Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti

Transkript

1 Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti Zdenka KLIMTOVÁ Podstatnou, i kdyï mezi odbornou i laickou vefiejností u nás stále opomíjenou souãástí kulturního dûdictví jsou orientální ruãnû vázané koberce. Národní památkov ústav proto uspofiádal jeden ze sv ch textilních workshopû v prostorách Západoãeského muzea v Plzni, kde se v létû 2004 konala v stava Orientální koberce z ãesk ch soukrom ch sbírek. Cílem první v stavy pfiipravené v fiadách neformálního klubu âintámani, v nûmï se scházejí sbûratelé a milovníci orientálních kobercû, bylo ukázat na kvalitních pfiíkladech ífii a rozmanitost klasické a tradiãní tvorby. Padesáti exponáty vybran mi z pûti soukrom ch sbírek se pfiedstavila produkce ãtyfi základních oblastí Turecka, Íránu, Zakavkazska a Stfiední Asie, a to od 18. do poãátku 20. století. Pfiítomnost orientálních kobercû v na em prostfiedí i v eobecnou úroveà znalostí o nich ovlivnila skuteãnost, Ïe se k nám takfika padesát let aï do poãátku 90. let 20. století dováïely minimálnû. Jako souãást bûïného vybavení interiérû pak ãasto slouïily i ty, které by si vzhledem ke své kulturnûhistorické hodnotû a stáfií zaslouïily ohleduplnûj í zacházení. V zámeck ch fondech byla situace odli ná: koberce v instalacích i v depozitáfiích zûstaly u etfieny bûïného uïívání spojeného s opotfiebením, a proto se právû zde mohly uchovat cenné soubory v relativnû dobrém stavu. To je dnes v zvou pro pracovníky památkové péãe. Mimochodem, pfiekvapení nejsou vylouãena, právû zámecké sbírky mohou b t je tû dnes zdrojem objevû unikátních dûl. Tak na zámku v KromûfiíÏi identifikoval Josef tulc mimofiádn mamlúck koberec polygonálního tvaru, pocházející pravdûpodobnû z pfielomu 15. a 16. století, a tedy jeden z nejstar ích orientálních kobercû na na em území. Dal í zámecká sbírka se py ní nejslavnûj ím kobercem v âechách, jímï je u ak se vzorem ãintámani v Hluboké nad Vltavou (obr. 1). Vznikl kolem roku 1600, nebo jiï ve druhé polovinû 16. století v tureckém mûstû U aku, které tehdy bylo snad vûdãím centrem turecké produkce a urãitû místem, o jehoï koberce mûla Evropa nejvût í zájem. Mimo jin ch se tam od druhé poloviny 16. století vázaly takzvané u aky s bílou pûdou. Jde o dva typy kobercû s pravideln m vzorem na bûlavé pûdû stfiedového pole. Oba mûly stejnou barevnost, navzájem zamûnitelné vzory bordur, ale dva odli né vzory stfiedového pole. Oznaãují se tradiãnû, bez ohledu na pûvod nebo v znam, jako vzor ãintámani a vzor ptákû. Jedin koberec, na nûmï se oba vzory spojily, se zrodil ve fantazii Karla âapka, skuteãné u aky mají buì jeden, nebo druh vzor. Pozoruhodné kobercáfiské názvosloví, neoddûlitelnû promísené s hant rkou, se od sledovateln ch poãátkû na konci 19. století vyvíjelo velmi prakticky jako prostfiedek k dorozumûní. Pfiíkladem je oznaãování vzorû nebo motivû, jejichï pûvod a v znam není nebo nebyl znám, na základû formální podobnosti s nûãím jin m napfiíklad bûïící pes nebo právû ãintámani. Slavn a tajemn vzor je vlastnû velmi jednoduch : ve stfiedovém poli se opakují trojice kruhû fiazen ch do trojúhelníku ve spojení se dvûma vlnovkami. Takové uspofiádání je nejãastûj í, o vzoru ãintámani v ak mluvíme i tehdy, jsou-li pfiítomny jen trojice kruhû, pfiípadnû jen dvojice vlnovek. Název byl pfievzat ze sanskrtu; tfii kruhy pfiipomínají stejnojmenn buddhistick symbol, drahokam moudrosti. Koberce se vzory, které vnímáme jako orientální, se vázaly na obrovském území: od panûlska pfies severní Afriku, v Malé Asii s pfiesahem na Balkán, v Íránu, Zakavkazsku, ve Stfiední Asii, v âínû a Indii. Jejich známá historie zahrnuje období dvou a pûl tisíciletí. Vzhledem kmist- rovské úrovni zpracování nejstar ího v celistvosti zachovaného koberce, nazvaného pazyryck podle údolí v Altaji, kde byl roku 1949 objeven, mûlo umûní koberce do doby jeho vzniku v polovinû 1. tisíciletí pfi. n. l. za sebou jiï dlouh v voj. V Evropû se orientální koberce objevily mnohem pozdûji. Pfiedpokládá se, Ïe do Itálie byly dovezeny po ãtvrté kfiíïové v pravû nebo dfiíve. Podstatn zdroj informací o tom, které koberce se dováïely a jaké byly zpûsoby a v voj jejich uplatnûní v interiéru, poskytuje od 14. století evropské malífiství. Díky pozornosti, jakou jim ev- Literatura: Brány do vûãnosti Anatolské koberce II. Dar Rainera Kreissla âeské republice, Praha EDER, D.: Orientteppiche Band I Kaukasische Teppiche, München ERDMANN, K.: Seven Hundred Years of Oriental Carpets, Berkeley JOURDAN, U.: Orientteppiche Anatolien, Kaukasien, Persien, Tibet und andere Länder, Augsburg KREISSL, R.: Art as Tradition Anatolia, München KYBALOVÁ, L.: Orientální koberce, Praha Nekoneãná rozmanitost Anatolské koberce III. Dar Rainera Kreissla âeské republice, Praha OPIE, J.: Tribal Rugs, Portland Orientální koberce z ãesk ch soukrom ch sbírek, PlzeÀ PROCHÁZKOVÁ, M.: Zákon tradice Das Gesetz der Tradition, Ústí nad Labem TZAREVA, E.: Rugs and Carpets from Central Asia The Russian Collections, Leningrad (V echna foto kromû obr. 1 Nisan Al Jazairi) 138 MATERIÁLIE, STUDIE I. âást Zdenka KLIMTOVÁ / Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti

2 rop tí malífii vûnovali, a skuteãnosti, Ïe vût inu malífisk ch dûl lze pomûrnû pfiesnû datovat, je moïné jiï pro poslední tfietinu 15. a pro 16. století sestavovat v rámci typû v vojové fiady. Oznaãování vzorû tureck ch kobercû z té doby jmény malífiû, ktefií je zachycovali, bylo pûvodnû zavedeno také spí e jako prostfiedek k dorozumûní neï jako odborná terminologie. Kurt Erdmann odhadoval, Ïe se tak stalo ve spoleãnosti milovníkû kobercû newyorského Klubu Hajji Baba. DÛvodem byla mimo jiné skuteãnost, Ïe u nejstar ích dochovan ch tureck ch kobercû nebyla známa provenience, od níï se u mûstsk ch kobercû obvykle odvozuje název typu napfiíklad v Turecku u ak, konya, bergama, v Íránu isfahán, kirmán nebo hamadán (názvy typû kobercû se v ãe tinû, na rozdíl od vût iny ostatních jazykû, pí í s mal mi poãáteãními písmeny). Je tû pfied dvaceti lety se odborná literatura vût inou stavûla odmítavû k oznaãování tureck ch kobercû jako lotto, memling nebo holbein. Dnes je toto názvosloví dobfie zavedené a bûïnû pfiijímané, pfiestoïe o provenienci jsou k dispozici pfiesnûj í informace. První koberce dováïené do Evropy pocházely z Malé Asie a mûly geometrické vzory. Teprve po polovinû 16. století se zaãaly dováïet perské s bohat mi rostlinn mi ornamenty toãen ch linií. V 15. století se koberce objevovaly na obrazech s náboïensk mi námûty, obvykle pod trûnem Madony nebo ve scénû Zvûstování, na oltáfiních menzách a stupních. Ve druhé polovinû 15. století jiï florentské a benátské malífiství ukázalo, jak byly vyvû ovány z oken a na balustrádách, zdobily a dokumentovaly bohatství majitelû. Od 16. století se bûïnû objevovaly jako souãást portrétní malby, ale daleko ãastûji pokr valy stoly, na podlaze leïely spí e v jimeãnû. Barokní malífiství ukázalo bohaté vzory a draperie exotick ch kobercû pokr vajících nábytek, kdeïto zavû ování na stûny nebylo tak ãasté a více se roz ífiilo teprve ve druhé polovinû 19. století. AÏ do poãátku druhé poloviny 19. století, která z hlediska uplatnûní koberce v západním interiéru pfiedstavuje pfielom, se na podlaze objevovaly pfieváïnû koberce men ích formátû. Podstatné je, Ïe do té doby zûstávaly vût inou volné, obvykle se na nû nestavûl nábytek a nebyly mu podfiízeny. Od druhé poloviny 19. století se do Evropy zaãaly více dováïet koberce velk ch formátû, na které se proti pûvodnímu smyslu a logice vzorû stavûl nábytek. Pro export byla urãena i hrubá, cenovû dostupnûj í produkce. Souãasnû orientální nádheru napodobovala evropská strojová v roba. Pfiídomek neodmyslitelné souãásti na í bytové kultury tedy pro orientální koberce platí aï od druhé poloviny 19. století. Obr. 1. Koberec se vzorem ãintámani (detail), Turecko, U ak, druhá polovina 16. století, vlna, 484 x 250 cm. Hluboká nad Vltavou (okres âeské Budûjovice), zámek. MATERIÁLIE, STUDIE I. âást Zdenka KLIMTOVÁ / Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti 139

3 2 3 Pfii v bûru vhodn ch kobercû pro historické interiéry jsme limitováni skuteãností, Ïe k dispozici jsou pfieváïnû ty, které vznikly od poslední ãtvrtiny 19. století do 30. let 20. století. Podle ãeho se orientovat? Vedle oblasti vzniku je pro podobu orientálních kobercû podstatné prostfiedí, v nûmï byly vázány. Tvorba minul ch staletí se podle nûj rámcovû a s mnoha mezistupni rozdûluje na dvorskou, mûstskou, venkovskou a nomádskou. Na na em území není znám Ïádn koberec, o nûmï bychom mohli s jistotou fiíci, Ïe byl vytvofien ve dvorském ateliéru. Nejkrásnûj í a nejnároãnûj í dvorské koberce vznikaly v období vlády dynastie SafíjovcÛ ( ) v Íránu a pfiedpokládá se, Ïe vzory navrhovali malífii miniaturisté. Podobn, i kdyï o nûco ménû exkluzivní charakter mûly koberce vázané v mûstsk ch dílnách hlavnû v Íránu a v Turecku, jejichï produkce pokraãuje dodnes. Pfiíznaãné jsou pro nû bohaté rostlinné vzory toãen ch linií, jak ch je moïné docílit jen pfii vysoké hustotû vazby (hustota vazby se obvykle uvádí jako poãet uzlíkû na dm 2 ). Vy í hustotu umoïàovala vazba asymetrick m, jin m oznaãením persk m nebo senné uzlem, uïívání jemnûj ího hedvábí a pozdûji bavlnûné pfiíze namísto vlny v osnovû a útku. Ve dvorsk ch a mûstsk ch dílnách také vznikla naprostá vût ina hedvábn ch kobercû. Vzory navrhovali profesionálové a vazaãky je reprodukovaly podle nákresu upevnûného na stavu za osnovou. Mûstské kobercové dílny od druhé poloviny 19. století reagovaly na po- Ïadavky trhu, domácího nebo západního, pfiizpûsobovaly se jim, a tak se jejich vzory v ãase nejvíc mûnily. V prûbûhu 20. století mûstská dílenská produkce narûstala, ale zároveà také nejvíc ztrácela na kvalitû, hlavnû vinou uïívání nekvalitních syntetick ch barviv. Obrat k lep ímu pfiinesl teprve konec 20. století, kdy se fiada v robcû v Turecku, Íránu a Pákistánu zaãala vracet k pfiírodním barvivûm a ruãnû spfiádané vlnû. V zámeck ch fondech se vyskytují nejãastûji koberce vázané v mûstsk ch dílnách od konce 19. do 30. let 20. století. K nejoblíbenûj ím patfiily per any s rostlinn mi vzory rozvinut mi kolem stfiedového medailonu, jaké se v dobré kvalitû vázaly napfiíklad v íránsk ch mûstech Kirmánu, Ká ánu (obr. 2) nebo Isfahánu. Ze západního a severozápadního Íránu se dováïely koberce s drobn m geometrizovan m rostlinn m vzorem (herátí), kter v rûzn ch variantách a barevn ch obmûnách vyplàuje celou plochu stfiedového pole. K nejjemnûj ím a u nás pomûrnû ãast m kobercûm z 19. století patfií západoíránské bídïáry a senné ve formátech pfiedloïek. Dílenské koberce men ích formátû s kvûtinov mi vzory mûly stálé místo v dámsk ch pokojích. Na rozmûrn ch kobercích z mûstsk ch dílen se objevují palmetové, arabeskové, vázové a dal í kvûtinové vzory. V pûvodním prostfiedí, v Orientu, se velké koberce kladly na stfied místnosti tak, aby zûstaly volné. Tvofiily hlavní ozdobu pokoje, nábytek se Obr. 2. Koberec ká án, Írán, kolem roku 1860, hedvábí, 190 x 130 cm, soukromá sbírka, Praha. Koberec na této a následujících ilustracích byl souãástí v stavy v Západoãeském muzeu v Plzni, kde Národní památkov ústav uspofiádal jeden ze sv ch textilních workshopû. Obr. 3. Koberec herís, severozápadní Írán, kolem roku 1900, hedvábí, 184 x 127 cm, soukromá sbírka, Praha. Podobné koberce se smûrovan m vzorem, jemné a v luãné, je vhodné zavû ovat na stûny. Obr. 4. Modlitební koberec írván, Zakavkazsko, ÁzerbájdÏán, druhá polovina 19. století, osnova a vlas vlna, útek bavlna, 129 x 94 cm, soukromá sbírka, Praha. K pozoruhodn m rysûm tohoto drobného koberce patfií estiprstá ruka vpravo nahofie. Obr. 5. Modlitební koberec ladik, stfiední Turecko, 18. století, vlna, 165 x 117 cm, soukromá sbírka, Praha. Voln, nevzorovan mihrábov tít je typick pro turecké modlitební koberce vázané v domácím prostfiedí. PfiestoÏe nejsou tak propracované jako dílenské práce, mnohdy jsou v znamnûj í. Obr. 6. Koberec bergama, západní Turecko, 18. století, vlna, 153 x 119 cm, soukromá sbírka, Praha. Ve stfiedovém poli jsou fiady tzv. Memlingov ch gölû, vzoru, kter se v Turecku objevil nejpozdûji v 15. století MATERIÁLIE, STUDIE I. âást Zdenka KLIMTOVÁ / Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti

4 soustfiedil okolo stûn. Teprve v Evropû ve druhé polovinû 19. století byly degradovány na podloïku pod nábytek a zaãaly se klást pod jídelní stoly. Dnes jiï takové umístûní vnímáme jako samozfiejmé a opodstatnûné. Velk koberec si ale nikdy nezaslouïí, aby byl nataïen ode zdi ke zdi. Vzor zdafiilého orientálního koberce je natolik siln a v razn, Ïe potfiebuje dostatek okolního prostoru, aby vynikl. âím je vzor vût í a barevnû intenzivnûj í, tím víc volného prostoru na podlaze by ho mûlo obklopovat. Hedvábné koberce minulosti pocházejí z mûstsk ch dílen v Íránu, Turecku a Indii. Obecnû se pokládaly za cennûj í a v znamnûj í neï koberce s vlnûn m vlasem pfiedev ím proto, Ïe dfiíve platila hustota vazby, která je u kobercû z tenkého hedvábného vlákna podstatnû vy í neï u vlnûn ch, za jedno ze základních kritérií kvality. V luãnost zvy oval lesk hedvábí a efektní, propracované vzory, které vysoká hustota vazby umoïàovala. Hedvábné koberce se, zvlá tû v mû Èanském interiéru, vût inou zavû ovaly na stûny. Zavû ení v zámeckém interiéru lze doporuãit u hedvábn ch kobercû s figurálními motivy, modlitebních a dal ích s arkádou zavr ující stfiedové pole (obr. 3). ada tureck ch a íránsk ch takzvan ch modlitebních kobercû s efektními títov mi nebo arkádov mi vzory byla vázána na export a se zavû ením se poãítalo. Asi proto má tolik tureck ch exportních modlákû vlas naopak. To znamená, Ïe pfii zavû ení vypl vajícím z charakteru vzoru nesmûfiuje vlas dolû, jak je obvyklé, ale nahoru, coï dodá barvám vût í hloubku. Je to trik, kterého mûïeme vyuïívat i pfii zavû ování kobercû s pfiíãnû symetrick m vzorem. Smûr vlasu ostatnû sledujeme i pfii pokládání kobercû na podlahu. Pokud svûtlo jde proti nûmu, koberec se bude zdát tmav í, vzor a barvy v raznûj í, struktura hrub í. KlouÏe-li svûtlo od okna po smûru vlasu, bude efekt opaãn. Patrnûj í je tento jev u hedvábí a lesklé vlny. Z pfievahy jemn ch vzorû i vazby kobercû z mûstsk ch dílen se vymykají dnes velmi oblíbené herísy ze stejnojmenného mûsta a jeho okolí v severozápadním Íránu. Ve velk ch formátech mívají hrub í vazbu a na ni navazují geometrizované, jakoby zvût ené rostlinné vzory. Dobfie se uplatàují napfiíklad v interiérech z 20. a 30. let 20. století. Koneãnû, právû tehdy byl sestaven na PraÏském hradû unikátní soubor herísû, kter je dnes ozdobou reprezentaãních prostor. Zavedené oznaãení venkovské koberce ve skuteãnosti zahrnuje dva navzájem obtíïnû rozli itelné okruhy tvorby, domáckou produkci vesnic a mal ch mûst, kde se od druhé poloviny 19. století usazovalo také pûvodnû nomádské obyvatelstvo. Podstatné je, Ïe jde o koberce vyrábûné doma, Ïeny je vázaly vedle sv ch domácích povinností jak pro vlastní potfiebu, tak pro trh. Tímto zpûsobem vznikala vût ina kavkazsk ch kobercû od druhé poloviny 19. století do poãátku 20. let 20. století. Doma se koberce vyrábûly také v Íránu a v Turecku, kde je tento zpûsob dosud Ïiv. Celkovû mají men í, pfiedloïkové formáty. Hustota vazby není tak vysoká jako u dílenské produkce, vlas b vá silnûj í a vy í, proto pfievládají vzory lomen ch linií. V 19. století se je tû vût ina venkovsk ch kobercû vázala z vlny, od druhé ãtvrtiny 20. století v osnovû a útku stále více pfievládá bavlna. Pomûr, v nûmï takzvané venkovské koberce na jedné stranû sledují tradici a na druhé vycházejí vstfiíc poïadavkûm trhu, se mûnil podle místa a doby. Obvykle b vá tradicí dáno jen základní schéma vzoru, v jehoï rámci má vazaãka svobodu v rozhodování, ãím dané rozvrïení vyplní. Na v bûru vzorû nûkter ch íránsk ch kobercû mûïeme sledovat módní vlivy. Nûkdy ãerpaly inspiraci z produkce nejbliï ího v znamného mûstského centra napfiíklad tvorba jihoíránsk ch usedl ch Af árû jiï od konce 19. století nezapfie kirmánsk vliv. ÚroveÀ íránsk ch kobercû z této kategorie je rûznorodá, od mistrovsk ch dûl po uïitkové pfiedloïky, které je moïné poloïit pod nábytek, pokud je to nutné. Obvykle nejsou vhodné k zavû ování na stûny. Koberce vázané v domácím prostfiedí na území Turecka mají odli n charakter (obr. 5, 6). V prûmûru jsou nejmen í, celovlnûné, s jednoduch mi, ryze geometrick mi vzory, které je tû na pfielomu 19. a 20. století bezprostfiednû navazovaly na tvorbu minul ch staletí. PoloÏení pod nábytkem není vhodné, vzhledem ke své hodnotû si tyto nenápadné poklady zaslouïí samostatné umístûní. âastûji, neï je v instalacích dosud zvykem, by se mohly objevovat na stolech. Inspiraci lze hledat v jiï zmínûn ch malífisk ch dílech (napfiíklad Hans Holbein ml., Hans Memling, Lorenzo Lotto, Jan Vermeer van Delft). Zajímavé je sledovat, jak se v prûbûhu ãasu mûnily vzory kobercû kladen ch na stoly, a to od geometrick ch po kvûtinové, jak se zvût oval jejich formát a narûstal poãet. Asi jedinou situací, kdy koberec na stûl nepatfií, je prostfiená tabule. MATERIÁLIE, STUDIE I.âÁST Zdenka KLIMTOVÁ / Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti 141

5 Tvorba z oblasti Zakavkazska mûla dvû základní podoby. Ve v chodní ãásti, blíïe ke Kaspickému mofii, se vázaly pomûrnû jemné koberce s nízk m vlasem a spletit mi nebo drobn mi vzory. Souhrnnû se zafiazují do írvánské (obr. 4) a kubské skupiny, na severu k nim pfiib vají je tû dagestánské koberce. Do tûchto skupin patfií typy oznaãované podle mûst a vesnic, jeï nutnû nemusí b t totoïné s místem vzniku (napfiíklad akstafa, pirebedil, seichur), nebo podle motivû (af án). Ve v chodním a stfiedním ÁzerbájdÏánu se koberce pro trh zaãaly vázat aï v 60. letech 19. století v souvislosti se státem organizovan m hnutím kustar (domácká v roba). Pfiedpokládá se, Ïe mnohé z dnes populárních vzorû byly pûvodnû navrïeny v tvarníky, zfietelné jsou inspirace persk mi koberci. Z kubské oblasti se dováïely také sumaky, tkané koberce bez vlasu se strukturou pfiipomínající plnou v ivku fietízkov m stehem. Efektní sumaky, obvykle se fiadou velk ch medailonû na podélné ose, jsou jako v echny kilimy ménû odolné neï koberce s vlasem, proto se obvykle nezachovaly v dobrém stavu. Restaurování a umístûní v instalacích si rozhodnû zaslouïí. Kazaky a koberce ze skupiny gjandïa s velk mi, tvarovû i barevnû v razn mi vzory, hrub í vazbou a vysok m vlasem vznikly v západní ãásti Zakavkazska v západním ÁzerbájdÏánu, v Arménii a ãásti Gruzie. Jako kazaky se oznaãují formálnû podle jednoho ze stfiedisek v roby, stejnojmenného ázerbájdïánského mûsta. Dûlí se na nûkolik typû naz van ch zase pfieváïnû místními jmény, napfiíklad sevansk kazak (obr. 7), karaãop, fachralo nebo bordïalu. Na rozdíl od kobercû z v chodní ãásti Zakavkazska pokraãovala produkce pro trh stejn mi tradiãními vzory, jaké se vázaly pro vlastní potfiebu. V minulosti byla ze zakavkazské tvorby oceàována pfiedev ím jemnost a drobn ornament írvánû a kubsk ch kobercû. Sbûratelství, jehoï pre- Obr. 7. Sevansk kazak, Zakavkazsko, Arménie, kolem roku 1850, vlna, 208 x 168 cm, soukromá sbírka, Praha. K nejkrásnûj ím kazakûm patfií ty, které vznikaly v ir í oblasti kolem arménského jezera Sevan. Obr. 8. Koberec be ír, Stfiední Asie, kolem roku 1880, vlna, 286 x 167 cm, soukromá sbírka, Praha. Stfiedové pole vyplàuje varianta herátského vzoru pfievzatého z íránské tradice. Mezi turkmensk mi koberci mají be íry nejbohat í ornament MATERIÁLIE, STUDIE I.âÁST Zdenka KLIMTOVÁ / Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti

6 ference se v ãase promûàují, dává dnes pfiednost siln m, archaicky pûsobícím kazakûm. V ãesk ch sbírkách, institucionálních i soukrom ch, jsou velmi dobfie zastoupeny. Na poloviãní cestû mezi jemn mi koberci z v chodu a v razn mi kazaky stojí koberce z Karabachu v jiïní ãásti Zakavkazska. Mnohotvárnost karaba ské produkce neumoïàuje struãnou charakteristiku: na jedné stranû vzory ukazující na dávnou tradici, na druhé schopnost rychle reagovat na rozmary trhu. Ke znám m a oceàovan m typûm patfií napfiíklad chondzoresk (dfiíve kazak s pásy mrakû) a ãelaberd (dfiíve orlí kazak). Nomádské koberce se vázaly v Turecku, Íránu a ve Stfiední Asii. Pfii koãovném zpûsobu Ïivota v pfienosném obydlí, stanu nebo jurtû je víc neï jinde podstatná tepelnû izolaãní funkce koberce. Vût inou proto mají vysok vlas ze silné vlny a tomu odpovídající vzory, velké, ryze geometrické s lomen mi liniemi. Jsou nejvíc zakofienûny v tradici, v prûbûhu ãasu se mûnily jen minimálnû. Materiálem nomádského koberce je vïdy vlna, doplnûná nûkdy kozí srstí, napfiíklad pro osnovu nebo zpevnûní podéln ch okrajû. Obdiv k nomádsk m kobercûm byl v minulosti v sadou znalcû, proto se do Evropy dováïely jen omezenû. V jimkou jsou bohaté ornamenty jihoíránsk ch kobercû z prostfiedí kmenov ch svazû Ka - kájí a Chamse ( írázy). Nomádsk pûvod je ale diskutabilní, ty jemnûj í vázalo pravdûpodobnû jiï od konce 19. století usedlé obyvatelstvo. Nejkrásnûj í, fiemeslnû dokonale vypracované nomádské koberce vytvofiili stfiedoasij tí Turkmeni. Na ãervené pûdû, pfiecházející nûkdy aï do hnûdé nebo fialové, mají fiady geometrick ch medailonû (gölû), jejichï podoba je charakteristická vïdy pro urãit kmen. Západ mûl nejvût í zájem o produkci turkmensk ch kmenû Tekke (dfiíve buchára nebo královská buchára) a JomutÛ, kterou jistû není tfieba pfiedstavovat. Vedle tûchto takzvan ch hlavních kobercû, rozkládan ch v pûvodním prostfiedí, v jurtû, na plstûné podloïky jen pfii zvlá tních pfiíleïitostech, vázali Turkmeni kobercovou technikou i dal í pfiedmûty. Byly lehké a skladné, v hodné pro koãovn zpûsob Ïivota. V zámeck ch fondech se ãasto setkáme s ensi (obr. 10), pûvodnû kobercov mi závûsy na vstup do jurty. NeslouÏily jako modlitební koberce, i kdyï mají podobnû fie ené vzory. Kobercovou technikou se vyrábûly také velké ta ky ãuvaly (obr. 9), nahrazující úloïn nábytek, nebo souãásti postrojû a dal í tradiãní pfiedmûty. Tajemstvím je stále opfieden pûvod be írû (obr. 8), vázan ch pravdûpodobnû v mûstském prostfiedí ersársk mi Turkmeny. Mají pûsobivé vzory, aï rafinovanû spojující dûdictví tradice s pouãením tvorbou mimo jejich oblast vzniku. Turkmenské koberce, umûfiené a elegantní, se v minulosti pokládaly do knihoven, pracoven nebo pánsk ch pokojû. Turkmenská tradiãní tvorba je dosud Ïivá v severním Afghánistánu. Na ãeském trhu lze najít i velmi dobré afghánské koberce staré tfiicet aï sedmdesát let, které jsou srovnatelné se star í produkcí, a proto se mohou uplatnit v historickém interiéru. Praktická rada pfied závûrem: tradiãní turkmenské koberce mûly pomûrnû jednoduché bordury, jejich ífika a ornamentální charakter narûstaly v souvislosti s poïadavky trhu. Trend není zdaleka nov a s pfiedimenzovanou bordurou na turkmenském koberci se setkáme i v tvorbû z doby kolem roku MÛÏe ale jít o jedno z vodítek pfii v bûru novûj ího koberce pro doplnûní historického interiéru, platné více nebo ménû pro produkci v ech oblastí. Ve správû institucí památkové péãe jsou cenné a nenahraditelné soubory orientálních kobercû. Mnohé je tû ãekají na odborné urãení, je tfieba restaurátorsk ch a konzervátorsk ch zásahû. To jsou dlouhodobé a nároãné úkoly. Bezprostfiednû je v ak moïné zamyslet se nad vhodn m umístûním kobercû. V zámeck ch interiérech je to napfiíklad uplatnûní kobercû (radûji s geometrick mi vzory) na stolech, zavû ení jemn ch modlákû a kobercû s figurálními vzory na stûny a opro tûní kobercû mal ch formátû od funkce podloïky nábytku. ada z nich je svébytn mi umûleck mi díly. A známá pravda na závûr: v historickém interiéru nemusí nutnû koberec b t; Ïádn koberec je totiï lep í neï strojov koberec. Obr. 9. Asmalyk ozdoba na boky velblouda ve svatební karavanû nevûsty, turkmensk kmen JomutÛ, tfietí ãtvrtina 19. století, vlna, 79 x 119 cm, soukromá sbírka, Praha. Obr. 10. Ensi závûs na vstup do jurty nahrazující dvefie, turkmensk kmen Tekke, konec 19. století, vlna, 158 x 116 cm, soukromá sbírka, Praha MATERIÁLIE, STUDIE I.âÁST Zdenka KLIMTOVÁ / Orientální koberce jejich pûvod, typologie a hlavní produkãní oblasti 143