SLEDOVÁNÍ ZMĚN KRAJINNÉ STRUKTURY PŘI OBNOVÉ KRAJINY NARUŠENÉ POVRCHOVOU TĚŽBOU Petr Sklenička

Transkript

1 1. Úvod SLEDOVÁNÍ ZMĚN KRAJINNÉ STRUKTURY PŘI OBNOVÉ KRAJINY NARUŠENÉ POVRCHOVOU TĚŽBOU Petr Sklenička Sledování změn krajin narušených povrchovou těžbou je významným podkladem pro její následnou obnovu. Stav celkové přeměny krajiny je odborníky někdy nazýván jako ztráta paměti krajiny. Ve výsledku dochází k devastaci půch ekosystémů, ke změně hydrologického režimu, k převrstvení půdních horizontů a matečného substrátu a v neposlední řadě ke změnám reliéfu. Destabilizovaná plocha ovlivňuje negativně též okolí mj. vizuálním (estetickým) působením. Cílem rekultivace těchto ploch je jejich celková revitalizace, která ve výsledku pozitivně ovlivní široké okolí. Významnou charakteristikou v souvislosti se změnami těchto krajin je změna jejich struktury vyjádřená kvalitativními změnami (land use changes) a změnami atributů krajinné heterogenity. Sklenička a Lhota (2002a) chápou krajinnou heterogenitu jako kvantitativní kritérium obnovy krajiny. Atributy mikrostruktury krajiny v kontextu jejich historického vývoje jsou významným podkladem v krajinném plánování. Jejich pomocí lze identifikovat relativně homogenní etapy vývoje krajiny, relevantní zlomy evoluce a v neposlední řadě též formulovat příčinné souvislosti tohoto vývoje. Výsledky těchto analýz jsou použitelné pro návrh nové krajiny z hlediska kvantitativních a kvalitativních charakteristik i z hlediska kompozice. Vyhodnocení vývoje mikrostruktury krajiny musí odpovědět na čtyři základní otázky (Sklenička a Lhota, 2002b; Sklenička et al., 2004): - Jaké trendy určovaly vývoj ve sledovaném období? - Jaká byla míra změn relevantních krajinných atributů? - Jaké byly příčiny zjištěného vývoje? - Jaký byl stav před výskytem kauzálního faktoru? Vyhodnocením dynamiky změn struktury krajiny získáme exaktní představu o kontinuitě a stabilitě krajinných struktur. Plochy permanentních struktur, u nichž za sledované období nedošlo k významným kvalitativním změnám (změna land-use typu) tvoří nejvýznamnější část struktury krajiny z hlediska ekologického. Jsou logicky základním skladebným kamenem ekologických sítí (ÚSES). Význam kvantitativního chápání krajinné heterogenity je v literatuře široce uznáván (Roth, 1976; Meentmeyer a Box, 1987; Mimra, 1993), např. při ohodnocování a srovnávání kvality potenciálních chráněných území (Game a Peterken, 1984). Hlavní zásady tohoto přístupu načrtl jako první patrně Hansson (1977), jenž vzájemně spojené elementy krajiny v jejich souhrnu nazval totálním systémem či Forman and Godron (1981), kteří chápou krajinu jako heterogenní území složené ze souboru ( cluster ) vzájemně komunikujících ( interacting ) ekosystémů, jejichž prostorový vzor se projevuje všude v rámci tohoto území. Risser (1987) vystihuje heterogenitu jako vlastnost systému - směsi skládající se z navzájem nepodobných či odlišných součástí nebo skladebných prvků v jejich promíšení ( mixed ). Užším vymezením je krajinná heterogenita chápaná jako stupeň pestrosti přítomných typů prostředí ( habitat ). Toto pojetí je běžné i ve stěžejních pracích principiálně operujících s tímto pojmem v souvislostech krajinné ekologie či geografie (MacArthur a Wilson, 1967; Forman a Godron, 1986). Krajinná heterogenita je potom dána jednoduše počtem zastoupených typů elementů či ekosystémů. Reed (1983) takto dokonce explicitně definoval 1

2 heterogenitu pro potřeby své práce a prokázal její těsnou závislost na rozloze daného území. Např. MacArthur a MacArthur (1961) zjistili, že druhová diverzita ptáků je lineárně závislá na indexu diverzity hustoty listové hmoty daného porostu ve vertikální rovině, a to bez ohledu na druhové složení vegetace. Retrogresivní přístup při analýze krajinné struktury popisuje (rekonstruuje) situaci v konkrétním okamžiku minulosti (Dirkx et al., 1992). Jsou-li k dispozici podklady, je vhodné šetřit období před výskytem relevantní skutečnosti (např. před otevřením dolu či založením výsypky). 2. Metoda 2.1. Studijní plocha Studijní plocha Lítov je součástí Sokolovské hnědouhelné pánve v západní části České republiky v blízkosti hranic se SRN. Celková výměra studijní je 21,7 km 2. Uvnitř řešeného území jsou zahrnuty přímo dotčené těžbou (výsypky), nepřímo ovlivněné těžbou (hydrologicky, vizuálně, ) a neovlivněné Podklady Použity byly písemné a statistické údaje, mapy a letecké snímky charakterizující historický a současný stav. Období kolem roku 1842 je graficky znázorněno na mapě stabilního katastru 1 : (Trpák et al., 1999) z roku 1842, která obsahuje řadu relevantních údajů land-use typy počínaje, vlastníky konče. Mapy jsou dále doplněné o řadu dalších písemných údajů, které jsou shromážděny v tzv. fasciích. Mapy stabilního katastru jsou historickým grafickým podkladem, který je k dispozici pro území celé ČR a který obsahuje údaje, relevantní z hlediska land-use analýzy. Další historický stav kolem roku 1952 (před započetím kolektivizace zemědělství) je prezentován na leteckém snímku. Vyhodnocení tohoto leteckého snímku bylo dále doplněno údaji z katastrálních map tohoto období (1 : 2 880), případné nesrovnalosti řešeny v konfrontaci s písemnými údaji tehdejší evidence nemovitostí. Aktuální stav byl zjištěn vyhodnocením leteckých snímků z roku 1998, doplněn o údaje základních map 1 : , katastrálních map 1 : a terénním šetřením Analyzované krajinné atributy Mezi analyzovanými atributy, které charakterizují krajinnou mozaiku z hlediska její heterogenity jsou: Charakteristiky krajinné matrix - vnitřní diferenciace matrix - počet pozemků n (No.) - průměrná velikost pozemku - s a (ha) - celková plocha P M (ha) 2

3 Charakteristiky permanentních krajinných struktur - typová pestrost (zastoupení land-use typů) R (No.) - celková plocha P P (ha) - četnost krajinných prvků Q (No.ha -1 ) - průměrná velikost krajinného prvku S (ha) Charakteristiky interakce matrice a krajinných elementů - index krajinné heterogenity - V - relativní délka okrajů (ekotonů) L (km.ha -1 ) Mezi permanentní krajinné struktury byly zahrnuty tyto land-use typy: louky a, sady a, lesy, rozptýlená zeleň,, toky. Relativní délka okrajů L (km.ha -1 ) byla vypočítána jako celková délka rozhraní mezi dvěma či více land-use typy vztažená k jednotce. Průměrná velikost krajinného prvku S (ha) je aritmetickým průměrem ploch všech koridorů a enkláv uvnitř matrix. Četnost krajinných prvků N (ks.ha -1 ) je vyjádřena jako celkový počet enkláv a koridorů permanentních krajinných struktur na jednotku. Typová pestrost - R (ks) je počet land-use typů, které se vyskytují v řešeném území. Index krajinné heterogenity Vztah pro určování heterogenity mozaik byl sestaven s ohledem na jejich biotickou diverzitu. Heterogenitou v užším smyslu je ekosystémová pestrost elementů mozaiky. Zmíněný vztah je matematicky dán vzorcem (Mimra, 1993) V = N H. A H ' (1) kde V je index krajinné heterogenity, N je počet elementů mozaiky, A je celková rozloha mozaiky (elementů a matrix), H je skutečná ekosystémová (typová) pestrost elementů a H` je potenciální typová pestrost elementů. H = j i = 1 p i. log p i (2) kde p i je relativní počet krajinných prvků i-té kombinace daného land-use typu; j je celkový počet kombinací Pořízení dat a jejich analýza Letecké snímky, katastrální a topografické mapy byly interpretovány z hlediska landuse typů. Interpretace byla doplněna o terénní průzkum (současný stav území) a korigována na základě písemných podkladů. Krajinná struktura byla vyhodnocena pomocí deseti land-use typů, které odpovídají oficiálnímu českému klasifikačnímu schématu. Mapy a letecké snímky byly skenovány jako rastry, transformovány a digitalizovány jako polygony v geografickém informačním systému Topol for Windows, vs. 5,5. K plochám a liniím byly připojeny atributy vyjadřující kvalitativní a kvantitativní vlastnosti krajinné mozaiky. 3

4 Metodou sledování dynamiky změn struktury krajiny je overlay analysis, tedy průnik dílčích vrstev charakterizujících mikrostrukturu krajiny v posuzovaných časových obdobích v prostředí GIS. 3. Výsledky a diskuse 3.1. Změny využívání krajiny Deset land-use typů (R = 10) bylo zjištěno v časovém intervalu mezi lety 1842 až Ačkoliv se jejich počet během tohoto hodnoceného období nezměnil, z hlediska kvalitativního došlo ke dvěma změnám. První z nich je změna nevýznamná, kdy oproti roku 1842 se chmelnice (cca 1 ha) již dále neuplatňují jako zastoupený land-use typ. Druhá změna je však již zásadní pro tuto oblast. Existence lomů a výsypek je výsledkem masivního nástupu těžby hnědého uhlí od konce první poloviny dvacátého století. Jako krajinná matrix byla v řešeném území pro období kolem roku 1842, resp identifikována orná půda především vzhledem k jejímu dominantnímu zastoupení (44-45 %) a relativně velké konektivitě. Ostatní land-use typy jsou v krajinné struktuře označeny jako enklávy či koridory (krajinné prvky). Identifikace matrix je však problematická v roce 1998, kdy jako dominantní vystupují tři land-use typy les (27 %), lomy a výsypky (24 %) a orná půda (21 %). Tabulka 1 ukazuje zastoupení jednotlivých land-use typů v řešeném území. Tab. 1 Zastoupení land-use typů v řešeném území zastoupení land-use typ rok 1842 rok 1952 rok 1998 plocha prvků počet prvků plocha prvků počet prvků plocha prvků počet prvků ha % No. % ha % No. % ha % No. % orná půda louky a chmelnice sady a les rozptýlená zeleň toky intravilán cesty lomy a výsypky celkem Z hlediska ekologické stability krajiny je významné zastoupení ekologicky relativně stabilních krajinných prvků - permanentních krajinných struktur, jejich konektivita a interakce s relativně labilní matrix Vývoj atributů krajinné heterogenity Tabulka 2 udává atributy krajinné heterogenity těchto permanentních krajinných struktur, matrix i krajinné mozaiky jako celku. Tab. 2 Vývoj atributů krajinné heterogenity řešeného území permanentní krajinné struktury krajinná matrix interakce rok P P Q S P M s a L V ha No.ha -1 ha ha ha km.ha -1 kr. heterog ,78 1, ,78 0,17 3, ,03 0, ,32 0,11 2, ,67 1,48 0,08 1,69 4

5 Jak je pouhým okem patrné z obr. 1 a explicitně z tabulky 2, nejvyšší krajinnou heterogenitu vykazuje stav v roce 1842 (V = 3,61). Naopak nejnižší krajinná heterogenita byla zjištěna v roce 1998 (V = 1,69). Index krajinné heterogenity poměrně dobře kopíruje vývoj relativní délky ekotonů či počet prvků struktury krajiny. Obr. 1 Vyhodnocení struktury krajiny v letech 1842, 1995 a Poměrně dramatické snížení krajinné heterogenity lze přičíst dvěma hlavním příčinám. První z nich je vývoj, který lze pozorovat v celé ČR (Sklenička, 2002), resp. v celé Evropě (Fjellstad and Dramstad, 1999), a který je výsledkem průmyslové revoluce a následné industrializace zemědělství. V ČR se k tomuto vývoji přidaly procesy kolektivizace a socializace vesnice ( léta) a hospodářské úpravy pozemků v 70. letech. Druhou hlavní příčinou je vlastní těžba hnědého uhlí, především v její intenzivní podobě druhé poloviny 20. století. Obr.2 Vývoj dominantních land-use typů v řešeném území (PLS permanentní krajinné struktury) 5

6 Obrázek 2 prezentuje dominantní kvalitativní změny využívání krajiny. Z výsledků je patrné, že podíl permanentních krajinných struktur zůstává ve všech třech hodnocených obdobích na stejné úrovni, ačkoliv v rámci jejich vnitřní struktury došlo mezi lety k výraznému poklesu zastoupení luk a pastvin 27 % 21 % 16 %. Snížení výměry luk a pastvin koresponduje s celostátními trendy v průběhu 20. století. Opačný vývoj vykazují lesy 22 % 19 % 27 %. Jejich znatelný nárůst mezi roky 1952 a 1998 lze z velké míry připsat lesnickým rekultivacím dolů a výsypek. Z grafu je rovněž patrný rychlý nástup důlní činnosti a jejích projevů 0 % 6 % 24 %, který byl mezi lety prováděn na úkor především orné půdy 44 % 45 % 21 %. Úbytek orné půdy je v rozporu s celostátním trendem za uvedené období a lze jej jednoznačně přičíst důlní činnosti. Tab. 3 Změny ve využívání krajiny mez roky 1842 a 1952 (ha). Daná buňka tabulky ukazuje, jak velká plocha byla změněna z půho land-use typu (řádek) do nového land-use typu (sloupec) cesty chmelni ce intravilá n louky a les orná půda rozptýle ná zeleň sady a toky lomy a výsypky suma cesty x 1,30 15,22 6,57 31,00 1,11 3,54 5,32 64,06 chmelnice x 0,03 0,04 0,07 intravilán 0,54 x 3,28 0,51 0,95 0,68 0,05 6,31 0,02 5,05 17,39 louky a 5,70 13,14 x 36,63 240,12 15,16 1,55 18,63 0,86 49,48 381,27 les 5,11 2,66 38,82 x 65,81 3,33 0,13 25,51 0,37 2,66 144,4 orná půda 9,07 8,33 174,41 22,08 x 8,49 1,14 12,02 0,06 71,90 307,5 rozptýlená 0,02 0,09 2,54 1,07 1,80 x 0,56 0,14 6,22 zeleň 0,10 0,11 4,06 1,07 2,14 0,15 x 0,22 0,85 8,7 sady a 0,17 1,81 4,09 0,10 0,94 0,39 x 2,43 9,93 toky 0,24 0,38 7,56 2,04 2,00 1,46 0,60 x 0,99 15,27 suma , ,82 249,99 70,07 343,96 30,77 2,87 67,39 1,31 138,82 rozdíl -42,25-0,07 10,43-131,28-74,33 36,46 24,55-5,83 57,46-13,96 277,64 celková změna (ha) 954 celková změna (%) 44 Tab. 4 Změny ve využívání krajiny mez roky 1952 a 1998 (ha). Daná buňka tabulky ukazuje, jak velká plocha byla změněna z půho land-use typu (řádek) do nového land-use typu (sloupec) cesty intravilán louky a les orná půda rozptýlen á zeleň sady a toky lomy a výsypky suma cesty x 3,82 2,25 4,05 2,94 0,75 0,55 4,77 19,13 intravilán 1,03 x 2,80 0,97 0,52 0,63 2,36 5,04 13,35 louky a 4,53 6,50 x 123,46 80,25 9,14 1,39 12,84 0,24 88,23 326,58 les 2,97 2,07 23,00 x 16,18 2,83 3,97 0,80 54,82 106,64 orná půda 7,85 43,56 144,33 114,60 x 11,92 0,42 10,42 0,23 287,19 620,52 rozptýlená 0,44 0,91 4,11 14,57 1,19 x 0,20 1,31 7,86 30,59 zeleň 0,09 0,58 1,39 0,06 x 0,10 2,22 sady a 1,36 24,06 8,38 10,05 0,30 3,02 x 3,17 50,34 toky 0,86 0,14 x 0,22 1,22 lomy a 1,86 1,91 39,21 18,10 3,39 0,63 0,06 x 65,16 výsypky suma ,04 82,83 224,17 287,24 102,91 31,74 5,98 28,91 0,53 451,4 rozdíl 0,91 69,48-102,41 180,6-517,61 1,15 3,76-21,43-0,69 386,24 celková změna (ha) 1236 celková změna (%) 57 6

7 Tab. 5 Změny ve využívání krajiny mez roky 1842 a 1998 (ha). Daná buňka tabulky ukazuje, jak velká plocha byla změněna z půho land-use typu (řádek) do nového land-use typu (sloupec) cesty chmelni ce intravilá n louky a les orná půda rozptýle ná zeleň sady a toky lomy a výsypky suma cesty x 62,98 11,80 14,27 14,38 1,57 0,05 2,66 16,47 124,18 chmelnice x 0,04 0,03 0,07 intravilán 0,34 x 5,00 2,78 0,62 1,13 0,10 2,93 0,02 3,11 16,03 louky a 5,73 36,71 x 140,26 63,37 7,77 2,89 12,38 0,64 205,18 474,93 les 6,48 15,12 37,72 x 31,75 3,94 4,01 17,59 0,35 56,59 173,55 orná půda 9,81 35,32 173,80 110,20 x 16,06 0,24 13,63 0,17 234,86 594,09 rozptýlená 0,05 0,26 1,09 2,89 0,74 x 0,13 0,60 0,67 6,43 zeleň 0,43 1,32 2,22 0,95 0,09 x 4,46 9,47 sady a 0,32 3,39 3,45 1,71 1,67 1,47 x 1,30 13,31 toky 0,29 0,68 4,60 5,36 1,47 0,66 0,07 0,24 x 2,77 16,14 suma , ,89 238,78 279,69 114,99 32,72 7,49 50,03 1,18 525,41 rozdíl -101,16-0,07 138,86-236,15 106,14-479,1 26,29-1,98 36,72-14,96 525,41 celková změna (ha) 1428 celková změna (%) 66 Obrázek 3 a tabulky 3 až 5 ukazují dynamiku změn struktury krajiny mezi roky , a Z výsledků je patrná velmi nízká míra kontinuity prvků krajinné struktury, která se projevuje ve velkoplošných kvalitativních změnách v čase. Mezi roky 1842 a 1952 (tab. 3) došlo ke změně využívání krajiny na 44 % řešeného území. Na těchto změnách se nejvíce podílí obousměrné přesuny mezi ornou půdou a loukami či pastvinami a nastupující exploatace ložiska hnědého uhlí. Mezi roky (tab. 4) došlo k celkové změně na 57 %. Největší změny se týkaly orné půdy, která byla nejčastěji transformována na lomy a výsypky, lesy, louky a. Významné byly rovněž změny luk a pastvin do lesa a orné půdy. Tabulka 5 ukazuje změny za celé posuzované období, tedy mezi lety Pouhých 34 % vykazuje kontinuitu z hlediska způsobu využívání krajiny. Obr. 3 Dynamika změn struktury krajiny ve sledovaném období 7

8 Hlavní příčinou relativně nízké míry kontinuity krajinných struktur (34 %) je v našem případě důlní činnost, což potvrzuje mj. i porovnání míry kontinuity krajinné struktury s intenzivně zemědělsky využívanou krajinou (Sklenička, 2002) nebo zemědělskou krajinou v marginálních podmínkách (Horajsová, 2001 a další) Doporučení pro krajinné plánování Výsledky analýzy změn vývoje struktury krajiny v podmínkách sokolovské hnědouhelné pánve ukazují nutnost formulace nadstandardních požadavků na krajinné plánování, reflektující specifika této oblasti. Plochy přímo narušené těžbou a ukládáním materiálu jsou ekologicky velmi labilní a celkově negativně ovlivňují i své okolí. Pro urychlenou revitalizaci dotčených ploch je proto nutné preferovat obnovu především ekologicky hodnotných ekosystémů na úkor pů orné půdy. Les či louka jako matrix jsou vhodnější z hlediska větší konektivity území, neboť orná půda je pro velké množství organismů biotickou bariérou. Vzhledem k relativně vysoké monotónnosti krajiny, měla by nově navržená mozaika zvýšit heterogenitu krajinné struktury, protože ta je jedním ze základních předpokladů dosažení vysoké biodiverzity a tedy i ekologické stability krajiny. Důraz na vysoký podíl a rovnoměrné rozložení (distribuci) permanentních krajinných struktur je výhodný též z hlediska hydrologického a protierozní ochrany půdy. Struktura krajiny se uplatňuje také jako významný atribut estetické hodnoty krajiny. Návrh obnovy krajiny narušené povrchovou těžbou musí mít jasně definovaný krajinářský motiv. Z tohoto hlediska může být návrh formulován dvěma hlavními směry: - Rekultivovaná plocha má splynout s okolím - V takovém případě musí návrh struktury nové krajiny z kvantitativního i kvalitativního hlediska korespondovat s aktuálními charakteristikami území v širším kontextu lokality. - Rekultivovaná plocha má vyniknout vůči okolí - Z hlediska kvantitativních nebo (a) kvalitativních charakteristik struktury krajiny bude návrh nové krajiny kontrastní vůči aktuálnímu stavu území v širším kontextu lokality. Výsledný návrh nové krajinné struktury musí respektovat principy krajinné kompozice, významné krajinné průhledy, horizonty body či koridory. Důraz je kladen především na kulturně-historickou vazbu půch (historických i současných) a nových hodnot. Není-li možné zpracovat charakteristiky struktury krajiny pro celou pánevní oblast, je nutné vyhodnotit údaje na území dotčené (rekultivované) lokality. V území přímo dotčeném těžbou či ukládáním vytěženého materiálu je však možné vyhodnotit pouze historický stav lokality, z doby před započetím těžby či před založením výsypky. Jelikož je nutné znát i aktuální charakteristiky území, lze tyto zjistit analýzou srovnávacích (kontrolních) území v okolí lokality. Při výběru srovnávacích území je vhodné se zaměřit na území, jehož charakter historicky odpovídá dotčené lokalitě. Geografické informační systémy jsou nástrojem, který umožňuje podrobnou analýzu historických i současných grafických podkladů a zejména jejich vzájemné porovnání a vyhodnocení změn v čase. Praxe ukazuje, že pouhé statistické údaje bez znalosti prostorového kontextu jsou pro krajinné plánování nepostačující. Důkladná retrogresní analýza spolu s vyhodnocením aktuálního stavu krajinné mikrostruktury jsou významnými plánovacími podklady především v územích narušených povrchovou těžbou. 8

9 Poděkování Tento příspěvek vznikl díky podpoře Ministerstva životního prostředí ČR (grant VaV 640/3/00) Obnova funkce krajiny narušené povrchovou těžbou a Ministerstva zemědělství ČR (grant NPV 1R44058) Obnova mimoprodukčních funkcí zemědělské krajiny. Literatura Dirkx, J., Hommel, P., Vervloef, J Historische ecologie, een oversicht van achtergronden en mogelijjke toepassingen in Nederland. Landschap 9 (1) Fjellstad, W.J. and Dramstad, W.E., Patterns of change in two contrasting Norwegian agricultural landscapes. Landscape and Urban Planing, 45: Forman, R.T.T. a M. Godron (1981): Patches and structural components for a landscape ecology. BioScience 31, Forman, R.T.T. a M. Godron (1986): Lanscape Ecology. J. Wiley and Sons, New York. Game, M., G.F. Peterken, Nature reserve selection strategies in the woodlands of Central Lincolnshire, England. Biological Conservation 29, Hansson, L., Landscape ecology and stability of populations. Landscape Planning 4, Horajsová, D Analýza dlouhodobých změn struktury krajiny zemědělské krajiny metodami GIS. Diplomová práce. ČZU Praha. Meentmeyer, V., E.O. Box, Scale effects in landscape studies. In: Turner, M.G. (Ed), Landscape Heterogeneity and Disturbance. Ecological Studies 64. Springer - Verlag, New York. MacArthur, R.H. a E. O. Wilson (1967): The Theory of Island Biogeography. Princeton University Press. MacArthur, R.H. a J. W. MacArthur (1961): On bird species diversity. Ecology 42, Mimra, M., Spacial Heterogeneity Assessment of Cultural Landscape. PhD. Thesis. Czech Univ. of Agric, Prague. 202 pp. Reed, T.M. (1983): The role of species area relationships in reserve choice: A British example. Biological Conservation 25, Risser, P.G Landscape ecology: State of the art. In: M.G. Turner (ed.): Landscape Heterogeneity and Disturbance. Ecological Studies 64. Springer Verlag, New York. Roth, R.R. (1976): Spatial heterogeneity and bird species diversity. Ecology 57, Sklenička, P., Lhota, T a. Landscape heterogeneity a quantitative criterion for landscape reconstruction. Landscape and Urban Planning, Sklenička, P., Lhota, T b. Verbesserte Landschaftsvielfalt nach Erneuerung einer Tagebau-Folgelandschaft. Landnutzung und Landentwicklung, Sklenička, P Temporal changes in pattern of one agricultural Bohemian landscape during the period Ekológia (Bratislava), Sklenička, P., Přikryl, I., Svoboda, I., T. Lhota Non-productive principles of landscape rehabilitation after long-term open-cast mining in Northwest Bohemia. Journal of the South African Institute of Mining and Metallurgy, Trpák, P., Trpáková, I., Pecharová, E., Pokorný, J., Lhota, T., Ripl, V., Šíma, M., Sklenička, P Creation of Landscape of the Ohre and Bilina Basin: Chabarovice Area. Report on Grant VaV/510/2/98/DU 07; Závěrečná zpráva za rok

10 Autor Ing. Petr Sklenička, CSc. Katedra biotechnických úprav krajiny lesnická fakulta, ČZU Praha 10