Státní občanství, postavení cizinců v ČR

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Státní občanství, postavení cizinců v ČR"

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Státní občanství, postavení cizinců v ČR Bakalářská práce Autor: Petr Adámek Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Soňa Koníčková Praha Duben 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Břeclavi dne Petr Adámek 2

3 Anotace Cílem závěrečné práce je vymezit pojem státního občanství z jeho teoretického a historického hlediska, se zaměřením na státní občanství České republiky. Vymezení jednotlivých forem pobytových statusů cizinců v České republice a srovnání právního postavení cizinců s občany České republiky. Annotation The aim of this work is to define the concept of citizenship from its theoretical and historical perspective, focusing on citizenship of the Czech Republic. Defining different types of residence status of foreigners in the Czech Republic and comparison of the legal status of aliens with citizens of the Czech Republic. 3

4 ÚVOD POJEM STÁTNÍHO OBČANSTVÍ A JEHO HISTORICKÝ VÝVOJ VYMEZENÍ POJMU STÁTNÍHO OBČANSTVÍ HISTORICKÝ VÝVOJ POJMU STÁTNÍHO OBČANSTVÍ ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ A POZBÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ NABÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ POZBÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ VÍCENÁSOBNÉ OBČANSTVÍ OSOBY BEZ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ STÁTNÍ OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY STÁTNÍ OBČANSTVÍ V LETECH STÁTNÍ OBČANSTVÍ V LETECH STÁTNÍ OBČANSTVÍ V LETECH STÁTNÍ OBČANSTVÍ PO ROCE OBČANSTVÍ EVROPSKÉ UNIE POJEM OBČANSTVÍ EU PRÁVA A POVINNOSTI OBČANŮ EU FORMY POBYTOVÉHO STATUSU CIZINCŮ V ČR POBYTOVÝ STATUS PODLE ZÁKONA O POBYTU CIZINCŮ POBYTOVÝ STATUS PODLE ZÁKONA O AZYLU POBYTOVÝ STATUS PODLE ZÁKONA O DOČASNÉ OCHRANĚ CIZINCŮ STATISTICKÝ PŘEHLED SROVNÁNÍ PRÁVNÍHO POSTAVENÍ CIZINCŮ A OBČANŮ ČR ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BIBLIOGRAFIE: MEZINÁRODNÍ SMLOUVY, SMĚRNICE: ZÁKONY: JUDIKÁTY:

5 Úvod Státní občanství je právním vztahem, vznikajícím okamţikem našeho narození, provází nás po celý ţivot a do značné míry jej ovlivňuje, aniţ bychom si to přímo uvědomovali. Jeho vznik narozením je přitom na naší vůli nezávislý, nikdo si nemůţe zvolit, zda se narodí jako občan vyspělé země, nebo jako osoba bez státní příslušnosti. Státní občanství se můţe stát objektem touhy i nenávisti. Nejedná se přitom o fenomén poslední doby, neboť vzájemný vztah mezi občany a jednotlivými státními celky vznikal od starověku. Stejně jako se od nepaměti utvářel vztah mezi občanem a státem, utvářely se také vtahy mezi státem a cizími státními příslušníky, pobývajícími na jeho území. Tento vztah se vyvíjel od počátečního spíše nepřátelského postoje státu vůči cizincům aţ po současnou snahu plně integrovat cizince do společnosti a poskytnout jim práva srovnatelná s právy vlastních občanů. Cílem závěrečné práce je vymezit pojem státního občanství z jeho teoretického a historického hlediska, vymezení jednotlivých forem pobytových statusů cizinců v ČR a srovnání právního postavení cizinců s občany ČR. Pro zpracování práce bude vyuţita zejména metoda analýzy, komparace, dedukce a indukce. Práce je členěna do šesti kapitol, úvodu a závěru. V prvé kapitole práce je vymezeno státní občanství z teoretického hlediska. Cílem bylo vymezit typické rysy státního občanství, které pak budou východiskem pro další kapitoly. Pro podání komplexního pohledu na státní občanství je zde proveden stručný historický přehled vývoje pojímání státního občanství. Druhá kapitola je zaměřena na jednotlivé způsoby nabývání a pozbývání státního občanství z hlediska mezinárodního veřejného práva. Samostatné podkapitoly jsou potom věnovány problematice bipolitismu a apolitismu. Třetí kapitola je věnována státnímu občanství České republiky, je zde poskytnut stručný přehled vývoje státního občanství od vzniku samostatného státu v roce 1918 aţ do současnosti. Jednotlivé podkapitoly jsou historickými mezníky ve vývoji českého státu a zejména ve vývoji právní úpravy státního občanství, přičemţ je kladen zejména důraz na současnou právní úpravu státního občanství a způsoby jeho nabývání a pozbývání. 5

6 Ve čtvrté kapitole je poskytnut stručný přehled vývoje občanství EU, zejména je kladen důraz na práva a povinnosti, jeţ získávají občané EU v porovnání se státním občanstvím. Otázka pobytu cizinců na území České republiky je rozebrána v páté kapitole. Z důvodu velké obsáhlosti této problematiky se pouze omezím na vymezení jednotlivých moţných druhů pobytu cizinců podle platných právních předpisů. Závěrečná kapitola je věnována srovnání právního postavení občanů České republiky a cizinců pobývajících na území. Porovnání vychází z analýzy platných právních předpisů, které mají dopad na rozdílné postavení cizinců, se zaměřením na problematiku základních potřeb cizinců. 6

7 1. Pojem státního občanství a jeho historický vývoj Člověk se rodí ve společnosti, která je určitým způsobem uspořádána, vstupuje do určitých společenských vztahů a vstupuje téţ do společnosti, jejíţ vědomí je jiţ historicky zformováno. Svým zrozením člověk zároveň vstupuje do společnosti, která je řízena státní mocí. Zkrátka, v současné společnosti se člověk nerodí jen jako člověk, ale i jako občan Vymezení pojmu státního občanství Nemůţe existovat moderní stát bez občanů, neboť tito jsou základním znak státu. Pojem státního občanství vyznačuje vztah občana ke státnímu celku, tento pojem je ovšem vymezován různě. Hovoří se o něm zejména jako o: - právním vztahu (odvozeno od společenské smlouvy, vymezuje vzájemná práva a povinnosti jedince a státu, zejména Francie, Španělsko, Švýcarsko), - právním stavu (občanství je právním statusem jedince, ze kterého plynou určitá práva a povinnosti, není rozhodující která, neboť se mohou stále měnit, USA, Itálie, SRN), - dále se hovoří o občanství jako zvláštním subjektivním právu, svazku apod. Všechny tyto přístupy mají své opodstatnění. Je však nepochybné, ţe při konstrukci pojmu státní občanství je třeba stavět na jeho dvou základních prvcích, kterými jsou fyzická osoba na straně jedné a stát na straně druhé. Občanem se tak můţe stát jen fyzická osoba a občany můţe mít jen stát. 2 Dle Evropské úmluvy o státním občanství, je státní občanství právním svazkem mezi osobou a státem jenţ neoznačuje etnický původ osoby. Z obecného hlediska byl velice výstiţně pojem státního občanství definován v nálezu Ústavního soudu č. 204/1994Sb.,,jako časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehoţ základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti, spočívající zejména v právu fyzické osoby na ochranu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záleţitostí. Povinností občana je především věrnost státu, závazek k 1 Knapp, V.: Teorie práva. Plzeň: Západočeská univerzita, 1994, s Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s

8 jeho obraně, výkon určitých funkcí, ke kterým je povolán, a dodrţování právních předpisů státu i mimo jeho území. 3 Základní znaky státního občanství tedy jsou: a) trvalost jeţ vyjadřuje, ţe statní občanství je vztah zpravidla nezrušitelný b) neomezenost vyjadřuje skutečnost, ţe vztah není určován místem pobytu jedince; stát můţe určovat občanům práva a povinnosti bez ohledu na jejich skutečné bydliště c) bezprostřednost opravdovost a nenahraditelnost jiným vztahem mezi jedincem a státem d) efektivita spočívající v existenci vzájemných práv a povinností mezi jednotlivcem a státem e) výlučnost- znamená exkluzivitu státního občanství; stát je oprávněn přihlíţet pouze k občanství svému a nebrat v úvahu skutečnost, ţe občan je zároveň občanem jiného státu f) rovnost jeţ znamená nerozdílnost ve vztahu k právům a povinnostem bez ohledu na způsob nabytí občanství Konkrétní obsah státního občanství je určen zákonodárstvím jednotlivých svrchovaných států. 4 Z hlediska vztahu občana k uplatňování jeho občanských práv, je moţné rozlišovat na koncept pasivního a aktivního občanství. Koncept pasivního občanství je zaloţen na prostém přijímání práv a povinností. Koncept aktivního občanství klade důraz na angaţovanost občanů ve věřejném ţivotě, ať jiţ formou účasti v politických hnutích, občanských sdruţeních, nebo jiných projevech společenské odpovědnosti, jejímţ cílem je společenský prospěch. 3 Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. září 1994, č. 207/1994 Sb., o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení 6, 11, 12 odst. 3, 18 odst. 1 písm. a), c) a 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. 4 Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s

9 Státní občanství je přitom třeba chápat jako pojem výlučný pro osoby fyzické, zatímco pro osoby právnické je uţíván obecnější pojem státní příslušnosti, přičemţ pojem státní příslušnost bývá někdy uţíván jako výraz specifický pro mezinárodní rozměr státního občanství. 1.2 Historický vývoj pojmu státního občanství Pojem občan a občanství se postupem času vyvýjel. Starověké pojetí pojmu občana je značně odlišné od současného chápání postavení občana ve společnosti. Tehdejší společnost byla značně diferencovaná. Například zákoník krále Chammurapiho ( př. n. l.) vychází z dělení obyvatelstva Mezopotánie do tří právních kategorií. Do prvé kategorie patří tzv. avilum svobodní plnoprávní obyvatelé říše. Ti poţívají nejrůznějších výsad. Ani v rámci této skupiny však není rovnost, dělí se podle majetku a hodností na vyšší a niţší podskupiny. Do druhé kategorie patří tzv. muškenum svobodní obyvatelé, jejichţ majetek je však v určité závislosti na státu, případně chrámu. Do třetí kategorie patřily otroci. Zařazení osoby do příslušné kategorie mělo vliv na stanovení sankcí, zejména co se týká práva trestního. 5 Ve starověkém Řecku se setkáváme s pojmem občana v souvislosti se vztahem obyvatel k městským států, tzv. pollis. Tyto vznikaly v období 8 6 století př. n. l., jako územně malé státní útvary, jeţ zaručovaly svým svobodným obyvatelům občanům hospodářská, politická a osobní práva. Mimo hranice pollis se občan stával bezprávným, některá práva mohla být ovšem cizinci udělena. Výsadní postavení občanů proti otrokům a cizincům vedlo k semknutosti občanského kolektivu. 6 V Athénské společnosti klasické doby (5 4 století př. n. l.) byly dvě hlavní společenské vrstvy: svobodní a otroci. Základní rozdíl mezi svobodnými tkvěl v tom, zda byli občany pollitai, či neobčany. Neobčany byli metoikové, cizinci usedlí v Attice. Otroci propuštění na svobodu se nestávali občany, nýbrţ metoiky. Občanství se nabývalo buď po rodičích, nebo udělením. V rané době stačilo, ţe občanem byl otec, později se vyţaduje aténský původ i od matky. Z občanství byly vyloučeny ţeny. 7 Občanství mohlo být uděleno usnesením lidu na sněmu. Mezi 5 Schelle, K., Ţidlická, M.: Právní dějiny 1. Starověk. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, 1998, s. 77, 78 6 Schelle, K., Ţidlická, M.: Právní dějiny 1. Starověk. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, 1998, s Schelle, K., Ţidlická, M.: Právní dějiny 1. Starověk. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, 1998, s

10 základní občanská práva patřilo právo aktivní účasti na sněmovním jednání, procesní právo před soudem, právo nabývat nemovitý majetek, právo uzavření sňatku a moţnost ucházet se o funkci úředníka. Základní občanskou povinností bylo platit daně a konat vojenskou sluţbu. Ve starověkém Římě bylo občanství chápáno obdobně, ovšem vyskytovaly se určité odlišnosti. Římské právo bylo v počátečních stádiích svého vývoje národním právem kmenových svazů, usazených v oblasti Latia. Proto chránilo a zavazovalo pouze ty, kdo byli příslušníky římské obce (civitas Romana), cizinci ţádná práva neměli a mít nemohli. 8 Kategorie svobodných římských občanů se ovšem dělila podle původu na tzv. ingenui lidi svobodné jiţ od narození - vzešlé ze svobodných římských rodičů, a tzv. libertiny otroky propuštěné svým pánem na svobodu. Tito měli částečně omezenou právní subjektivitu, neboť jim nebyla přiznána některá práva. Rovněţ práva ţen, zejména práva veřejná, ale částečně i práva majetková či rodinná byla omezena. Základním občanským právem Římanů bylo právo veřejné, tedy právo aktivně se účastnit lidových shromáţdění, tzv. comitií, která měla moc zákonodárnou, volební a později i soudní. Dále právo vykonávat státní úřady a právo (povinnost) bojovat v řadách národního vojska. Práva soukromá reprezentují potom především práva rodinná ius connubii, a od samých počátků vývoje vţdy hojná a různorodá práva majetková ius commercii. 9 Rozdíly mezi právním postavením jednotlivých skupin svobodných obyvatel říše se ovšem s postupem času stíraly. Roku 212 n. l. bylo tzv. Constitutio Antoniana, uděleno římské občanství všem svobodným lidem v říši. Středověká společnost s feudálním zřízením byla hierarchicky uspořádána do stavů s rozdílným právním i společenským postavením. Obyvatelstvo bylo spjato s půdou, obyvatelé byli poddaní svého lénního pána přičemţ neexistovala ani formální rovnost před zákonem. Oproti starověkému pojetí pojmu občana, jenţ mohl do jisté míry aktivně uplatňovat svá občanská práva ve věcech veřejných, bylo středověké pojetí občanství značně pasivní. Poddané obyvatelstvo nevolníci byli v mnoha evropských zemích 8 Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M.: Římské právo. 2. Vydání. Praha: C.H.Beck, 1995, s Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M.: Římské právo. 2. Vydání. Praha: C.H.Beck, 1995, s

11 pokládání za objekt vlastnictví a svým postavením se lišili od otroků tím, ţe se jim přiznávala některá majetková i rodinná práva. Nevolníci byli však do značné míra zbaveni způsobilosti k právním úkonům, protoţe nemohli např. podávat ţaloby k soudům a vystupovat zde jako svědci. 10 S pojmem občanství ve své moderní podobě se setkáváme v Americe na konci 18. století, kdy pod vlivem osvíceneckého hnutí a zejména politické filosofie Johna Locka, byla dne Kontinentálním kongresem přijata Deklarace nezávislosti. Poprvé byla poloţena za základ státního zřízení suverenita lidu. Prohlášení nezávislosti v souladu s přirozenoprávní teorií přiznávalo jednotlivcům jistá vrozená a nezcizitelná práva, jako rovnost, svobodu, právo na ţivot a na budování štěstí. Ustanovení odsuzující otroctví však neprošlo, proto bylo vypuštěno. 11 Opis Deklarace nezávislosti přiváţí ze svého pobytu v Americe do Francie markýz de La Fayette. Kdyţ koncem osmdesátých letech 18. století propuká ve Francii tzv. Velká francouzská revoluce, stává se Deklarace nezávislosti vzorem pro nově vznikající Deklaraci práv člověka a občana. Tato byla přijata Ústavodárným shromáţděním dne a zaručovala nezadatelná lidská práva, občanům pak zaručovala právo účastnit se při vytváření zákonů, rovnost před zákonem a při přístupu k úřadům, svobodu projevu a kontrolu zacházení s veřejnými rozpočty. V té době byli občané rozděleni na aktivní a pasivní. Za pasivní byli prohlášeni ti občané, kteří nesplňovali poţadavky majetkového cenzu, a proto neměli právo volit a být voleni. Za aktivní byli povaţováni ti občané, kteří těmto poţadavkům vyhovovali a měli volební právo. 12 V současnosti je moţno zaznamenat posun ve vnímání občanských a lidských práv. Mnoţství úmluv zabývajících se právy lidskými, nikoli občanskými, dává najevo, ţe nikoli občan jako osoba spjatá s určitým státem, ale člověk jako takový má nezadatelná a nezcizitelná práva, která jsou mu přiznána bez ohledu na státní příslušnost. Občanství v souvislosti s problematikou lidských práv představuje vlastně status, poskytovaný těm, kteří jsou plnými členy příslušného společenství. Jedinci zastávající tento status jsou si rovni ve svých právech a povinnostech, jimiţ je status vybaven. Anglický teoretik 10 Kadlecová, M., Knoz, T., Schelle, K., Vesecká, R., Vojáček, L.: Právní dějiny 2. Státy západní Evropy a USA. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, 1999, s Kadlecová, M., Knoz, T., Schelle, K., Vesecká, R., Vojáček, L.: Právní dějiny 2. Státy západní Evropy a USA. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, 1999, s. 396, Kadlecová, M., Knoz, T., Schelle, K., Vesecká, R., Vojáček, L.: Právní dějiny 2. Státy západní Evropy a USA. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, 1999, s

12 sociálního státu T. H. Marshall vhodně vydělil z obsahového a vývojového hlediska v rámci institutu občanství tři jeho součásti: - občanská práva individuální svobody člověka občana a rovnost před zákonem - politická práva participace občanů na rozhodování a na moci - sociální práva sdílení minimální úrovně ekonomického standardu, sociálního Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. zabezpečení při sociálních událostech a kulturní dědictví 2. Způsoby nabývání a pozbývání státního občanství Státní občanství vzniká a zaniká na základě různých právních skutečností stanovených zákony nebo mezinárodní smlouvou. Podmínky nabývání a pozbývání státního občanství stanoví vţdy kaţdý stát sám. Státy jsou při úpravě vlastního státního občanství omezeny platnými mezinárodními smlouvami. Stát nesmí úpravou podmínek nabývání státního občanství porušit právo druhých států, které vyplývá ze stejné zásady státní suverenity. Roku 1930 byla v Haagu uzavřena Konvence o některých otázkách vztahující se ke kolizím některých zákonů o občanství. Tato úmluva zformulovala většinu základních principů občanství z hlediska mezinárodního práva. 13 V této otázce je zásadní rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v případu Nottebohm, které určilo meze pro rozhodování států o podmínkách, za kterých mohou cizincům udělovat státní občanství. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, ţe v mezinárodních vztazích můţe být poskytnutí státního občanství uznáno jinými státy pouze za podmínky, ţe představuje opravdové pouto mezi jednotlivcem a státem, který mu občanství udělil. 14 Mezi další významné mezinárodněprávní úmluvy vztahující se k problematice nabývání a pozbývání občanství se dále řadí zejména: - Všeobecná deklarace lidských práv ze dne (čl. 13, 14, 15) - Úmluva o státním občanství vdaných ţen ze dne (vyhl. č. 72/1962) (čl. 1 aţ 3) - Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961 (sdělení MZV č. 43/2002 Sb. m. s.) 13 Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s Nottebohm Case (second phase), Judgment of April 6th 1955: I.C. J. Reports 1955, p

13 - Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace ze dne (vyhl. č. 95/1974 Sb.) (čl. 5) - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne (vyhl. č. 120/1976 Sb.) (čl. 24) - Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen ze dne (vyhl. č. 62/1987 Sb.) (čl. 9) - Úmluva o právech dítěte ze dne (sdělení č. 104/1991 Sb.) (čl. 7, 8) 2.1 Nabývání státního občanství Obecně je moţno rozlišovat mezi dvěma způsoby nabývání občanství, podle toho zda se někomu uděluje občanství přímo na jeho ţádost, nebo podle občanství někoho jiného: - původní originální (přímo od státu, ne v návaznosti na občanství někoho jiného. Sem patří zejména naturalizace, nabytí nějakého úřadu ve vládě, nalezení na území státu, - odvozené (derivativní) v návaznosti na občanství někoho jiného. Např. odvození od občanství rodičů, osvojitele. Dále se rozlišuje nabytí občanství podle moţnosti vyjádření vůle fyzické osoby, které se to týká: - na základě volního aktu s přivolením, nebo na vlastní ţádost budoucího občana, - nabytí ex necessitate iuris především uplatnění principu ius soli, ale někde je touto příčinou sňatek, mezinárodní smlouva. 15 Hlavním způsobem nabývání státního občanství je narození, coţ je právní skutečnost nezávislá na projevu vůle. V podstatě se uţívají dva způsoby nabývaní občanství narozením. Zásada ius sanguinis znamená, ţe jedině původ (pokrevní svazek) je rozhodujícím činitelem. Podle této zásady dítě následuje státní občanství svých rodičů, bez ohledu na to, kde se narodilo. Tento princip je uţíván typicky např. ve středoevropských státech. Druhou zásadou je ius soli, kde je rozhodujícím činitelem území, na němţ se dítě narodí. Kaţdé dítě narozené na území takového státu, se stává jeho občanem bez ohledu na to, zda jsou rodiče občany tohoto státu, nebo cizinci. Ius soli se nevztahuje podle 15 Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s

14 mezinárodního práva na osoby s exteritorialitou představitelé státu v cizině. 16 Uplatnění výhradně jedné nebo druhé zásady vede v některých státech ke vzniku dvojího státního občanství nebo bezdomovectví. Obě zásady bývají v určitých státech různě spojovány, jelikoţ výlučná platnost jednoho ani druhého způsobu nevyhovuje. Druhým nejčastějším způsobem nabytí státního občanství je udělení neboli naturalizace. Tento způsob spočívá ve výslovném přijetí cizince či bezdomovce do státního svazku státu. Udělení státního občanství je zpravidla vázáno na splnění řady různých podmínek a na jeho udělení není právní nárok. K nejčastějším podmínkám patří trvalý pobyt ţadatele na území daného státu, dále pozbytí původního státního občanství (pokud nejde o bezdomovce), občanská bezúhonnost, sloţení státoobčanského slibu apod. Udělení státního občanství naturalizací, případně dalšími níţe uvedenými způsoby, nemusí vţdy znamenat přiznaní plných občanských práv, jaká nabude osoba narozením. Naturalizovaný občan se kupříkladu nemůţe v plné míře podílet na správě daného státu. Typickým příkladem je podmínka pro výkon funkce prezidenta Spojených států amerických - narození na území státu. Dalším způsobem je sňatek, který umoţňuje (zpravidla pouze ţenám) nabýt státní občanství uzavřením manţelství. Lze rozlišit dvě varianty. První spočívá v tom, ţe ţena nabývá uzavřením manţelství automaticky státní občanství svého manţela. Druhá varianta spočívá v tom, ţe cizince či bezdomovkyni, která uzavře manţelství se státním občanem daného státu, je umoţněno, pokud o to poţádá, zpravidla jednodušším způsobem nabýt státní občanství. V České republice uzavření sňatku s cizincem neznamená ztrátu české státní příslušnosti. Rovněţ sňatek cizince s občanem občankou ČR nemění nic na jeho státním občanství. 17 Získání občanství na základě legitimace znamená, ţe dítě cizinky narozené mimo manţelství nabude státního občanství otce, pokud rodiče uzavřou manţelství a občan dotyčného státu k dítěti určí otcovství. Účinek legitimace nastává dnem uzavření manţelství. 16 Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s Černý, J., Valášek, M.: České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., 1996, s

15 Určení otcovství jako způsob nabývání státního občanství vykazuje určitou podobnost s výše uvedenou legitimací. Staví také na rodinných vztazích a na základě zásady jednotnosti státního občanství rodiny. Dítě narozené cizince nabude státní občanství státu, jehoţ je jeho otec státním občanem, dnem určení otcovství (ať uţ aktem státního orgánu v našich podmínkách soudním rozhodnutím, nebo třeba souhlasným prohlášením rodičů). Není tedy oproti legitimaci vyţadováno uzavření manţelství. Na obdobném principu je zaloţeno nabytí státního občanství osvojením, které je vázáno na nabytí právní moci rozsudku o osvojení. Přijetí státního úřadu je dalším způsobem nabytí státního občanství. Je vázán na skutečné nastoupení určitých úřadů či zaměstnání stanovených právními předpisy. V současné době jde jiţ o ojedinělý způsob, uplatňovaný např. v souvislosti s udělením státního občanství Vatikánu. Změnu státního občanství obyvatelstva má za následek změna státního území. Při ní se zpravidla občané, kteří mají na území bydliště, stávají státními občany státu, který toto území nabyl. K této změně můţe dojít po vojenském vítězství nebo odstoupením území. Opce volba je prostředkem, kterým se zabraňuje vzniku dvojího státního občanství. Volba státního občanství je právem fyzické osoby. Tento způsob zpravidla souvisí se změnou státního území. Je při tom umoţněno osobám ţijícím na takovémto území, které přešlo pod pravomoc jiného státu, aby si podle vlastní úvahy zvolily státní občanství. Opětovné nabytí státního občanství umoţňuje redintegrace neboli znovunavrácení. Týká se osob, které jiţ byly občany některého státu, ale pozbyli své státní příslušnosti naturalizací v cizině nebo z některé jiné příčiny. 2.2 Pozbývání státního občanství Státy jsou v moţnosti odejmout občanství svým občanům omezeny. Zpravidla na tom ani nemají zájem, neboť občané jsou jednou ze základních podmínek jejich existence. 18 Některé státy dávají svým občanům moţnost poţádat o propuštění ze státního svazku tzv. expatriaci. Zpravidla jsou stanoveny podmínky, k nimţ patří nabytí či příslib nabytí cizího státního občanství, majetkové vypořádání s domovským státem apod. O propuštění osoby 18 Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s

16 ze státního svazku většinou rozhodují nejvyšší státní orgány daného státu. K pozbytí státního občanství tedy dochází buď okamţikem, kdy o věci rozhodne příslušný státní orgán nebo okamţikem převzetí listiny o propuštění ze státního svazku anebo převzetím listiny a následným nabytím cizího státního občanství. Dalším způsobem je legitimace, kterou nezletilec obyčejně ztrácí občanství své matky, je-li legitimován cizím státním občanem. Podle našeho právního řádu se od 1. října 1949 státní občanství legitimací neztrácí. 19 Tzn.: kdyţ se u nás narodí svobodné matce cizince dítě a přízná k němu otcovství občan ČR, dítě získává i občanství ČR po otci. Do by mohlo mít dítě legitimací pouze občanství otce. Za důvod pozbytí státního občanství můţe být povaţováno i uzavření manţelství státní občanky s cizincem nebo bezdomovcem. Je moţné rozlišit dvě varianty. Podle první pozbývá státní občanka, která uzavře manţelství s cizincem či bezdomovcem, okamţikem uzavření manţelství původní stání občanství. Druhá varianta vychází ze zásady, ţe občanka pozbývá své státní občanství, uzavře-li manţelství s cizincem, pouze za předpokladu, ţe tímto aktem nabude automaticky jeho státní občanství. Tomuto způsobu pozbytí občanství brání Úmluva o státním občanství vdaných ţen, ze dne Mezi způsoby pozbytí státního občanství patří také vystěhování osoby z domovského státu. Je třeba prokázat úmysl této osoby nevrátit se zpět do státu, jehoţ státní občanství má. K tomu, zda vystěhovaná osoba nabude cizí státní občanství se zpravidla nepřihlíţí. Dalším způsobem je změna státního území. Stejně, jako je tato skutečnost důvodem nabytí státního občanství, je i důvodem jeho pozbytí. Obyvatelé, kteří ţijí na území, jeţ přešlo pod pravomoc jiného státu, zpravidla pozbývají původní státní občanství. Mezi další způsoby se řadí opce, nebo li volba. Obyvatelé, kteří by v důsledku změn a postoupením (cesí) státního území automaticky nabyli novou státní příslušnost, mohou opcí pozbýt nově nabytého státního občanství a ponechat si tak dosavadní státní příslušnost Černý, J., Valášek, M. České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., 1996, s Černý, J., Valášek, M. České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., 1996, s

17 Na nově nabyté státní občanství stačí pouhá rezignace dle některých mezinárodních smluv. Tento způsob je zpravidla závislý na vůli osoby. Odnětí státního občanství je způsob, který má zpravidla charakter sankce. Podmínkou je, aby osoba, která se zdrţuje v cizině, vyvíjela nepřátelskou nebo jinou zákonem předvídanou činnost. 2.3 Vícenásobné občanství Narozením často vzniká jev, který nazýváme jako dvojí nebo víceré státní občanství (bipolitismus, multipolitismus). Narodí li se např. rodičům ze státu, který uznává princip ius sanquinis dítě na území státu, který uznává princip ius soli, má občanství státu rodičů i státu narození. V případě smíšeného manţelství to můţe být i trojí občanství. Státy se tomu snaţí čelit cestou dvoustranných a vícestranných úmluv, neboť to způsobuje značné komplikace v jejich vzájemných vztazích, stejně jako pro občana samotného. Např. plnění základní povinnosti sluţby ve vojsku v jednom státě, porušuje současně povinnost věrnosti státu druhému včetně trestních následků. 21 Ke vzniku dvojího státního občanství dochází ale i v jiných případech nabytí státního občanství, např. osvojením, určením otcovství, sňatkem, apod. Dvojí občanství tedy nastává v případě, kdy jedinec splňuje podmínky dvou právních úprav pro nabytí státního občanství. Osoba s několikerým státním občanstvím se nemůţe odvolávat na jiné své státní občanství vůči státu, jehoţ je rovněţ občanem. Stát takovouto osobu povaţuje za svého státního občana a nezajímá ho, zda ji za svého občana povaţuje také stát jiný. V minulosti bylo na otázku bipolitismus nahlíţeno jako na neţádoucí jev, způsobený nedokonalou harmonizací národních státoobčanských předpisů, přinášející komplikace ve vztazích mezi státy (konflikty práv a povinností vyplývajících z jednotlivých státních občanství, spory o personální svrchovanost, konflikty závazků věrnosti ke kaţdému ze států). K zamezení tohoto jevu byly přijímány různé úmluvy, např. Haagská úmluva o některých otázkách střetů zákonů o státním občanství z roku 1930, nebo Úmluva o omezení případů vícerého státního občanství a vojenských povinností z roku S rozvojem chápání občanství jako lidského práva, nástupem globalizace a nárůstu světové mobility a migrace, začalo být z těchto pozic některými státy a některými autory 21 Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s

18 ustupováno a Evropská úmluva o státním občanství dokonce uţ prakticky vůbec vzniku dvojího občanství nezamezuje a je ve věci několikerého občanství neutrální. Tento trend lze sledovat i v úvaze Nejvyššího správního soudu, který dochází k názoru, ţe pojem stát a státní občanství svým vývojem mění nikoliv snad svůj obsah, ale jistě svoji výjimečnost a nenahraditelnost. Existence Evropské unie a států uvnitř ní, jakoţ i vývoj pojmu evropské občanství jsou fenomény, které nutí ke změně pohledu na popisované instituty. Hranice domovského státu se pro občany a pro jejich záruky (např. sociální i ekonomické) začínají stírat a je otázkou vývoje, zda bipolitismus naopak nebude v budoucnu vítaným jevem. Na tento trend mají vliv jistě i globalizační a integrační trendy současné doby, které do značné míry relativizují význam spojení fyzické osoby s jedním státem. 22 Dvojí státní občanství ve federaci znamená, ţe jedna osoba je občanem jednak federálního státu a jednak členského státu federace. Je zde rozdíl od výše uvedeného, kde jsou si obě státní občanství postavena naroveň. Dvojí státní občanství ve federaci je zaloţeno buď na primární povaze státního občanství členského státu, od kterého odvozuje státní občanství federace, případně můţe být zaloţeno na částečné nezávislosti konstrukce státního občanství federace a členských států. 2.4 Osoby bez státního občanství Jednoznačně nejméně ţádaným jevem v souvislosti s problematikou státního občanství jsou osoby bez státního občanství, označovaní jako bezdomovci, nebo téţ jako apolité či apatridé. Těmito se mohou stát osoby, které pozbudou své stávající občanství, aniţ by nabyli nové. Apatridé od narození jsou děti osob bez státního občanství, narozené nebo nalezené na území státu uplatňujícího zásadu ius sanguinis. Bezdomovectví je vnímáno jako negativní jev a otázky s ním související byly řešeny na mezinárodním poli. Bývalá společnost národů řešila v roce 1930 na Haagské kodifikační konferenci otázky střetů zákonů o státním občanství a případy bezdomovectví. Valné shromáţdění OSN schválilo v roce 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv, podle které nesmí být nikdo svévolně zbaven svého státního občanství. Další iniciativou o sníţení bezdomovectví byla Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, která byla vypracována na základě rezoluce 896 (IX), schválené Valným shromáţděním OSN dne V současné době má Úmluva 21 smluvních stran. Cílem úmluvy je tedy 22 rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 1 As 62/ , 18

19 předcházení vzniku apatridity a sniţování jiţ existujícího počtu osob bez státního občanství. Smyslem Úmluvy je garantovat osobě, která by jinak zůstala bez státní příslušnosti, moţnost nabýt státní občanství i v těch případech, kdy ho jiţ nemůţe nabýt právě podle vnitrostátního práva některé ze smluvních stran Úmluvy. Úmluva stanoví základní zásady související s nabytím státního občanství ze zákona nebo jeho udělením na základě ţádosti. Dále obsahuje ustanovení o moţném pozbytí občanství s cílem předcházet v takovém případě vzniku apatridity. 23 Čl. 8 Úmluvy o omezení případů bezdomovectví stanoví, ţe smluvní stát nezbaví osobu jejího občanství, pokud by se v důsledku toho stala osobou bez státní příslušnosti a čl. 9 této Úmluvy uvádí, ţe ţádnou osobu nebo skupinu smluvní stát nesmí zbavit občanství z rasových, etnických, náboţenských nebo politických důvodů. 24 Apatridita znemoţňuje fyzickým osobám plné zapojení při realizaci politických práv, např. práva volebního. Apatridé dále nemohou vykonávat určitá povolání, jejichţ výkon je spojen se státním občanstvím. V praxi se lze ovšem setkat i s účelovým jednáním některých osob, směřujícímu k získání postavení osoby bez státní příslušnosti a to zejména v souvislosti s nelegální migrací. 3. Státní občanství České republiky Státní občanství České republiky vzniká dne 1. ledna 1993, v souvislosti se vznikem samostatné České republiky jako subjektu mezinárodního práva. Při posuzování otázek souvisejících s nabýváním, či pozbývání státního občanství je ovšem mnohdy nutné vycházet z právních úprav jiţ zaniklých státních celků, k jejichţ nástupnictví se Česká republika hlásí. 23 Valášek, M., Kučera, V. Státní občanství. Praha: Linde Praha, a. s., 2006, s Čl. 8 odst. 1 a čl. 9 Úmluvy o omezení případů bezdomovectví z roku 1961(sdělení MZV č. 43/2002 Sb. m. s.) 19

20 3.1 Státní občanství v letech Československé státní občanství v letech Československé státní občanství vzniklo vytvořením Československé republiky dne , na základě zákona č. 11/1918 Sb. z. a n. Tímto zákonem byla nejen ustanovena Československá republika, ale byl jím také v zájmu stability recipován rakouský a uherský státní aparát a právní řád. Z hlediska právní úpravy státního občanství byl jednou z nejdůleţitějších právních norem převzatých z Rakousko-Uherského práva tzv. Všeobecný občanský zákoník z roku Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie (zkratka ABGB). Tento zákoník byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století, aţ do jejího zániku. Byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s., s platností pro všechny neuherské země císařství. Na českém území byl platným právem aţ do vydání nového občanskoprávního kodexu (tedy do , kdy byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem). Mimo jiné řešil narození, legitimaci a osvojení, které ovšem nemělo vliv na státní občanství. Mezi další významné převzaté normy bývalého mocnářství patřil Dekret dvorského kanceláře z roku 1833 (upravoval státní občanství vdaných ţen, platný do , nahrazen zákonem č. 102/1947), dále Vystěhovalecký patent z roku 1832 (zákon o vystěhovalectví, novelizován zákonem č. 71/1922 a platný do ) a Domovské právo z roku 1863 (platné do ). Praxe v českých zemích se řídila také zákonem z 1. prosince 1867 č. 142/1867 ř.z., o všeobecných právech státních občanů pro království a země v říšské radě zastoupené. 25 Vzhledem k tomu, ţe na území Čech a Moravy platil rakouský právní řád, který byl odlišný od uherského právního řádu, jenţ platil na území Slovenska a Zakarpatské Rusi, byl v důsledku reciproce nově vzniklý stát rozdělován právním dualismem, který se podařilo odstranit aţ o několik desetiletí později. Teprve normy, vydané jiţ československými orgány, platily jednotně na celém území Československé republiky. První přechodnou právní úpravou československého státního občanství byl oběţník ministerstva vnitra ze dne č , který stanovil, ţe za občany Československé republiky je třeba od povaţovat všechny osoby, které 25 Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde Praha a. s., 1999, s

21 v uvedený den měly domovské právo v některé obci, nad níţ vykonával Československý stát svoji svrchovanost. Domovské právo k obcím poprvé upravil prozatímní obecný zákon císařský patent ze dne 17. března 1849, který rozdělil obyvatelstvo obce na členy obce a cizí. Za členy obce byli povaţování občané a příslušníci obce, za cizí byly povaţovány osoby, které se v obci zdrţovaly a nebyly jejími členy. Základní zásadou prozatímního obecního zákona bylo, ţe kaţdá osoba mohla být příslušníkem jen jediné obce. Manţelka měla vţdy stejnou domovskou příslušnost jako její manţel, nezletilé děti zrozené v manţelství měly stejnou příslušnost jako jejich otec a nezletilé děti zrozené mimo manţelství měly stejnou příslušnost jako jejich matka. Dokladem o domovské příslušnosti byl domovský list, který vystavoval starosta obce. Prozatímní obecní zákon z roku 1849 byl nahrazen obecním zákonem císařským patentem ze dne 24. dubna 1859, který velmi podrobně upravil otázky domovské příslušnosti. Nový domovský zákon ze dne 3. prosince 1863 ponechal v platnosti domovské právo nabyté podle předchozích předpisů. 26 Domovské právo nebo jinak téţ domovská příslušnost tj. právní pouto fyzické osoby ke konkrétní obci, z něhoţ bylo, vedle nároku na nerušený pobyt v ní, vyvozováno především právo na chudinské zaopatření, hrálo v hospodářských a sociálních poměrech monarchie a později i Československé republiky významnou roli. 27 Původně se jednalo o sociální institut, jehoţ smyslem bylo zejména určit kaţdému občanovi na základě vazeb k určité obci tu, která bude příslušná k poskytnutí případného sociálního zaopatření. Domovské právo ale nevyţadovalo skutečný, faktický pobyt osoby v obci, ke které měl domovskou příslušnost. Domovské právo zůstávalo občanu zachováno v zásadě i poté, co přesídlil z domovsky příslušné obce do jiné obce či města (pokud ovšem nezískal domovské právo k nové obci) Předchůdcem zákonů o domovském právu byl konskripční patent z vydaný za účelem soupisu osob povinných brannou povinností, který začal rozlišovat obyvatelstvo obcí na osoby domácí (osoby, které se v obci narodily nebo ty, které se v místě nacionalizovaly) a dále osoby cizí. 27 Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde Praha a. s., 1999, s. 293, Náš platný právní řád institut domovského práva nezná. Přesto je třeba v některých sporných případech zkoumat i otázku domovské příslušnosti podle dříve platných právních předpisů, v souvislosti se zjišťováním státního občanství. Domovskou příslušnost je moţné zjistit na základě domovského listu, seznamů domovských příslušníků, zápisů v matričních knihách a na základě přihlášky k pobytu (pobytové karty). Pokud nelze domovskou příslušnost ţadatele prokázat, postačí, prokáţe-li se domovská příslušnost jeho otce v době narození ţadatele. Nelze-li prokázat domovskou příslušnost ţadatele, nelze ani potvrdit, ţe je 21

22 Úpravu státoobčanských otázek obsahovaly ve svých článcích i Mírové smlouvy uzavřené v souvislosti s ukončením I. světové války, mezi které patří Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruţenými a Německem podepsaná ve Versailles dne (č. 217/1921 Sb.), Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruţenými a Maďarskem podepsaná v Trianonu dne (č. 102/1922 Sb.), Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruţenými a Rakouskem podepsaná v Saint-Germain-En-Laye dne (č. 507/1921 Sb.) a Smlouva mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruţenými a Československem podepsaná v Saint-Germain-En-Laye dne (č. 508/1921 Sb.). Těmito smlouvami bylo stanoveno, které osoby nabudou československé státní občanství, dále pak podmínky opce a závazky států přijmout do svého právního řádu zásady a ustanovení těchto smluv jako normy nejvyšší právní síly. Po přijetí Ústavní listiny č. 121/1920 Sb. z.a n., která stanovila státní občanství Československa za jediné a jednotné, se nejdůleţitější normou upravující tuto problematiku stává Ústavní zákon č. 236/1920 Sb. z.a n., ze dne 9. dubna 1920, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé. Do tohoto zákona byla převzata ustanovení mírových smluv po první světové válce a současně byla z větší části zachována i právní úprava, která platila na území nynější České republiky před vznikem samostatného Československa. Zákon vycházel ze zásady, ţe československými státními občany byly od 28. října 1918 osoby, které nejpozději dne 01. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetrţitě měly domovské právo na území někdejšího Rakouska-Uherska, jeţ se stalo součástí Československé republiky. Toto ustanovení se vztahovalo i na bývalé občany říše německé. Osoby, které se narodily na území Československé republiky, byly pokládány za státní občany Československa, pokud nebyl prokázán opak. Členové habsburskolotrínského rodu nemohli nabýt občanství a domovské právo v Československu. Jejich občanství a domovské právo v republice zaniklo. Československé státní občanství se přiznávalo také těm osobám, které příslušely svým domovským právem k některé obci někdejšího Rakouska-Uherska leţící mimo území Československé republiky, pokud se tyto osoby staly státními úředníky nového československého státu. 29 československým státním občanem. Pokud ţadateli není známo, do které obce příslušel on nebo jeho otec domovským právem, vychází se z bydliště dané osoby před 1. lednem 1949, popř. záznamu v knize narození, kde se údaj o domovské příslušnosti uváděl. 29 Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde Praha a. s., 1999, s

23 Vzhledem k silnému zastoupení národnostních menšin v nově vzniklém státě, bylo zapotřebí upravit otázky státního občanství i na základě dvoustranných smluv. Vláda se zmocňuje, aby ku provedení tohoto zákona dohodla se o podrobnostech s vládami států, jichţ se týče. 30 Na základě tohoto ustanovení byla uzavřena tzv. Brněnská smlouva mezi Československou republikou a Rakouskou republikou z roku 1920, o ochraně národnostních menšin a o státním občanství (č. 107/1921 Sb) a tzv. Praţská smlouva uzavřená mezi Československou republikou a říší Německou z roku 1920 (č. 308/1922 Sb.). Dále byla uzavřena smlouva mezi republikou Československou a Polskou o otázkách právních a finančních (č. 56/1926 Sb.) a roku 1920 ve Spaa bylo vydáno Rozhodnutí konference velvyslanců v Paříţi o Těšínsku, Oravě a Spiši (č. 20/1925 Sb.), kterým byly určeny hranice mezi Československem a Polskem a vydány předpisy o státním občanství obyvatel uvedených území. V následujícím období byl přijat ústavní zákon č. 152/1926 Sb. z. a n., o udělení československého státního občanství některým osobám, a úmluva mezi Československem a Spojenými státy o naturalizaci ze dne (č. 169/1929 Sb. z.a n.), která vstoupila v platnost dnem a platnosti pozbyla dne (sdělení MZV č. 229/1997 Sb.). Smyslem této úmluvy bylo zamezit vzniku dvojího státního občanství v době, kdy docházelo k velké emigraci československých občanů do USA. Českoslovenští občané pozbývali státní občanství okamţikem nabytí státního občanství USA a naopak Občanství Protektorátu Čechy a Morava v letech V roce 1938 byla v listopadu, tedy po Mnichovu, sjednána mezi Česko Slovenskou republikou a Německou říší smlouva (č. 300/1938 Sb.) o otázkách státního občanství a opce, která vycházela z připojení sudetoněmeckých území k Německé říši. Podle této smlouvy nabývali českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci na sudetoněmeckém území, s účinností od 10. října 1938 německou státní příslušnost a zároveň pozbývali za určitých podmínek československé státní občanství. 31 V důsledku vyhlášení státní samostatnosti Slovenska dne 14. března 1939, zániku Česko- Slovenska a nacionálně-socialistické okupace českého vnitrozemí 15. března 1939, proniklo německé státní občanství ( říšské občanství ) i do zbytku českého teritoria (s Ústavního zákona č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé 31 Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde Praha a. s., 1999, s

24 výjimkou malého území Těšínska). Dne 16. března 1939 vstoupil v platnost Výnos Vůdce a říšského kancléře o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Výnos obsahoval 13 článků. Hned v prvním bylo veškeré nově obsazené české území prohlášeno za integrální součást Velkoněmecké říše. Výnos ve svých dalších formulacích načrtl i novou úpravu státoobčanských otázek, která měla vzápětí následovat: obyvatelé českého vnitrozemí měli být rozděleni podle národnosti na Čechy a Němce. Zatímco z Čechů se měli stát občané Protektorátu Čechy a Morava bez říšského občanství a měli podléhat jurisdikci protektorátních orgánů, naopak Němci ţijící v protektorátu se měli stát říšskými občany podobně jako Němci v Sudetech a měli napříště podléhat přímo říšskoněmeckým úřadům v protektorátu. Dne 20. dubna 1939 vstoupilo na území Protektorátu Čechy a Morava v platnost Nařízení o získání německé státní příslušnosti pro bývalé československé občany německého původu, kterým nabývali německé občanství všichni Němci a členové smíšených rodin ţijící v českém vnitrozemí Československé státní občanství v letech Základem československého poválečného právního vývoje se bezpochyby stal ústavní dekret prezidenta republiky o obnovení právního pořádku vydaný dne 3. srpna 1944 a publikovaný pod č. 11 Úředního věstníku čsl. Tento dekret byl po válce publikován ve Sbírce zákonů pod č. 30/1945 Sb. 32 Za platné československé právní předpisy byly povaţovány předpisy vydané do 30. září V poválečném období byla vydána řada právních předpisů, které výrazně ovlivnily výkon státní správy na úseku státního občanství a tím i nabývání a pozbývání československého státního občanství. - ústavní dekret prezidenta republiky ze dne o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské č. 33/1945 Sb., - dohodu mezi vládou Československé republiky a SSSR ze dne o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti ţijících v SSSR na území bývalé Volyňské gubernie a československých občanů národnosti ruské, ukrajinské a běloruské, ţijících na území Československa, - ústavní dekret prezidenta republiky ze dne o přípravě provedení smlouvy mezi Československou republikou a SSSR o Zakarpatské Ukrajině ze dne č. 60/1945 Sb., 32 Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde Praha a. s., 1999, s

25 - vládní nařízení ze dne o přípravě opce podle smlouvy mezi Československou republikou a SSSR o Zakarpatské Ukrajině ze dne č. 61/1945 Sb., - smlouva mezi Československou republikou a SSSR o Zakarpatské Ukrajině ze dne č. 186/1946 Sb., - ústavní zákon ze dne o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti č. 74/1946 Sb., - ústavní zákon ze dne o udělení státního občanství krajanům z Maďarska č. 179/1946 Sb., - dohoda mezi Československem a Maďarskem ze dne o výměně obyvatelstva č. 145/1946 Sb., - zákon č. 102/1947 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem (ve znění vládního nařízení č. 116/1949 Sb.), - zákon č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti Způsoby nabývání a pozbývání státního občanství V období let se státní občanství nabývalo těmito způsoby: a) Narozením b) Uzavřením manţelství c) Udělením d) Legitimací dítěte e) Opcí volyňských Čechů f) Opcí na Zakarpatské Ukrajině g) Zvláštními úpravami sem patří: - Přiznáním podle mírových smluv po I. světové válce. - Nepřiznáním cizího státního občanství podle mírových smluv po I. světové válce sem se řadí nepřiznání jugoslávského státního občanství a nepřiznání italského státního občanství. - Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/

26 - Reemigrací podle zák. č. 74/1946 Sb., Ústavní zákon o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti. - Přesídlením z Maďarska podle zák. č. 179/1946 Sb., Ústavní zákon o udělení státního občanství krajanům z Maďarska. h) Ze zákona bývalí státní občané uherští Pozbytí státního občanství bylo moţné následujícími způsoby: a) Vystěhováním b) Propuštěním c) Nepřítomností d) Legitimací dítěte e) Uzavřením manţelství f) Opcí - Opcí pro cizí stát podle mírových smluv po I. světové válce - Opcí československých občanů pro SSSR g) Jinými způsoby - Rezignací na československé občanství - Přiznáním italského státního občanství - Přiznáním polského státního občanství na plebiscitním území - Naturalizací ve Spojených státech amerických - Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. - Smlouvou o Zakarpatské Ukrajině - Soudním rozsudkem 3.2 Státní občanství v letech Historické změny, k nimţ došlo v únoru 1948, se projevily v celém československém právním řádu. Šlo zejména o nový občanský zákoník, zákon o rodině a stranou nezůstaly ani otázky týkající se státního občanství. Zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, který nabyl účinnosti dnem 1. října 1949, byl první právní normou, která státní občanství upravila jednotně pro celou Československou 26

27 republiku. Tento zákon jiţ vycházel z rodících se změn, ke kterým ve společnosti došlo, i kdyţ v některých dílčích otázkách, např. pozbývání československého státního občanství uzavřením manţelství, zůstal ještě poplatný předchozí právní úpravě. Novým zákonem byly stanoveny základní způsoby nabývání a pozbývání československého státního občanství. Právní úprava státního občanství vycházela ze zásady unitárního státu. Československé státní občanství bylo jednotné a jediné. V letech se státní občanství nabývalo těmito způsoby: a) Narozením b) Uzavřením manţelství c) Udělením d) Státní občanství některých osob německé a maďarské národnosti Státní občanství bylo moţné pozbýt těmito způsoby: a) Propuštěním z československého státního svazku b) Odnětím československého státního občanství c) Uzavřením manţelství d) Soudním rozsudkem e) Naturalizací v USA f) Pozbytím podle smluv o úpravě dvojího státního občanství 3.3 Státní občanství v letech S vytvořením československé federace vzniklo i občanství české a občanství slovenské. Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, který nabyl účinnosti dne , vycházel ze zásady prvotnosti státního občanství republik. Článek 5 tohoto ústavního zákona ve svém původním znění stanovil, ţe státní občan kaţdé z obou republik je zároveň státním občanem československým. Federaci byla svěřena pouze pravomoc vydat zákon o 27

28 zásadách nabývání a pozbývání státního občanství republik. Z původního znění čl. 5 ústavního zákona č. 143/1969 Sb. vycházel zákon Národního shromáţdění ČSSR č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství. 33 Kdo nabyl státní občanství České socialistické republiky nebo státní občanství Slovenské socialistické republiky, stal se československým státním občanem. Z důvodu pozbytí státního občanství jedné z republik pozbyl občan i státní občanství československé, pokud se zároveň nestal občanem druhé z republik. Dle zákona o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství platilo, ţe československý státní občan je občanem té republiky, na jejímţ území se narodil. Do 31. prosince 1969 byla umoţněna volba státního občanství druhé republiky neţ té, jejíţ státní občanství mu bylo zákonem určeno. Na tento zákon navazoval zákon Slovenské národní rady č. 206/1968 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské socialistické republiky a dále zákon České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky. 34 Později došlo ke změně čl. 5 Ústavního zákona č. 143/1968 Sb., a to Ústavním zákonem č. 125/1970 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Dle tohoto nabývání a pozbývání československého státního občanství upravuje zákon Federálního shromáţdění. 35 Federální shromáţdění však zákon o nabývání a pozbývání státního občanství nikdy nepřijalo, a tak se československé státní občanství nabývalo a pozbývalo na základě výše uvedeného zákona České národní rady a Slovenské národní rady. 33 Černý, J., Valášek, M. České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., 1996, s odst. 1-2 zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky stanoví: (1) Státním občanem republiky je ten, kdo měl k 1. lednu 1969 státní občanství Československé socialistické republiky (dále jen "československý státní občan"), jestliţe se narodil na území republiky. (2) Československý státní občan, který se narodil v cizině, je státní občanem republiky, byl-li k 1. lednu 1969 přihlášen k trvalému pobytu na jejím území. Jestliţe nebyl přihlášen k trvalému pobytu na území republiky ani na území Slovenské socialistické republiky, je státním občanem republiky, měl-li, popřípadě jeho rodiče, před odchodem do ciziny, na jejím území poslední trvalý pobyt 35 Čl. 5 odst. 4 Ústavního zákona č. 125/1970 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci 28

29 Přijetím zákona č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství, došlo ke zrušení všech rozhodnutí o odnětí státního občanství vydaných podle zákona č. 194/1949 Sb., nebo zákona č. 39/1969 Sb. Osoby, jimţ bylo státní občanství odňato tímto způsobem, povaţoval za osoby propuštěné ze státního svazku. Pokud chce taková osoba zůstat československým státním občanem, můţe to nejpozději do 31. prosince 1993 písemně sdělit příslušnému ústřednímu orgánu státní správy, podle toho, na území které republiky měl poslední trvalý pobyt. Pokud tak učiní, bude se mít za to, ţe nepřestal být československým státním občanem. Osobám, které byly propuštěny ze státního svazku v době od 1. října 1949 do 31. prosince 1989, bude státní občanství uděleno, jestliţe o to poţádají nejpozději do 31. prosince V letech bylo moţné nabýt státní občanství těmito způsoby: a) Narozením b) Udělením c) Uzavřením manţelství d) Volbou e) Navrácením V letech 1969 aţ 1992 se pozbytím českého občanství pozbývalo i československého státního občanství, pokud se zároveň nenabývalo občanství slovenského. Zánikem čs. státu dnem zaniklo i čs. státní občanství. Českoslovenští státní občané zůstali pouze českými nebo slovenskými státními občany. Ti českoslovenští státní občané, kteří se dne nestali ani českými ani slovenskými občany a kteří si do nezvolili prohlášením ani české ani slovenské občanství, přestali být zánikem čs. státu československými občany. Nadále jim však byla zákonem č. 40/1993 Sb. zachována moţnost zvolit si prohlášením české státní občanství. 36 Způsoby pozbývání státního občanství v letech : a) Nabytím slovenského občanství 36 Černý, J., Valášek, M. České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., 1996, s. 94, 95 29

30 b) Naturalizací v USA c) Pozbytím podle smluv o úpravě dvojího státního občanství d) Propuštěním e) Odnětím 3.4 Státní občanství po roce Vývoj právní úpravy Česká republika se stala dne samostatným subjektem mezinárodního práva veřejného. Bylo nutné stanovit, kdo je k tomuto dni jejím státním občanem. Nemusely být nově určeny zásady, kdo se povaţuje za státního občana, ale stačilo vyjít ze stávajícího právního stavu. České občanství nevzniklo dnem , ale tímto dnem získalo mezinárodní aspekt a stalo se plnohodnotným státním občanstvím. Kaţdý český občan byl zároveň státním občanem ČSFR. Nikdo nemohl být pouze českým občanem, aniţ by zároveň nebyl státním občanem ČSFR. Fyzické osoby, které byly ke dni českými občany, přestaly být zánikem České a Slovenské Federativní Republiky jejími státními občany a zůstaly pouze českými státními občany, resp. staly se ze zákona státními občany České republiky jako samostatného subjektu mezinárodního práva veřejného. Nikdo nemohl být za trvání čs. federace českým a současně i slovenským občanem. Mohly však existovat osoby, které byly ke dni pouze státními občany ČSFR, aniţ zároveň byly českými nebo slovenskými občany. 37 V souvislosti s předpokládaným rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky byly hledány cesty pro co moţná nejjednodušší a nejrychlejší řešení otázky státního občanství. Vycházelo se z principu předcházení vzniku dvojího státního občanství a zabránění vzniku bezdomovectví. Vycházelo se ze zásady, ţe změna dosavadního státního občanství fyzické osoby je moţná jen na základě jejího vlastního projevu vůle. Vycházelo se ze skutečnosti, ţe k 31. prosinci 1992 byl kaţdý občan České a Slovenské Federativní 37 Černý, J., Valášek, M. České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., 1996, s

31 Republiky občanem České nebo Slovenské republiky. Optimálním se jevilo přijetí dvoustranné smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou, jejíţ návrh byl zpracován a českou stranou předloţen.slovenská strana tento návrh neakceptovala a přiklonila se k moţnosti dvojího státního občanství. 38 Dle čl. 12 Ústavního zákona České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, nikdo nemůţe být proti své vůli zbaven státního občanství, přičemţ nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. Tímto je zákon České národní rady ze dne 29. prosince 1992 č. 40/1993 Sb. s účinností od , o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, který obsahuje zásadu předcházení vzniku dvojího státního občanství a zamezení vzniku bezdomovectví. Takto bylo navázáno na právní úpravu platnou na území České a Slovenské Federativní Republiky a vycházeno ze skutečnosti, ţe obdobné zásady jsou uplatněny i v právních předpisech jiných evropských států. Průlomem do koncepce jediného státního občanství byl zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 39, účinný od Účelem tohoto zákona je zmírnit následky některých křivd z období od 25. února 1948 do 28. března 1990, přičemţ křivdami je myšleno pozbytí státního občanství Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního občanství jiného státu. Posun od koncepce výhradně jednoho státního občanství, k akceptaci bipolitismu lze sledovat i v důvodové zprávě k novelizaci zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, kdy nové znění umoţnilo státním občanům České republiky, kteří uzavřou manţelství s cizincem, nabýt na vlastní ţádost státní občanství manţelovo, 38 Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. září 1994, č. 207/1994 Sb., o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení 6, 11, 12 odst. 3, 18 odst. 1 písm. a), c) a 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů stanoví: Fyzická osoba, která pozbyla státní občanství Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky v období od 25. února 1948 do 28. března 1990 propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního občanství jiného státu, s nímţ měla nebo má Česká republika uzavřenu smlouvu upravující otázku zamezení vzniku dvojího státního občanství, (dále jen bývalý občan ) můţe nabýt státního občanství České republiky na základě prohlášení o státním občanství České republiky (dále jen prohlášení ), pokud uvedená mezinárodní smlouva nestanoví jinak. 31

32 aniţ by pozbyli státní občanství České republiky. Tento posun se projevil následně také například v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 1 As 62/ Práva a povinnosti občanů ČR vyplývají jednak z ústavního pořádku, jednak z jednotlivých právních předpisů. Občané ČR mají zejména právo pobytu na území ČR, právo účasti na správě veřejných záleţitostí, právo na hmotné zabezpečení, ochranu zdraví, poskytnutí vzdělání, právo na vlastnictví. Některá povolání jsou vyhrazena výlučně pro občany ČR. Článek 2 Ústavy stanoví, ţe kaţdý občan můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Povinnosti lze tedy dle ústavního pořádku ukládat pouze na základě zákona. Mezi základní povinnosti lze zařadit povinnost platit daně, brannou povinnost, povinnou školní docházku, povinnost dodrţovat zákony či povinnost poskytovat státu určité sluţby Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky Státní občanství České republiky se nabývá: a) narozením ( 3) b) osvojením ( 3a) c) určením otcovství ( 4) d) nalezením na území České republiky ( 5) e) prohlášením ( 6, 18a nebo 18b) f) udělením ( 7 aţ 12) 40 Narozením - dítě nabývá narozením státního občanství České republiky, pokud je alespoň jeden rodič státním občanem České republiky, dále pak jsou-li rodiče bez státního občanství, jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí. Osvojením dítě, které osvojí alespoň jeden státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení. Určením otcovství dítě, které se narodí mimo manţelství matce, která je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec je státním občanem České republiky, nabývá státní 40 2 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 272/1993 Sb., zákonem č. 140/1995 Sb., zákonem č. 139/1996 Sb., zákonem č. 194/1999 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 357/2003 Sb. 32

33 občanství České republiky dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství. Tímto dochází na úseku státního občanství k zrovnoprávnění postavení dětí, které se narodily mimo manţelství s dětmi narozenými za trvání manţelství. Nalezením na území České republiky je-li na území České republiky nalezena fyzická osoba a neprokáţe se, ţe nabyla narozením státní občanství jiného státu, je státním občanem České republiky. Cílem je zabránit vzniku bezdomovců na území České republiky. Prohlášením - fyzická osoba, která byla k státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si můţe zvolit státní občanství České republiky prohlášením. Do prohlášení mohou rodiče zahrnout i dítě nebo pro dítě učinit samostatné prohlášení. Udělením - státní občanství České republiky lze na ţádost udělit fyzické osobě, která má na území České republiky ke dni podání ţádosti nepřetrţitý trvalý pobyt alespoň pět let; prokáţe, ţe byla propuštěna ze státního svazku cizího státu, nebo která nabytím státního občanství České republiky pozbude dosavadní cizí státní občanství, nejde-li o bezdomovce; nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin a prokáţe znalost českého jazyka. Manţelé mohou podat společnou ţádost o udělení státního občanství České republiky, do této mohou být spolu s rodiči zahrnuty i jejich děti. Ţádost se zákonem stanovenými přílohami se podává u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu ţadatele. Dnem kdy dojde ţádost k ministerstvu vnitra je zahájeno správní řízení o udělení státního občanství, přičemţ lhůta pro vyřízení ţádosti je 90 dnů. Ministerstvo je povinno posoudit ţádost o udělení občanství i z hlediska bezpečnosti státu, za tímto účelem má právo vyţadovat stanoviska bezpečnostních sloţek státu. V případě kladného vyřízení ţádosti vydá ţadateli Listinu o udělení státního občanství České republiky. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství České republiky, nabývá státní občanství České republiky podle 7 dnem sloţení tohoto slibu: Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, ţe budu 33

34 zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Slibuji, ţe budu plnit všechny povinnosti státního občana České republiky. 41 Státní občanství České republiky se pozbývá: a) prohlášením ( 16) b) nabytím cizího státního občanství na základě výslovného projevu vůle ( 17 odst. 1) 42 Prohlášením - státní občan České republiky, který se zdrţuje v cizině a je současně státním občanem cizího státu, můţe prohlásit, ţe se vzdává státního občanství České republiky, a to nejdříve dnem, kdy dosáhne zletilosti. Prohlášení se činí před zastupitelským úřadem České republiky. Nabytím cizího státního občanství - státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky dnem, kdy na základě výslovného projevu vůle dobrovolně nabude cizí státní občanství. Pokud by došlo k nabytí cizího státního občanství v souvislosti s uzavřením manţelství se státním občanem cizího státu, a to za předpokladu, ţe došlo k nabytí cizího státního občanství manţela za trvání manţelství, nedojde k pozbytí státního občanství České republiky. K pozbytí nedojde ani v případech, kdy k nabytí cizího státního občanství došlo narozením Statistický přehled Dle evidence obyvatel ministerstva vnitra, bylo k trvalému pobytu na území ČR, nahlášeno ke dni , občanů ČR. Ze stejné evidence vyplývá, ţe ke dni , bylo přihlášeno občanů a ke dni bylo přihlášeno občanů. Tato čísla vypovídají o demografickém vývoji populace, nikoliv ovšem o počtu nově nabytých státních občanstvích. Dle údajů Českého statistického úřadu získalo v roce 2001, v České republice státní občanství 6321 cizinců, v roce 2004 to bylo jiţ pouze 5020 cizinců a v roce 2008 dokonce jen 1837 cizinců. Z dostupných údajů je přitom patrné, ţe udělením získá státní občanství kaţdý rok přibliţně stejný počet cizinců, kdyţ ve sledovaném období mezi roky odst.1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 272/1993 Sb., zákonem č. 140/1995 Sb., zákonem č. 139/1996 Sb., zákonem č. 194/1999 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 357/2003 Sb zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 272/1993 Sb., zákonem č. 140/1995 Sb., zákonem č. 139/1996 Sb., zákonem č. 194/1999 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 357/2003 Sb. 34

35 se počet udělených občanství pohybuje ročně mezi 1158 aţ 1672 případy. Výrazně se ovšem sniţuje počet cizinců, kteří získali státní občanství ČR prohlášením, coţ je způsobena zejména tím, ţe během sedmnácti let existence samostatné ČR, jiţ této moţnosti vyuţila většina oprávněných osob. Evropský statistický úřad Eurostat, sleduje ve vybraných zemích počty získaných státních občanství cizími státními příslušníky. Zajímavé je srovnání počtu získaných občanství mezi jednotlivými sledovanými státy. Z toho je patrné, ţe velikostně srovnatelné, ale ekonomicky silnější státy, jako je Rakousko, Belgie, Švýcarsko, nebo Holandsko, udělí cizím státním příslušníkům status občana řádově desetkrát častěji neţ ČR. Je ovšem třeba uvést, ţe tyto země mají s migrací mnohem delší zkušenost neţli ČR, jsou cílem a domovem výrazně většího počtu migrantů, kteří jsou mnohdy s hostitelskou zemí dlouhodobě a intenzivně spjati. Naproti tomu mnohem větší Polsko vykazuje ve statistikách menší počty udělených státních občanství neţ ČR. Podrobný přehled udělených státních občanství jak v ČR, tak ve vybraných zemích EU je v příloze číslo Občanství Evropské unie 4.1 Pojem občanství EU Evropská unie je politickou a ekonomickou unií, tvořenou v současnosti 27 evropskými státy s téměř 500 miliony obyvatel. Evropská unie byla zaloţena Smlouvou o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993 (tzv. Maastrichtská smlouva). Navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let, zejména na Evropská společenství. Evropská unie je nadstátním celkem zaloţeném na principu přenesení některých pravomocí národních států na Evropská společenství, nelze tedy hovořit o EU jako o federaci států. Občanství EU je spojeno s Maastrichtskou smlouvou, kde je stanoveno, ţe Unie si klade mimo jiné za cíl upevňovat ochranu práv a zájmů státních příslušníků svých členských států zavedením občanství Unie 43 Konkrétně je zavedení občanství EU zakotveno v čl. 17 smlouvy, kde se uvádí, ţe kaţdá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je 43 Hlava I., článek B, Smlouva o Evropské unii ze dne 07. února 1992, č. 92/C 191/01, s. 4, 35

36 občanem Unie. Občanství Unie doplňuje státní příslušnost členského státu, ale nenahrazuje ji. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené touto smlouvou. Z výše uvedeného vyplývá, ţe občanství EU je derivativní tedy je odvozeno od státního občanství členského státu EU a pouze členské státy rozhodují na základě vnitrostátních norem o udělení státního občanství, od kterého je občanství EU odvozeno. Zavedení občanství EU má za cíl posilovat ochranu práv a zájmů státních občanů členských zemí. Pojem občanství EU se vymyká z předchozích definic pojmu občanství, jako časově trvalého, místně neomezeného právního vztahu fyzických osob a státu, který představuje opravdové pouto mezi jednotlivcem a státem, který mu občanství udělil. Evropská unie není státem, ale nadstátním celkem, nemá vlastní území, neboť území EU je odvozeno od území členských států, které jediné mohou s tímto územím nakládat. Jak bylo výše napsáno, nemůţe EU rozhodovat o nabývání či pozbývání občanství EU. Stejně tak je diskutovatelná existence trvalého pouta mezi jednotlivcem a EU, protoţe ne všichni občané členských států EU se s existencí tohoto nadstátního celku plně ztotoţňují. Pojem občan EU tedy v podstatě pouze nahrazuje pojem občan členského státu, nevytváří ţádný nový hodnotnější vztah. Za jeho vznikem lze tedy spíše hledat snahu o vytvoření pocitu sounáleţitosti mezi občany jednotlivých členských států a společné příslušnosti k jednotné rodině evropských národů. Tomuto nasvědčuje také formulace v preambuli Maastrichtské smlouvy, podle které je posláním Unie utvářet vztahy mezi členskými státy a mezi jejich národy na základě soudrţnosti a solidarity Práva a povinnosti občanů EU Práva plynoucí z občanství EU se vyvíjela jiţ v předchozí etapě integrace Společenství. Tato byla spojena zejména s hospodářskými právy, konkrétně v souvislosti s právem volného pohybu sluţeb, tedy jejich poskytování i příjmu a dále v souvislosti s výkonem pracovní či podnikatelské činnosti. Maastrichtská smlouva obsahuje výčet konkrétních práv občanů Unie. Z rozhodnutí Soudního dvora přitom vyplývá, ţe také osoby, které mají státní příslušnost členského státu a mají pobyt nebo bydliště na území, které patří mezi zámořské země a území, se mohou dovolávat práv přiznaných občanům Unie Hlava I., článek A, Smlouva o Evropské unii ze dne 07. února 1992, č. 92/C 191/01, s. 4, 45 Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2006 ve věci C-300/04, M. G. Eman, O. B. Sevinger proti College van burgemeester en wethouders van Den Haag 36

37 Kaţdý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v opatřeních přijatých k jejímu provedení. 46 Svobodu pohybu na území je moţno omezit z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví obyvatelstva. Právo volného pohybu upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Tato směrnice stanoví, ţe má-li být právo všech občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států vykonáváno v objektivně existujících podmínkách svobody a důstojnosti, je třeba je zaručit také jejich rodinným příslušníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost. 47 Kaţdý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehoţ není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němţ má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. 48 Dále má kaţdý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehoţ není státním příslušníkem, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němţ má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. 49 Právo volit a být volen do Evropského parlamentu je upraveno ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství a směrnici Rady č. 93/109/ES o právu volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie. Směrnice harmonizuje právní řády členských států tak, aby voliči z jiných členských států měli moţnost účastnit se voleb v členských státech za stejných podmínek jako státní příslušníci daného státu. Zároveň však zajišťuje, aby právo volit v místě bydliště nebylo zneuţito pro vícenásobnou volbu. Volby do Evropského parlamentu jsou zaloţeny na přímém, všeobecném volebním právu. Volební obvod je směrnicí stanoven jako území členského státu. Právo volit a být volen do Evropského parlamentu přineslo komplikace v případě státních příslušníků členských států pobývajících v zámořských zemích a územích (např. na Nizozemských Antilách nebo Arubě), neboť vnitrostátní předpisy mnoha států nepřiznávaly obyvatelům zámořských území právo účastnit se voleb. Soudní dvůr ovšem rozhodl, ţe jestliţe za současného stavu práva Společenství nic nebrání tomu, aby členské 46 Část druhá, článek 18, odst. 1, Konsolidované znění Smlouvy o zaloţení Evropského společenství ze dne 29. prosince 2006, č. C 321 E/37, s Odstavec 5, preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 48 Část druhá, článek 19, odst. 1, Konsolidované znění Smlouvy o zaloţení Evropského společenství ze dne 29. prosince 2006, č. C 321 E/37, s Část druhá, článek 19, odst. 2, Konsolidované znění Smlouvy o zaloţení Evropského společenství ze dne 29. prosince 2006, č. C 321 E/37, s

38 státy definovaly při respektování práva Společenství podmínky práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu odkazem na kritérium bydliště na území, na kterém se volby konají, zásada rovného zacházení nicméně brání tomu, aby důsledkem zvolených kritérií bylo rozdílné zacházení mezi státními příslušníky, kteří se nacházejí ve srovnatelných situacích, aniţ by bylo toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno. 50 Kaţdý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehoţ je občan státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. 51 Bliţší podmínky této ochrany stanoví rozhodnutí Rady 95/553/EC. Dle tohoto rozhodnutí se ochrana vztahuje zejména na pomoc v případě úmrtí, v případě váţných nehod nebo onemocnění, v případech zatčení nebo zadrţení, pomoc obětem násilných činů a pomoc občanům Evropské unie a jejich navracení v nouzi. Kaţdý občan Unie se můţe obracet na veřejného ochránce práv, dále má občan Unie petiční právo k Evropskému parlamentu a právo písemně se obracet v jednom z úředních jazyků na kaţdý orgán nebo instituci a očekávat odpověď ve stejném jazyce. Na ombudsmana má právo obracet se stíţnostmi týkajícími se nesprávností v činnosti orgánů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při jejich soudní činnosti. Předmět petice k Evropskému parlamentu musí být spjat s činností Společenství a musí se jí přímo dotýkat. 5. Formy pobytového statusu cizinců v ČR Občané ČR mají právo na pobyt na území ČR zaručeno v článku 14 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, která konkrétně stanoví, ţe svoboda pohybu a pobytu je zaručena, přičemţ kaţdý občan má právo na svobodný vstup na území České republiky a nemůţe být nucen k opuštění své vlasti. Na rozdíl od toho subjektivní ústavně zaručené 50 Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2006 ve věci C-300/04, M. G. Eman, O. B. Sevinger proti College van burgemeester en wethouders van Den Haag 51 Část druhá, článek 20, Konsolidované znění Smlouvy o zaloţení Evropského společenství ze dne 29. prosince 2006, č. C 321 E/37, s

39 právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, kdyţ je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. 52 Cizinec je na území státu zásadně podřízen jeho suverénní moci. Je podroben teritoriální moci ve všech věcech denního ţivota. Je povinen respektovat právní řád státu pobytu, zejména jeho vnitrostátní cizinecké právo. 53 Základní normou upravující pobyt cizinců na území České republiky je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince na území České republiky (dále jen území"), případně jeho vycestování z území. Dále je pobyt cizinců upraven zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, který upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl poţádat Českou republiku o mezinárodní ochranu, podmínky pobytu osob, kterým byla mezinárodní ochrana udělena a jejich práva a povinnosti. Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, stanoví podmínky vstupu a pobytu cizince na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany a jeho vycestování z území. V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie, bylo zapotřebí sjednotit předpisy upravující pobyt cizinců s předpisy EU, jelikoţ tato uplatňuje společnou vízovou, azylovou a imigrační politiku. Od 21. prosince 2007 Česká republika plně uplatňuje předpisy tzv. schengenského acquis, neboť od tohoto data je Česká republika součástí schengenského prostoru. Cizinec smí pobývat na území pouze v souladu s některým z výše uvedených právních předpisů, v opačném případě se dopouští protiprávního jednání, které má znaky přestupku. Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. 54 Zákon rozlišuje tři druhy cizinců: občany EU, rodinné příslušníky občanů EU, občany třetích států. 52 Usnesení Ústavního soudu III. ÚS 219/04 ze dne , Rozhodování o prodlouţení platnosti víza k pobytu. 53 Potočný, M., Ondřej, J. Mezinárodní právo veřejné Zvláštní část. 4., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 39

40 5.1 Pobytový status podle zákona o pobytu cizinců Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen cizinecký zákon ), ze dne 30. listopadu 1999, nabyl účinnosti dne 01. ledna Během deseti let účinnosti prošel velkou řadou změn, nejvýraznější v souvislosti s potřebnou implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob. V cizineckém zákoně jsou vymezeny povinnosti cizinců v souvislosti s jejich pobytem na území České republiky, včetně konkrétních sankcí, které jim v případě neplnění těchto povinností hrozí. Mezi základní povinnosti cizinců patří povinnost uvádět v řízení podle tohoto zákona pravdivě a úplně všechny poţadované údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem a pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a vízem, pokud tento zákon nestanoví jinak. Dále povinnost ve stanovených lhůtách hlásit změnu příjmení, osobního stavu, změnu údajů v cestovním dokladu, změnu místa pobytu na území, ztrátu, nebo odcizení cestovního dokladu a další. Cizinecký zákon rozlišuje dvě základní formy pobytu na území: pobyt přechodný a trvalý. Přechodně lze pobývat na území bez víza, na základě krátkodobého víza k pobytu do 90 dnů, na základě dlouhodobého víza k pobytu nad 90 dní, na základě povolení k dlouhodobému pobytu, na základě tzv. zelené karty, na základě povolení k přechodnému pobytu občana EU, nebo jeho rodinného příslušníka a na základě výjezdního příkazu Přechodný pobyt na území bez víza Přechodně lze pobývat na území bez víza nejdéle po dobu tři měsíců a účelem tohoto pobytu nesmí být výdělečná činnost. 55 Tato pravidla platí pro všechny cizince, tedy ani občané EU by neměli pobývat nepřetrţitě na území po delší dobu. Právo přechodného pobytu občanů EU vyplývá ze Smlouvy o zaloţení Evropského společenství, tak zejména z článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES. Směrnice také stanoví, ţe občané EU mohou toto své právo uplatnit, aniţ by podléhali 55 Dle ust. 18 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 40

41 jakýmkoli podmínkám či formalitám s výjimkou povinnosti být drţitelem platného průkazu totoţnosti nebo cestovního pasu. 56 Rodinný příslušník občana EU smí pobývat na území bez víza, pokud jeho vízum k pobytu do 90 dnů nebo průjezdní vízum pozbylo platnost, za podmínky ţe na území pobývá s občanem EU. Přechodně smí na území bez víza také pobývat státní příslušníci třetích zemí (všechny státy mimo členské státy EU, Norska, Islandu, Lichtejnštejnska a Švýcarska), kteří jsou uvedeni na tzv. pozitivním seznamu nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichţ státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakoţ i seznam třetích zemí, jejichţ státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, v platném znění. Doba pobyt v jednotlivých státech schengenského prostoru se v tomto případě sčítá a nesmí překročit tři měsíce během půl roku ode dne prvního vstupu na území schengenského prostoru. Další případy moţností pobývat na území bez víza stanoví 18 písm. d) cizineckého zákona Přechodný pobyt na území na základě krátkodobého víza Cizinec je oprávněn pobývat na území na základě platného krátkodobého víza, po dobu v něm vyznačenou, za podmínky, ţe plní účel, pro který bylo vízum vydáno. 58 Krátkodobá víza uděluje na ţádost cizince zpravidla zastupitelský úřad ČR, po splnění všech zákonem stanovených podmínek. Na udělení víza není ze zákona právní nárok. Zákon rozlišuje dva druhy krátkodobých víz: letištní vízum a vízum k pobytu do 90 dnů. 56 Článek 6, odst. 1, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států písm. d) zák. č. 326/1999 Sb. Cizinec můţe pobývat na území přechodně bez víza je-li: 1. ve výkonu vazby ve výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody 2. umístěn v policejní cele nebo v zařízení pro zajištění cizinců. 3. mladší 15 let po dobu hospitalizace, pokud přicestoval s jiným cizincem, v jehoţ cestovním dokladu je zapsán a tento cizinec vycestoval z území 4. drţitelem dokladu o povolení dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území jiného smluvního státu a doba pobytu na území nepřekročí 3 měsíce, 5. ţákem, který není státním příslušníkem členského státu Evropské unie, ale který má bydliště v jiném členském státě Evropské unie a cestuje na školní výlet v rámci Evropské unie jako člen skupiny ţáků, doprovázené učitelem, a je uveden na seznamu ţáků vydaném školou na jednotném formuláři, v němţ se uvede totoţnost ţáků, účel a délka jejich pobytu anebo průjezdu, 6. rodinným příslušníkem občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, drţitelem dokladu o povolení přechodného nebo trvalého pobytu na území jiného členského státu Evropské unie 7. drţitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie 58 Dle ust b zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 41

42 Letištní vízum opravňuje k pobytu v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území, jestliţe je cizinec nucen čekat na letecký spoj. Okruh cizinců, kteří mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území ČR pouze na základě letištního víza, je stanoven vyhláškou č. 446/2005 Sb., ve znění pozdějších úprav. Vízum k pobytu do 90 dnů opravňuje cizince k pobytu po dobu v něm vyznačenou, nejdéle však po dobu tři měsíce během půl roku ode dne prvního vstupu na území schengenského prostoru. Vízum můţe být uděleno s územní platností do celého schengenského prostoru (tzv. jednotné schengenské vízum), případně s omezenou platností pouze pro vybrané státy. Cizinec můţe pobývat na území i na základě víza k pobytu do 90 dní vydaného jiným smluvním státem, pokud se jeho územní platnost vztahuje i na území ČR. Vízum můţe být uděleno jednorázové, ke dvěma vstupům nebo vícenásobné. Z důvodů hodných zvláštního zřetele můţe být doba k pobytu na toto vízum prodlouţena, celková doba pobytu ovšem nesmí překročit tři měsíce Přechodný pobyt na území na základě dlouhodobého víza Vízum k pobytu nad 90 dní (dlouhodobé vízum) uděluje policie na ţádost cizince, který hodlá pobývat na území za účelem vyţadujícím pobyt delší neţ 3 měsíce. 59 Tímto účelem můţe být např. zaměstnání, podnikání, studium či výzkum. Prvotní ţádost je cizinec povinen podat na zastupitelském úřadu ČR. Státní příslušníci některých třetích zemí jsou povinni podat ţádost o udělení víza pouze na zastupitelském úřadu, ve státě jehoţ je cizinec občanem. Toto vízum se uděluje s dobou platnosti na 1 rok. Vízum k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti na 6 měsíců se dále uděluje cizinci za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného souţití rodiny nebo za účelem studia na území a opravňuje cizince k pobytu na území po dobu 3 pracovních dnů. Územní platnost dlouhodobého víza se vztahuje na území ČR, přičemţ takovéto vízum lze pouţít i k přechodnému pobytu na území ostatních smluvních států, přičemţ tento pobyt nesmí být delší neţ tři měsíce v průběhu půl roku. Dobu pobytu na území, která je kratší neţ doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů, policie na ţádost cizince opakovaně prodlouţí za podmínky, ţe trvá stejný účel, pro který bylo vízum uděleno, nejdéle však do doby skončení platnosti víza. Po uplynutí této doby je cizinec oprávněn, trvá-li nadále účel, poţádat o povolení k dlouhodobému pobytu. 59 Dle ust zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 42

43 Zvláštním druhem dlouhodobého víza je vízum za účelem strpění pobytu, které udělí na území policie cizinci, kterému ve vycestování z území brání překáţka na jeho vůli nezávislá, který je svědkem nebo poškozeným v trestním řízení a jeho účast na řízení je nezbytná. Dále jej policie udělí cizinci, který v době platnosti oprávnění k pobytu poţádal o vydání povolení k trvalému pobytu, pokud v této věci nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění pobytu cizince na území, nebo který podal ţalobu proti rozhodnutí policie nebo ministerstva, kterým byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu, anebo byla zamítnuta ţádost o prodlouţení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo ţádost o povolení k trvalému pobytu za podmínky, ţe současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této ţaloby. Dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu udělí policie na území téţ cizinci, jemuţ bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, avšak jeho vycestování z území není moţné. Doba platnosti tohoto víza se stanoví na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 1 rok, přičemţ vízum opravňuje jeho drţitele pouze k pobytu na území ČR a po vycestování cizince z území se stává neplatným. Stejně jako v případě krátkodobých víz, není na udělení dlouhodobého víza ze zákona právní nárok Přechodný pobyt na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu Povolení k dlouhodobému pobytu zpravidla vydá policie na ţádost cizinci, který pobývá na území na základě víza k pobytu nad 90 dní, a který hodlá pobývat na území za stejným účelem po dobu delší neţ 1 rok. 60 O povolení k dlouhodobému pobytu, bez předchozího pobytu na území můţe poţádat na zastupitelském úřadu ČR cizinec za účelem studia, nebo společného souţití rodiny na území v případě, ţe je manţelem cizince s povoleným pobytem, případně nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem. Bez předchozího pobytu na území vydá ministerstvo vnitra povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území na ţádost cizince, který je pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi nebo osobou, pro kterou bylo organizováno nebo umoţněno nedovolené překročení státní hranice, jejíţ svědectví je významné pro odhalení pachatele nebo organizované skupiny za podmínky, ţe spolupracuje s orgány činnými v trestním. Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává s platností na dobu dle účelu pobytu, nejdéle však na dva roky. Drţitel platného povolením 60 Dle ust b zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 43

44 k dlouhodobému pobytu můţe pobývat na území jiných schengenských států, délka pobytu nesmí přesáhnout tři měsíce Přechodný pobyt na území na základě tzv. zelené karty Zelené karta označuje druh povolení k dlouhodobému pobytu, vydávaného za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech. 61 Cílem karty je umoţnit zaměstnavatelům získat kvalifikované pracovníky ze zahraničí, kterých je v České republice nedostatek. O vydání zelené karty mohou poţádat pouze státní příslušníci vybraných zemí 62, je-li jejich účelem pobytu zaměstnání na pracovní pozici uvedené v evidenci volných pracovních míst obsaţitelných drţiteli zelených karet (dle 37a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti) a splňuje-li cizinec předpoklady k výkonu zaměstnání na takové pozici. O udělení zelené karty rozhoduje ministerstvo vnitra, prvotní ţádost zpravidla podává cizinec na zastupitelském úřadu ČR. Zelená karta opravňuje cizince k pobytu na území po dobu v ní uvedenou, vydává se s platností na dobu výkonu zaměstnání, nejdéle však na 3 roky pro kvalifikované vysokoškolsky vzdělané zaměstnance, v ostatních případech nejdéle na 2 roky. Její výhodou by měla být zejména kratší lhůta k vyřízení, niţší administrativní náročnost a delší doba povoleného pobytu. Nevýhodou je zejména úzký okruh potencionálních ţadatelů Přechodný pobyt na území na základě potvrzení o přechodném pobytu Právní úprava přechodného pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES. Policie vydá občanu EU na jeho ţádost potvrzení o přechodném pobytu na území, pokud hodlá na území pobývat 61 Dle ust. 42g zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 62 O vydání zelené karty je dle vyhlášky ministerstva vnitra č.461/2008 Sb., oprávněn poţádat cizinec, který je státním občanem: 1. Australského společenství, 2. Černé Hory, 3. Chorvatské republiky, 4. Japonska, 5. Kanady, 6. Korejské republiky, 7. Nového Zélandu, 8. Republiky Bosna a Hercegovina, 9. Republiky Makedonie, 10.Spojených států amerických, 11.Srbska, 12.Ukrajiny. 44

45 přechodně po dobu delší neţ 3 měsíce a neohrozil bezpečnost státu nebo závaţným způsobem nenarušil veřejný pořádek. 63 Zatímco občanům EU je vydáváno potvrzení o přechodném pobytu, jejich rodinným příslušníkům je vydáváno povolení k přechodnému pobytu. 64 Povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podléhá přísnějšímu procesu schvalování, zejména s ohledem na pokusy o obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území - účelově uzavřená manţelství, nebo účelově prohlášený souhlas k určení otcovství. Průkaz o pobytu rodinného příslušníka občana EU se vydává na dobu shodnou s předpokládanou dobou pobytu občana EU, nejvýše však na 5 let Přechodný pobyt na území na základě výjezdního příkazu Výjezdní příkaz je doklad, který uděluje policie, nebo ministerstvo vnitra z moci úřední po zrušení, nebo uplynutí platnosti některého z forem pobytu cizince na území. 65 Výjezdní příkaz opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území po dobu, která je nezbytná k provedení neodkladných úkonů, a k vycestování z území. Výjezdní příkaz smí být vydán s platností nejdéle na 60 dní, přičemţ je jej moţné vydávat opakovaně. Výjezdní příkaz se vydává s územní platností pouze pro Českou republiku Trvalý pobyt na území Trvalý pobyt je nevyšší moţnou formou pobytového statusu cizinců na území ČR. Oproti výše uvedeným přechodným formám pobytu, je osoba s trvalým pobyt ve značně právně výhodném postavení, a to jak v přístupu na trh práce, z hlediska sociální podpory, zdravotního pojištění, z hlediska majetkových práv, moţnostem zisku bankovních úvěrů, atd. O udělení trvalého pobytu rozhoduje ministerstvo vnitra na základě ţádosti cizince. Povolení k trvalému pobytu se bez podmínky předchozího pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení ţádá z humanitárních důvodů, z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud je jeho pobyt na území v zájmu České republiky, nebo který o vydání tohoto povolení ţádá jako nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenţ na 63 Dle ust. 87a zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 64 Dle ust. 87b zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 65 Dle ust. 56 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 45

46 území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem ţádosti společné souţití těchto cizinců. 66 Povolení k trvalému pobytu se po 4 letech nepřetrţitého pobytu na území vydá cizinci, který na území pobývá v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany a o vydání tohoto povolení ţádá neprodleně po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany a jestliţe toto řízení, včetně případného řízení o kasační stíţnosti, trvalo nejméně 2 roky. Zde se vychází zejména ze skutečnosti, ţe řízení ve věci mezinárodní ochrany trvá mnohdy po neúměrně dlouhou dobu, v řádu několika let, během kterých se cizinec jiţ plně integruje do společnosti v České republice. 67 Povolení k trvalému pobytu se na ţádost vydá cizinci po 5 letech nepřetrţitého pobytu na území za podmínky, ţe období jeho nepřítomnosti na území nepřesáhlo 6 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo ve svém souhrnu nepřesáhlo 10 měsíců. 68 Do doby pobytu na území se započítává doba pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů a na povolení k dlouhodobému pobytu nebo doba pobytu na základě udělené doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu. Tímto je cizinci přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území. 69 Občanu Evropské unie, nebo jeho rodinnému příslušníku vydá ministerstvo na ţádost povolení k trvalému pobytu, pokud ţádá z humanitárních důvodů nebo z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, nebo pokud je jeho pobyt na území v zájmu České republiky, případně po 5 letech jeho nepřetrţitého přechodného pobytu na území, nebo po 2 letech nepřetrţitého přechodného pobytu na území, je-li rodinným příslušníkem občana ČR. Další důvody udělení trvalého pobytu stanoví zákon Pobytový status podle zákona o azylu Nejdůleţitějším vnitrostátním předpisem v České republice, který se vztahuje k problematice mezinárodní ochrany je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. 71 Zákon o azylu plně respektuje mezinárodní závazky České republiky, zejména 66 Přesněji rozvedeno v ust. 66 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 67 Dle ust. 67 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 68 Přesněji rozvedeno v ust. 68 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 69 Dle ust. 83 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 70 Přesněji rozvedeno v ust. 87g zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky 71 Právo na azyl je zakotveno v čl. 43 Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod., který stanoví, ţe Česká republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl můţe být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami. 46

47 Ţenevskou úmluvu 72 a evropské azylové acquis. 73 Zákon mimo jiné upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl poţádat Českou republiku o mezinárodní ochranu a pobyt azylanta nebo osoby poţívající doplňkové ochrany na území. Zákon dále stanovuje práva a povinnosti výše uvedených osob. Z hlediska pobytového statusu rozlišuje zákon tři druhy pobytu: ţadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta a osobu poţívající doplňkové ochrany Ţadatelé o udělení mezinárodní ochrany Ţadatelem o udělení mezinárodní ochrany se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec, který poţádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo cizinec, který podal ţádost o udělení mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k jejímu posuzování. Postavení ţadatele má po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany a po dobu soudního řízení o ţalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu, má-li tato ţaloba odkladný účinek. 74 Po dobu řízení ve věci mezinárodní ochrany má cizinec právo pobývat na území ČR v přijímacím, nebo pobytovém středisku pro cizince, kde má nárok na stravu, hygienické potřeby, bezplatnou zdravotní péči a je mu poskytováno kapesné. Ţadatel o mezinárodní ochranu je vyjmut z působnosti zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, jestliţe mu tedy bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR, není toto do pravomocného ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany vykonatelné. Podání ţádosti o udělení mezinárodní ochrany má často také odkladný účinek na vykonání soudem uloţeného trestu vyhoštění. V případě pravomocného ukončení soudního řízení ve věci mezinárodní ochrany má cizinec právo podat mimořádný opravný prostředek kasační stíţnost k Nejvyššímu správnímu soudu, které má ze zákona odkladný účinek. 75 Současná právní úprava, respektive její výklad umoţňuje cizincům podávat opakované ţádosti o mezinárodní ochranu. Z výše uvedených důvodů je značené procento z celkového počtu podaných ţádostí o udělení mezinárodní ochrany podáno účelově, ve snaze vyhnout se nucenému vycestování z území ČR. 72 Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a ni na navazující Newyorský protokol z roku 1967 (publikováno pod č. 208/1993 Sb.), tzv. Ţenevská úmluva 73 Právo na azyl garantuje Charta základních práv Evropské unie. Cílem společné azylové politiky je vytvořit minimální standardy, kvóty apod. napříč EU odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu 47

48 5.2.2 Azylanti Azylantem se rozumí cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. 76 Azyl se cizinci udělí, jestliţe je v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, ţe cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo kdyţ má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehoţ občanství má, nebo, v případě ţe je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Azyl lze cizinci téţ udělit v případě hodném zvláštního zřetele z humanitárního důvodu, případně rodinnému příslušníku azylanta za účelem slouţení rodiny. Pobyt azylant má formu trvalého pobyt na území. V rámci státního integračního programu mají azylanti zajištěno bydlení 77 a je realizována výuka českého jazyka Osoby poţívající doplňkové ochrany Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, ţe v jeho případě jsou důvodné obavy, ţe pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehoţ je státním občanem, nebo v případě, ţe je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí váţné újmy a ţe nemůţe nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí vyuţít ochrany státu, jehoţ je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště 78 Za váţnou újmu se povaţuje uloţení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či poniţující zacházení, váţné ohroţení ţivota nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Rodinnému příslušníkovi osoby poţívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny. Doplňková ochrana je niţší formou mezinárodní ochrany neţ azyl a má formu přechodného pobytu na území. Uděluje se na omezenou časovou dobu, zpravidla 2 roky, po které se opětovně zkoumají důvody pro prodlouţení doplňkové ochrany odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu 77 Státní integrační program v oblasti zajištění bydlení realizují krajské úřady formou jednorázové nabídky bydlení azylantovi z prostředků státu a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu 48

49 5.3 Pobytový status podle zákona o dočasné ochraně cizinců Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně vychází ze Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července Opatření zavedená v rámci této směrnice mají výjimečnou povahu a jejich cílem je řešit hromadný příliv nebo bezprostředně hrozící hromadný příliv osob vysídlených ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, a proto by poskytovaná ochrana měla být pouze dočasná. Směrnice staví na principu solidarity s cílem přispět k udrţení rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí k poskytnutí dočasné ochrany. Podle tohoto zákona se postupuje pouze v případě, ţe dočasná ochrana cizinců byla vyhlášena rozhodnutím Rady Evropské unie. Rada EU členským státům stanoví, jaký počet osob mají přijmout za účelem poskytnutí dočasné ochrany a rozhoduje o době platnosti dočasné ochrany. Dočasná ochrana se liší od výše uvedené mezinárodní ochrany, neboť se o jejím udělení rozhoduje na základě zcela odlišných principů, za jiných okolností a je jí sledován jiný účel. Cizinec můţe na základě tohoto zákona pobývat na území jako ţadatel o udělení dočasné ochrany, nebo jako osoba, jíţ byla dočasná ochrana udělena. Postavení ţadatele o udělení dočasné ochrany je srovnatelné s postavením ţadatele o udělení mezinárodní ochrany. Dočasná ochrana je formou přechodného pobytu na území, ovšem pro účely zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti a poskytování zdravotní péče se cizinec s dočasnou ochranou povaţuje za cizince s povoleným trvalým pobytem Statistický přehled Jedním z ukazatelů, ve kterém Česká republika mílovými kroky dohání vyspělé státy EU, je ukazatel počtu usídlených cizinců na jejím území. Ke dni pobývalo, dle údajů Ředitelství sluţby cizinecké policie a Ministerstva vnitra ČR, na území více neţ 183 tisíc cizinců s povolením k trvalému pobytu a více neţ 246 tisíc cizinců na základě ostatních pobytovými statusů. V součtu tedy pobývá v současnosti na území legálně více neţ 430 tisíc cizinců. O jak výrazné navýšení se jedná je zřejmé z toho, ţe v roce 1986 pobývalo na území ČR celkově pouze necelých 35 tisíc cizinců a v prvním roce samostatnosti České republiky, v roce 1993, celkově necelých 78 tisíc cizinců. K nejvýraznějšímu zvýšení počtu cizinců došlo zejména mezi rokem 2003, kdy na území pobývalo asi 240 tisíc cizinců a rokem 2008, kdy na území pobývalo jiţ více neţ 437 tisíc zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizincům, ze dne 26. června

50 cizinců. V důsledku globální ekonomické krize a přijatým legislativním a organizačním opatřením se počet cizinců pobývajících na území v současnosti stabilizoval. Trend přílivu migrantů není ovšem fenoménem pouze České republiky, ale potýká se s ním celá EU, kdyţ dle informací Eurostatu, jen mezi roky 2007 a 2008 vzrostl počet legálně pobývajících cizinců na území EU z necelých 29 milionů na takřka 31 milionů. Z hlediska podílu cizinců v zemi k celkovému počtu obyvatel je Česká republika lehce pod průměrem zemí EU, kdyţ v současné době je podíl cizinců zhruba pět procent k počtu obyvatel. Ve světle statistických údajů se jako nepodloţený jeví argument, ţe se cizinci ve zvýšené míře podílí na kriminalitě v ČR. Dle ministerstva spravedlnosti byl podíl cizinců z celkového počtu stíhaných osob za rok 2008 pět procent, coţ odpovídá zastoupení cizinců ve společnosti. Podrobný výčet údajů týkající se cizinců pobývajících na území ČR i v rámci EU je obsahem přílohy č Srovnání právního postavení cizinců a občanů ČR Cizinecké právo prošlo dlouhým vývojem od poskytování minimálního standartu základních práv k dalekosáhlé asimilaci právního postavení cizinců s právním postavením vlastních státních občanů. Nejméně práv, která je povinen stát cizinci poskytnout vyplývá z obecného mezinárodního práva. Tento okruh základních práv, minimální cizinecký standart, lze všeobecně charakterizovat tak, ţe stát je povinen respektovat cizince jakoţto lidskou osobnost. Proto chrání a uspokojuje jeho všeobecné a základní lidské potřeby tím, ţe mu poskytuje jistá osobní a majetková práva. 80 Ačkoliv lze říci, ţe jsou cizincům v České republice přiznána poměrně široká práva, liší se právní postavení občanů České republiky od postavení cizinců pobývajících na území ČR. Základní rozdíl je dán jiţ ústavním pořádkem České republiky, který stanoví, ţe cizinci poţívají v České republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. 81 Mezi tato práva, která jsou Listinou přiznána pouze občanům, patří právo pobytu na území ČR, právo zakládat politické strany a politická hnutí 80 Potočný, M., Ondřej, J. Mezinárodní právo veřejné Zvláštní část. 4., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s Článek 42, odst. 2, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. 50

51 a sdruţovat se v nich, právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Práva národnostních menšin se týkají také pouze občanů ČR, nejsou tedy Listinou zaručeny pro cizince pobývající na území, stejně jako přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakoţ i při ztrátě ţivitele, nebo bezplatnou školní docházku, či bezplatnou zdravotní péči, poskytnutou za podmínek stanovených zákonem. Cizinci nejsou ovšem v odlišném právním postavení pouze oproti občanům ČR, ale také mezi sebou navzájem, v závislosti na druhu svého pobytového statusu na území ČR. Svým postavením jsou občanům nejblíţe cizinci s povoleným trvalým pobytem na území ČR, neboť jsou jim mnohdy přiznána stejná práva jako občanům ČR. Rozdíl v postavení občana a cizince, je mimo výše uvedené, patrný v moţnosti omezení osobní svobody. Zatímco zajištění občana podle zákona o policii ČR můţe trvat nejdéle 24 hodin 82 od okamţiku omezení osobní svobody, v případě cizince je moţné zajištění aţ na 48 hodin. 83 Mimo to dává zákon o pobytu cizinců policii moţnost zajistit cizince do zařízení pro zajištění cizinců, z důvodu zahájeného správního řízení o vyhoštění z území ČR, z důvodu jeho vycestování, je-li v evidenci neţádoucích osob, je-li osobou zařazenou do informačního systému smluvních států apod.. 84 Cizinec můţe být zajištěn aţ na 180 dnů. V souvislosti s trestním řízením bývá na cizince častěji uvalována tzv. útěková vazba, zejména z toho důvodu, ţe nemá stálé bydliště, 85 případně můţe být vzat do vyhošťovací vazby v souvislosti s výkonem trestu vyhoštění. 86 Rozdílná jsou také majetková práva cizinců. Listina zaručuje kaţdému právo vlastnit majetek, současně ovšem stanoví, ţe určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice. 87 Podrobněji je tato problematika rozvedena v devizovém zákoně 88, který rozlišuje dvě kategorie osob: tuzozemce a cizozemce. Tuzozemcem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba s trvalým pobytem na území tedy bez ohledu na státní příslušnost. Cizozemcem se rozumí všechny ostatní fyzické osoby, které nejsou dle tohoto zákona tuzozemci. Vlastnická práva k nemovitostem v ČR mohou tedy nabývat pouze občané ČR, cizinci s trvalým pobytem na odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o policii České republiky odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o policii České republiky zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád c zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád 87 Článek 11, odst. 2, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. 88 Zákon č. 219/1995 Sb., ze dne 26. září 1995, Devizový zákon 51

52 území ČR a občané EU s povolením k přechodnému pobytu na území. Ostatní osoby mohou nabývat nemovitosti pouze ve stanovených případech. 89 Zemědělské pozemky mohou nabývat pouze občané ČR, cizinci s trvalým pobyt na území ČR občané EU s povolením k přechodnému pobytu na území, jestliţe pobývají na území alespoň 3 roky a jsou evidováni v evidenci zemědělských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Ostatní osoby mohou nabývat zemědělské pozemky v obdobných případech jako v případě výše uvedených nemovitostí, konkrétní podmínky stanoví zákon. 90 Z pohledu veřejného zdravotního pojištění se pohlíţí stejně na občany ČR jako na cizince s trvalým pobytem na území ČR, případně cizince s povoleným přechodným pobytem na území za účelem zaměstnání. Pro tyto cizince platí stejné podmínky platby pojistného jako pro občany. 91 Pojištěnci jsou dle zákona o veřejném zdravotním pojištění také cizinci ţádající o udělení mezinárodní, nebo dočasné ochrany a cizinci poţívající doplňkové nebo dočasné ochrany. Za tyto cizince je plátce pojistného stát. Ostatní cizinci ze třetích zemí, přechodně pobývající na území, musí mít po celou dobu pobytu sjednáno komerční zdravotní pojištění. Podmínky přístupu na trh práce upravuje zákon o zaměstnanosti, který stanovuje rovné podmínky pro zaměstnání občanů ČR, občanů EU a jejich rodinných příslušníku, cizinců s trvalým pobytem na území ČR, cizinců poţívajícímu doplňkové nebo dočasné ochrany, cizinců s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. V ostatních případech můţe být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky nebo je-li drţitelem zelené karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely povaţuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní 89 Dle 17 odst. 2 písm. e) zákona č. 219/1995 Sb., mohou nabývat nemovitosti v tuzozemsku ostatní cizozemci pouze: 1. děděním, 2. pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzájemnosti, 3. do společného jmění manţelů, z nichţ pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem, 4. od příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manţela, 5. výměnou za jinou nemovitost v tuzemsku, jejíţ cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu nepřevyšuje cenu původní nemovitosti zjištěnou podle zvláštního právního předpisu 6. na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví, 7. výstavbou na vlastním pozemku, 8. jde-li o pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlastnictví, nebo 9. pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon odst. 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon 91 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění 52

53 společnosti pro obchodní společnost nebo členem druţstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu druţstva pro druţstvo. 92 Povolení k zaměstnání můţe vydat úřad práce za podmínky, ţe se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na poţadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak. Při vydávání povolení k zaměstnání úřad práce přihlíţí k situaci na trhu práce. Povolení se vydává nejdéle na dobu 2 let. Na dávky sociální péče mají nárok občané ČR stejně jako cizinci s trvalým pobytem na území, nebo cizinci poţívající doplňkové ochrany. O dávky sociální péče můţe poţádat i občan EU a jeho rodinný příslušník, pokud se zdrţují na území na základě povolení k přechodnému pobytu. 93 V takovém případě se posuzuje, zda se tato osoba nestala neodůvodnitelnou zátěţí systému sociální péče. Při posuzování se zejména přihlíţí k délce pobytu cizince na území, době zaměstnání nebo době výkonu samostatně výdělečné činnosti, době studia, dosaţené kvalifikace a moţnosti uplatnění na trhu práce. 94 Případné zjištění, ţe se osoba stala neodůvodnitelnou zátěţí pro sociální systém je důvodem pro zrušení povolení k pobytu této osoby. 95 V otázce přístupu ke vzdělání mají občané EU a jejich rodinní příslušníci srovnatelné podmínky s občany ČR. 96 K základnímu vzdělávání, střednímu vzdělávání a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, mají přístup všichni cizinci pobývající oprávněně na území bez ohledu na druh pobytového statusu. K předškolnímu vzdělávání, základnímu uměleckému vzdělávání, jazykovému vzdělávání a ke školským sluţbám mají přístup cizinci, pokud mají právo pobytu na území České republiky na dobu delší neţ 90 dnů, azylanti, osoby poţívající doplňkové ochrany, ţadatelé o udělení mezinárodní ochrany nebo osoby poţívající dočasné ochrany. Povinná školní docházka se vztahuje na občany ČR a všechny cizince, kteří trvale, nebo přechodně pobývají na území po dobu delší neţ 90 dní. V otázce přístupu k bankovním sluţbám nejsou ţádnou zákonnou úpravou cizinci proti občanům znevýhodněni, zákon o bankách ani zákon o spotřebitelském úvěru tuto problematiku neřeší. Úprava pravidel pro poskytování bankovních sluţeb cizincům je tedy zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti odst. 1 zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení 95 87d odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 53

54 plně v kompetenci jednotlivých bank. Ve většině případů je kritériem pro posouzení ţádosti o poskytnutí úvěru pobytový status cizince a délka jeho dosavadního pobytu na území, přičemţ většina bank poskytuje úvěry pouze cizincům s trvalým pobytem na území. 54

55 Závěr Státní občanství je právním vztahem, který provází lidstvo od úsvitu dějin a provázet jej ještě po dlouhý čas bude. Z výše uvedeného je patrné, ţe s proměnou společenské situace při přechodu od starověkých státních útvarů aţ k dnešnímu modernímu státu se pojem státního občanství značně vyvíjel, zejména v oblasti občanských práv. Tento trend bude jistě pokračovat i do budoucna. Drobné náznaky moţných změn můţeme jiţ nyní pozorovat například v USA, kde po teroristických útocích z 11. září 2001 byl přijat tzv. Patriot Act. Tento zákon, který měl mít pouze dočasnou platnost, ale jehoţ platnost je stále prodluţována, posiluje práva bezpečnostních sloţek státu na úkor práv občanů. Je moţné, ţe jiţ brzy budeme nuceni také my, zvolit zda se dobrovolně vzdáme některých svých občanských práv za pocit větší bezpečnosti. Zdá se totiţ, ţe poţadovat od státu, aby čelil stále efektivnějším a sofistikovanějším hrozbám na straně jedné a přitom jen minimálně zasahoval do soukromí svých občanů na straně druhé, bude nemoţné. S tímto také úzce souvisí problematika postavení cizinců v cizím státě. Na straně jedné byly v rámci diskuzí o tzv. Stockholmském programu slyšet hlasy poţadující stejná práva pro cizince pobývající na území EU, jako mají občané. Ještě radikálnější hlasy poţadovaly tato práva dokonce i pro cizince pobývající v EU nelegálně a uvolnění migrační politiky. Na straně druhé, se ozývají hlasy, ţe toto by vedlo k neregulovatelnému navýšení zejména ekonomické migrace, růstu sociálního napětí a ztráty evropské identity. Česká republika je ve vztahu k cizincům na rozcestí. Na straně jedné omezuje činnost zastupitelských úřadů ve vztahu k nabírání ţádostí cizinců o udělení vstupního víza, zastavuje vydávání pracovních povolení cizincům, upravuje legislativní mezery v zákonech a zpřísňuje podmínky pro získání povolení k pobytu na území. Na druhé straně pod tlakem nevládních organizací uvaţuje do budoucna o tom, ţe posílí práva cizinců na přezkum rozhodnutí o neudělení víza, čímţ značně stíţí pozici správním orgánům regulovat neţádoucí formy migrace. Domnívám se, ţe Česká republika v současnosti uplatňuje poměrně rozumný kompromis ve vztahu právního postavení občanů a cizinců. Je třeba zaručit cizincům důstojné podmínky pro řádný ţivot na území a moţnost integrovat se do většinové společnosti. Při pohledu na statistiky je patrné, ţe z celkového počtu cizinců pobývajících na území na základě povolení k trvalému pobytu, o státní občanství ČR usiluje pouze nepatrná část. Za 55

56 předpokladu, ţe v roce 2003 trvale pobývalo na území asi 81 tisíc cizinců, měl přibliţně stejný počet cizinců po pěti letech moţnost podat ţádost o udělení státního občanství. V roce 2008 ovšem získalo státní občanství ČR pouze asi 1800 cizinců. Tento výrazný nepoměr je zřejmě obrazem slabé integrace cizinců do naší společnosti, nezájmem o moţnost podílet se na změnách společnosti prostřednictvím voleb či ve veřejné správě, atd. Je úkolem státu zlepšit integraci cizinců do společnosti formou cílených projektů, jazykových kurzů apod., ale také vytvářením tlaku na cizince, aby o integraci měli zájem, např. podmínit získání dlouhodobého pobytu zkouškou z českého jazyka (toto funguje zatím pouze u pobytu trvalého), případně zkouškou ze základního všeobecného rozhledu o českých reáliích. 56

57 Seznam pouţité literatury Bibliografie: 1. Černý, J., Valášek, M.: České státní občanství: ucelený výklad právních předpisů upravujících státní občanství České republiky v návaznosti na státní občanství ČSR, ČSSR a ČSFR. Praha: Linde Praha, a. s., Dostálová, J., Harvánek, J., Houbová, D., Hungr, P.: Teorie práva 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy - 3. opravené a zkrácené vydání. Brno: Masarykova univerzita 4. Kadlecová, M., Knoz, T., Schelle, K., Vesecká, R., Vojáček, L.: Právní dějiny 2. Státy západní Evropy a USA. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M.: Římské právo. 2. Vydání. Praha: C.H.Beck, Knapp, V.: Teorie práva. Plzeň: Západočeská univerzita, Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde Praha a. s., Potočný, M., Ondřej, J. Mezinárodní právo veřejné Zvláštní část. 4., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, Schelle, K., Ţidlická, M.: Právní dějiny 1. Starověk. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DOPLŇEK, Valášek, M., Kučera, V. Státní občanství. Praha: Linde Praha, a. s., 2006 Mezinárodní smlouvy, směrnice: 1. Smlouva o Evropské unii ze dne 07. února 1992, č. 92/C 191/01, 2. Konsolidované znění Smlouvy o zaloţení Evropského společenství ze dne 29. prosince 2006, č. C 321 E/37 3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 57

58 4. Úmluvy o omezení případů bezdomovectví z roku 1961(sdělení MZV č. 43/2002 Sb. m. s.) Zákony: 1. Ústavní zákon č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé 2. Ústavní zákon č. 125/1970 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci 3. Zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky 4. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. 5. Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 6. Zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 7. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů 9. Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizincům, ze dne 26. června Zákon č. 273/2008 Sb., o policii České republiky 11. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád 12. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ze dne 26. září Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti 14. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení 15. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Judikáty: 1. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. září 1994, č. 207/1994 Sb., o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení 6, 11, 12 odst. 3, 18 odst. 1 písm. a), c) a 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. 58

59 2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 1 As 62/ , 3. Usnesení Ústavního soudu III. ÚS 219/04 ze dne , Rozhodování o prodlouţení platnosti víza k pobytu. 4. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2006 ve věci C-300/04, M. G. Eman, O. B. Sevinger proti College van burgemeester en wethouders van Den Haag 5. Nottebohm Case (second phase), Judgment of April 6th 1955: I.C. J. Reports Internetové zdroje: 1. internetové stránky ministerstva vnitra ČR Český statistický úřad Eurostat 59

60 Příloha č. 1 Nabytí státního občanství v ČR a vybraných zemích EU Zdroj dat: Český statistický úřad

61 61 Příloha č. 1

62 Příloha č. 1 Počet nabytí státního občanství ve vybraných zemích EU za jednotlivé roky: Zdroj dat: EUROSTAT

63 Příloha č. 2 Počet cizinců pobývajících v ČR a vybraných zemích EU Zdroj dat: Český statistický úřad

64 64 Příloha č. 2

ÚSTAVNÍ PRÁVO A STÁTOVĚDA

ÚSTAVNÍ PRÁVO A STÁTOVĚDA ÚSTAVNÍ PRÁVO A STÁTOVĚDA JUDr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz Čl. 12 Ústavy: 1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. 2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven

Více

ÚSTAVNÍ PRÁVO A STÁTOVĚDA

ÚSTAVNÍ PRÁVO A STÁTOVĚDA ÚSTAVNÍ PRÁVO A STÁTOVĚDA JUDr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz Čl. 12 Ústavy: 1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. 2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven

Více

OBSAH. Seznam použitých zkratek Úvod Stručné vymezení problematiky Současný stav zkoumané problematiky...

OBSAH. Seznam použitých zkratek Úvod Stručné vymezení problematiky Současný stav zkoumané problematiky... OBSAH Seznam použitých zkratek... 10 1. Úvod... 11 1.1. Stručné vymezení problematiky... 11 1.2. Současný stav zkoumané problematiky... 12 2. Právní úprava státního občanství před rokem 1918... 16 2.1.

Více

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Michaela Bandyová. III. ročník prezenční studium

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Michaela Bandyová. III. ročník prezenční studium UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Michaela Bandyová III. ročník prezenční studium Obor: Pedagogika Veřejná správa Státní občanství The Citizenship

Více

Státní občanství vznik, právní úprava, zánik. veřejného Problém bipolitismu a apatrismu a) Bipolité Apatridé

Státní občanství vznik, právní úprava, zánik. veřejného Problém bipolitismu a apatrismu a) Bipolité Apatridé Státní občanství vznik, právní úprava, zánik. Státní občané jsou jedním z hlavních znaků moderního státu. Ve starověkém Římě status civitatis, v českých dějinách inkolát, vznik současného pojmu ze 3. stavu

Více

b) Ze zákona (automaticky) dále nabývá státní občanství ČR dítě, u kterého bylo rozhodnutím soudu určeno, že jeho otcem je státní občan ČR.

b) Ze zákona (automaticky) dále nabývá státní občanství ČR dítě, u kterého bylo rozhodnutím soudu určeno, že jeho otcem je státní občan ČR. STÁTNÍ OBČANSTVÍ ČR Nabývání státního občanství ČR Zákon č. 186/2013 Sb. o státním občanství. Nová právní úprava plně opouští princip jediného státního občanství a naopak se zcela přiklání k možnosti existence

Více

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra ústavního práva a politologie. Diplomová práce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra ústavního práva a politologie. Diplomová práce Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra ústavního práva a politologie Diplomová práce Vývoj právní úpravy státního občanství od vzniku samostatné ČR Tomáš Holý akademický rok 2005/2006 Prohlašuji,

Více

193/1999 Sb. ZÁKON. ze dne 29. července 1999. o státním občanství některých bývalých československých státních občanů

193/1999 Sb. ZÁKON. ze dne 29. července 1999. o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 193/1999 Sb. ZÁKON ze dne 29. července 1999 o státním občanství některých bývalých československých státních občanů Změna: 320/2002 Sb. Změna: 46/2006 Sb. Změna: 142/2012 Sb. Parlament ve snaze zmírnit

Více

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Právo jako společenský jev právo = regulativní normativní systém zajišťuje fungování společnosti lidí (státu) definice: soubor pravidel chování stanovených

Více

Návrh schvalovacího usnesení:

Návrh schvalovacího usnesení: FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1980 III. volební období Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva

Více

Úvod do mezinárodního práva 215-2

Úvod do mezinárodního práva 215-2 Úvod do mezinárodního práva 215-2 Mezinárodní právo 1 vztahy mezi státy + podobnými subjekty mezinárodní společenství zásada svrchované rovnosti - suverenita koordinační charakter mezinárodního práva (nikoli

Více

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Andrea Robotková stát = organizované společenství lidí, trvale žijících na určitém ohraničeném území - z latinského stato - status, řád - první

Více

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE. Jakub Peter

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE. Jakub Peter ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Nabývání státního občanství České republiky udělením, prohlášením a pozbývání státního občanství České republiky Jakub Peter Plzeň 2016

Více

= forma politické organizace společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek

= forma politické organizace společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek Otázka: Stát a občan Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): nela.pliesovska obsah: pojem stát, prvotní a druhotné tvoření státu, formy státu (kdo stojí v čele, jak je soustředěna moc, počet vlád),

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

JUDr. Tereza Kyselovská. Řešení majetkových sporů s mezinárodním prvkem před obecnými soudy

JUDr. Tereza Kyselovská. Řešení majetkových sporů s mezinárodním prvkem před obecnými soudy JUDr. Tereza Kyselovská Řešení majetkových sporů s mezinárodním prvkem před obecnými soudy Cíl přednášky Vysvětlení pojmu mezinárodní pravomoc/příslušnost Prameny právní úpravy Rozbor ustanovení o působnosti

Více

Cílová skupina a legislativa

Cílová skupina a legislativa Cílová skupina a legislativa zákony kde se vyskytuje slovo "bezdomovec" 74/1946 Sb. o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti 179/1946 Sb. o udělení státního občanství krajanům z Maďarska

Více

OBČANSTVÍ A NÁRODNOST. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová.

OBČANSTVÍ A NÁRODNOST. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. OBČANSTVÍ A NÁRODNOST Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. OBČANSTVÍ (STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST) = plnoprávné členství jedince v daném státu v demokratickém

Více

Stát a jeho fungování - obec, občan,obyvatel, etnikum, rasa, národ, národnost Prezentace pro žáky SŠ

Stát a jeho fungování - obec, občan,obyvatel, etnikum, rasa, národ, národnost Prezentace pro žáky SŠ Stát a jeho fungování - obec, občan,obyvatel, etnikum, rasa, národ, národnost Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium

Více

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1

Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Vnitrostátní, mezinárodní a evropský rozměr práva 215-1 Právo jako společenský jev právo = regulativní normativní systém zajišťuje fungování společnosti lidí (státu) definice: soubor pravidel chování stanovených

Více

ÚSTAVNÍ PRÁVO. Ochrana základních práv a svobod. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz

ÚSTAVNÍ PRÁVO. Ochrana základních práv a svobod. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz ÚSTAVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Petr.Cechak@mail.vsfs.cz Základní ideové zdroje nutnost ochrany vyplývá z podstaty demokratického státu Listina základních práv a svobod liberalistická a individualistická

Více

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2004 IV. volební období. Ústavní návrh. na vydání

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2004 IV. volební období. Ústavní návrh. na vydání PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2004 IV. volební období 609 Ústavní návrh na vydání zákona o změně státních hranic se Spolkovou republikou Německo - 2 - Ú S T A V N Í Z Á K O N ze dne 2004,

Více

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2015 7. volební období

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2015 7. volební období PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 01 7. volební období P o s l a n e c k ý n á v r h ZÁKON ze dne. 01, kterým se mění zákon č. 1/009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky

Více

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením Mgr. Stanislava Makovcová Základní informace Úmluva o právech osob se zdravotním postižením a její Opční protokol byla přijata Valným shromážděním OSN

Více

Funkce práva, právní řád

Funkce práva, právní řád STŘEDNÍ ŠKOLA STAVEBNÍ A TECHNICKÁ Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace Páteřní škola Ústeckého kraje Funkce práva, právní řád VY_32_ INOVACE _06_107 Projekt MŠMT EU peníze středním školám

Více

Obsah. O autorech...v Autoři jednotlivých kapitol... VI Předmluva...VII Seznam použitých zkratek...xv

Obsah. O autorech...v Autoři jednotlivých kapitol... VI Předmluva...VII Seznam použitých zkratek...xv O autorech...v Autoři jednotlivých kapitol... VI Předmluva...VII Seznam použitých zkratek...xv 1 Historie a teorie mezinárodního práva... 1 I. Historický vývoj mezinárodního práva... 1 II. Klasické a soudobé

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast,

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: VY_32_INOVACE_03_ÚSTAVNÍ PRÁVO I_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní. JUDr. Klára Drličková, Ph.D.

Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní. JUDr. Klára Drličková, Ph.D. Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní JUDr. Klára Drličková, Ph.D. Obsah předmětu Opakování mezinárodní právo soukromé, právo EU Evropský justiční prostor pojem, vývoj, současný stav Určování

Více

Podnět Rady vlády České republiky pro lidská práva ke změně vzorových statutů pro poradní a pracovní orgány vlády

Podnět Rady vlády České republiky pro lidská práva ke změně vzorových statutů pro poradní a pracovní orgány vlády Podnět Rady vlády České republiky pro lidská práva ke změně vzorových statutů pro poradní a pracovní orgány vlády Na základě článku X. Jednacího řádu vlády zřizuje vláda své poradní orgány, které jsou

Více

Nabývání státního občanství České republiky prohlášením

Nabývání státního občanství České republiky prohlášením 01. Identifikační kód 02. Kód 03. Pojmenování (název) životní situace Nabývání státního občanství České republiky prohlášením 04. Základní informace k životní situaci Prohlášením o nabytí státního občanství

Více

RODINNÉ PRÁVO VYBRANÉ OTÁZKY

RODINNÉ PRÁVO VYBRANÉ OTÁZKY RODINNÉ PRÁVO VYBRANÉ OTÁZKY -rozvod manželství sporný, nesporný -popření otcovství -vyživovací povinnost rodičů k dětem -další druhy vyživovací povinnosti ROZVOD SPORNÝ Soud můţe manţelství na návrh některého

Více

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Návrh ROZHODNUTÍ RADY. o uzavření Protokolu o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Návrh ROZHODNUTÍ RADY. o uzavření Protokolu o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 23.2.2009 KOM(2009)81 v konečném znění 2009/0023 (CNS) C6-0101/09 Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Protokolu o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským

Více

Zákony pro lidi - Monitor změn (zdroj: ODŮVODNĚNÍ

Zákony pro lidi - Monitor změn (zdroj:   ODŮVODNĚNÍ III. ODŮVODNĚNÍ I. Obecná část Návrh novely vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), je předkládán v souvislosti

Více

Rodinné a manželské vztahy rozhodné právo

Rodinné a manželské vztahy rozhodné právo Rodinné a manželské vztahy rozhodné právo JUDr. Klára Svobodová Manželské právo způsobilost uzavřít manželství podmínky platnosti manželství forma uzavření manželství osobní vztahy mezi manželi majetkové

Více

Vývoj institutu státního občanství v československých ústavních dějinách

Vývoj institutu státního občanství v československých ústavních dějinách Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Zdeněk Volf Vývoj institutu státního občanství v československých ústavních dějinách Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jiří Hřebejk Katedra ústavního

Více

Rodinné a manželské vztahy rozhodné právo. JUDr. Klára Svobodová

Rodinné a manželské vztahy rozhodné právo. JUDr. Klára Svobodová Rodinné a manželské vztahy rozhodné právo JUDr. Klára Svobodová Manželské právo způsobilost uzavřít manželství podmínky platnosti manželství forma uzavření manželství osobní vztahy mezi manželi majetkové

Více

Odbor správních a vnitřních věcí

Odbor správních a vnitřních věcí Odbor správních a vnitřních věcí Matrika vedení knih narození, manželství a úmrtí a souvisejících sbírek listin a vydávání výpisů z těchto knih podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení

Více

KAPITOLA 1 Habsburská monarchie ( ) KAPITOLA 2 Boj za československou státnost v období první světové války ( )

KAPITOLA 1 Habsburská monarchie ( )  KAPITOLA 2 Boj za československou státnost v období první světové války ( ) Obsah Úvod... 11 KAPITOLA 1 Habsburská monarchie (1848 1918)... 15 1. Počátky revoluce 1848... 15 2. Pillersdorfova ústava 1848... 16 3. Návrh kroměřížské ústavy 1849... 19 4. Moravská zemská ústava 1848...

Více

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y 1 As 62/2006-82 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové

Více

Sdělení MZV č. 76/2004 Sb.m.s. EVROPSKÁ ÚMLUVA O STÁTNÍM OBČANSTVÍ. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Budapešti dne 7. května 1999.

Sdělení MZV č. 76/2004 Sb.m.s. EVROPSKÁ ÚMLUVA O STÁTNÍM OBČANSTVÍ. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Budapešti dne 7. května 1999. Sdělení MZV č. 76/2004 Sb.m.s. EVROPSKÁ ÚMLUVA O STÁTNÍM OBČANSTVÍ Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, ţe dne 6. listopadu 1997 byla ve Štrasburku otevřena k podpisu Evropská úmluva o státním občanství.

Více

RODINNÉ PRÁVO VYBRANÉ OTÁZKY

RODINNÉ PRÁVO VYBRANÉ OTÁZKY RODINNÉ PRÁVO VYBRANÉ OTÁZKY -rozvod manželství sporný, nesporný -popření otcovství -vyživovací povinnost rodičů k dětem -další druhy vyživovací povinnosti ROZVOD SPORNÝ Soud můţe manţelství na návrh některého

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. U Lesa, Karviná - Ráj

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. U Lesa, Karviná - Ráj ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) U Lesa, Karviná

Více

Odbor legislativy a vnitřních věcí

Odbor legislativy a vnitřních věcí Přehled účelů zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších Vedení správního řízení na úseku přestupků 10 let 0307,

Více

AKT RADY. ze dne 23. července 1996

AKT RADY. ze dne 23. července 1996 AKT RADY ze dne 23. července 1996 vypracovávající protokol o výkladu úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu, prostřednictvím předběžných opatření, Soudním dvorem Evropských společenství, na základě

Více

359/1999 Sb. ZÁKON ze dne 9. prosince 1999 o sociálně právní ochraně dětí

359/1999 Sb. ZÁKON ze dne 9. prosince 1999 o sociálně právní ochraně dětí 359/1999 Sb. ZÁKON ze dne 9. prosince 1999 o sociálně právní ochraně dětí (platí od 15. 81. 7. 2017 do 31. 1014. 8. 2017) ve znění zákona č. 257/2000 Sb., zákona č. 272/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb.,

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Karviná Nové Město, tř. Druţby 1383 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola

Více

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn.: 32 Cdo 2016/98

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn.: 32 Cdo 2016/98 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1999, sp. zn.: 32 Cdo 2016/98 Právní vztahy, na něž dopadá ust. 1 obch. zákoníku, které vznikly po 1. 1. 1992, se podle 763 odst. 1 obch. zákoníku řídí tímto

Více

ÚVOD. 1 S jedinou výjimkou ústavy přijaté v roce 1960.

ÚVOD. 1 S jedinou výjimkou ústavy přijaté v roce 1960. ÚVOD Právní úprava státního občanství patří mezi klíčové oblasti vnitrostátní legislativy kaţdého suverénního státu. Česká republika není výjimkou. Některé základní zásady týkající se výkonu státního občanství

Více

117/1995 Sb. ZÁKON ze dne 26. května 1995 o státní sociální podpoře

117/1995 Sb. ZÁKON ze dne 26. května 1995 o státní sociální podpoře 117/1995 Sb. ZÁKON ze dne 26. května 1995 o státní sociální podpoře (platí od 15. 81. 7. 2017 do 30. 914. 8. 2017) ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., v úplném

Více

Mgr. Jan Svoboda VY_32_INOVACE_4_PRÁVO_1.04_Ústava ČR - I. Hlava. Výkladová prezentace k tématu Ústava ČR I. Hlava

Mgr. Jan Svoboda VY_32_INOVACE_4_PRÁVO_1.04_Ústava ČR - I. Hlava. Výkladová prezentace k tématu Ústava ČR I. Hlava Škola Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Hustopeče, Masarykovo nám. 1 Autor Číslo Název Téma hodiny Předmět Ročník/y/ Datum vytvoření Anotace Očekávaný výstup Druh učebního materiálu Mgr.

Více

Historie parlamentarismu a české ústavnosti

Historie parlamentarismu a české ústavnosti Historie parlamentarismu a české ústavnosti Zemské sněmy Předchůdce moderního parlamentu V Praze, Brně a Olomouci Od 13. století Revoluční rok 1848 Řetězec revolucí, které se roku 1848 prohnaly Evropou,

Více

ZÁKON. ze dne , kterým se mění zákon č. 191/2012 Sb., o evropské občanské iniciativě. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ZÁKON. ze dne , kterým se mění zákon č. 191/2012 Sb., o evropské občanské iniciativě. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: V l á d n í n á v r h ZÁKON ze dne... 2013, kterým se mění zákon č. 191/2012 Sb., o evropské občanské iniciativě Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 191/2012 Sb., o evropské

Více

TEORIE PRÁVA 10. PRÁVNÍ STÁT, ZÁKONNOST A ÚSTAVNOST. Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz

TEORIE PRÁVA 10. PRÁVNÍ STÁT, ZÁKONNOST A ÚSTAVNOST. Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz TEORIE PRÁVA 10. PRÁVNÍ STÁT, ZÁKONNOST A ÚSTAVNOST Mgr. Martin Kornel kornel@fakulta.cz STÁT Max Weber: lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí Stát

Více

343/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna školského zákona

343/2007 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna školského zákona 343/2007 Sb. ZÁKON ze dne 27. listopadu 2007, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů,

Více

Historie české správy. Správní vývoj v letech část

Historie české správy. Správní vývoj v letech část Historie české správy Správní vývoj v letech 1945 1989 2. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most

Více

OBSAH. Prolog (Karolina Adamová) Teorie o vzniku státu 11

OBSAH. Prolog (Karolina Adamová) Teorie o vzniku státu 11 OBSAH Prolog (Karolina Adamová) Teorie o vzniku státu 11 Hlava první (Karolina Adamová, Antonín Lojek) STÁT DO ROKU 1848 I. Doba mezi legendami a historií 15 1/1 První zprávy o Slovanech 15 1/2 Sámova

Více

STÁTNÍ OBČANSTVÍ V ROZHODOVACÍ PRAXI

STÁTNÍ OBČANSTVÍ V ROZHODOVACÍ PRAXI Právnická fakulta Univerzity Karlovy Katedra ústavního práva STÁTNÍ OBČANSTVÍ V ROZHODOVACÍ PRAXI Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Jiří Hřebejk Obor: Právo a právní věda Akademický rok: 2010/2011 Zpracovala:

Více

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VII. volební období 28/0

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VII. volební období 28/0 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období 28/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 191/2012 Sb., o evropské občanské iniciativě Zástupce předkladatele: ministr vnitra Doručeno

Více

*MVCRX00I2J4Q* MVCRX00I2J4Q prvotní identifikátor

*MVCRX00I2J4Q* MVCRX00I2J4Q prvotní identifikátor *MVCRX00I2J4Q* MVCRX00I2J4Q prvotní identifikátor odbor všeobecné správy náměstí Hrdinů 1634/3 Praha 4 140 21 Č. j. MV- 5047-30/VS-2010 Praha 20. ledna 2011 Počet listů: 5 Rozeslat dle rozdělovníku INFORMACE

Více

2. Historický vývoj evidence nemovitostí

2. Historický vývoj evidence nemovitostí 2. Historický vývoj evidence nemovitostí 2. 1. Veřejné knihy Evidence nemovitostí je pojem, se kterým se setkáváme v našich zemích již od středověku. S vývojem evidence nemovitostí je spojena potřeba vyměření

Více

Politická geografie Vybrané politicko-geografické problémy obyvatelstva

Politická geografie Vybrané politicko-geografické problémy obyvatelstva Politická geografie Vybrané politicko-geografické problémy obyvatelstva 20.10.2008 PedF, katedra geografie 1 Národ a nacionalismus PedF, katedra geografie 2 Národ Historicky vzniklá stabilní skupina lidí

Více

4. ABSOLUSTICKÁ MONARCHIE NA ÚZEMÍ ČR (poč. 17. stol. polovina 19. stol.)

4. ABSOLUSTICKÁ MONARCHIE NA ÚZEMÍ ČR (poč. 17. stol. polovina 19. stol.) 4. ABSOLUSTICKÁ MONARCHIE NA ÚZEMÍ ČR (poč. 17. stol. polovina 19. stol.) 4.1. Ekonomické základy absolutistického - Ekonomické základy raného absolutistického - Ekonomické základy rozvinutého absolutistického

Více

40/1993 Sb. ZÁKON České národní rady. ze dne 29. prosince 1992. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky

40/1993 Sb. ZÁKON České národní rady. ze dne 29. prosince 1992. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 40/1993 Sb. ZÁKON České národní rady ze dne 29. prosince 1992 o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky Změna: 272/1993 Sb. Změna: 337/1993 Sb. Změna: 140/1995 Sb. Změna: 139/1996 Sb. Změna:

Více

Důvodová zpráva. I. Obecná část A. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE

Důvodová zpráva. I. Obecná část A. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE Důvodová zpráva I. Obecná část A. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o vymáhání práv duševního vlastnictví orgány Celní

Více

Úvod do mezinárodního práva soukromého. JUDr. Klára Svobodová

Úvod do mezinárodního práva soukromého. JUDr. Klára Svobodová Úvod do mezinárodního práva soukromého JUDr. Klára Svobodová Co je mezinárodní právo soukromé? Příklad 1 Obchodník z ČR a obchodník z Německa uzavřeli kupní smlouvu. Český prodávající dodal zboží, ale

Více

Udělení státního občanství České republiky

Udělení státního občanství České republiky 01. Identifikační kód 02. Kód 03. Pojmenování (název) životní situace Udělení státního občanství České republiky 04. Základní informace k životní situaci Státní občané cizího státu trvale žijící na území

Více

Poslanecký návrh ZÁKON ze dne 2017, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů

Poslanecký návrh ZÁKON ze dne 2017, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů Poslanecký návrh ZÁKON ze dne 2017, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č.

Více

Historie a vývoj organizace veřejné správy na území dnešní České republiky. Reforma organizace veřejné správy v České republice

Historie a vývoj organizace veřejné správy na území dnešní České republiky. Reforma organizace veřejné správy v České republice Historie a vývoj organizace veřejné správy na území dnešní České republiky. Reforma organizace veřejné správy v České republice MP313K Úvod do studia veřejné správy 4. přednáška 20. 10. 2016 JUDr. Lukáš

Více

Historie české správy. SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 2. část

Historie české správy. SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 2. část Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 2. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most Mgr.

Více

Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 26.6.2014 COM(2014) 386 final 2014/0197 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o změně nařízení Rady (ES) č. 1215/2009, kterým se zavádějí mimořádná obchodní opatření

Více

RADA EVROPSKÉ UNIE. Brusel 4. února 2014 (OR. en) 18140/13 Interinstitucionální spis: 2013/0428 (NLE) ASILE 65 N 14

RADA EVROPSKÉ UNIE. Brusel 4. února 2014 (OR. en) 18140/13 Interinstitucionální spis: 2013/0428 (NLE) ASILE 65 N 14 RADA EVROPSKÉ UNIE Brusel 4. února 2014 (OR. en) 18140/13 Interinstitucionální spis: 2013/0428 (NLE) ASILE 65 N 14 PRÁVNÍ PŘEDPISY A JINÉ AKTY Předmět : Ujednání mezi Evropskou unií a Norským královstvím

Více

Návrh U S N E S E N Í. Senátu Parlamentu České republiky

Návrh U S N E S E N Í. Senátu Parlamentu České republiky Návrh U S N E S E N Í Senátu Parlamentu České republiky k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské

Více

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: Zákon č. 40/199 Zákon o svobodném Sb., přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.) o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky ve znění zákona č. 272/199 Sb., zákona č. 140/1995 Sb., zákona č.

Více

Pl.ÚS 9/94 ze dne 13.09.1994 207/1994 Sb. N 40/2 SbNU 7 Nabývání státního občanství ČR státními občany SR - právo opce občanů zaniknuvší ČSFR

Pl.ÚS 9/94 ze dne 13.09.1994 207/1994 Sb. N 40/2 SbNU 7 Nabývání státního občanství ČR státními občany SR - právo opce občanů zaniknuvší ČSFR Pl.ÚS 9/94 ze dne 13.09.1994 207/1994 Sb. N 40/2 SbNU 7 Nabývání státního občanství ČR státními občany SR - právo opce občanů zaniknuvší ČSFR Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní

Více

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VIII. volební období 167/0

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VIII. volební období 167/0 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA VIII. volební období 167/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů

Více

Návrh ROZHODNUTÍ RADY

Návrh ROZHODNUTÍ RADY EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 30.7.2013 COM(2013) 555 final 2013/0269 (NLE) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Francouzskou republikou týkající se uplatňování právních předpisů

Více

Úvod do mezinárodního práva soukromého

Úvod do mezinárodního práva soukromého Úvod do mezinárodního práva soukromého JUDr. Klára Svobodová Co je mezinárodní právo soukromé? Příklad 1 Obchodník z ČR a obchodník z Německa uzavřeli kupní smlouvu. Český prodávající dodal zboží, ale

Více

1957 Smlouva o EHS: základ ochrany lidských práv v preambuli snaha ČS zachovávat a posílit mír, svobodu, zlepšit životní a pracovní podmínky

1957 Smlouva o EHS: základ ochrany lidských práv v preambuli snaha ČS zachovávat a posílit mír, svobodu, zlepšit životní a pracovní podmínky Monika Matysová 1957 Smlouva o EHS: základ ochrany lidských práv v preambuli snaha ČS zachovávat a posílit mír, svobodu, zlepšit životní a pracovní podmínky Odstranit diskriminaci na základě státní příslušnosti

Více

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 859/2003. ze dne 14. května 2003,

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 859/2003. ze dne 14. května 2003, NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se rozšiřuje používání ustanovení Nařízení (EHS) č. 1408/71 a Nařízení (EHS) č. 574/72 na občany třetích zemí, kterých se tato ustanovení dosud

Více

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 127 odst. 6 a článek 132 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 127 odst. 6 a článek 132 této smlouvy, L 314/66 1.12.2015 ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2015/2218 ze dne 20. listopadu 2015 o postupu při vyloučení předpokladu, že zaměstnanci mají podstatný vliv na rizikový profil dohlížené úvěrové

Více

2. PRAMENY PRÁVA. Mgr. Martin Kornel

2. PRAMENY PRÁVA. Mgr. Martin Kornel TEORIE PRÁVA 2. PRAMENY PRÁVA. Mgr. Martin Kornel PRAMEN PRÁVA Pramen práva je pojem, který označuje vnější formu, kterou jsou sdělovány právní normy (formální pojetí pramenů práva) zdrojem obsahu právních

Více

Teorie práva VOŠ Sokrates

Teorie práva VOŠ Sokrates Teorie práva VOŠ Sokrates Realizace práva Mgr. Ondřej Havránek Pojem realizace Realizací právních norem rozumíme uskutečňování právních norem v právní praxi, tj. využívání oprávnění a dodržování právních

Více

Odbor správních a vnitřních věcí

Odbor správních a vnitřních věcí Odbor správních a vnitřních věcí M a t r i k a 1) vedení knih narození, manželství a úmrtí a souvisejících sbírek listin a vydávání výpisů z těchto knih podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu

Více

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ KATEDRA ÚSTAVNÍHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Institut státního občanství ČR. Zpracovatel: David Kolář

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ KATEDRA ÚSTAVNÍHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Institut státního občanství ČR. Zpracovatel: David Kolář ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ KATEDRA ÚSTAVNÍHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE Institut státního občanství ČR Konzultant: JUDr. Tomáš Pezl Zpracovatel: David Kolář Plzeň 2012 Prohlašuji, že jsem

Více

SBÍRKA ZÁKONŮ. Ročník 2012 ČESKÁ REPUBLIKA. Částka 52 Rozeslána dne 7. května 2012 Cena Kč 90, O B S A H :

SBÍRKA ZÁKONŮ. Ročník 2012 ČESKÁ REPUBLIKA. Částka 52 Rozeslána dne 7. května 2012 Cena Kč 90, O B S A H : Ročník 2012 SBÍRKA ZÁKONŮ ČESKÁ REPUBLIKA Částka 52 Rozeslána dne 7. května 2012 Cena Kč 90, O B S A H : 141. Zákon, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením

Více

ROZHODNUTÍ RADY. ze dne 20. května 1999

ROZHODNUTÍ RADY. ze dne 20. května 1999 DOKUMENTY K SCHENGENU ROZHODNUTÍ RADY ze dne 20. května 1999 o definici schengenského acquis za účelem určení právního základu všech ustanovení nebo rozhodnutí, jež tvoří acquis, v souladu s příslušnými

Více

Návrh ZÁKON. ze dne... 2012. o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky)

Návrh ZÁKON. ze dne... 2012. o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) Návrh ZÁKON ze dne... 2012 o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ STÁTNÍ

Více

40/1993 Sb. ZÁKON. České národní rady. ČÁST PRVNÍ Nabývání státního občanství

40/1993 Sb. ZÁKON. České národní rady. ČÁST PRVNÍ Nabývání státního občanství Systém ASPI - stav k 20.2.2007 do částky 12/2007 Sb. a 9/2007 Sb.m.s. Obsah a text 40/1993 Sb. - poslední stav textu Změna: 272/1993 Sb. Změna: 337/1993 Sb. Změna: 140/1995 Sb. Změna: 139/1996 Sb. Změna:

Více

Výmarská republika Německá říše

Výmarská republika Německá říše Výmarská ústava Výmarská republika Výmarská republika je označení pro historický stát Německa po pádu monarchií v Německu v roce 1918 až do nástupu nacistů k moci v roce 1933 Přestože oficiální název Německa

Více

Marta Kadlecová. Monografie

Marta Kadlecová. Monografie Marta Kadlecová Monografie Kadlecová, M. (členka aut. kol.): Antologie české právní vědy. Praha, Univerzita Karlova 1993, 302 s. (ISBN 80-7066-697-8) Kadlecová, M.: České a moravské zemské právo procesní

Více

Kompetenční konflikty. Michal Mazanec Nejvyšší správní soud listopad 2015

Kompetenční konflikty. Michal Mazanec Nejvyšší správní soud listopad 2015 Kompetenční konflikty Michal Mazanec Nejvyšší správní soud listopad 2015 1 Obsah přednášky I. Pojmy II. Historický vývoj řešení kompetenčních konfliktů III. Recentní a současný právní stav v ČR III.A kompetenční

Více

Základy práva I. Program:

Základy práva I. Program: Program: I. Pojem ústavního práva II. Prameny ústavního práva III. Ústava ČR a její členění IV. Moc zákonodárná V. Moc výkonná VI. Moc soudní VII. Ústavní stížnost Pojem ústavního práva Prameny ústavní

Více

Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne 17. srpna 2011 Sp. zn.: 2273/2011/VOP/PP

Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne 17. srpna 2011 Sp. zn.: 2273/2011/VOP/PP I. Požadavek, aby žadatelé o dlouhodobý a trvalý pobyt podávali žádosti výlučně cestou Visapointu, nemá oporu v zákoně. Ustanovení 170 odst. 2 zákona o pobytu cizinců se vztahuje pouze na žádosti o dlouhodobá

Více

Návrh ROZHODNUTÍ RADY

Návrh ROZHODNUTÍ RADY EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 29.1.2015 COM(2015) 21 final 2015/0013 (NLE) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o podpisu Úmluvy Organizace spojených národů o transparentnosti v rozhodčím řízení mezi investorem a státem

Více

Mezinárodní právo soukromé

Mezinárodní právo soukromé Mezinárodní právo soukromé Generováno 11. 1. 2015 .1 Pojem, předmět a prameny mezinárodního práva soukromého a procesního.................... 3.3 Kolizní norma, její struktura, třídění kolizních norem,

Více

SN 1316/14 rs/mv/kno 1 DG D 2A LIMITE CS

SN 1316/14 rs/mv/kno 1 DG D 2A LIMITE CS RADA EVROPSKÉ UNIE Brusel 30. ledna 2014 (05.02) (OR. en) Interinstitucionální spis: 2013/0268 (COD) SN 1316/14 LIMITE POZNÁMKA Předmět: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č..../20.., kterým se

Více

V Bruselu dne COM(2015) 424 final ANNEX 1 PŘÍLOHY

V Bruselu dne COM(2015) 424 final ANNEX 1 PŘÍLOHY EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 7.9.2015 COM(2015) 424 final ANNEX 1 PŘÍLOHY návrhu rozhodnutí Rady o podpisu Dohody mezi Evropskou unií a vládou Bangladéšské lidové republiky o některých aspektech leteckých

Více

EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro právní záležitosti

EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro právní záležitosti EVROPSKÝ PARLAMENT 2014-2019 Výbor pro právní záležitosti 4.11.2014 2011/0447(NLE) * NÁVRH ZPRÁVY o návrhu rozhodnutí Rady o prohlášení členských států, že v zájmu Evropské unie souhlasí s přistoupením

Více

Filip-Státní občanství 1

Filip-Státní občanství 1 Státní občanství Pojem a význam státního občanství Historický vývoj Funkce státního občanství Druhy občanství Právní úprava přehled Státní občanství ČR materiální vymezení Principy právní úpravy Způsoby

Více