Způsoby užití genitivu ve finštině a jejich porovnání s českými překlady

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Baltistika Kateřina Nývltová Způsoby užití genitivu ve finštině a jejich porovnání s českými překlady Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Petra Hebedová 2012

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Petře Hebedové za cenné podněty a rady při tvorbě mé diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za jejich podporu.

4 OBSAH ÚVOD GENITIV Genitivní tvar ze syntaktického hlediska Genitivní tvar ze sémantického hlediska GENITIV JAKO SUBJEKT Genitivní subjekt v infinitivních konstrukcích Permisivní konstrukce (permissiivirakenne) Příkladová věta demonstrující genitiv jako subjekt v permisivní konstrukci Temporální konstrukce (temporaalirakenne) Příkladová věta demonstrující genitiv jako subjekt v temporální konstrukci Necesivní konstrukce (nesessiivirakenne) Příkladové věty demonstrující genitiv jako subjekt v necesivních konstrukcích Větný typ kokijalauseet (pocitové věty) Příkladové věty demonstrující genitiv jako subjekt v kokijalauseet (pocitových větách) GENITIV JAKO OBJEKT Genitiv z hlediska aspektu Osma (adverbiále míry v objektovém pádu) Genitiv z hlediska významových vlastností objektu Genitiv z hlediska typu vyšetřované věty Objektový genitiv (objektigenetiivi) Příkladové věty demonstrující genitiv jako objekt GENITIV JAKO ATRIBUT Genitivní tvar jako substantivní rozšíření (määrite) Vnitřní a vnější genitiv (sisäinen ja ulkoinen genetiivi) Subjektivní genitiv (subjektigenetiivi) Genitivní tvar jako rozšíření (määrite) adjektiv a adverbií Genitivní tvar jako adjektivní doplnění (täydennys) Genitivní tvar jako doplnění (täydennys) u adpozic

5 4.5. Příkladové věty demonstrující genitiv jako atribut GENITIV JAKO PREDIKATIV Genitivní predikativ vázaný na tvar slovesa olla ( být ) Genitivní predikativ vázaný na tvar sloves tulla ( stát se ), tehdä ( dělat ) Příkladové věty demonstrující genitiv jako predikativ GENITIV JAKO SUBJEKT A OBJEKT V NOMINÁLNÍCH (INFINITNÍCH) KONSTRUKCÍCH Genitiv jako subjekt v nominálních (infinitních) konstrukcích Genitiv ve funkci subjektu v referativní konstrukci (referatiivirakenne) Genitiv ve funkci subjektu v temporální konstrukci (temporaalirakenne) Genitiv ve funkci subjektu v konstrukci s agentním participiem (agenttipartisiippirakenne) Genitiv jako objekt v nominálních (infinitních) konstrukcích Příkladové věty demonstrující genitiv jako subjekt a objekt v nominálních (infinitních) konstrukcích ZÁVĚR SEZNAM ZDROJŮ PŘÍKLADOVÝCH VĚT POUŽITÁ LITERATURA

6 ÚVOD Genitiv (finsky genetiivi) je finský pád, jehož pádovými koncovkami jsou v singuláru -n a v plurálu -en, -den/-tten, -ten nebo -in 1 podle typu kmene, ke kterému se pojí. Genitiv se vyznačuje svou mnohovýznamovostí 2 a širokým polem využití. Tento jeho široký záběr z hlediska významových funkcí budeme ilustrovat pomocí syntaktických rolí, ve kterých se vyskytuje, a to jako subjekt: (1) Minun pitää mennä kotiin. ((Já) musím jít domů.), objekt: (2) Minä luin kirjan. (Přečetla jsem knihu.), součást větného predikátu, tedy jako predikativ: (3) Se kirje on minun. (Ten dopis je můj.), atribut: (4) Se on minun elämäni. (To je můj život.) nebo jako adverbiále: (5) Se oli kauhean hieno konsertti. (Byl to strašně fajn koncert.). Cílem této práce je tedy demonstrovat rozmanitost funkcí genitivního tvaru ve finštině z hlediska toho, co genitivní tvar ve větě vyjadřuje. Druhým cílem je ilustrace pestrosti jeho funkcí pomocí překladů do češtiny. Práce je rozdělena do šesti kapitol. 1. kapitola je věnována obecným informacím týkajících se charakteristiky genitivu z hlediska syntaktického a sémantického. Následující kapitoly jsou obsahově rozděleny podle jednotlivých syntaktických rolí, ve kterých se genitiv realizuje. Na konci každé z nich (v kapitole 2. kvůli větší přehlednosti v průběhu) je část věnující se ilustraci rozmanitosti jeho funkcí na českých překladech. Základními zdroji pro tuto práci jsou publikace Základy finské syntaxe (Suomen lauseopin perusteet 3 ) od Marie Vilkuny, Velká finská gramatika (Iso suomen kielioppi 4 ) od Auli Hakulinen a kolektivu a Finská gramatika (Suomen kielioppi 5 ) od Aarniho Penttily. Pro srovnání přístupů a doplnění informací slouží kniha Finský genitiv (Suomen genetiivi 6 ) od Minny Jaakoly. K porovnávání způsobu vyjádření genitivních 1 Genitivní plurálovou koncovku -in označuje publikace Stručná mluvnice finštiny jako tzv. II. genitiv. LINDROOSOVÁ, Hilkka; ČERMÁK, František. Stručná mluvnice finštiny. Praha: Univerzita Karlova, 1982, s JAAKOLA, Minna. Suomen genetiivi. Helsinki: SKS, 2004, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, Dostupné z: 5 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, JAAKOLA, Minna. Suomen genetiivi. Helsinki: SKS,

7 tvarů v češtině slouží romány Sedm bratří 7 (Seitsemän veljestä 8 ) od Aleksise Kiviho a Když dědeček lyžoval do Finska 9 (Kun isoisä Suomeen hiihti 10 ) od Daniela Katze. 1. GENITIV Genitiv (genetiivi) je společně s nominativem, partitivem a akuzativem řazen mezi skupinu finských pádů, které se v různých zdrojích označují buď jako gramatické 11 (kieliopilliset sijat) nebo syntaktické 12. Jejich funkce spočívá ve vytváření syntaktických vztahů uvnitř větných konstrukcí. Ze syntaktického hlediska tedy mohou zastupovat základní nominální větné členy subjekt, objekt a predikativ. Genitiv má však podle Marie Vilkuny a její publikace Základy finské syntaxe (Suomen lauseopin perusteet) navíc speciální funkci: Genitiv je ovšem ve skupině syntaktických pádů jaksi zvláštní, protože jeho nejtypičtější funkcí je uplatnění ve spojení s nominálním řídícím členem NP jako jeho genitivní rozšíření (genetiivimäärite). 13 Může tedy vystupovat, v kromě již zmíněných syntaktických rolích subjektu, objektu a predikativu, ještě v dalších, a to jako atribut a adverbiále. Genitiv může být zkoumán z různých aspektů. Pro tuto práci je však stěžejní rovina sémantická opírající se z části o rovinu syntaktickou. 7 KIVI, Aleksis. Sedm bratří. Přeložil Vladimír Skalička, Praha KIVI, Aleksis. Seitsemän veljestä. Keuruu: Otavan Kirjapaino Oy, KATZ, Daniel. Když dědeček lyžoval do Finska. Přeložil Jan Petr Velkoborský, Praha KATZ, Daniel. Kun isoisä Suomeen hiihti. Porvoo: Werner Söderström Osakeyhtiö, VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s. 77. HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, Dostupné 12 LINDROOSOVÁ, Hilkka; ČERMÁK, František. Stručná mluvnice finštiny. Praha: Univerzita Karlova, 1982, s Genetiivi on kuitenkin kieliopillisten sijojen joukossa sikäli erikoinen, että sen tyypillisin funktio on nominiedussanaisten lausekkeiden yhteydessä (genetiivimäätitteenä) toimiminen. VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s

8 1.1. Genitivní tvar ze syntaktického hlediska Ze syntaktického hlediska jsme již zmínili syntaktické role, tzn. větné členy, ve kterých se genitiv může realizovat (subjekt, objekt, predikativ, atribut, adverbiále). Tyto větné členy spadají pod obecněji označované syntaktické jednotky, jakými jsou doplnění (täydennys) a rozšíření (määrite) 14. Jako doplnění vystupuje genitivní tvar v roli subjektu, objektu 15, predikativu a v některých případech také atributu. Adverbiále jako například osma (3.2.) mohou rovněž hrát tuto roli, ale pouze za předpokladu, že je sloveso ve svém valenčním rámci vyžaduje. V opačném případě slouží jako rozšíření. Jako rozšíření slouží genitivní tvar převážně v roli atributu a adverbiále, která slouží pouze pro jakési dokreslení a upřesnění výpovědní informace, tzn. nejsou přítomna ve valenčním rámci slovesa. Jiný pohled nám nabízí Minna Jaakola ve své publikaci Finský genitiv (Suomen genetiivi), kde vyděluje genitiv na čtyři syntaktické typy podle toho, na jaké slovní druhy stojící v roli řídícího členu se genitivní tvar váže 16 : a. N-genitiv (N-genetiivi) genitivní tvar se váže na substantivum (6): (6) Jussin kissa (Jussiho kočka); b. P-genitiv (P-genetiivi) genitivní tvar se váže na adpozice (7): (7) talon edessä (před domem); c. A-genitiv (A-genetiivi) genitivní tvar se váže na adjektiva (8) nebo adverbiále (9): (8) hohtavan valkoinen (zářivě bílý), (9) kauhean nopeasti (strašně rychle); d. V-genitiv (V-genetiivi) genitivní tvar se váže na slovesný tvar (10): (10) Minun täytyy lähteä. ( (Já) musím odejít). 14 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Podmínkou pro existenci objektu ve větné konstrukci je sloveso, které ve svém valenčním rámci vyžaduje přítomnost objektu. Toto sloveso se označuje jako transitivní. 16 JAAKOLA, Minna. Suomen genetiivi. Helsinki: SKS, 2004, s

9 K těmto čtyřem bodům je možné díky historickému vývoji finštiny připojit ještě jeden, a to tzv. O-genitiv (O-genetiivi) (11), který vystupuje jako pád objektu. Jaakola ho však označuje za akuzativ, tzn. objektový pád s koncovkou -n podobný genitivu (viz kapitola 3). (11) Kirjoitin kirjeen. (Napsala jsem dopis.). Na sémantické rovině chápeme genitivní tvar ve funkci doplnění jako aktant (aktantti) neboli argument (argumentti), který je shodný s valencí slovesa, a rozšíření jako sémantický prvek neshodný s valencí slovesa 17. Jednotlivými významy genitivního doplnění a rozšíření se budeme zabývat v následujících kapitolách Genitivní tvar ze sémantického hlediska Genitiv je označován jako mnohovýznamový finský pád 18. Nejvyčerpávanějším výčtem jeho funkcí se nám zdá být Finská gramatika (Suomen kielioppi) od Aarniho Penttily, s jejíž pomocí zde uvedeme přehled méně obvyklých výskytů genitivního tvaru ve spojení s různými větnými členy. V závorkách za některými odstavci a výrazy jsou uvedeny odkazy na kapitoly, ve kterých se daná funkce genitivního tvaru dále rozebírá. Genitivní tvar ve spojení se substantivem může mj. vyjadřovat: odlišný vztah závislosti na substantivu, s nímž se pojí. Může tedy signalizovat příbuznost (12), autorství (13), sociální nadřazenost nebo naopak podřízenost, výsledek aj. 19 : (12) koiran poikanen (štěně), (13) Leinon runokokoelma (Leinova sbírka básní) (4.1.). Genitivní tvar se může vyskytovat ve funkci objektivního genitivu (3.4.) (14) a subjektivního genitivu (4.1.2.) (15) 20 : 17 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s JAAKOLA, Minna. Suomen genetiivi. Helsinki: SKS, 2004, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s

10 (14) teen juominen (pití čaje), (15) lapsen nauru (dětský smích). Další funkcí genitivního tvaru je vyjádření celku, kde význam řídícího členu tohoto spojení znamená jeho část. Tento genitiv je označován jako genitiv celku (kokonaisuuden genetiivi) (16) 21 : (16) koivun lehdet (listy břízy) 22. Látkový genitiv (substanssigenetiivi) vyjadřuje vlastnost nebo stav patřící esenciálně nebo náhodně k řídícímu členu 23 (17): (17) Jumalan armo (boží milost) 24. Genitivní tvar rovněž může vyjadřovat míru (hodnotu, délku, velikost, trvání) řídícího členu, tzv. genitiv míry (mitan genetiivi), který se pojí se substantivem (18) 25 : (18) 1500 metrin juoksu (běh na 1500 metrů) 26. Tzv. srovnávací genitiv (vertailun genetiivi), který vyjadřuje porovnávání entity v genitivním tvaru s něčím dalším 27 (19): (19) kaksi sen vertaa (dvakrát tolik) 28. Tzv. definitivní genitiv (definitiivinen genetiivi). Genitivní tvar označuje entitu, která patří k určitému významovému okruhu řídícího člena 29 (20): (20) suomen kieli (finský jazyk). 21 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž. 25 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 28 Tamtéž. 29 Tamtéž. 10

11 Genitivní tvar nesoucí znak zabarvujícího výrazu (värittävien ilmausten genetiivi) se pojí s řídícím členem (substantivem). Řídící člen svým významem vyjadřuje určité rysy velikosti, délky, krátkosti, malosti, rychlosti, lenosti, čilosti aj. 30 (21): (21) pojannaskali (uličník, darebák, dosl. chlapecké šídlo) 31. Tzv. zesilující genitiv (vahvistava genetiivi). Genitivní tvar je většinou v plurálové formě a vyskytuje se ve slovních spojeních tvořených stejným slovním tvarem. Tímto spojením je snaha docílit význam nejvyšší hodnoty vyjadřované řídícím členem (substantivem) 32 (22): (22) ystävien ystävä (= ystävistä parhain) (nejlepší z přátel). Genitivní tvar ve spojení s adjektivem nebo adverbiem může vyjadřovat mj.: porovnávanou entitu realizovanou ukazovacími zájmeny tento (tämä), tamten (tuo) nebo to (se) ve spojení s komparativem 33 (23): (23) Tämän parempaa kangasta on enää vaikea saada. (Látku lepší než je tato je už těžké získat.) 34. Význam posílení má rovněž spojení genitivního tvaru kaikkein se superlativem 35 (24): (24) kaikkein paras (nejlepší ze všech) 36. V rámci substantiv již zmíněný látkový genitiv (substanssigenetiivi) se může rovněž pojit s adjektivy a adverbii 37 (25): 30 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 32 Tamtéž. 33 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 35 Tamtéž. 36 Tamtéž. 37 Tamtéž. 11

12 (25) unohtumattoman kaunis (nezapomenutelně krásný) 38. V rámci substantiv rovněž již zmíněný zesilující genitiv (vahvistava genetiivi) se může pojit i s adjektivy a adverbii 39 (26): (26) nopean nopea (nejrychlejší z rychlých). Tzv. genitiv míry (määrän genetiivi). Jedná se o genitivní tvar ve spojení se slovy slavný (kuulu), vlastní (oma), starý (vanha), majíc hodnotu/cenu (väärtti) 40 (27): (27) seitsemän vuoden vanha (sedm let starý). Genitivní tvar je ve spojení se slovy bolavý (kipeä), nemocný (sairas) nebo bídný, zmrzačený (vaivainen) označován jako genitiv objektu (objektigenetiivi) 41 (28): (28) En ole kirkon kipeä enkä rahan vaivainen. (Církev mě netíží a ani nouzi o peníze nemám.) 42. Genitivní tvar může také vyjadřovat důvod nebo příčinu 43 (29): (29) vanhuudenheikko (sešlý stářím) 44. Genitivní tvar ve spojení se slovesným tvarem se mj. vyskytuje: Genitivní tvar ve spojení s III. infinitivem v abessivu (-tta) s významem modálním 45 (30): (30) Kenenkään huomaamatta hiivin huoneeseen. (Aniž by si mě někdo mohl všimnout, vplížil jsem se do pokoje.) PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 40 Tamtéž. 41 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 43 Tamtéž. 44 Tamtéž. 45 Tamtéž. 46 Tamtéž. 12

13 Genitivní tvar ve spojení s deverbálním tvarem zakončeným na -maton, kde má funkci subjektu (tzn. činitele děje) 47 (31): (31) silmän näkemättömissä (v oku/očích neviděné) 48. Genitivní tvar se rovněž může mj. vyskytovat jako adverbální genitiv (adverbaalinen genetiivi) 49 : Genitivní plurálové tvary osobních zájmen my (me), vy (te) a oni (he) a názvů domů, osob nebo hodností ve spojení s tvary pasiva nesou význam jednak již vyjádřené entity v genitivním tvaru a jednak určité množiny lidí. Používají se v hovorovém jazyce 50 (32): (32) Meidän (= meidän talon väki) ollaan tänään heinässä. (Dneska my (= lidé z našeho domu) sušíme seno.) 51. Genitivní tvar může být označován jako tzv. dativní genitiv (datiivigenetiivi), který je v dnešní finštině většinou nahrazován pádem allativem (směr ke komu, čemu ). V necesivních a infinitních konstrukcích se rovněž může vyskytovat, zde se ale allativem nenahrazuje 52 (kapitola 2) (33): (33) Jumalan kiitos! (= Jumalalle olkoon kiitos) (Díky bohu!) 53 ustálené slovní spojení, kde dativní genitiv zůstává ve svém původním tvaru. Genitivní tvar ve spojení s II. aktivním infinitivem v instruktivu vytváří modální konstrukci 54 (34): (34) Sanoin asiani kaikkien kuullen. (Pověděl jsem svou záležitost, že ji snad každý slyšel.) PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 49 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 51 Tamtéž. 52 Tamtéž. 53 Tamtéž. 54 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 13

14 Genitivní tvar ve spojení s I. infinitivem vytváří tzv. agentní konstrukci (agenttirakenne), kde figuruje jako subjekt (činitel děje) a vyjadřuje se touto konstrukcí účel nebo cíl 56 (35): (35) Köyhän takissa ei ole kahden repiä. (Kabát chudáka dva neroztrhají.) 57. Genitivní tvar na pozici subjektu ve spojení se slovesem chodit (käydä) ve tvaru 3. os. sg. a deverbálním slovním tvarem končícím na -minen v nominativu vyjadřuje kdo nebo co může vykonat určitou činnost 58 (36): (36) Meidän ei käy lähteminen. (Nemůžeme odejít.) 59. Genitivní tvar ve spojení se slovesem přijít (tulla) ve tvaru 3. os. sg. a tvarem II. aktivního participia v translativu nebo partitivu vyjadřuje subjekt 60 (37): (37) Nyt tuli minun syödyksi liikaa. (Teď jsem se moc najedl.) 61. Genitivní tvar na pozici subjektu ve spojení se slovesem zůstat (jäädä) ve tvaru 3. os. sg. a deverbálních slovních tvarů se zakončením na -ma ve tvaru abessivu (-tta) vyjadřuje komu nebo čemu zůstalo něco nevykonané. Genitivní tvar zde může být významově shodný s ablativním tvarem 62 (38): (38) Minun (= minulta) jäi käymättä Viipurissa. (Nakonec jsem nejel do Vyborgu.) 63. Významy genitivního tvaru se budeme hlouběji zabývat v průběhu této práce, a to s pomocí rozdělení jeho výskytu podle syntaktických rolí. Začneme nejdříve genitivním tvarem ve funkci subjektu. 56 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 58 Tamtéž. 59 Tamtéž. 60 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 62 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s

15 2. GENITIV JAKO SUBJEKT Na úvod této kapitoly začneme všeobecnou charakteristikou subjektu z hlediska jeho pádu. K tomu nám poslouží publikace s názvem Základy finské syntaxe (Suomen lauseopin perusteet) od Marie Vilkuny, která se k této problematice vyjadřuje takto: Syntakticky se subjekt rozlišuje tím, že vyšetřovaná NP je (nebo může být) v nominativu a vyvolává slovesnou kongruenci v osobě a čísle, ve standardním jazyce v daleko širším měřítku než jak je tomu obvykle v hovorovém jazyce. 64. Subjekt, který je v nominativu, označuje další zdroj této práce Velká finská gramatika (Iso suomen kielioppi) termínem základní subjekt (perussubjekti) 65. Jak ale dále Vilkuna uvádí, ne vždy jsou nominativ a kongruence nutnými předpoklady pro roli subjektu. Role subjektu může být chápána rovněž instinktivně, a to v těch případech speciálních typů vět a větných konstrukcí, kdy je NP v jiném pádě než nominativu a nekongruuje tedy s větným predikátem. Iso suomen kielioppi tyto subjekty dělí na dva typy, a to tzv. e-subjekt (E-subjekti), který je subjektem existenciálních vět a může být v partitivu 66, a pro tuto práci stěžejní genitivní subjekt (genetiivisubjekti), který je subjektem necesivních a infinitních konstrukcí a odpovídá v nich základnímu subjektu 67 (39): (39) Lasten täytyi laulaa laulu. (Děti musely zazpívat písničku.) necesivní konstrukce G-SUBJ Pro srovnání: Lapset lauloivat laulun. (Děti zazpívaly písničku.). N-SUBJ Starší finské gramatiky označují genitivní NP v roli subjektu jako tzv. dativní genitiv (datiivigenetiivi) 68. Ten se v dnešní finštině nahrazuje allativem, který vyjadřuje 64 Syntaktisesti subjektin erottaa siitä, että kyseinen NP on (tai voi olla) nominatiivissa ja aiheuttaa verbin persoona- ja lukukongruenssin, yleiskielessä tosin laajemmin kuin yleensä puhekielessä. VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 910. Dostupné 66 Subjekt je v partitivu, pokud vyjadřuje věc dělitelnou nebo se jedná o zápornou větu. 67 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 910. Dostupné 68 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s

16 směr ke komu, k čemu. V necesivních a infinitních konstrukcích se však dativní genitiv allativem nenahrazuje 69. Tím, že genitivní NP není v nominativu a tudíž nemůže vyvolávat kongruenci s příslušným slovesem, její predikát má tvar 3. os. singuláru, který je z osobních tvarů sloves ve finštině nejméně příznakový a z hlediska kongruence může vystupovat jako nevyhraněný. Z hlediska sémantické role se subjekt označuje jako první argument (ykkösargumentti). Tento první argument je v publikaci Suomen lauseopin perusteet popisován dvěma způsoby 70 : 1. činitel neboli agent (tekijä) (40): (40) Pekan täytyy antaa Lauralle kirja. (Pekka musí dát Lauře knihu.); G-SUBJ 2. prožívající (kokija). Jedná se o živou bytost pociťující nebo prožívající určité pocity, stavy nebo situace vyvolané predikátem, jemuž je subjektem (41): (41) Minun oli kuuma. (Bylo mi horko.). G-SUBJ Přirozeným předpokladem pro činitele i prožívajícího je jejich životnost a rovněž většina subjektů vyskytujících se ve větách odkazuje svými významy na živou bytost Genitivní subjekt v infinitivních konstrukcích V této části se budeme zabývat výskyty genitivních subjektů ve větných konstrukcích, ve kterých se na pozici predikátu vyskytuje infinitivní slovesný tvar. Iso suomen kielioppi rozlišuje tři větné typy, ve kterých je genitivní NP na pozici 69 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Tamtéž. 16

17 subjektu 72 : Necesivní konstrukce (nesessiivirakenne), která vyjadřuje určitou nutnost. Blíže se těmito speciálními konstrukcemi bude věnovat část (42): (42) Minun on pakko olla kotona illalla. (Musím být večer doma.). Speciální konstrukce (minun) tuli tehtyä, která vyjadřuje určitou náhodnou nebo nezáměrnou činnost a ve finštině se používá jen zřídka 73 (43): (43) Minun tuli sanottua hänelle paha asia. (Musel jsem mu říct něco špatného/špatnou věc.). Genitivní konstrukce se subjektem v sémantické roli prožívajícího (kokija) (kokijan genetiivirakenteet). Co se těchto konstrukcí týče, genitivní subjekt se vyskytuje ve speciálním větném typu, který se nazývá kokijalauseet (pocitové věty). Subjekt v tomto typu vět je stavěn do pozice prožívajícího určitý pocit nebo stav. Tomuto speciálnímu typu vět bude věnována kapitola (44): (44) Minun on kylmä. (Je mi zima.) Permisivní konstrukce (permissiivirakenne) Dalším větným typem, kde se genitivní subjekt vyskytuje, je tzv. permisivní konstrukce (permissiivirakenne), která patří do tzv. infinitivních konstrukcí (infinitiivirakenteet) 74. Genitivní tvar ve spojení s I. infinitivem vyjadřuje komu nebo čemu je dovoleno nebo nařízeno něco dělat 75 (45): (45) Anna minun auttaa sinua. (Dovol mi, abych ti pomohl.) HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 906. Dostupné 73 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 502. Dostupné 17

18 Řídící slovesa používaná v této konstrukci tvoří omezenou skupinu: dovolit (antaa), dovolit (sallia), dovolit (si) (suoda), dovolit (luvata), přikázat, nařídit (käskeä) Příkladová věta demonstrující genitiv jako subjekt v permisivní konstrukci Následující oddíl je věnován pozorování permisivní konstrukce a jejího českého překladu v beletristickém textu. K tomu nám poslouží román od Aleksise Kiviho Sedm bratří (Seitsemän veljestä). (46) JUHANI. Anna hänen nauraa! Juhani. Ať se směje! Tato konstrukce by se do češtiny mohla také přeložit jako Dovol mu, aby se smál. Genitivní subjekt hänen se v této české konstrukci promítne jako 3. pád osobního zájmena on mu. Další možný překlad by byl Nech ho smát se/aby se smál. V tomto případě se genitivní subjekt ve finštině vyjádří v češtině 4. pádem osobního zájmena on ho. V překladové větě Ať se směje! Je tento genitivní subjekt vyjádřen v češtině subjektem v nominativu on, který v konstrukci není vyjádřen, ale významově je v ní přítomný Ať se (on) směje! Temporální konstrukce (temporaalirakenne) Genitivní subjekt (v singulárové i plurálové formě) rovněž vystupuje v tzv. temporální konstrukci (temporaalirakenne) ve spojení s II. aktivním infinitivem v inessivu. Touto temporální konstrukcí se nahrazuje vedlejší věta časová 80 uvedená spojkou kun ( když ) a vyjadřuje současnost dějů. 77 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 502. Dostupné 78 KIVI, Aleksis. Seitsemän veljestä. Keuruu: Otavan Kirjapaino Oy, 2000, s KIVI, Aleksis. Sedm bratří. Přeložil Vladimír Skalička, Praha 1941, s LINDROOS, Hilkka A. Finština nejen pro samouky. Praha: LEDA, 2002, s

19 Subjekt této temporální konstrukce odpovídá jejímu základnímu subjektu (perussubjekti) a vyjadřuje stejné sémantické rysy jako základní subjekt v nominativu ve spojení s finitním slovesem. Je tedy buďto v roli činitele (tekijä) nebo prožívajícího (kokija) (47): (47) Marjamiesten noukkiessa marjoja tuli karhu paikalle. (Když sbírali v lese borůvky, objevil se tam medvěd.) Kun marjamiehet noukkivat marjoja tuli karhu paikalle. (Když sbírali v lese borůvky, objevil se tam medvěd.) 81. Pokud je subjektem temporální konstrukce osobní zájmeno, přibírá tato konstrukce posesivní sufix konkrétní osoby, který je v této konstrukci přítomný vždy. Výskyt pouhého posesivního sufixu vyjadřujícího subjekt je možný, pokud je genitivní tvar osobního zájmena 1. a 2. os. sg. a pl. vynechán (genitivní tvar osobních zájemen 1. a 2. os. sg. a pl. tedy může a nemusí být přítomen, tvar 3. os. sg. a pl. musí být v tomto případě přítomný vždy) (48): (48) (Sinun) olessasi poissa hiiret hyppivät pöydällä. (Když jsi byl pryč, myši vyskákaly na stůl.) 82. Rovněž když je subjekt této konstrukce stejný se subjektem finitního slovesa řídící věty, pak je vynechán i genitivní tvar 3. os. sg. a pl. 83 (49): (49) Elsa näki karhun kävellessä metsässä. (Elsa spatřila medvěda, když šla v lese.) Příkladová věta demonstrující genitiv jako subjekt v temporální konstrukci Následující oddíl je věnován pozorování temporální konstrukce a jejího českého překladu v beletristickém textu. K tomu nám poslouží román od Aleksise Kiviho Sedm bratří (Seitsemän veljestä). (50) Venla teki oikein antaessaan sinulle kiellon; 84 Venla udělala správně, že tě zamítla LINDROOS, Hilkka A. Finština nejen pro samouky. Praha: LEDA, 2002, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s KIVI, Aleksis. Seitsemän veljestä. Keuruu: Otavan Kirjapaino Oy, 2000, s KIVI, Aleksis. Sedm bratří. Přeložil Vladimír Skalička, Praha 1941, s

20 Tato temporální konstrukce je příkladem, kdy je subjekt řídící (hlavní) věty stejný se subjektem věty vedlejší, tzn. Venla. Je proto vynechán genitivní tvar osobního zájmena, v tomto případě hänen. Ten je vyjádřen posesivním sufixem, který má funkci genitivního subjektu vedlejší věty. Čeština tento genitivní subjekt vyjadřuje subjektem v nominativu, tzn. ona. V překladové větě je nevyjádřený, významově je v ní však přítomný Necesivní konstrukce (nesessiivirakenne) Genitivní subjekt může figurovat i u tzv. necesivní konstrukce (nesessiivirakenne), která vyjadřuje nutnost, povinnost nebo nevyhnutelnost 86. Tento subjekt je aktivním činitelem děje (tekijä) a nese význam kdo nebo co má za povinnost, nutnost nebo nevyhnutenost vykonat určitou činnost. V kladné větě tedy necesivní konstrukce genitivnímu objektu ukládá nebo nařizuje vykonat činnost, kterou vyjadřuje infinitivní sloveso následující po necesivním predikátu (51). Záporná věta na rozdíl od toho pouze neguje kladnou, do češtiny se většinou překládá pouze přidáním předpony ne- k modálnímu slovesu. Nevyjadřuje tedy zákaz, naopak se postoj k vyjadřované činnosti zdá být volnější v porovnání s jeho kladným protějškem, tzn. modální sloveso nabízí činiteli určitou možnost výběru, zda činnost vykoná nebo nikoliv. Činnost tedy není nutná (52): (51) Minun on pakko mennä sinne. (Musím tam jít.), (52) Minun ei ole pakko mennä sinne. (Nemusím tam jít.) vs. Minä en saa mennä sinne. (Nesmím tam jít.) 87. Ve finštině existují různé formy necesivních konstrukcí, jejichž význam se z hlediska vyjádření nutnosti může v různých stupních a odstínech lišit VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Podobně silný významový náboj nutnosti v kladné výpovědi má v negativní výpovědi zákaz. Ten ale ve finštině vyjadřuje jiné modální sloveso, a to saada. 88 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s

21 Pro ilustraci různorodosti výskytu genitivního subjektu ve spojení s necesivními predikáty uvedeme formy necesivních konstrukcí s příklady: tzv. necesivní slovesná složenina (nesessiivinen verbiliitto 89 ), ve které figuruje sloveso být (olla) ve tvaru 3. os. sg. jakožto tzv. pomocné sloveso: Genitivní tvar ve funkci subjektu vytváří s tímto pomocným slovesem a pasivním 1. participiem ve tvaru nominativu sg. konstrukci (minun) on tehtävä 90. Subjekt této konstrukce vyjadřuje kdo nebo co má za povinnost vykonat určitou činnost 91 (53): (53) Sinun on mentävä sinne. (Musíš tam jít.) 92. Genitivní tvar ve funkci subjektu vytváří s pomocným slovesem a deverbálním slovním tvarem končícím na -minen v nominativu nebo partitivu (pokud je věta záporná) konstrukci (minun) on tekeminen 93. Subjekt této konstrukce vyjadřuje kdo nebo co musí vykonat určitou činnost 94 (54): (54) Minun on nyt lähteminen kotiin. (Musím teď odejít domů.) 95. Iso suomen kielioppi charakterizuje významy těchto konstrukcí takto: Slovesná složenina on tehtävä vyjadřuje nutnost, potřebu nebo povinnost něco dělat. 96. Konstrukce on tekeminen je používaná méně a v kladné větě zastupuje význam je třeba, v záporné větě oproti tomu význam není schopen, nemůže. 97. necesivní slovní složenina 98, kde sloveso být (olla) rovněž figuruje jako 89 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 1580.Dostupné 90 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Tamtéž. 94 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 96 Verbiliitto on tehtävä ilmaisee pakkoa tai velvoitetta tehdä jotakin. HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, merkitys on myönteisessä lauseessa on pakko, kielteisessä ei voi. HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, Dostupné 21

22 pomocné sloveso, a to ve tvaru 3. os. sg.: Genitivní tvar ve funkci subjektu vytváří s tímto pomocným slovesem, substantivy jako nutnost, potřeba (pakko), důvod, příčina (syy), dovolení (lupa), míra (määrä), potřeba (tarve), čas (aika), důvod, příčina (aihe) aj. a I. infinitivem konstrukce jako: (minun) on pakko ~ syytä ~ lupa ~ määrä ~ tarpeen ~ aika ~ aihetta jne. tehdä 99. Genitivní subjekt této konstrukce vyjadřuje činitele děje, který musí vykonat určitou činnost 100 (55): (55) Minun oli pakko mennä kotiin. (Musel jsem jít domů.) 101. Iso suomen kielioppi charakterizuje význam těchto konstrukcí takto: On pakko je dynamický, vnější nebo vnitřní ukazatel nutnosti nebo potřeby, který je možný také použít epistemicky.substantiva lupa (česky dovolení, povolení ), syy ~ aihe (česky důvod, příčina ) a aika (česky čas ) ztrácejí v necesivní konstrukci své specifické významy vyjadřující důvod nebo určitý časový moment tzv. necesivní slovesa (nesessiiviverbit 103 ): Genitivní tvar ve funkci subjektu se váže na 3. os. sg. těchto necesivních sloves, jako např. musí (täytyy), musí (pitää), nemusí (ei tarvitse) 104, přijde (tulee), hodí se (sopii), vyplácí se (kannattaa), hodí se (kelpaa) aj Tato slovesa rovněž patří mezi tzv. yksipersoonaiset verbit 106 čili slovesa vyskytující se pouze v jedné osobě, a to ve 3. os. sg. Necesivní konstrukce je tvořená z genitivního subjektu, necesivního 99 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, Dostupné 100 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s WHITE, Leila. Suomen kielioppia ulkomaalaisille. Helsinki: Oy Finn Lectura Ab, 2001, s On pakko on dynaaminen, ulkoisen tai sisäisen pakon ilmaisin, joka on mahdollinen myös episteemisesti käytettynä Substantiivit lupa ja syytä ~ aihetta sekä aika ovat nesessiivirakenteessa menettäneet spesifistä syyn tai ajankohdan merkitystään. HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, Dostupné 103 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Necesivní sloveso ei tarvitse se používá v záporné větě jako ekvivalent ke slovesům täytyy a pitää. 105 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Tamtéž. 22

23 slovesa (ve tvaru 3. os. sg.) a I. infinitivu. Vyjadřuje nutnost nebo vhodnost a genitivní subjekt zde vyjadřuje komu nebo čemu se vyplácí, přikazuje něco udělat, kdo nebo co musí něco udělat 107 (56), (57): (56) Isän täytyy ostaa uusi auto. (Otec musí koupit nové auto.) 108, (57) Kaikkien kannattaa käydä näyttelyssä. (Všem se vyplatí jít na výstavu.) Příkladové věty demonstrující genitiv jako subjekt v necesivních konstrukcích V následujícím oddíle se podíváme na interpretaci finské necesivní konstrukce v českém překladu v beletristickém textu. K tomu nám poslouží román od Daniela Katze Když dědeček lyžoval do Finska (Kun isoisä Suomeen hiihti) a román od Aleksise Kiviho Sedm bratří (Seitsemän veljestä): (58) Kyläläiset kävivät ihmettelemässä samovaaria ja Bennon piti keittää litroittain teetä ennen kuin he uskoivat että tuo vekotin oli teenkeittämistä eikä esimerkiksi viinanpolttoa varten 110 Vesničané přicházeli obdivovat samovar a Benno musel navařit litry čaje, než uvěřili, že ten krám je na čaj, a ne například na pálení kořalky 111 Necesivní konstrukci Bennon piti keittää čeština vyjadřuje nominativním tvarem subjektu Benno (na rozdíl od genitivního subjektu ve finštině), modálním slovem muset, v tomto případě musel (piti), a infinitivem odkazujícím na činnost, která je subjektu přisuzována udělat. (59) Minunko siitä täytyy kärsiä? kysyi Benno 107 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s LINDROOS, Hilkka A. Finština nejen pro samouky. Praha: LEDA, 2002, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s KATZ, Daniel. Kun isoisä Suomeen hiihti. Porvoo: Werner Söderström Osakeyhtiö, 1969, s KATZ, Daniel. Když dědeček lyžoval do Finska. Přeložil Jan Petr Velkoborský, Praha 1993, s

24 Ehkä sinun ei tarvitse syödä, 112 A já na to mám doplácet? zeptal se Benno Ty snad jíst nemusíš, 113 Sloveso täytyä se ve významu necesivity v českých slovnících překládá jako muset, mít, potřebovat. Jeho záporná necesivní varianta ei tarvitse čeština může vyjádřit jako nemusí, nemá, nepotřebuje. Stejně jako v předchozím případě (58) čeština vyjadřuje genitivní subjekt (v kladné i záporné větě) subjektem v nominativu já, ty. (60) SIMEONI. Minunpa on taasen käyminen synnin työhön 114 Simeoni. Já se musím dát na cestu za hříchem 115 Jak už bylo zmíněno, tvar (minun) on tekeminen, v tomto konkrétním případě minunpa on käyminen, se v dnešní finštině používá málo. Je to archaický tvar vyskytující se převážně ve starších dílech, jako je tomu i zde (román Sedm bratří od Aleksise Kiviho vydán v roce 1870). Necesivita této konstrukce se do češtiny může vyjádřit modálním slovesem muset genitivní subjekt se v češtině v tomto případě vyjádří subjektem v nominativu ( já viz překlad), nebo konstrukcí je třeba, kde při snaze o zachování vyjádření genitivního subjektu v originále ( minunpa ) by čeština mohla použít např. 3. pád osobního zájmena, v tomto případě já mi/mně mi/mně je třeba + infinitiv ( dát se ). Instinktivně zde můžeme vycítit, že tato druhá možnost s užitím konstrukce je třeba zde není zcela přirozená. Je proto možné, že čeština ve svém překladu volí sobě přirozenou cestu a nahrazuje jemné významové rozdíly těchto finských necesivních konstrukcí univerzálním slovesem muset a jemu odpovídající subjekt v nominativu. Následující část se bude podrobněji věnovat dalšímu výskytu genitivního subjektu, a to ve speciálním typu finských vět, kterými jsou tzv. kokijalauseet (pocitové věty). 112 KATZ, Daniel. Kun isoisä Suomeen hiihti. Porvoo: Werner Söderström Osakeyhtiö, 1969, s KATZ, Daniel. Když dědeček lyžoval do Finska. Přeložil Jan Petr Velkoborský, Praha 1993, s KIVI, Aleksis. Seitsemän veljestä. Keuruu: Otavan Kirjapaino Oy, 2000, s KIVI, Aleksis. Sedm bratří. Přeložil Vladimír Skalička, Praha 1941, s

25 Větný typ kokijalauseet (pocitové věty) Genitivní subjekt je v těchto konstrukcích v sémantické roli prožívajícího (kokija). Jedná se tedy o živou bytost pociťující nebo prožívající určité pocity, stavy nebo situace vyvolané slovesem, na které se váže. Můžeme ho označit za pasivního činitele, který sám aktivně nevytváří činnost odkazující na predikát, nýbrž ji pasivně přijímá, tzn. je to činitel, kterému se něco děje. Dějové impulzy tedy přicházejí zvenčí, nikoli z něho samotného. Subjekt v genitivu může být často zastoupen adessivem (-lla) nebo allativem (-lle), aniž by konstrukce ztratila svůj význam (61): (61) Minun on ikävä sinua. (Stýská se mi po tobě.) ~ Minulla on ikävä sinua. (Stýská se mi po tobě.) ~ Minulle tulee ikävä sinua. (Stýská se mi po tobě.) 116. Adessivní subjekt poté odkazuje na speciální větný typ, tzv. omistuslause (věta vyjadřující vlastnictví). Predikát, na který se genitivní subjekt váže, je vždy ve tvaru 3. os. sg. Mezi tato slovesa patří např. sloveso být (olla) on/oli/olisi aj., přijít (tulla) tulee/tuli/tulisi aj., chodit (käydä) käy/kävi/kävisi. Navíc predikáty, které obsahují slova jako sääli (lítost, soucit), surku (žal, smutek) nebo ikävä (stesk) k sobě přibírají objekt 117. Pro ilustraci různorodosti výskytu genitivního subjektu v kokijalauseet (pocitových větách) uvedeme některé formy těchto vět s příklady: Genitivní tvar ve spojení se slovesnými tvary v tomto případě s významem daří se/dařilo se/dařilo by se špatně aj. (käy/kävi/kävisi huonosti jne.), mít chuť něco dělat/na něco (tekee mieli/mieleni) aj. vyjadřuje osobu, které se děje činnost vyjádřená slovesem. Významově je tedy stejný s allativem 118 (62): (62) Minun (= minulle) kävi paremmin kuin hyvin tässä yrityksessä. (Dařilo se mi 116 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 906. Dostupné 117 Tamtéž. 118 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s

26 v tomto podniku více než dobře.) 119. Genitivní tvar ve spojení se slovesy být (olla) nebo přijít (tulla) ve tvaru 3. os. sg. a slovem vyjadřujícím pocit nebo stav signalizuje kdo nebo co pociťuje starost, lítost aj. 120 (63), (64): (63) Minun (= minulle) tuli vedet silmiini. (Vešly mi slzy do očí.) 121, (64) Minun (= minulla) on nälkä. (Mám hlad.) Příkladové věty demonstrující genitiv jako subjekt v kokijalauseet (pocitových větách) Následující oddíl je věnován pozorování těchto větných konstrukcí a jejich českých překladů v beletristickém textu. K tomu nám opět poslouží román od Daniela Katze Když dědeček lyžoval do Finska (Kun isoisä Suomeen hiihti) a román od Aleksise Kiviho Sedm bratří (Seitsemän veljestä). (65) Jos sinun on niin nälkä ettet jaksa odottaa päivällistä, niin mene keittiöön ja tee itsellesi voileipä, sanoi Meeri-äitini. Ei minun ole nälkä, vakuutti Benno 123 Jestli máš takový hlad, že nevydržíš čekat na oběd, tak jdi do kuchyně a ukroj si chleba, řekla moje matka Meeri. Já hlad nemám, tvrdil Benno 124 Konstrukce sinun on nälkä / minun ei ole nälkä má stejný význam jako posesivní konstrukce sinulla on nälkä / minulla ei ole nälkä, které čeština může vyjadřovat slovesem mít máš hlad / nemám hlad. Genitivní/adessivní subjekt ve finštině se v tomto případě v češtině vyjadřuje subjektem v nominativu ( ty, já ). 119 PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s PENTTILÄ, Aarni. Suomen kielioppi. Porvoo: WSOY, 1963, s Tamtéž. 122 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s KATZ, Daniel. Kun isoisä Suomeen hiihti. Porvoo: Werner Söderström Osakeyhtiö, 1969, s KATZ, Daniel. Když dědeček lyžoval do Finska. Přeložil Jan Petr Velkoborský, Praha 1993, s

27 (66) JUHANI. Sinä peukalo! Parasta, ettäs pysyt koreasti nurkassa. Pois! minun tulee sinua armo 125 Juhani. Knoflíku, zůstaň hezky v koutě, nechám tě na pokoji. Z cesty! Konstrukci minun tulee sinua armo odpovídá v tomto překladu věta nechám tě na pokoji. Genitivní subjekt ve finštině se v této české konstrukci vyjadřuje subjektem v nominativu ( já ). Subjekt minun nese význam pociťování něčeho, v tomto případě soucitu ( armo ). Jak už bylo zmíněno, slova vyjadřující pocit vyvolávají v predikátu, ke kterému se váží, potřebu existence objektu. V tomto případě zde jako objekt figuruje sinua (partitivní tvar od osobního zájmena sinä ty ). Do češtiny by se tato konstrukce mohla přeložit také jako mám s tebou soucit nebo je mi tě líto. V konstrukci mám s tebou soucit je tento genitivní subjekt ve finštině promítnut do češtiny jako subjekt v nominativu ( já ). V této konstrukci je již vyjádřen podnět vyvolávající u subjektu pocity, a tím je soucit ( armo ) uváděný v originále. Právě to může být jedním z důvodů, proč se význam této konstrukce vyjadřující určité pocity subjektu vůči objektu zdá být silnější, intenzivnější než v konstrukci nechám tě na pokoji. V konstrukci je mi tě líto neodpovídá genitivnímu subjektu ve finštině subjekt v nominativu v češtině, ale odpovídá mu 3. pád osobního zájmena já mi. Tím je rovněž ověřeno, že genitivní subjekt může být nahrazen allativem (-lle), který vyjadřuje směr ke komu, čemu, aniž by se změnil význam výpovědi. 3. GENITIV JAKO OBJEKT Dříve než začneme rozebírat genitiv z hlediska jeho sémantického významu v syntaktické roli objektu, je nutné stanovit předpoklad pro samotnou existenci objektu ve větě. K tomu nám poslouží rozdělení finských vět do větných typů podle schématu, které nám nabízí Iso suomen kielioppi 127. Ta rozděluje tyto typy na dvě základní 125 KIVI, Aleksis. Seitsemän veljestä. Keuruu: Otavan Kirjapaino Oy, 2000, s KIVI, Aleksis. Sedm bratří. Přeložil Vladimír Skalička, Praha 1941, s HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 891. Dostupné 27

28 skupiny, a to na 1) univerzální / základní větné typy (monikäyttöiset lausetyypit) a 2) speciální větné typy (erikoislausetyypit). Pro náš záměr je však relevantní první skupina rozdělující se na větu transitivní (transitiivilause), intransitivní (intransitiivilause) a větu s přísudkem jmenným se sponou (kopulalause). Podmínku pro existenci objektu ve větě zde splňuje transitivní věta. Predikátem v této větě je tzv. transitivní sloveso, na které se objekt váže. To znamená, že ve svém valenčním rámci transitivní sloveso vyžaduje přítomnost objektu (67): (67) Riikka osti kirjan. (Riikka si koupila knihu.) SUBJ OBJ * Riikka osti. Rovněž některá intransitivní slovesa mohou získat rys transitivnosti, tzn. získat tzv. dočasný objekt, a to tehdy, když se k nim připojí výraz vyjadřující výsledek (68) nebo když objekt sémanticky vykazuje určitou příbuznost se slovesem (69): (68) Hymyilin poskeni kipeiksi. (Usmíval jsem se tak, že mě až bolely tváře.) 128 vs. Hymyilin. (Usmíval jsem se.), (69) Olen itkenyt monet itkut. (Mnohokrát jsem plakal. Dosl. Plakal jsem mnoho pláčů.) 129 vs. Olen itkenyt. (Plakal jsem.). Předmětem této práce však není zkoumání alternace slovesné valence. Proto tento oddíl uzavřeme s tím, že již budeme k problematice této kapitoly přistupovat s předpokladem, že sloveso objekt ve své valenci přibírá. Objektový pád má několik variant koncovek, jejichž volba a následný význam objektu jsou provázány s aspektem a rovněž s jinými kritérii vyplývajícími jednak ze samotných významových vlastností objektu a také z typu vyšetřované věty (3.4.). Aspektem a těmito kritérii se v rámci rozebírání významu genitivního objektu budeme zabývat později. 128 VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s Tamtéž. 28

29 Na rozdíl od předešlé kapitoly, kde genitivní subjekt mohl přibírat jak koncovku genitivu singuláru, tak plurálu, genitivní koncovka objektu může být pouze ve tvaru singuláru, tedy -n (70): (70) Liisa haluaa uuden talon. (Liisa chce nový dům.). * Liisa haluaa uusien talojen. Objektová koncovka -n je v různých zdrojích označována různými termíny. Nejčastěji jako tzv. genitivní akuzativ nebo n-akuzativ (n-akkusatiivi) a objekt samotný jako akuzativní objekt (akkusatiiviobjekti) 130. Tyto termíny používá například Stručná mluvnice finštiny 131 nebo Suomen kielioppia ulkomaalaisille 132. Maria Vilkuna se ve své publikaci Suomen lauseopin perusteet 133 uvádí termín akuzativní objekt, ale termínově rozlišuje koncovku v genitivním akuzativu a vlastní genitivní koncovku a používá tak pro objektový pád vypadající jako genitiv univerzální název -n-pád (-n-sija) 134. Naproti tomu Iso suomen kielioppi 135 označuje tuto objektovou koncovku -n za koncovku genitivního objektu a objekt s touto koncovkou názvem totální objekt (totaaliobjekti) 136. Na pozici akuzativního či totálního objektu se vedle genitivu, nominativu sg. a pl. vyskytuje rovněž akuzativ, který má koncovku -t a realizuje se jako objektový pád osobních zájmen (minä minut, sinä sinut, hän hänet, me meidät, te teidät, he heidät) a tázacího zájmena kdo (kuka kenet). Akuzativ tedy morfologicky zastupuje genitiv, který se u tohoto druhu zájmen nemůže realizovat (71): 130 Objekt označený za akuzativní je chápán jako čistě syntaktická kategorie, která zahrnuje objektové koncovkové varianty nominativu singuláru a plurálu, genitivu singuláru a stejnojmenného akuzativu (čili koncovka t u osobních zájmen a tázacího zájmena kuka). 131 LINDROOSOVÁ, Hilkka; ČERMÁK, František. Stručná mluvnice finštiny. Praha: Univerzita Karlova, 1982, s WHITE, Leila. Suomen kielioppia ulkomaalaisille. Helsinki: Oy Finn Lectura Ab, 2001, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 925. Dostupné 136 Za totální objekt se označuje objekt, jehož koncovková varianta je nominativ singuláru, nominativ plurálu, genitiv singuláru nebo akuzativ. 29

30 (71) Minä näen sinut. (Vidím tě.). * Minä näen sinun. Tento akuzativ je v tradici akuzativního objektu označován jako akuzativní t-tvar (akkusatiivinen t-muoto) 137 nebo jednoduše jako akuzativ osobních zájmen a tázacího zájmena kuka. V tradici totálního objektu je označován jako akuzativ s koncovkou -t (tpäätteinen akkusatiivi) 138. Jako přehlednější označení se nám jeví označení totální objekt s upřesněním koncovkového pádu, které v této práci budeme také dále používat Genitiv z hlediska aspektu Iso suomen kielioppi definuje aspekt takto: Aspekt je širokoobsahový a mnohovýznamový pojem, jímž se míní okolnosti větné konstrukce, které vycházejí najevo různými způsoby a jsou spojené s vyjádřením trvání situace. Můžeme zkoumat jak větný aspekt, tak aspektuální typ situace vyjadřované slovesem a rovněž také vlastní aspektuální význam slovesa Objekt jako větný člen vyjadřuje směr nebo cíl, kam je směřována činnost vyjádřená slovesem. Je to tedy pasivní větný argument předmět nebo osoba, které se něco děje nebo které někdo něco dělá. Objekt v genitivu nese význam proběhnuvší změny, která ohraničuje a tvaruje situaci do celku, čili nese význam určitého ohraničeného celku. Předmět nebo osoba, která je na pozici genitivního objektu, se tedy představuje jako ústřední argument 137 WHITE, Leila. Suomen kielioppia ulkomaalaisille. Helsinki: Oy Finn Lectura Ab, 2001, s HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 934. Dostupné 139 ASPEKTI on laajasisältöinen ja moniselitteinen käsite, jolla tarkoitetaan lauseen rakenteen eri tasoilla ilmeneviä tilanteen keston ilmaisemiseen liittyviä seikkoja. Puhutaan lauseen aspektista, verbi-ilmauksen aspektuaalisesta tilannetyypistä ja verbin omasta aspektimerkityksestä. HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, Dostupné 30

31 (patient 140 ), kterého se tato změna týká, čili který touto změnou prochází. Tento význam může ovlivňovat jak význam slovesa, tak i význam celé věty. Z hlediska aspektu se tedy genitivní objekt váže na slovesa, která vyjadřují ohraničený a ukončený děj značící změnu nebo dosažení určitého výsledku. Taková slovesa se označují jako rezultativní 141. Genitivní objekt v tomto případě vyjadřuje celek (72): (72) Minä löysin kirjan. (Našel jsem knihu. = celou) vs. Minä löysin sokeria. (Našel jsem cukr. = neurčité množství cukru). Ohraničený děj vyjadřuje událost, která má buď začátek a konec anebo je punktuální, což znamená, že dějové sloveso nese významový rys určitého momentu (bodu), jímž říká, že činnost již nemá časové pokračování. 142 Genitivním objektem věty se v tomto případě vyjadřuje změna, jejíž počáteční a konečný stav je rozdílný. Genitivní objekt zde signalizuje ohraničený děj a určité množství nebo celek (73): (73) Hän kirjoitti kirjan. (Napsal knihu. (celou)) vs. Hän kirjoitti kirjaa. (Psal knihu = proces, neurčitá část knihy). Genitivní objekt se může vázat i na nerezultativní sloveso a vyjadřovat tak ohraničený stav odkazující na celek, a to tehdy, když k němu přidáme adverbiále signalizující ukončení děje, např. loppuun 143 ( do konce ) (74): (74) Minä katsoin elokuvan loppuun. (Dívala jsem se na film až do konce. Tzn. viděla jsem ho celý.). 140 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 928. Dostupné 141 Resultativností se zde značí zvláště to, že činnost vyjádřená slovesem (proces nebo vykonání) odkazuje tímto způsobem ke konci nebo k určitému momentu (bodu), kde se objekt setkává se změnou nějakého stavu, umístění nebo skupenství. Resultatiivisuudella on tarkoitettu tässä erityisesti sitä, että verbin ilmaisema toiminta (prosessi tai suoritus) ilmaistaan sillä tavalla loppuun tai päätepisteeseen viedyksi, että objektia kohtaa jokin tilan, sijainnin tai olomuodon muutos. VILKUNA, Maria. Suomen lauseopin perusteet. Helsinki: Edita, 1996, s HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, Dostupné 143 HAKULINEN, Auli a kol. Iso suomen kielioppi (verkkoversio). Helsinki: SKS, 2004, 930. Dostupné 31