 let jsem se v TJ Lokomotiva Pramet Šumperk věnoval orientačnímu běhu. Tento sport se nedělá pro potlesk tribun, asi není atraktivní pro diváky, vždyť hned za startem zmizí závodník v lese a do cíle přiběhne z lesa tak za hodinu či dvě. Je to klasický severský sport ve kterém každý bojuje sám za sebe, proto jsem měl orientační běh opravdu rád. Příběh každého ze sportovců, které v dubnu přijala paní ministryně Vlasta Parkanová, byl něčím neopakovatelný. Třeba Roman Šebrle, to je teprve rozepsaný příběh. Věřím v jeho další úspěšné pokračování. A byla tu i nečekaná a o to milejší vítězství, třeba od bobistů. Že se stanou mistry Evropy to jistě nikdo nečekal, nebo úspěchy cyklistů, které mě ve vzpomínkách vrátily ještě ke slavným chvílím československé cyklistiky. Tyto poslední výsledky nepochybně zvyšují prestiž naší armády. Ostatně už celý loňský rok byl pro český armádní sport veleúspěšný o čemž svědčí 7 světových rekordů či 72 medailí z olympiády či mi- Hrdost nad výsledky arm V nové struktuře Ministerstva obrany vedeného ministryní Vlastou Parkanovou spadá armádní sport do náplně práce jejího náměstka Jaroslava Kopřivy. Není proto náhodou, že další číslo DuklaSportu začíná rozhovorem právě s prvním mužem českého armádního sportu. rozhovor Dnes, když to čas dovolí, tak se věnuji rekreačnímu lyžování. Před nedávnem jsem však na běžkách pěkně promazal, a nyní raději dávám přednost sjezdovému lyžování. K lepší orientaci ve vrcholovém sportu mě nyní pomáhají i osobní setkání s našimi armádními sportovci. Obraťme pozornost k armádnímu sportu a tělovýchově. Jistě jste zaznamenal velké zimní úspěchy sportovců Dukly. U veřejnosti vzbudily nevšední ohlas nejen triumfy zástupců ryze zimních sportů, ale v dalších týdnech také cyklistů, střelců i atletů. Které z výkonů na vás osobně nejvíce zapůsobily? Nebylo by asi na místě někoho vyvyšovat. Většinu úspěchů lze označit za součást příběhu a nejen za ojedinělé výsledky. Tak třeba rychlobruslařka Martina Sáblíková, to je vlastně začínající příběh ještě s mnoha nepopsanými stránkami. Na druhé straně letošní výkony a skvělé výsledky Kateřiny Neumannové uzavřely skutečně obdivuhodný příběh hodný následování, příběh povzbuzující další mladší sportovce k ještě tvrdšímu a systematičtějšímu tréninku. strovství světa a Evropy právě v podání sportovců Dukly. S touto bilancí je snad spokojeno i nové armádní vedení? Jsem o tom přesvědčen a věřím, že tomu tak bude i po sezoně Musím říci, že s výkony armádních sportovců je opravdu velká spokojenost. I když na druhé straně letošní zimní sezona byla extrémně úspěšná a tím také zároveň hodně zavazující. Nezapomínejme, že sportovní štěstí je velmi vrtkavé. Je dobré si také připomenout, že k předním armádním sportovcům, hlavně sportovkyním, si našla cestu i paní ministryně, čehož důkazem bylo jarní přijetí a ocenění těch nejúspěšnějších. V poslední době vzbudila neobyčejnou pozornost diskuse o olympijské kandidatuře Prahy a vlastně celé České republiky. Nepochybně i úspěchy armádních sportovců naklonily misku vah k odpovědi ANO. Je to podle vás správné rozhodnutí? Myslím, že by to mohlo přinést mnoho dobrého Praze i celé České republice a to nejen po strance sportovní, ale i společenské. Ale jsou tu rizika, hlavně v oblasti nákladů. Při osobním setkání jsem se zájmem vyslechl s jakým nadšením a entuziazmem hovořil o kandidatuře Prahy naš předseda olympijského výboru Milan Jirásek. Ten mě přesvědčil víc než mnohá slova politiků. Ale na druhé straně jsem se také dozvěděl od naší velvyslankyně v Řecku o před i poolympijských problémech Řeků s jejich olympiádou před třemi roky. Myslím, že jedním z testů pro náš sport bude i organizace libereckého mistrovství světa v klasickém lyžování. I podle jeho úspěšnosti a především našich pořadatelských schopností bude sportovní svět posuzovat českou olympijskou kandidaturu a naši možnost uspořádat tak velkou sportovní soutěž. Olympijské úvahy představitelů české tělovýchovy již také předběžně počítají s využitím mnohých armádních sportovišť nejen v Praze, ale třeba i v Plzni a na dalších místech. S tím souvisí otázka zájmu a možností Ministerstva obrany při rekonstrukci či výstavbě dalších armádních sportovišť. Je třeba říci, že nejsme v záviděníhodné situaci. Právě nyní se musíme vypořádat s otázkou vládních škrtů a jsme před dalším kolem snížování výdajů. Na ministerstvu nás čeká také tvorba střednědobého plánu. Jde nyní o to, najít vyvážený přístup ke všem otázkám našeho ministerstva. Buďme upřimní, nikdo nemá 2

5 editorial Jaroslav Kopřiva v rozhovoru s Jaroslavem Priščákem, Jiřím Gečnukem a Barborou Špotákovou ádního sportu Vážení čtenáři, první část sezony 2007 je ukončena a pozorný fanoušek Dukly zaznamenal, že čtyři tituly mistrů světa a čtyři tituly mistrů Evropy mají společného jmenovatele. Katka Neumannová, Martina Sáblíková, Alois Kaňkovský, Roman Šebrle, Ivo Danilevič a Roman Gomola, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš jsou instruktory sportu ASC DUKLA. editorial nic jisté, jen investice s již podepsanými smlouvami budou realizovány. Na druhé straně otázka budoucích olympijských sportovišť by ani zdaleka nebyla jen otázkou našeho ministerstva. Řada armádních sportovišť slouží i široké veřejnosti a samozřejmě také služební tělovýchově při zvyšování fyzické přípravy vojáků a o tu bude nepochybně dbát i nové vedení České armády Fyzickou přípravu našich příslušníků i zaměstanců je třeba rozdělit na dvě části. Civilní zaměstnanci využívají svých možností, svého zájmu a podle potřeby i armádních zařízení. Na druhé straně u vojáků je fyzická zdatnost naprosto zásadní. Právě vhodný sport a kvalitní sportoviště jistě přispívají k jejímu zvyšování. Příležitostí je všude opravdu dost a naším zájmem je dát vojákům co nejširší paletu možností k jejich využití. Poslední otázky našeho rozhovoru připojil ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák. Pane náměstku, jak vidíte budoucnost celého českého armádního sportu? Musím přiznat hrdost nad výsledky našeho armádního sportu. Je to vlastně i úspěšná reprezentace České republiky a propagace naší země. Už minulá léta prokázala, že Ministerstvo obrany je schopno tuto oblast zabezpečit. Vždyť je tu nepochybně dlouhá a slavná tradice a především je tu vybudovaný systém nastavený pro úspěšné pokračování. Dnes je to však i otázka financí. Věřím, že i vláda, která přes tři ministerstva řídí tok financí do vrcholového sportu, bude tuto oblast podporovat i v budoucnosti. Je tu nepochybně celospolečenský zájem na jeho podpoře. Hodně bude záležet na dalších výsledcích, především naší úspěšnosti na olympijských hrách v roce 2008 v Pekingu. Věřím v náš úspěch a věřím, že armádní sportovci naváží na slavnou tradici. Vždyť všichni ti, kteří prošli Duklou a přivezli velké medaile, jsou součástí kolektivní paměti národa. Když se hraje naše státní hymna je to emotivní zážitek pro celou naši zem, pro většinu z nás. A také my na Ministerstvu obrany se budeme snažit napomáhat vytvářet v rámci možností co nejlepší podmínky pro úspěšnou reprezentaci nejen armádního, ale i celého českého sportu. A na závěr, pane náměstku, ještě ryze osobní otázka, kterou jsme dali při rozhovoru i bývalému ministru obrany. Armádní sport nabízí velké možnosti vyžití v řadě zajímavých sportovních odvětvích. Vždyť Dukla má třeba skvělé parašutisty, či možnosti vodních sportů. Rádi vám splníme vaše přání To je zajímavá a sympatická nabídka. Chce to trochu se rozmyslet Na skákání s padákem se zatím necítím, ale zajímal by mě vodní sport, třeba právě rafty. Tak se ještě domluvíme, zakončil náměstek Jaroslav Kopřiva příjemný rozhovor a ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák slíbil zajímavou a bezpečnou cestu na raftu. Děkujeme za rozhovor! text: František Macák foto: Ivana Roháčková Dvojka našeho DuklaSportu se zmiňuje o úspěších jmenovaných sportovců a připomíná, že paní ministryně obrany Vlasta Parkanová všechny naše úspěšné armádní sportovce přijala a poděkovala jim za vynikající reprezentaci republiky a armády. Paní ministryně ocenila Záslužnými kříži MO ČR sportovce Katku Neumannovou, Martinu Sáblíkovou, Ivo Danileviče a Romana Gomolu. Ke svým sedmdesátinám obdrželi stejné ocenění bývalí reprezentanti Dukly fotbalista Jan Brumovský a veslař Jaroslav Starosta. Jsem tomu rád, moc rád, že se nezapomíná na ty poněkud starší, kteří tolik udělali pro dobré jméno armádního sportu. Honza Mazoch se vrací. Jeho cesta zpět však bude velmi těžká. Pozvolna začne trénovat a když to půjde tak i později skákat. My všichni, kteří jsme mu od 20. ledna letošního roku drželi palce věříme, že se mu to povede a jeho návrat bude úspěšný. Jaroslav Priščák, šéfredaktor 3

6 přijetí u ministryně obrany Vlasty Parkanové Čtyři zlaté z mistrovství světa, jedna juniorská a čtyři z mistrovství Evropy, a také jedno stříbro a čtyřikrát bronz u ministryně Medailisté zimní sezony přijetí Bývalí sportovci Dukly Praha fotbalista Jan Brumovský (vlevo) a veslař Jaroslav Starosta byli oceněni Záslužnými kříži MO ČR Medailisté ASC DUKLA, horní řada zleva: Kateřina Neumannová, Roman Šebrle, Martina Sáblíková, Miroslav Januš, Andrea Jirků, dolní řada zleva: Ivo Danilevič a Roman Gomola, Petr Lazar a Alois Kaňkovský, Milan Šperl, Dušan Kožíšek, Tomáš Caknakis 4

7 Ministryně obrany Vlasta Parkanová v pátek 13. dubna přijala a ocenila sportovce medailisty světových a evropských šampionátů letošní zimní sezony a s nimi trenéry a členy realizačních týmů Armádního sportovního centra DUKLA. V salónku Praha na Ministerstvu obrany ČR se tak sešlo dvanáct nejlepších reprezentantů. Chyběl pouze sportovní střelec mistr Evropy a bronzový ze soutěží družstev Bedřich Jonáš, který maturoval. Bylo to opravdu unikátní setkání. Na společné fotografii se tak sešli tři mistři světa roku 2007 běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová (má rovněž stříbro z MS), rychlobruslařka Martina Sáblíková (ta je dokonce letošní dvojnásobná mistryně světa a ještě mistryně Evropy ve čtyřboji), cyklista Alois Kaňkovský (vyjel i stříbro) a juniorská mistryně světa rychlobruslařka Andrea Jirků. Dále se představilo šest mistrů Evropy 2007 bobisté Ivo Danilevič a Roman Gomola, atlet Roman Šebrle, sportovní střelci Miroslav Januš (vystřílel ještě dvě třetí místa), Tomáš Caknakis (má i bronz) a již jmenovaná Sáblíková. Bronzové medaile na lyžařském MS získala dvojice běžců na lyžích Dušan Kožíšek a Milan Šperl a z cyklistického bodovacího závodu dvojic Petr Lazar s Aloisem Kaňkovským. Dohromady přivezli armádní sportovci 14 medailí. Nejvyšší ocenění, Záslužný kříž MO ČR I. stupně, dostala běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která obhájila mistrovský titul a letos ukončila kariéru. Ke svým sedmdesátým narozeninám dostal Záslužný kříž MO ČR druhého stupně bývalý fotbalista Dukly Praha Jan Brumovský. Stejné vyznamenání třetího stupně obdrželi z rukou ministryně Vlasty Parkanové sedmdesátiletý bývalý veslař Dukly Jaroslav Starosta, bobisté, mistři Evropy Ivo Danilevič a Roman Gomola i dvojnásobná mistryně světa a světová rekordmanka v rychlobruslení Martina Sáblíková. Všichni přijatí sportovci, trenéři a servismani tymů převzali děkovné dopisy a juniorka Andrea Jirků navíc ještě věcný dar. text a foto: Ivana Roháčková JUBILANTI Pokračujeme ve výčtu slavných osobností armádního sportu, jejichž významná životní výročí připadají na 2. čtvrtletí tohoto roku. Karel KNESL, nar , fotbal, stříbrný medailista XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu. Stoper, který svá nejlepší fotbalová léta strávil v pražské Dukle a Slávii. Dalibor MOTEJLEK, nar , lyžování, účastník IX. ZOH 1964 v Innsbrucku a MS v letech 1962 a 1966 v Oberstdorfu. V roce 1964 vytvořil světový rekord v letech na lyžích. Úspěšný trenér liberecké Dukly a čs. reprezentace minulých let. Jaroslav STAROSTA, nar , veslování, účastník XVII. OH v roce 1960 v Římě a XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu jako závodník; XXII. OH v roce 1980 v Moskvě a XXVI. OH v roce 1996 v Atlantě jako trenér. Jeho svěřenci získali na MS a ME 8 medailí. V roce 2007 oceněn Záslužným křížem MO ČR III. stupně. Ing. Jaroslav FIKEJZ, nar , atletika, bronzový medailista z ME v roce 1950 ve skoku dalekém (720 cm). V dresu ATK, ÚDA a Dukly se stal 5x mistrem republiky, 3x překonal čs. rekord, 27x reprezentoval. Jaroslav RÁZEK, nar , házená, v dresu pražské Dukly se stal 8x mistrem republiky a v roce 1963 se podílel na zisku PMEZ. Mistr světa z roku 1967 a bronzový medailista MS z roku Petr SODOMKA, nar , kanoista- -vodní slalomář, jeden z nejúspěšnějších čs. reprezentantů. Pětinásobný mistr světa ve slalomu (C1 1975, 1977, 3x C1 1967, 1973 a 1975) a trojnásobný mistr světa ve sjezdu (C a 1971, 3x C1 1967) na divoké vodě. Účastník XX. OH v roce 1972 v Mnichově. Jaroslav HALVA, nar , atletika, držitel čs. rekordu v hodu oštěpem z roku 1970 výkonem 80,06 m. V Dukle Banská Bystrica trenérem Jana Železného. PaedDr. Ivo VIKTOR, nar , fotbal, nejlepší hráč a vítěz ME v roce 1976, 63x reprezentoval a 5x byl vyhlášen nejlepším čs. fotbalistou (1968, 1972, 1973, 1975 a 1976). V Dukle Praha působil v letech 1963 až V současnosti trenér mladých brankářů. jubilanti armádního sportu ARMÁDNÍHO SPORTU PaedDr. Pavel LANDA, nar , funkcionář armádního sportu. Pracovník vědeckého a výzkumného pracoviště armádního vrcholového sportu CASRI. Podílel se na příchodu Kateřiny Neumannové do armádního dresu. Ředitel festivalu sportovních filmů SPORTFEST LIBEREC. Miroslav HALM, nar , motorismus, stříbrný medailista z MS v motokrosu družstev v kubatuře 250 ccm v letech 1970, 1972 a 1975, bronzový medailista v kubatuře 500 ccm v roce 1970 a v kubatuře 250 ccm v letech 1969, 1972 a Jaroslav JIRÁSEK, nar , atletika, desetinásobný mistr republiky v běhu na 200 a 400 m a štafetách 4 x 100 a 4 x 400 m, 22násobný reprezentant, účastník XVI. OH v Melbourne a XVII. OH v Římě. Držitel 11 čs. rekordů, nejlepší osobní výkon v běhu na 400 m 47,4 s. z roku Otakar TOMAN, nar , motorismus, čtyřnásobný účastník šestidenní motocyklové soutěže. Mistr světa družstev v roce 1977 a v témže roce i mistr Evropy v enduru v kubatuře 500 ccm, Na MS družstev v motokrosu získal v roce 1970 v kubatuře 250 ccm stříbrnou medaili, v letech 1970 a 1971 v kubatuře 500 ccm a v letech 1969, 1971 v kubatuře 250 ccm vždy bronzovou medaili. Miloslav CARVAN, nar , klasický případ věrnosti rudožlutému dresu. Olympijským vítězům, mistrům světa a Evropy a stovkám mistrů republiky vaří nepřetržitě od roku Jan BRUMOVSKÝ, nar , fotbal, stříbrný medailista XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu. Šestkrát získal s Duklou Praha titul mistra republiky a čtyřikrát Československý pohár. V roce 2007 oceněn Záslužným křížem MO ČR III. stupně. Armádní sport je bohatý na osobnosti, které šířily slávu v uplynulých letech. Ne vždy se podaří o nich získat potřebné údaje a připomenout jejich zásluhy. Omlouváme se dvěma z nich, které jsme neuvedli v prvním letošním magazínu DuklaSport. Dne 3. března oslavil šedesátiny boxer olomoucké Dukly Petr SOMMER několikanásobný mistr republiky v těžké váze a jeden z mála přemožitelů legendárního Teofila Stevensona. Dne 2. března završil 60 let svého života Karel KODEJŠKA, mistr světa v letech na lyžích z roku 1975 a bronzový medailista z roku Účastník XI. ZOH v roce 1972 v Sapporu a XII. ZOH v roce 1976 v Innsbrucku. Nejlepší sportovec Československa v roce jubilanti armádního sportu text: Arnošt Šulc 5

8 zimní sporty Skvělé úspěchy Text: Rudolf Vojtěch Foto: Michael Georgiev, Jan Baier, Ivana Roháčková, Cyril Schejbal zimní sporty Od Neumannové k mladým talentům Za Jandou rostou mladí Jakub Janda Antonín Hájek Skokan na lyžích Jakub Janda nenavázal na svou životní sezonu 2005/2006, ve které vyhrál Turné čtyř můstků i celkové hodnocení Světového poháru. Jeho problémy aspoň trochu vyvážil vzestup Antonína Hájka (Dukla Liberec). Vrátí se Jakub Janda znovu na cestu šampiona? Odpověď je zatím nejistá, ale ještě nedávno nejlepší skokan světa je v obtížné pozici. Jeho výkonnost poklesla na konec druhé desítky. Janda se zatím nesžil s novými tréninkovými metodami, které po něm vyžaduje rakouský kouč Richard Schallert, jenž převzal český tým loni v létě. Richie má svůj systém a snažím se mu v tom vyjít vstříc. Říká: believe me. A já se mu snažím věřit, tvrdí Janda. Dělám všechno proto aby viděl, že jeho systém neignoruju. Ale je to pro mě hrozně těžký. Je to moc velká změna, je mi osmadvacet. Janda v zimě nenavázal na poměrně nadějné výsledky z letní Grand Prix. Přesto ve Světovém poháru dvakrát skončil mezi prvními pěti. Vrcholy sezony, Turné čtyř můstků a světový šampionát v Sapporu, mu ale nevyšly. Naopak vydařenou sezonu ve Světovém poháru má za sebou Antonín Hájek, který pravidelně bodoval. V druhé polovině sezony se zlepšil a na velkém můstku v Lahti skončil šestý. K dobrým zprávám patří i úspěšné uzdravení Jana Mazocha, který se těžce zranil při lednovém pádu v Zakopaném. Koncem dubna vystoupil na veřejnosti a oznámil plán vrátit se ke skákání. Během jara se bude řešit složení trenérského týmu. Zatím je jasné, že A mužstvo opustí dosavadní asistent Jakub Jiroutek. Sjezdař Bank byl v pohodě Hlavním úspěchem alpského lyžování byla letos zlatá medaile Šárky Záhrobské ve slalomu na mistrovství světa. Ale Ondřej Bank z liberecké Dukly mohl být také spokojen. Povedenou sezonu korunoval desátým místem v superkombinaci na mistrovství světa. Bank se v zimě znovu přiblížil světové špičce. Po šestém místě v superkombinaci na loňských olympijských hrách se i na letošním šampionátu v Aare dostal do elitní desítky. K medaili mu chybělo 98 setin sekundy. A mohl být ještě lepší, kdyby v závěru sjezdu neztratil balanc a cílem neprojel po zádech. Dobrou bilanci Bank podpořil sedmnáctým místem v obřím slalomu. V nejdůležitějším závodě sezony tak navázal na dobrý start do sezony, v němž byl šestý v superkombinaci v Beaver Creek nebo jedenáctý ve slalomu v Adelbodenu. Kromě toho si pochvaloval vylepšení svého zázemí. Do dalších sezon tak má všechny předpoklady k růstu. Zima Kateřiny Neumannové Mistrovství světa: 1. místo na 10 km volnou technikou, 2. místo ve skiatlonu, 5. místo ve štafetě Světový pohár: 3. místo celkově (1. na 10 km volnou technikou v Gällivare a v Čchang-čchunu, 2. na 15 km volnou technikou v Rybinsku a skiatlonu ve Falunu) Divná sezona akrobatů Zimu plnou trápení mají za sebou dvě hvězdy akrobatického lyžování. Nikola Sudová a Aleš Valenta ji ukončili bez umístění mezi třemi nejlepšími. Olympijský vítěz ze Salt Lake City začal navíc uvažovat o ukončení své závodní kariery. Jezdkyně v boulích Nikola Sudová zůstává v úzké světové špičce, což dokázala především kvalitními výsledky na mistrovství světa v Maddoně di Campiglio. Byla tam pátá v paralelním závodu a devátá v jednoduché jízdě. Pořád platí, že tahle sezona je nějaká divná, konstatovala Sudová po závodě. Všechno začalo letním sporem s vedením úseku akrobatického lyžování o peníze za přípravu korun nakonec doplatil sponzor, závodnice však přišla o důležité dva týdny tréninku. V sezoně pak ani jednou nebyla ve Světovém poháru na stupních vítězů. Ještě horší zimu prožil skokan Aleš Valenta. V tréninku na první závod Světového poháru v Číně si obnovil zranění kolena, s nímž měl problémy už v olympijské sezoně. Pak se přidala bolest v zádech. Výsledkem byly jen dvě účasti ve finále během sezony. Na mistrovství světa si však Valenta v uvolněné náladě osmým místem spravil náladu. Rozloučil se tak se svým posledním šampionátem a ohlásil ukončení své sportovní činnosti. Medaile Kateřiny Neumannové Mistrovství světa Zlato: 10 km volnou technikou (Oberstdorf 2005 a Sapporo 2007) Stříbro: Skiatlon (Sapporo 2007) Bronz: 15 km volnou technikou (Trondheim 1997), 5 km klasicky (Ramsau 1999) Olympijské hry Zlato: 30 km volnou technikou (Turín 2006) Stříbro: 5 km klasicky (Nagano 1998), 15 km volnou technikou (Salt Lake City 2002), skiatlon (Salt Lake City 2002 a Turín 2006) Bronz: Stíhací závod volnou technikou(nagano 1998) 6

9 zimní sporty Neumannová: zlato na závěr Legendární běžkyně na lyžích obhájila titul mistryně světa a ukončila kariéru. Během necelého půlroku se český sport rozloučil s další ze svých slavných postav. Po zářijové rozlučce oštěpaře Jana Železného následovala poslední závodní zima Kateřiny Neumannové. Na nostalgii ale opět nebylo moc času. Na Železného bronzovou medaili z mistrovství Evropy navázala Neumannová zlatou medailí z bruslařské desítky na světovém šampionátu v Sapporu. Je symbolické, že o vítězství pak bojovala i do posledních metrů závěrečného závodu ve Falunu. Když ve Falunu 24. března projela Kateřina Neumannová cílem svého posledního závodu, skončila tím jedna éra. Dívka ze Šumavy si během ní získala úctu a lásku národa, který ohromila nevídanou pílí, vůlí, odolností vůči bolesti a různým překážkám. Kdysi to byla zlatá dívka v srdcích fanoušků. Ale v posledních třech sezonách kariéry zlaté medaile vozila už i z vrcholných akcí. V únoru na světovém šampionátu v Sapporu vyhrála závod na 10 kilo- Kateřina Neumannová na stříbrném stupni vítězů metrů bruslením s téměř půlminutovým náskokem na druhou Rusku Zavjalovovou. Na své nejsilnější trati tak obhájila titul z roku Spolu s olympijským triumfem v Turíně tak její kariéru zdobí tři velká zlata. V posledním závodu jí první místo jen těsně uniklo. Ve skiatlonu v prosluněném Falunu ji v cílové rovince přesprintovala Norka Marit Björgenová. Věděla jsem, že to je její poslední závod. Je to velká událost pro běžecké lyžování. Neumannová byla velkou závodnicí, řekla Björgenová. Přála jsem Kateřině vítězství, ale pro mne bylo taky hodně důležité. Přeju jí hodně štěstí ve zbytku života. Vyústění rozlučkového závodu korespondovalo s průběhem celé zimy. Neumannová v ní chtěla zaútočit na celkové vítězství ve Světovém poháru, které jí ještě chybělo. Namáhavé přesuny po Evropě za sněhem, vleklé problémy s virózami a suverénní výkony Finky Virpi Kuitunenové jí ale brzy naději vzaly. Dokázala se ale připravit na druhý vrchol. Na mistrovství světa v Sapporu vyhrála bruslařskou desítku a získala i stříbro ve skiatlonu, kde ve finiši prohrála se Zavjalovovou o pouhou půlku sekundy. Těsně po rozlučkovém běhu ve Falunu lyžařku obklopili fanoušci, pověsili jí na krk všechny její medaile a na hlavu jí daly královskou korunu z lepenky. Neumannová vzala na ruku svou dceru Lucii a slzela štěstím. Cítím možná smutek, že to člověk už neprožije. Nicméně celkově převažuje uvolnění, vnitřní spokojenost a vyrovnanost. Končím jako spokojený člověk, řekla Neumannová. Seriál Hledá se nová Kateřina Neumannová už má za sebou dva ročníky, ale najít skutečnou nástupkyni může trvat hodně dlouho. V letošní zimě potěšila aspoň výkonnost klasičky Kamily Rajdlové, která se v Sapporu blýskla jedenáctou příčkou v běhu na třicet kilometrů. Nečekaný bronz Milan Šperl a Dušan Kožíšek Silný mužský tým v běžeckém lyžování se z mistrovství světa v Sapporu vracel s bronzovou medailí. Nevybojovali ji ale předpokládaní lídři, nýbrž mladíci Dušan Kožíšek a Milan Šperl v týmovém sprintu. Byl to bronz z nebe. Když Martin Koukal kvůli přípravě na skiatlon opustil sestavu pro týmový sprint, od nově složené dvojice se moc nečekalo. Dušan Kožíšek, který s Koukalem získal bronz před dvěma lety v Oberstdorfu, a Milan Šperl předvedli ale parádní výkon. Zvládli takticky náročnou kvalifikaci, ve finále se udrželi na špici a Kožíšek v cílové rovince ostrým manévrem odolal nástupu Němce Teichmanna a vybojoval pro reprezentaci bronz! Byl jsem v tranzu. Koukal jsem, jak se blíží lajna, líčil Šperl. A když projel jako třetí? Ani nevím. Super pocit. Pamatuju si, že na mě Dušan skočil. Pro mužský tým to byl na šampionátu v Sapporu poslední úspěch. Zkázu mu přinesl skiatlon, při kterém se z libereckých závodníků zranili Martin Koukal i Jiří Magál a následky bolestivých pádů je v dalším průběhu výrazně omezily. Zejména pro Martina Koukala, který absolvoval první sezonu po přestupu do Dukly Liberec, to bylo završení smolné zimy. V jejím úvodu se přitom dvakrát dostal do elitní desítky, ve volné třicítce v La Clusaz doběhl šestý. Při Tour de Ski ho ale skolila nemoc. Leden proto obětoval tréninku na mistrovství světa a získal nadějnou formu. Karambol v prvním závodě ale všechno změnil. Kromě medaile ve sprintu dvojic tak mužskému týmu ze sezony chybí další výraznější výsledek. Vyhlídky na příští světový šampionát v Liberci jsou ale nadějné. Během zimy se hned pět českých závodníků dostalo mezi nejlepších deset v závodě Světového poháru (Koukal, Magál, Šperl a Kožíšek z Dukly Liberec a Bauer z SKP Jablonec). zimní sporty Na letišti v Ruzyni se podařila unikátní fotografie, když ve stejný čas přiletěli atleti z HME a lyžaři z MS. Zleva Dušan Kožíšek, Roman Šebrle a Milan Šperl. Dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová překvapila při přijetí 7. března 2007 v kanceláři ministryně obrany Vlastu Parkanovou nečekaným dárkem. Z mistrovství světa v Japonsku, které bylo jejím posledním závodem ve sportovní kariéře, jí přivezla startovní číslo z posledního závodu své kariéry a číslo 1 z projektu Hledá se nová Kateřina Neumannová. 7

10 rychlobruslení text: Jan Zeman foto: Ivana Roháčková, Jiří Hokův rychlobruslení Během letošní sezony si Martina Sáblíková plnila své sny Téměř pohádkový příběh Přeji vám, abyste všechny nástrahy života lehce překonávala, řekla ministryně Vlasta Parkanová Martině Sáblíkové při přijetí na Ministerstvu obrany po příjezdu z MS ve Spojených státech V galerii Evropa ve Žďáru nad Sázavou proběhla 12. dubna vernisáž výstavy fotografií Jiřího Hokůva a Jana Zemana s názvem Dobrá sezona Martina Sáblíková s medailemi získanými za zimu 2007 Před dvěma lety patřilo rychlobruslení v naší zemi spíše k těm exotičtějším sportům. Pokud pak někdo znal jméno Martiny Sáblíkové, pak se mu většinou v mysli vybavil příběh o holce ze Ždáru nad Sázavou, která nemá kde trénovat a se svým trenérem Petrem Novákem sní společný sen o tom, jak jednou budou na ledových oválech porážet svět. Po letošní sezoně lze říci, že story o Popelce z Vysočiny spěje k pohádkovému konci. Příběh se začal psát už před bezmála deseti lety, když se Petr Novák poprvé setkal s Martinou Sáblíkovou, která chtěla začít závodit na bruslích. Zašel se tehdy podívat na jeden zápas basketbalového týmu, v němž hrála, aby si otypoval, jaká Martina vlastně je. Dodnes vzpomíná, jak pobíhala po hřišti, tu byla pod jedním košem, a hned zase pod druhým, a když její tým začal prohrávat mohutně povzbuzovala ostatní k vyššímu výkonu. Měla obrovskou vůli vyhrávat a já jsem už tehdy věděl, že je to dobrý základ pro individuální sport, vypráví Petr Novák, který rychlobruslení obětoval svůj život. Po roce přípravy řekl trenér rodičům Martiny, že jejich dcera jednou bude vyhrávat a vozit medaile z mistrovství Evropy, světa i z olympiád. Jeho vize se nyní skutečně začínají naplňovat. Loni na olympiádě to ještě nevyšlo. Sedmé místo na třech kilometrech a čtvrté místo na pětikilometrové trati však přesně odpovídalo tomu, co trenér před olympiádou prokoval. Ostatně, jeho odhady výsledků vždy do puntíku vyšly. Na závěr loňské sezony ale v Calgary vylepšila seniorský světový rekord na desetikilometrové trati a v tabulkách se objevil nový čas 14:08,28. V letošní sezoně Martina Sáblíková dokázala, že její výkony jsou stabilně vynikající, rozhodně nejde o žádné úlety. Navíc, i ostatní členové rychlobruslařského týmu o sobě dávali stále častěji vědět. Dokonce i na takových závodech jako je evropský nebo světový šampionát, jsme mohli sledovat výkony patnáctiletého Milana Sáblíka nebo sedmnáctileté Andrey Jirků. O to více se jim pak dařilo v juniorských soutěžích a Andrea Jirků dokonce vybojovala na únorovém mistrovství světa ve víceboji v rakouském Innsbrucku první místo na tříkilometrové trati. Na lednovém mistrovství Evropy ve čtyřboji, které se konalo v italském Collalbu Martina zazářila hned několikrát. Triumfovala na třech a pěti kilometrech a patřilo jí i celkové vítězství. Vylepšila při tom několik rekordů pro otevřené dráhy. O měsíc později se jí dařilo i na mistrovství světa ve víceboji v holandském Heerenveenu. Trenér Novák tehdy předpovídal, že vhledem k velké světové konkurenci se Martina umístí kolem šestého místa. Vše poněkud zkomplikovalo nachlazení a vypadalo to, že naděje na dobré umístění vezmou za své. Jenže i tentokrát se proroctví trenéra naplnilo a Martina Sáblíková se umístila na celkovém pátém místě. Přispěla k tomu zejména famózní jízda na pětikilometrové trati, na jejímž konci bylo vylepšení místního traťového rekordu a zasloužená cesta na stupeň vítězů. Na stadionu, nacházejícím se v tradiční rychlobruslařské zemi, mohlo patnáct tisíc diváků oděných v tradičních oranžových barvách opět slyšet českou hymnu. Vítěznému tažením ještě nebyl konec. Čtvrtého března se v kanadském Calgary jel šestý a poslední závod Světového poháru na dlouhých tratích. V pěti předchozích závodech pouze jednou nestála Martina Sáblíková na bedně. Celou sérii nakonec vyhrála s přesvědčivým náskokem 114 bodů a právem se stala majitelkou vysněné trofeje. Andrea Jirků se v celkovém hodnocení umístila na skvělém 25. místě, což je vzhledem k jejímu věku úžasný výsledek. O týden později se v americkém Salt Lake City jelo ještě mistrovství světa jednotlivých drah. Na tříkilometrové trati Martina zvítězila s časem 3:58,09 a o dva dny později triumfovala i na pětikilometrové trati. Navíc potvrdila slova Petra Nováka, že zajede nový světový rekord, který má od 11. března díky Martině hodnotu 6:45,61. Andrea Jirků dojela na stejné trati díky famóznímu závěru jedenáctá. Tečkou za uplynulou sezonou Martiny Sáblíkové bylo úspěšné překonáním světového rekordu na neolympijské desetikilometrové trati. V Calgary 17. března pokořila svůj vlastní výkon o neuvěřitelných 19,95 vteřiny. Nový světový rekord má od té doby hodnotu 13:48,20 vteřiny. 8

11 sportovní střelba Plzeňští střelci text: Karel Felt foto: Pavel Bittner a David Maruška Zlato a bronz na ME vystřílelo družstvo v běžícím terči, Januš byl třetí v mixu Mistrovství Evropy ve střelbě ze vzduchových zbraní, které od 12. do 18. března hostilo francouzské městečko Deauville, se stalo dalším historickým mezníkem české sportovní střelby. Zisk osmi medailí čtyř zlatých, jedné stříbrné a tří bronzových je nejen největším, jaký kdy čeští sportovní střelci na evropských vzduchovkových šampionátech získali, ale zároveň Česko katapultoval na třetí místo v hodnocení národů. To je vzhledem k poměrně malé členské základně až neskutečný úspěch. Tři ze zmíněných osmi cenných kovů vybojovali střelci na běžící terč z plzeňské Dukly. Individuální bronz, kov stejné hodnoty z týmové soutěže na ran a především zlato družstva v mixu na ran si do své sbírky cenných kovů zařadil nejlepší střelec v historii světové sportovní střelby čtyřiatřicetiletý Miroslav Januš. Sám několikrát přiznal, že medaile z olympiád, světových a evropských šampionátů i Světových pohárů a domácích mistrovství nemá spočítané, ale ty ze zmíněných vrcholných mezinárodních soutěží se blíží stovce a s domácími cennými kovy by přesáhly hranici sto padesáti medailí. Skvělý mix Vraťme se však do Francie, kde opětovně potvrdil, že stále patří k absolutní světové špičce. Mix se střílel hned první soutěžní den šampionátu a Januš si 382 body zajistil bronz, když na vítězného Poláka Czaplu ztratil osm bodů. Tomáš Caknakis, který sotva přešel z juniorů mezi muže, které ale dokázal porážet už v sedmnácti letech, potvrdil 379 body a sedmým místem, že v týmové soutěži Janušovi perfektně kryje záda. Do elitní desítky se vešel s 376 body i Bedřich Jonáš a v týmové soutěži z toho bylo zlato za bodů s devítibodovým náskokem na stříbrné Ukrajince. V bývalé olympijské disciplíně ran už se českým střelcům tolik nedařilo. Januš skončil s 574 body sedmý, když vítězný Rus Prijašnikov byl o osm bodů lepší. Caknakis byl s 566 body dvanáctý a Jonáš s 563 body o dvě místa za ním. Družstvo však získalo bronz za bodů, vítězní Ukrajinci byli o 19 bodů lepší. Rozhodně to nebyl náš nejvydařenější závod. Všichni tři umíme víc, takže náplastí byl alespoň bronz týmu, přiznal Miroslav Januš, který byl opět nejlepším z českých reprezentantů v této disciplíně. Bez medaile Ostatním střelcům Dukly se už na šampionátu tolik nedařilo. Vzduchové zbraně nejsou, s výjimkou puškařek, nejsilnější zbraní české sportovní střelby, ale nadějné mládí slibuje i vzhledem k mistrovství Evropy 2009, které bude hostit Praha, lepší zítřky. Velmi žhavým želízkem měla být pistolářka Lenka Marušková-Hyková. Ve vzduchovce se lepším, ale ještě to není podle mých představ, přiznala už na začátku zimní, tedy vzduchovkové sezony. V tvrdé konkurenci skončila s 376 body ve čtvrté desítce. Nutno dodat, že pět bodíků jí chybělo na finále a tudíž i k šanci na medaili a pro Maruškovou, která se po vleklých zdravotních problémech postupně dostává do formy, by to neměl být v krátkém horizontu velký problém. V tu chvíli netušila, že její chvíle přijde o nějakých čtrnáct dní později. Zlato Maruškové První dubnový týden startovala Lenka Marušková na úvodním závodě Světového poháru ve Fort Benningu v USA. Svá slova o tom, že vzduchová pistole jí jde stále lépe, potvrdila hned při úvodním velkém letošním startu. Poprvé v kariéře vyhrála závod Světového poháru, a to o jednu desetinu bodu před Lenka Marušková Mistři Evropy Bedřich Jonáš, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis Číňankou Žen Ťie výsledkem 483,1 b. (384 základní závod + 99,1 finále). Vzduchové pistoli jsem se v zimě hodně věnovala a do Spojených států jsem odlétala s pocitem dobré formy. Už loni jsem si vystřílela účastnické místo na olympiádu v Pekingu ve vzduchovce. Věřila jsem, že letos udělám dobrý výsledek a ten přišel hned v prvním závodu Světového poháru. Před základním závodem jsem byla trochu nervózní, ale střílela jsem v pohodě a do finále postupovala jako čtvrtá. Ve finále byla samozřejmě nervozita větší. Konkurence je velká a výsledky byly vyrovnané. Koncentrovala jsem se na sebe a nesledovala výsledkovou tabuli a pohyby v osmičce nejlepších. V předposlední sérii jsem dala osmičku, jinak jsem měla pět desítek, bylo to dobré. Až po závodu jsem se podívala, jestli se nebudu s někým rozstřelovat o nějaké umístění. To už byl v hale šum, ukazovali na mne, že jsem první. Nemohla jsem tomu chvíli uvěřit, řekla Lenka Marušková. Za poháry do Karibiku Na první ze čtyř závodů Světového poháru vyrazili koncem března i brokoví střelci. Královéhradecká Dukla táhne jak trap, tak i skeet. David Kostelecký skončil v Santo Domingu v trapu desátý se 119 body, když mu jediný chyběl k finále. Jan Sychra nastřílel ve skeetu 121 bodů, skončil 16., a rovněž ho pouhý bod dělil od elitní šestky, která bojovalo o jedno účastnické místo na OH Leoš Hlaváček měl na 24. příčce o dva body méně. Oba však mají pořád šanci si cestu do olympijského Pekingu vystřílet. sportovní střelba 9

12 z domácí atletiky text: František Macák foto: Radomil Skoumal, ASC DUKLA a František Macák atletiky Rekordy tyčkařek Medailový úspěch mladých Domácí část sezony vyvrcholila ve Stromovce. Přípravu na největší závod sezony však dost zkomlikovala řada zranění předních atletů i vichřice, která smetla strahovskou nafukovačku. Ta je už po řadu let významnou součástí zimní přípravy velké části reprezentace. A jaká byla letošní domácí halová sezona z pohledu atletů Dukly? Odpověď jsme hledali u šéftrenéra atletů z Julisky a předsedy atletického oddílu Dukly Praha Radka Skoumala. V hale se vyznamenali především naše skokanky a skokani. Tyčkařky trenéra Bolka Patery překonaly tři české rekordy. Pavla Rybová výkony 461 a 464 a Kateřina Baďurová zdoláním 465 cm. K tyčkařským úspě- Adam Ptáček uprostřed vítězného tria z HMČR Jubilant Kateřina Baďurová Pavla Rybová Václav Fišer (vpravo) s olympijským medailistou Vitoldem Krejerem a stále rekordmanem Dukly v trojskoku Jaroslavem Priščákem Věřte, nevěřte, ale 9. července se chystá oslavit svoji 60 Václav Fišer, jeden z nejúspěšnějších šéftrenérů Dukly Praha a trenérů skvělé skokanské skupiny, držitel tří čs. trojskokanských rekordů a osmi mistrovských titulů. Skokanská nadvláda Domácí halová sezona byla rozcvičkou před vrcholem halovým mistrovstvím Evropy v Birminghamu. Buďme však upřimní, letos zůstala celá hala ve stínu příprav na absolutní vrchol letní světové mistrovství v japonské Ósace. z domácí chům se připojil i junior Jan Kudlička čtyřmi českými rekordy své kategorie, třemi tyčkařskými a jedním v sedmiboji. Navíc získal na domácím juniorském šampionátu tři zlaté a na seniorském jeden bronz. Výborně si vedli i výškaři v čele s Tomášem Janků. Ten si v hale polepšil osobní rekord už na světových 234 cm, a nebýt smůly s bolavým svalem, mohl být jeho halový účet ještě úspěšnější. Při republikovém mistrovství získal domácí titul Svatoslav Ton, další přidali Kateřina Baďurová, půlkař Jarda Růža, tyčkař Adam Ptáček a dálkař Štěpán Wagner. V mládežnických kategoriích jsme dokonce získali o tři tituly více, 7 mezi juniory a 1 v kategorii dorostu. Halovou bilanci atletů Dukly letos zkresluje široká marodka a také neúčast osobností v dlouhých vrhačských disciplínách, především Barbory Špotákové. Na cestě do Ósaky Halová sezona byla jen odrazovým můstkem na vrcholnou událost roku MS v Ósace. Až dostanete do rukou toto číslo DuklaSportu budete již znát první letní výsledky našich závodníků. Při uzávěrce již začátkem května máme pro čtenáře alespoň informace, kde nabírali naši přední závodníci formu ke splnění mistrovských limitů pro Japonsko. Trenér Dalibor Kupka: Roman Šebrle a celá naše parta jsme byli v maďarské Tatě a potom ve španělském Benidormu. Jen Jarda Růža byl se skupinou běžeckého trenéra Josefa Vedry v horách na Kypru. Tam se po vynechání haly připravoval i náš nejlepší středotraťař Michal Šneberger. Závodní plán Romana je letos jasný: Götzis, Kladno, Ósaka, Talence. Trenér Boleslav Patera: S tyčkaři jsme začínali v Harrachově i s tradičním skákáním z můstku. Mně naměřili 18 m a Štěpánovi Janáčkovi asi 16 m. Potom jsme byli na ostrově Lanzarote. Tam s námi jela i skupina trenéra Jana Janků v čele s Tomášem. Trenér Rudolf Černý byl s Barborou Špotákovou nejdřív na Kanárských ostrovech a potom v Makarské. Jan Železný i Jaroslav Brabec zamířili se svými svěřenci do Slovinska i na jih Španělska. Do Dukly jsem narukoval v roce 1967, bylo to do B. Bystrice. Tam jsem se však jen jednou vyspal a už mě převeleli do Prahy, kam si mě vybral trenér Melichárek. Na Julisce jsem zůstal až do roku 1997, kdy jsem se stal šéftrenérem české reprezentace. Předsedou trenérské rady jsem však byl už od r Se závodní činností jsem skončil v r a o rok později, po absolvování FTVS, jsem převzal v Dukle trenování skokanské skupiny se kterou jsem prožil krásných 10 let. V roce 1989 jsem se, po odchodu Jana Lišky do důchodu, stal šéftrenérem atletů Dukly. Julisce jsem zůstal věrný i po,přestupu na Strahov. Dodnes jsem místopředsedou oddílu atletiky Dukly Praha. A tvůj největší duklácký úspěch? Že jsem v roce 1992 přemluvil Roberta Změlíka a Jana Železného k přestupu do Dukly a oba pak vyhráli olympiádu. Samozřejmě nikdy nezapomenu na své nejlepší svěřence. Další z mých svěřenců Honza Leitner vyhrál,nulté halové MS v Paříži, i HME v Göteborgu, třetí byl při ME v Aténách i HME v Madridu. Jarda Priščák vytvořil čs. rekord v trojskoku 17,23 a to je dodnes duklácký rekord, Zdeněk Mazur byl rekordmanem na 100 m časem 10,34 a do dálky skočil přes osm metrů, tak jako Milan Gombala i Zdeněk Hanáček. To se nedá zapomenout, tak jako na vítězství Dukly v PMEZ v roce Redakce DuklaSportu přeje úspěšné zdolání

13 atletika ve světě Z Birminghamu do Ósaky text: František Macák foto: Ladislav Kořán a Radomil Skoumal Roman opět zlatý Roman Šebrle na plakátu HME National Indoor Arena v Birminghamu, jedna z největších atletických hal v Evropě, hostila počátkem března již 29. halové mistrovství starého kontinentu. Mezi 600 startujícími bylo 11 reprezentantů ČR, z toho 6 závodníků Dukly: Roman Šebrle, Pavla Rybová, Kateřina Baďurová, Tomáš Janků, Svatoslav Ton a Adam Ptáček. Čekali jsme ještě splnění limitu od Štěpána Janáčka, Jaroslava Růži a Stanislava Sajdoka, říkal po příjezdu ze šampionátu šéftrenér Dukly Radomil Skoumal. Menší bylo nejen zastoupení Dukly, ale i dalších oddílů. Větší výpravu očekaval i český šéftrenér Václav Fišer. Konečná bilance našeho týmu však byla velmi solidní: zlato Romana Šebrleho, nečekaný bronz mladičké Denisy Ščerbové a dvě bramborové medaile Pavly Hamáčkové a Tomáše Janků. Český tým opět potvrdil svou příslušnost k atletické elitě starého kontinentu. Zlatý Roman Dukláci hráli prim Sexteto borců z Julisky hrálo v českém týmu opět první housle. Roman Šebrle znovu potvrdil, že je 1 české atletiky. Po zimních zdravotních komplikacích si dělali soupeři naději na jeho zdolání, ale opět marně. Po trochu zklamání z úvodního sprintu se Roman vyznamenal již ve druhé disciplíně dálce, a všechno rozhodl v tyči. Skočil ke své i naší radosti rovných 5 metrů a už nebylo o čem hovořit. V závěrečném kilometru jen korunoval svůj evropský primát, chválil Šebrleho Radomil Skoumal. Velmi blízko k medailím měli i Tomáš Janků a Pavla Rybová, jejich 4. místa patřila k aktivům českého týmu. Tomáše, vítěze kvalifikace s výkonem 230 cm, ve finále na výšce 225 cm zradil stehenní sval. Pokus sice ještě úspěšně dokončil, ale na 229 cm už to dál nešlo. Přitom letošní forma a stabilní výkony nad 230 cm dávaly naději na boj o nejcennější medaile. Pavla, letos již pod příjmením Rybová, znovu dokázala, že na velké soutěži prostě umí. Bezpečně zdolala 458 cm. Ale na výšce českého rekordu 466 cm se již nedokázala koncentrovat i díky necitlivému přístupu domácího rozhodčího, postěžoval si Skoumal. Od dalšího tria jsme čekali trochu víc. Svatoslav Ton měl formu, ale v kvalifikaci se nesrovnal s rozběhem. Jistě mu chyběly i rady trenéra Jaroslava Kováře, který se doma zotavoval z operace a dirigoval Svaťu jen pomocí mobilu. Kateřina Baďurová také doplatila na kvalifikační rozběhové problémy a se 440 cm se podělila jen o 10 příčku. Adam Ptáček se kvalifikačním pokusem 555 cm dělil o 9. místo. Halový postupový klíč je krutý. Do finále jde jen osm nejlepších, ne jako na velkých soutěžích venku, kde postupuje 12 atletů, doplnil Skoumal informace z HME v Birminghamu. Bryan Clay se už těší na setkání se Šebrlem atletika ve světě Exkluzivně z Kalifornie pro DuklaSport Moc se těším na Romana, vzkázal z Azusy mistr světa v desetiboji i sedmiboji Bryan Clay prostřednictvím svého přítele Ladislava Kořána, bývalého člena československého týmu armádních mistrů světa v přespolním běhu. Souboj Šebrle Clay v desetiboji bude nepochybně jednou z ozdob letního atletického MS v Ósace. U nás proběhly tiskem zprávy, že se Clay letos chystá zdolat světový rekord v Ósace a vyhrát. Co je na této informaci pravda zjišťoval v kalifornském univerzitním centru v Azuse exkluzivně pro DuklaSport Čechoameričan Ladislav Kořán. Nevím, jak tato informace vznikla, ale považoval bych ji spíše za novinářskou kachnu. Byl jsem za Brya- nem hned po svém dubnovém návratu ze služební cesty na ostrov Saipan a o světovém rekordu mluvil jen okrajově. Je přesvědčen, že k vítězství v Ósace by mohl při tamních klimatických podmínkách stačit i výkon kolem bodů a nebo ještě o něco víc. A jak se Bryan v zimě připravoval? Prý vůbec nezávodil. Hlavně hodně běhal. Právě závěrečná patnáctistovka byla vždy jeho slabinou. Nyní věří, že by mohl zaběhnout i čas pod 4:30 minut, aby v závěru desetiboje Romanovi alespoň trochu stačil. Jistě už víte o jeho jarním výkonu v oštěpu 71,76 m. Musím znovu opakovat, že Bryan si Romana moc váží, upřímně mu gratuluje k titulu z Birminghamu a už se na něj těší při květnovém mítinku v Götzisu. Ósaku považuje za generálku na olympiádu v Pekingu. Právě v těchto závodech se rozhodne, kdo je králem světového víceboje. V Ósace bude Bryan tak trochu doma Máš pravdu. Jako rodák z Havaje je po matce napůl Japoncem a trochu se tímto jazykem i dorozumí, takže nepojede úplně do ciziny. Ví, že bude hodně záležet na počasí, a tak chystá včasný příjezd do Ósaky. Ale ještě bych se vrátil k Romanovu světovému rekordu. Bryan tvrdí, že je překonatelný, jako každý rekord, ale že tím se nyní nemíní hecovat. Spíše mu půjde o překonání svých jednotlivých desetibojařských rekordů i amerického národního rekordu a svěťák, to je prý ještě vzdálená budoucnost. Bryan přiznává, že při těchto úvahách vždy musí počítat s Romanem. Tak se těšme na jejich souboj v Ósace i za rok v Pekingu. A Ladislav Kořán přidal ještě poslední informaci o očekávaném přírůstku do rodiny Clayových. Bude to určitě holčička a měla by spatřit světlo světa koncem května. Bryan se raduje, že bude mít doma páreček, který v Praze Romanovi už zdárně roste. 11

14 cyklistika Adam Ptáčník a Tomáš Bábek (sprint družstev) Petr Lazar, trenér Josef Kratina a Alois Kaňkovský zlato a bronz Cyklistické Mistr světa Alois Kaňkovský text: Cyril Schejbal foto: Jan Kopač Příslušník Armádního sportovního centra DUKLA dráhový cyklista Alois Kaňkovský se stal v Palma de Mallorca mistrem světa v omniu. Je to čtvrtý titul mistra světa pro pražskou část armádní cyklistiky. Posledním titulem bylo vítězství stíhacího družstva v roce 1986 na mistrovství světa v Colorado Springs. cyklistika 12 Omnium se skládá z pěti různých disciplín 200 m s letmým startem, scratche, stíhacího závodu, bodovacího závodu a kilometru s pevným startem a na letošním MS se jelo poprvé. Před poslední disciplínou se Kaňkovský dělil o první místo s Argentincem Perezem. V kilometru s pevným startem, který je silnou disciplínou Kaňkovského, získal 2. místo, Peréze porazil o tři a půl sekundy a titul putoval do České republiky. Jsem strašně šťastný. Duhové proužky světového šampiona, které teď budou zdobit můj dres, jsem strašně chtěl. Myslel jsem na ně už před rokem, vyšlo to ale až nyní, řekl po závodě novopečený mistr světa Alois Kaňkovský. Kaňkovský se ale nespokojil pouze s jednou medailií a spolu s Petrem Lazarem vybojovali bronzovou medalii v bodovacím závodě dvojic na 50 km. Titul mistra světa získali v této divácky atraktivní disciplíně Švýcaři Risi s Marvullim. 200 kol na oválu Palma Arény ukázalo, že zisk bronzu v této disciplíně pro Českou republiku na loňském šampionátu nebyl náhodný. V průběhu závodu získávaly jednotlivé dvojice kola náskoku. Mezi nimi byla i česká dvojice, ale těsně před polovinou závodu získali dvojice Ukrajiny a Argentiny další okruh k dobru a česká dvojice byla na průběžném třetím místě. Naši bojovníci se s tímto umístěním nespokojili a bleskově nadělili soupeřům další okruh náskoku. Situace byla vyrovnaná, dopředu vyrazila španělská dvojice, diváci bouřili, na ovále se strhlo cyklistické peklo. Pořadí se opět zamíchalo a Češi potřebovali v posledním spurtu zvítězit. Zde se ukázala dvojice ve skvělé formě, kdy Kaňkovský hodil Lazara do vítězného spurtu, ve kterém porazil argentinského závodníka a získal plný počet bodů. Naše dvojice měla jisté bronzové místo na stupních vítězů za Švýcary a Nizozemskem. Krůček od medaile Obsadit na vrcholné světové soutěži čtvrté místo je vynikající, ale pro závodníka zároveň smutný výsledek. Neříká se zbytečně bramborová medaile. To se stalo v disciplíně scratch na 15 km Ladě Kozlíkové a Martinu Bláhovi. Tři čtvrtiny závodu absolvovaly závodnice v poklidu, až v posledních dvanácti kolech se rozpoutal na dráze tvrdý boj. Kozlíková, mistryně světa z roku 2002 v této mladé disciplíně, si hlídala čelo pelotonu, dvě kola před cílem nastoupila, v poslední zatáčce před cílem byla dokonce na druhém místě. Z této pozice se většinou vítězí, ale před naši závodnici se dostaly tři soupeřky a bylo z toho již zmiňované čvrté místo. Týden před startem se ještě Kozlíková rozhodovala, zda kvůli nemoci bude vůbec na MS startovat. Scratch mužů byl velmi vyrovnaný o čemž svědčí fakt, že na stupně vítězů se nedostal žádný z medailistů předchozích čtyř šampionátů. Vítěz Wong z Hongkongu zvítězil po odvážném úniku devět kol před cílem. Bláha bojoval, vyhnul se pádu soupeřů a ve spurtu soupeřil o stupně vítězů s Polákem Ratajczykem. Polák byl lepší, ale pro našeho závodníka bylo čtvrté místo největším úspěchem na vrcholných soutěžích v jeho kariéře. V bodovacím závodě jednotlivců nás reprezentoval Milan Kadlec. K postupu do finálových bojů bylo nutno absolvovat rozjíždky. V první rozjíždce se ve velmi dobrém světle ukázal právě Kadlec. V prvním spurtu získal potřebný bod, v polovině závodu spolu se třemi soupeři, vybojoval kolo náskoku a celou rozjíždku vyhrál. Ve finálové jízdě skončil na pátém místě. Výsledky cyklistů ASC DUKLA na MS: MUŽI sprint družstev 12. ČR (I. Vrba, T. Bábek, A. Ptáčník) sprint 27. A. Ptáčník 35. D. Špička 37. I. Vrba omnium 1. A. Kaňkovský scratch 4. M. Bláha bodovací závod 5. M. Kadlec bodovací závod dvojic 3. P. Lazar, A. Kaňkovský ŽENY sprint družstev 11. L. Valová, L. Kozlíková stíhací 3 km 10. L. Kozlíková 21. M. Růžičková scratch 4. L. Kozlíková bodovací závod 17. L. Kozlíková

15 výročí Vzpomínky Františka Jursy, bývalého trenéra Dukly Brno Brněnské jubileum Zleva: Jursa, Smolík, Hrazdíra, Brázda, Zukal, Kratina, Kohout, Zeman, P. Vávra, Koryčan, Zajac, Tichánek, Havelka, Prevužňák, Purč, Fridrich, Lacko, Labus, Bugner, Bienhauer, K. Vávra, Moravec a Ticháček text: František Jursa foto: Archiv ASC DUKLA Pátrat po vzniku silničářského cyklistického týmu Armádního sportovního družstva Dukly Brno znamená ponořit se do sportovních archivů zhruba o padesát let zpět, kdy jsem nastoupil základní vojenskou službu v Ústředním domě armády Praha. Psal se rok VÚDA se pod vedením trenéra Jaroslava Cihláře vytvořilo cyklistické družstvo, kde byli dále Jiří Opavský, Jiří Nouza, Jan Chlístovský a další v přípravě na olympijské hry v roce 1956 v Melbourne, kde jsem se také připravoval pro soutěže v dráhové cyklistice. Rozchod s ÚDA Koncem května 1956 však svolalo velitelství ÚDA do kina na náměstí v Dejvicích sportovce ze všech oddílů ÚDA. Zde nám byl přečten rozkaz Ministerstva národní obrany, a bylo nám sděleno, že jsme rozpuštěni a kromě atletiky a fotbalu převeleni mimo Prahu. Protože jsme byli v přípravě na olympijské hry, zůstali jsme i přes rozhodnutí dále v Praze, ale s tím, že zde nemáme žádnou další perspektivu. Byli jsme všichni mladí a nařízením jsme se nijak vážně nezabývali ani ho nedoceňovali. Pro nás byla prostě vrcholem všeho snažení olympiáda a přípravě na ni jsme podřídili všechno. Nakonec jsme po různých kvalifikačních závodech splnili limity a dostali se do nominace na Hry v Mebourne. To byla vlastně poslední etapa před zánikem ÚDA, z něhož nás k rozpustili a někteří našli uplatnění, např. box a košíková v Olomouci, hokej v Jihlavě atd. Po skončení olympiády v Melbourne jsme se vrátili domů až po měsíci a půl. Cestovali jsme totiž lodí do Vladivostoku, odtud dále vlakem do Moskvy a po týdenním pobytu nás čekala poslední etapa do Prahy. Po této cestě jsme si šli nejen pro výplatu, kterou jsme si nevybrali, ale i pro propouštěcí listy. Stěhování do Brna Už v době, kdy jsme se na olympijské hry v Melbourne připravovali, zřídila se v jednotlivých městech po celé republice sportovní družstva, kromě atletiky a kopané, které zůstaly v Praze. Když jsem přišel na Ministerstvo obrany, řekli mi, že cyklistika míří do Brna. Zde se pokoušel oživit dění Josef Křivka, ale nevěděl, kam by tým umístil a družstvo nebylo funkční. Nakonec jsme se dostali k protileteckému útvaru 9669 v kasárnách v Černých Polích. Měl jsem v rukou pověřovací dopis z Ministerstva národní obrany a s ním jsem šel k veliteli útvaru kpt. Macourkovi, v civilu předsedovi Jihomoravského mysliveckého svazu, a dále k náčelníku štábu npor. Sladkému. Bylo to velmi dobré přijetí, protože mi s rozvahou sdělili: Když Vás tím pověřili, my Vám problémy dělat nebudeme. Měli jsme zde i různé příznivce, například proviantního náčelníka kpt. Oldřicha Valu. Zrod nového oddílu Dnem spatřil cyklistický oddíl Dukla Brno oficiálně světlo světa. Vedl jsem tento oddíl jako občanský pracovník se smlouvou od do roku 1968 s platem Kč měsíčně. Potom jsem již nastoupil jako voják z povolání s hodností kapitána. Ubytování nám vyhradili ve dvou místnostech v malém baráčku uprostřed kasáren. Družstvo mělo tvořit osm závodníků a jeden trenér. Sehnat cyklisty, bylo nejdůležitější. Někteří, např. Janda nebo Hartl v Brně sloužili a zařídil jsem jejich přeložení. Jiní, např. Lněnička, Fuchs, Pecina a Uhliarik na vojnu rukovali. Pro doplnění tohoto družstva jsem vyhlásil nominační závod na trati Brno Moravská Třebová a zpět a vybral jsem zbývající cyklisty. První úspěchy Hned v prvním roce své činnosti vyhrál Rudolf Uhliarik mistrovství republiky v závodu na silnici a tím získal první historický titul mistra republiky, což byla naše velmi šťastná chvíle, byl to odrazový můstek jak pro velitele útvaru, tak pro trenéra i závodníky. Byl to signál, že všechno naše snažení v Brně k něčemu směřuje. Současně v této době vznikal v Brně další cyklistický oddíl Favorit Brno, který byl orientován na dráhu. V čele stál Ladislav Šmíd jako ředitel dráhy, což byl můj první trenér a Doc. MVDr. Rudolf Bém, který v té době vykonával funkci předsedy svazu cyklistiky. Chtěli v Brně vytvořit centrum cyklistiky, což se později podařilo. K zachycení vzpomínek na naše úspěchy jsme v Dukle Brno založili kroniku, která je stále vedena. Na první stranu první knihy kroniky jsme nalepili fotografie francouzů Jacquese Anquetila a Lousisona Bobeta, kteří byli tehdejšími superhvězdami světové cyklistiky. Napsali jsme tam k nim, že jsou našimi vzory a že budeme šířit slávu československé cyklistiky podobně, jako tito dva velikáni své doby. Byla to odvážná a smělá slova, která se nám postupně naplňovala. K naplnění tohoto předsevzetí přispěl Ján Svorada, který zvítězil v poslední etapě Tour de France Tehdy jsem si uvědomil, že se nám podařilo splnit naše předsevzetí. cyklistika 13

16 historie Od ATK přes ÚDA k DUKLA Z historie text: Ivana Roháčková foto: Ivana Roháčková a archiv Antonína Marečka armádního loga Emil Zátopek v dresu ATK historie Logo je grafický symbol, znak. Graficky znázorňuje, vizuálně identifikuje společnost, firmu, jednotlivce nebo událost. Pokud je tento znak doplněn textem (názvem), jedná se o logotyp. Jestliže ho navíc zaregistrujeme, získáme kombinovanou obchodní známku. Logo se stává logem až svým používáním. Získává smysl a význam teprve tím, jak je používáno. Kvalitní logo firmy může vyjadřovat nejen její náplň či zaměření, ale také profesionalitu, solidnost nebo tradici firmy. S logem DUKLA se za více než padesát let existence seznámili příznivci sportu snad na celém světě. Stal se symbolem kvalitních sportovních zážitků, vítězstvím českých sportovců a vzorné reprezentace naší armády a republiky. Relief loga na budově lázní na stadionu Juliska Historie loga Dnešní sportovní logo DUKLA mělo také svůj dlouhodobý vývoj. Tak jak šla historie armádního sportu, tak se měnil i jeho název a příslušné klubové označení. Organizace špičkových sportovců v naší armádě vznikla 1. října 1948 v rámci nově ustanoveného Armádního sokolského výboru pod názvem Armádní tělocvičný klub známý pod zkratkou ATK. Hlavním úkolem tohoto útvaru bylo poskytnout našim nejlepším sportovcům po dobu jejich základní vojenské služby takové tréninkové podmínky, aby až se vrátí po dvou letech do svých mateřských jednot neztratili formu, naopak, aby si formu nejen udrželi, ale v zájmu státní reprezentace si jí případně ještě zlepšili. Prvním domovem ATK se stal malý zámeček ve stráni v Malé Chuchli, kde byl prvním velitelem krátce podplukovník Josef Novák a po něm major Josef Malík. Ze sportovců byly sestaveny tři sportovní roty sdružující 25 sportovních odvětví a po okolí byly rozmístěny podle podmínek k tréninku (Zbraslav, Strahov, ). Armádní tělocvičný klub při svém vzniku neměl ještě nějaký znak a proto se jednoduše na dresy přišila tři velká písmena ATK. Modrá písmena na žlutá trika nebo naopak. Konkrétní autor není znám. Teprve o rok později se pokoušel atlet Vojta Havlík vykoumat nějaký znak pro atletický oddíl. Pod písmena ATK namaloval olympijské kruhy a lipové ratolesti. Tento návrh neprošel, protože olympijské kruhy se nesmí zneužívat. Antonín Mareček (velitel sportovní čety pozemního hokeje) s Vojtou kamarádil už z důstojnické školy a protože oba rádi kreslili, a tak se společně nad znakem zamysleli. Nápady tehdy vznikaly bez grafického editoru jen pomocí hlavy a tužky. Poručík Mareček navrhl ponechat jen tři kruhy a lipové ratolesti odstranit úplně. Po různém malování tak vznikl návrh znaku ne pro atlety, ale pro celý klub. Oficiální znak byl přijat písmena ATK ve třech kruzích (ty tři kruhy zavazovaly, vyja- dřovaly sportovní krédo a touhu všech sportovců) a reprezentaci Československa vyjádřili barvami červené kruhy lemované modrou a bílou barvou. Změna k ÚDA Na podzim roku 1952 však přišla nová úprava a organizace tělesné přípravy čs. branné moci. Do hry vstoupil Ústřední dům armády neboli ÚDA a znak se musel přemalovat z ATK na ÚDA, což bylo docela jednoduché. Návrh překreslila Olga Modrachová, tehdejší mistryně ve skoku do výšky, která pracovala jako technická kreslířka. Znaku dodala Družstvo ATK pozemního hokeje z roku 1950 kaligrafickou úpravu a další znak byl na světě. Horší to bylo s přebudováním sportovní organizace. Většina sportovců zůstávala dále na vojně jako důstojníci nebo praporčíci, takže to vyžadovalo další změny. 1. června 1953 dochází ke zrodu nového samostatného vojenského útvaru Oddílu reprezentantů (OR). Měl šest rot a stal se jediným zařízením v zemi, které vytvářelo podmínky k růstu sportovní výkonnosti téměř ve všech sportovních odvětvích. Znak ÚDA se mírně pozměnil, kruhy se jen trochu prohnuly a aby se více zdůraznila domovská příslušnost k hlavnímu městu Praze, dostal červenožluté barvy a dole modrý štítek s názvem Praha. Armádní reprezentanti v dobrých podmínkách dosahovali velmi výrazných výsledků a tak se Oddíl reprezentantů stal prakticky hlavním dodavatelem sportovců pro státní reprezentaci. Název ÚDA se stal v zahraničí velmi populární a znak velmi žádaným suvenýrem. Pojem pro budoucnost DUKLA V létě roku 1956 byl Oddíl reprezentantů rozpuštěn, značná část odborů byla přemístěna do různých posádek mimo Prahu. Pro armádní vrcholový sport to znamenalo na nějakou dobu izolaci. Vznikl jediný speciální tělovýchovný útvar Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše. Téhož roku k 1. říjnu 1956 bylo rozhodnuto založit ve všech složkách armády Vojenské tělovýchovné jednoty (VTJ) s jednotným označením a pro budoucnost vzniká nový pojem DUKLA s uvedením názvu posádky. Tehdejší výstrojní náčelník útvaru major Ladislav Műller dostal na starost našít na dresy nové označení. Byl to problém, Dukla není ÚDA, to je pět písmen pro tři kruhy. A tak se celý štáb armádní tělovýchovy dal do navrhování a malování. Objevovaly se nejrůznější nápady včetně motivu mohyly v Dukelském průsmyku. V časové tísni nakonec bylo přistoupeno na nejjednodušší řešení ponechat jen obrysy kruhů, do nich stejným písmem doplnit DUKLA, a návrh byl hotov. Švadleny ho ještě ten den v dílně ušily a logo bylo na světě. Náčelník Dukly Antonín Mareček na dobové fotografii Josef Havlík jej druhý den běžel ukázat na ministerstvo. Všude souhlasili, slovo Dukla otevíralo dveře, a tak za pár dní už se znáček objevil na sportovních dresech, na žlutočervených vlajkách, později na odznacích, plyšových medvídcích a kávových soupravách. Zahraniční oddělení začalo rozesílat na všechny strany do zahraničí v několika jazycích informace, co to je Dukla a co znamená, a že bude pokračovat v tradicích ATK a ÚDA. V té chvíli ještě nikdo netušil že s názvem DUKLA PRAHA ve znaku na prsou vystoupí třeba fotbalisté třikrát na stupeň vítězů v New Yorku nebo házenkáři při přebírání Poháru Evropských mistrů v Paříži. Znak DUKLY získával ve světě svou cenu. Decentralizace armády probíhala postupně. Z Vojenské tělovýchovné školy M. Tyrše na Julisce se musely přemístit některé sporty do posádek s lepšími tréninkovými podmínkami (vodní sporty, zimní sporty, lední hokej, atd.) a tak nakonec byla VTŠMT 14

17 historie trenýrky s míčem a kulatý odznak - černobílý fotbalový míč, v něm tradiční odznáček Dukly. Odznaky ke klubovým a oddílovým výročím Od roku 1950 Od roku 1952 Od roku 1956 Od roku 1953 Od roku 1956 současnost Antonín Mareček (vlevo) dnes s manželkou a přáteli, bývalými házenkáři Dukly Praha, Ivanem Satrapou a Jiřím Víchou zrušena a místo ní byl zřízen nový vojenský útvar Armádní středisko Dukla Praha. To bylo 1. září 1963 a po tomto termínu vznikají další Armádní střediska Dukla v Banské Bystrici, Trenčíně, Liberci a Olomouci. K základnímu znaku DUKLA se přidávají do modrého políčka jména jednotlivých středisek nebo odloučených Armádních sportovních družstev. Tyto 1. ATK Zlaté písmo a obrysy kruhů ve třech červených kruzích. 2. Zlatý běžec v karmínovém poli, zlaté ratolesti, červená hvězda, zlatá písmena, A v bílém, T v červeném a K v modrém kruhu. 3. Zlaté písmo a obrysy kolem tří červených kruhů, pod nimi modrý pruh se zlatým písmem Praha. Odvaha nezklamat jméno Dukla Jsme velmi rádi, že i nyní, po padesáti letech, vidíme armádní sportovce, olympijské vítěze jako je Štěpánka Hilgertová, Kateřina Neumannová, Jan Železný, Aleš Valenta, Roman Šebrle a další medailisty ve svém sportovním odvětví, kteří neváhají k logům svých sponzorů na dres připojit i logo DUKLY a tím vyjádřit svojí příslušnost k armádnímu resortu a sportovnímu centru DUKLA. Těší nás, že jasně dávají za pravdu slovům spisovatele Oty Pavla, který napsal: Dukla pro mne vždycky znamenala statečnost a začátek osvobození. A také snažení a množství vykonané práce. Nazvat sportovní klub jménem Dukla, to byla také odvaha. Odvaha nezklamat toto jméno. Fotbalové družstvo ÚDA na prvním zahraničním turnaji v roce 1957 v belgických Bruggách Družstvo házené Dukly Praha v roce 1972 znaky již připomínají současné logo DUKLY a používají se dodnes. Logo Dukly se nezměnilo ani v lednu 1994, kdy se stává jediným výkonným orgánem systému zabezpečení přípravy státní sportovní reprezentace Armádní sportovní centrum DUKLA i po osamostatnění Fotball club Dukla Praha, Handball club Dukla Praha, Hockey club Dukla Jihlava, Volejbalový klub Dukla Liberec. Od znaku k odznaku Už téměř 50 let provází armádní sportovce na národních a mezinárodních sportovištích znak Dukla. Odznaky Dukly se začaly vydávat později. Malý odznáček z hliníku či bronzu, smaltovaný nebo pod pryskyřicí, zapíchnutý v klopě saka nebo na kapse košile, vyjadřuje sounáležitost k tomu klubu. Armádní tělocvičný klub ATK vznikl sice již v říjnu 1948, ale na první odznáček si příznivci počkali až do roku Celkem byly tři odznaky ATK: V roce 1953, se vznikem Ústředního domu armády, se objevily odznaky ve tvaru znaku ÚDA Praha v různých barevných provedeních zlatá písmena a obrysy červených kruhů, modrý podklad Prahy nebo celý ze žlutého či bílého kovu. Později se objevují odznaky jednotlivých VTJ s přidáním místa ve kterém oddíl působil. Největším sportovním vojenským oddílem vždy byla Dukla Praha a tak se začaly v roce 1957 vyrábět odznaky Dukly, Dukla Praha, Liberec, Brno, Plzeň Řada z nich si je dále vylepšuje, třeba Dukla Jihlava dvojicí ježečků, Dukla Olomouc boxerskými rukavicemi, Dukla Plzeň střeleckým terčíkem, Dukla Prostějov malým padáčkem aj. A tak vzniká celá řada nových dukláckých odznaků. Fotbalový klub Dukla Praha vydal i odznáček ve tvaru maskota oddílu tmavěhnědého medvídka v dresu Dukly, nápis DUKLA v bílém, zlaté Někam to jméno donést a vyvěsit ho na nejvyšší a nejpoctivější stožáry. Mnohým sportovcům Dukly se to také podařilo. Tolik z vyprávění autora znaku ATK, ÚDA a spoluautora loga DUKLA Antonína Marečka: Pracoval jsem v armádním sportu celý život, od vstupu do ATK přes ÚDA a Dukla Praha až po práci na Správě vrcholového sportu a to převážně na mezinárodním úseku. Odešel jsem do důchodu v roce 1985 s hrdým vědomím, že jsem mohl být členem tak významného celku, jakým byl náš armádní sport a slavná Dukla. Když vidím ten populární znak Dukly na sportovních dresech současných armádních mistrů světa či olympioniků, mám hezký pocit u srdce. Cítím, že i já jsem měl to štěstí, být u toho, když se tenhle populární znak tvořil. historie 15

18 představujeme Výcvikové zařízení Dukly v Harrachově text: Jan Zeman foto: Jiří Hokův Oáza mezi hřebeny hor V roce 1993 bylo dokončeno Výcvikové zařízení v Harrachově, které je umístěno v bezprostřední blízkosti skokanských můstků a běžeckých tratí. Stalo se tak celoročně využívaným výcvikovým i relaxačním střediskem, které si oblíbila většina armádních sportovců, neboť jim poskytuje kvalitní podmínky pro jejich zimní i letní přípravu. představujeme Čtyřpatrová budova, sestávající z několika křídel, se nachází v samém centru Harrachova. Výhodná poloha zaručuje dobrou dostupnost areálu z hlavní komunikace a okolních sportovišť, ale zároveň poskytuje klidné prostředí. Přispívá k tomu i to, že vjezd na přilehlé parkoviště je od hlavní silnice oddělen dálkově ovládanou závorou. Harrachovské středisko dnes disponuje přibližně osmdesáti lůžky v různě velkých místnostech. Jsou zde dvoulůžkové a třílůžkové pokoje, přičemž některé z nich jsou seskupeny do jakýchsi bytových buněk, které tvoří dvoulůžkový a třílůžkový pokoj se společnou předsíní a sociálním zařízením. Ještě několik dalších pokojů je vybaveno vlastním WC a sprchou, ale ostatní uživatelé jsou odkázáni na společné sprchy a WC, které jsou na každém z obytných pater. Tak to bylo tenkrát postaveno. Některé pokoje jsou bohužel umístěny tak, že u nich nelze koupelnu dodatečně vybudovat, říká Věra Tulková, která nás objektem provází. Alespoň v polovině pokojů je televize a lednice, jinak je jejich vybavení podobné. Vše je poměrně nové a dobře zachovalé. Na každém patře je sportovcům k dispozici také malá sušárna. V suterénu budovy je malá sauna s příslušenstvím a nová vířivka, sloužící sportovcům k regeneraci. Samozřejmostí je také poměrně dobře vybavená posilovna. O celou budovu se stará třináctičlenný kolektiv. Sportovní zázemí doplňuje ještě mazárna lyží, která ale už kapacitně přestává stačit stále se zvyšujícím nárokům. Nedaleko budovy je také hřiště s umělým povrchem, které by se mělo v blízké době dočkat zastřešení. Nutné investice se daří získat i pro údržbu tohoto objektu a zatím stačí i na postupnou modernizaci. V minulých letech byla například vyměněna původní okna za plastová, byla zakoupena již zmíněná vířivá vana a kompletně rekonstruována kuchyně s jídelnou. Kuchyně je zde v provozu v podstatě stále, respektive pokud je zde alespoň deset lidí. Připravují se zde snídaně, obědy i večeře. Na oběd je možné vybírat ze dvou jídel, z nichž jedno z nich bývá bezmasé, dodává Tulková s tím, že po dohodě je možné vařit sportovcům tak, aby to odpovídalo i jejich případné dietě. Prostor jídelny ještě doplňuje malý salonek, který slouží i jako společenská místnost. Je zde celkem třináct míst a dobře poslouží jak služebním jednáním tak společenským akcím. Součástí harrachovského výcvikového zařízení, které je podřízeno přímo ASC DUKLA, je také chata v Horním Polubném. Původně se v ní mohlo ubytovat až osmnáct lidí, ale posléze byla její kapacita o čtyři lůžka snížena. Vzhledem k velikosti objektu mají pokoje společnou koupelnu a WC. Nevaří se zde, ale ubytovaní mají k dispozici výborně vybavenou kuchyň s lednicí a myčkou, a tak mohou vařit ze svých zásob. 16

19 fotbal Hovoříme s předsedou fotbalové Dukly Markem Lukášem K Julisce se blíží II. liga Momentky ze zápasu FK Dukla-FC Tempo 28. dubna 2007 na stadionu Juliska Fotbalová Dukla Praha je v kronice českého fotbalu zapsána zlatým písmem. V letech získala 11 mistrovských titulů, osmkrát vyhrála domácí pohár a byla trvalým velkododavatelem hráčů do reprezentace. Její nejslavnější období spadá do první poloviny šedesátých let, kdy triumfovala v lize, v evropských pohárech i na památných amerických zájezdech. fotbal Vsezoně skončila na posledním místě ligové tabulky a s nejvyšší soutěží se rozloučila. V červenci 1996 se rozešla s armádou, získal ji podnikatel Bohumír Ďuričko, ale když se mu nesplnily jeho záměry v okolí Julisky, přemístil ji v roce 1997 do Příbrami a spojil s místním klubem. V roce 2000 se však Dukla Příbram přejmenovala na Marilu Příbram a Dukla vyjma mládeže z fotbalové mapy de facto zmizela. Byla sice na Julisce oživena, ale zůstala pouze na výkonnostní bázi v městském přeboru. V poslední době se však začalo dost hlasitě mluvit o tom, že je na nejlepší cestě získat od společnosti Jakubčovice Fotbal druholigovou licenci. Více nám prozradil předseda Dukly Marek Lukáš. Jaká je současná situace v tomto kontraktu? Naše akciová společnost čeká na nabytí právní moci a následně bychom měli uzavřít smlouvu s Ministerstvem obrany o nájmu příslušných prostor na Julisce. Půjde hlavně o vyjasnění podmínek, za jakých budeme na stadionu působit. Licenční záležitosti vyřešíme s fotbalovým svazem. Zcela jasná už je dohoda s Jakubčovicemi. Je před námi ještě spousta práce, nicméně jsem opatrný optimista a věřím, že od srpna začneme hrát na Julisce II. ligu. Máte už představu, jak zabezpečíte klub po finanční stránce? Vycházím ze zkušeností odborníků a hodně mi pomohl finanční rozbor pana Bittengela. Počítáme s rozpočtem 15 milionů korun, což je desetkrát větší částka, než jakou v současnosti potřebujeme v měst- ském přeboru. Menší sponzory máme, ale stále ještě probíhají jednání o získání dlouhodobého a seriózního partnera, který je pro II. ligu nezbytný. Zajistit potřebnou finanční částku nebude snadné, ale i kdyby se nám to do léta nepodařilo, tak pro první rok máme připravenou ekonomickou záchrannou brzdu. Zatím si velice vážíme pomoci jak Ministerstva obrany, tak i ASC DUKLA. Splňuje stadion na Julisce všechny podmínky projektu Stadiony 2003 pro druhou ligu? Budou potřeba některé menší úpravy, ale ty bychom měli do zahájení podzimní sezony bez větších problémů zvládnout. Neměly by přinést ani větší finanční nároky. S jakým hráčským kádrem pro II. ligu počítáte? Základ mužstva vytvoří deset až dvanáct hráčů z Jakubčovic. Máme s nimi už předběžné dohody a vše podstatné kolem jejich přestěhování do Prahy řeší trenér Bittengel. Tým by mělo doplnit několik perspektivních fotbalistů ze současné Dukly a není vyloučen ani přestup některých hráčů z jiných klubů. Mužstvo chceme stabilizovat a za tři až čtyři roky se pokusit o postup do první ligy. Pokud jde o B tým tak v něm by měli být hlavně mladí hráči s ambicemi na přeřazení do A týmu. text: Jaroslav Pešta, foto: Pavel Slavíček karikatura: Milan Kounovský Nebojíte se menšího diváckého zájmu? Na někdejší prvoligovou Duklu sice moc diváků v domácí soutěži nechodilo. Výjimkou byly mezinárodní pohárové zápasy, o které byl mimořádný zájem. Pokud však budeme produkovat kvalitní fotbal, tak věřím, že fanoušci přijdou. Třeba jen ze zvědavosti. Pro nás je však především důležité, že armáda zase bude mít k fotbalové Dukle potřebný vztah. 17

20 AQUAHIT Patent trenéra Dukly Jana Pospíšila Nové trendy v posilování AQUAHIT A je velký QUAHIT Mladí i dříve narození, muži i ženy, všichni, kteří dnes chtějí být in zaplňují posilovny, a také své vily, byty, chalupy nákladnými stroji na výrobu krásných postav. Kultura těla je hitem moderní společnosti. Při pohledu na desítky reklam v televizi, rozhlasu či tisku se zdá, že vše už bylo objeveno a získání postavy kulturisty či modelky je pro každého z nás na dosah. A přece i v této oblasti je stále široké pole možností pro nové vynálezy. Pro širší veřejnost je novinkou AQUAHIT (aqua voda, hit úder) nenáročné náčiní pro všechny pohybové aktivity, věkové skupiny i sportovce všech kategorií, od mládeže až po mistry světa a olympijské vítěze. Autorem nové metody, vynálezcem AQUAHITU, je trenér atletů Dukly Praha Jan Pospíšil, muž který patří k největším osobnostem své profese doma i ve světě. nové trendy Od Jandy-Suka k Janu Železnému Jan Pospíšil působil jako trenér, manažer či konsultant největších osobností světové atletiky jako byli Jan Železný, Steve Backley, Jonathan Edwards, Anna Birjukovová a desítky dalších zahraničních es. V domácí atletice se podílel především na výrazných úspěších překážkářů Jiřího Hudce, Aleše Höffera i bývalého československého reprezentanta, dodnes slovenského rekordmana Igora Kováče. Jak se Jan Pospíšil dostal k vynálezu AQUAHITU? Právě při spolupráci s předními světovými atlety jsem získal řadu poznatků v oblasti fyzické přípravy a stále jsem hledal něco nového. Ve starých materiálech jsem objevil posilovací náčiní vynálezce diskařské otočky legendárního Jandy-Suka i velké osobnosti počátků našeho olympijského hnutí Rösslera Ořovského, což byly obyčejné pytle s pískem. Docela mi bylo divné, že od té doby nikdo nepřišel na nápad jak využít právě toto nenáročné náčiní. Jen jsem v náplni vaků nahradil písek vodou a po řadě experimentů dospěl k dnešní podobě náčiní. Ve složeném stavu má nyní rozměr pouhých 24 x 30 x 3 cm, je to vlastně jen větší kniha. A tu jsem si s využitím tekuté náplně nechal v roce 2003 patentovat. Právě nahrazením plnícího media vodou se zvýraznil efekt nestabilní zátěže. Její překonání vyžaduje nejen fyzickou sílu, ale zároveň rozvíjí i smysl pro rovnováhu, koordinaci, správné časování jednotlivých fází pohybů a má řadu dalších výhod. Ani Jan Železný neodolal... 18