Práva a povinnosti člena statutárního orgánu v obchodních společnostech

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a povinnosti člena statutárního orgánu v obchodních společnostech Bakalářská práce Hana Čarková leden, 2011

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Práva a povinnosti člena statutárního orgánu v obchodních společnostech Bakalářská práce Autor: Hana Čarková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ondřej Veselý Praha leden, 2011

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Písku dne Hana Čarková

4 Poděkování: Děkuji vedoucímu bakalářské práce JUDr. Ondřeji Veselému za jeho vstřícný a profesionální přístup při zpracovávání práce.

5 Anotace práce: V této bakalářské práci jsem popsala nejprve jednotlivé druhy obchodních společností, které existují dle našeho právního řádu. V další části této práce se pak zabývám vymezením a popisem jednotlivých právních forem obchodních společností, včetně krátkého zhodnocení historického vývoje jednotlivých právních forem, a to až po současnou právní úpravu. V hlavní stati bakalářské práce jsem popsala statutární orgány jednotlivých právních forem společností a vymezila jejich činnost a především rozsah práv a povinností, dále pokračuji srovnáním činnosti statutárních orgánů a popsáním odlišností dle jednotlivých právních forem. V závěru práce jsem pak popsala odpovědnost statutárních orgánů, jak v rovině občanskoprávní, tak i v trestní s uvedením několika příkladů z právní praxe. Annotation The Bachelor Thesis describes different commercial company types that exist in our legal system. The following section of the Thesis deals with the definition and description of the different legal forms of companies including a short assessment of the historical development of the legal forms up to current legislation. The main section of the Bachelor Thesis describes the statutory bodies of the individual legal forms of companies, and it defines their functioning, mainly their rights and duties. This is followed by the comparison of the statutory body activities, and the description of the differences of the individual legal forms. The end of the Bachelor Thesis describes the responsibility of the statutory bodies in the civil law and also in the criminal law. Several case studies are presented in this section, too.

6 Obsah: 1. OBCHODNÍ SPOLEČNOST, DRUHY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ Obchodní společnost Pojem Historie Současnost Obchodní společnosti obecně Co není obchodní společnost Rozdělení obchodních společností Osobní společnosti Kapitálová společnost Obchodní společnosti obecná ustanovení Založení a vznik obchodní společnosti Jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku PRÁVNÍ FORMY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní společnost obecně Obchodní firma, založení společnosti, společníci Dělení zisku a ztráty, statutární orgán Postavení společníků, ručení za závazky Komanditní společnost Komanditní společnost obecně Obchodní firma, založení a vznik společnosti

7 Odlišné postavení společníků Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným obecně Obchodní firma, založení a vznik společnosti, základní kapitál Společníci, jejich vklady, obchodní podíl Akciová společnost Akciová společnost obecně Obchodní firma, založení a vznik společnosti, základní kapitál Práva a povinnosti akcionářů, orgány společnosti STATUTÁRNÍ ORGÁN V JEDNOTLIVÝCH FORMÁCH ROZSAH PRÁV A POVINNOSTÍ Statutární orgán obchodní společnosti Jednání společnosti před zápisem do obchodního rejstříku Práva a povinnosti statutárních orgánů a jejich členů Zákaz konkurence Veřejná obchodní společnost Komanditní společnost Společnost s ručením omezeným Zákaz konkurence Akciová společnost SROVNÁNÍ ROZSAHU PRÁV A POVINNOSTÍ STATUTÁRNÍHO ORGÁNU V JEDNOTLIVÝCH PRÁVNÍCH FORMÁCH Statutární orgány osobních společností Statutární orgány kapitálových společností

8 5. ODPOVĚDNOST ČLENA STATUTÁRNÍHO ORGÁNU ZA ŠKODU, TRESTNÍ ODPOVĚDNOST Odpovědnost za škodu obecně Odpovědnost statutárních orgánů a členů statutárních orgánů v praxi soudů Uplatnění náhrady škody způsobené jednateli společnosti Překročení pravomocí osobou, která není statutárním orgánem Trestní odpovědnost obecně Osobní odpovědnost člena statutárního orgánu Příklady trestní odpovědnosti statutárního orgánu Příklad trestního stíhání jednatelky společnosti s ručením omezeným Závěr Seznam použité literatury: Seznam použitých zkratek:

9 Cíl práce: V bakalářské práci je v její hlavní stati popsán rozsah práv a povinností statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu v jednotlivých právních formách obchodních společností a provedeno srovnání práv a povinnosti těchto orgánů dle zákonné úpravy platné pro každou jednotlivou právní formu obchodních společností. V této práci jsem se snažila postihnout vývoj právní úpravy práv a povinností statutárních orgánů obchodních společností v období posledních dvaceti let, kdy tyto subjekty práva vešly nově do právního řádu České republiky a v průběhu doby došly nutných úprav tak, aby tato právní úprava odpovídala výrazné změně ekonomických a politických poměrů. Cílem práce bylo zodpovězení otázky, zda je současná právní úprava problematiky obchodních společností a zejména statutárních orgánů vyhovující, zda byly odstraněny nedostatky a nejednotnost výkladů právních norem týkajících se tohoto právního odvětví. 8

10 1. OBCHODNÍ SPOLEČNOST, DRUHY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ 1.1. Obchodní společnost Pojem Pojem obchodní společnost je v českém právním řádu vymezen tak, že jde o společnost založenou v některé z forem uvedených v zákoně a to jak fyzickými tak právnickými osobami zpravidla za účelem podnikání Historie Vznik obchodního sdružování tedy jakéhosi předchůdce dnešních obchodních společností, má dlouhou historii. Potřeba vzniku tohoto obchodního sdružování nastala při rozvoji obchodu, kdy tyto formy umožňovaly spojení několika obchodníků ke sdružení svých sil jak materiálních, tak osobních. Historicky první vznikla forma určité veřejné obchodní společnosti, kdy společníci ručili osobně a neomezeně svým majetkem za závazky společnosti. Rovněž i forma komanditní společnosti, v níž někteří společníci ručí za závazky veškerým svým majetkem a někteří pouze svým vkladem, sahá svojí historií do středověku. Vztahy v této formě společnosti byly značně komplikovanější, vznik této formy si vynutilo značné podnikatelské riziko při námořním obchodu. Obě tyto formy společností se postupem času zdokonalovaly a přesunovaly tak, jak se přesunovala sídla obchodu, zejména ve středomoří, později i do střední Evropy. Na našem území, tedy v tehdejším Rakousku byly obě formy uzákoněny v rakouském Všeobecném zákoníku obchodním z roku 1863, jehož příslušná ustanovení platila v českých zemích až do roku Poté není forma těchto společností v našem právním řádu upravena vůbec, znovu se úprava poměrů veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti objevuje až s účinností od s novelou tehdy platného hospodářského zákoníku. 1 1 Zákon č. 103/1990 Sb. 9

11 Dějiny akciových společností jsou kratší, ale i ty sahají až do středověku. Prvky této právní formy, tj. rozdělení kapitálu na akcie a anonymita akcií, resp. jejích držitelů byly uplatněny nejprve v Itálii. Později se tato forma velmi rozšířila v oblastech, kde vývoj ke kapitalismu pokračoval nejrychleji, např. v Nizozemí a Anglii. Na našem území bylo vydávání akcií povoleno tzv. dvorským dekretem z r. 1787, poté byly tyto společnosti zakládány podle obecných ustanovení o spolcích. První skutečná právní úprava akciové společnosti se objevila až v již zmiňovaném Všeobecném obchodním zákoníku z r. 1863, tato ustanovení opět platila na našem území až do r Poté byla právní forma akciových společností upravena v zákoně z roku 1949, ale tehdejší režim nepočítal s jeho uplatněním v socialistickém hospodářském životě, až na některé výjimky, např. pro podniky zahraničního obchodu, které až do roku 1989 fungovaly jako akciové společnosti. Teprve až speciální zákon o akciových společnostech 2, který nabyl účinnosti od upravil tuto právní formu pro nově vznikající obchodní vztahy a zejména i pro probíhající transformaci ekonomiky, tedy pro přechod od socialistického hospodářství k tržnímu. Společnost s ručením omezeným je historicky nejmladší formou obchodní společnosti. Tato forma není výsledkem samovolného historického vývoje, ale byla vytvořena záměrně legislativní činností, především v Německu. Tato úprava v podstatě zjednodušila zakládání nových společností. Společnost s ručením omezeným přinesla úplně novou ideu ohledně zakládání a fungování společnosti, a to spojení relativně nízkých vkladů společníků s povinností splatit pouze takto upsané vklady, bez dalšího ručení. Tato úprava umožnila soustředit ve společnosti poměrně velký kapitál, ale již bez nepřiměřeného rizika pro společníky. Právní forma společnosti s ručením omezeným se stala velmi populární, rozšířila se do všech okolních zemí. Na našem území, v tehdejším Rakousku byl roku 1906 přijat zákon, který upravoval tuto právní formu společnosti, platil s drobnými úpravami až do roku Poté byla tato právní forma, jak je již popsáno v předchozích odstavcích o veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, vymazána z našeho právního řádu, společnost s ručením omezeným se znovu dočkala právní úpravy také s účinností od výše zmiňovanou novelou hospodářského zákoníku. 3 2 Zákon č. 104/1990 Sb. 3 Zákon č. 103/1990 Sb. 10

12 Na závěr kapitoly o historii považuji za nutné uvést, že v období od roku 1950 téměř zmizela z našeho právního řádu právní úprava obchodních společností s jedinou výše uvedenou výjimkou, týkající se akciové společnosti. K renesanci právní úpravy obchodních společností v tehdejším Československu došlo k 1.květnu Toto datum je možné chápat jako mezník v novodobých dějinách právní úpravy obchodních společností, kdy zejména rozsáhlá novela tehdy platného hospodářského zákoníku a zcela nový zákon o akciových společnostech znamenaly nové pojetí fungování obchodních společností, za dobu 40 let již zcela zapomenuté, v neposlední řadě také znamenaly významný krok pro transformaci ekonomiky Současnost Platná právní úprava obchodních společností je v českém právním systému upravena zákonem č. 513/1991 Sb. obchodním zákoníkem. Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník byl přijat tehdejším Federálním shromážděním dne , účinnosti nabyl od , od té doby prošel řadou úprav, byly provedeny desítky novelizací. S účinností obchodního zákoníku proběhla i přeměna již existujících obchodních společností na společnosti dle obchodního zákoníku, byla řešena ex lege s tím, že společníci, případně orgány společnosti byli povinni změnit ta ustanovení společenské smlouvy nebo stanov, která by byla v rozporu s kogentními ustanoveními obchodního zákoníku, a to do jednoho roku od nabytí účinnosti obchodního zákoníku Obchodní společnosti obecně Problematice obchodních společností se věnuje celá druhá část obchodního zákoníku, z níž hlava první obchodním společnostem, která je dále dělena podle právních forem obchodních společností a hlava druhá družstvům. Právní úprava obchodních společností je upravena ve více než 150 paragrafech obchodního zákoníku. Zásadní rozdíl mezi obchodní společností a družstvem spočívá v tom, že obchodní společnosti mají uzavřený počet společníků, takže má-li dojít ke změně počtu společníků, musí zásadně dojít ke změně společenské smlouvy, stanov nebo zakladatelské listiny (s malou výjimkou u akciových společností), zatímco družstva jsou otevřená společenství, ke kterým mohou přistupovat další osoby nebo z nich vystupovat, aniž by docházelo ke změně stanov. 11

13 Přesná definice pojmu obchodní společnost zní: Obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení 4 Obecná ustanovení obchodního zákoníku o obchodních společnostech se použijí pro všechny formy obchodních společností, nemá-li obchodní zákoník v rámci zvláštní úpravy pro jednotlivé formy společností odchylnou úpravu. Podle těchto ustanovení se použijí obecná ustanovení přiměřeně i pro družstvo. 1.3 Co není obchodní společnost V obchodní praxi často dochází k tomu, že obchodní společnosti jsou zaměňovány s dalšími možnostmi realizace podnikání, které jsou upraveny v českém právním řádu. Považuji za vhodné v této práci zmínit i příklady podnikání prováděné jinou formou, případně jiným způsobem, kdy dochází k zaměňování s právní formou obchodních společností. Obchodní společností, tedy ani právnickou osobou není tiché společenství, které vzniká na základě smlouvy upravené v 673 obch. zák. 5 Uzavřením smlouvy o tichém společenství vzniká mezi účastníky závazkový vztah, ačkoliv je poměrně běžně užíváno označení tichá společnost. Toto společenství není subjektem práva, nezapisuje se tudíž do obchodního rejstříku, nezapisuje se ani vztah mezi podnikatelem a druhou osobou tichým společníkem. Právnickou osobou není ani sdružení osob, které spolu uzavřou smlouvu o sdružení dle občanského zákoníku. 6 Takové sdružení je bez právní subjektivity, není subjektem práv a 4 56 odst. 1 obch. zák. 5 1) Smlouvou o tichém společenství se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet, vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání odst. 1 obč. zák. 12

14 závazků 7, jeho vytvoření není nikde registrováno. Subjektem práva zůstávají účastníci smlouvy o sdružení samostatně. Uzavírání smluv o sdružení bylo od zařazení tohoto typu smlouvy do občanského zákoníku, tedy od , hojně využíváno fyzickými osobami pro zahájení svých podnikatelských aktivit. Tehdy také bylo možné se setkat s nesprávnou aplikací smlouvy o sdružení, když například při sjednávání obchodních vztahů vstupovalo do těchto vztahů sdružení, zastoupené konkrétním účastníkem, tedy neexistující subjekt. 1.4 Rozdělení obchodních společností Osobní společnosti Právní teorie dále rozděluje obchodní společnosti na společnosti osobní a kapitálové. Formy osobních společností jsou v právu konstruovány zásadně tak, že staví na osobnosti společníků, na jejich odborných znalostech a dalších schopnostech rovněž i na vzájemné důvěře společníků. V těchto společnostech je členství vázáno na konkrétní osoby. Převažujícím principem tohoto typu společností je osobní účast společníků na obchodním vedení společnosti a jejich vzájemná spolupráce. V osobních společnostech ručí společníci za závazky společnosti neomezeně, a to buď všichni anebo někteří Kapitálová společnost V kapitálových společnostech je zásadním a nezbytným prvkem kapitálová účast společníka. Charakteristickým znakem kapitálových společností je pevně stanovený základní kapitál, který je vyjádřením peněžních i nepeněžních vkladů všech společníků, k nimž se zavazují při jejím zakládání. Vklady společníků jsou neosobní, jsou volně převoditelné, společníci neručí osobně za závazky společnosti, obchodní vedení společnosti je svěřeno jejím orgánům. Hranice mezi osobními a kapitálovými společnostmi je v mnoha případech velmi nejasná, některé formy představují i určité mezistupně, blížící se někdy více a někdy méně uvedeným typům. V právní teorii je možné se setkat i s označením smíšené společnosti Obchodní společnosti obecná ustanovení dost. 2 obč. zák. 13

15 Obecná ustanovení obchodního zákoníku dále upravují založení společnosti, vklady společníků, správu vkladů, podíl na společnosti, vznik společnosti a také jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku a dále obecně práva a povinnosti orgánů a jejich členů. Tato obecná ustanovení se zpravidla týkají všech právních forem obchodních společností, pokud není zvláštní úpravou pro konkrétní právní formu upraveno jinak Založení a vznik obchodní společnosti Založení obchodní společnosti se uskutečňuje právním úkonem, a to buď vyhotovením společenské smlouvy anebo zakladatelskou listinou. Právo založit obchodní společnost a stát se v ní společníkem není nikterak omezováno, zakladatelem a společníkem tedy může být jakákoliv právnická či fyzická osoba. Zákon stanoví určitá omezení a výjimky, např. že společníkem a tedy ani zakladatelem společnosti s neomezeným ručením nemůže být osoba, která je již v jiné společnosti společníkem s neomezeným ručením 8, dále např. v případě akciové společnosti vylučuje jediného zakladatele fyzickou osobu 9. Společnost vzniká dnem jejího zápisu do obchodního rejstříku, který je veden místně příslušným Krajským soudem, případně Městským soudem v Praze dle sídla zapisované společnosti. Návrh na zápis podávají zakladatelé společníci společnosti do 90 dnů od jejího založení. Návrh se předkládá na závazném formuláři 10, připojují se další listiny nutné pro provedení zápisu a tedy vznik společnosti Jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku Společnost před zápisem do obchodního rejstříku není subjektem práva a právní úkony činit nemůže, proto obchodní zákoník umožňuje, aby nezbytné úkony činili zakladatelé, popřípadě i další osoby s tím, že se jejich důsledky po vzniku přičítají společnosti, pokud je ve stanovené lhůtě schválí. O jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku je blíže pojednáno v 3. kapitole této práce odst. 4 obch. zák obch. zák. 10 Vyhláška č. 250/2005 Sb. 14

16 2. PRÁVNÍ FORMY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ 2.1.Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní společnost obecně Vymezení právní formy veřejné obchodní společnosti je v obchodním zákoníku formulováno takto: Veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem 11. Veřejná obchodní společnost je typická osobní společnost. Je zakládána alespoň dvěma osobami, lze ji založit pouze společenskou smlouvou. Jejími společníky mohou být jak fyzické tak právnické osoby. Je-li společníkem společnosti fyzická osoba, musí splňovat všeobecné podmínky provozování živnosti 12 a u níž není dána překážka provozování živnosti 13, je-li společníkem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti její statutární orgán, popřípadě jím pověřený zástupce, který splňuje podmínky stanovené pro společníka fyzickou osobu Obchodní firma, založení společnosti, společníci Obchodní firma veřejné obchodní společnosti musí obsahovat označení veřejná obchodní společnost, nebo veř. obch. spol., případně v.o.s.. Obsahuje-li firma jméno jednoho ze společníků, postačí dodatek a spol.. Založení společnosti, jak je výše uvedeno, je možné společenskou smlouvou, která musí obsahovat firmu a sídlo společnosti, určení společníků s uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, předmět podnikání společnosti. Jestliže některá z těchto náležitostí ve společenské smlouvě chybí, je tato smlouva neplatná odst. 1 obch. zák živnost. zák živnost. zák. 15

17 a společnost není založena. Společenskou smlouvou lze upravit i další vztahy a náležitosti podle potřeb konkrétní společnosti. Společníci veřejné obchodní společnosti nejsou povinni vložit do společnosti nějaký vklad, neboť pro veřejnou obchodní společnost obchodní zákoník nestanoví povinnost vytvářet základní kapitál. Povinnost společníků vložit do společnosti určitý vklad je možné uložit společenskou smlouvou při založení společnosti. Ve společenské smlouvě je možné stanovit výši vkladu, lhůtu splacení, obchodní zákoník pro tyto případy stanoví i sankci za prodlení se splácením vkladu Dělení zisku a ztráty, statutární orgán K obchodnímu vedení společnosti je oprávněn každý společník, ale ve společenské smlouvě mohou společníci dohodnout, že pověří obchodním vedením společnosti jenom některé nebo jednoho společníka. Tento pověřený společník je povinen informovat ostatní společníky o všech záležitostech společnosti. Dělení zisku a nesení ztráty u veřejné obchodní společnosti probíhá tak, že se mezi společníky rozděluje celý zisk rovným dílem, ale i zde je možné společenskou smlouvou upravit dělení zisku odlišně. Veřejná obchodní společnost svůj zisk nezdaňuje ani nevykazuje, ale společníci zdaňují svůj podíl na zisku jako příjem z podnikání. Právní teorie dosud nepřijala jednotný výklad, co znamená nesení ztráty. Dle některých odborníků znamená nesení ztráty skutečnost, že společníkům bude uložena uhrazovací povinnost nebo bude o podíl na ztrátě snížen vklad společníka, pokud byl do společnosti vnesen. Naopak zcela jednotný výklad co se týče ztráty společnosti je v tom, že není možné, aby společenská smlouva určila, že ztrátu nesou jen někteří společníci nebo jeden společník. Stejně tak jako společníci zdaňují svůj podíl na zisku společnosti jako svůj příjem z podnikání, zahrnují do svých příjmů i případný podíl na ztrátě společnosti. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci. Společenská smlouva může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci nebo jeden společník 14. O fungování statutárních orgánů je pojednáno v dalších kapitolách této práce odst. 1 obch. zák. 16

18 Postavení společníků, ručení za závazky Dalším charakteristickým rysem veřejné obchodní společnosti je to, že za závazky společnosti odpovídá společnost celým svým majetkem a všichni společníci společně a nerozdílně ručí za závazky společnosti. V praxi tedy věřitel vyzve nejprve společnost ke splnění závazku, teprve poté, co společnost závazek nesplní, může se domáhat jeho splnění na společnících. Při nesplnění závazku ani ze strany společníků může věřitel vymáhat svoji pohledávku u soudu jednou žalobou, kde na straně žalovaných bude jak společnost, tak všichni její společníci. V případě, kdy společník přistoupí do již vzniklé společnosti, ručí i za závazky vzniklé před jeho přistoupením. V případě zániku účasti společníka ve společnosti, ručí za závazky, které vznikly před zánikem jeho účasti Komanditní společnost Komanditní společnost obecně Vymezení právní formy komanditní společnosti je v obchodním zákoníku formulováno takto: Komanditní společnost je společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři) 15. Komanditní společnost je většinou zařazována mezi osobní společnosti, někdy je možné se setkat s jejím zařazením mezi smíšené společnosti, neboť vztah mezi společností a komanditisty, kteří se nepodílejí na chodu společnosti, mají vkladovou povinnost, je vztahem charakteristickým pro kapitálové společnosti. Komanditní společnost je možné založit pouze společenskou smlouvou, neboť jí mohou založit nejméně dva společníci Obchodní firma, založení a vznik společnosti Dle obecných ustanovení obchodního zákoníku musí být součástí firmy právnických osob i dodatek, ze kterého je patrné o jakou právní formu společnosti se jedná. V případě komanditní společnosti musí obsahovat označení komanditní společnost, případně zkratky kom.spol. nebo k.s.. Po zápisu společnosti a tedy i obchodní firmy s dodatkem do obchodního rejstříku, je společnost povinna tuto firmu používat v té podobě, v jaké byla zapsána odst. 1 obch. zák. 17

19 Zvláštní vliv na postavení komanditisty má uvedení jeho jména do firmy, v takovém případě totiž komanditista ručí za závazky společnosti stejně jako komplementář. Založení komanditní společnosti je možné uskutečnit pouze uzavřením společenské smlouvy, založení zakladatelskou listinou je vyloučeno, neboť tato právní forma předpokládá účast nejméně dvou společníků. Stejně jako u ostatních právních forem, komanditní společnost vzniká až zápisem do obchodního rejstříku. V zákoně jsou ustanoveny obligatorní náležitosti společenské smlouvy jedná se o minimální povinný rozsah, společníkům je samozřejmě ponechána možnost obsah rozšířit. V případě, že některá z obligatorně stanovených náležitostí bude ve smlouvě chybět, bude tato neplatná a rejstříkový soud musí návrh na zápis takové společnosti zamítnout. Vznik členství v komanditní společnosti je možné rozlišovat jako vznik originární tedy při uzavření společenské smlouvy nebo přistoupením k již uzavřené společenské smlouvě nebo derivativní vznik, což znamená, že společníkem se může stát dědic zemřelého společníka. Ustanovení o takovém přechodu členství však musí být dojednáno ve společenské smlouvě. Zákon připouští i další způsoby vzniku derivativního členství v komanditní společnosti, a to zejména v souvislosti se zánikem právnické osoby coby člena společnosti, ale také například převodem obchodního podílu, což se týká výhradně komanditistů Odlišné postavení společníků V komanditní společnosti je velmi specifické a rozdílné postavení jejích společníků, které se v jiných právních formách společností nevyskytuje. Komplementáři jsou svým postavením podobni postavení společníků ve veřejné obchodní společnosti. Jenom oni jsou oprávněni k obchodnímu vedení společnosti, zákon připouští i pověření obchodním vedením společnosti pouze některého komplementáře. Postavení komanditisty je odlišné, jeho základní povinností je vložení vkladu do základního kapitálu společnosti, minimálně ve výši 5.000,- Kč, vklad je povinen splatit ve lhůtě dle společenské smlouvy. Tuto povinnost přinesla až novela obchodního zákoníku 16, když do této novely ze zákona sice vyplývala vkladová povinnost komanditistů, ale nebyla určena žádná minimální hranice vkladu. Vedle vkladové povinnosti mají komanditisté právo nahlížet do účetních knih a 16 Zákon č. 370/2000 Sb. 18

20 průběžně kontrolovat hospodaření společnosti ať již osobně nebo prostřednictvím zmocněné osoby, např. auditora. Další podstatný rozdíl mezi postavením společníků je v tom, že zatímco pro komplementáře platí zákaz konkurence aplikuje se ustanovení platné pro veřejnou obchodní společnost 17, pro komanditistu tento zákaz neplatí. I zde je ponechána možnost upravit zákaz konkurence i pro komanditistu společenskou smlouvou Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným obecně Právní forma společnost s ručením omezeným je v současnosti nejrozšířenějším typem obchodní společnosti v České republice. Jedná se kapitálovou společnost, i když se v právní úpravě této formy společnosti objevují i určité rysy charakteristické pro osobní společnosti např. částečné osobní ručení společníků 18, kdy společníci ručí za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů. Společnost s ručením omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků Obchodní firma, založení a vznik společnosti, základní kapitál Stejně jako u předchozích právních forem společností je i pro společnost s ručením omezeným stanovena povinnost používat dodatek, a to buď společnost s ručením omezeným nebo zkratky s.r.o. nebo spol. s r.o. 20. I tady platí pro společnost povinnost, používat obchodní firmu v té podobě, v jaké je zapsána v obchodním rejstříku. Společnost s ručením omezeným může být založena jediným společníkem a může mít nejvíce padesát společníků. Obchodní zákoník dále upravuje založení společnosti, které se provádí buď zakladatelskou listinou, v případě jediného společníka nebo společenskou smlouvou, v případě, kdy společnost zakládá více osob. Pro tuto právní formu společnosti je dále stanoven obligatorní výčet náležitostí společenské smlouvy nebo zakladatelské obch. zák odst. 2 obch. zák odst. 1 obch. zák obch. zák. 19

21 listiny a dále je v zákoně určeno, že obě listiny, ať už je společnost zakládána jakkoliv, musí mít formu notářského zápisu. 21 Nezbytným předpokladem pro vznik společnosti s ručením omezeným je vytvoření základního kapitálu, jehož výše činí alespoň ,- Kč 22. Výše minimálního základního kapitálu byla změněna již několikrát citovanou novelou obchodního zákoníku 23, když před její účinností byla minimální výše ,- Kč Společníci, jejich vklady, obchodní podíl Společníkem společnosti s ručením omezeným se může stát jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, která splní podmínky stanovené zákonem, případně společenskou smlouvou či zakladatelskou listinou, stanovené pro společníka společnosti s ručením omezeným. Členství ve společnosti, jako u výše uvedených právních formách společností může vzniknout buď originárně, nejčastěji při uzavření společenské smlouvy nebo derivativně (odvozeně), např. děděním, pokud není dědění obchodního podílu společenskou smlouvou vyloučeno 24. V případě, že není dědic obchodního podílu, dojde k jeho přechodu na společnost, která má právo jej dále převést na stávající společníky nebo třetí osoby 25. Derivativní členství ve společnosti vzniká nejčastěji na základě smlouvy o převodu obchodního podílu. Smlouva o převodu obchodního podílu má obligatorně písemnou formu a cena obchodního podílu je stanovena dohodou smluvních účastníků. Mezi základní povinnosti společníků patří tzv. vkladová povinnost, když minimální výše vkladu společníka a postup při splácení jsou upraveny v zákoně. Z hlediska právní praxe je značně problematické využití zvýšení odpovědnosti společníků společnosti s ručením omezeným za pohledávky věřitelů, kdy společník ručí osobně za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu 26. Dle mého názoru toto ustanovení zákona neznamená pro společníka společnosti s ručením omezeným reálné odst. 1 obch. zák odst. 1 obch. zák. 23 Zákon č. 370/2000 Sb odst. 2 obch. zák odst. 5 obch. zák odst. 2 obch. zák. 20

22 nebezpečí, že by se mohl dostat do situace, kdy za společnost bude hradit, byť jen zčásti, její závazky ze svého vlastního majetku. V případě vymáhání pohledávky věřitelem, který uplatní svůj nárok na společnosti a současně i na společníkovi, má tento dostatek prostoru, aby svůj dosud nesplacený vklad doplatil a zajistil provedení zápisu splacení svého vkladu do obchodního rejstříku. Okamžikem tohoto zápisu zaniká tedy jeho ručení za závazky společnosti. V souvislosti se společností s ručením omezeným je nutné zmínit další pojem, a to obchodní podíl. Obchodní podíl vyjadřuje účast společníka na společnosti, jinými slovy vyjadřuje účast společníka na obchodním jmění společnosti a k tomu odpovídající práva a povinnosti. Obchodní podíl je předmětem právních vztahů, je možné jej převést na jinou osobu, může nastat i přechod obchodního podílu na jinou osobu, obchodní podíl může být předmětem zástavy, je možné na něj prohlásit exekuci atd. Obchodní zákoník obsahuje poměrně obsáhlou právní úpravu orgánů společnosti obligatorně valná hromada 27 a jednatelé 28, ve společenské smlouvě může být ustaven další orgán společnosti, a to dozorčí rada. 2.4.Akciová společnost Akciová společnost obecně Právní forma akciové společnosti je charakterizována tak, že se jedná o společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě a která odpovídá za porušení závazků celým svým majetkem. Majetková odpovědnost akciové společnosti je samostatná, za porušení svých závazků odpovídá společnost svým majetkem a výlučná, protože neodpovídá za závazky jednotlivých akcionářů a naopak. Tato právní forma společnosti je zpravidla zakládána za účelem provozování podnikatelské činnosti, ale je možné ji založit i za jiným účelem, v neziskovém sektoru, např. ve školství nebo zdravotnictví a násl. obch. zák a násl. obch. zák odst. 1 obch. zák. 21

23 Akciová společnost je typická kapitálová společnost společníci do ní vkládají svůj kapitál, společníkům není svěřena účast na obchodním vedení společnosti, svůj vliv na chod společnosti mohou uplatnit pouze při jednání valné hromady Obchodní firma, založení a vznik společnosti, základní kapitál Obchodní firma akciové společnosti, stejně jako u ostatních právních forem musí obsahovat dodatek, a to buď akciová společnost nebo zkratky akc.spol. nebo nejpoužívanější a.s. 30 Založení akciové společnosti je složitější proces, než je tomu u ostatních právních forem. Naše právní úprava připouští založení společnosti jak jediným zakladatelem, v tom případě musí být zakladatelem právnická osoba nebo založení společnosti více zakladateli. Více zakladatelů uzavírá zakladatelskou smlouvu, jeden pak zakladatelskou listinu. V zákoně je stanoven minimální rozsah zakladatelské smlouvy nebo listiny 31. Při zakládání akciové společnosti je rozhodná také skutečnost, zda bude společnost činit veřejnou nabídku akcií (zde hovoříme o tzv. postupném - sukcesívním založení), v takovém případě zakladatelé přebírají pouze část akcií společnosti, s návrhem upsat a splatit zbývající část se pak obracejí na veřejnost. Tzv. upsání akcií je dalším krokem nutným pro založení společnosti, další osoby projevují vůli vnést do akciové společnosti určitý vklad a stát se členy akciové společnosti (akcionáři). Další způsob založení akciové společnosti (tzv. jednorázové simultánní) znamená, že společnost je zakládána bez veřejné nabídky akcií. Zakladatelé se ve smlouvě dohodnou, v jakém poměru sami splatí základní kapitál společnosti. Zápisem společnosti do obchodního rejstříku je proces zakládání dovršen, tímto okamžikem vzniká akciová společnost, až teprve tímto okamžikem se stává subjektem práva. Určení výše základního kapitálu je obligatorní náležitostí stanov. Jeho výše však nemusí být konstantní, zákon připouští možnost zvýšení nebo snížení základního kapitálu a pro obě tyto varianty určuje poměrně podrobně postup odst. 2 obch. zák obch. zák. 22

24 Práva a povinnosti akcionářů, orgány společnosti Členství v akciové společnosti přináší poměrně rozsáhlý soubor akcionářských práv, z nichž nejdůležitější jsou právo akcionáře na podíl na zisku, dále právo na podíl na likvidačním zůstatku a také právo účastnit se valné hromady, s čímž je spojeno právo hlasovat na ní a právo požadovat a dostat vysvětlení týkající se záležitostí společnosti. Naproti tomu jedinou povinností, kterou musí akcionář bez podmínky splnit, je tzv. uhrazovací povinnost akcionář je povinen splatit emisní kurs upsaných akcií, tedy vnést do společnosti vklad, k němuž se zavázal. Organizační struktura akciové společnosti je oproti ostatním právním formám složitější a také je v zákoně upravena podrobněji. Nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada 32, do jejíž působnosti náleží rozhodování o zásadních věcech společnosti např. o změně stanov, zvýšení nebo snížení základního kapitálu, volbě nebo odvolání členů představenstva či dozorčí rady, když je možné ve stanovách dohodnout jinou úpravu, schválení účetní závěrky nebo rozdělení zisku nebo úhradě ztráty. V obchodním zákoníku je podrobně upraven i způsob svolávání valné hromady a způsob hlasování. Dalším obligatorním orgánem akciové společnosti je dozorčí rada 33, jak z názvu vyplývá, do její působnosti náleží dozor dohled nad činností představenstva a nad uskutečňováním podnikání společnosti. Dozorčí rada je kolektivním voleným orgánem, je nejméně tříčlenná, maximální počet členů není limitován. Ve společnostech v nichž je v době volby více než 50 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru, volí zaměstnanci třetinu dozorčí rady. Člen dozorčí rady nemůže být současně členem představenstva 34, funkční období představenstva je maximálně pětileté. Dalším článkem v soustavě obligatorně tvořených orgánů akciové společnosti je představenstvo, jehož popisu se věnuji v dalších kapitolách této práce a násl. obch. zák a násl. obch. zák odst. 4 obch. zák. 23

25 3.STATUTÁRNÍ ORGÁN V JEDNOTLIVÝCH FORMÁCH ROZSAH PRÁV A POVINNOSTÍ 3.1. Statutární orgán obchodní společnosti Obecné vymezení statutárního orgánu je upraveno v občanském zákoníku 35 takto: Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány) Statutární orgán je tedy ten, kdo je oprávněn činit právní úkony právnické osoby ve všech věcech a to buď na základě zákona nebo zakládací listiny. Jednání statutárních orgánů za právnické osoby není jednáním v zastoupení, ale osobním jednáním právnické osoby. Právnická osoba (konkrétně obchodní společnost) zřízená dle obchodního zákoníku jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce 36. Statutární orgán je součástí právnické osoby, nejedná jako odlišný právní subjekt. Rozsah jednatelského oprávnění je upraven přímo v zákoně, tzn. statutární orgán jedná ve všech věcech právnické osoby, tedy v plném rozsahu její právní subjektivity. Smlouva, zakladatelská listina nebo zákon stanoví, kdo jím je. K tomu dodává obchodní zákoník, že pro obchodní společnosti a družstva určují statutární orgán příslušná ustanovení tohoto zákona, týkající se jednotlivých právních forem obchodních společností. Statutární orgán musí být zapsán v obchodním rejstříku 37, avšak jeho zápis nemá konstitutivní charakter, což znamená, že zápis do obchodního rejstříku není podmínkou vzniku oprávnění jednat. Oprávnění statutárního orgánu právnické osoby jednat za tuto osobu, vzniká okamžikem, kdy byl statutární orgán stanoveným způsobem ustaven tj. např. zvolen nebo jmenován. V praxi mohou nastat problémy, když osoba, která je členem statutárního orgánu, ale dosud není zapsána v obchodním rejstříku, musí prokazovat svoje oprávnění k jednání za společnost. Podnikatel nebo jiný subjekt, který bude s takovou osobou jednat, by měl vyžadovat důkaz o tom, že je členem statutárního orgánu, ačkoliv dosud není zapsána v obchodním rejstříku odst. 1 obč. zák odst. 1 obch. zák a násl. obch. zák. Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Obchodní rejstřík je veden v elektronické podobě. 24

26 a to např. důkaz o zvolení člena statutárního orgánu valnou hromadou nebo důkaz o jmenování do funkce. Další komplikace mohou v praxi nastat v opačné situaci, kdy za společnost jednala osoba, která byla sice zapsána v obchodním rejstříku jako člen statutárního orgánu, ale svoje oprávnění jednat pozbyla, byla z funkce odvolána nebo odstoupila. V těchto případech platí ochrana dobré víry třetích osob 38. Obchodní zákoník rovněž upravuje situaci, kdy rejstříkový soud zamítne návrh na povolení zápisu osoby, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby 39. V tomto případě se volba nebo jmenování takové osoby považuje od samého počátku za neplatné. Jestliže je volba nebo jmenování takové osoby od samého počátku neplatné, je nutné řešit i otázky, co se stane s právními úkony, které tato osoba učinila v mezidobí od svého jmenování nebo volby do vydání zamítavého rozhodnutí rejstříkového soudu. I zde zákon řeší tyto situace ve prospěch třetích osob, práva těchto osob nabytá v dobré víře, nejsou tímto dotčena Jednání společnosti před zápisem do obchodního rejstříku Zde považuji za nutné se také zmínit o jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku. V mezidobí od založení společnosti do provedení zápisu do obchodního rejstříku, tedy do vzniku společnosti je nutné provést řadu úkonů, zejména úkony směřující k tomu, aby společnost mohla být zapsána do obchodního rejstříku. Společnost před zapsáním do obchodního rejstříku není subjektem práva, nemůže tedy činit žádné právní úkony, proto obchodní zákoník umožňuje, aby nezbytné úkony činili zakladatelé, případně další osoby s tím, že tato jednání je nutné schválit určeným způsobem do tří měsíců od vzniku společnosti. Požadavek na schválení takových úkonů byla další zásadní změna provedená již několikrát zmiňovanou novelou obchodního zákoníku 40 s účinností od , před tímto datem postačovalo, aby společnost takové jednání neodmítla, zatímco dnes, jak je výše uvedeno, je nutné aktivní jednání společnosti. Z jednání zakladatelů, popř. dalších osob před zápisem do obchodního rejstříku musí být také zřejmé, že jde o úkony učiněné jménem společnosti odst. 1 obch. zák. Proti tomu kdo jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti odst. 1 obch. zák. 40 Zákon č. 370/2000 Sb. 25

27 3.3. Práva a povinnosti statutárních orgánů a jejich členů V obecných ustanoveních obchodního zákoníku, týkajících se obchodních společností 41 jsou upravena práva a povinnosti statutárních orgánů, popř. členů statutárních orgánů pro všechny typy obchodních společností s četnými odkazy na speciální ustanovení týkající se jednotlivých právních forem společností. Osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu má právo ze své funkce odstoupit, musí však oznámení o odstoupení z funkce doručit orgánu, jehož je členem případně orgánu, který ji zvolil nebo jmenoval. Toto ustanovení se vztahuje jak na orgány zřizované povinně, tak na orgány zřizované dobrovolně, nelze je však vztáhnout na statutární orgány osobních společností. Vztahy mezi osobou, která je členem statutárního orgánu nebo statutárním orgánem obchodní společnosti a obchodní společností se řídí přiměřeně ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě 42. Zákon dále ukládá písemnou formu smlouvy o výkonu funkce, která musí být schválena valnou hromadou, případě společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně. Smlouvou o výkonu funkce lze upravit odchylně pouze vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, vznik a zánik tohoto právního vztahu nikoliv. Smluvní strany mohou tedy odlišně upravit vzájemné vztahy jen pokud jde o práva a povinnosti, která nejsou upraveny kogentními ustanoveními zákona. Smlouva o výkonu funkce je tedy jakýmsi upřesněním práv a povinností smluvních stran, zpravidla je uzavírána velmi konkrétně, včetně ustanovení o právu na úplatu za výkon funkce. Smlouva o výkonu funkce předpokládá osobní výkon funkce, závazek z této smlouvy je pro člena statutárního orgánu, případně pro osobu, která je statutárním orgánem závazkem osobní povahy. Pro takovou osobu je výkon funkce jinak než osobně naprosto nepřípustný. Vzor smlouvy o výkonu funkce tvoří přílohu č. 1 této práce Zákaz konkurence Právní úprava zákazu konkurence je primárně obsažena v obecných ustanoveních o obchodních společnostech 43 a platí tedy pro všechny jejich formy. Z prvního odstavce až 75b obch. zák odst. 2 obch. zák obch. zák. 26

28 tohoto ustanovení však vyplývá, že ve speciálních ustanoveních o jednotlivých společnostech je určeno, které osoby a v jakém rozsahu tomuto zákazu podléhají. V tomto obecném ustanovení jsou upravena práva vyplývající z porušení zákazu a dále lhůty pro uplatnění tohoto práva. V souvislosti se zákazem konkurence považuji za nutné se zmínit o výkladovém problému s termínem stejný nebo obdobný předmět podnikání, který se vyskytuje u ustanovení, které se týká společnosti s ručením omezeným 44 a akciové společnosti 45 Podle názoru odborné veřejnosti není mezi výrazem stejný a obdobný žádný věcný rozdíl, proč tedy zákonodárce použil tato dvě různá slova, kterými se vyjadřuje totéž zůstává neodpovězeno. Dnes, kdy má v obchodním rejstříku téměř každá společnost zapsaný předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona, při doslovné aplikaci textu zákona se řada osob ve statutárních orgánech těchto společností dopouští porušení shora citovaných ustanovení o zákazu konkurence Veřejná obchodní společnost Z principu právní formy této společnosti vyplývá, že pro vznik oprávnění jednat za veřejnou obchodní společnost, musí nejprve vzniknout členství ve společnosti. Toto členství vzniká zásadně originárně, tedy uzavřením společenské smlouvy, případně přistoupením ke společnosti, derivativní způsobem může členství v této společnosti vzniknout ve výjimečných případech. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci, tedy každý společník je oprávněn podílet se na obchodním vedení společnosti a jednat jménem společnosti navenek. Současně však zákon připouští, aby společníci ve společenské smlouvě pověřili vedením společnosti zčásti nebo zcela jednoho nebo více společníků 46. V tomto případě ostatní společníci v rozsahu pověření svoje oprávnění pozbývají, ale zákon těmto společníkům ponechává právo požadovat od pověřeného společníka informace o všech záležitostech společnosti 47. Porušuje-li pověřený společník svoje odst. 1 písm. a) obch. zák odst. 1 písm. a) obch. zák odst. 2 obch. zák odst. 5 obch. zák. 27

29 povinnosti podstatným způsobem, odejme mu pověření soud na návrh kteréhokoliv společníka. Porušení podstatným způsobem znamená dle zákona takové porušení, o kterém pověřený společník věděl nebo o kterém mohl předvídat, že ostatní společníci nebudou mít při takovém porušení zájem na tom, aby společník nadále vykonával obchodní vedení společnosti. Pověření společníka vykonávat obchodní vedení společnosti může být odvoláno, dohodnou-li se na tom ostatní společníci. Podobně jako o obchodním vedení společnosti platí i o jednání jménem společnosti, že jsou k němu oprávněni všichni společníci, tj. že všichni společníci jsou statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti. Také toto ustanovení zákona je pouze dispozitivní, ve společenské smlouvě je možné toto upravit tak, že k jednání jsou oprávněni jen někteří společníci nebo naopak, že společníci musí jednat pouze společně. Pro všechny společníky veřejné obchodní společnosti je stanoven zákaz konkurence, který se týká téhož předmětu podnikání, ve kterém podniká společnost. Při porušení zákazu konkurence je společník povinen vydat společnosti na její žádost veškerý prospěch, který získal z obchodu, jímž zákaz porušil. Tento zákaz je možné prolomit opět společenskou smlouvou nebo souhlasem ostatních společníků 48. Ve společenské smlouvě je tedy možné povolit neomezené podnikání společníků v předmětu činnosti taková úprava se mi však jeví, s ohledem na předpokládaný podnikatelský úspěch společnosti, jako zcela nelogická. Právní postavení společníků ve veřejné obchodní společnosti, kdy společník vstupuje osobně do společnosti, podílí se osobně na jejím obchodním vedení a ručí za závazky společnosti celým svým majetkem, by si tímto postupem v podstatě vytvářel konkurenci sám sobě. Mezi další práva, která má společník veřejné obchodní společnosti coby statutární orgán této společnosti patří, že může z funkce statutárního orgánu odstoupit. 49 Tomuto společníkovi zákon zároveň ukládá povinnost listinu o odstoupení z funkce doručit společnosti a všem společníkům a dále vykonat všechna opatření, která nesnesou odkladu. V případě, že takto odstoupí společník, který byl jediným statutárním orgánem společnosti, jsou ode dne účinnosti odstoupení statutárním orgánem všichni ostatní společníci. Zde obch. zák odst. 3 obch. zák. 28

30 může nastat zajímavá situace, kdy z funkcí odstoupí postupně všichni společníci, např. za předpokladu, že již nemají zájem na fungování společnosti. Dle mého názoru zákon na takovou situaci nepamatuje a pokud by nastala, bylo by nutné ji zřejmě řešit jinak Komanditní společnost Právní teorie hovoří o tom, že komanditní společnost je modifikovanou veřejnou obchodní společností, proto zákon stanoví přiměřené použití ustanovení o veřejné obchodní společnosti. K obchodnímu vedení komanditní společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři 50, oprávnění každého z nich se děje v rámci zásad, které byly dohodnuty. V ostatních záležitostech rozhodují komplementáři spolu s komanditisty společně, a to většinou hlasů, pokud ve společenské smlouvě není dohodnuto jinak. Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou tedy analogicky pouze komplementáři, pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn činit úkony jménem společnosti samostatně 51. Zákon nijak neomezuje ujednání o způsobu jednání komplementářů jménem společnosti. Ve společenské smlouvě lze tedy upravit způsob jednání tak, že např. za společnost musí jednat dva a více komplementářů společně nebo že více komplementářů jedná pouze v některých věcech Společnost s ručením omezeným Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů 52. Ve společenské smlouvě se stanoví, zda společnost bude mít jednoho či více jednatelů. Jeli jednatelů více je dle zákona oprávněn za společnost jednat každý z jednatelů samostatně, pokud by mělo platit něco jiného, např. že jednatelé musejí jednat vždy společně nebo vždy dva společně, je nutné způsob jednání dohodnout ve společenské smlouvě. Způsob, jakým jedná statutární orgán, musí být zapsán do obchodního rejstříku. Právní teorie dosud odst. 1 obch. zák odst. 1 obch. zák odst. 1 obch. zák. 29

31 nepřijala jednotné stanovisko k otázce, zda více jednatelů společnosti s ručením omezeným tvoří kolektivní orgán nebo zda každý z nich je sám o sobě samostatným orgánem. 53 Společenská smlouva může také omezit jednatelské oprávnění jednatelů, toto omezení má pouze vnitřní účinek, vůči třetím osobám je neúčinné. To v praxi může znamenat, že jednatel, který učinil právní úkon jménem společnosti, ačkoliv ten byl např. vázán souhlasem valné hromady, je tento právní úkon vůči třetím osobám účinný. Za takové jednání, kdy jednatel překročí svoje jednatelské oprávnění, pak odpovídá společnosti. 54 Jednatelé ve společnosti s ručením omezeným plní dvě základní funkce, a to rozhodují o obchodním vedení společnosti a jednají jménem společnosti. Obchodní vedení se realizuje směrem dovnitř společnosti, tj. řízení její podnikatelské činnosti, rozhodování o podnikatelských záměrech atd. Naproti tomu jednání za společnost znamená zastupování společnosti navenek, tj. jednání s dalšími subjekty, které mohou pro společnost přinést nějaké právní důsledky, zejména vznik, změnu nebo zánik právních vztahů. Mezi základní povinnosti jednatelů patří zajištění řádného vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti 55. Zákon tedy ukládá jednatelům zajistit vedení účetnictví a činí je za toto odpovědnými, neznamená to však, že jednatelé jsou povinni toto provádět osobně, naproti tomu povinnost vést seznam společníků lze vyložit jako osobní závazek jednatelů. Mezi další povinnosti jednatelů patří vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře, dříve se používal termín s náležitou péčí. Dle výkladu obchodního zákoníku si lze pod tímto pojmem představit takovou péči, s jakou by hospodář pečoval o svůj vlastní majetek, za předpokladu, že bude vybaven potřebnými znalostmi a dovednostmi a bude se chovat odpovědně. Toto ustanovení nepředpokládá, že by jednatel musel mít takové znalosti a dovednosti, že by byl odborníkem ve všech oblastech, které společnost vykonává. Při obchodním vedení společnosti a jednání za společnost se však určitá míra kvalifikace a 53 Komentář k obchodnímu zákoníku Štenglová, Plíva, Tomsa a kol. Obchodní zákoník, komentář, 11.vydání. 2006, C.H.Beck V teorii není jednotný názor na to, zda více jednatelů tvoří kolektivní orgán nebo zda každý z nich je sám o sobě statutárním orgánem. Přikláníme se k názoru, že více jednatelů společnosti s ručením omezeným netvoří kolektivní statutární orgán odst. 3 obch. zák odst. 1 obch. zák. 30