Českomoravská vysočina

Transkript

1

2 Místo obvyklého motta: Každá roční doba přináší svéráznou krásu. Podzim, který maluje nádhernými barvami, mne nikdy nepřestane překvapovat a okouzlovat. Kraluje od poloviny září. Obarví švestky pěkně modře, vinné hrozny, hrušky a jablka; je to nejlepší malíř. Každému listu dá jinou půvabnou barvu. Tentokrát jsme viděli nádherné ocúny. Také podzim mi dává sílu k životu. Zvláště, když jsem v listnatém lese, jako se to podařilo nám v těchto dnech, když mezi stromy problesknou paprsky slunce, které si hrají s poletujícími barevnými listy. Listy padají ze stromů a já si uvědomuji, že nic netrvá věčně. Stejně jako listy na podzim opadají, tak i život plyne Také podzim vede můj život k cíli Českomoravská vysočina Vysočina je oblast na pomezí Čech a Moravy, tvořená krásnými lesy, pahorky, skalami a zelenými loukami, která si zachovala svůj půvabný rys je to romantická krajina plná křehké nenápadné krásy; skály, lesy, tiché rybníky, rašeliniště, nádherná údolí řek Chrudimky, Svratky, pramene Sázavy. Jako již pravidelně na podzim jsme se vydali s Mirkem J. zajistit už 7. ročník zimního přechodu hor, tentokrát Českomoravské Vysočiny, což bylo přání Marušky a Jirky Hanákových, kteří se zúčastňují těchto přechodů a bydlí v Bystřici nad Pernštejnem. V pondělí jsme odjeli vlakem v 7.33 hodin z Jičína přes Hradec Králové a Pardubice do Hlinska, kde jsme v 11 hodin začali své putování. 1

3 Hlinsko (570) Hamry (585) 4 km Kuchyně 12 km Herálec (670) 15 km První kroky vedly do památkové rezervace Betlém, kde jsou ještě roubené a zděné domky řemeslníků z druhé poloviny 18. století. Odtud jsme začali stoupat kolem radnice po modré turistické značce po asfaltové cestě, později polní cestou do malé vsi Hamry, kde jsme na prosluněné lavičce poobědvali. Dále už lesní cestou, kde byly překrásné vzrostlé stromy, převážně smrky, jsme došli až k rybníku Kuchyně. Předtím jsme měli malou zastávku u nádherného rybníčku s vrbičkami, kde jsme se kochali krajinou a chutnali červené. Museli jsme vystoupat do výšky cca 2

4 650 m a poté jsme se v ní pohybovali stále. Překrásné slunečné počasí nás provázelo celý den a navíc bylo skoro bezvětří. Cestu jsme dokončili po asfaltce v obci Herálec, která má asi 1300 obyvatel, ale je zde mnoho pěkných nových domů. Ubytovali jsme se až na samém konci vesnice v pěkném penzionu Majka za 300 Kč na osobu, kde je i výborně vybavená velká kuchyň a ubytování možné maximálně pro 12 osob (tolik lidí předpokládám na zimní přechod ve dnech února 2014). Tekutiny jsme doplnili až v restauraci U mostu, kde je zároveň hranice Čech a Moravy. Před večeří jsme ještě málo pojedli v nedaleké restauraci U Sochů, info@usochu.cz, tel , kde jsme požádali majitele o zajištění večeře pro náš zimní přechod ve čtvrtek 13. února. Kuchyň jsme využili k přípravě vlastní večeře zrovna jako ráno ke snídani. Při sledování TV jsme celý večer popíjeli výborné červené víno a každý měl možnost spát ve svém pokoji. Na doporučení starosty jsme ještě navštívili Petra Hamáka, který upravuje v zimě lyžařské stopy a konzultovali nejlepší trasu pro lyžaře jak z Hlinska, tak do Nového Města na Moravě. 3

5 15.10 úterý Herálec (670) Kocanda 2 km rozcestí pod Žákovou horou (775) 4 km Žákova hora (810) 4.5 km zpět rozcestí 5 km Stříbrná studánka 5.5 km Frýšava kopec (799) 8 km Tři Studně (730) 12 km Nové Město na Moravě SKI hotel (740) 17.5 km - Nové Město, ubytovna (600) 22 km Maršovice 23 km zpět na ubytovnu Nové Město 24 km. Před osmou hodinou jsme opustili penzion a šli po silnici do osady Kocanda, za kterou jsme odbočili do lesa, a začali stoupat k rozcestí Žákova hora. Po ránu bylo mlhavo a slunce se jen občas prodralo, aby zahřálo naše ruce, neboť bylo jen 6 C. Na rozcestí pod Žákovou horou jsme si odskočili na 500 m vzdálený vrchol, z kterého v lese ale není nic vidět, a vrátili se zpět. Téměř stále ve výšce m jsme pokračovali překrásným lesem ke Stříbrné studánce, kde je pramen Svratky a poté na kopec Frýšava. 4

6 Zde jsme změnili červenou turistickou značku za modrou a pokračovali na Tři Studně a občerstvili se v překrásném hotelu U Loubů, který doporučujeme využít při zimním přechodu. Alternativou může být nedaleká Krčma na náměstí, která ale byla nyní uzavřena. Cesta lesem skončila a pokračovala po polní cestě s pěknými výhledy do krajiny. Před příchodem na SKI hotel už byla obloha čistá a slunce příjemně hřálo. Odměnili jsme se v altánku moučníkem a vínem a poté na terase samotného hotelu kávičkou. Také zde doporučujeme zastávku v zimě, neboť blízký lyžařský stadion je pěkně upravený po nedávném mistrovství světa v biatlonu. Do Nového Města jsme šli už po naučné stezce. Na informačním centru, kde je i horácké muzeum, jsme kromě jiného koupili lyžařskou mapu Vysočiny a měli snahu získat další tipy na ubytování v zimě. Uprostřed Vratislavova náměstí jsme obdivovali sgrafitovou 5

7 výzdobu na katolickém kostele sv. Kunhuty znázorňující výjevy ze Starého a Nového zákona. Poté jsme si prohlédli ubytovnu Duo nedaleko centra, sice levnější, ale připomínající levné ubytování na koleji v době totality. Ubytování jsme měli zajištěné v Truhlářství u pana Starého skoro na konci města, které také nenadchlo, ale bylo za 250 Kč za osobu s možností uvařit si ráno snídani. Na večeři jsme proto odešli do 1 km vzdálené vsi Maršovice na doporučení ubytovatele a v Maršovské rychtě se nám tak zalíbilo, že jsme předběžně domluvili ubytování a stravování na 14. února ve dvoulůžkových pokojích s příslušenstvím za 750 Kč pro dvě osoby a jídlo dle jídelního lístku: hotel@marsovskarychta.cz tel Večer jsme sledovali bohužel poslední utkání v kvalifikaci na MS s Bulharskem, kam jsme nepostoupili středa Nové Město na Moravě (600) Zubří 3 km Zuberský rybník 4 km hájenka Vojtěchov 6.5 km Lísek 9.5 km Pletenice (678) 11.5 km Bohuňov 13 km - Borovinka před Domanínem 15.5 km Bystřice nad Pernštejnem 21 km po městě 25 km Dobře odpočatí po snídani jsme opustili ubytovnu už v 7.45 hodin a za mlhy a později i drobného deště začali třetí den putování po silnici do obce Zubří, kde začala modrá turistická značka. U Zuberského rybníka je rozcestí a odtud jsme pokračovali kolem rekreačního zařízení po zelené značce vpravo k hájence 6

8 Vojtěchov skoro stále lesem. Cesta byla velice pohodlná a příjemná, i když trochu pršelo. V zádveří malé chaty na kraji lesa jsme po 2 hodinách chůze připili na zdar dalšího dne a po chvilce už prosvitly první paprsky slunce, které osušily trochu vlhké oblečení. V obci Lísek, kde je zdaleka viditelný empírový kostel sv. Mikuláše, je poutač na místní hospodu, ale otvírá se až večer. Ani v další obci Bohuňov, kam už jsme pokračovali po žluté značce, není během dne hospoda otevřená. Získali jsme však kontakt na pana Slámu, tel , který je ochoten v zimě občerstvení pro 12 osob poskytnout. Po dalších 2.5 km, ale po asfaltové silnici, jsme navštívili pěkný rekreační areál Orel patřící KDU-ČSL, t. č. zavřený, který v sobotu 15. února bude otevřený od 9 hodin a zde je možné obdržet téměř vše; po zdolání více jak 15 km; kontakt borovinka@borovinka.cz, tel Od správce zařízení jsme dostali informaci, že při sněhu denně projíždí trasy pro lyžaře až do Zubří a pochopitelně do Bystřice. Lyžařské značení bylo přímo u areálu. Do Bystřice jsme došli už po silnici a první cesta vedla do vinotéky, kde jsme se odměnili a ještě 7

9 koupili víno na další den do vlaku. Kromě informačního centra jsme se zastavili ve sportovním areálu, kde je také možnost ubytování za 350 Kč na osobu. Příjemné bylo posezení na náměstí v útulné kavárně, kde byly přítomné pouze ženy či dívky. Odtud naše kroky mířily do ulice Příčná, kdy bydlí přátelé Jirka a Maruška, které znám už dlouho ze společného pobytu v Jánských Lázních a několika návštěv u nich; Maruška byla se mnou také týden v Dolomitech. Příjemné bylo setkání s nimi, které se ale protáhlo hodně přes půlnoc. Maruška stále připravovala dobré občerstvení a Jirka zase doplňoval víno z Chorvatska, kde mají penzion a vinohrad. Po půlnoci jsme museli ještě využít jejich vířivku a bazén a tak jsme se dokázali bavit neuvěřitelných 9.5 hodiny! Jirka s Maruškou trvali na svém, že při zimním přechodu Vysočiny všichni budeme spát v jejich vile a stejně tam budeme večeřet. Na závěrečný společný večer jsme všichni jejich hosty. Za sebe mohu říci: přihlášení se mají na co těšit. 8

10 čtvrtek Bystřice nad Pernštejnem (550) 1 km Vír busem přehradní hráz 3 km a zpět 5 km Pivonice 8 km - Bystřice nad Pernštejnem 16 km + 1 km stopem. Před osmou hodinou jsme přišli za Maruškou na městský úřad, kde pracuje, a u šálku čaje jsme se rozloučili. Autobusem jsme odjeli v 8.50 hodin k přehradě Vír a zde začalo putování na vysoko položenou hráz přehrady, což trvalo půl hodiny. Je to vodní dílo na řece Svratce ukončené v roce Výška hráze je 66 m, koruna je 9 m široká a 390 m dlouhá. Po ránu byla opět mlha a slunce jen občas prosvítalo mezi mraky. Stejnou cestou po červené turistické značce jsme se vrátili do obce Vír, a odtud začal náš rychlý návrat na vlak do Bystřice, ale cestu jsme si velmi prodloužili. Po žluté značce jsme museli vystoupat asi 200 m nahoru k obci Pivonice. Zde jsme trochu improvizovali, ale sestoupili dolů k říčce Bystřice, která velmi meandruje a tak bylo nutné občas zase vystoupat nahoru a to se 9

11 opakovalo mnohokrát. Bylo to dosti vysilující a cesta byla časově náročnější, než jsme si mysleli. Tlačil nás čas odjezdu vlaku po obědě, který jsme chtěli stihnout. A tak poslední kilometr na nádraží ČD jsme raději dojeli s ochotným řidičem stopem. Při nastupování do vlaku začalo pršet a tak jsme se radovali, že jsme vše zvládli bez deště. Ve vlaku do Žďáru nad Sázavou jsme poobědvali ze zásob, které jsme si předem koupili, a víno popíjeli pomalu až do Jičína, kam jsme cestovali přes Kolín a Nymburk. V jsme se ocitli na jičínském vlakovém nádraží a spokojeni se vrátili domů. Vysočina mi opět učarovala. Bylo to překrásných 80 km v pohodě za převážně dobrého počasí a malíř Podzim opět ukázal, že nad něj není. V Jičíně I v a n Přiložené fotky tentokrát zhotovil Mirek Jiran Jitka Press Jičín Copyright Jitka