UMĚLECKÁ VÝZDOBA NA FASÁDÁCH NÁRODNÍHO DIVADLA

Transkript

1 UMĚLECKÁ VÝZDOBA NA FASÁDÁCH NÁRODNÍHO DIVADLA 129 DUM Jiří Zeman A2-63 ZS 2011/2012

2 OBSAH ÚVOD - OBECNÉ INFORMACE... 2 VÝZDOBA FASÁD NÁRODNÍHO DIVADLA... 4 SOCHAŘSKÁ FIGURÁLNÍ VÝZDOBA ND... 5 JOSEF VÁCLAV MYSLBEK... 5 BOHUSLAV SCHNIRCH... 6 ANTONÍ WAGNER... 8 ZDROJE OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

3 ÚVOD - OBECNÉ INFORMACE Myšlenka samotného divadla v české řeči se zrodila již v 80. letech 18. století, zápas o její realizaci vzplanul až o 60 let později, krátce po porážce buržoazně demokratické revoluce v roce Zbořením divadelního provizória Boudy v roce 1789 přišlo české divadlo o svůj stánek. Česky se od té doby hrálo na různých místech. Teprve v roce 1844 z podnětu Františka Palackého, Františka Ladislava Riegera a Aloise Pravoslava Trojana započalo úsilí o trvalou budovu českého divadla. 1 O rok později, tedy 29. ledna 1845 předkládá František Palacký stavovskému výboru českého sněmu žádost, tzv. privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení samostatného českého divadla, ta byla povolena již v dubnu Avšak po dlouhých šest let se nic nedělo, až v dubnu 1851 Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze vydává první veřejné provolání k zahájení sbírek. 2 Národní sbírka ale nebyla jediným zdrojem financování stavby Národního divadla, dostatek prostředků poskytl stát i císař František Josef I.. V roce 1853 byl zakoupen pozemek a v jeho zadní části zahájena stavba Prozatímního divadla. 3 S návrhem vybudovat zatím divadlo Prozatímní přišel František Ladislav Rieger. Bylo uvolněno zlatých a vybrán architekt Ignác Ullmann, aby vypracoval projekt divadla, které by se později stalo součástí nového definitivního areálu. Na jaře roku 1862 byla zahájena stavba a již 18.listopadu téhož roku zahájilo divadlo činnost. Do hlediště se vešlo přes 900 diváků. Bylo to stísněné prostředí, kam šlechta zavítala jen vzácně. 4 Po otevření Národního divadla byly obě budovy spojeny v jednu. Dnes se zde nachází šatny a zázemí technického personálu. 5 1 Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra : Pražská architektura Významné stavby jedenácti století, Tiskařské závody, s.p., vydání 1, 1991,str.221 ISBN Autor neznámý: Národní divadlo, dostupné on-line: datum přečtení : OP.CIT.POZN.7 4 Petr David, Vladimír Soukup : 1111 památek a zajímavostí Prahy, KARTOGRAFIE Praha, a.s., 1 vydání, 2001,str. 31, ISBN Autor neznámý: Národní divadlo, dostupné on-line:

4 Roku 1865 skupina kolem Sladkovského, Tyrše, Nerudy a Hálka vyzvala třiatřicetiletého profesora pozemního stavitelství na pražské technice, architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 začaly práce na staveništi. 6 V nadšeném ovzduší doby následovaly pod heslem Národ sobě další sbírky a 16. května 1868 byl slavnostně položen základní kámen Národního divadla, které se mělo stát symbolem znovuzrození národa. 7 Do konce roku 1868 byly vystavěny základy a roku 1877 byla postavena střecha. V roce 1873 současně probíhaly soutěže na výzdobu budovy, jejichž scénář vypracovala zvláštní komise pod vedením Sladkovského: témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii a pro děje Rukopisů obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby a spojené se soudobou romantickou krajinomalbou (také navazující tematicky na české dějiny), daly ideový základ výtvarnému projevu, který se dnes označuje jako umění generace Národního divadla. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli zejména Bohuslav Schnirch, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák. 8 Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost. Odehrálo se v něm ještě jejích dalších jedenáct představení, než byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla. Tento požár vznikl nedbalostí klempířů při dokončování střechy. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky. Budovu po požáru dokončil prof. arch. Josef Schulz, dřívější Zítkův žák. datum přečtení : Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra : Pražská architektura Významné stavby jedenácti století, Tiskařské závody, s.p., vydání 1, 1991,str.221 ISBN OP.CIT.POZN.10 8 OP.CIT.POZN.11 3

5 Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše. 9 VÝZDOBA FASÁD NÁRODNÍHO DIVADLA O výzdobu Národního divadla se dělí malířství a sochařství ve shodě s architektonickým pojetím celé budovy. Vnější řešení fasád v celé míře připadlo právě sochařství. Hlavní průčelí je tvořeno pěti branami, obložených rustikou, která navazuje na boční pilony. Korintské žlábkové sloupy nad loggií drží mohutnou římsu, na kterou nasedá kuželková balustráda. Osy sloupů jsou protaženy do figurální sochařské výzdoby Apollóna a devíti Múz. Ve stejné výši se nad hmotami schodišť vedoucích do galerií ční vítězné trigy na pilonech. Svorníky mezi pilony jsou vyzdobeny maskami antického divadla. Cvikly dveřních otvorů v portiku jsou vyzdobeny erby znázorňující umělecké a vědní disciplíny. Levý bok Národního divadla v úzké divadelní ulici je ozvláštněn chodbou s jedenáct oblouky na toskánských sloupcích. I tyto oblouky jsou na svornících vyzdobeny maskami, mezi nimiž je i selské děvče s šátkem. Průčelí na vltavském nábřeží je bohatě plasticky vyzdobeno. Vlysy a cvikly oken jsou ozdobeny festony zavěšenými na štítech, hlavní vlys, přesušovaný ve svém průběhu oválnými okny, nese úseky ornamentální dekorace stejné ráže jako ostatní průčelí. Mimořádné plastické výzdoby se zde dostalo drobnému portálu vedoucímu k jevišti. 10 Obecně se všude na fasádách se objevují vzory klasické a renesanční, uplatňovalo se však i cítění soudobé, dožadující se realistické náplně přejatých schémat. Nejvíce sochařského úsilí se soustředilo do hlavního průčelí, na němž jsou bohatě dekorovány hlavice sloupů a pilastrů, vlysované výplně a oblouky s motivy vegetativními i figurálními v duchu renesance. Řadové dekorativní články jsou vázány cyklicky náměty alegorickými a symbolickými. Zítkův návrh pracuje s poměrně velikou stavební hmotou 9 Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra : Pražská architektura Významné stavby jedenácti století, Tiskařské závody, s.p., vydání 1, 1991,str.221 ISBN Antonín Matějíček: Národní divadlo a jeho výtvarníci, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956 Praha, str. 80 4

6 umocněnou reliéfem všech tří průčelí, rustikovaným soklem a končíc vypjatou hlavní římsou, to si žádalo oživení tektonicky nečinných ploch sochařskou výzdobou, která byla od počátku významnou součástí Zítkova návrhu. SOCHAŘSKÁ FIGURÁLNÍ VÝZDOBA ND JOSEF VÁCLAV MYSLBEK Myslbek byl nejvýraznější jednou z nejvýraznějších osobnosti "generace Národního divadla". Byl představitelem realismu, to znamená že pro něj bylo směrodatné jen to, co vidí, zatímco idea té doby, reprezentovaná především Miroslavem Tyršem, se opírala o znalost a tradici klasických příkladů sochařství. 11 Myslbek dostal za úkol přímo od architekta Zítka dodat alegorické postavy představující Činohru a Zpěvohru pro postranní portál vchodu pro účinkující. Schnirschovi šlo o naplnění programu stanoveného antikou, Mysbek však svoji sochu vytvořil protikladně modelací přímo podle živého těla. Z toho vznikl konflikt. Myslbek odmítl podrobit se předpisům, pracovat podle stanoveného systému, a proto už dál nemohl ve své práci pokračovat. Dalšími úkoly byl pověřen Bohuslav Schnirch, který se osvědčil svým smyslem pro slohovou vázanost sochy s požadavkem architektury podle zásad architekta Zítka. 12 ZPĚVOHRA A ČINOHRA Jedná se o dvě samostatné sochy podle vzoru Michelangelových nahých ležících postav na medicejských náhrobcích v Florencii. Oproti Michelanegelovým antikizujícím figurám se opíral výhradně o pozorování živých těl. Obě sochy prozrazují zřetelnými znameními svůj alegorický význam, jinoch drží masku, dívka varyto a sklání se nad hudebním textem. Za plastikami neměl žádný prostor, a proto figury rozvinul dopředu, a to v kontrastech údů s volně umístěnými těly, vyváženými souzvukem kolem, rukou i hlav. Určitost profilů proti rovině zdi, vymezující jejich pozadí, přesáhla vyvolaným dojmem 11 František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem, Lidové noviny, 2010, str František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem, Lidové noviny, 2010, str. 30 5

7 pohybu architektem požadovanou dekorativnost. Tento realistický přístup zavinil, že se Myslbek při dalších pracích na Národním divadle už nemohl uplatnit. 13 BOHUSLAV SCHNIRCH V únoru 1974 zvítězil Schnirch v soutěži na ztvárnění všech soch celé horní části průčelí do Národní třídy. Schnirch vyhovoval Zítkovým i Tyršovým představám nejvýrazněji v jejich představě o dokonalé souhře architektury se sochařstvím. Schnirchovi figurální doplňky spolu s včleněním do celku stavby jakoby jí dokončovali a dokonce monumentalizovali její vrchol. Tuto schopnost vytvářet dominanty budovy si uvědomíme, když k divadlu vzhlédneme ze strany od Vltavy nebo opačně od Národní třídy. Schirch byl více než jen spolupracovníkem architektů, neboť uskutečňoval stavitelskou myšlenku v oblasti, kde si sám stavitel nebyl tak jist. TRIGY Vedle sochařsky zdobné práce na budově měly být Trigy vyvrcholením Schirchova sochařského podílu na Národním divadle a zároveň dílem osobně uměleckým. Tyto bohyně vítězství jedoucí na antické dvoukolce tažené trojspřežím mají pohnutou historii. V době otevírání divadla nebyly sochy ještě odlité v bronzu a byly instalované sádrové originály, které požár, který vypuknul 12. srpna 1881, zcela zničil. Sochař se tedy mohl pustit do práce od začátku. Bohužel zvětšení finálního modelu a jeho odlití do bronzu se již nedožil. V práci pokračovali jeho kolegové Rous, Hollman a Šaloun. K osazení Trig došlo až roku 1910 a Jak ukazuje triga na západního nároží, motivace i výzdoba je antikizující. Schnirch Zítkovu myšlenku převádí a domýšlí v sochařském tvaru. Koně jsou v plném pohybu, ale jeho puls brzdí stylizace, nepřetavená a stále ještě zřetelná. Okřídlená vozatajka vidí před sebou vlastní úkol a nenapjaté otěže nespojují, ale spíše dělí trojspřeží od vozatajky. Ještě zde působil návyk z dekorativního sochařství, v němž plně dostačí geometrická vazba a kde není třeba vázat části kompozice s významem a vnitřním obsahem. Proto také 13 František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem, Lidové noviny, 2010, str. 31 6

8 Schnirch překonával ozdobnost tím, že se snažil učinit přírodnějšími a živějšími složky a podrobnosti. 14 APOLLON S MÚZAMI Atiku hlavního průčelí zdobí přes tři metry vysoké sochy Apollóna s devíti Múzami a charakterizují Schnirchovu spolupráci na Národním divadle. Sochy tvoří prodloužení os pilířů portika a následně nad nimi sloupů loggie. V mírném nakročení levé nohy stojí zde Apollo velmi klidně, náklon neosobní antikizující hlavy, kde se vlasy stávají ornamentem, pohyb rukou, ani šat s příčnými záhyby na bocích, nic neruší jeho klid, kterým míní právě splynout s architekturou a zůstat její vysunutou a sochařsky opracovanou částí, sochařsky zopakovat motiv zábradlí atiky. Proto příčné záhyby šatu zvolna přecházejí do svislice, proto opravuje pohyb levé ruky a nakrčené nohy pevný obrys šatu při levém boku. S vůlí zůstat v područí architektury souvisí i neosobní a docela obecná tvář, jež nechce nic zrcadlit a vypovídat o svém nositeli, neboť jej v rámci dekorativního poslání dostatečně označuje lyra. 15 Tak jako Apollóna pojal autor stejně i ostatní ochránkyně umění zdobící atiku. Sochy jsou ponořeny do naprostého klidu, který nic neruší a nevzrušuje, naopak všechno jen podtrhuje a zvyšuje. Svislé řasení šatu, ruka držící odznaky, které popisují význam sochy a ze svislic vychýlenou levou paži lehce pokládající ruku na hruď zbavuje volnosti v pohybu obrys i směr pohledu typizované tváře nerušené žádným výrazem. Apollón s Múzami vlastní odstín Schnirchova přilnutí k antice chápané pod úhlem současného klasicismu, ale všechny tyto sochy právě svým klasicismem někdy až suchým, spíše lineárním než objemovým podávají zároveň vysvětlení těsné spolupráce sochaře s architektem kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, Melantrich v Praze, 1940, str kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, Melantrich v Praze, 1940, str kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, Melantrich v Praze, 1940, str. 38 7

9 ANTONÍ WAGNER Antonín Wagner zvítězil nad Myslbekem v anonymní soutěži na sochy Záboje a Lumíra určené do výklenků v průčelích schodištních pylonů divadla, která byla vypsaná 20. listopadu 1875 s termínem dodání 1. prosince roku Následně mu byla svěřena seskupení Zpěvohry a Činohry, umístěná na nábřežním průčelí divadelní budovy na balustrádě pokračující z čela stavby v jedné rovině se Schnirchovými múzami. Antonín Wagner začínal řemeslnicky v Praze, v dílně sochaře Josefa Maxe, ale umělecké školení získal ve Vídni, kde se pak zařadil mezi nejvýznamnější císařské sochaře. 17 Na celém Wagnerově díle je přece jen znát, že se českému citu pro tvar i prostředí ve Vídní dost odcizil. Jeho slovansky motivované postavy mohou být považovány za náhodně charakteristické jen pro svůj zevnějšek, staly se jimi vlastně pouze svým oblečením, i když tvůrce usiloval, aby rovněž svým ztělesněním bájných i alegorických postav odpovídal českosti i stylu Josefa Mánesa. Chtěl tak jednoznačně vyhovět přání poroty, vyslovenému Janem Nerudou, aby "přísně střežil slovanského typu". 18 ZÁBOJ Socha se nachází v průčelí v nice východní věže.rek českého mýtu Záboj vděčí Mánesovi za vnější i vnitřní charakteristiku, od ústroje až k síle a svalnatosti těla a k výrazu tváře, neklasicky zdobené knírem a vroubené spadajícími vlasy. Opření jedné a nakrčení druhé nohy, levá ruka opírající se energicky o hruď spolu s upřeným pohledem bojovníka spolu s jeho svalnatostí vnáší do sochy život, přetavuje sochu určenou k výzdobě niky v postavu bojovníka, který vyčkává, je stále ve střehu a v každé chvíli je sto chopit se zbraně. 19 LUMÍR 17 František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem, Lidové noviny, 2010, str František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem, Lidové noviny, 2010, str kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, Melantrich v Praze, 1940, str. 41 8

10 Socha symetricky stojící v nice západní věže spolu se sochou Záboje poprvé sochařsky tlumočí představu pro výtvarné umění raženou Josefem Mánesem. Lumír klasicismu tolik jako Záboj, alespoň jeho šaty by mohly oblékat sochy spoléhající na obecný dobový vkus. Lumírovo tělo má neméně svalů jako tělo Záboje, akorát zbraň je zde vyměněna za hudební nástroj - varyto. Pravěký básník je zde stejně mužem jako básníkem, právě tak jako u Josefa Mánesa. Tvář Lumíra vystihuje okamžik, kdy chce začít nebo pokračovat ve zpěvu. V souhře pohybů ruky držící varyto, ruky sahající do strun a vnitřního pohybu tváře nabývá socha dosti vzrušení, aby dosáhla vlastního smyslu a významu a učinila si z niky nestínící architektonický rámec. Proto Antonín Wagner Lumírem i Zábojem překročil tu mez, kterou se dobrovolně řídil častější Zítkův spolupracovník - Schnirch a v obou případech vytvořil sochy schopné samostatného významu. ČINOHRA ZPĚVOHRA Jedná se o dvě sousoší, která přerušují a oživují sochařským tvarem balustrádu na nábřežní straně. V činohře se opřel o námět z české mytologie a spodobnil činohru Libušiným soudem, ale výtvarná představa Mánesova chyběla. Po stranách této skupiny je zleva socha "Poezie" a zprava "Historie". Ve skupině Zpěvohry chybí však i opora domácí mytologie a sochař se umělecky vrací do polohy a názorového prostředí z něhož vystoupil sochami Lumíra a Záboje. Alegorická postava ženy sedí uprostřed na vyvýšeném sedadle, v jedné ruce desku, ne v druhé rozmáchle napřažené rydlo a chystá se patrně zapsat hudební myšlenku. Tu pak tlumočí zpěvem z jedné strany mladík s varytem a podepřený ve svém alegorickém významu orlem - znak nadšení, a na druhé straně druhý mladík rozmáchle hrající na housle, který - posilován sfingou - znakem osudu - má tlumočit hudební stránku opery. Gesto zde nahrazuje vnitřní akci, jež povýšila sochy Lumíra i Záboje kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, Melantrich v Praze, 1940, str. 44 9

11 ZDROJE 1) Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra : Pražská architektura Významné stavby jedenácti století; Tiskařské závody, s.p., vydání 1, ) Petr David, Vladimír Soukup : 1111 památek a zajímavostí Prahy; KARTOGRAFIE Praha, a.s., 1 vydání, ) Antonín Matějíček: Národní divadlo a jeho výtvarníci; Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956 Praha 4) František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem; Lidové noviny 5) kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady; Melantrich v Praze, ) 10

12 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Obr1 - Pohled na hlavní průčelí z Národní třídy, foto:autor Obr2 - Výzdoba svorníků oblouků mezi pilony portiku, foto:autor 11

13 Obr3-5 - Výzdoba cviklů nade dveřmi v portiku, foto:autor Obr6- Průčelí do divadelní ulice, foto:autor Obr7- Chodba s toskánskými sloupy, klenáky zdobené maskami, foto:autor 12

14 Obr8- "Zpěvohra a Činohra": Josef Václav Myslbek Obr8, 10- "Trigy": Bohuslav Schnirch foto: kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady 13

15 Obr11, 12- "Apollon a Múza Kleio": Bohuslav Schnirch foto: kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady Obr12,13- "Záboj": Antonín Wagner foto: kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, autor 14

16 Obr14,15- "Lumír": Antonín Wagner foto: kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady, autor Obr16- "Zpěvohra": Antonín Wagner foto: kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho umělecké poklady 15

17 Obr17- "Činohra": Antonín Wagner foto: František Dvořák: O národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem 16