VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA TRUTNOV POSLEDNÍ K R V I N K A ROKU 2009

Transkript

1 VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA TRUTNOV POSLEDNÍ K R V I N K A ROKU 2009 ŠKOLNÍ ČASOPIS Č. 57 ze DNE 18. PROSINCE 2009 ROČNÍK XIII. 1

2 Sedmapadesáté číslo KRVINKY obsahuje: 2 Obsah se stručnou anotací jednotlivých příspěvků 3 Oslavy šedesátin? (jak to vypadá, když havarijní stav budovy řeší specialisté ) 4 Do třetice všeho zlého (letos již třetí pohroma postihla budovu v Bulharské) 4 Brigáda v Holandsku (ještě jednou k zahraniční cestě našich dvou studentek VOŠZ) 6 Osvětim (o osobním seznámení s podmínkami vyhlazovacího koncentračního tábora) 7 Vzpomínka na Křišťálovou noc (o besedě se ženou, která přežila pobyt v Osvětimi) 7 Internát nebo domov (stačí-li ti rodiče jen o víkendu, je internát ideální řešení) 8 Jak se mi žije v DM Palackého (o své intrácké dojmy se podělila pí výchovatelka) 9 Listopadová recitace (na celoškolní soutěži třinácti recitátorů dominovala třída ZA 2.) 9 Koutek poezie (Malá prodavačka zápalek báseň na motiv H.Ch. Andersena) 10 Polednice (o tom, jak se z hororu (díky mužským interpretům) stává postupně fraška) 10 Přebory v češtině (masová účast i výkony nejlepších češtináře potěšily a překvapily) 11 Stužkovací večírek ZA 4. A (předmaturitní akce ve třídách čtvrťáků byly zahájeny) 12 Soutěž v první pomoci pro žáky ZŠ (tradiční soutěž se nám znovu tradičně vydařila) 13 Líbat se za jízdy zakázáno! (vyprávění o Ivetině nevšedním dopravním zážitku) 14 Záškoláctví (zamyšlení nad příčinami tolik populárního absentérství) 14 Upíři vs. vlkodlaci aneb Twilight mánie opět útočí! (o nechutně krásných upírech) 16 Přírodovědný klokan (prváci a druháci překvapili a blýskli se znalostmi ) 16 Když se řekne televize (o mnoha nevýhodách a něco málo výhodách symbolu civilizace) 17 Zajímavá přednáška na DM-F (čtení osudu z karet spolu s numerologií Julinku zaujaly) 17 Učení nemusí být mučení (výchovná poradkyně přišla radit na DM-F jak se co nejlépe učit) 18 Vánoční světlo (jak vyrábět vkusné vánoční dárky s minimálními náklady) 18 Olympiáda v angličtině (mezi soutěžícími chyběli zajisté jen starší lyceisté) 18 Ze studentské rady (co se řešilo na schůzkách zástupců tříd s ředitelem školy) 19 Jak školu vidí letošní prváci (vstupní testy prváků jsou pro školu pravdivým zrcadlem ) 20 Nová tvář za katedrou (tradiční rozhovor s novou angličtinářkou) 20 Olympiáda z němčiny (o soutěži malé rozsahem ale s výraznými výsledky soutěžících) 21 Statistická čísla pro letošní maturanty (malá nápověda o maturitních a pomaturitních trendech) 22 Naši mládežníci ČČK rozšíří své řady (blíží se výroční schůze školní MO) 22 Top Krvinky (nad Osobností Krvinky visí otazník) Na vzniku dnešní KRVINKY se podíleli svými příspěvky tito studenti : Martina BRSLÍNKOVÁ Julie ČECHOTOVSKÁ Klára FRIMLOVÁ Michaela KERESTEŠIOVÁ Eliška Kouřilová Anička KULDOVÁ Veronika SVOBODOVÁ Lenka ŠIMKOVÁ Iveta WIESNEROVÁ a následující pedagogové : Mgr. Alžběta Pivoňková, pí Alena Flanderová Mgr. Alena Haasová, Mgr. Eva Havelková, Mgr. Lea Janáková, RNDr. Karel Javůrek 2

3 Oslavy šedesátin? Letošní rok je pro většinu zdravotnických škol v naší republice rokem jubilejním. Právě před šedesáti lety totiž vznikly ve všech krajích Československa a tedy i ve východních Čechách v Trutnově a v Hradci Králové čtyřleté vyšší školy sociálně zdravotní. Na jejich vytvoření se podílela řada lékařů, kteří měli eminentní zájem na tom, aby získali pro svou práci co nejkvalifikovanější sestry v pozici spolupracovníků. Právě lékaři vytvořili učební plány a osnovy studia, napsali i první učebnice pro výuku sester nového oboru tak, aby se jejich znalosti co nejvíc přibližovaly jejich vzdělání. Proto byly i předměty vyučované na zdravotnických školách prakticky shodné s předměty, které se vždy studovaly na lékařských fakultách. Tradice kvalitního teoretického vzdělávání našich sester pak přetrvávala více než půl století. Ještě před pěti roky na SZŠ vyučovali většinu odborných předmětů lékaři v předmětech interna, chirurgie, patologie, pediatrie apod. Právě vysoká úroveň odbornosti poskytovala našim sestrám široké možnosti uplatnění, což se projevovalo m.j. i v tom, že se dovedly ve své profesi vždy velmi dobře prosadit i v jiných vyspělých zemích západní Evropy, USA, Austrálie a pod. V dnešní době se množství medicínských poznatků rozšířilo natolik, že se získání profese plně kvalifikované sestry dosahuje až dalším pomaturitním vzděláním na vyšší odborné nebo vysoké škole. Posunu vzdělávání sester až do terciárního vzdělávání se přizpůsobila i naše škola. V uplynulých pěti letech se nám podařilo otevřít VOŠZ s oborem diplomovaná všeobecná sestra, navíc i středoškolský studijního obor zdravotnické lyceum, ve kterém se připravují studenti nejen pro různé sesterské profese v pomaturitním vzdělávání, ale širší všeobecná příprava umožňuje i úspěšné studium na lékařských a farmaceutických fakultách vysokých škol. Vývoj zdravotnického školství se projevoval i v postupném zlepšování studijních a materiálních podmínek na zdravotnických školách. Právě v poslední čtvrtině období existence naší školy jsme vybudovali většinu odborných učeben rozšířením výukových prostor o půdní vestavbu a bývalý školnický byt, vytvořili několik nových kabinetů, školní informační centrum, nové šatny i sociální zařízení, rekonstruovali tělocvičnu. Ve výuce využíváme nejen video, ale i PC a dataprojektory. Naše památkově chráněná budova má v sobě stále ještě mnoho prvků z dávné minulosti, které by potřebovaly vyměnit či alespoň rekonstruovat (okna, vodovod, odpady). V plánu máme i přístavbu několika učeben na severním konci budovy. To vše je však zatím, při současném nedostatku financí věnovaných školství, podobné běhu na velmi dlouhou trať. Pro zdravotnické školství platí slova našich klasiků 19. století (heslo Miroslava. Tyrše ve svých Zpěvech pátečních použil i Jan Neruda): Kdo chvíli stál, již stojí opodál. Ještě naléhavěji tutéž myšlenku zformuloval autor 20. století Carroll Lewis, když ve své Alence v říši divů tvrdí: Pokud chceš zůstat na místě, utíkej, jak nejrychleji dokážeš! Domnívám se, že nemá smysl vracet se zbytečně k minulosti, zabývat se nostalgicky již překonanou historií, ale je třeba věnovat všechny síly řešení aktuálních problémů dneška, orientovat se na budoucnost. Proto jsme v souvislosti s kulatým jubileem existence naší školy připravili pro všechny dříve narozené absolventy či učitele školy jakousi přehlídku současných aktivit našich studentů, kterou jsme umístili na řadě klipů v přízemní chodbě budovy školy. Všichni ti, kteří se chtějí seznámit s posunem, který naše škola v posledních letech nesporně udělala, budou mít možnost si ji prohlédnout při dnech otevřených dveří, které již tradičně na přelomu roku v prosinci a v lednu organizujeme pro uchazeče o studium a veřejnost. Pro bývalé učitele, absolventy a veřejnost připravíme ještě jeden Den otevřených dveří března 2010 při příležitosti Dne učitelů. (řš) 3

4 Do třetice všeho zlého Ubytovaní studenti na internátu v Bulharské ulici si ani v závěrečných měsících roku neužili klidnou předvánoční atmosféru. Řetězec řešených havárií, o kterých jsme vás i na stránkách poslední Krvinky informovali, vyvrcholil letos již třetí (doufejme, že konečně poslední!!) katastrofou. Po opravě poškozené střechy a rekonstrukci náhle propadlých stropů ve druhém poschodí přišel na řadu konečně v listopadu úklid a malování po všech provedených stavebních úpravách. Když už bylo vše uvedeno do pořádku a čekalo se jen na definitivní proschnutí malby přišla náhle další pohroma: V šesti pokojích a na chodbě tentokrát v prvním patře internátu začala najednou prosakovat ze stropů voda. V některých pokojích tak i pod opravenou střechou a nově vybudovanými stropy začalo znovu pršet. Nevzhledná mapovitá kresba, z níž dopadaly na podlahu kapky vody, byla důsledkem narušení vodovodního potrubí ve zdech pokojů. Poměrně brzy se naštěstí podařilo najít místo, které bylo příčinou této havárie, takže nemusely být rozbourány velké úseky zdí. Tak se jen relativně menší opravou podařilo vodovodní vedení uvést do funkčního stavu.. (red.) Brigáda v Holandsku Pár slov o naší prázdninové stáži v Holandsku. Pokusím se mluvit za mě i za Elišku obě jsem se zúčastnily stáže v Holandsku o letošních prázdninách.byly jsme umístěné do malého městečka jménem Breukelen, které nás obě hned první den uchvátilo svou malebností. Bydlely jsem v krásném domě a naše stáž probíhala v ještě krásnějším domě pro seniory.sestry v tomto zařízení na nás byly moc milé a se vším nás hned na začátku seznámily.toto zařízení mělo čtyři patra s různě postiženými lidmi u kterých jsme se střídaly.tato stáž nám dle našeho názoru nedala moc po stránce zdravotnické v tom smyslu,že jsme se nepřiučily ničemu novému v aplikaci injekcí nebo podávání léků, ale určitě nás to obohatilo po stránce humanistické, protože přístup ke klientům v našem domě pro seniory byl ukázkový a měly by se jím řídit všechny sestry v nejen v České Republice, ale i v okolních zemích, protože přístup s jakým jsem se setkala v Holandsku, s takovým jsem se ještě nikde jinde nesetkala. Ze všech pracovníků v zařízení vecht streek čišela radost, pokora a spokojenost z práce, kterou mohou dělat pro své klienty.byli pro nás opravdu dobrým příkladem pro naše budoucí povolání a za to jim moc děkuji. Doufám, že se příští rok na toto stejné místo budu moct vrátit a nechat se znovu ovlivnit tak skvělými lidmi, které jsem Anička s naším J.A.K., který je i v Holandsku patronem školství letos potkala a kteří mi ukázali, jak má vypadat dobře odvedená práce zdravotníka. Anna Kuldová DVS 3. Eliška při odpoledním volnu Naše studentky si přivezly z prázdninové brigády celou řadu pracovních ale i mimopracovních zážitků (připojily nám obrázky typických holandských produktů, tak jak si je nafotily na městském tržišti). 4

5 Osvětim Malé polské městečko Osvětim se nachází mezi Katovicemi a Krakovem, asi sedmdesát kilometrů od Ostravy. Návštěvníci Březinky nemusí u vstupu do areálu platit žádné vstupné. V Osvětimi už se platit sice musí, ale zase nám přidělili polsky mluvícího průvodce, který nás lépe zasvětil do původního fungování tábora. Koncentrační tábor Auschwitz (Osvětim) je poměrně malý, na omezeném prostoru jsou natěsnané řady zděných budov s ubytovnami pro vězně a hlídky. Tábor vznikl v roce 1940 a původně nesloužil k vyhlazování Židů a dalších okupovaných národů, ale k věznění velkého počtu zatčených Poláků. Celkem se sem mělo vejít až 20 tisíc vězňů. Necelý rok po založení tábora přijalo hitlerovské Německo plán konečného řešení židovské otázky a z Osvětimi se stalo místo, kam putovaly tisíce Židů z celé Evropy. Na takový nával ale nebyl původní tábor připraven a ani při maximální snaze vyhlazovacích čet nedokázal uvolňovat prostor pro stále nové a nové příchozí. Proto vznikl kousek od Osvětimi, v Březince, nový koncentrační tábor Auschwitz II Birkenau. Při zběžném porovnání obou táborů, nebo alespoň toho, co z nich po válce zbylo, lehce shledáte, že vězni v původním táboře měli daleko lepší podmínky než v Březince (pokud se vůbec dá u koncentračního tábora mluvit o dobrých podmínkách). Budovy tu byly zděné, několikapatrové, se sociálním zařízením, vodou a elektřinou. Naopak v Březince se po prvních několika desítkách narychlo postavených zděných budov, které se zdaleka nevyrovnaly ubikacím v Osvětimi, stavěly výlučně dřevěné kůlny. Z původních stovek domů se dodnes zachovaly asi jen čtyři desítky, všechny ostatní lehly popelem v roce 1945 při spěšném odchodu Němců a osvobozování tábora, zbyly po nich jen do výšky se tyčící zděné komíny. V roce 1942 začalo v celém osvětimském komplexu masové vyvražďování Židů, i vězňů dalších národností. V největším táboře Březinka fungovaly čtyři plynové komory, do kterých putovala část vězňů, kteří při příjezdu do tábora neprošli selekcí na rampě u kolejí a které příslušníci SS shledali nepoužitelnými pro práci, potom nemocní a práceneschopní vězni, kteří už tábor obývali. Těm, kteří neprošli selekcí při příjezdu do tábora, hlídky namluvily, že se před ubytováním půjdou osprchovat. Nic netušící vězni se museli na místě svléknout a nazí vejít do sprch, kde je čekala rychlá smrt v podobě plynu cyklon B. Sprchování vězňů obvykle trvalo patnáct minut. Po této době v místnosti naplněné plynem nikdo nepřežil. Mrtvoly poté určení vězni převáželi do blízkých pecí a spalovali. Při maximální vytížení komor takto celý osvětimský komplex dokázal pozabíjet až deset tisíc lidí denně. Dnes narazíte na plynové komory pouze v původním táboře Osvětim. Komory v Březince se snažili nacisté v lednu 1945, kdy na tábor zaútočila Rudá armáda, zlikvidovat. Podařilo se jim je vyhodit do vzduchu, zahladit veškeré stopy ale už nestačili. Velikost tábora vás při návštěvě ohromí, a co víc, pokud se rozhodnete celý tábor obejít, připravte se na to, že budete hodně unavení. Březinku lze bez nadsázky označit za nacistický masokombinát. V roce 1944, kdy tu bylo nejvíce vězňů, dosáhla kapacita tábora neuvěřitelných 90 tisíc lidí. Právě v Březince působili lékaři SS, kteří v čele s Josefem Mengelem prováděli pokusy na vězních, zejména na ženách a dětech. V táboře Osvětim narazíte na budovu, která byla celá vyčleněna na pokusy na ženách a na informační tabulce si můžete přečíst o osudech několika Mengeleho obětí. Právě Osvětim je se svými zachovalými zděnými budovami útočištěm rozsáhlého muzea. Téměř v každé z nich najdete tématicky laděnou expozici: dokumenty a fotografie o okupaci Polska německou a sovětskou armádou, kupy bot, kartáčků na zuby, kufrů i se jmény a oblečení po zavražděných 5

6 vězních, dobově upravené interiéry včetně samotek a míst, kam táboroví dozorci zavírali vězně za trest (například úzké komíny, ve kterých mohl vězeň pouze stát a takto ho tam dozorci nechali třeba dva dny). V Březince na žádnou expozici nenarazíte. Dřevěné kůlny jsou sice vybavené jako za války, interiéry jsou ale dost chudé: prázdné kavalce pro vězně, případně dlouhé řady suchých záchodů. Při pohledu na latríny člověka zamrazí: s jakou německou precizností jsou otvory do žumpy souměrné, přesně vyříznuté a na milimetr přesně umístěné vedle sebe. Březinka byl dokonale sestavený a promazaný stroj na smrt. Z pohledu nacisty neměl chybu. Navštívit bývalý koncentrační tábor Osvětim i blízkou Březinku by měl povinně asi každý. Zvlášť v dnešní době, kdy vzrůstá popularita nacionálně zaměřených stran a sdružení. Teprve v Osvětimi si totiž člověk uvědomí, kam až může vést na hlavu postavená ideologie založená na čistotě rasy. Jen asi nejlepší by bylo, kdyby tam jel každý sám, ne jako skupina. Člověk pak vnímá věci jinak a všímá si i víc lidí kolem - nezapomenu na shrbenou stařenku s už nečitelným číslem na předloktí, na mladou holku, co před jedním blokem brečela a druhá ji utěšovala, na paní, kterou pán musel vyvést z plynové komory, protože se skoro zhroutila, na hrobové ticho, které vládne všude kolem, nikdo nepromluví nahlas, všichni jen šeptají Martina Brslínková, 3. ZA o Vzpomínka na Křišťálovou noc V pondělí 9. listopadu 2009 se naše třída spolu se třídou 2. ročníku zdravotnického asistenta zúčastnila pořadu, který se konal v trutnovském kině a byl určen pro středoškolské studenty. Cílem pořadu bylo připomenout události z 9. listopadu 1938, tzv. Křišťálové noci, a další pronásledování Židů v Německu, ale i jinde v Evropě. Hlavní osobností pořadu byla paní Kotová z Prahy, která zažila pronásledování na vlastní kůži. Vyprávěla, jaké to bylo v Terezíně a později v Osvětimi, co zažila ona sama i její rodina, také o lékařských pokusech na vězních. Zážitky to byly velmi smutné. Dojemné a otřesné bylo třeba vyprávění o matce, která stála před krutým rozhodnutím usmrtit své novorozeně, aby je uchránila před utrpením.vystoupení paní Kotové doprovázela židovská hudební skupina z Prahy. V průběhu pořadu jsme sledovali vzpomínky paní Kotové a spolu s ní se vraceli do minulosti. Myslíme si, že je to dobrá a prospěšná věc, vědět, co se dělo, a poučit se z toho. Paní Kotové si vážíme a jsme rádi, že jsme mohli poznat někoho tak silného a milého. třída ZL 2. Internát, nebo domov? Co je lepší: bydlet na internátě, nebo dojíždět domů? Ze své zkušenosti mohu posoudit obě možnosti. Bydlet na internátě může být pro někoho utrpení, ale naopak pro druhé to může znamenat volnost a svobodu. Každá tato možnost má své pro a proti. Myslím, že pro mě je internát lepší. Jsem sice daleko od domova, bez rodiny, nevídám tak často, jak bych chtěla, své kamarády. Výhodou pro mě je to, že mám svůj vlastní program, soustředím se více na školu a rodiče mě pořád nenapomínají, ať si uklidím věci na židli a ať konečně utřu prach. Navíc a hlavně jsem se naučila samostatnosti, to považuju za velké plus. Na internátě zažiju i spoustu legrace s kamarádkami. I když máme vycházky jen do sedmi hodin večer a někdy tam živoříme nad čínskými polévkami, jsem na internátě spokojená. Někomu vyhovuje spíše dojíždění. Určitě to má své klady. Jste doma s rodinou, učíte se v klidu ve svém pokoji, častěji se sejdete s kamarády. Doma otevřete ledničku a najdete v ní jídlo, které si můžete vzít a sníst. Na internátě také vidíte lednici plnou jídla, ale nic z toho není vaše, a když zrovna máte hlad, je to poněkud smutné. Dojíždění má také své zápory. Když jsem do školy jezdila denně, bylo pro mě nejhorší brzo ráno vstávat. Taky jsem se málokdy dostala domů v rozumnou hodinu, protože jsou špatné spoje a 6

7 autobus mi většinou ujel. Po příchodu domů jsem nevěděla, co mám dělat dřív, a skoro vždycky to dopadlo tak, že jsem se pořádně najedla, protože jít na oběd nebylo možné kvůli vlaku stihnout, a pak jsem zasedla k počítači a nic neudělala. U sebe v pokoji vůbec nemám klid na učení, protože bydlíme v bytě a s mojí malou sestřičkou máme pokoj společný. Nikdo nemůže posoudit, co je lepší, dokud si to opravdu nezkusí na vlastní kůži. Nejvíc záleží na založení každého jednotlivce: jestliže je hodně závislý na rodině a na svých přátelích a cítí se doma nejlépe, pak překousne i to, že musí brzo ráno vstávat. Pro ty, kterým stačí vidět rodiče jen o víkendu, je internát ideální. Veronika Svobodová, ZL 2. (si nechala předpovědět budoucnost) (Se svými pocity, které souvisejí s odloučeností od domova a se zvláštnostmi kolektivního života na intru, nás na stránkách Krvinky obvykle seznamují naše studentky. Tentokrát máme možnost poznat pocity druhé strany. O ty se s námi podělila paní vychovatelka z domova mládeže v Palackého ulici. Redakční poznámka.) Jak se mi žije v DM v Palackého ulici Když jsem skoro před sedmi lety vstoupila do této budovy, překvapilo mě příjemné prostředí. Je to vlastně vilka se zahradou. Jejími obyvateli jsou studentky SZŠ. Moje první děvčata mi tady připravila perné chvilky. Zkoušela, co vydržím, a jestli vydržím. Vydržela jsem. Hned první dny mi dívky vyprávěly příběh jeptišky, která se zde oběsila a jejíž duch tu pořád straší (nejvíc ve vychovatelně). Kdyby věděly, že mě víc než duchové vyplaší krysa, asi by změnily taktiku. Život tady plyne celkem v klidu, ale občas se objeví nezvyklé události a problémy. Ty se stávaly většinou za mé služby. Např: kus rampouchu spadl na hlavu jedné studence při vycházení z obchodu. Takže záchranka, vyšetření, pozorování Skončilo to nakonec dobře. Po určité období mé jméno bylo docela známé na městské policii, když jsem pravidelně žádala o pomoc, o zajištění klidu a napomenutí nezvaných hostů, třeba když se v okně pokoje dívek objevila silueta jakési osoby. Kolemjdoucí kluci si dělali legraci. Co mě však dostalo, byla krysa, která mě večer ve vychovatelně obšťastňovala roztomilým pohledem, ale jen chvilku, protože jsem vylítla a do místnosti se vrátila až po ujištění, že tam není (způsob odstranění jsem radši vědět nechtěla). Nejaktuálnější událostí bylo hořící auto u budovy. Následoval příjezd hasičů a policie, zmatek v domově mládeže. Nahnat děvčata dovnitř, aby mohli hasiči a policie v klidu pracovat, byl asi těžší úkol než samotné hašení (hasiči prý byli pěkní chlapci). Aby se ani náhodou děvčata nenudila, čekají na ně různorodé činnosti. Z neverbální komunikace pochopím, jestli je daný nápad dobrý, nebo naivní. Statečně však jdu za svým cílem. Své výtvarné nadání a zručnost si děvčata procvičují při výrobě dekoračních předmětů na výzdobu pokojů a dárků pro přátele. Máme tu mnoho skrytých talentů. V současnosti pracuji na protikuřácké kampani. Využívám všechny legální prostředky, které umožňují znepříjemnit kouření. Potřebuji však velkou fantazii a výdrž. Zatím ji mám, ale kdo má lepší, ukáže čas. Blížící se maturitní ples a touhu po dokonalé vizáži jsme využily jako motivaci k akci Buď fit, tj. seznámení se zdravým životním stylem ke zlepšení stravovacích návyků, lásce k pohybu jako takovému, dokonce i k pravidelnímu sportování. Takže se měříme (sledujeme nárůst svalů), vážíme (sledujeme pokles váhy). Změna stravovacích návyků se už začíná projevovat. Před konzumací gumových medvídků, čokolády a podobně si děvčata pečlivě přečtou, kolik KJ výrobek má. S pohybem je to taky na dobré cestě. Při posledním rozhovoru jsem se (k svému úžasu) dozvěděla, že většina pravidelně navštěvuje posilovnu. V hlavě mi vrtalo, kdy tam chodí?! A už to 7

8 vím, přece o hodině tělocviku, takže tímto zdravím paní učitelku a děkuji za neplánovanou spolupráci. Začátek je sice trošku pomalý, ale pokrok to je. Myslím, že se nám na domově mládeže žije dobře, jsme taková velká rodina. Objeví se občas různé problémy, ale vzájemná důvěra nám umožňuje je vyřešit ke spokojenosti všech. Alena Flanderová, vychovatelka DM-P o Listopadová recitace Není žádným překvapením, že koncem listopadu pořádáme přehlídku uměleckého přednesu, na které se naši žáci projevují z poetičtější stránky než obvykle. Letos se soutěž konala 26. listopadu a zapojilo se do ní třináct recitátorů. Většina z nich si vybrala básnický text. Je s podivem, jaké oblibě se mezi školní mládeží těší např. Karel Jaromír Erben! Jeden prozaický text se však také našel: Anežka Raková se bezchybně naučila skoro tři strany z knihy Ch. Moora Kojotí stesk. Za pochvalu stojí i báseň o mamince, kterou sama napsala a také přednesla Petra Mertlíková. Doufáme, že nám Petra báseň poskytne k otištění a že si ji budete moci přečíst v našem časopise. Letošní školní kolo soutěže bylo výjimečné i tím, že se jí zúčastnili hned dva chlapci, a to Jakub Janouš a Tomáš Svítek. Nebojte se, nebudu jmenovat všechny soutěžící. Jen bych ráda podotkla, že jsme postrádali tři soutěžící, které se nedostavily. Děvčata, chyběla jste nám. Porota se radila a radila, až nakonec rozhodla takto: První místo za nejlepší výkon udělila Kristýně Popelkové, ZA 3. A, která mimochodem vyhrála i v minulém roce. Jako druhou ocenila Anežku Rakovou, ZL 4., a třetí pořadí přisoudila Lucii Kleprlíkové ze třídy ZA 2. Lucie také získala cenu diváků. Blahopřejeme. Mgr. Alžběta Pivoňková Malá prodavačka zápalek Bývá už jen v pohádkách, ten šťastný konec princezen, to jen prodavačka zápalek, ví, co je to tvrdá zem. Když na ní usíná, s tváří špinavou, není vůbec spanilá, je zmožená únavou. V potrhaném oblečení Přesto se však usmívá, prochází se prudkou strží, hledá důvod, proč jít dál, doufá, že věčnost není, a když poslední noc usíná vždyť takhle kráčet nevydrží. čeká na ni nebeský bál. Eliška Kouřilová, ZL 1 8

9 (Již v minulé Krvince jsme Vám přinesli aktuálně učitelskou verzi básně Polednice. Oblíbenost tohoto dílka projevili i naši školní recitátoři. Jako soutěžní báseň si právě tuto tvrdou klasiku z pera K.J. Erbena vybrali hned dva soutěžící. Aby nebylo tohoto mýtického stvoření dost, doplňujeme pro fainšmekry Polednici tak, jak ji pro divadlo Semafor kouzelně ztvárnil Jiří Suchý. Vzpomeneme i dva oblíbené interprety: semaforovského Josefa Dvořáka a Bolka Polívku z filmového hororu Kytice. red.) Polednice Jiří Suchý U lednice dítě stálo Z plna hrdla zpívalo Na tranzistor k tomu hrálo Do rytmu se kývalo Hudba kvičí nervy ničí Nepeče se pečeně Cosi syčí na vařiči Matka křičí zděšeně Mléko prchá! Běda běda! Nateklo mi do boty Táta bude bez oběda Pro tebe ty zlobo, ty Zanech řvaní moje zlato! Hrej si - tu máš kohouta! Jedva matka dořekla to Bouch bác! Letí do kouta Podlily se krví oči Povalené matičce Pozvedne se Povyskočí A pak řekne kratičce Pojď si proň ty Polednice! Pojď, vem si ho tuláka! Stojí, stojí u lednice Nepracuje, huláká Malá bledá tváře divé Pod plachetkou osoba Škytá heká prská plive Vichřici se podobá Vlivem síly odstředivé Plachetka když zvedne se Odhalí se hnáty křivé Bože, to je recese Kde se vzala bledá, malá Pod plachetkou perzóna Dodnes nevím proč mi dala Dvojitýho nelsona? A pak řekla: naval dítě Nekoukej tak zarytě Na ta slova začla hbitě Honit dítě po bytě Když pak celá rozechvělá Dítě v rohu lapila Pozval jsem ji kdyby chtěla By se se mnou napila Nejprve se upejpala Pak se vrhla na whisky Pro mě v domě nenechala Nic, než prstů otisky Od té doby dnes a denně, jak poledne udeří, malá, bledá, neprodleně narve se mi do dveří. Vypije mi slivovici, vypije i petrolej. Proto nikdy Polednici na dítě si nevolej! o Přebory v češtině Je to s podivem, že v letošní olympiádě z českého jazyka se sešlo až dvacet šest soutěžících, a to se tři další na poslední chvíli ještě omluvili. Zájemci o potýkání se se slovními významy a stavbou vět podle přesně daných pokynů, pocházejí ze všech tříd oboru zdravotnický asistent a zdravotnické lyceum, jenom třídy prvního a třetího ZA nevyslaly jediného zástupce. 9

10 Kdo si olympiádu už někdy vyzkoušel, ví, že úkoly, které musí řešit, nepatří k jednoduchým. Někteří jedinci si dokonce postěžovali, že jim tak docela neporozuměli. Také slohová práce na téma Kdybych měl(a) křídla, vyžadovala důkladné zamyšlení, a navíc jste se museli vejít do stanoveného počtu řádků, uhlídat pravopis a stvořit útvar, který lze považovat za úvahu. Není se tedy čemu divit, že v konečném součtu bodů byli většinou úspěšnější ti zkušenější. Zcela nejlepšího skóre dosáhla Věra Matoušková ze třídy ZL 4., druhá byla Michaela Hrnčířová ze stejné třídy a třetí Helena Beráková ze ZL 3. Ovšem na paty jim šlapala čtvrtá Anička Šolcová z prvního ročníku lycea. Hned další příčku obsadili Natálija Siheti a Václav Štěpán ze třídy ZA 4. A a s nimi získala stejný počet bodů Iveta Wiesnerová z druhého lycea. Školní kolo olympiády v českém jazyce je tedy už za námi. Vítěze čeká okresní klání, které bude ještě náročnější, a nám nezbývá, než jim popřát jazykovou pohotovost a dobré nápady. Mgr. Alžběta Pivoňková Stužkovací večírek ZA 4. A Čtyři roky utekly jako voda, a my už jsme ve čtvrťáku. Začali jsme připravovat první příjemnou věc, na kterou se každý z nás moc těšil. Co, kdy a kde se to konalo? No přeci 4. A měla stužkovací večírek 16. října 2009 v příjemném vinném slípku v Trutnově. Ve sklípku jsme se sešli skoro všichni a hlavně včas. Byli jsme rádi, že naše pozvání přijali i někteří učitelé a také přišli. Stužkáč jsme si užili od začátku až do konce. A to do slova a do písmene. Jídla a pití bylo dosti a určitě jsme si pochutnali úplně na všem. A po jídle? Konečně přišel čas, na který se každý těšil nejvíce. Čas na předávání stužek. Když jsme dostali stužky, stali se z nás konečně PRAVÍ OSTUŽKOVANÍ MATURANTI. Večírek se moc povedl a každý si ho užil podle svého. Dokonce se i tancovalo. Hádejte co.? Noční můra každého z nás bylo loučení. Někteří museli končit dříve, aby jim neujel poslední vlak. Mezi ně jsem patřila bohužel i já. Ostatní si šli ještě zatancovat na diskotéku. A co se ještě dělo? To už si necháme pro sebe. To je totiž naše TŘÍDNÍ TAJEMSTVÍ. PS: Nehroťme situaci, zachovejme paniku. Lenka Šimková, ZA 4. A 10

11 Soutěž v první pomoci pro žáky základních škol Pořádání soutěže v předlékařské první pomoci pro žáky základních škol má na naší škole již dlouholetou tradicí. Letos se do soutěže, která má dvě kategorie, přihlásilo 15 tříčlenných družstev. 10 družstev starších a 5 družstev mladších žáků. Bylo to sice méně než vloni, kdy se do soutěže zapojilo 26 družstev, ale i tak jsme měli s organizací hodně práce a starostí. Sehnat sponzory, kteří budou ochotni věnovat dárky, které poslouží jako ceny pro soutěžící, sestavit 2 testy (jeden lehčí pro mladší a druhý těžší pro starší soutěžící), vybrat které modelové situace budou vhodné, připravit hodnocení soutěžních úkolů, vybrat vhodné žáky pro zahrání modelových situací. Museli je zahrát věrohodně, což představovalo určité herecké schopnosti a odborné znalosti. Také příprava vlastní organizace soutěže, zajištění občerstvení a maskování byly problémy, s kterými se zkušený tým odborných učitelek musel vypořádat. Již několik dní před akcí nastal hlavní problém. Nemoc kolegyně Eva Tumové, která je maskérkou celé akce. Naštěstí se o maskování zajímala vloni naše mladá kolegyně Zuzka Kašpárková a naučila se vše tak skvěle, že dokázala nemocnou Evu velmi kvalitně nahradit. Věrohodnost poranění můžete sami posoudit podle přiložených fotografií: Vlastní soutěž probíhala ve středu v tělocvičně a v několika odborných učebnách. Odborné učitelky se sešly již v 7 hodin ráno a začaly připravovat učebny, občerstvení, pomůcky do tělocvičny a pro tuto akci vybrané žáky 3.ročníku oboru zdravotnický asistent instruovat, kam mají jít, co dělat a jak se zapojit.v půl osmé začali do školy přicházet soutěžící se svým pedagogickým doprovodem. Vlastní soutěž začala v 8.15 slavnostním uvítáním účastníků, vylosováním startovních čísel, seznámením s organizací i kritérii hodnocení soutěže, v neposlední řadě prohlídkou pomůcek pro poskytování první pomoci. V 8.40 se rozběhla vlastní soutěž. Vše klapalo jako na drátkách. Porota pro družstva mladších žáků pod vedením zkušené Táni Kracíkové, společně s Irenou Hampelovou a žákyní ZL 4. Karolínou Vilímkovou a porota pro starší žáky včele s neméně erudovanou Milenou Vymlátilovou a s dvěma žákyněmi ZL 4. Věrou Matouškovou a Marií Pelánovou, se zhostily úkolu na 100%. Také Ivana Nývltová, která měla na starosti občerstvení a přípravu cen pro soutěžící, nezůstala pozadu za očekáváním. Zuzka Kašpárková pak stihla nejen maskovat, ale také pohovořit s novináři z Trutnovinek a Krkonošského deníku na téma příprava speciálního těsta a krve pro maskování. Vše probíhalo pod mou zkušenou taktovkou, s pomocí děvčat ze 3.A tak skvěle, že mi nezbývá, než je a sebe také (ve vší skromnosti) pochválit. Vlastní modelové situace, které předvedli žáci 3 ZA, byly jako opravdové, zvláště pak kaskadérský pád z kola Pavla Černého a sténání Věrky Janečkové a Petry Hůlkové, přivádělo soutěžící, porotu i přihlížející v úžas a obavy a jejich zdraví. Vydatnou pomocí nám byly také žákyně ZL 4. Alena Lelková, Nikola Brzáková a Anežka Raková, které v průběhu vlastní soutěže, když měli soutěžící volno, předváděly ukázky resuscitace a radily všem zájemcům, jak ji správně vykonat. 11

12 Velký dík zaslouží Eva Tumová, která ač v horečkách, s rýmou a bolestmi hlavy, připravila všechny modelové situace, jejich hodnocení pro porotu a oba testy. Příklad soutěžního úkolu pro starší: Při manipulaci s hořlavinou došlo k výbuchu a dívka utrpěla těžká zranění. Je v bezvědomí, má hmatný puls, dýchání je zachováno. Na pravé ruce má tržnou ránu se žilním krvácením. Levé předloktí je popáleno, kůže je zarudlá s puchýři. Příklad soutěžního úkolu pro mladší: Na letním táboře si dívka připravovala klacek na opékání buřtů. Nožík jí sklouzl a ona se řízla. Na dlani má řeznou ránu, ze které vytéká tmavá krev. Dívka je vystrašená a naříká. Kritéria hodnocení: správnost ošetření, posloupnost kroků, souhra v týmu, šetrnost ošetření, uklidnění zraněného, bezpečnost a ochrana zdraví při vlastním ošetření, další zajištění zraněného (přivolání lékařské záchranné služby) S modelovými situacemi a testem se jednotlivá družstva vypořádala různě. Někteří dokázali poskytnout adekvátní PP, uklidnit zraněného a poradit si i s organizací v týmu. Jiní pracovali zbrkle, nevěděli, jak správně ošetřit, co mají dělat, jak si práci rozdělit a zorganizovat. Bodově hodnocena byla nejen vlastní modelová situace, ale také test, který psalo celé družstvo. Při rovnosti bodů mezi družstvy, byli hodnoceni jako lepší ti, kteří dosáhli více bodů při vlastním ošetření. Mgr. Eva Havelková Líbat se za jízdy zakázáno! Bydlím na vesnici, kudy jede auto jednou za sto let, a proto silničáře ani nenapadne, že by nám mohli protáhnout nebo posypat silnici. Šla jsem od tety, která bydlí asi kilometr od nás. Cesta od ní vede s kopce, a tak jsem se rozhodla, že to vezmu na sáňkách. Aby mi cesta rychleji utíkala, poslouchala jsem empétrojku. Co, stejně nic nepojede, říkala jsem si. Sedla jsem na sáňky a jela. Jenže najednou jsem ucítila náraz, sáňkami to smýkalo ze strany na stranu. Nabralo mě auto! Přitom si toho vůbec nevšimlo, protože rychlost se stále zvětšovala. Nejdříve jsem se snažila uklidnit sáně, ale moc se mi to nedařilo, jen jsem si sedřela podrážky na botách. Rozhodla jsem se tedy k zoufalému činu. Zahákla jsem nohy do saní a klekla si na ně čelem k autu. Ve voze seděli dva lidé. Všimnout si mě ale nemohli, protože se líbali. V životě jsem neviděla, aby se řidič líbal za jízdy. Asi věděl, že v těch místech nic nejezdí a cesta je relativně rovná. Začala jsem mávat rukama nad hlavou. Vtom si mě všimli a dívka začala ječet, že ji muselo být slyšet po celé vesnici. Kluk dupnul na brzdu. Sáně ovšem, jak byly rozjeté, vzaly čáru do lesa, kde jsem se přehodila o příkop. Schovala jsem se za strom a čekala, co se bude dít. Z auta vystoupili již zmínění dva skoro vrazi a začali mě hledat pod koly auta a potom v okolí silnice. Když mě nenašli, nastoupili do auta a byli pryč. Domů jsem došla raději po svých, v rozbitých botách. Sáně se mi z toho tlaku trochu rozskočily. Doma jsem o dramatickém průběhu cesty raději nic neřekla a zničené boty jsem schovala. Byla jsem šťastná, že jsem to přežila, a dnes se nad svým zážitkem usmívám. Iveta Wiesnerová, ZL o

13 Záškoláctví Záškoláctví je dnes problém většiny středních škol, méně i na základních školách. I když to nevíme nebo nevidíme, denně jsou za školou miliony dětí. Co to vlastně záškoláctví je? Můžeme je chápat jako neomluvenou absenci z určité vyučovací hodiny nebo z celého školního dne. Tyto absence nemají formální omluvenku. Představte si, kdyby se žákovi nebo studentovi něco stalo. Kdyby se zranil a přitom nebyl ve škole, pak jeho rodiče nemají ponětí, že ve škole není. Na středních školách je určitě složité zjistit, kdo je záškolák. Někdo navštěvuje lékaře, a může to být pravda. Jiní navštěvují lékaře jen jako, aby se vyhnuli testu, zkoušení nebo jen tak. Všimněte si, že na základce má žák málo lékařů, ale na střední škole jich má najednou mraky. K polovině lékařů ani nechodí a omluvenku si napíše sám. Proč je záškoláctví tak populární? Je hodně příčin, proč žáci jdou za školu. Dospělý přítel například jede do Prahy a nabídne své přítelkyni středoškolačce, aby jela s ním. Mezi další důvody záškoláctví patří také příliš těžké hodiny, které žák nezvládá, nezájem o učení nebo daný předmět, učitel, jenž žákovi nepřeje, apod. Záškoláctví přináší množství negativních důsledků. Celkově narušuje vzdělávání a žák pak stejně musí zameškanou látku dohnat. Častá nepřítomnost ve škole může způsobit, že žák nestíhá pojmout nové věci nebo že tápe v kolektivu. Aby se vyhnul ztrapnění, do školy opět nepřijde. Zhoršují se mu známky v některých předmětech a může dojít i ke snížení známky z chování. Dalším negativním důsledkem může být i rozvoj nežádoucího chování, např. drobné krádeže apod. Záškolákem se může stát každý, i ti nejlepší žáci. Tento jev není výsadou jen špatných žáků, jak si většina z nás myslí. Má-li někdo křehkou osobnost a nízké sebevědomí, vede to k tomu, že žák raději bude chodit za školu, než aby snesl výsměch a ponižování, třeba když mu nejdou na tělocviku kotrmelce nebo není dobrý v matematice. Proto je důležité, když takový jedinec najde někoho, kdo ho vyslechne, komu se svěří s tím, co ho trápí. Pak je možná pomoc. Michaela Kerestešiová, ZL Upíři vs. vlkodlaci aneb Twilight mánie opět útočí! Začátek titulku by se možná hodil ke článku o Underworld, a ten by mě nejspíš potěšil i víc. Jenže uderworldští upíři nám dali vale a my se musíme spokojit s nechutně krásnými, nechutně talentovanými a nechutně nudnými upíry ze ságy Stmívání. I když se říká lepší než nic, zrovna v tomhle případě bych to nic i brala. Ano, pochopili jste správně. Tohle opravdu nebude óda o tom, jak je Stmívání úžasné, protože opravdu nejsem fanynka. Důvod, proč píšu tenhle fejeton, je prostý. Koncem listopadu se do kin dostal snímek Nový měsíc, což je druhý díl ságy Stmívání. A jak se dalo předpokládat, vyvolal stejnou vlnu hysterie jako jeho předchůdce. Pokud jste si toho davového šílenství nevšimli, pak vám nejspíš unikají zásadní informace z knižní nebo filmové scény... nebo nečtete Bravo Girl. Jestli patříte mezi ty, kteří nemají ani páru o tom, co to tady vlastně píšu, pokusím se vám to ve zkratce vysvětlit: Stmívání a Nový měsíc jsou filmy natočené podle světových bestsellerů Stephenie Meyer. Je to o romantické lásce mezi lidskou dívkou Bellou a upírem, který lační po její krvi, Edwardem. Příští rok se můžeme těšit na filmové zpracování třetího dílu s názvem Zatmění, a pak bude následovat poslední (aspoň doufám) film Rozbřesk. Vlastně mě dosud nepřestává udivovat, jak se ten čtyřdílný béčkový rádoby horor (dívčí román, nazývejme věci pravými jmény) mohl takhle proslavit. Ačkoliv Stephenie Meyer oplývá určitým druhem spisovatelského talentu, postrádá smysl pro originalitu a fantazii má poprvé zamilované třináctileté puberťačky. Což není špatné, pokud chce psát právě podprůměrné dívčí romány. 13

14 Četla jsem spoustu knížek o upírech, proto mohu soudit a říct, že ti její upíři jsou... nic moc. Nemastní, neslaní, bez šťávy a bez nějaké té pověstné upíří vášně. Je sice hezké, že někteří mají zvláštní talent jako čtení myšlenek nebo předpovídání budoucnosti, ale to mi je celkem na nic, když i přesto jsou tak nudní. Když jsem četla první díl, samozřejmě jsem se platonicky zamilovala do Edwarda Cullena asi jako většina čtenářek (později divaček). Tak to i Stephi plánovala, to byl účel, to bylo vábidlo. Jenže... postupem času jsem si uvědomila, že více srandy by bylo i s pečeným kuřetem (které, když správně propečete, má stejnou barvu jako Edwardovy zlatavé oči, nad kterými se Bella tolikrát rozplývala). Autorka si to dost možná později uvědomila, proto Edwarda v Novém měsíci na chvilku vykopla a nahradila ho usměvavým (ne stále se zamyšleně mračícím), veselým (ne stále se tvářícím jsem-já-to-ale-chudák) a víceméně i normálním (ne neuvěřitelně nádherným, chytrým a prostě celkově úžasným) Jacobem Blackem. Tím víceméně jsem myslela to, že se později ukáže, že Jacob je tak trochu vlkodlak. A v té chvíli děj nabere aspoň trochu grády. Jacob se umí naštvat, Jacob umí vtipkovat, Jacob umí být protivný, Jacob umí být i zatraceně milý. A v neposlední řadě, Jacob se umí proměňovat v ohromnou chlupatou bestii, která je schopná zabít i upíra. Což je jen tak mimochodem jeho hlavní úkol. No není k sežrání? Byl by, kdyby se nezamiloval do Belly, která u něj hledá útěchu poté, co ji Edward na začátku knihy opustí pro její vlastní bezpečí. Tady se Stephenie nejspíš řídila heslem: zmizí-li jedna vražedná potvora, nacpi tam jinou! Na druhou stranu - proč ne? Vlkodlaci mají úžasný potenciál, který přímo vyzývá k tomu, abyste ho pořádně využili. A autorka to udělala. Ti její vlkodlaci se dokážou proměňovat, kdykoliv se jim zachce, a když to udělají, slyší myšlenky svých druhů, kteří jsou také ve vlčí podobě. Což sice pro ně je otravné, ale Stephenie tím ukazuje, že má občas i dobrý nápad. To ani nemluvím o otisku. To je taky docela zvláštní věc. Když se vlkodlak (může být i ve své lidské podobě, samozřejmě) podívá na dívku (ne jen tak ledajakou, prostě nějakou pro něj stvořenou), otiskne se do ní, což znamená, že se do ní bezmezně a navěky zamiluje... a ona do něj. Tak trochu laciné, ale rozhodně zajímavé. Aby bylo jasno, Jacob se do Belly neotiskne, prostě se do ní obyčejně zabouchne a ona ho nechce. Smůla, ale aspoň jsou nejlepší kamarádi. Jenže pak shodou nešťastných náhod si Edward (který je někde na jiném kontinentě) začne myslet, že je Bella mrtvá, a on se proto chce zabít, protože přece nemůže žít ve světě, ve kterém ona není. Jenže spáchat upírskou sebevraždu není tak snadné, vlastně to je celkem nemožné, proto musí najít nějakého upíra, který ho zabije. Když se to Bella dozví, vyráží na záchrannou misi, aby zabránila smrti své jediné a největší lásky... Tady už se dostáváme do třičtvrtě knihy i filmu. Že by mi jedno nebo druhé sebralo dech, to se říct nedá. Že by to byla úplná ztráta času, taky ne. V obojím jsou části, pro které stojí za to číst/dívat se, ale bohužel převládají ty části, ve kterých se spíš než do knížky/na obrazovku dívám z okna a říkám si: Mohlo by už začít sněžit. Ale abych nějak knížku zhodnotila: přečtěte si první kapitolu, abyste věděli, co se stalo, pak tu třetí, abyste věděli, že Edward Bellu opustil, pak jich pár přeskočte, začněte číst o Jacobovi, pak jich zase pár přeskočte, přečtěte si, jak Bella zachraňuje Edwarda... no, a máte konec. Abych zhodnotila film: tam se můžete dívat klidně plynule. Je to celkově lepší, než první díl, ale berte to nadhledem, mně se totiž jednička vůbec nelíbila. Všem fanynkám Twilight na téhle škole se omlouvám a doporučuju přečíst i něco jiného o upírech. Třeba Anne Rice nebo Tanya Huff píšou skvěle. Eliška Kouřilová, ZL 1. 14

15 Ve středu 11. listopadu se studenti prvního a druhého ročníku zdravotnického lycea zúčastnili soutěže nazvané Přírodovědný klokan, ve které řešili celkem 24 otázek z biologie, chemie, fyziky a matematiky. Jednotlivé otázky byly dle obtížnosti hodnoceny ziskem tří, čtyř nebo pěti bodů, za nesprávnou odpověď na jakoukoli otázku naopak studenti jeden bod ztratili, pokud se rozhodli některou otázku neřešit, nezískali ani neztratili žádný bod. Na úplném začátku každý student startoval s 24 body: pokud by tedy student odpověděl na všechny otázky špatně, neměl by na konci testu žádný bod, pokud by naopak odpověděl na všechny otázky správně, získal by 120 bodů. Na řešení otázek měli všichni soutěžící pouze 45 minut. V letošním ročníku si s otázkami nejlépe poradili a na děleném prvním místě se umístili Petra Kvasničková a Antonín Forman, oba z 1. ZL, kteří získali 70 bodů. Nejlepší z 2. ZL byla se 69 body Karolína Landová, která se umístila na 3. místě. Celkově byla při řešení úloh úspěšnější třída 1. ZL. Zadání s řešením všech otázek letošního ročníku najdou zájemci v učebně chemie. Pokud patříte mezi soutěživé typy a chtěli byste si vyzkoušet, jak byste si se záludnými otázkami z přírodovědných předmětů poradili vy, neváhejte a vyzvedněte si zadání letošních úloh. Mgr. Alena Haasová Letos se na středních školách přírodovědné soutěže Přírodovědný klokan zúčastnilo bez mála deset tisíc studentů..v porovnání s ostatními, by se naši nejlepší rozhodně neztratili.vždyť více bodů, než Petra s Toníkem, mělo pouze 23% ze všech soutěžících účastníků (umístili se tedy v nejlepší ¼ soutěžících.. (red.) o Když se řekne televize Televize je v dnešní době považována za neodmyslitelnou součást každodenního života. Sledují ji skoro všichni včetně mládeže a dětí. Jakým způsobem však působí televizní programy na diváky? Neměli se naši předkové bez ní lépe? Je to ztráta času, nebo prostředek k poučení a ke zpříjemnění chvil? V televizi je jistě mnoho zajímavých programů pro dospělé i pro děti. Ty mohou zejména z dokumentárních pořadů čerpat cenné informace pro školní výuku. Z pohádek poznávají dobro a zlo i jiné lidské vlastnosti. Díky televizi je dnešní společnost informovanější o událostech ve světě i ve svém okolí. Komedie a humorné filmy nám pomáhají odpočinout si a zapomenout na starosti všedních dnů Nic se však nemá přehánět, a tak i televizi bychom měli sledovat s mírou. Jedním z negativních účinků televize je ovlivňování naší psychiky. Někteří jsou pak nemile překvapeni, když zjistí, že život není pouze happy end. Záleží ovšem jen na nás, zda se necháme ovlivnit, nebo ne. Další z nepříznivých vlivů je odklon od četby. Lidé nemají na čtení čas, protože v televizi zrovna běží jejich oblíbený seriál. Vždyť ta novela je tak zajímavá! Vezmou se po dvou stech dílech dva hlavní hrdinové, nebo jim do cesty vstoupí nečekaná překážka? Stejně je už od začátku jasné, kdo se do koho zamiluje. Pokud vám jde pouze o pocit, který ve vás vyvolává štěstí sálající z postav seriálu, zkuste si přečíst nějakou tu knihu a zjistíte, že je většinou zajímavější než sledování televize. Když si každý den budeme číst hodinku dvě, což by jinak zabral velice zajímavý seriál v televizi, ještě si obohatíme slovní zásobu. 15

16 Největší moc má televize nad dětmi a teenagery. Ve většině případů jsou v tomto ohledu vinni rodiče. Nedostatečně se věnují svým potomkům a ti pak hledají svůj vzor jinde a snaží se alespoň trochu přiblížit oblíbenému televiznímu hrdinovi. V pokoji jim poté visí emo obrázky a spí v povlečení s lebkami. Televize navíc ubírá fantazii, jež je velmi potřebná pro rozvíjení dětských schopností. Není se tedy čemu divit, že sledování televize vede ke změnám dětské psychiky. Avšak na duševní rozvoj může mít televize i kladný vliv. Stačí vybírat vzdělávací a výchovné pořady, z nichž si dítě odnese užitečné informace. Tím se však nezamítají pohádky, kreslené filmy a jiné pořady pro děti, které je poučují, aniž by o tom věděly. Přístroje, jako jsou televize, počítače a různé jiné vybavení, mají i další negativní důsledky, a to jsou dopady na zdraví. Jedním důsledkem je vzrůstající počet lidí s nadváhou, ale nejen to. Díky technice lidé už tolik nesportují, nechodí ven s přáteli atd. Proč bych chodil ven (tolik pohybu!), když můžu sedět doma u počítače a povídat si s kamarády přes ICQ nebo ? Televize nás odvedla od pravé podstaty komunikace s ostatními lidmi. Tuto skutečnost si málokdo uvědomuje. Značné množství lidí spatřuje v ozvučené krabici smysl lidského života. Je však důležité si uvědomit, kde jsou meze. Bez techniky bychom samozřejmě nedosáhli tak výrazného posunu, ale neměli bychom zapomínat, že pravé přátelství, lásku a spokojenou rodinu nám technika nenahradí. Klára Frimlová, ZL 2. Zajímavá přednáška o tarotech na DM Fibichova 2. a jsme byly poctěny návštěvou trutnovského kartáře. Na jeho přednášku jsme se dostavily v hojném počtu. Úvod se zaměřil spíše na historii tarotů (výkladových karet) a podstatu vyrovnaného a spokojeného života. Vždyť už i v dávných dobách slavní panovníci (např. Karel IV.), ale i myslitelé a vynálezci využívali služeb astrologie, tarotů a numerologie. Všechna děvčata zaujatě poslouchala výklad tajemného muže, ale především se těšila, až jim vyloží karty a prozradí, co je čeká a nemine za určitých podmínek v blízké době. Součástí intru je osoba, která zapojila své vědomosti z této oblasti (určitě tušíte, kdo by to mohl být ). Každý si vyslechl svůj,,ortel, který byl převážně pozitivní. Byly jsme rády, že jsme poznaly něco nového, a těšíme se na další besedu s ním, tentokrát se bude pojednávat o magičnosti čísel. Že se nám akce líbila, je vidět i z přiložené fotografie. Julie Čechotovská, 1.ZL, DM F Učení nemusí být mučení Kdo by nechtěl lepší vzdělání a více vědomostí?! K dosažení tohoto cíle je potřeba se efektivně učit. S celou touto problematikou nás obeznámila Mgr. Zástavová, naše výchovná poradkyní, je jen na nás, jak se k tomuto faktu postavíme. Každý z nás je různý a máme i jiné doby na učení, čas, kdy se nám v mozku usadí nejvíce věcí, které nám byly sděleny ve škole... Já osobně využívám metodu vypisování si důležitých věcí na zvláštní papír a tím se mi valná většina věcí uloží v hlavě. Doporučila bych všem vyzkoušet si, jaký způsob mu vyhovuje a po kterém budou vidět i slušné výsledky. Za podnětnou přednášku, jak se správně učit, děkujeme a slibujeme, že se radami při přípravě na vyučování budeme ze všech sil řídit. Však v pololetí uvidíme. Julie Čechotovská, 1.ZL, DMF 16

17 Vánoční světlo Není to název koledy ani elektrických svíček na stromeček, ale průběžná akce, do které jsme se na DMP vrhly - výroba svíček. Zužitkovaly jsme zbytky vosku, staré plastové obaly a různé nádobky, trochu jsme zamořily intr, protože vosková vůně vleze úplně všude, ale výsledkem jsou perfektní dárky k Vánocům nebo jen tak, pro radost a spokojenost, jak jsme šikovné. studentky z DM Palackého Olympiáda v angličtině V prvním prosincovém týdnu probíhaly na naší škole jazykové olympiády. Mezi nimi nemohla samozřejmě chybět soutěž v angličtině. Přestože řady soutěžících prořídly (celá ¼ přihlášených v termínu soutěže onemocněla) za své úsilí a předvedené výkony při obou částech soutěže se všech 12 účastníků nemuselo stydět. Nejprve se studenti věnovali poslechu anglického textu s porozuměním. Zde se prověřily jazykové znalosti, pohotovost a schopnost porozumět rodilým mluvčím anglického jazyka. Ve druhé konverzační části si studenti losovali z připravených témat a pak prokazovali své vyjadřovací dovednosti, znalosti reálií anglicky mluvících zemí, jazykovou interakci a celkovou jazykovou zdatnost. Výsledky ukázaly, že se všichni zúčastnění na soutěž velmi dobře připravili a prokázali velmi dobrou úroveň znalostí angličtiny. Jediným negativem bylo nerovnoměrné zapojení tříd do soutěže. Zcela jsme postrádali studenty ze tříd ZL 3. a ZL 4. Výsledky soutěže byly následující : I. kategorie (1. a 2. ročník SŠ) : 1 místo Marika Zábojníková ze třídy ZA místo Julie Čechotovská.(ZL 1.) a Tereza Horká (2.ZL) II. kategorie (3. a 4. ročník SŠ) : 1. místo Izabela Sadílková ze třídy ZA místo Martina Olivová ze ZA 4. B, Kristýna Popelková ze ZA Mgr. Lea Janáková Ze studentské rady Zpravidla jednou za čtvrtletí se scházejí zástupci studentů z jednotlivých tříd s ředitelem školy a s výchovnou poradkyní. Zatím poslední schůzka se konala 21. října. Studenti ředitele upozornili na některé problémy s novými šatnami (chyběly koše na odpadky, byl zamčený přístup do šaten od tělocvičny), na domovech mládeže (potřeba zavedení bezdrátového internetu) a ve výuce fyziky. Všechny problémy, které studentům komplikují život ve škole a na internátech, se ředitel školy pokusí odstranit. RNDr. Javůrek seznámil studenty s možností zapojit se na jaře v příštím roce slavnostního Majálesu středních škol, který se bude konat v souvislosti s oslavami výročí 750 let od založení města Trutnova. Studentům se nabídka líbila a přislíbili, že se do přípravy Majálesu třídy zapojí. Ředitel školy studentům naznačil, že by byla škoda nevyužít této příležitosti k propagaci a zviditelnění naší školy. Naše zdravotnické zaměření umožňuje, aby se naše škola jednoznačně odlišila od studentů ostatních škol. Nabízí se celá řada možností, jak by se každá třída mohla na majálesový průvod připravit a vystupovat v něm s určitým speciálním zdravotnickým zaměřením. Na projektových dnech naši studenti mnohokrát dokázali, že jim nechybí fantazie k vytvoření zajímavého programu, ani schopnost vyrobit si speciální oděv a obojího využít ke zdařilé prezentaci. Rovněž při soutěžích v první pomoci dovedou mnozí studenti nejen vhodným namaskováním, ale i skvělými hereckými výkony předvádět poraněné či postižené. Tentokrát bychom se mohli (jako škola) se všemi těmito schopnostmi blýsknout a předvést se nejen před 17

18 ostatními středními školami, ale i před celým Trutnovem. Bylo by dobré, kdyby si každá třída vymyslela a připravila jednotné zdravotnické téma a s ním související oblečení. Vhodné rekvizity a oblečení by se musely někde zapůjčit nebo vyrobit, což by sice nebylo jednoduché, ale celkový efekt by jistě stál za to. Pro inspiraci třídním organizátorům několik námětů na možnost vystoupení třídy: typické doktorské oblečky používané od středověku při epidemii moru (mimochodem i na trutnovském náměstí je morový sloup jako symbol díkůvzdání, když epidemie moru šířená blechami na krysách skončila) (viz obr. 1) sestry byly původně členky některého církevního řádu, čemuž odpovídaly i řeholnické oděvy (viz obr. 2), ze kterých se postupně utvářely různé typy sesterských uniforem (viz obr.3) zdravotní klaun, který obveseluje nemocné děti v nemocničním prostředí (viz obr. 4) sestry a lékaři v zelených oděvech na chirurgickém sále mohou mít humorně pokreslené obličejové roušky, aby znázornily, že operace je v nemocnici optimistická záležitost (obr. 5) lékaři na pitevně s obrovskými noži mohou pitvat ledasco, například i ufona (viz obr. 6), nebo mohou inspirovat i Rembrandta k tomu, aby namaloval obraz Pitva profesora Tulpa (obr. 7) sestry mohou převážet na invalidním vozíku pacienty s různou mírou postižení sestry na pediatrickém oddělení mohou zaměstnávat děti, dávat injekce, sirupy aj. sestry na neontologickém oddělení mohou pečovat o nedonošence, hydrocefaly a jiné fyzioterapeuti mohou provádět rehabilitace a různá cvičení s poraněnými, postiženými apod. molekulární genetici při svých experimentech mohou naklonovat kopie člověka v psychiatrické léčebně se pro práci s postiženými používají klecová lůžka i pouta sestry v armádě chodí v maskáčích a ošetřují více či méně poraněné vojáky doktor Uzel radí sexuálním delikventům, jak se chovat VAŠÍ FANTAZII A UMU SE MEZE NEKLADOU!! (red.) Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 3 Obr.4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 18

19 Jak školu vidí letošní prváci Dlouhodobý pobyt člověka v určitém prostředí vede vždy k postupné adaptaci a tím i ke snížení schopnosti vnímat negativní nebo i pozitivní stránky s danými podmínkami spojené. Abychom si lépe uvědomili, co by se v naší škole mohlo zlepšit, změnit či napravit, využíváme tzv. vstupní dotazníky, které krátce po zahájení studia zadáváme novým studentům v prvním ročníku. Tím se snažíme získat nový pohled na podmínky naší školy a jejich porovnání s tím, na co byli studenti zvyklí jako žáci základní školy. Na základě těchto zjištění jsme se snažili postupně odstranit největší neduhy školní budovy, kterými byly nevyhovující sociální zařízení a šatny. V současné době nám chybí finanční podpora zřizovatele, abychom mohli vyměnit okna a přebudovat učebnu chemie. K větším stavebním úpravám zřejmě dospějeme až časem. Prozatím se chceme zaměřit na to, co by bylo možné vylepšit v těch oblastech, které nezávisí na milionových dotacích. Proto vstupními dotazníky zjišťujeme, jak na studenty působí používané metody a formy výuky, vybavenost učeben anebo celková atmosféra na škole - zejména vzájemné mezilidské vztahy mezi studenty anebo vztahy mezi studenty a učiteli. Jak tedy v říjnu 2009 hodnotili studenti prvních ročníků některé aspekty života na naší škole? * spolužáci ve třídě Výrazně kladné hodnocení, které souvisí s tím, že se v jedné třídě (na rozdíl od ZŠ) sešli studenti se stejnými zájmy a obdobné studijní úrovně, které navíc stmeluje prvotní kontakt s novým prostředím a řešení stejných problémů, souvisejících s požadavky střední školy. * starší spolužáci Rovněž značně pozitivní hodnocení, které souvisí s výchovnými cíly zdravotnické školy pěstovat ve studentech schopnost tolerance, empatie a spolupráce. Díky tomuto klimatu se u nás (snad skutečně?) neprojevuje šikana či mazáctví. * třídní učitel Na počátku studia vystupuje třídní jako pozitivně naladěný průvodce novým prostředím se snahou vždy pomoci. To velmi kladně hodnotí skoro všichni studenti. * ostatní učitelé Zde se již objevují první kritické připomínky. Hodnocení souvisí jednak s oblíbeností a náročnosti předmětu, který učitel prezentuje, jednak i se způsobem a výukovými metodami, jakými je nové učivo předkládáno. V oblibě evidentně není citace učebnice, tichý a nevýrazný projev učitele. Cení se naopak pokusy, pracovní listy, historky ze života a okořenění výkladu humorem. * předměty Zde se projevuje největší míra subjektivnosti hodnocení, neboť jeden předmět může být hodnocen některými studenty jako nejzajímavější či nejlehčí a jinými naopak jako nejobtížnější. Tak např. ve třídě ZA zařadilo 7 studentů SOM mezi nejobtížnější předměty a 2 studenti mezi nejlehčí. Celkově je ve třídách obou oborů hodnocen jako nejnáročnější předmět - fyzika. Jako další nejnáročnější předměty pak jsou: ve třídě ZA : SOM, LAJ, CHE, MAT, BIO. Ve třídě ZL : CHE, LAJ, ČJL Naopak nejsnadnější jsou u ZA: TEV, OBN, OSE, DEJ, VZV, IKT. U ZL: TEV, DEJ, ZEM, IKT. Předměty hodnocené jako nejsnadnější se naštěstí neshodují s těmi, které studenty nejvíc baví. Těmi jsou u ZA: OSE, SOM, ANJ a ve třídě ZL: CHE a BIO, dále i ANJ a MAT * co by se mělo ve škole zlepšit Studenti obou oborů by uvítali kratší výuku a méně schodů, chtěli by již od počátku studia více praxe a zdravotnicky zaměřených předmětů. Všechny tyto požadavky jsou prakticky nesplnitelné, neboť počet hodin výuky, učební plány a možnosti praktické výuky v nemocnici jsou omezené zákonnými normami. Názornější a pestřejší vyučování již je ovlivnitelné každým konkrétním vyučujícím. Snaha o zatraktivnění a zpestření výuky patří mezi cíle všech předmětových komisí na škole i mezi prosazované záměry vedení školy. Nakolik se toto úsilí projeví v jednotlivých vyučovacích hodinách, to už bude záležet především na jednotlivých učitelích. 19

20 * spokojenost s volbou školy Studenti hodnotili svou spokojenost se zvolenou školou podle škály klasifikační stupnice. V této škále dosáhla třída ZA průměrného hodnocení 1,62 a třída ZL 1,80. Tyto hodnoty potvrzují, že se studiem na naší škole jsou studenti celkově spokojeni. (řš) o Nová tvář před katedrou Od poloviny listopadu tohoto školního roku posílila řady pedagogů nová vyučující anglického jazyka Mgr. Jana Klašková, Abychom ji lépe poznali, položili jsme jí několik (tradičních) otázek. 1. Jak se stalo, že jste začala učit na naší škole? Letos jsem dokončila pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor dějepis a občanská nauka. Už na škole nám učitelé doporučovali ještě jeden doplňkový předmět, neboť zmíněná kombinace není příliš žádaná. Proto jsem využila možnosti a zapsala jsem se do tříletého studia angličtiny přímo na půdě fakulty. Na základě získaného osvědčení o závěrečné zkoušce jsem se pokusila získat místo učitelky na několika středních školách v Trutnově. Nabídka přišla právě z vaší školy. 2. Jaké jsou vaše pocity ze školy a žáků po necelém měsíci učení? Škola působí velmi sympaticky, už tím, že není příliš veliká. Na hlubší hodnocení si ale ještě netroufám. Myslím, že se budu muset hodně snažit a učit, abych uspěla. 3. Co nám prozradíte o sobě? Ani nevím, co bych řekla. Doposud jsem chodila do škol a zkušenosti teprve sbírám. 4. Máte nějaké koníčky? Obvyklé knihy, příroda, historie. 5. Máte nějaký životní vzor? Životní vzor vlastně nemám, mnoha lidí si vážím, ale nemyslím, že by byli přímo mými vzory. 6. Co byste chtěla vzkázat žákům a studentům? Ráda bych je požádala, abychom spolu dobře vycházeli, abychom si vzájemně naslouchali a aby pak za nás hovořily dobré výsledky ve školní práci. (redakce) Olympiáda z němčiny V pořadí třetí jazyková olympiáda se na naší škole uskutečnila v německém jazyce. Z hlediska počtu přihlášených účastníků byla tato školní soutěž jednoznačně nejskromnější. Ti, kteří se však do školního kola soutěže němčinářů přihlásili, měli co předvést. Všech šest studentek prokázalo velmi solidní znalosti ve všech pěti hodnocených disciplínách (poslech, čtení s porozuměním, slovní zásoba, gramatika, výslovnost). Soutěžilo se ve dvou věkových kategoriích a jejich vítězky (Barbora Adámková v kategorii 1. a 2. ročníků a Kristýna Kuráňová v kategorii 3. a 4. ročníků) se svými dosaženými výbornými výsledky probojovaly do okresního kola němčinářské olympiády, kde budou naši školu reprezentovat v přímé konkurenci vítězů z jiných středních škol. Věříme, že se našim studentkám podaří se prosadit i v okresním měřítku. (red.) 20