KRITICKÉ ZAMYŠLENÍ NAD PRÁVNÍ PROBLEMATIKOU PROVOZU BABYBOXU

Transkript

1 D i s k u s e KRITICKÉ ZAMYŠLENÍ NAD PRÁVNÍ PROBLEMATIKOU PROVOZU BABYBOXU Miroslav Mitlöhner Anotace: Zařízení, označované jako babybox, by mělo sloužit jako prevence vražd novorozených dětí a nebo jejich odkládání za podmínek, které vedou k vystavení nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Realizace myšlenky babyboxu však s sebou přináší nejedno právní úskalí. Jde především o 1) vymezení právního charakteru vložení dítěte do babyboxu, 2) vznik trestněprávní odpovědnosti toho, kdo dítě vložil, 3) odpovědnost za bezporuchový provoz, 4) identitu dítěte. Článek se snaží nalézt nebo alespoň naznačit některá možná řešení. Klíčová slova: babybox, odložení dítěte, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, STATÍM - Úmluva o právech dítěte. Postavení dítěte ve společnosti doznalo v průběhu lidských dějin až do současnosti výrazných změn. Od 4. do 13. století stojí v popředí zájmu především děti opuštěné. V průběhu následujících staletí význam dítěte zvolna narůstá. Ve 20. století se stává partnerem rodičů. Dětství se stává přípravou na celý lidský život. Ve středověku zajišťovala veškerou péči o opuštěné děti a sirotky církev. Od konce 12. století se objevují ve zdech klášterů schránky, kam bylo možné vložit dítě a jejím otočením dítě svěřit klášteru. Smyslem tohoto opatření byla záchrana života dítěte, a to při zachování anonymity toho, kdo dítě odložil. V 16. století dochází v řadě evropských států ke vzniku prvních samostatných nalezinců, sirotčinců a obdobných zařízení. První skutečné sirotčince vznikly v 16. a 17. století v Holandsku, Německu, Belgii a Švýcarsku. Nejúplněji byla péče státu o nalezence zorganizována ve Francii. Tam roku 1811 Napoleon doplnil zákon z roku 1793 dekretem, na jehož základě byly vymezeny tři skupiny dětí, jejichž výchova spadala pod veřejnou dobročinnost. Šlo o děti neznámých rodičů, které byly nalezeny na veřejných místech, nebo byly donesené do hospiců, dále o děti, které byly svými rodiči opuštěny, a konečně o chudé sirotky. Napoleon rovněž nařídil zřídit v každém okrese hospic, který by měl otáčidlo (tornu). Zřejmě to byl důsledek enormního nárůstu počtu odložených dětí z cca 40 až 50 tisíc ročně před revolucí, na dětí v roce Po zrušení otáčidel opět počet odložených dětí výrazně poklesl a v roce 1868 činil téměř 67 tisíc. V rámci rakouské monarchie byl první nalezinec zřízen v roce 1741 v Lublani, další pak v roce 1784 ve Vídni.

2 Pražský nalezinec, založený v roce 1789, byl určen pro nemanželské déti narozené v zemské porodnici. Nemél být výchovným ústavem, ale jen přechodným útulkem pro děti, které byly umisťovány do pěstounské péče. 1 Tak jak se v evropských zemích projevovala snaha o ochranu opuštěných dětí, opouštělo se postupně od praxe nalezinců ve prospěch praxe umísťování těchto dětí do rodin. Po 2. světové válce nastal u nás trend kolektivní výchovy. V roce 1963 bylo od něj upuštěno a rodina byla znovu uvedena na první místo mezi výchovnými institucemi. 2 Přes všechny tyto posuny v názorech a přístupech k nežádoucím dětem problematika anonymního odkládání dětí a s tím souvisejících porodů přetrvává. Vzbuzuje pozornost nejen u nás, ale i v jiných zemích, jako jsou např. Spolková republika Německo, Rakousko, Francie, USA. Ačkoli se nejedná o zařízení z moderní doby, ba naopak jde o zařízení známé již ze středověku, zdá se jakoby zde docházelo k jeho jakési renesanci, a to jistě za vydatného přispění médií. 3 V České republice jsou babyboxy zřizovány Nadačním fondem pro odložené déti STATÍM, jehož účelem je právě zřizování a provoz schránek pro odložené děti, podpora všech činností s tím spojených a poskytování pomoci odloženým a opuštěným dětem. Babybox pro odložené děti - Statim je sdružení občanů, jejichž cílem je snaha o záchranu novorozenců, kteří by jinak byli matkou odloženi za podmínek, které by jim hrozily vážnou újmou na zdraví nebo smrtí. Proto sdružení zejména: 1. Instaluje po dohodě se zdravotními zařízeními schránky - babyboxy, umožňující anonymní odložení novorozených dětí. 2. Sleduje a podporuje další vývoj odložených dětí. 3. Prostřednictvím svých vzdělávacích projektů a aktivitami členů usiluje o humanizaci společnosti a obecné blaho. 4. Podle svých možností realizuje i jinou humanitární pomoc. 5. Spolupracuje se státními orgány, organizacemi a institucemi, které se zabývají ochranou dětí, jakož i nestátními organizacemi vzniklými na podobných ideálech a myšlenkách. 6. Prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků informuje veřejnost o problematice odložených dětí. 7. Získává zkušenosti z oblasti péče o děti a mládež od zahraničních a mezinárodních organizací. 1 MATĚJČEK, Z.; LANGMEIER, J. Výpravy za člověkem. Praha : Odeon, 1981, s MATĚJČEK, Z., a kol. Náhradní rodinná péče. Praha : Portál, HERMANOVÁ, M. Právní aspekty problematiky anonymního odkládání dětí a anonymních porodů ve SRN a některých dalších zemích. Justiční praxe, 2002, č. 6, s. 384.

3 8. Nabízí svým členům i nečlenům potřebnou pomoc v životě, jak přímo prostřednictvím, tak i preventivní pomocí. 4 Babybox je jednoduchá schránka určená pro odložené děti. Oč je jeho provoz jednodušší, o to složitější je právní problematika s ním spojená. Ministerstvo práce a sociálních věcí zaujalo v lednu 2005 k babyboxům ambivalentní stanovisko a připomenulo, že náš právní řád jejich provoz sice neumožňuje, ale ani nezakazuje. 5 Přibližně o rok později pak vydalo metodiku postupu pro případ, že dojde k odložení dítěte do babyboxu. Metodika je určena orgánům sociálněprávní ochrany, kterým stanoví a upravuje postup v případě odložení dítěte do babyboxu. Tento materiál je určený i těm subjektům, které zřídily a provozují babyboxy, nestátním subjektům, poskytujícím okamžitou péči ohroženým dětem, Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu spravedlnosti. Cílem metodického pokynu je především zajistit, aby se odložené děti co nejrychleji vrátily do vlastní rodiny, nebo aby pro ně příslušné orgány našly v co nejkratší době rodinu náhradní. 6 Aby byly babyboxy v souladu se zákonem, jejich zřizovatel a provozovatel musí být nejen fyzickou či právnickou osobou, ale musí být osobou pověřenou výkonem sociálněprávní ochrany. Sociálněprávní ochrana dětí je však záležitostí státu a nesmí být vykonávána jiným způsobem, než dle zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7 Proti názoru, že jakákoli péče o dítě nalezené, bez vlastní rodiny, je součástí sociálně právní ochrany", 8 je nutno upozornit, že podle 2 odst. 2 zák. čís. 359/1999 Sb., se sociálněprávní ochrana poskytuje dítěti, které na území České republiky má trvalý pobyt, má podle zvláštního právního předpisu, 9 upravujícího pobyt cizinců na území České republiky, povolen trvalý pobyt, nebo je hlášeno k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů, podalo žádost o udělení azylu na území České republiky, je oprávněno trvale pobývat nebo pobývá s rodičem, který podal žádost o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky, nebo které ' < 5 < 6 < 7 ZUKLlNOVÁ, M. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek. Právní rozhledy, 2005, č. 7, s ' Čemu slouží baby boxy. Psychologie dnes, 2006, 12, č. 9, s Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

4 pobývá na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. Dále o dítě, které nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, nebo není hlášeno k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů podle zvláštního právního předpisu 10 upravujícího pobyt cizinců na území České republiky, ani není oprávněno podle zvláštního právního předpisu" trvale pobývat na území České republiky. Otázkou je, jaký je právní charakter vložení dítěte do babyboxu. Okamžikem vložení novorozence do babyboxu začíná jeho opuštění ( 212 tr. zák.) osobou či osobami, které mají zákonnou povinnost o ně pečovat, včetně povinnosti vyživovat či zaopatřovat ( 213 tr. zák.), avšak nedochází k vystavení dítěte nebezpečí smrti nebo k ublížení na zdraví ( 212 tr. zák.). Jde vlastně o předání dítěte do péče zdravotnického zařízení. To ovšem o dítěti a osobě, která dítě do boxu vložila, nic neví. Neví ani, zda bylo dítě do boxu vloženo s vědomím jeho zákonných zástupců. Vložení dítěte do babyboxu je nutné oznámit příslušnému matričnímu úřadu. V současné době však pro tento případ nemá vedení matrik žádnou samostatnou úpravu. Problémy proto mohou vzniknout z toho, že zdravotnické zařízení, které přijme dítě prostřednictvím babyboxu, je zpravidla odlišné od zdravotnického zařízení nebo jiného místa, kde došlo k vlastnímu porodu dítěte. Mluvíme zde tedy o nalezenci, což musí zdravotnické zařízení neprodleně oznámit příslušnému matričnímu úřadu. Otázka kdo a za jakých podmínek může dítě odložit úzce souvisí s trestní odpovědností osoby, která dítě odloží. Ve všeobecném povědomí se vychází z předpokladu, že osobou, která dítě odloží, je právě jeho matka. Tato skutečnost je naprosto zřejmá v případě, kdy k odložení dítěte dojde po jeho narození přímo v porodnici, méně zřejmé to už může být v případě odložení dítěte do babyboxu. Ostatně není tomu dávno, kdy do babyboxu odložila svého vnuka babička, které matka předala děcko do opatrování a sama se někde potulovala. Když babičce došly finanční prostředky, prostě využila babybox a touto cestou vlastně svěřila vnuka do péče státu. Odložit dítě do babyboxu by stejně jako matka dítěte mohl odložit i jeho otec. Oba jsou nositelem rodičovské zodpovědnosti, vyplývající ze zákona o rodině. U té osoby (zpravidla matky), která dítě do babyboxu odloží, je vyloučena trestní odpovědnost pro trestný čin odložení dítěte podle 212 tr. zák. Tohoto trestného 10 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

5 činu se dopustí ten, kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže obstarat pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Klasickým příkladem pachatele tohoto trestného činu je tatínek, který odvedl na příkaz macechy Jeníčka a Mařenku do hlubokého lesa a vydal je napospas divé zvěři. Nebezpečí smrti, a to alespoň pro Jeníčka, bylo z chování čarodějnice zcela jednoznačné. Naproti tomu odložení dítěte do babyboxu, tedy na místě k tomu určeném nebo alespoň přizpůsobeném, zcela vylučuje možnost existence nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. To ovšem za předpokladu, že babybox jako technické zařízení sui generis bude fungovat bezporuchově. V případě technické závady na tomto zařízení, která by měla za následek vznik újmy odloženému dítěti, by naopak vznikla právní odpovědnost provozovateli babyboxu a kdoví, možná i trestněprávní odpovědnost určité konkrétní osobě, odpovědné za bezporuchový provoz babyboxu. Nicméně v souvislosti s odložením dítěte, a to i do babyboxu, nezaniká vyživovací povinnost rodičů k nezletilému dítěti, která je stanovena v 85 zák. o rodině čís. 94/1963 Sb. v platném znění, a trvá do té doby, dokud dítě není samo schopno se živit. Jinak tato vyživovací povinnost zaniká pouze osvojením, kdy mezi osvojitelem a osvojencem vzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi ( 63 odst. 1 zák. o rodině). Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti nezaniká ani v případech, kdy soud omezí nebo zbavi rodiče rodičovské zodpovědnosti ( 44 odst. 5 zák. o rodině). Z toho tedy plyne, že v případě neplnění této vyživovací povinnosti vzniká pro oba rodiče trestněprávní odpovědnost pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle 213 tr. zák., a to přinejmenším podle odstavce 1, který se vztahuje na toho, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného". Kdoví, zda by nakonec soud neshledal v odložení dítěte dokonce úmyslné se vyhýbání plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného" ve smyslu odstavce 2 citovaného paragrafu. Jsem přesvědčen o reálné udržitelnosti tohoto stanoviska v případě, že by motivem odložení dítěte byl právě úmysl vyhnout se plnění této povinnosti. Ostatně je vždy motivem odložení dítěte objektivně existující neschopnost nebo nemožnost se o dítě starat, anebo je tímto motivem nezájem se o dítě starat. V tomto případě by součástí tohoto nezájmu bylo i vyhýbání se - zcela vědomé a tudíž i úmyslné - zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jako podpůrný argument může jistě posloužit fakt, že je-li dítě umístěno do příslušného kolektivního zařízení a rodiče dítěte jsou známi, mají povinnosti plnit svoji vyživovací povinnost k dítěti a příslušnou částku poukazovat na účet tohoto zařízení.

6 Babyboxy nejsou v souladu s článkem 7 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého má dítě právo znát svůj původ, každé dítě je registrováno ihned po narození a má rovněž od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, má též právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Tato práva dítěte stojí nad zájmem matky na své anonymitě v souvislosti s porodem, který je s ohledem na koncepci českého rodinného práva více méně podřadnou a okrajovou otázkou. Závažnost problematiky a významu práva dítěte znát své rodiče a tedy i svůj původ, je možno odvodit zejména z hlediska dětí adoptovaných. Znalost vlastního původu je důležitým aspektem v budování vlastní identity, který nikterak nelze podceňovat. 12 Stát však nesmí položit či vystavět takové překážky, které by navždy znemožnily uplatnění a realizaci tohoto práva, což je v případě babyboxů vyloučeno již od samotného počátku. Právní problematika spojená s provozem babyboxů je značně složitá a dotýká se nejen takových právních odvětví jako je právo rodinné či občanské, ale i právo trestní, byť i zde platí zásada, že trestní právo zaujímá roli ultima racio. Nelze totiž přehlédnout zcela pozitivní a humánní snahu chránit lidský život v situaci, kdy existuje reálné ohrožení dítěte, ovšem na druhé straně je třeba v právním státě respektovat právní řád. 12 Ad l),s DOHERTY-SNEDDON, G. Neverbální komunikace dětí. Praha: Portál, s. ISBN V knize, jejíž autorkou je zkušená vývojová psycholožka, je neverbální komunikace rozdělena do čtyř základních částí: gesta rukou, pohledy očí, výrazy tváře, dotyky. Je zde popsán vývoj každé z těchto oblastí od narození do mladšího školního věku a možnosti, jak lze neverbální komunikaci rozvíjet, a tím zároveň podněcovat komunikaci verbální.