Diskuse o zpûsobech retu e po kozen ch míst nástûnn ch maleb

Transkript

1 Diskuse o zpûsobech retu e po kozen ch míst nástûnn ch maleb (Padesát let od formulování základních poïadavkû v oblasti restaurování v ãesk ch zemích) Vratislav NEJEDL V roce 2005 byla v ãasopise Zprávy památkové péãe publikována studie zab vající se zmûnami v tvarn ch podob retu í a doplàování po kozen ch míst umûleck ch a umûleckofiemesln ch dûl v ãesk ch zemích v prûbûhu druhé poloviny 20. století. V voj byl pfii tom rámcovû popsán od poãátku daného období. 1 Studie se nemohla vzhledem k limitovanému rozsahu zab vat do detailu zmûnami a posuny, ke kter m v tomto ãasovém úseku do lo, ani porovnáním tehdej í situace se souãasn m v vojem. Ve zvefiejnûné studii se mimo jiné uvádûlo, Ïe po svém nástupu na praïskou Akademii v tvarn ch umûní, kde vybudoval speciální restaurátorskou kolu, se musel Bohuslav Slánsk, kter se do té doby zab val pfiedev ím problematikou restaurování závûsn ch obrazû na rûzn ch podloïkách, vûnovat také otázkám restaurování nástûnn ch maleb. V souãasné dobû je jiï moïné publikované informace o této oblasti jeho ãinnosti doplnit. Podobnû jako pfii seznamování se s problematikou restaurování deskov ch maleb byly Slánského metodické poïadavky na restaurátorskou intervenci (vãetnû retu e po kozen ch míst) u tohoto druhu malífisk ch dûl zpoãátku velmi konzervativní, pokládal za nejvhodnûj í do malby pfiíli nezasahovat. 2 Právû charakter restaurování nástûnn ch maleb se stal záminkou ke sporu, pro kter se vïilo oznaãení spor Slánsk Petr. Ne lo v ak jen o odborn spor dvou osob, jak by se snad mohlo podle názvu usuzovat, ale o velmi v znamn stfiet dvou odli n ch koncepcí oboru restaurování vûbec. A zcela logicky ne lo pouze o spor ryze teoretick ãi ryze odborné teoretické problémy. Konflikt odrá- Ïel rozdílné názory na moïnosti fie ení irokého spektra dotykû a vazeb oboru restaurování k tehdej í sociálnû-ekonomické skuteãnosti. Za oficiální prioritu se povaïovala socializace v ech komerãních aktivit, tedy i restaurování. Od roku 1953 zaplavil Franti ek Petr sv mi pfiíspûvky, které se zab valy restaurováním, stránky ãasopisu Zprávy památkové péãe. V krátkém ãasovém sledu vy ly i jeho knihy o restaurování. 3 V tomto ãasopise byl v roce 1954 oti tûn PetrÛv pfiíspûvek O v chovû konservátorsk ch a restaurátorsk ch kádrû. 4 Autor v nûm mimo jiné uvádûl, Ïe: se v poslední dobû velice mnoïí nabídky v tvarn ch umûlcû, ktefií dosud restaurátorské práce neprovádûli, a ktefií by je nyní provádût chtûli. PohlíÏejí na tuto záleïitost mnohdy zcela naivnû. Nepí u tyto fiádky snad z toho dûvodu, abych odradil v tvarné umûlce od práce restaurátorské. Jsou jistû mezi v tvarníky-nerestaurátory nûktefií umûlci, ktefií by k tomuto povolání cítili skuteãnou a poctivou náklonnost, ktefií by mûli pevnou vûli se mu nauãit, a ktefií by v nûm nevidûli pouze nouzové a pfiechodné v chodisko ze své okamïité hmotné tísnû. Kdyby se v ak tito umûlci chtûli vyvinout v dobré restaurátory, museli by se restaurátorství vûnovat cele a poctivû se mu vyuãit. 5 Petr pak pokraãoval charakteristikou toho, jak je dle jeho názoru v restaurování podíl umûlecké a technické sloïky: Zde musím pfiipojit nûkolik slov o tom, nakolik je restaurátorství ãinností umûleckou a nakolik technickou. Konzervátorská a restaurátorská práce je spojením obou. Je tedy i prací umûleckou. Restaurátorsk m umûním se nevytváfiejí nová umûlecká díla, ale zachovávají se jím umûlecké hodnoty mistrû star ch, zachraàují se hodnoty, které by jinak propadly zkáze. Proto zasluhuje ãinnost restaurátorû názvu umûní, neboè jejich nutná, nanejv dokonalá zruãnost a technická znalost musí b t spojena s umûleck m nadáním, hluboce jemn m citem a dokona- 1 Vratislav NEJEDL : K v voji retu e malífisk ch dûl v ãesk ch zemích ve druhé polovinû 20. století, in: Zprávy památkové péãe 65, 2005, ã. 6, s Ve zprávû, kterou zaslal v roce 1949 památkovému odboru ministerstva kolství, upozornil mimo jiné na patn stav stfiedovûk ch nástûnn ch maleb zavinûn velmi ãasto retu emi a hlavnû pfiemalbami. Uvedl v ní mimo jiné: Pojidlem retu e a pfiemaleb nástûnné malby je obvykle smûs kaseinu a fermeïe nebo vajíãka a fermeïe. Takováto emulse je po uschnutí prakticky nerozpustná a také nestálá, neboè tmavne a Ïloutne. Velmi obtíïnû se sm vá. Snímáním takto pojen ch barev s nejvût í pravdûpodobností poru íme pûvodní barevnou vrstvu. Pro retu nástûnn ch maleb by mûla b t proto zvolena taková pojidla, která zûstávají snadno rozpustná a jsou opticky stálá. Je nutno vylouãit pfiedev ím látky jako kasein, dále v echny tuhnoucí oleje a z nich vyrobené pfiípravky, protoïe to jsou irreversibilní koloidy. Nedoporuãuje se rovnûï vajeãn bí- lek, vût ina pryskyfiic, olejové a olejovopryskyfiiãné laky, neboè se mûní, tmavnou a Ïloutnou. Pfiipadá tu v úvahu pomûrnû mal poãet látek: vosk, netvrzen koïní klih, arabská guma a snad i damarová pryskyfiice. Barvy z nich vyrobené nástûnnou malbu tolik neporu ují, protoïe netmavnou a jsou i po urãité dobû snadno rozpustné. Ze v ech tûchto poznatkû o retu ích a pfiemalbách docházíme k jedinému závûru: nerestaurovat, n brï jen konservovat! Tímto poïadavkem se omezujeme pfii opravách stfiedovûk ch nástûnn ch maleb na pouhé zatónování bíl ch ploch tmelu na odstín staré omítky. Chceme-li v ak zachovat v pûvodní podobû to málo, co z na í stfiedovûké nástûnné malby je tû zb vá, pak nemáme jiné fie ení. Viz B. SLÁNSK : K ãlánku O v chovû restaurátorsk ch kádrû, in: Zprávy památkové péãe XV, 1955, s Umûlecké dfievofiezby a jejich restaurování, Praha 1953; Nástûnné malby, Bratislava 1954; O star ch malbách a jejich restaurování, Praha Z ãlánkû v ãasopise Zprávy památkové péãe je tfieba pfiipomenout: K otázce prûzkumu umûleck ch dûl v tvarn ch, in: Zprávy památkové péãe XI, 1951, s ; O restaurátorech v minulosti a pfiítomnosti, in: Zprávy památkové péãe XII, 1952, s ; O polychromii pleèov ch ãástí dfievofiezeb star ch mistrû, in: Zprávy památkové péãe XII, 1952, s ; Nûkolik kapitol z technologie konservaãních prací, in: Zprávy památkové péãe XIII, 1953, s , 57 63, ; O dfievofiezbách a polychromii star ch mistrû a o polychromii doby dne ní, in: Zprávy památkové péãe XIII, 1953, s ; Omítka a její barevná v zdoba v praxi památkové péãe, in: Zprávy památkové péãe XIII, 1953, s ; Îelezo a jeho konservace, in: Zprávy památkové péãe XIV, 1954, s ; Díla bronzová, mûdûná, mosazná a olovûná a jejich konservování, in: Zprávy památkové péãe XIV, 1954, s ; O ochranû sklenûn ch památek pfied odsklenûním, in: Zprávy památkové péãe XIV, 1954, s ; Cín a jeho konservace, in: Zprávy památkové péãe XIV, 1954, s ; O v chovû konzervátorsk ch a restaurátorsk ch kádrû, in: Zprávy památkové péãe XIV, 1954, s ; O konservování a restaurování varhan, in: Zprávy památkové péãe XV, 1955, s ; Sporné otázky restaurování nástûnn ch maleb, in: Zprávy památkové péãe XV, 1955, s Franti ek PETR: O v chovû konservátorsk ch a restaurátorsk ch kádrû, in: Zprávy památkové péãe XIV, 1954, s TamtéÏ, s

2 1 2 l m chápáním slohu, doby i celkového charakteru díla, na jehoï zachování restaurátor pracuje. 6 Franti ek Petr v tomto ãlánku napadl zpûsob restaurování nástûnn ch maleb u sv. Apolináfie v Praze i v místnosti Zemsk ch desek, snûmovní síni, Vladislavské loïnici a Zeleném pokoji na PraÏském hradû, které provádûl Slánsk se svojí kolou. Tato ãást textu zní: A jak moïno kvalifikovat práci mlad ch restaurátorû, ktefií se sv m uãitelem v ãele zpevàují omítku a barevnou vrstvu nástûnné malby Ïelatinou? A retu e této nástûnné malby provádûjí akvarelkami? Îelatina v omítce shnije a akvarelová retu zmizí. Kdo v ak je odpovûdn za tak trestuhodnou neschopnost? Podobnû zmizela za jeden rok retu provedená roku 1949 akvarelem na nástûnné malbû v kostele sv. Apolináfie. 7 Pfiímá kritika Slánského metody retu e v ak byla jen malou ãástí Petrova ãlánku, jeho hlavním smyslem bylo navrhnout a stanovit zpûsob nové organizace restaurátorské ãinnosti v ãesk ch zemích. 8 Slánsk reagoval na PetrÛv ãlánek v roce 1955 statí, ve které objasàoval a zdûvodàoval svoje názory: 9 Retu na tûchto gotick ch malbách, jejichï konservaci provedli za mého vedení posluchaãi speciální koly malífisk ch a konservaãních technik na Akademii v tvarn ch umûní, je naprosto ve stejném stavu, v jakém byla po dokonãení opravy. Otluãená a tmelená místa jsou zaretu ována podle zásad lokální retu e, zatímco nespoãetná drobná místa, na kter ch barevná vrstva odpadla od omítky a jeï nebyla tmelena, retu ována vûbec nejsou. 10 Ve své odpovûdi Petrovi Slánsk dále uvádûl: Mnohem závaïnûj í neï v rok o zmizení retu e na malbách v kostele sv. Apolináfie je nafiãení snaïící se zlehãit odborné provedené konservace a restaurace nástûnn ch maleb v místnosti Zemsk ch desek. 11 Vysvûtlil, proã podle nûho nedo lo k technologickému pochybení, jak psal Petr, a pokraãoval v teoretiãtûj í rovinû zdûvodnûním, proã byla pou- Ïita akvarelová retu : V znaãní technologové malby pûsobící v období mezi obûma válkami Laurie, Eibner, Doerner, Dinet a jiní prozkoumali vlastnosti malífiského a konzervaãního materiálu a poloïili pevné základy pro vûdecké restaurátorské metody. Také vûdeck prûzkum obrazû, kter se od konference v ímû roku 1930 tak úspû nû prohloubil, pfiinesl fiadu zmûn k lep ímu. Ohlédneme-li se nazpût do nedávné minulosti, mûïeme bez pfiehánûní konstatovat, Ïe jsme v posledních dvou aï tfiech desetiletích zaznamenali rychl rozvoj. Kolem 20. let na eho století nastává v celé Evropû nová orientace v názoru na podstatu restaurování obrazû. Konservaãní snaha, úsilí o to dodat obrazu stálost, nab vá pfievahu nad zájmem zkrá lit obrazy doplàky, jeï se mnohdy blíïí podvrhu. Nemohu zde podrobnû vypoãítávat, ãeho v eho se tento velk pokrok t ká, vytknu tedy alespoà rozhodující poïadavky moderní konservace. Za prvé: v echny materiály, pouïité pfii konservaci a restauraci musí mít stálost optickou, tedy nesmí Ïloutnout a tmavnout. Za druhé: laky, fixáïe a barvy nanesené na obraz pfii restau- Obr. 1. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, lev, po provedení rafové rekonstrukãní retu e, stav pfied rokem (Reprofoto P. Gláser) Obr. 2. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, lev, po provedení tmelení, stav pfied rokem (Reprofoto P. Gláser) raci musí b t i po dlouhé dobû snadno odstranitelné, aby pûvodní barevná vrstva nebyla po kozena, sm vají-li se. NedodrÏování tûchto základních pfiedpokladû je nejtûï ím prohfie kem, jakého se dnes restaurátor mûïe dopustit. Nesmíme proto pro retu nástûnn ch maleb pouïít barev olejov ch, nerozpustn ch vodov ch nebo nerozpustn ch temper; v bûr pojiv ch látek je tím ov em znaãnû omezen. Nalézají-li se malby v prostfiedí naprosto suchém, je nejlep ím pojidlem rozpustné pojidlo vodové, které se nemûní, napfiíklad arabská guma TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s Bohuslav SLÁNSK : K ãlánku O v chovû restaurátorsk ch kádrû, in: Zprávy památkové péãe XV, 1955, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s

3 5 3 4 V dal í ãásti pak, po objasnûní, proã je nutné provádût retu nástûnné malby odstranitelnou a ve svûtle stálou barvou, porovnal své pfiístupy s publikovan mi texty, v nichï Petr uvádí návody na materiály vhodné k retu ování tûchto maleb. V sledky porovnání shrnul Slánsk v konstatování, Ïe: V knize Franti ka Petra vûbec nenalezneme zmínku o optické stálosti nebo odstranitelnosti barev retu í, fixáïí a konservaãního materiálu nástûnn ch maleb. Nemáme tedy dûvodu, proã bychom mûli zmûnit na e principy podle jeho vzoru. 13 PoÏadavek snadné odstranitelnosti retu í nebyl v té dobû v âechách je tû v eobecnû pfiijíman m teoretick m v chodiskem pro restaurování, jak to vypl vá mimo jiné z redakãní poznámky ve Zprávách památkové péãe, která byla pfiipojena ke Slánského odpovûdi. 14 Autor se tu vûbec nezab val otázkami spojen mi s v chovou restaurátorsk ch kádrû, jak o tom psal Petr. Soustfiedil se pouze na vyvrácení v tek vznesen ch proti v sledkûm restaurování jeho ÏákÛ i jemu samotnému. Na tuto odpovûì reagoval Franti ek Petr hned v následujícím ãísle ãasopisu Zprávy památkové péãe. 15 Vyslovil se zásadnû proti akvarelové retu i a nevylouãil pouïití nerozpustné kasienové retu e i fixáïe. 16 Pak se obrátil k zásadní otázce, tedy k pfiípadûm vzájemn ch odli n ch názorû na zpûsob restaurace nástûnn ch maleb u sv. Apolináfie v Praze II., na PraÏském hradû a v chrámu sv. Mikulá e. 17 Daná místa textu jasnû ukazují, jak obrovské byly rozdíly v chápání v tvarné interpretace (vãetnû retu e) umûleckého díla, v tomto pfiípadû konkrétní stfiedovûké nástûnné malby, které procházelo restaurátorsk m zásahem, u Bohuslava Slánského a Franti ka Petra. Petr se ve svém ãlánku dále zab val otázkou materiálû pro fixáïe a retu e, v obou pfiípadech doporuãoval uïívání kaseinu. 18 Slánsk roku 1956 v ak znovu zdûraznil nutnost provádût retu- e tak, aby byly snadno rozpustné, odstranitelné a opticky stálé. Uvedl také jednu z podstatn ch 13 TamtéÏ, s Redakãní poznámka k odpovûdi Bohuslava SLÁNSKÉHO: K ãlánku O v chovû restaurátorsk ch kádrû, in: Zprávy památkové péãe XV, 1955, s V ní se mimo jiné uvádûlo, Ïe na úseku památkové péãe existuje je tû mnoho nefie en ch problémû. Jedním z nich je: názor na zpûsob restaurování nástûnn ch maleb, a to s hlediska jak technologického, to znamená, má-li se zásadnû pfii retu ích uïívat barev s pojítkem nerozpustn m ãi rozpustn m, tak i z hlediska umûlecko historického, totiï do jaké míry a v kter ch pfiípadech má b t provedená retu oproti originálním partiím restaurovaného umûleckého díla v tvarnû odli ena. Památková péãe chtûla, zcela v duchu obvyklé úfiednické praxe kde není jistota, pomûïe sbor star ích v e fie it ustavením Komise pro ochranu památek malífiství, sochafiství a v tvarné v roby pfii ministerstvu kultury, která bude poradním sborem ústfiedních státních orgánû ochrany kulturních památek a bude plánovitû pfiispívat k fie ení odborn ch i organizaãních otázek na tomto úseku. 15 Franti ek PETR: Sporné otázky restaurace nástûnn ch maleb (Odpovûì F. Petra na ãlánek B. Slánského), in: Zprávy památkové péãe XV, 1955, ã. 4, s V úvodu ãlánku napsal, Ïe diskuse, pokud má b t základem zmûny v poznání, musí b t vedena na objektivním základû, a ne takov m uvádûním v rokû a citátû, které zkreslují nebo zatemàují jejich smysl. Toto místo repliky se t kalo Slánského v tky proti pouïívání mastn ch temper pfii restaurování a citací viz Franti ek PETR: Sporné otázky restaurace nástûnn ch maleb, s. 185, kde Petr uvádûl moïné zpûsoby mísení pojidel pro retu nástûnn ch maleb. 17 TamtéÏ, s TamtéÏ, s Obr. 3. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, znak âejky z Olbramovic, po provedení tmelení, stav pfied rokem (Reprofoto P. Gláser) Obr. 4. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, znak âejky z Olbramovic, po provedení rafové rekonstrukãní retu e, stav pfied rokem (Reprofoto P. Gláser) Obr. 5. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, znak âejky z Olbramovic, detail, stav na poãátku roku (Foto P. Gláser) Obr. 6. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, znak âejky z Olbramovic, celek, stav na poãátku roku (Foto P. Gláser) 137

4 7 8 Obr. 7. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, znak Václava Klimenta ze Saltzu, stav na poãátku 50. let 20. století pfied Slánského restaurováním. (Reprofoto P. Gláser) Obr. 8. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, znak Václava Klimenta ze Saltzu, stav okolo roku (Foto archiv NPÚ ÚP) my lenek svého teoretického pfiístupu k problémûm restaurování, Ïe totiï poïadavek snadné snímatelnosti retu e pro nûj nevypl vá pouze z nutnosti respektovat autentick stav pûvodní malby, ale je stejnou mûrou podmínûn tím, Ïe: Názory na retu se ãas od ãasu mûní a pfii opravách, které se na staromistrovsk ch malbách provádûjí v urãit ch intervalech, se pravidelnû stará retu odstraàuje. 19 Jak doplnil v jiném pfiíspûvku: Je tfieba pamatovat, Ïe se názory na funkci retu e v organismu v tvarného díla mûní, podléhajíce zmûnám dobového estetického cítûní i celkového ideového zamûfiení. 20 Uvûdomoval si, a to je jeden z nejv znamnûj ích pfiínosû Slánského pro v tvarnou teorii restaurování, omezené ãasové trvání platnost dobového vzhledu retu e které je vïdy svázáno s v tvarn m cítûním doby, kdy se restaurátorsk zásah uskuteãnil. Z toho, co bylo zatím uvedeno, je snad moïné vytvofiit si dobr obraz o charakteru celého sporu. Stála v nûm proti sobû Slánského koncepce, vycházející z názorû formulovan ch v oblasti památkové péãe postupnû od poãátku 20. století, snaïící se ctít základní hodnoty restaurovaného umûleckého díla, a úvahy Franti ka Petra, které mnohdy v dobou silnû ovlivnûné rétorice pfiestoïe slovnû podporovaly moderní pfiístupy, pfiedstavovaly vlastnû prodluïování fiemeslného pojímání restaurování. Redakce ãasopisu Zprávy památkové péãe ukonãila polemiku redakãní poznámkou, která byla oficiálním stanoviskem Státní památkové správy k otázkám restaurování. 21 V pûti bodech se zde uvádûlo, Ïe v podstatû o Ïádn teoretick spor ne lo, vïdyè Slánsk i Petr poïadovali zachování autentického stavu umûleckého díla. O v tvarnû- -ideovém fie ení restaurace nástûnné malby jak v koncepci, tak v detailech pfiíslu í rozhodovat pracovníkovi, kter na základû vûdecké kvalifikace ovládá problematiku z hlediska umûleckohistorického. Projevila se zde pro druhou polovinu 20. století v ãesk ch zemích typická snaha památkové péãe pfievádût problémy z odborné, ideovû-teoretické roviny do roviny administrativnû-správní. Slánsk v ak objasàoval na poãátku 50. let 20. století své teoretické pfiístupy k otázkám restaurování pfiedev ím retu e nejen v polemice s Franti kem Petrem, ale také na stránkách ãasopisu Umûní a hlavnû v knize Technika malby. V Umûní publikoval jiï v roce 1954 ãlánek s názvem Pfiíspûvek k fie ení otázky retu e a rekonstrukce nástûnn ch maleb. 22 Problematiku retu- e nástûnné malby tak podrobil dûkladné anal ze, z níï vyplynulo nûkolik obecn ch závûrû. Jedním z nich bylo, Ïe: Ve keré pfiedchozí úvahy o technick ch pfiedpokladech retu e a rekonstrukce nástûnn ch maleb lze shrnout ve dva jednoduché, sv m dosahem v ak nadmíru závaïné postuláty: 1. plocha místa doplnûného barvou retu e musí b t alespoà z bezprostfiední blízkosti zfietelnû viditelná; 2. barva v ech doplàkû musí b t snadno rozpustitelná. 23 Jak uvedl dále: Technologické problémy retu e je moïno vyfie it jednoznaãnû. Av ak otázky vztahu retu e k umûlecké hodnotû a funkci v tvarného díla jsou mnohem komplikovanûj í, neboè nelze stanovit v eobecnû platné smûrnice, podle kter ch by se retu pau álnû provádûla. Restaurátor je nucen pfiizpûsobovat její metodu pfiípad od pfiípadu, adaptovat ji podle potfieb díla, na kterém pracuje, a pfiihlíïet pfii urãování postupu doplàkû k rozsahu i povaze poruchy dané malby. 24 Rekonstrukãní zpûsob retu e u nástûnn ch maleb Slánsk popsal na jejím pouïití pfii restaurování maleb v místnosti Zemsk ch desek na PraÏském hradû. Pro uvedení do pûvodního stavu zde byla vybrána retu rafová, o níï uvedl: Hlavní pfiedností rafové retu e je to, Ïe zblízka sice lze doplnûné plochy zfietelnû rozli it od originálu, av ak pfii pohledu z vût í vzdálenosti rozdíln charakter rekonstruované ãásti mizí a spl vá s autentick mi partiemi malby v jedin celek. 25 rafovaná rekonstrukãní retu nefie í sice v echny problémy doplàkû nástûnné malby, znamená v ak podstatné zlep ení restaurátorsk ch metod v ude tam, kde mûïe nahradit u nás dosud bûï- 19 Bohuslav Slánsk k ãlánku F. PETRA: Sporné otázky restaurace nástûnn ch maleb, in: Zprávy památkové péãe XVI, 1956, s , citovan text na s Bohuslav SLÁNSK : Pfiíspûvek k fie ení otázky retu e a rekonstrukce nástûnn ch maleb, in: Umûní II, 1954, s Zprávy památkové péãe XVI, 1956, s Bohuslav SLÁNSK, cit. v pozn. 20, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s

5 n zpûsob volného domalovávání a pfiemalovávání nástûnn ch maleb. 26 Tolik Slánsk na poãátku 50. let 20. století, kdy v nejen generaãním sporu s Franti kem Petrem formuloval základní principy svého pojetí retu e nástûnné malby. 27 Stav maleb v místnosti Zemsk ch desek, na kter ch Slánsk prezentoval metodu rafové retu e, se vzhledem ke znaãné vlhkosti prostoru po provedeném restaurování opût zhor oval. JiÏ v roce 1971 restaurovala ãást erbû Elena Crhová. lo o místnost Nov ch zemsk ch desek ve Starém paláci a malby nad vchodem na katedru písafie. Ve své restaurátorské zprávû mimo jiné uvedla: Stav pfied opravou byl velmi patn. Celá plocha barevné vrstvy byla silnû zprá kovatûlá, na mnoha místech uvolnûná od podkladové vápenné vrstvy v drobn ch upinkách, které jiï zaãaly odpadávat. Ïe do lo jiï k opadávání vût ích ploch na druhém erbu dole zleva (30 cm x 20 cm), nûkteré partie jsou vlastnû rekonstrukcemi z dfiívûj ích oprav. Tyto rekonstrukce jsou natolik tektonické, Ïe nebylo moïno je odstraàovat, aniï by se nenaru il stávající charakter celku. Proto bylo pûvodní pojednání rekonstrukcí, dle moïnosti, pfiizpûsobeno retu í názoru souãasné opravy. Po- kozená místa byla scelena, ztmavlé retu e opraveny. Na tomto místû je nutno konstatovat, Ïe zaji tûní klimatick ch podmínek pro nástûnnou malbu je v tomto interiéru nevyhovující, vzhledem k tomu, Ïe místnost je nevûtraná a vlhká (do objektu zatéká). Nezjedná-li se v tomto smûru náprava, dojde k opûtovnému naru ení malby. K dal ímu restaurování do lo v 80. letech 20. století. Restaurátofii Vlastimil Berger a Alois Martan, ktefií je provádûli, ve své restaurátorské zprávû z roku 1985 uvedli: Malby byly ve velmi patném stavu. Pod vrstvami neãistot a pfiemaleb byla malba upinovitû zvednuta, uvolnûna od podkladu a na mnoha místech opadána. Dále byly po kozeny krakeláïí, trhlinami a zprá kovatûním barevn ch vrstev. Nûkteré znaky a nápisové pásky se zachovaly jen ve fragmentech. Malby byly v minulosti nûkolikráte opravovány, poslední opravy jsou z 20. a 50. let tohoto století. Pfii minul ch opravách bylo pfii restaurování pfiistupováno z rûzn ch hledisek, a to jak v technologii, tak pfii fie ení v tvarném. Napfiíklad pfii poslední opravû bylo uïito k mnoha rekonstrukcím znakû rafované retu e a nápisové pásky nebyly doplàovány vûbec. Nyní po dohodû s památkáfii byla v echna chybûjící místa rekonstruována. Pásky zatfiené po roce 1621 byly odkryty na pûvodní nápisy. Na pfiípadû restaurování malífiské v zdoby stûn v místnosti Zemsk ch desek na PraÏském hradû v prûbûhu tfií desetiletí je moïné velmi dobfie sledovat, jak se v ãesk ch zemích mûnil názor na doplàování po kozen ch míst malby. rafová rekonstrukãní (nápodobivá) retu se stala bûhem ãasu jako prostfiedek integrace po kozen ch míst malby pro ãeské restaurování, a také pro tu ãást ãeské spoleãnosti, která má vztah k v tvarnému umûní, velmi málo akceptovatelnou a postupnû ji stále více nahrazovala retu rekonstrukãní. Je pfiitom charakteristické, Ïe k této zásadní zmûnû do lo jakoby samovolnû, neboè tématu nebyla vûnována náleïitá odborná diskuse. O pfiípadném formulování teoretick ch stanovisek a koncepcí témûfi neexistují zmínky v odborném tisku. 28 âeské prostfiedí rovnûï jen v minimální mífie zaznamenalo diskuse a zmûny v teoretick ch pfiístupech k retu i, ke kter m do- lo v Itálii v 70. a na poãátku 80. let 20. století. 29 Koncem 50. a na poãátku 60. let zaãala b t v Itálii v eobecnû pfiijímána metodika zpûsobu retu e malífisk ch dûl vzniklá a zformovaná v okruhu Instituto Centrale per il Restauro v ímû, která vycházela z teoretick ch prací Cesara Brandiho. Jeho dílo bylo ovlivnûno estetikou Benedetta Croceho a odráïelo v rovinû teorie umûní idealistická stanoviska. Ve sv ch úvahách se zamûfioval na díla vysoké umûlecké hodnoty, pfiedev ím na malbu. Pfiedmûtem restaurování je pro Brandiho sice materie umûleckého díla, svou pozornost v ak soustfieìuje pfiedev ím na to, co slouïí Epifanii obrazu, jeho na materii nezávisl m projevûm. Autorovy snahy o rovnováhu mezi historick m a estetick m rozmûrem umûleckého díla se v praxi nûkdy pfiiklánûjí na stranu estetického uvaïování. Teorii restaurování v Itálii dále rozpracoval Umberto Baldini, dlouholet vedoucí florentsk ch re- 9 Obr. 9. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, nástûnné malby, pohled do klenby v levé dolní ãtvrtinû je znak Rudolfa âejky z Olbramovic, stav kolem roku (Foto archiv NPÚ ÚP) 26 TamtéÏ, s Restaurátorská dokumentace provedeného restaurování je uloïena v archivu Kanceláfie prezidenta republiky. 28 V této souvislosti je nutné pfiipomenout nûkteré, i kdyï pouze informativní ãlánky z roku 1967: Heinz ALTHÖFER: K otázce retu í pfii konzervaci závûsn ch obrazû, in: Památková péãe XXVII, 1967, s , pfieloïila Marie Kotrbová; Bohuslav SLÁNSK : Rekonstrukãní retu na snímatelné podloïce, in: Památková péãe XXVII, 1967, s ; Karel STÁDNÍK: Poznámky k retu i dfievûn ch plastik, in: Památková péãe XXVII, 1967, s ; Jifií FUSEK: K retu ím pfii opravách historick ch gobelínû, in: Památková péãe XXVII, 1967, s Teoretick ch otázek se dotkl také historik umûní Josef KRÁSA: Kv - sledkûm nûkter ch v znamn ch restaurátorsk ch akcí v r. 1961, in: Umûní X, 1962, s Ursula SCHÄDLER-SAUB: Entwicklungen und Tendenzen der Restaurierungsästhetik in Italien in der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts dargestelt an toskanischen Beispielen, Monumental-Festschrift für Michael Petzet, Arbeitshefte des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege, Band 100, München 1998, s Stejná autorka se zab vala tímto tématem jiï dfiíve, viz U. SCHÄDLER- SAUB: Theorie und Praxis der Restaurierung in Italien, in: Maltechnik-Restauro 92, 1986, s

6 Obr. 10. PraÏsk hrad, místnost Zemsk ch desek, celkov pohled, okolo roku (Foto archiv NPÚ ÚP) V nové spoleãenské situaci na poãátku 21. století je proto nezbytné doplàovat na e poznání minulosti a pfiipomínat si zdánlivû neaktuální historické skuteãnosti. Míra a zpûsoby retu e po kozen ch míst malífisk ch i sochafisk ch dûl staví historiky umûní i restaurátory pfied stále nové etické a estetické problémy, pro jejichï úspû né fie ení je nezbytná spolupráce v ech oborû podílejících se na péãi o památky. Aby bylo zachováno co nejvíce památkov ch hodnot, je u kaïdého jednotlivého restaurování nutné vymezit hranice, v nichï se budou pohybovat tvûrãí ambice restaurátora pfii doplàování po kozen ch míst umûleckého díla. Jsou to hranice, jeï nelze pfiekroãit. 10 staurátorsk ch dílen Fortezza da Basso a Opificio delle Pietre Dure, kter kladl dûraz na nezbytnost teoretick ch základû restaurátorské ãinnosti, jeï by nebyly urãovány vlastní dynamikou kaïdodenní restaurátorské praxe a nekritick m pfiejímáním bûïn ch moïností prezentace. V prvním díle své Teoria del Restauro z roku 1978 kritizoval Baldini metodu archeologického restaurování, která se ve Florencii v 70. letech stále je tû uïívala. Tento zpûsob restaurování se zfiekl ve jménu objektivní prezentace a ochrany dokumentární hodnoty restaurátorského zásahu. Podle Baldiniho v ak právû s interpretací souvisí a její neprovedení mûïe znetvofiit v povûì díla. V návaznosti na Brandiho úvahy poïadoval Baldini, aby se pfie lo od restaurování po kození jako pfieru ení k restaurování po kození jako spojení. Proto nekladl do popfiedí fragmentární charakter umûleckého díla, ale poïadoval jeho ucelenost a ãitelnost. Pfiínos Baldiniho spoãívá mimo jiné v tom, Ïe pfienesl své úvahy do systému retu ování, kter se definitivnû distancoval od estetiky archeologického restaurování. Vybudoval systém retu e, kter vychází z Brandiho rozli ení rekonstruovateln ch a nerekonstruovateln ch po- kození. RovnûÏ jeho principy zdûrazàující, Ïe materie a technika retu e musí b t od originálu snadno odli itelné, byly zachovány. Pfii o etfiení rekonstruovateln ch po kození mluví Baldini o metodû barevné selekce (selezione cromatica), zlaté selekce (selezione dell oro) a barevné abstrakce (astrazione cromatica). O faktu, proã v ãesk ch zemích neprobûhly zásadní diskuse o zpûsobech retu ování po kozen ch míst maleb a metodách jejich zapojení do celku originálního malífiského nebo sochafiského díla, je moïné formulovat rûzné hypotézy. Jednou z nich je moïnost, Ïe se v na em prostfiedí, aï do poãátku 90. let 20. století umûle izolovaném od okolního svûta, jako z urãujícího stále vycházelo ze Slánského postulátu, Ïe je pfiedev ím nutné fie it otázky spojené se snadnou odstranitelností a optickou stálostí retu ov ch doplàkû. Detailní prodiskutování problémû spojen ch s v tvarnou teorií retu e nebylo tedy vnímáno jako dostateãnû v znamné a aktuální téma. 140