Analýza trhu investičního bankovnictví v ČR a jeho budoucí vývoj

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Analýza trhu investičního bankovnictví v ČR a jeho budoucí vývoj Bakalářská práce Autor: Pavlína Valentová Bankovní management, Investiční bankovnictví Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha duben, 2010

2 Prohlášení P r o h l a š u j i, ţe jsem tuto závěrečnou práci vypracovala zcela samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţila, uvádím v seznamu literatury a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V Praze, 26. dubna 2010 Pavlína Valentová - 2 -

3 Poděkování Mé poděkování si především zaslouţí Ing. Helena Cetlová, za odborné vedení mé bakalářské práce a za čas, který mi při zpracování práce věnovala

4 Anotace Tato práce se zabývá problematikou investičního bankovnictví. Teoretická stránka práce se zejména zaměřuje na obecnou charakteristiku jednotlivých investičních obchodů a sluţeb, investičních instrumentů jak peněţního, tak kapitálového trhu a na charakteristiku investičního bankovnictví samotného. Dále blíţe popisuje problematiku vývoje investičního bankovnictví na mezinárodní úrovni a také v České republice. Vývoj v České republice úzce souvisí se samotným vývojem kapitálového trhu, ve kterém významnou roli hraje kupónová privatizace. Praktická stránka práce se snaţí zanalyzovat trh investičního bankovnictví s konkrétním zaměřením na podílové fondy, přičemţ tato analýza vyústí ve vzájemnou komparaci dvou podílových fondů. Analytická část práce také vyhodnocuje dopady finanční krize na investiční trh a snaţí se odhadnout jeho budoucího vývoj. Annotation This dissertation deals with drivers of investment banking. Theoretical side of work primarily focuses on the general characteristics of various investment businesses and services, investment instruments of Money and Capital markets and the characteristics of investment banking itself. Further describes the issue of development of investment banking at the international level and also in the Czech Republic. Development in the Czech Republic is closely linked to capital market development itself, which plays an important role of voucher privatization. Practical aspects of work trying to analyze the market for investment banking with particular focus on a mutual funds, and that analysis will result in the comparison of two mutual funds. The analytic part also evaluates the impact of financial crisis on the investment market and tries to estimate its future development

5 Obsah Titulní list Prohlášení Poděkování Anotace práce Obsah Úvod Základní charakteristika investičního bankovnictví a legislativa v ČR Pojem investiční bankovnictví Modely začlenění investičního bankovnictví Model univerzálního bankovnictví Striktní oddělení investičního a komerčního bankovnictví Smíšený model bankovnictví Investiční obchody a sluţby Vlastní a zprostředkovatelské obchody s investičními instrumenty Emisní obchody Depotní obchody Majetková správa Investiční poradenství Fúze a akvizice Investiční instrument jako předmět obchodů investičního bankovnictví Investování na peněţním trhu Subjekty působící na peněţním trhu Investiční instrumenty peněţního trhu Investování na kapitálovém trhu Subjekty na kapitálovém trhu Investiční instrumenty na kapitálovém trhu Fondy kolektivního investování Investiční společnost Investiční fond Podílový fond Poplatky a výkonnost podílových fondů Členění podílových fondů Druhy fondů Legislativa týkající se investičního trhu v České republice Dosavadní vývoj trhu investičního bankovnictví v České republice Historie investičního bankovnictví ve světě a v ČR Vývoj kapitálového trhu v České republice Vznik Světové finanční krize Analýza současného trhu investičního bankovnictví s konkretizací na podílové fondy a dopad finanční krize na bankovní sektor v ČR Analýza trhu podílových fondů Komparace vybraných podílových fondů Sporotrend Regionální a odvětvové zaměření fondu Ceny fondu Výkonnost fondu Vývoj hodnoty podílového listu Conseq Invest akciový třída A Regionální a odvětvové zaměření fondu Cena fondu Výkonnost fondu

6 Vývoj hodnoty podílového listu Výsledné srovnání fondů Světová finanční krize a její dopad na bankovní sektor v České republice Odhad budoucího vývoje Shrnutí poznatků Závěr Seznam pouţité literatury Seznam internetových zdrojů Seznam příloh

7 Úvod Investiční bankovnictví je pro mne zásadní produktovou oblastí kaţdé banky. Jeho význam spočívá v poskytnutí takových druhů obchodů a sluţeb svým klientům, které usnadní jejich investorské aktivity napříč celým finančním trhem. Tento druh bankovnictví přináší klientům nové moţnosti a úrovně zhodnocení finančních prostředků za cenu podstoupení přiměřeného rizika. Korporátním klientům pak umoţňuje vstup na kapitálový trh prostřednictvím škály emisních sluţeb, vykonává roli zprostředkovatele ohledně sloučení, akvizic respektive převzetí mezi dvěma a více subjekty, nabízí depotní sluţby a majetkovou správu. Mezi hlavní produkty se stále častěji řadí investiční poradenství. Pojem investiční bankovnictví je ve světě dlouho zauţívaným a významným pojmem avšak do podvědomí českých investorů proniká aţ v devadesátých letech s příchodem kupónové privatizace, jakoţto nástroje velké privatizace státního majetku. Název mé bakalářské práce zní: Analýza trhu investičního bankovnictví v ČR a jeho budoucí vývoj. Právě samotná problematika investičního bankovnictví a osobní sympatie k tématice investičního trhu jsou mi důvodem k výběru takového tématu. Pro celkovou přehlednost práci rozděluji na čtyři hlavní kapitoly, ve kterých budu pozvolna objasňovat náplň investičního bankovnictví aţ nakonec přejdu ke konkrétní analýze vymezeného trhu v rámci celého investičního trhu a zakončím to osobní myšlenkou na téma budoucí vývoj. První kapitola nazvaná základní charakteristika investičního bankovnictví a jeho legislativa v České republice zahrnuje charakteristiku samotného pojmu investiční bankovnictví pomocí různých definic a popisuje jednotlivé modely jeho začlenění ve vztahu s bankovnictvím komerčním. Následně se v první kapitole budu zabývat charakteristikami obchodů a sluţeb, které investiční bankovnictví nabízí svým klientům a které se neustále zdokonalují podle jejich potřeb. Jelikoţ charakterizuji investiční obchody, neopomenu také charakteristikou vybraných investičních instrumentů, které jsou právě předmětem těchto investičních obchodů a které rozlišuji z hlediska splatnosti na investiční instrumenty peněţního trhu a investiční instrumenty kapitálového trhu. Tuto kapitolu doplňuje podkapitola o fondech kolektivního investování, neboť jejich komparace a celková obecná analýza je předmětem třetí kapitoly. Dosavadní vývoj trhu investičního bankovnictví se snaţím nastínit ve druhé kapitole, kde konkrétně popisuji vývoj investičního bankovnictví ve světě i v České republice a kde zvlášť popisuji historii - 7 -

8 samotného kapitálového trhu včetně historie kolektivního investování a Burzy cenných papírů Praha, a. s.. Neboť byl tento segment bankovnictví nejvýrazněji ovlivněn finanční krizí, zmiňuji tedy v této kapitole také otázku vzniku samotné krize. Třetí kapitola otevře analytickou stránku této práce. Pokusím se v této kapitole zanalyzovat investiční trh konkrétně trh podílových fondů a poté přejdu ke komparaci dvou vybraných podílových fondů, které i následně vyhodnotím. V rámci třetí kapitoly se také zaměřím na dopad finanční krize na český bankovní sektor. Všechny tři důleţité kapitoly završím neméně důleţitou čtvrtou kapitolou, která je určena mé osobní prognóze o budoucnosti investičního trhu. Vzhledem k obsahu jednotlivých kapitol jsem si za cíl stanovila zanalyzovat trh investičního bankovnictví v České republice s konkretizací na podílové fondy a odhadnout budoucí vývoj. Pokusím se tento cíl naplnit s co nejmenším odchýlením. Metodologie práce V bakalářské práci jsou uplatněny tyto metody práce popis nebo-li deskripce, dále pak analýza, komparace a prognóza. Deskripcí se zabývá první kapitola, která obsahuje teoretické poznatky o investičním bankovnictví a z hlediska zaměření analytické části také o podílových fondech patřících do rodiny kolektivního investování. Třetí kapitola je zaměřena na rozbor současného trhu investičního bankovnictví. Vzhledem k velké rozsáhlosti investičního bankovnictví je tato analýza konkretizována na trh podílových fondů a jejich vzájemnou komparaci. Důvodem pro zařazení podílových fondů jako hlavní analyzované oblasti je hlavně fakt, ţe podílové fondy byly nejvíce ovlivněny finanční krizí a zároveň si udrţují vysokou popularitu mezi investory. Podkapitola 3.1 analýza podílových fondů bude zaměřena na celkovou analýzu trhu podílových fondů, tedy na počet a strukturu fondů kolektivního investování v ČR, na majetek ve správě fondů v ČR (jeho vývoj a rozdělení majetku podle druhu a správců fondů), na podíl jednotlivých druhů fondů na trhu podílových fondů v ČR a ve světě a na světový trţní podíl na trhu podílových fondů. Po obecné analýze podílových fondů následuje komparace vybraných podílových fondů. Porovnávány budou dva významné akciové fondy od investiční společnosti Conseq a investiční společnosti bankovního domu České spořitelny. Fondy Conseq Invest akciový a Sporotrend jsou postupně charakterizovány od základních údajů o majetku přes jejich regionální a sektorové zaměření aţ po jejich finanční náročnost a roční a průměrované výkonnosti. Ve výsledném srovnání pak budou porovnávány údaje, které - 8 -

9 nás na podílových akciových fondech nejvíce zajímají z pohledu investora, tedy náklady podílníka, poplatky fondu, vlastní jmění fondu, důleţité ukazatele fondu, kurz podílového listu, výkonnost fondu. U výkonnosti fondů budou porovnávána období, která budou moci být poměřitelná mezi vybranými fondy. Bude poměřována roční výkonnost (vţdy k ) od roku vzniku fondu aţ po současnost ( ) a průměrná roční výkonnost za období 3 a 5 let. Prognóze je věnována čtvrtá kapitola, která nahlíţí na budoucí vývoj celého investičního trhu

10 1 Základní charakteristika investičního bankovnictví a legislativa v ČR 1.1 Pojem investiční bankovnictví Definice investičního bankovnictví se v různých publikacích liší. Uţ jen podle amerického investičního bankéře Roberta L. Kuhna, který navrhuje čtyři definice investičního bankovnictví od nejširšího k nejuţšímu pojetí, je zřejmé, ţe tomu opravdu tak je. Například v definici nejširšího pojetí do investičního bankovnictví patří všechny aktivity na Wall Street (od emisních obchodů aţ po maloobchodní obchody, obchody s nemovitostmi a pojišťovacími obchody). V druhé nejširší definici se zase do tohoto druhu bankovnictví zahrnuje pokrytí všech aktivit na kapitálových trzích a tedy emisní obchody, korporativní finance, fúze a akvizice 1, majetkovou správu, rizikové financování, Merchant banking 2 a velkoobchodní transakce s cennými papíry pro institucionální investory. Naopak sem ale nezahrnuje maloobchodní transakce s cennými papíry a pojišťovacími produkty. Podle třetí definice patří do investičního bankovnictví jen vybrané obchody na kapitálových trzích a to především emisní obchody, fúze a akvizice a Merchant banking, ale nepatří sem zase majetková správa nebo rizikové financování. Čtvrtá definice je zaloţena na historických tradicích, kdy za tento druh bankovnictví byly povaţovány emisní obchody, brokerské a dealerské obchody na sekundárních trzích. Jane Hughes a Scott MacDonald 3 zase investiční bankovnictví vidí jako jádro aktivit, které tvoří čtyři funkce, a to úpis akcií a obligací a jejich prodej investorům, vytváření trhu s těmito cennými papíry pro investory, poradenské sluţby vládám a institucionálním společnostem, a doplňkové sluţby (kapitálové restrukturalizace firem, obchodování s devizami, překlenovací financování). J. Madura, profesor financí na Florida Atlantic University navíc slouţící jako poradce pro mezinárodní banky a firmy cenných papírů, rozlišuje činnosti určené investičnímu bankovnictví a činnosti určené makléřství. Domnívá se, ţe investiční bankovnictví se soustřeďuje spíše na sluţby na primárním trhu (zabývá se poradenstvím v případě primárních emisí a upisování cenných papírů), kdeţto 1 Angl. mergers and aquisitions 2 Velkobankovnictví a investiční bankovnictví ve kterém je angaţován kapitál banky. Např. banka můţe přechodně poskytnout prostředky na financování odkupu firmy. 3 finančníci a profesoři na univerzitách

11 makléřství se zaobírá spíše sluţbami na sekundárním trhu (tedy doporučování klientům, jaké cenné papíry jsou v dané době výhodné, jaké koupit, jaké prodat, jaké drţet a následně tu transakci i provést). Pro tuto práci je nejvhodnější definice z publikace Finanční trhy a investiční bankovnictví od Dr. Ing. Petra Musílka: Investiční bankovnictví zahrnuje transakce, které jsou prováděny s cennými papíry, finančními deriváty a ostatními instrumenty privátních finančních trhů. Do investičního bankovnictví zahrnujeme emisní obchody, vlastní a zprostředkovatelské obchody s investičními instrumenty, depotní obchody, majetkovou správu a fúze a akvizice Modely začlenění investičního bankovnictví Ve světě je rozlišováno několik modelů začlenění investičního bankovnictví a to podle toho, v jaké závislosti je s komerčním (obchodním) bankovnictví. Jsou rozlišovány tyto modely začlenění investičního bankovnictví: model univerzálního bankovnictví, striktní oddělení investičního a komerčního bankovnictví, smíšený model bankovnictví. Tyto dva druhy bankovnictví se od sebe podstatně odlišují, proto je v některých zemích potřebou je směšovat a nebo naopak oddělovat. Rozdílnost komerčního a investičního bankovnictví je přiblíţena v následující tabulce. Z této tabulky můţeme vysledovat, ţe kaţdé bankovnictví na sebe váţe jiné riziko a obchodují s disponibilními prostředky z rozdílných zdrojů. Rozhodující část veškerých příjmů pro investiční banky tvoří příjmy z poplatků a provizí, které se odvíjejí od počtu klientů a cenách produktů, a nejsou závislé na úrokové marţi. Naopak obchodní bankovnictví získává příjmy hlavně z úrokové marţe 5. Investiční bankovnictví je méně závislé na výši a vývoji úrokových sazeb neţ jako je tomu u komerčního bankovnictví. 4 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC publishing, Zisk získán rozdílem úroků z vkladů a úroků z úvěrů

12 Tabulka 1: Srovnání investičního a komerčního bankovnictví 6 Ukazatele Komerční bankovnictví Investiční bankovnictví Obsah Obchody na cizí účet Obchody na vlastní účet a cizí účet Zdroj zisku Úroková marže Poplatky a provize Velikost aktiv Vyšší ( zisk závislý na velikosti aktiv) Nižší Druh převažujícího rizika Úvěrové riziko Tržní riziko Zdroje financování Primární vklady Kapitálový trh Model univerzálního bankovnictví Model univerzálního bankovnictví znamená, ţe univerzální banka v bankovním systému provádí jak komerční, tak i investiční operace a vše takzvaně pod jednou střechou. Konkrétně, ţe banka svým klientům poskytuje nejen sluţby jako jsou přijímání vkladů, poskytování úvěrů, platební styk a finančně pojišťovací sluţby ale také emisní obchody, obchodování s CP papíry na účet klienta resp. na svůj účet atd. Hlavně je pro tento model charakteristické, ţe oba tyto druhy operací jsou zde účetně a zpravidla personálně propojeny. Tento model se pouţívá například v Německu, v Rakousku, ve Švýcarsku v České republice a je obecně typický v zemích EU. Model bývá výhodný hlavně pro klienty banky, neboť má klient k dispozici celou paletu bankou nabízených sluţeb pod jednou střechou, které můţe vyuţívat, aniţ by jakkoliv měnil finanční instituci a zakládal další účet u specializované banky. Univerzální banky ve většině případech disponují hustou sítí poboček a to umoţňuje klientovi ušetřit časové, transakční náklady a náklady příleţitostí. Další výhodou je stabilita. Je obecně zauţívané, ţe univerzální banky jsou stabilnější. Univerzální banky více diverzifikují své obchodní aktivity a proto např. ztráty z komerčních aktivit mohou být kompenzovány zisky z investičních aktivit a naopak. Výhoda sniţování kapitálových nákladů. Tím rozumíme úzkou spojitost univerzálních bank a nebankovních (průmyslových) firem, které zajišťuje vyšší moţnost kontroly vyuţívání poskytnutých úvěrů, niţší monitorovací náklady, coţ vede ke sníţení kapitálových nákladů nefinančních firem. Model univerzálního bankovnictví má ale i své nevýhody. Jeho prostřednictvím 6 POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. Praha : C. H. Beck, str

13 sice klient má k dispozici velkou paletu produktů na jednom místě, ale to je také podmíněno a omezeno rigorózní podmínkou, ţe důleţité finanční výkazy jako jsou výsledovky, rozvahy, podrozvahové poloţky musí být sestavovány odděleně. Tímto omezením se zabezpečuje transparentnost činností bank a také oddělené sledování výnosů z jednotlivých aktivit bank. Za další nevýhodu se dá povaţovat riziko vzniku konfliktu zájmů mezi komerčními a investičními aktivitami, kterému jsou univerzální banky vystaveny. Například banka můţe čerpat informace o svých klientech z komerčního bankovnictví a vyuţívat je při kapitálových obchodech. Nevýhodou univerzálních bank je také nedostatečná kontrola nákladů a vytváření oligopolní trţní struktury. Oligopolní univerzální banky mají na privátním finančním trhu obrovské informační výhody. To je nevýhodou, protoţe oligopolní struktura bankovnictví limituje cenovou konkurenci na finančních trzích a je překáţkou k vytvoření efektivního a důvěryhodného privátního finančního trhu. Navíc také necítí riziko a spoléhají na to, ţe je stát nenechá v tísni či zkrachovat, protoţe by to mělo obrovský vliv na celý finanční trh. Je to nazývané jako politika too big to fail, tedy politika, kdy velká finanční instituce spoléhá na to, ţe v případě problémů a krize ji vţdy pomůţe vláda, aby ochránila celý finanční sektor Striktní oddělení investičního a komerčního bankovnictví Tento model bankovnictví je typický pro bankovnictví USA a Japonska. Funguje tak, ţe si banky musí vybrat, zda budou komerční nebo investiční bankou. Toto oddělení vzniká buď regulatorně (nařízením nebo zákonem banky si musí vybrat, například v Kanadě a Japonsku) nebo trţně (banky se rozhodly samy, například Velká Británie). Například City Bank, předchůdce dnešní Citibank ukončila aktivity v investičním bankovnictví. Naopak firmou cenných papírů se stala dnes jiţ neexistující banka Lehman Brothers Smíšený model bankovnictví Smíšený model bankovnictví je charakteristický tím, ţe banka můţe vykonávat pouze komerční obchody. Tato banka však můţe mít majetkový podíl (často i 100 %-ní) na firmě cenných papírů, která se angaţuje v oblasti investičního bankovnictví. Firma cenných papírů je zpravidla členem burz. 7 Pouţívá se v Portugalsku a Itálii, dříve také v Dánsku. Tento model se snaţí zabránit konfliktu zájmů. Existují imaginární čínské zdi 7 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC publishing, str

14 mezi bankou a firmou cenných papírů a ta omezuje pohyb informací a personální i účetní propojení. 1.3 Investiční obchody a služby Jak jiţ je zmíněno v kapitole vymezení investičního bankovnictví, investiční bankovnictví se zabývá poskytováním investičních sluţeb resp. obchodů. Tyto obchody se dají rozdělit do dvou kategorií a to na obchody hlavní a doplňkové. Hlavní investiční obchody: vlastní a zprostředkovatelské obchody s investičními instrumenty, emisní obchody. Doplňkové investiční obchody: depotní obchody (úschova a správa investičních instrumentů), majetková správa (asset management), investiční poradenství, fúze a akvizice Vlastní a zprostředkovatelské obchody s investičními instrumenty Tyto obchody s investičními instrumenty mohou provádět obchodníci s cennými papíry na vlastní účet nebo na cizí účet. Obchodník s cennými papíry Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu vymezuje obchodníka s cennými papíry jako právnickou osobu, která poskytuje investiční sluţby na základě povolení České národní banky 8 k činnosti obchodníka s cennými papíry. Aby obchodník s cennými papíry povolení získal, musí splňovat základní předpoklady a to: 8 Pozn. do roku 2006 tato povolení udělovala Komise pro cenné papíry

15 minimální výši vlastního kapitálu, který je odvíjen od rozsahu sluţeb, které můţe obchodník poskytovat. U nebankovního obchodníka, který můţe poskytovat i hlavní investiční sluţby je vlastní kapitál stanoven na částku Eur. U nebankovního obchodníka, který má investiční sluţby omezené na doplňkové sluţby činí vlastní kapitál Eur, transparentní a důvěryhodnou vlastnickou strukturu, organizační a personální požadavky. Obchodníci s cennými papíry mohou vznikat pouze jako akciové společnosti a musí dodrţovat kapitálovou přiměřenost a angaţovanost 9. Od obchodníků s cennými papíry se odlišuje investiční zprostředkovatel dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Investiční zprostředkovatel je osoba, která poskytuje investiční sluţbu přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních cenných papírů a předává je bance a nebo obchodníkům s cennými papíry. Nepřijímá peněţní prostředky ani investiční nástroje zákazníků. Obchodník s cennými papíry můţe vystupovat trojím způsobem. Jako broker, dealer a nebo jako obojí. V případě, kdy obchodník s cennými papíry obchoduje svým jménem a na vlastní účet, pak se označuje jako dealer. Naopak v případě, kdy obchoduje svým jménem, ale na příkaz a účet klienta, označuje se jako broker. Dealer Dealeři spojují prodávající s kupujícími investičních instrumentů tím, ţe jsou připraveni koupi a prodat investiční instrumenty za zveřejněnou cenu. Drţí zásobu určitých investičních instrumentů a zisku dosahují na základě rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou. 10 Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou se nazývá spread. Dealer je vystaven kurzovému riziku a to právě kompenzuje kursovým rozpětím a důchody z vlastního portfolia. Broker Představuje čistého prostředníka mezi kupujícími a prodávajícími a na trhu vystupuje jako jejich agent. Broker je zainteresován na objemu obchodů a není vystaven příliš velkému 9 Kapitálová přiměřenost OCP průběţně udrţuje kapitál minimálně ve výši odpovídající součtu jednotlivých kapitálových poţadavků ke krtí rizik a nesmí klesnout pod minimální výši počátečního kapitálu. Angaţovanost OCP dodrţují pravidla, která omezují výši aktiv a podrozvahových poloţek vůči osobě nebo skupině osob v závislosti na kapitálu. 10 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC publishing, str

16 riziku, protoţe nedrţí zásoby investičních instrumentů 11 Ziskem brokera je provize neboli brokerage. Typy obchodů, které můţeme realizovat prostřednictvím brokera brokerské společnosti: Běžný nákup nebo prodej Klient musí mít u obchodníka s cennými papíry zaloţen hotovostní účet a jeho hlavním cílem je dosahovat kurzového zisku při prodeji investičního instrumentu a inkasovat dividendy. Nákup na úvěr 12 Obchod, kdy klient nakupuje akcie částečně z vlastních peněţních prostředků a částečně z půjčených prostředků. Nikdy vypůjčené prostředky nepřesáhnou polovinu. Zvláštností je, ţe s tímto obchodem je spojen pákový efekt tzn. výnos z této transakce se pohybuje rychleji a bude několikanásobně vyšší neţ kdyby se obchodovalo jen za vlastní peněţní prostředky klienta. Je zde však riziko vyšší ztráty neţ kdyţ je nákup investičního instrumentu hrazen ze svého. Proto jsou vysoce regulovány. Investor u brokerské firmy musí mít zaloţený marţový účet. V následující tabulce je vidět, proč je pro investory výhodné financování investičního instrumentu prostřednictvím marţového obchodu. 11 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC Publishing, str Angl. margin trading

17 Tabulka 2: Příklad moţnosti financování nákupu investičního instrumentu 13 Klient chce koupit 100 akcií společnosti Valentino Bank (fiktivní název). Jedna akcie této společnosti je obchodována za 50 CZK. Klient má moţnost tuto transakci financovat v hotovosti nebo na úvěr. Nákup V hotovosti Na úvěr Velikost marže - 80 % 65 % 50 % Počet akcií Náklady investice 5000 CZK 5000 CZK 5000 CZK 5000 CZK - úvěr CZK CZK CZK Vloţené prostředky 5000 CZK 4000 CZK 3250 CZK 2500 CZK Pozice investora při vzestupu ceny akcií Hodnota akcií stoupla na: 8000 CZK 8000 CZK 8000 CZK 8000 CZK Kapitálový zisk* 3000 CZK 3000 CZK 3000 CZK 3000 CZK Výsledná rentabilita Vložených peněz 60 % 75 % 92,3 % 120 % Pozice investora při poklesu ceny akcí Hodnota akcií klesla na: 2000 CZK 2000 CZK 2000 CZK 2000 CZK Kapitálová ztráta* 3000 CZK 3000 CZK 3000 CZK 3000 CZK Výsledná rentabilita vložených - 60 % -75 % -92,3 % % peněz * při výpočtu kapitálového zisku či ztráty vycházíme stále z nákladů investice (5000 CZK) Z příkladu je zřejmý pákový efekt při vzestupu cen akcií. Čím je vloţena menší částka vlastních prostředků, tím je větší výnos při vzestupu cen akcií Valentino Bank. Stejně tak při poklesu ceny akcií Valentino Bank nastane podstatně větší ztráta v případě, ţe je pouţito více cizích zdrojů (půjčených peněţních prostředků). Výše ztráty není omezená. Prázdný prodej 14 Účelem tohoto obchodu je prodat dneska půjčený investiční instrument za vysokou cenu a po několika měsících koupit onen instrument zpět za nízkou cenu resp. vrátit instrument zpět. Tyto obchody se provádí při všeobecně klesajících trendech. V případě, ţe se investor rozhodne vyuţít zprostředkovatelských sluţeb obchodníka s cennými papíry, musí s ním uzavřít jednu z obstaravatelských smluv, které jsou upravené zákonem o cenných papírech č. 591/1992 Sb., hlava II. Smlouvy musí mít písemnou formu. Obstaravatelské smlouvy podle publikace Investování na kapitálových trzích od Ing. Jitky Veselé: 13 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC Publishing, str angl. short sale

18 komisionářská smlouva smlouva o obstarání koupě nebo prodeje cenného papíru pro komitenta je smlouvou, ve které se zavazuje komisionář, ţe zařídí vlastním jménem pro komitenta a na jeho účet koupi nebo prodej cenného papíru nebo ţe uskuteční činnost k dosaţení tohoto výsledku a komitent se zavazuje zaplatit za to úplatu, mandátní smlouva smlouva o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů je smlouvou, v níţ se zavazuje mandatář, ţe jménem mandanta na jeho účet koupí nebo prodá cenný papír podle pokynů mandanta nebo ţe uskuteční činnost k dosaţení tohoto výsledku. Mandant se zavazuje za to zaplatit úplatu, smlouva o zprostředkování smlouva o zprostředkování koupě nebo prodeje cenných papírů je smlouvou, ve které se zprostředkovatel zavazuje, ţe bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příleţitost prodat nebo koupit cenný papír Emisní obchody Účelem emise cenných papírů je alokace volných finančních prostředků od jednotek přebytkových k jednotkám deficitním. Deficitní jednotka vydává různé druhy cenných papírů, které nakupují investoři (jednotky přebytkové), a tím dochází k přesunu volných finančních prostředků. 15 Dva způsoby emise: vlastní emise - přípravné práce a samotnou emisi provádí sám emitent, tím uspoří náklady, které by musel vynaloţit na platbu obchodníkovi s cennými papíry. Je však nutná znalost problematiky finančních trhů a potřebných právních norem. Vlastní uvedení emise je velmi náročné a vyţaduje značnou odbornou znalost. Proto k vlastním emisím dochází jen výjimečně a emitenti raději vyuţívají sluţeb investičních bank resp. investičních společností viz. cizí emise, cizí emise emitenti vyuţívají sluţeb emisních zprostředkovatelů (obchodníků s cennými papíry resp. univerzálních bank). 15 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC Publishing, str

19 V případě vyuţití sluţeb emisních zprostředkovatelů se pak emise rozděluje podle toho, kdo při emisi nese hlavní riziko a to na: ručitelská emise poskytovatel emisní sluţby nakoupí od emitenta celou emisi a umisťuje ji vlastním jménem a na vlastní účet a riziko, komisionářská emise poskytovatel emisní sluţby umisťuje emisi vlastním jménem ale na cizí účet a riziko, prodejní emise poskytovatel emisní sluţby umisťuje emisi cizím jménem na cizí účet a cizí riziko. Podle okruhu investorů, kterým je emise určena, je emise rozlišována jako veřejná a soukromá. Veřejná emise je emise přístupná široké investorské veřejnosti. Říká se tomu uvedení na veřejný trh nebo-li going public a emise jsou označovány jako takzvané IPO Initial public Offering tj. úpisy cenných papírů na veřejných trzích. Někteří ekonomové vidí význam menších finančních trhů (jakým je např. český finanční trh) právě v tom, ţe noví emitenti se přes ně dostávají na trh a ţe mohou být později v souvislosti s růstem firmy kotováni na velkých trzích. 16 Tato aktivita však nese vysoké riziko a firmy, které se takto snaţí získávat kapitál musí působit v silném a dynamicky rostoucím odvětví. Při veřejné emisi je emitent povinen vydat prospekt, téţ zvaný jako statut, který obsahuje informace určené pro investory týkající se finanční situace a perspektivy společnosti a podmínek emise. Veřejná emise je velmi časově a finančně nákladná a vyuţívají ji hlavně střední a velké podniky. Soukromá emise je určena předem dohodnuté úzké skupině investorů a tito investoři jiţ nevyţadují veřejné obchodování emise. U soukromé emise nemusí emitent vyhotovovat prospekt a právě proto tento způsob umístění emise volí hlavně mladé, rozvíjející se podniky. V případě, kdy je cenný papír poprvé emitován a prodán prvnímu majiteli, jedná se o primární emisi na trhu nových cenných papírů. Jedná-li se o druhý aţ x-tý prodej CP, pak se obchoduje na trhu starých cenných papírů, tedy na sekundárním trhu. Emisní proces Standardní postup při veřejné emisi je často členěn do několika fází. Fáze poradenství, fáze přípravy prospektu a registrace emise, fáze vytvoření emisního konsorcia, fáze 16 POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. Praha : C. H. Beck, str

20 umístění cenných papírů a fáze podpory emitovaných cenných papírů. Emitent zpravidla nejdříve kontaktuje firmu cenných papírů. Získá informace o moţnostech získání peněţních prostředků a firma cenných papírů provede analýzu emitenta. Podle toho doporučí firma emitentovi druh cenného papíru a formu umístění na finanční trh. Poté je nutné vypracovat emisní statut a registrovat emisi u regulatorního orgánu 17. V případě, ţe chce emitent cenné papíry obchodovat i na sekundárním trhu, musí firma cenných papírů zajistit splnění podmínek pro kotaci na burze. Menší emise na trh nových cenných papírů umisťuje firma cenných papírů sama. Kdyţ se jedná o velkou emisi, vytváří se takzvané emisní konsorcium 18. V konsorciu se zvolí manažer emise (lead manager), který bude zodpovědný za průběh emise. Součástí konsorcia je i skupina ručitelů (underwritting group), která se zavazuje k upsání a odkoupení části emise, a dále prodejní skupina, která pomáhá s prodejem akcií institucionálním a individuálním investorům, ale sama není zavázána převzít neprodané akcie. Prodejní skupina se vyuţívá hlavně u velkých emisí. Další fází emisního procesu je umístění cenných papírů. Je rozlišováno veřejné upsání, volný prodej a tender. U veřejného upsání je určena emisní doba a po jejím vypršení se provede příděl emise investorům podepsaných v subskripčním listu za předem stanovenou cenu. Emisní doba není stanovena u volného prodeje, který je zaloţen na trţním chování a cenu vytváří vzájemná nabídka a poptávka. Emise končí rozprodáním všech cenných papírů. Tender nebo-li aukce je místo, kde jsou investoři uspokojováni podle zadaných poţadavků ohledně ceny a mnoţství (příkladný časový harmonogram emise společnosti je obsaţena v příloze A) Depotní obchody Další neméně důleţitá sluţba investičního bankovnictví, kterou nám můţe poskytnout jak sama firma cenných papírů, tak i banky. V rámci depotních obchodů je moţnost vyuţít úschovu respektive úschovu a správu. Úschovu lze rozlišovat jako uzavřenou a otevřenou a jako pravidelnou a nepravidelnou. Při úschově je firma cenných papírů povinna opatrovat cenné papíry a v případě vyţádání klienta mu je vrátit. O otevřenou úschovu se jedná v případě, kdyţ firma cenných papírů resp. banka, zná jednotlivé tituly cenných papírů, které u nich klient uschovává. Uzavřená úschova 17 od roku 2006 je v ČR regulatorním orgánem Česká národní banka a má dohled nad celým finančním průmyslem 18 Angl. Syndicates ; Tzn., ţe se na emisi podílí aţ několik firem cenných papírů ; Konsorciem manaţer emise docílí diverzifikace rizika mezi více subjektů

21 zase naopak neumoţňuje, aby firma cenných papírů resp. banka znala tituly cenných papírů klienta. Klient ale musí počítat s tím, ţe daný depozitář ručí pouze za neporušení obalu cenných papírů, ve kterém jsou uloţeny, nikoliv za obsah. Pravidelná úschova je buď jednotlivá, kdy se zapisuje depozitum kaţdé zvlášť podle druhu a nominální hodnoty a ukládá se odděleně od vlastních zásob a nebo kumulativní (souhrnná), kdy se zapisují uloţené cenné papíry podle druhu a mnoţství a uloţí je oddělené od svých vlastních zásob. Nepravidelná úschova je taková úschova, kdy firma cenných papírů můţe libovolně nakládat s přijatými cennými papíry k úschově a sloučit je s vlastními zásobami. To činí firmu cenných papírů vlastníkem a jedinou její povinností je na vyţádání vrátit cenné papíry v přesném mnoţství a druhu klientovi. Smlouvy, ve kterých jsou zakotveny povinnosti a práva ukladatele (klienta) a uschovatele (firma cenných papírů resp. banka) cenných papírů: Smlouva o úschově cenných papírů 34 (dle zákona č.591/ 1992 Sb. o cenných papírech). Smlouvou o úschově cenných papírů se zavazuje schovatel převzít listinný cenný papír k uloţení do samostatné nebo hromadné úschovy. Smlouva musí obsahovat určení osob, které jsou oprávněny s listinným cenným papírem ukládaným do úschovy nakládat. Není-li ve smlouvě úplate určena, má schovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Smlouva o správě cenných papírů 36 Touto smlouvou se zavazuje správce, ţe bude činit po dobu trvání smlouvy veškeré právní úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv spojených s určitým cenným papírem a vlastník cenného papíru se zavazuje zaplatit za to úplatu. Není-li úplata ve smlouvě určena, má správce právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Smlouva o uložení cenných papírů 37 Opatrovatel se zavazuje převzít listinný cenný papír, aby je uloţil a spravoval, a sloţitel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Není-li úplata ve smlouvě určena, má opatrovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy

22 V České republice má drtivá většina cenných papírů podobu dematerializovaných (zaknihovaných) cenných papírů, které prozatím eviduje Středisko cenných papírů Majetková správa Majetková správa 20 jsou zprostředkovatelské obchody firem cenných papírů resp. bank, které jsou zaměřeny na řízení portfolií zákazníků. Tyto obchody zpravidla realizují svěřenecká oddělení (trust departments), která jsou oddělena čínskou zdí od běţných aktivit firem cenných papírů. 21 Firma cenných papírů zde můţe vystupovat jako opatrovník a nebo agent. V případě opatrovníka firma cenných papírů spravuje svěřená aktiva a má na ně zároveň i právní nárok. V roli agenta firma spravuje svěřená aktiva, ale nemá na ně právní nárok. Aktiva jsou dále vlastněna klientem. V rámci personální majetkové správy, zaměřené na individuální klienty, firma cenných papírů nabízí svým klientům čtyři základní služby a to: správu personálního trustu, majetková vyrovnání, ochrana majetku, řízení osobních účtů. V rámci institucionální majetkové správy se firma cenných papírů zaměřuje na své institucionální klienty (penzijní fondy, investiční fondy, neziskové organizace jako jsou univerzity, nemocnice a různé nadace) Investiční poradenství Velmi významnou sluţbou poskytovanou v rámci investičního bankovnictví je investiční poradenství. Je základní sluţbou kaţdé firmy cenných papírů a banky zaměřující se na investiční bankovnictví. Kvalitní investiční poradenství je základem úspěšnosti při získávání nových atraktivních zákazníků. Investiční poradce poskytuje klientům většinou 19 Společnost UNIVYC, a.s., která se po obdrţení povolení k činnosti centrálního depozitáře přejmenovala na Centrální depozitář cenných papírů, a.s., započala s nezbytnými kroky k zahájení své činnosti, kdy dojde k naplnění předpokladů zákona č.256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění, a Centrální depozitář cenných papírů, a.s. převezme evidence SCP. 20 Někdy je majetková správa nazývána jako svěřenecké bankovnictví trust banking 21 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC Publishing, str

23 bezplatnou konzultaci a dává na vědomí, jaké jsou moţnosti a rizika investování Fúze a akvizice Fúze a akvizice nebo-li mergers and aquisitions jsou zprostředkovatelské obchody firem cenných papírů (resp. bank), které jsou zaměřeny na zprostředkování převodu rozhodujícího balíku akcií na jiného akcionáře. 22 K fúzi dochází v případě, ţe dojde ke sloučení dvou společností a výsledkem je jedna společnost s novým názvem, který je často kombinací názvů předchozích společností. Fúze je často nazývaná jako fúze rovných neboť k ní dochází v přátelské atmosféře a jedná se o vzájemné rozhodnutí dvou rovných společností o tom, ţe se spojí a vytvoří jednu jednotku. Naopak v případě akvizice dochází ke skupování kontrolního balíku akcií jedné společnosti druhou společností. Nevzniká a nezaniká ţádná společnost jen větší společnost kupuje menší společnost. Obchodem firem cenných papírů se fúze a akvizice stali v 80. letech a tvoří velmi významnou část výnosů. Fúze a akvizice by mohli působit dojmem, ţe se jedná o krátkodobý obchod, avšak není to pravda, neboť uzavření tohoto obchodu často trvá aţ 2 roky. Cenou za zprostředkování takové transakce je firmě cenných papírů provize, která můţe být plochého charakteru (procento z prodejní ceny) a nebo degresivního charakteru. Většinou se vyuţívá takzvané Lehmanovy formule (z 1 mil. se platí 5 %, z 2. mil. 4 % atd.) Do tohoto typu obchodu investičního bankovnictví patří také jiţ dříve zmíněný merchant banking, kdy firmy cenných papírů vstupují finančně a majetkové do investičních obchodů například poskytují úvěry, záruky, zabezpečují ručitelský typ emisí cenných papírů apod. 1.4 Investiční instrument jako předmět obchodů investičního bankovnictví Investiční instrumenty jsou předmětem investičních obchodů. Tyto investiční instrumenty, ti co je nabízejí a ti co je poptávají vytváří trh s investičními instrumenty. Trh s investičními instrumenty je místo, kde prodávající jako vlastník cenných papírů na trhu 22 MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. 1. vyd. Praha : ETC Publishing, str

24 s investičními nástroji hledá potenciálního kupce. Kupující naproti tomu vstupuje na trh s investičními nástroji za účelem získat do svého vlastnictví investiční nástroje. 23 Investiční instrument se zpravidla vymezuje jako aktivum, které investorovi přináší nějaký nárok na budoucí příjem, a to ať uţ se jedná o příjem v podobě dividend, kupónových plateb, úroků nebo o příjem v podobě kurzových zisků. 24 Investiční instrumenty lze rozdělit na finanční a reálné instrumenty, které se od sebe liší svým hmotným a nehmotným charakterem. Obrázek 1 : Základní druhy finančních a reálných investičních instrumentů 25 Základní druhy finančních investičních instrumentů. Reálné investiční instrumenty Cizí měny Investiční instrumenty peněţního trhu Investiční instrumenty kapitálového trhu Investiční nástroje peněţního a kapitálového trhu Drahé kovy Reálné Investiční Nástroje Ost. Druhy komodit Nemovitosti Krátkodobé úvěry Krátkodobé Investiční cenné papíry Dlouhodobé investiční cenné papíry Investiční cenné papíry peněţního a kapitálového trhu Dlouhodobé úvěry Movité věci 23 POSPÍŠILOVÁ, Alena, POSPÍŠIL, Michal. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. 1. vyd. [s.l.] : Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o., str VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha : ASPI, a. s., str REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. Ostrava : KEY Publishing, str

25 Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu povaţuje za investiční instrument v uţším pojetí v České republice: investiční cenné papíry, cenné papíry kolektivního investování, nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněţním trhu, deriváty, přičemţ investiční cenné papíry jsou stejným zákonem vymezeny jako: akcie resp. obdobné cenné papíry, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu, dluhopisy resp. obdobné cenné papíry, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu, cenné papíry opravňující k nabytí cenných papírů (akcie či dluhopisu), se kterými se běţně obchoduje na kapitálovém trhu, s výjimkou platebních nástrojů, ostatní cenné papíry, se kterými se běţně obchoduje na kapitálovém trhu, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích, s výjimkou platebních nástrojů. 1.5 Investování na peněžním trhu Investiční instrumenty charakteristické pro peněţní trh jsou dány dobou splatnosti jednotlivých instrumentů. Tato doba splatnosti je maximálně 1 rok či kratší. Peněţní trh je trhem krátkodobých finančních instrumentů a je součástí finančního trhu. Uskutečňují se zde obchody třeba na několik hodin, dnů, týdnů či měsíců. Obchody zde většinou obstarává centrální banka a dealingová centra bank, neobchodují se prostřednictvím burz. Pro investiční instrumenty na tomto trhu je typický nízký výnos, nízké riziko ale zato vysoká likvidita. Peněţní trh je nazýván velkoobchodním trhem, neboť je to trh, na který vstupují hlavně institucionální investoři (ať uţ v přebytkové či nedostatkové pozici) jako jsou obchodní banky, velké průmyslové a prestiţní podniky, fondy peněţního trhu a také centrální banka Subjekty působící na peněžním trhu Z hlediska subjektů mají dominantní úlohu na peněţním trhu banky a centrální banka. Pro centrální banku je peněţní trh prostorem pro uskutečňování jejích měnově politických

26 záměrů. Banky obchodují mezi sebou a s centrální bankou zejména z důvodů řízení své krátkodobé likvidní pozice. 26 Na peněţním trhu se ze stejných důvodů mohou objevit i velké prestiţní nefinanční firmy a fondy peněţního trhu, které investují shromáţděné finanční prostředky do instrumentů peněţního trhu Investiční instrumenty peněžního trhu Mezi investiční instrumenty peněţního trhu patří státní pokladniční poukázky, komerční papíry a depozitní certifikáty. Státní pokladniční poukázky 27 Státní pokladniční poukázky jsou téměř bezrizikovým, krátkodobým a dluhovým cenným papírem. Je to typický instrument peněţního trhu a je vydáván na dobu splatnosti 3, 6, 9 měsíců aţ 1 rok ve formě na doručitele v zaknihované podobně. První státní pokladniční poukázka byla v České republice emitována v roce 1992 (v USA to bylo jiţ v roce 1929). Emitentem je hlavně stát, který je emituje prostřednictvím Ministerstva financí ČR z důvodu krytí deficitu státního rozpočtu a také Česká národní banka, která se snaţí emisí pokladničních poukázek ČNB řídit likviditu bankovního sektoru. Pokladniční poukázky jsou emitované na diskontované bázi 28. Primární emise pokladničních poukázek je v ČR organizována Českou národní bankou, a to pouze pro přesně vymezenou skupinu tzv. přímých účastníků, tvořenou bankami a obchodníky s cennými papíry. Primární emise probíhá buď formou holandské aukce pro skupinu přímých účastníků, kdy všichni uspokojení účastníci platí jednotnou cenu, nebo formou přímého prodeje vybraným přímým účastníkům. 29 Kdo není přímým účastníkem, nemůţe se aukce zúčastnit. Všechny subjekty, které chtějí získat pokladniční poukázku, musí mít v Registračním centru ČNB otevřen majetkový účet. Obchody s tímto cenným papírem zabezpečuje také ČNB. Komerční papíry Komerční papíry jsou takové finanční instrumenty, které emitují velké průmyslové podniky. Je to dlužní úpis emitovaný na diskontované bázi a jeho emisí emitent získává krátkodobé finanční prostředky. Průměrná doba splatnosti bývá 20 aţ 45 dnů, můţou to ale 26 REVENDA, Zbyněk, et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. Praha : Management press, str Angl. Treasury Bills 28 emisní kurz je niţší neţ jmenovitá hodnota. Drţitel poukázky v době splatnosti obdrţí jmenovitou hodnotu poukázky. Rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou mu činí zisk. 29 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha : ASPI, a. s., str

27 být i třeba jen 3 dny nebo aţ 270 dnů. V USA se komerční papíry vyuţívají velmi často, neboť jsou jednou z moţností pro firmy, jak získat volné zdroje, kdeţto v České republice se na ten pravý boom teprve čeká. Depozitní certifikáty 30 Je to instrument, který emitují banky pro získání volných finančních zdrojů a jako alternativu k termínovaným vkladům. Doba splatnosti je zpravidla několik měsíců aţ rok a mohou být vydávány na doručitele i na jméno. Existují různé druhy depozitních certifikátů. Příkladem mohou být například velkoobchodní depozitní certifikáty, které se emitují s cílem nabídnout je velkým institucionálním investorům. Naopak také existují maloobchodní depozitní certifikáty určené pro drobné investory. Dalšími typy depozitních certifikátů jsou: s proměnlivým zúročením, jumbo, yankee, Asijské, dealerské a rolované. 1.6 Investování na kapitálovém trhu Kapitálový trh lze definovat jako systém institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím různých forem cenných papírů. 31 Struktura kapitálového trhu je mnohem různorodější neţ u peněţního trhu. Vstupuje na něj více subjektů a je zde i větší výběr finančních instrumentů. Kapitálový trh je dělen na primární kapitálový trh a sekundární kapitálový trh. V případě prvotní emise cenného papíru se jedná o primární trh nebo-li o trh nových cenných papírů.sekundární kapitálový trh je trhem starých cenných papírů, které jsou obchodovány podruhé aţ po x-té. Obchody na sekundárním trhu jsou uskutečňovány buď burzovně, tedy prostřednictvím burzy cenných papírů nebo mimoburzovně. Burza cenných papírů je organizovaná forma obchodování s cennými papíry a obchody zde mohou provádět pouze členové burzy (ti, kteří splnili přísné regule a podmínky burzy) a jen s kvalitními instrumenty, které burza přijme k obchodování. V České republice máme v současnosti dvě burzy a to Burzu cenných papírů Praha, a. s. a nově od roku 2008 RM systém, který dříve fungoval mimoburzovně. Mimoburzovní trh, nazýván také jako OTC over the counter, je trh, který neprobíhá prostřednictvím burzy, ale je organizován 30 Angl. Certificate of Deposit 31 REVENDA, Zbyněk, et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. Praha : Management press, str

28 pomocí určitého subjektu nebo přímo mezi bankami a dalšími zprostředkovateli Subjekty na kapitálovém trhu Na kapitálový trh vstupují jak emitenti, tak investoři. Emitenti jako ti, kteří si na kapitálovém trhu hodlají vypůjčit a tím získat volné finanční prostředky a investoři jako ti, kteří se snaţí zvýšit hodnotu investovaného kapitálu. Emitenty jsou stát a celý veřejný sektor, banky a velké nefinanční firmy (průmyslové i obchodní). Investory pak jsou investiční, podílové a penzijní fondy, domácnosti, banky a pojišťovny, ale i velké nefinanční firmy Investiční instrumenty na kapitálovém trhu Kapitálový trh nabízí řadu dlouhodobých investičních instrumentů, do kterých je moţné investovat respektive díky kterým lze získávat volné finanční zdroje. Mezi tyto instrumenty patří majetkové cenné papíry jako jsou akcie, zatimní listy, podílové listy a také dluhové cenné papíry (dlouhodobé dluhopisy) a deriváty, které nejsou cenným papírem zato dobrým nástrojem kapitálového trhu. Dále sem také patří smlouvy o penzijním připojištění, smlouvy o správě aktiv, investiční certifikáty a ETF s 32. Následně budou blíţe charakterizovány tyto instrumenty: akcie, zatimní list, podílový list a dluhopis. Akcie Akcie je majetkový cenný papír, jehoţ drţbou je majitel oprávněn podílet se na zisku společnosti, která akcii emitovala, podílet se na řízení akciové společnosti, podílet se na likvidačním zůstatku v případě, kdy společnost vstupuje do likvidace a také má přednostní právo na nové, mladé akcie, které se společnost rozhodla emitovat. Kaţdá jednotlivá akcie má svou nominální hodnotu, která musí být u všech stejná, coţ neplatí mezi jednotlivými balíky akcií. Práva spojená s akcií se mohou měnit u jednotlivých druhů akcií: kmenové akcie, které zahrnují všechna zmíněná práva, prioritní akcie, se kterými je spojeno přednostní právo na výplatu dividend, zaměstnanecké akcie, s těmito akciemi jsou spojena všechna práva, ale jsou 32 ETF s = burzovně obchodovatelné fondy, investuje se do celého balíku akcií

29 určeny pouze pro stávající zaměstnance. S akcií je úzce spojen i zatimní list představující cenný papír, který po určenou dobu zastupuje akcii a po uplynutí této doby je vyměněn za akcii. Převádí se indosamentem nebo rubopisem a vyuţívá se například v případě, kdy se zakládá společnost a čeká se na investory zájemce o akcii aţ splatí celý základní kapitál. Do té doby jsou drţiteli pouze zatímního listu a zapsáni do speciální listiny. Po splacení celého základního kapitálu je zatimní list vyměněn za akcii. Podobně fungují také poukázky na akcii, které zastupují akcie v případě zvyšování základního kapitálu společnosti do doby neţ se zvýšení zapíše do obchodního rejstříku. Podílový list Podílový list je majetkový cenný papír, se kterým je spojeno právo majitele podílet se na výnosu fondu, který podílový list vydal a právo na odpovídající část majetku podílového fondu. Nemají však právo zasahovat do hospodaření a řízení fondu. Podílové fondy tyto listy vydávají (prodávají) za účelem získání prostředků od malých vkladatelů, které dále investují na finančních trzích. Podle toho, jak jsou fondy úspěšné na těchto trzích, se odvíjí kurz podílového listu. Jestliţe kurz roste, pak hodnota majetku podílového fondu také roste a investice je výhodnější. 33 Dluhopis Dluhopis je úvěrový cenný papír, který představuje dlouhodobý závazek emitenta (dluţníka) vůči majiteli tohoto cenného papíru. Dluţník tyto dluhopisy vydává, aby získal prostředky, které potřebuje ke své činnosti. 34 Investor (majitel dluhopisu) po celou dobu drţení dluhopisu má nárok na výplaty úroků a na vrácení nominální hodnoty dluhopisu v době splatnosti. Pokud čekat nechce, můţe nabídnout dluhopis dál na kapitálovém trhu. V České republice je trh s dluhopisy mnohem rozvinutější neţ samotný akciový trh a to z důvodu, ţe dluhopisy jsou méně rizikové a jsou povaţovány za bezpečnou investici i přes niţší výnos [online] [cit ]. Podílové listy. Dostupné z WWW: < [online] [cit ]. Dluhopisy. Dostupné z WWW: <

30 1.7 Fondy kolektivního investování Podílové fondy jsou formou kolektivního investování, které je nedílnou součástí investičního bankovnictví, neboť skýtá subjekty zprostředkovávající investiční sluţby. Podstatou kolektivního investování je shromaţďování finančních prostředků od více investorů za účelem hromadného investování do investičních instrumentů prostřednictvím fondů, které je zaloţeno na principu diverzifikace rizika a následného obhospodařování majetku fondu. Mezi další formy kolektivního investování patří Investiční společnosti, investiční fondy, ale mohou sem i patřit penzijní fondy či domácnosti (prostřednictvím investičních klubů, které však nejsou příliš rozšířeny v České republice) Investiční společnost Investiční společnost je finanční instituce s právní subjektivitou a udělenou licencí od regulatorního orgánu. Jejím úkolem je zakládat a obhospodařovat podílové fondy. Mohou vykonávat dle legislativy a udělené licence i řadu dalších činností, kterými mohou být například poradenství, vedení účetnictví, správa majetku investičních fondů, podílových fondů resp. jiné investiční společnosti, poskytování úschovy cenných papírů, daňové sluţby či propagace. Ve vyspělých zemích právě proto podléhají přísné regulaci. Investiční společnost musí být zaloţena jako akciová společnost s minimálním kapitálem EUR Investiční fond Investiční fond je subjekt, který vzniká jako akciová společnost s minimálním základním kapitálem EUR a má právní subjektivitu. Investiční fond vydává akcie, které nesou všechna práva s ní spojená, avšak nesmí vydávat zaměstnanecké akcie a dluhopisy. Po první roce musí kapitál dosáhnout hodnoty min CZK a termín investiční fond musí být uveden v názvu společnosti. Mohou vznikat v podobě uzavřené či otevřené. V ČR existují pouze v uzavřené formě

31 1.7.3 Podílový fond Podílový fond se odlišuje od ostatních subjektů hlavně tím, ţe nemá právní subjektivitu, to znamená, ţe podílový fond musí někdo založit a spravovat. Tím někým je právě zmíněná investiční společnost, která pro podílový fond také emituje podílové listy (definice viz. kapitola Investiční instrumenty na kapitálovém trhu). Podílové listy můţe investor nakoupit či zpětně odprodat za kurz přepočítávaný kaţdý obchodní den jako podíl na čistém obchodním jmění fondu připadající na podílový list. Čisté obchodní jmění 35 nebo-li ČOJ je majetek fondu upravený o hodnotu závazků, nesplacených poplatků a potenciálních ztrát. Kaţdý podílový fond musí mít ze zákona svůj prospekt nebo-li statut, ve kterém jsou obsaţeny informace o investiční politice fondu, o způsobu nakládání s výnosy z majetku fondu, údaje o tom, zda je fond zřizován jako otevřeny nebo uzavřený, údaje o veřejné obchodovatelnosti podílových listů, o výši úplaty za obhospodařování majetku fondu, o způsobu výplaty výnosu a údaje o bance, která bude pro investiční společnost vykonávat funkci depozitáře. Podílové fondy mají zákonem o kolektivním investování předepsáno, do jakých instrumentů mohou investovat. Podílové fondy budou blíţe analyzovány ve 3. kapitole a právě proto je tato kapitola zaměřena na výklad jednotlivých druhů podílových fondů a jejich specifika. Podílové fondy jsou v posledních dobách tak populární a vyhledávané právě pro řadu svých výhod: analýza vývoje trhů je prováděna profesionálními analytiky a portfolio manaţeři, diverzifikace rizika, vysoká likvidita, nízká počáteční investice, po 6 měsících výnosy z prodeje podílových listů osvobozeny od daně z příjmů, ale nakonec i nevýhod: vyšší poplatky, které vedou k dlouhodobějšímu zhodnocení, vklady nejsou pojištěny vládou krach fondu = nulová šance získání peněţních prostředků zpět. 35 Angl. net asset value

32 Poplatky a výkonnost podílových fondů Jednou z nevýhod podílových fondů jsou poplatky. Existují čtyři druhy poplatků: vstupní, výstupní, správcovský (obhospodařovatelský, manaţerský) a poplatek za přestup. Vstupní poplatky se účtují při pořízení podílového listu a sniţuje podíl investora na čistém obchodním jmění. Výstupní poplatek je účtován při odkupu podílových listů fondem a tedy při výstupu investora z fondu. Tento poplatek se často kaţdým rokem sniţuje, aby přiměl investora setrvat aţ do konce investičního horizontu. Správcovský nebo-li manaţerský poplatek je účtován kaţdý rok a hradí náklady jako jsou mzdy či marketing. Kdyţ se investor rozhodne přestoupit do jiného fondu téţe investiční společnosti, je mu účtován poplatek za přestup. Existuje nástroj na porovnání cen (poplatků) u fondu. Tento nástroj (ukazatel) se nazývá TANK. TANK je ukazatel nákladovosti, pouţitelný v podstatě pro jakýkoliv investiční produkt. Procentem vyjadřuje, jak drahý je určitý (spořící) investiční produkt. 36 Výkonnost podílových fondů je moţné porovnávat mezi fondy stejné kategorie, s výkonností historickou a nebo se srovnávacím indexem zvaným benchmark Členění podílových fondů Dle různého hlediska můţeme rozlišit několik typů podílových fondů: Hledisko zda do fondu lze libovolně vstoupit či z nich vystoupit Otevřené fondy otevřené fondy v ČR tvoří 98% všech fondů. Otevřené fondy nelimitují počet emitovaných podílových listů a tedy ani počet podílníků, takţe investor můţe kdykoliv od fondu získat nové podílové listy a kdykoliv je naopak vrátit fondu k proplacení. Uzavřené fondy tyto fondy vydávají limitovaný počet AKCIÍ a tím omezují i počet podílníků. Akcie uzavřeného podílového fondu lze získat či prodat pouze pomocí burzy [online] [cit ]. Co je ukazatel TANK?. Dostupné z WWW: < 37 Benchmark fondu je jeho hlavním srovnávacím měřítkem. Nejčastěji to je dobře známý trţní index, kombinace indexů nebo vlastní index (není-li k dispozici vhodný index). Porovnávání výkonnostních a rizikových indikátorů fondu vůči benchmarku je jednou z moţností, jak dosáhnout kvalitní správy aktiv fondu

33 Hledisko druhu aktiv, do kterých fondy investují Fondy akciové (alespoň 66% portfolia v akciích resp. akciových indexů, v ČR tvoří akciové fondy 20-30% všech fondů, fondy dluhopisové (akcie maximálně 10%, zbytek v dluhopisech), fondy peněžního trhu (krátk. Dluhové instrumenty obchodované na peněţním trhu), fondy smíšené (portfolio tvořené jak akciemi, tak dluhopisy a i nástroji peněţního trhu), indexové fondy (investují do akcií zahrnutých ve sledovaném akciovém indexu), fondy zajištěné (převáţná část majetku v dluhopisech a menší část v opčních kontraktech), fondy zastřešovací fondy fondů (portfolio tvoří podílové listy jiných podílových fondů). Hledisko domicilu a měny Fondy české, které jsou registrovány na území ČR a fondy zahraniční registrované v zahraničí. Z hlediska měny rozdělujeme fondy korunové (jsou spravovány v české měně) a fondy cizoměnové (znějí na měnu zahraniční). Hledisko investiční politiky Růstové fondy (záměrem je zhodnocení kapitálu), růstově-výnosové fondy (záměrem je kromě zhodnocení kapitálu také přinášet podílníkům výnos z investice), výnosové fondy (cílem především vyplácení pravidelného důchodu z investice) Druhy fondů Fondy peněžního trhu Fondy peněţního trhu jsou určeny pro nejkratší investiční horizont a nejmenší úroveň rizika. Investují svůj majetek do instrumentů peněţního trhu tedy do státních pokladničních poukázek, dluhopisů se splatností do 1 roku a bankovních termínovaných vkladů. Výnosy se u tohoto typu fondu odvíjejí od úrovně úrokových sazeb. Dluhopisové fondy Fondy dluhopisové jsou fondy, u kterých je minimální investiční horizont 2-3 roky a investují převáţnou část majetku do bankovních, komunálních, státních a korporátních dluhopisů. Je zde nízká míra rizika aţ na dluhopisové fondy výnosové high-yield, které investují do dluhopisů s ratingem Baa (Moody s) nebo BBB (Standard & Poor s) či do takzvaných junk bonds tedy do čistě spekulativních dluhopisů. Výnos se odvíjí od úrokových sazeb a i od makroekonomických veličin

34 Zajištěné fondy Nazývané také jako garantované a jsou určeny pro investiční horizont 3-5 let s nízkou aţ střední úrovní rizika. Princip zajištěných fondů je v tom, ţe garantují investorovi ochranu určitého procenta hodnoty investice před ztrátou (často to bývá 90% nebo 100%). To závisí na tom, zda jsou fondy zřízeny na dobu určitou či neurčitou. U fondů zřízených na dobu určitou, je moţné investorům zaručit vrácení 100% hodnoty investice, ale jen za předpokladu, ţe je to ke konci investičního období. U fondů zřízených na dobu neurčitou (investor můţe kdykoliv vstoupit a vystoupit) je garantována ochrana vrácení vloţené investice například jen 90%. Zastřešovací fondy Také zvané jako fondy fondů jsou fondy zastřešovací, které investují do podílových listů jiných podílových fondů. Je zde střední aţ vyšší riziko, které je však dvakrát diverzifikováno. Smíšené fondy Portfolio těchto fondů je mixem nástrojů peněţního trhu, dluhopisů a akcií. Míra rizika se pak odvíjí od podílu jednotlivých nástrojů v portfoliu. Akciové fondy Tyto fondy mají nejdelší investiční horizont a nejvyšší míru rizika. Portfolio tohoto fondu je tvořeno akciemi (66% v akciích minimálně). 1.8 Legislativa týkající se investičního trhu v České republice Česká národní banka je podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance zodpovědná za dohled nad finančním trhem v České republice. Česká národní banka působí jako integrovaný orgán dohledu nad finančním trhem České republiky od 1. dubna roku ČNB tak převzala agendu Komise pro cenné papíry, Úřadu pro dozor nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním MF a Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami, které zanikly. Od ledna 2008 bylo dosavadní sektorové členění tří dohledových sekcí (dohled nad bankami, pojišťovnami a kapitálovým trhem). Stanovuje pravidla, která chrání stabilitu

35 bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví a penzijního připojištění. Systematicky reguluje, kontroluje, vyhodnocuje a popřípadě postihuje nedodrţování stanovených pravidel. V rámci kapitálového trhu vykonává dohled nad obchodníky s cennými papíry, emitenty cenných papírů, centrálním depozitářem, jinými osobami vedoucími evidenci investičních nástrojů, investičními společnostmi, investičními fondy, provozovateli vypořádacích systémů, organizátory trhů s investičními nástroji a dalšími osobami. Dle zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů Česká národní banka při výkonu dohledu nad kapitálovým trhem posiluje důvěru investorů a emitentů investičních nástrojů v kapitálový trh zejména tím, ţe přispívá k ochraně investorů a rozvoji kapitálového trhu a podporuje osvětu v této oblasti. Další důleţité zákony upravující dění na kapitálovém trhu: Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, zároveň navazuje na přímo pouţitelné předpisy Evropských společenství a upravuje poskytování sluţeb v oblasti kapitálového trhu, ochranu kapitálového trhu a investorů a veřejnou nabídku cenných papírů. Tento zákon nahradil zákon o burze cenných papírů. Prováděcí nařízení č. 1287/2006 k směrnici o trzích s finančními nástroji je nařízením, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o evidenční povinnosti investičních podniků, hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice. Směrnice 2004/39/ES zavádí celkový rámec reţimu regulace finančních trhů ve Společenství a mimo jiné stanoví: provozní podmínky týkající se provádění investičních a doplňkových sluţeb a činností investičními podniky; organizační poţadavky (včetně evidenčních povinností) pro investiční podniky provádějící takové sluţby a činnosti na profesionálním základě a pro regulované trhy; poţadavky týkající se hlášení obchodů s finančními nástroji; poţadavky ohledně transparentnosti obchodů s akciemi. 38 Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje kolektivní investování. Je to zákon, který nabyl účinnosti dne 1. května 2004 vstupem České republiky do

36 Evropské unie a nahradil předchozí zákon č. ěč8/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Nařízení Evropské centrální banky (ES) č. 958/2007 o statistice aktiv a pasiv investičních fondů. Vyhlášky související s obchodníky s cennými papíry, investičními zprostředkovateli a kolektivním investování (obsaţeny v přílohách B a C). Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Zákon č. 191/ 1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem o změnách některých zákonů. Zákon č. 377/2005 Sb., zákon o finančních konglomerátech, o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V roce 2008 byly přijaty některé zákony, které změnily a upravily podnikání finančních institucí a dalších osob podléhajících regulaci a dohledu: Novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu (MiFID) Dne 30. června 2008 byla pod č. 230/2008 Sb. vyhlášena novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která nabyla účinnosti Novela je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, o trzích finančních nástrojů (MiFID) a přináší řadu změn, např. zařazení poradenství mezi hlavní investiční sluţby, zavedení vázaných zástupců, nové informační povinnosti (pre a post trade transparence), další nároky na provádění pokynů za nejlepších podmínek (best execution), odkrývání provizí atd. Novela zákona současně obsahuje i další změny nad rámec MiFID (např. částečnou liberalizaci evidencí CP) a změny dalších zákonů, například v oblastech rozšíření povoleného počtu nemovitostí vlastněných jednou nemovitostní společností, uvolnění definice hypotečního

37 úvěru, moţnost přeměny komoditních burz na akciové společnosti a moţnost komoditních burz organizovat trh s deriváty. Novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu Dne 12. února 2008 byla pod č. 29/2008 Sb. vyhlášena dílčí novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která umoţňuje financování Garančního fondu obchodníků s cennými papíry dotacemi nebo návratnou finanční výpomocí ze státního rozpočtu, čímţ mj. reagovala na nepříznivou finanční situaci Garančního fondu, který nebyl schopen vyplatit neuspokojené nároky klientů obchodníků s cennými papíry v úpadku Česká národní banka Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem. In. Praha : Jerome, 2008 [cit ]. Dostupné z WWW:< y/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2008_cz.pdf>. ISBN

38 2 Dosavadní vývoj trhu investičního bankovnictví v České republice 2.1 Historie investičního bankovnictví ve světě a v ČR Vývoj investičního bankovnictví v ČR a ve světě se výrazně liší. Nejvíce se odlišuje americké investiční bankovnictví, kde funguje naprosto odlišný model začlenění investičního bankovnictví a to takový, ţe investiční bankovnictví je striktně odděleno od komerčního bankovnictví. V minulosti univerzální banky prováděly jen depozitní a úvěrové obchody, ale neprováděly investiční obchod a investiční banky byly v minulosti zakládány jako obchodní společnosti nikoliv jako korporace 40, k provádění svých obchodů nemusely být licencovány a nepodléhaly tak korporativní regulaci. Mohly tak provádět nejen obchody s cennými papíry, ale i další obchody, které uznaly za vhodné. I přes omezení, komerční banky stále více pronikaly do světa investičního bankovnictví a to vedlo k velké liberalizaci v americkém bankovnictví a k úplné integraci (sjednocení) komerčního a investičního bankovnictví. A to bylo také podnětem pro vznik zákona nazývaného Glass-Steagall Act v roce 1933, aby minimalizoval konflikty zájmů dané zmíněnou integrací a vytvořil méně rizikový bankovní systém. Glass-Steagall Act učinil revoluční změny a to takové, ţe zakázal komerčním bankám obchodovat s cennými papíry na vlastní riziko a účet (kromě vládních cenných papírů a komunálních dluhopisů), omezil nákup cenných papírů komerční bankou na dluhové CP, zakázal slučování se komerčních bank s firmami obchodující v investičním bankovnictví a zakázal firmám obchodujících v investičním bankovnictví obchodovat v komerčním bankovnictví. Zajímavostí je, ţe komerční banky mohly obchodovat s cennými papíry v zahraničí. Glass - Steagall Act prosazen kongresmany Carterem Glassem a Henrym Steagallem prakticky rozdělil aktivity univerzálních bank a vytvořil komerční banky a firmy cenných papírů. Univerzální banky stály před volbou: buď být komerční bankou, nebo se stát firmou cenných papírů. Mezi základní cíle Glass-Steagall Act patřilo obnovit důvěru v komerční bankovní systém právě oddělením bankovnictví, zabránit toku finančních prostředků z komerčního bankovnictví do spekulativních obchodů investičního 40 Akciová společnost

39 bankovnictví, eliminovat konflikty zájmů (konflikt zájmu při obchodování s cennými papíry) a omezit koncentraci moci. Jelikoţ od doby vzniku tohoto zákona jiţ existovala a postupně se zdokonalovala regulace bankovního a finančního trhu a existovalo propracované zákonodárství omezující konflikt zájmů a insider trading, začalo se uvaţovat o zrušení. Cíle byly naplněny a navíc byly americké banky velice znevýhodňovány tímto zákonem v mezinárodním konkurenčním boji. Glass- Steagallův zákon byl tedy postupně liberalizován aţ byl nakonec v roce 1999 zrušen prezidentem B. Clintonem. Zlí jazykové tvrdí, ţe zrušení zčásti zapříčinilo vznik současné finanční krize. V americkém investičním bankovnictví se bude konat největší zásah od Glass- Steagallova zákona. Podle světových tisků by se mělo jednat o největší státní zásah od 30. let minulého století, kdy byl kongresmany prosazen Glass Steagallův zákon. Přezdívá se mu Volckerův návrh podle bývalého šéfa FEDu, Paula Volckera, který několik měsíců obhajoval radikální řez napříč velkými bankami. Cílem tohoto zásahu je oddělit části tradingu, hedgeových a private equity 41 fondů od bankovnictví. Smyslem pak je, ţe peníze daňových poplatníků nebudou pouţívány finančními domy na rizikové obchody s rychlými zisky. Finanční domy tak podstupovaly riziko s jejich penězi a čerpaly přitom informace, které mají k dispozici pouze komerční banky. Americký prezident Barrack Obama slíbil, ţe Američané jiţ nebudou doplácet na hazardní hry velkých bank, které je potřeba zachránit jen proto, ţe jsou moc velké, neţ aby si je vláda mohla dovolit padnout (politika to big to fail, která je zmíněná v kapitole univerzální model bankovnictví). Navrhovaný zákon můţe být ideální variantou Glass-Steagallova zákona pro současnou situaci. Na začátku 90. let se debatovalo v České republice o zavedení zákonů, které jsou analogické ke Glass-Steagallova zákonu. Nakonec se ale teoretikové i praktici přiklonili k evropskému modelu omezeného univerzálního bankovnictví. Odvětví českého investičního bankovnictví vykazovalo v 90. letech minulého století charakteristické znaky nově vznikajícího trhu, mezi jehoţ definiční charakteristiky patřilo: finanční liberalizace, vysoký stupeň informační asymetrie, nízká vypovídací schopnost účetních výkazů, značné kolísání fundamentálních kurzotvorných veličin, málo efektivní přemisťování úspor od přebytkových jednotek k jednotkám deficitním, neúměrně vysoká riziková averznost přebytkových jednotek, nízká likvidita sekundárních trhů cenných papírů, 41 private equity znamená střednědobé aţ dlouhodobé financování poskytované za získání podílu na základním kapitálu podniků, jejichţ akcie nejsou obchodovány na burze a které mají potenciál pro tvorbu hodnoty v budoucnu

40 vysoká transakční volatilita trhů cenných papírů, nefunkční systém nejen soukromého a soudního, ale i regulatorního vynucování privátních finančních kontraktů, nedostatečná ochrana vnějších investorů. 42 Počátky českého investičního bankovnictví vyústily převáţně z kupónové metody české privatizace, která spočívala v umělé počáteční veřejné nabídce více neţ 1700 akciových společností. Třetí vlna kupónové privatizace nebo-li následný proces spontánní privatizace a koncentrace vlastnických práv vytvořil nové vlastnické a soukromé struktury českých podniků. To všechno však nebylo zadarmo a vytvořila se tak i nedostatečná ochrana práv vnějších investorů, coţ vyvolalo podlomení důvěry široké investiční veřejnosti ve vznikající české trhy cenných papírů. Ve fázi dlouhodobé stagnace se české investiční bankovnictví nacházelo v 90. letech z důvodu minimálního postavení trhu cenných papírů ve finančním systému. Velkou roli hrála oligopolní struktura bankovního zprostředkovatelského trhu, která alokovala většinu úspor. Management oligopolních bank je charakteristický arogantním chováním vůči klientům i konkurenci a vládní politiku v oblasti bankovnictví diktovaly právě tyto oligopolní banky. Většího významu nabylo investiční bankovnictví pouze v polovině 90. let, kdy se nejen obchodníci s cennými papíry, ale i banky angaţovaly při zprostředkování takových investičních obchodů, jejichţ základem byla koncentrace vlastnických práv. Nejdůleţitější oblastí v období přechodu z modelu centrálně plánované ekonomiky na model trţní je vytvářet institucionální prostředí. Tato oblast se značně zanedbala a důvodem tomu byla teoretická i praktická neznalost tvůrců ekonomické reformy o fungování světových trhů cenných papírů, nikoliv účel. Právě nedokonalé institucionální prostředí bylo zdrojem problémů českého investičního bankovnictví. Typickým příkladem nedokonalého institucionálního uspořádání bylo právě české kolektivní investování. Fondy kolektivního investování se v době privatizace staly nástrojem pro nezkušené investory, kteří nechtěli investovat své prostředky na vlastní pěst. V první vlně privatizace bylo pře 400 fondů, které měli asi 73 % celkového majetku přiděleného pro první vlnu. Této vlny se mohly zúčastnit pouze investiční fondy (jako akciové společnosti). V druhé vlně to bylo 353 fondů s 63 % privatizovaného majetku s tím, ţe se této vlny mohly zúčastnit pouze podílové fondy (bez právní subjektivity). Po privatizačním období zájem drobných investorů o kapitálový trh opadá a veškerá aktivita je na investičních a podílových fondech, které se náhle mění na jiné právní subjekty. 42 MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1. Praha : Ekopress, str

41 Dochází k tunelování, uvalování nucených správ, konkurzům a likvidacím. Proběhla novela zákona o investičních společnostech a investičních fondech a podmínila jejich působení v ČR na základě povolení Komise pro cenné papíry. Zlomovým bodem je rok 2004, kdy došlo ke vstupu ČR do Evropské unie a harmonizace české legislativy s evropskou. Zákon o investičních společnostech a investičních fondech byl nahrazen zákonem o kolektivním investování, který zvyšuje ochranu investorů, zvyšuje investiční možnosti a snižuje daně u fondů. 2.2 Vývoj kapitálového trhu v České republice Novodobá historie kapitálového trhu se datuje od roku 1993 a vznikl zejména na základě kupónové privatizace. Přesto jiţ v roce 1850 byly v českých zemích prostřednictvím vídeňské a budapešťské burzy obchodovány akcie a zahraniční měny. O pár let později, přesněji v roce 1871, se sešli významní představitelé hospodářské sféry v čele s Aloisem Olivou a shromáţdili finanční prostředky ( zlatých) na vznik a provoz první praţské burzy nazývané Pražská burza pro zboží a cenné papíry. Na této burze byly kótovány akcie podniků sídlících v českých zemích. V roce 1892 byla zřízena také plodinová burza, zajišťující hlavně obchody se zemědělskými plodinami (zejména obchod s cukrem byl tak významný, ţe se burza stala střediskem obchodu s touto komoditou pro celou oblast Rakouska Uherska). Byla zřízena nejdříve v Praze, ale poté vznikala také v dalších městech jako je Brno, Bratislava a Olomouc. V roce 1952 byla plodinová burza formálně zrušena z důvodu zřízení státního obilního monopolu, jejímţ vznikem burza ztratila význam. Po vypuknutí 1. světové války byly všechny burzy Rakouska Uherska včetně Praţské burzy zrušeny. Výjimkou v té době byla Vídeňská a Budapešťská burza, kterým byl nadále trpěn soukromý obchod. V roce 1919, tedy po skončení 1. světové války, byla činnost Praţské burzy obnovena, obchod se zboţím se stáhl do pozadí na burze probíhaly obchody pouze s cennými papíry. Československá ekonomika ve 20. letech a v druhé polovině 30. let rostla a s tím je spojen i růst Praţské burzy cenných papírů. Kapitálový trh byl v předválečném Československu na vysoké úrovni 43. S příchodem 2. světové války nastaly na trhu nemalé komplikace a byl přerušen meziválečný rozmach praţské burzy. Doba okupace postihla i Praţskou burzu. Byli z ní vyloučeni Ţidé a zakázány byly 43 O tom svědčí fakt, ţe v letech se praţská burza řadila objemem obchodů na 7. místo v Evropě

42 termínované obchody. V roce 1945 byly snahy o oţivení burzovní činnosti, ale nikdy se nepodařilo dosáhnout předválečné úrovně. Nejvíce vývoj českého kapitálového trhu ovlivnila přeměna české ekonomiky. Po roce 1989 docházelo k obnově kapitálového trhu po téměř padesátileté odluce. Státní banka československá tehdy uskutečňovala takzvaný prozatímní trh, na kterém se konaly aukce obligací a podílových listů emitentů vţdy po čtrnácti dnech. Prvními emitenty byly dvě banky, strojírenský podnik, pivovar a investiční společnost. V té době vznikal ale i Přípravný výbor pro zaloţení burzy, který byl později přejmenován na Burzu cenných papírů Praha, a. s. Do obchodního rejstříku byla zapsána 24. listopadu 1992 a 22. prosince 1992 byl uskutečněn poslední obchod na prozatímním trhu. Burza vznikla na základě zákona č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů 44 a první obchod na burze se uskutečnil 6. dubna 1993 se sedmi emisemi cenných papírů. Kapitálový trh a vývoj praţské burzy byl předurčen velkým třeskem v podobě kupónové privatizace. Při zadání pojmu kupónová privatizace do internetového vyhledávače, server wikipedia.org zobrazí definici, ţe se jedná o privatizační metodu, při které občané státu dostanou moţnost levného nákupu, případně obdrţí zdarma tzv. kupónové kníţky s určitým počtem tzv. kupónů, za které mohou následně získat vlastnický podíl v kterékoliv státem vlastněné společnosti, která je státními orgány do kupónové privatizace uvolněna. Jeden z hlavních autorů 45 kupónové privatizace v Československu, Tomáš Ježek, ji ale také nazval jako jakousi gigantickou počítačovou hrou pro 8,1 miliónu lidí v první vlně a pro 6,1 miliónu lidí v druhé vlně. 46 To napovídá, ţe tato privatizace proběhla ve dvou vlnách, aby se docílilo standardního kapitálového trhu. V první vlně, která nastala v Československu v roce 1992 a měla celkem pět kol, bylo na akciové společnosti přeměněno 1430 státních podniků a nabídnuto 299 miliónu akcií (z této vlny se na burzu dostalo k obchodování 622 akcií 22. června 1993 a o měsíc později 333 akcií). Ve druhé vlně v roce 1994 dalších 861 podniků a 155 miliónů akcií v průběhu šesti kol (z této vlny přišla na burzu emise 675 akcií). Jednalo se například o podniky ČEZ, Český Telecom, Českou spořitelnu, Čokoládovny, IPB, IPS, Komerční banku, Novou huť, OKD a Škodu Plzeň. V kaţdé vlně si kaţdý dospělý člověk mohl za 35 Kč zakoupit kupónovou 44 Tento zákon byl s účinností od 1. května 2004 zrušen a toto zrušení bylo začleněno do zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 45 Kupónová privatizace byla v Československu výtvorem především politiků a ekonomů. Za autory jsou povaţováni Dušan Tříska, Václav Klaus a jiţ zmíněný Tomáš Jeţek 46 JEŢEK, Tomáš. Privatizace české ekonomiky: její kořeny, metody a výsledky. 1. Praha : Oeconomica, s

43 kníţku a známku v hodnotě 1000 Kč (kaţdá kníţka obsahovala 10 kupónu po sto bodech). Kaţdý kdo vlastnil tuto kníţku byl nazýván drţitelem investičních kupónů. Ze samé povahy věci nemohla na konci kupónové privatizace a tedy na znovuzačínajícím sekundárním trhu na burze existovat počáteční trţní cena akcií. Všechny akcie měly jen nominální hodnotu ve výši 1000 Kč s tím, ţe bude sekundárním trhem nadále korigována. Kupónovou privatizaci provázelo několik problémů, které také ovlivňovaly vývoj nového českého kapitálového trhu. Problém první. Všechny akciové společnosti v rámci obou vln byly na burze kótovány rozhodnutím ministerstva financí, coţ burzu na dlouho poznamenalo, neboť kdyby společnosti vstupovaly na burzu samy, musely by splňovat řadu restriktivních podmínek a proto by se drtivá většina takzvaných kupónových společností ani na burzu a k obchodování nedostala. To však mělo destruktivní dopad na vyuţivatelnost a spolehlivost finančních informací, které společnosti musí trhu poskytovat. Společnosti se rozhodly neplnit informační povinnost jako protest proti státnímu zásahu do svého obchodního soukromí a umístění na burzu z moci úřední. To mohlo vést k pomalé smrti sekundárního akciového trhu. Burza neměla jinou moţnost neţ dané společnosti postupně vyřazovat z obchodování. Počet těchto společností v roce 1997 přesáhl Problém druhý. Legislativa kapitálového trhu a hlavně zákon o cenných papírech nebyl zrovna v souladu s tím, čeho se snaţila docílit kupónová privatizace. Nedokázala zabraňovat rozpadávání trhu, nízké likviditě trhu akcií, netransparentnosti tvorby kurzů, několika kurzům náleţících k téţe akcii, manipulovatelnosti s trhem, neexistující ochranu minoritních akcionářů. Nedokázala také čelit ani insider tradingu 47 nebo třeba self dealingu 48. Problém třetí. Veřejnosti byly nabízeny nejen akcie privatizovaných podniků, ale i privatizačních fondů, které nebyly dostatečně kontrolovány a docházelo k únikům a tunelování. To byl největší problém nově vzniklého kapitálového trhu - koncepčně nedokonalý zákon o investičních společnostech a investičních fondech z roku Ten totiţ správce majetku ve fondu povýšil na jeho vlastníka, čímţ o vlastnictví připravil čerstvě zrozené akcionáře investičních privatizačních fondů. Slabý a zcela nepřipravený dozor ministerstva financí nečinně přihlíţel, jak bují inovativní způsoby vykrádání fondů 49. K tomu docházelo například půjčováním cenných papírů na nesmyslně dlouhou 47 obchodování s akciemi na základě důvěrných informací 48 obchodování ve vlastní prospěch obchodníků 49 JEŢEK, Tomáš. Privatizace české ekonomiky: její kořeny, metody a výsledky. 1. Praha : Oeconomica, s

44 dobu a bez jakékoliv záruky, neplacením kupní ceny, fakturace nevýhodných cen či fiktivních nebo bezcenných sluţeb, placením extrémně vysokých záloh a poskytování nevýhodných úvěrů spřízněným osobám nebo také pomocí smluvních pokut. Okradeny byly statisíce drobných akcionářů a podle odhadů KCP komise cenných papírů zmizelo z investičních fondů 50 mld. Kč. Čtvrtým problémem byl také nepřiměřený aţ extrémní počet udělených licencí obchodníkům s cennými papíry (přelicencování). Působili prakticky bez dozoru a po skončení kuponové privatizace jich na českém kapitálovém trhu působilo na 500 díky permisivní 50 politice ministerstva financí. Stejně to bylo i s licencováním investičních privatizačních fondů. Pátý problém. Konflikt zájmu bankéřů. U zrodu burzy (jako členové burzovní komory) stáli bankéři, neboť jako jediní v 90. letech rozuměli financím. Docházelo však ke konfliktu zájmu, burzu chápali a vyuţívali ji spíše jako uţitečný nástroj svých bankovních cílů neţ jako samostatnou instituci, která bankám v podstatě konkuruje. Ekonomové se dodnes neshodli, zda byla kuponová privatizace šílený, nebo geniální experiment. "Nebyl to úplný nesmysl, ale zvrhlo se to," zhodnotil kupónovku ekonom John Nellis ze Světové banky. O tom, ţe to byla od začátku chyba, je přesvědčen Miloš Zeman, ale i řada světových ekonomů, jako je Josef Stieglitz či Jeffrey Sachs. Bankéř Gabriel Eichler nevidí problém v kupónovce, ale ve vývoji, který následoval. Zato Tříska stále trvá na tom, ţe to byla skvělá věc." Sen kaţdého akademika je dostat takovou příleţitost. Vyzkoušet si různé matematické modely a teorie v praxi. Myslím, ţe ti hoši nám to uţ tehdy strašně záviděli," říká dnes Tříska. 51 Kupónová privatizace v podstatě odstartovala obchodování na Burze cenných papírů Praha a po obou vlnách kupónové privatizace burza registrovala 1764 společností. Tento počet se nejevil jako přirozený a postupně během následujících let společnosti úprkem burzu opouštějí hlavně z důvodu, ţe je pro ně registrace jejich akcií zbytečná a nic nepřinášející. V roce 1994 byl zahájen výpočet oficiálního burzovního indexu PX (PX 50) a v roce 1996 se na burze začalo obchodovat také prostřednictvím elektronického obchodního systému, který byl nazván KOBOS (kontinuální obchodní systém) a doplnil tak aukci. V roce 1997 došlo k vyřazení 1301 nelikvidních emisí akcií z volného trhu 50 Permise svolení, povolení, souhlas 51 KLÍMOVÁ, Jana. [online] [cit ]. Kuponová privatizace: pokus, který nemá obdoby. Dostupné z WWW: <

45 burzy. Kdyţ v roce 1996 do funkce předsedy burzovní komory nastoupil sám Tomáš Jeţek, začal intenzivně pracovat na návrhu zákona o Komisi pro cenné papíry. Komise pro cenné papíry začala fungovat od 1. dubna 1998 a měla dva důleţité úkoly. Prvním byl zrevidovat všechny licence dříve udělené ministerstvem financí a druhým bylo prověřovat plnění informačních povinností emitentů veřejně obchodovaných cenných papírů. Komisi pro cenné papíry se podařilo dramaticky zredukovat počet obchodníků s cennými papíry z 500 na pouhých pár desítek. Stejně tak informační povinnost se podařila zlepšit po rozsáhlém pokutování. V témţe roce (1998) doplnil elektronický obchodní systém KOBOS díky nárůstu počtu obchodů, nový elektronický obchodní systém SPAD (systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů), který byl určen pro prestiţní a prvotřídní akcie. O rok později 4. ledna 1999 došlo k zavedení nového, kontinuálně propočítávaného indexu PX- D. V letech se o praţské burze mluvilo jako o nefungující instituci a uvaţovalo se o jejím prodeji či dokonce likvidaci a to z důvodu, ţe se ve světě začala vytvářet technologická bublina, která v roce 2000 praskla a to zapříčinilo výrazný pokles kurzů. Této situaci navíc také nepřidaly události 11. září 2001, kdy došlo k teroristickému útoku na world trade center v USA a účetní skandály v roce Přesto se burza cenných papírů vzchopila a 1. října 2002 zahájila obchodování s 1. zahraniční akciovou emisí Erste Bank. Rok 2004 byl pro praţskou burzu významným rokem. Byla zařazena do Federace evropských burz (FESE) 52 a americká Komise pro cenné papíry a burzy ji udělila statut definované zahraniční burzy a zařadila ji do prestiţního seznamu neamerických burz bezpečných pro investory (tímto statutem se Praha přiřadila k 28 burzám ve světě a usnadnilo to přístup amerických investorů na český kapitálový trh). Rok 2004 (28. duben) také přinesl první primární akciovou emisi (IPO) společnosti Zentiva. V roce 2006 bylo zahájeno obchodování s novými investičními instrumenty (investiční certifikáty, futures a warranty). Dne získala licenci energetická burza Praha a se uskutečnil první obchodní den na této burze. Poté o rok později rozšířila nabídku svých produktů o futures na elektrickou energii s místem dodání na Slovensku a rok později v Maďarsku. Zlomovým datem praţské burzy je bezpochyby 8. prosince Tohoto dne se majoritním akcionářem Burzy cenných papírů Praha stala Wiener Börse AG, jejíţ podíl na základním kapitálu burzy činí 92, 739 %. 52 souvislost se vstupem do Evropské unie

46 Tabulka 3: IPO s Initial public offering primární emise na burze: Datum Název společnosti Zentiva (první primární emise) ECM AAA VGP VIG NWR největší IPO v historii burzy Rok 2010? Očekává se největší počet IPO v historii burzy. Pramen: vlastní zpracování na základě údajů internetového serveru V Roce 2010 se očekává se primární emise IPO ČSOB, která by mohla mít pozitivní vliv na PX aţ 15 % a svým objemem by se mohlo jednat o vůbec největší IPO v historii burzy. Po vstupu na burzu by se měla rovnat akciím Komerční banky. 2.3 Vznik Světové finanční krize Celý svět se naučil, jak můţe vzniknout a vypadat taková světová finanční krize, jaké můţe mít následky a dopady na různé subjekty a sektory a co to můţe znamenat pro jednotlivce a společnost do budoucna. Finanční krize, která propukla v roce 2008 s globální působností je povaţována za nejhlubší finanční krizi od 30. let 20 století. Místo počátku však není v rozvojových zemích jako tomu bylo ve 30. letech 20 století, ale v jedné z nejvyspělejších zemí světa v USA. Začalo to jednoho dne, kdy pod tíhou silné konkurence a vysokého přeúvěrování obyvatelstva začaly banky nabízet takzvané Subprime hypotéky 53. Subprime hypotéky byly nabízeny takzvaným Subprime dluţníkům 54, coţ byli dluţníci bez ochoty a nebo schopnosti splácet. Typickým Subprime klientem americké finanční společnosti byl zájemce o nemovitost, který si sjednal hypotéku s variabilní úrokovou sazbou a navíc v prvních dvou aţ třech letech si sám mohl zvolit výši měsíční splátky. Ovšem výše splátek často ani nemusela pokrývat úrok. 55 Příčinou krize nejsou jen Subprime hypotéky, ale je to soubor činností a událostí, které s nimi přímo či nepřímo souvisí jako špatné oceňování úvěrového rizika, benevolentní 53 jedná se o úvěry na sekundárním trhu - jiţ jednou uzavřené úvěry, které byly znovu prodány za nízké ceny nebankovním společnostem. 54 Do této kategorie spadá v USA aţ 25% obyvatel 55 CHVÁTAL, Dalibor. [online] [cit ]. Americká hypoteční krize po česku. Dostupné z WWW: <

47 praktiky poskytování hypotečních úvěrů, nedostatečné chápání vnitřních rizik produktů, značná nedůvěra mezi finančními institucemi a neúměrné hodnocení ratingových agentur. Fannie Mae a Freddie Mac 56, další černé puntíky ve vývoji finanční krize. Tyto dvě hypoteční banky byly zřízeny vládou USA, aby získávaly fondy na financování hypoték. Banka Fannie Mae byla zaloţena v roce 1938 s původním cílem oţivit americkou ekonomiku trpící následky hospodářské krize z 30. let 20 století a v roce 1968 byla privatizována. Freddie Mac vznikla, aby zabránila monopolizaci trhu s hypotékami banky Fannie Mae a vytvořila tak protiváhu a volnou soutěţ mezi oběma společnostmi. Aktivita Fannie Mae a Freddie Mac byla oţivena právě sníţením úrokových sazeb, kterým FED (centrální banka USA) reagoval na recesi americké ekonomiky z roku Na americkém realitním trhu nastal obrovský boom a nejvíce z toho těţily právě hypoteční agentury Fannie Mae a Freddie Mac, které měly v té době velmi dobré hospodářské výsledky a to také proto, ţe hypotéky začali získávat i méně bonitní klienti. Všechno ale jednou končí a jelikoţ došlo k rychlému oslabení a následně i propadu tempa růstu cen nemovitostí, zvýšení úrokových sazeb a jiných nákladů, začalo se splácení hypoték zpoţďovat a narůstal také počet propadlých zástav. Příznivé hospodářské výsledky Fannie a Freddie nahradily ztráty, které se vyhouply aţ na 11 miliard dolarů a to vyvolalo obrovské potíţe v podobě bankrotu hypotečního trhu, které se zčásti snaţila vyřešit americká vláda a rozhodla se převzít nad oběmi agenturami kontrolu 57. Jeden pád následoval druhý. Kdyţ vypukla krize, docházelo k pádům a pohybům významných a renomovaných investičních bank na Wall Street. (viz tabulka č. 5). Téměř nejvýraznější událostí byl nepochybně bankrot investiční banky Lehman Brothers s téměř 160 letou historií, která vyvolala otřesy a pády akciových trhů po celém světě a vytvořila nedůvěru v ostatní finanční instituce. 56 Fannie Mae Federal National Mortgage Association, Freddie Mac Federal Home Loan Mortgage Corporation 57 Fannie a Freddie spravují a vlastní hypotéky v objemu 5,5 bilionu dolarů, coţ je necelá polovina celého hypotečního trhu v USA

48 Tabulka 4: Chronologický přehled událostí na Wall Street Investiční banku Bear Stearns koupila JPMorgan Chase & Co. Pád IndyMac představuje třetí největší bankovní krach v poválečné historii USA Banka Lehman Brothers zaţádala o ochranu před věřiteli kvůli své špatné likvidní situaci.(to znamenal konec této instituce) Americká druhá největší banka Bank of America schválila převzetí banky Merrill Lynch AIG získala úvěr 85 miliard dolarů od Fedu Svůj plán na nákup procent akcií Morgan Stanley oznámila největší japonská banka Mitsubishi UFJ Financial Group Do banky Goldman Sachs se rozhodl investovat své peníze miliardář Warren Buffett Americká vláda uzavřela největší domácí spořitelnu Washington Mutual Šestou největší americkou banku Wachovia získala největší americká finanční skupina Citigroup. Později byla tato dohoda odvolána a Wachovii nakonec získala za 15,1 miliardy dolarů konkurenční banka Wells Fargo Ve světě docházelo k zásahům vlád na podporu domácích ekonomik v podobě fiskálních stimulů (daňové úlevy, investice do infrastruktur), investic do finančního sektoru a centrálních bank, které sniţovaly své základní úrokové sazby na historická minima (viz. tabulka č. 4). Docházelo k uvolňování a zalévání bankovního sektoru likviditou. Tabulka 5: Přehled základních úrokový sazeb % Pohyb Datum změny EMU USA 0, GB 0, ČR HU 5, PL 3, Pramen: ČP Invest Zajímavost krize: Nejvýznamnější investor světa Warren Buffett a jeho holdingová společnost Berkshire Hathaway v krizi 2008/2009 nejen, ţe nepotřebovala vládní pomoc, ale naopak se společnost sama stala poskytovatelem likvidity firmám v problémech. Šlo o 15,5 miliardy dolarů. 58 POLOLÁNÍK, Lukáš. [online] [cit ]. Finanční krize - jak to začalo. Dostupné z WWW: <

49 3 Analýza současného trhu investičního bankovnictví s konkretizací na podílové fondy a dopad finanční krize na bankovní sektor v ČR Podílové fondy jsou v posledních dobách velmi oblíbeným investičním produktem a investiční bankovnictví díky nim přestalo být jen pro horních Důleţitý je také fakt, ţe se nevyhnuly ani finanční krizi, která propukla na světových trzích a ovlivnila výrazně jejich chod. 3.1 Analýza trhu podílových fondů Počet a struktura fondů kolektivního investování Fondy kolektivního investování za poslední roky nabyly výrazně na významu i oblibě. Jen za poslední čtyři roky (za roky 2006, 2007, 2008, 2009) stoupl jejich počet aţ o 78 a v roce 2009 je tedy celkový počet 154 fondů. Z tohoto celkového počtu tvoří podílové fondy velmi výraznou většinu oproti investičním fondům a to v poměru 135 : 19 a jsou zřizovány jednadvaceti investičními společnostmi (viz. tabulka č. 6). Investiční společnosti tak svůj počet téměř zdvojnásobily z 13 společností na 21 od roku

50 Tabulka 6: Počet a struktura fondů kolektivního investování k uvedenému datu Fondy kolektivního investování celkem Z toho fondy kolektivního investování: Investiční fondy Podílové fondy Z toho podílové fondy: Určené veřejnosti Určené kvalifikovaným investorům Z toho podílové fondy určené veřejnosti: Otevřené fondy Uzavřené fondy Investiční společnosti celkem Pramen: vlastní zpracování na základě údajů ČNB Majetek ve správě fondů v České republice Majetek v České republice investovaný do podílových a investičních fondů činí CZK (údaj k datu ). Podílové fondy patří mezi nejvíce finanční krizí zasaţené segmenty z celého českého finančního trhu. Jak je evidentní na obrázku č. 1, majetek fondů (jak domácích, tak i zahraničních) od roku 2007 klesl o 81 mld. Kč. Vývoj majetku v podílových fondech v roce 2008 odráţel situaci na světových burzách a s ní spojenou nervozitu a nedůvěru investorů jako důsledek finanční krize. Sníţení obhospodařovaného majetku fondů v roce 2008 bylo zapříčiněno poklesem trţních cen aktiv, odlivem prostředků a přesunem investic do bezpečnějších a likvidnějších instrumentů (např. vkladů bank). V roce 2008 také poprvé celková hodnota fondy odkoupených podílových listů převýšila celkovou hodnotu jimi prodaných listů a to o 29 mld. Kč. Nejvyšší odkup byl právě u fondů peněţního trhu

51 Obrázek 2: Vývoj majetku v podílových fondech v letech (údaje v mld.kč) Pramen: vlastní zpracování na základě údajů serveru AKAT ČR, Tabulka 7: Rozdělení majetku dle typu fondů a roční změna (údaje platné k ) 59 Typ fondu Celkem k Roční změna v CZK Roční změna v % Fondy peněžního trhu Kč Kč -11, 69 % Zajištěné fondy Kč - 5, 32 % Akciové fondy Kč Kč 42,74 % Dluhopisové fondy Kč Kč - 22,55 % Fondy smíšené Kč Kč 2,56 % Fondy fondů Kč Kč 0,85 % Fondy celkem(celý trh) Kč Kč -3,84% Majetek v podílových fondech poklesl během roku 2009 o 9,36 miliard korun (- 3,84 %). Z toho hodnota majetku v zahraničních fondech poklesla během roku 2009 o 5,64 miliard korun (-4,59 %) a domácí fondy zaznamenaly pokles o 3,71 miliard korun (-3,07 %). Nejvyšší pokles majetku zaznamenala aktiva fondů peněţního trhu, dále dluhopisových fondů, zajištěných fondů a nemovitostních fondů. Naopak nárůst aktiv se projevil zejména u akciových fondů a mírně také u smíšených fondů a fondů fondu. Konkrétní hodnoty a roční změny jsou vyobrazeny ve výše uvedené tabulce č Rozdělení dle typu fondů k a roční změna. In Prezentace AKAT ke konci roku Praha : Asociace pro kapitálový trh České republiky, [cit ]. Dostupné z WWW: <