Zjevení v Galileji (Mt 28,16 20) Několik poznámek ke znění textu v českých překladech *

Transkript

1 38 Zjevení v Galileji (Mt 28,16 20) Několik poznámek ke znění textu v českých překladech * Text Mt 28,16 20 je závěrečnou perikopou Matoušova evangelia. Matouš je jediným evangelistou, který ukončuje své evangelium Ježíšovými slovy. Jedná se o skutečnou a opravdovou závěť adresovanou jeho učedníkům a rovněž všem těm, kteří budou usilovat o život ve spojení s ním. Ježíšova závěrečná slova jsou předložena jako model k jednání pro všechny čtenáře tohoto evangelia. Text Mt 28,16 20 je považován již od padesátých let 20. století za interpretační klíč celého Matoušova evangelia. 1 Významnost této perikopy se stala motivem její volby k tomuto pojednání. Je možné si pouze přát, aby těchto několik poznámek k překladu Mt 28,16 20 s ohledem na jeho znění v českých překladech napomohlo k většímu chápání tohoto textu a zároveň aby podnítilo k četbě Písma svatého v originále, ve kterém je možné nejlépe zakusit bohatství a hloubku Božího slova. 2 * Tento příspěvek byl přednesen na konferenci o překladateli Nového zákona ThDr. Pavlu Škrabalovi OP ( ), která se konala 27. dubna 2005 na CMTF UP v Olomouci. 1 Srov. O. MICHEL, Der Abschluss des Matthäusevangelium, Evangelische Theologie 10 (1950): V této práci jsou použity následující české překlady: Biblí svatá, podle původního vydání kralického z let , Nový zákon Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, podle vydání kralického z roku 1593, Kutná Hora: Česká biblická práce, 1942, s. 39 (= Bible kralická); Bible svatováclavská: Evangelia, k vydání připravil, doslov napsal a sestavil Milan Kopecký, Brno: Blok, 1991, s. 38 (= Bible svatováclavská); Biblí česká, to jest celé Svaté písmo Starého a Nového zákona: Díl druhý, Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1804, s. 899 (= Biblí česká); Evangelium svatého Matouše, přeloženo a obšírně vyloženo od Františka Sušila, profesora teologie, Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1864, s. 350 (= Sušil); Písmo svaté, vydání dle vulgaty, přehlížel Dr. Th. P. Ant. Lenz, díl druhý, Praha: J. Otto, 1892, s. 682 (= Lenz); Bible česká, díl 2, Knihy Nového zákona, sv. 1, Evangelia a Skutky apoštolské, podle Vulgáty se stálým zřetelem na text původní (řecký) přeložil a úvody i výklady opatřil Dr. Jan Lad. Sýkora, redigoval Dr. Antonín Podlaha, Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1922, s. 174n. (= Sýkora-Podlaha); Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista, podle Vulgáty se stálým zřetelem na text původní (řecký) přeložil a úvody i výklady opatřil Dr. Jan Lad. Sýkora, část prvá, Evangelia, k tisku znovu připravil Dr. Jan Hejčl, Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1934, s. 120 (= Sýkora-Hejčl); Nový zákon, z řečtiny přeložil F. Žilka, 4. vyd., Praha: Jan Laichter, 1946 (1. vyd. 1933), s. 53 (= Žilka); Nový zákon, z původního řeckého znění přeložil, rozčlenil, úvody a poznámkami opatřil Dr. Rudolf Col, Praha: Česká katolická charita, 1961, s. 104 (= Col); Evangelium podle sv. Matouše, přeložil Pavel Škrabal, Olomouc: Česká katolická Charita, 1969 (1. vyd.: Nový zákon, z původního textu přeložil a vyložil Dr. Pavel Škrabal, licenciát Písma svatého, Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1948), s. 45 (= Škrabal); Nový zákon, z původního řeckého znění přeložil Dr. Ondřej M. Petrů, OP, Vídeň Řím: Křesťanská akademie, 1970, s. 80 (= Petrů); Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, Nový zákon, ekumenický překlad, 8. vyd., Praha: Česká biblická společnost, 1993 (6. přepr. vyd.; 1. vyd. 1979), s. 40 (= ČEP); Nový zákon, text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě, 2. vyd., Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998 (1. vyd. 1988), s. 114 (= ČLP); Slovo na cestu: Parafrázovaný text Nového zákona, podle původního řeckého textu vytvořila skupina překladatelů, 2. vyd., Praha: Luxpress, 1990 (1. vyd. 1989), s. 64 (= Slovo na cestu); Nová smlouva: Překlad KMS, 2. vyd., Praha: Nakladatelství KMS-Křesťanská misijní společnost, 2000, s. 72 (= KMS).

2 STUDIA THEOLOGICA 7, č. 4 [22], zima MT 28,16 S prvním problematickým místem v této perikopě se setkáváme hned v jejím prvním verši. Ve vedlejší větě ou- evta,xato auvtoi/j o` VIhsou/j (Mt 28,16b), která tvoří druhou část verše, se objevuje příslovce ou- a sloveso ta,ssw s dativem. Slovesný tvar evta,xato je mediálním aoristem s významem aktivním. 3 Příslovce ou- se může vztahovat k místu (ubi) 4 nebo ke směru (quo). 5 Když se ou- používá ve spojení se slovesy pohybu, vztahuje se ke směru (Lk 10,1 [e;rcesqai]; 24,28; 1 Kor 16,6 [poreu,esqai]). V případě, že se sloveso ta,ssw objevuje ve spojení s dativem, pak běžně znamená,určit, přikázat. 6 Předmět příkazu je obvykle vyjádřen pomocí infinitivu (srov. Sk 15,2; 22,10). V našem textu vedlejší věta neobsahuje infinitiv. Ten však může být doplněn výrazem poreu,esqai 7 s ohledem na předcházející část věty, kde se objevuje evporeu,qhsan (Mt 28,16a). Je tedy vhodné upřednostnit překlad, který příslovce ou- vztahuje ke směru a překládá ho výrazem kam. 8 MT 28,17 Ve formulaci kai. ivdo,ntej auvto.n proseku,nhsan( oi` de. evdi,stasan (Mt 28,17) se objevují dvě problematická místa. Nejprve je třeba si všimnout syntaktického spojení ve vyjádření. Slovesné formy určité proseku,nhsan a evdi,stasan obsahují hlavní narativní výpověď, zatímco participiální forma ivdo,ntej náleží do vedlejší narativní roviny. Z tohoto důvodu je třeba překládat formulaci kai. ivdo,ntej auvto.n pomocí vedlejší věty: když ho uviděli 9 a nespojovat ji pomocí parataxe s následující výpovědí: uviděli ho a klaněli se mu. 10 Klanění a pochybnosti jsou totiž reakcemi učedníků na spatření Ježíše. Ještě je možné si všimnout, že ne všechny překlady berou ohled na skutečnost, že slovesné tvary ivdo,ntej a proseku,nhsan jsou aoristy a že je třeba je překládat v minulém čase s videm dokonavým když ho uviděli, poklonili se U některých sloves se střídají libovolně tvary mediální s aktivními. Srov. F. BLASS A. DEBRUNNER F. REHKOPF, Grammatik des neutestamentlichen Griechisch, 17. vyd., Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1990, 316,2. 4 Bible kralická a Biblí česká: kdežto (zast. kde); Bible svatováclavská a Sušil: kdež ; Lenz: kdež. Všechny tyto překlady jsou pod vlivem Vulgáty, ve které se objevuje výraz ubi. 5 Sýkora-Podlaha, Sýkora-Hejčl, Žilka, Col, Škrabal, Petrů, ČLP: kam. ČEP překládá příslovce ouvztažným zájmenem který (takto rovněž překlad KMS a Slovo na cestu). 6 Určil uvádí Petrů, ČEP, ČLP, Slovo na cestu, KMS; přikázal uvádí Col (podobně Žilka: rozkázal ). Všechny ostatní starší překlady (včetně Škrabala) používají výraz uložil. 7 W. BAUER, Griechisch-deutsches Wörterbuch zu den Schriften des Neuen Testaments und der frühchristlichen Literatur, 6. vyd., Berlin: Walter de Gruyter, 1988, sl W. HAUBECK H. VON SIEBENTHAL, Neuer sprachlicher Schlüssel zum griechischen Neuen Testament: Matthäus Apostelgeschichte, Giessen: Brunnen, 1997, s Takto Col a starší české překlady (vycházející z Vulgáty: videntes eum ), které používají přechodníku (Bible kralická, Bible svatováclavská, Biblí česká, Sušil, Lenz, Sýkora-Podlaha, Sýkora-Hejčl). 10 Takto Petrů; ČLP. Srov. též Žilka: uviděli jej a poklonili se mu ; Škrabal: i viděli ho a poklonili se mu ; ČEP: spatřili ho a klaněli se mu. U těchto překladů je možné si všimnout, že uvádí dvě osobní zájmena, zatímco v řeckém textu se objevuje pouze jedno. 11 Při překladu berou na vědomí otázku vidu: Sýkora-Podlaha, Sýkora-Hejčl; KMS; Žilka (používá ale parataxi), Col; Škrabal (pouze u druhého slovesa; používá ale parataxi); Petrů, ČEP, ČLP, Slovo na cestu (u prvního slovesa; používá ale parataxi).

3 40 V druhé řadě si v Mt 28,17 zaslouží pozornost formulace oi` de. evdi,stasan, která není zcela jednoznačným vyjádřením. Někteří biblisté přeložili tuto formulaci s významem plusquamperfekta ti, kteří (dříve) pochybovali a vztáhli ji na dřívější pochybnost apoštolů. 12 Takový překlad nenachází dostatečné gramatické odůvodnění. Jelikož všechny hlavní slovesné tvary tohoto verše jsou aoristy, musí být stejným způsobem interpretovány. Sotva je možné se domnívat, že někteří z Jedenácti se Vzkříšenému poklonili a někteří pochybovali. 13 Takovéto chápání by bylo možné pouze tehdy, kdyby oi` me,n předcházelo proseku,nhsan. Někteří exegeté navrhují překlad jiní ale pochybovali. 14 Podle tohoto chápání, které se objevuje již v raném křesťanství, na hoře v Galileji byli ještě další (Lk 10,1: sedmdesát; 1 Kor 15,6: pět set) kromě Jedenácti, mezi nimiž byli ti, kteří pochybovali. 15 Taková interpretace není možná, protože v textu kromě Jedenácti není nikdo jiný zmíněn, na koho by bylo možné formulaci oi` de, vztahovat. Další skupina biblistů se domnívá, že oi` de, se vztahuje k samotným jedenácti učedníkům, kteří se Ježíšovi poklonili. 16 Většina exegetů se snaží chápat formulaci oi` de, ve smyslu partitivním. (Všech) jedenáct učedníků se Vzkříšenému poklonilo, někteří ale pochybovali. 17 To pojetí poskytuje rovněž drtivá většina českých překladů Matoušova evangelia. 18 Z gramatického hlediska je obtížné stanovit, zda se oi` de. evdi,stasan vztahuje pouze na některé z jedenácti učedníků nebo na všechny. 19 Buď celá skupina učedníků nebo pouze její část, což je pravděpodobnější, se chová dvojznačným způsobem: klaněním uznávají Ježíše a na druhou stranu pochybují. Jejich vztah se vzkříšeným Ježíšem není ještě dokonalý. S podobným postojem se setkáváme rovněž v dalších velikonočních vyprávěních (srov. Lk 24,38.41; Jan 20,24 27; Mk 16,14). Tato skutečnost nicméně nenarušuje výpovědní hodnotu textu. 12 Takto již ORIGENES, fr 570 (GCS, XII, 234). V novodobé exegezi např. M.-J. LAGRANGE, Évangile selon Saint Matthieu, EtB, 8. vyd., Paris: Gabalda, 1948, s A. Lenz k Mt 28,17 připojuje výklad tj. před tím, než jej spatřili. 13 Takto např. J. SCHNIEWIND, Das Evangelium nach Matthäus, NTD 2, 13. vyd., Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1984, s. 279; J. GNILKA, Das Matthäusevangelium, II, HThK I/2, 2. vyd., Freiburg: Herder, 1992, s Srov. např. W. C. ALLEN, A Critical and Exegetical Commentary on the Gospel According to St. Matthew, ICC, 3. vyd., Edinburgh: T. & T. Clark, 2000, s. 305; BLASS DEBRUNNER REHKOPF, Grammatik des neutestamentlichen Griechisch, 250,1. Takto rovněž Škrabal, který uvádí překlad: jiní zase pochybovali. 15 Např. THEOPHYLAKT, 484. Cit. z U. LUZ, Das Evangelium nach Matthäus, IV, EKK I/4, Zürich: Benziger; Neukirchen: Neukirchener, 2002, s. 438, pozn Takto navrhuje W. GRUNDMANN, Das Evangelium nach Matthäus, ThHK 1, 7. vyd., Berlin: Evangelische Verlagsanstalt, 1990, s. 576; A. SAND, Das Evangelium nach Matthäus, RNT 1, Regensburg: Pustet, 1986, s. 595 (špatně ale informuje o pozici Grundmanna); D. A. HAGNER, Matthew 14 28, WBC 33B, Dallas: Word Books, 1995, s. 884; P. STUHLMACHER, Biblische Theologie und Evangelium: Gesammelte Aufsätze, Tübingen: J. C. B. Mohr (Paul Siebeck), 2002, s Takto např. R. H. GUNDRY, A Commentary on His Handbook for a Mixed Church under Persecution, 2. vyd., Grand Rapids, MI: Eerdmans, 1994, s. 594; W. WIEFEL, Das Evangelium nach Matthäus, ThHK 1, Leipzig: Evangelische Verlagsanstalt, 1998, s. 496; W. D. DAVIES D. C. ALLISON, A Critical and Exegetical Commentary on the Gospel according to Saint Matthew, III, ICC, Edinburgh: T. & T. Clark, 2000, s. 681n. Nejlepší odůvodnění této interpretace poskytuje P. VAN DER HORST, Once More: the Translation of oi` de, in Matthew 28.17, Journal for the Study of the New Testament 27 (1986): Takto Bible kralická; Biblí česká; Sušil; Lenz; ČEP; Slovo na cestu; KMS. Překlad někteří však pochybovali dokládají Sýkora-Podlaha, Sýkora-Hejčl; Žilka; Col; a překlad někteří však měli pochybnosti Petrů a ČLP. Bible svatováclavská uvádí někteří pak pochybovali. 19 Srov. LUZ, Das Evangelium nach Matthäus, s. 439.

4 STUDIA THEOLOGICA 7, č. 4 [22], zima MT 28,18 Formulace evdo,qh moi v Mt 28,18 bývá většinou překládána pomocí vyjádření je mi dána. 20 P. Škrabal zde má byla mi dána (rovněž Žilka). 21 Výraz evdo,qh je slovesným tvarem indikativu pasivního aoristu (tzv. passivum divinum 22 ), který vypovídá o události, která již nastala v minulosti. Ježíš mluví o moci, která mu byla dána. Toto předání moci se již uskutečnilo a je možné je dát do souvislosti se vzkříšením. 23 Nenastává tedy nyní. Sdělení o udělení moci je výchozím bodem pro pověření učedníků (Mt 28,19 20a). 24 Podle svědectví Matoušova evangelia výraz evxousi,a z hlediska obsahu zahrnuje všechno to, co bylo možné zakoušet skrze moc pozemského Ježíše. Jedná se o jeho moc vyučování (Mt 7,29), odpouštění hříchů (Mt 9,6), uzdravování (Mt 9,8; 10,1). V Mt 28,18 evxousi,a je vše zahrnující v intenzivním (pa/sa) i extenzivním smyslu (evn ouvranw/ kai. evpi. Îth/jÐ gh/j). V každém případě není možné událost na hoře v Galileji chápat ve smyslu intronizace. 25 Sdělení o udělení moci se váže na minulost, jak je zřejmé z vyjádření aoristu evdo,qh. Formulace byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18b) je tedy přesnějším překladem. Skutečnost, že toto udělení moci má stálou platnost, se snaží zdůraznit překlad výrazu v přítomném čase: je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Slovesný tvar v Mt 28,18b by bylo možné snad i označit jako tzv. bezčasový aorist. 26 MT 28,19 Verš 28,19 tvoří začátek příkazu (pověření) k misijní činnosti, který má své pokračování ještě v Mt 28,20a. V tomto předposledním verši Matoušova evangelia je možné si všimnout dvou problematických textových míst, která bývají různým způsobem překládána. První se týká syntaxe. Formulace poreuqe,ntej ou=n maqhteu,sate pa,nta ta. e;qnh (Mt 28,19a), která je spojením participia s imperativem, poukazuje na trvale platný příkaz. 27 Jak však tento příkaz zní? Většina překladů správně spojuje slovesný tvar maqhteu,sate s výrazem pa,nta ta. e;qnh, 28 některé překlady ale mylně přidružují pa,nta ta. e;qnh k participiu poreuqe,ntej. U českých překladů se s tímto se- 20 Petrů; ČEP; ČLP. Podobně starší překlady: dána jest mi Bible kralická; Bible svatováclavská; Biblí česká; Sušil; Lenz; Sýkora-Podlaha, Sýkora-Hejčl; dána je mi Col. 21 Takto rovněž český překlad KMS. 22 HAGNER, Matthew 14 28, s. 886; LUZ, Das Evangelium nach Matthäus, s. 441, pozn. 66. O problematice termínu passivum divinum pojednává L. TICHÝ, Tzv. passivum divinum v Novém zákoně, Studia theologica 7, č. 3 [21] (2005): GNILKA, Das Matthäusevangelium, s Na tuto skutečnost poukazuje výraz ou=n v Mt 28, Viz dále G. STRECKER, Der Weg der Gerechtigkeit: Untersuchung zur Theologie des Matthäus, FRLANT 82, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1962, s. 210, pozn Takto A. T. ROBERTSON, A Grammar of the Greek New Testament in the Light of Historical Research, Nashville, Tenn.: Broadman Press, 1934, s. 842, označuje evdo,qh za timeless aorist. J. JEREMIAS, Neutestamentliche Theologie, sv. 1, Die Verkündigung Jesu, Gütersloh: Gütersloher, 1971, s. 294, ho pojmenovává jako der ingressive Aorist a překládá formulaci v Mt 28,18: soeben ist mir übergeben worden. 27 G. STEYER, Satzlehre des neutestamentlichen Griechisch, Gütersloh: Mohn, 1972, s Takto většina českých překladů (Bible kralická; Bible svatováclavská; Biblí česká; Sušil; Lenz; Sýkora- -Podlaha, Sýkora-Hejčl; Žilka; Col; Škrabal; Petrů; ČLP; Slovo na cestu; KMS).

5 42 tkáváme v ekumenickém překladu, kde je možné číst jděte ke všem národům. 29 Zde je možné ještě dodat, že spojení participia s určitým slovesným tvarem slouží k tomu, aby se vyvarovalo jednotvárnému řazení hlavních vět pomocí spojky a, které v řečtině působí těžkopádným a monotónním způsobem. 30 Tato skutečnost nicméně neopravňuje k žádné jiné interpretaci textu. V Mt 28,19 je třeba jednoznačně vztahovat maqhteu,sate k pa,nta ta. e;qnh. 31 Druhý problém verše Mt 28,19 je dán růzností překladu řídícího slovesa misijního příkazu, kterým je maqhteu,w. Příkaz maqhteu,sate v Mt 28,19 je v mnoha českých překladech uveden se zněním učte, a to pod vlivem Vulgáty, která maqhteu,w i dida,skw překládá pomocí doceo, tj. učím, vyučuji. 32 Sloveso učit je nejen nepřesným překladem maqhteu,ein, ale rovněž jeho užití na tomto místě nechává vymizet rozdíl oproti výrazu dida,skontej, který se objevuje v následujícím textu a který skutečně znamená,učit. Se slovesem maqhteu,w se setkáváme v NZ pouze 4krát. Tři výskyty jsou v Matoušově evangeliu (Mt 13,52; 27,57; 28,19). Poslední použití tohoto slovesa se vyskytuje v Sk 14, Toto sloveso je v našem textu použito ve významu,získat za učedníka, učinit učedníkem 34 a lze je dát do souvislosti s odpovídajícím podstatným jménem maqhth,j (Mt 72krát; Mk 46krát; Lk 37krát). 35 Jedná se o významné lexikální znamení, protože vyjevuje paradigmatický charakter učednictví. I když přilnutí k Ježíšovi se vším, co to obnáší, je prvkem, kterým se vyznačuje misijní příkaz (pověření), nezdá se velmi vhodné překládat maqhteu,sate pomocí formulace získávejte mi učedníky, která obsahuje zájmeno 1. osoby, jak to činí ČEP. 36 Misijní příkaz maqhteu,sate je dále specifikován dvěma výpověďmi, které jsou uvedeny participii a které se týkají křtu (Mt 28,19a: bapti,zontej) a vyučování (Mt 28,20a: dida,skontej). 37 Je tedy možné shrnout, že začátek misijního příkazu by bylo zřejmě vhodné překládat do češtiny takto: jděte tedy, (a) získejte za učedníky všechny národy ČEP. 30 STEYER, Satzlehre des neutestamentlichen Griechisch, s HAUBECK VON SIEBENTHAL, Neuer sprachlicher Schlüssel zum griechischen Neuen Testament: Matthäus Apostelgeschichte, s. 207, uvádí obě dvě varianty jako rovnocenné. 32 Bible kralická; Bible svatováclavská; Biblí česká; Lenz; Sýkora-Podlaha, Sýkora-Hejčl; Col; Škrabal. Sušil má ve svém překladu: vyučte. 33 Mt 28,19 je jediné místo, kde se toto sloveso objevuje v imperativu aktiva. 34 L. TICHÝ, Slovník novozákonní řečtiny, Olomouc: Jiří Burget 2001, s Takto české překlady: Žilka; Petrů; ČLP. 35 Srov. dále U. LUZ, Die Jünger im Matthäusevangelium, Zeitschrift für die neutestamentliche Wissenschaft und die Kunde der älteren Kirche 62 (1971): Podobně Slovo na cestu: získávejte mi následovníky ; KMS: učiňte mými učedníky. 37 Srov. M. ZERWICK, Biblical Greek, Roma: Pontificio Istituto Biblico, 1990, 66; LUZ, Das Evangelium nach Matthäus, s Takto ČLP.

6 STUDIA THEOLOGICA 7, č. 4 [22], zima MT 28,20 Vyjádření e[wj th/j suntelei,aj tou/ aivw/noj (Mt 28,20) bývá v českých překladech uváděno formulací až do skonání světa 39 nebo až do konce světa 40 nebo až do skonání tohoto věku. 41 Slovo aivw,n znamená,doba světa, svět, věk 42 a společně s sunte,leia (,dokončení, dovršení, konec ) vyjadřuje,dovršení, konec věku/ světa. 43 Na základě významové škály obou výrazů je možné tvrdit, že všechny tři typy českého překladu řeckého vyjádření e[wj th/j suntelei,aj tou/ aivw/noj (Mt 28,20) jsou možnými variantami. Za pozornost však stojí porovnání překladu e[wj th/j suntelei,aj tou/ aivw/noj v Mt 28,20 se zněními překladu této formulace na zbylých 4 místech Matoušova evangelia. 44 Například v překladu P. Škrabala je 5krát se objevující formulace suntelei,aj (tou/) aivw/noj v Matoušově evangeliu přeložena pomocí tří vyjádření: skonání věků (Mt 13, ); konec věku (Mt 24,3) a skonání světa (Mt 28,20). F. Sušilovi stačí dvě vyjádření k přeložení dané formulace: skonání světa (Mt 13, ; 28,20) a dokonání světa (Mt 24,3). ČLP si vystačí rovněž se dvěma vyjádřeními k přeložení této formulace, avšak aplikuje je trochu odlišným způsobem: skonání věku (Mt 13, ) a konec světa (Mt 24,3; 28,20). Dvě vyjádření nalezneme rovněž u Jana Lad. Sýkory (1934) 45 a R. Cola. 46 O. Petrů pro přeložení suntelei,aj (tou/) aivw/noj používá pouze jednu formuli konec světa (Mt 13, ; 24,3; 28,20). Podobnou situaci nalezneme v Kralické bibli, kde všechny výskyty suntelei,aj (tou/) aivw/noj jsou přeloženy vždy pomocí vyjádření skonání světa. V ČEP je suntelei,aj (tou/) aivw/noj stále přeloženo pomocí formulace skonání věku (Mt 13, ; 24,3; 28,20), která je pouze v posledním případě doplněna o ukazovací zájmeno (v Mt 28,20 čteme skonání tohoto věku ). Rozličnost vyjádření použitých k překladu suntelei,aj (tou/) aivw/noj by mohla poukazovat na odlišný význam této formulace v jednotlivých místech Matoušova evangelia nebo na snahu umocnit bohatost slovního vyjádření v překladu. Na druhé straně by však odlišný způsob překladu stejné formulace mohl dávat najevo jeho nedůslednost a s tím spojenou i nepřesnost. ZÁVĚR Těchto několik poznámek k překladu závěrečné perikopy Matoušova evangelia (Mt 28,16 20) se zřetelem na její znění v českých překladech neposkytuje zajisté vyčerpávající pojednání dané problematiky. Zároveň je nutno dodat, že tyto poznámky rovněž nepředkládají definitivní a jednoznačné řešení překladu tohoto textu. Jejich 39 Bible kralická; Sušil; Lenz; Sýkora-Podlaha; Škrabal. 40 Sýkora-Hejčl; Col; Petrů; ČEP. 41 Žilka; ČEP. 42 TICHÝ, Slovník novozákonní řečtiny, s Tamtéž, s Formulace suntelei,aj (tou/) aivw/noj je vyjádřením, které se vyskytuje v Novém zákoně 5krát v Matoušově evangeliu (Mt 13, ; 24,3; 28,20) a pak již pouze v Žid 9,26. Evangelista Matouš používá tuto formulaci k označení konečné eschatologické doby (Mt 24,3) a okamžiku konečného soudu (Mt 13, ). 45 konec světa (Mt 13,39; 24,3; 28,20); skonání světa (Mt 13,40.49). 46 konec světa (Mt 13,39.49; 24,3; 28,20); skonání světa (Mt 13,40).

7 Powered by TCPDF ( 44 záměrem však především bylo upozornit na mnohotvárné bohatství překladů Nového zákona do českého jazyka na příkladu závěrečných veršů Matoušova evangelia a zároveň poukázat na neustálou aktuálnost zabývat se problematikou překladu Písma svatého do našeho rodného jazyka. Keywords: Matthew; Gospel; Exegesis The Appearance in Galilee (Mt 28:16 20): Some Observations on the Wording of the Text in Czech Translations Abstract: The article presents some observations on the problems of translating Mt 28:16 20 with referen ce to its wording in Czech translations. Fifteen different Czech translations of the New Testament were consulted. The choice of Mt 28:16 20, which is a concluding passage of the Matthew s gospel, was determined, not only by personal interest, but also by its relevance. This text is regarded as an interpretative key to the whole Matthew gospel. In each verse, attention is paid to the main problematical words or phrases that are explained from morphological and syntactical points of view and with reference to the wording in various Czech translations. This article does not present a definitive and unambiguous resolution of the translation of Mt 28: Its purpose is, above all, to point out the variety of translations of the New Testament into the Czech language and, at the same time, to show that the problems of translating the Holy Scripture into our native language has a constant relevance.