Podle Centra pro výzkum veřejného mínění to naštěstí i letos na plné čáře Ježíšek vyhrál.

Transkript

1

2 VÁNOCE Klid, odpočinek a samozřejmě dárky. To jsou věci, které se bezpochyby vybaví téměř každému, vyřknu li slovo Vánoce. V poslední době se ale první dvě jmenované položky začínají spíše proměňovat ve spěch a stres. Přeplněná nákupní centra o Štědrém dnu nejsou žádnou výjimkou. Lidé, během roku zaměstnáni jinými starostmi, se snaží na poslední chvíli nakoupit dárky pro své nejbližší. Během vánočních svátků se čím dál více lidí věnuje práci, kterou nestíhají mimo dovolenou. Jen letmo odbíhají k vánočnímu stromku a pak spěchají zase zpátky před obrazovku počítače. Doba je uspěchaná, ale nebylo by lepší udělat si chvíli čas i na rodinu? Dalším strašákem Vánoc jako takových je přílišná medializace a materializace Vánoc. Projděte se městem v říjnu. V některých výlohách na Vás bude více než dva měsíce před Štědrým dnem mrkat a blikat vánoční výzdoba v čele s úžasnou vánoční výprodejovou akcí. Televizní a rozhlasové reklamní bloky nezůstávají pozadu. Ze všech stran se dozvídáme, že ideálním dárkem se stává cool mobil, výkonný počítač, nová postel, rychlé auto nebo třeba napařovací žehlička. Než abychom mysleli na pravou podstatu Vánoc, jsme nevědomky nuceni koupit co nejdražší dárek. Už před spoustou let odolal český Ježíšek náporu východního kolegy dědy Mráze. Teď musí ještě silněji odrážet útoky z druhé strany. Ze západu přijíždí na saních tažených soby Santa Claus a pozor doporučuje ho i Coca cola! Tu zkrátka musíte mít! Podle Centra pro výzkum veřejného mínění to naštěstí i letos na plné čáře Ježíšek vyhrál. Ale abychom se náhodou v budoucnu nedivili... Zamysleme se tedy, proč se Vánocům ne nadarmo přezdívá nejkrásnější svátky v roce a uchovávejme jejich tradici i do budoucna. Martin Vaňo, 9.B

3 MIKULÁŠ V NAŠÍ ŠKOLE Den první. Už je to tady První prosincový týden dlouho očekávaný zejména těmi mladšími z nás. Mám tím na mysli děti. Počítají dny do onoho osudného dne,5.12., kdy si budou moci otevřít políčko z adventního kalendáře a netrpělivě očekávat čerty. Já bych vám rád představil tento den z pohledu Mikuláše. Je středa a já vstávám v naprosto normální (špatné) náladě s pocitem, že opět vyrážím do školy, kde budu muset poslouchat věci, které nechápu, a již jsem se smířil s tím, že něco nikdy nepochopím, viz. matematika. Najednou mi to začalo myslet a já si uvědomil, že mě dnes,,matika nečeká, čímž se mi nálada najednou výrazně zlepšila. Vystupuji z autobusu. Nikam nechvátám, poklidným krokem vyrážím směr škola, odkud na mě mává anděl a čert. Po poradě s paní zástupkyní a rozdělení pokynů jsme vyndali naše slavné kostýmy a vydali se vstříc novým zážitkům psychicky připraveni na to, že dnes zřejmě rozbrečíme nějaké děti. Je to za námi, škola vyřešena, dnes je v plánu školka. Den druhý:.čeština. Ještě chvíli a jde se na to. Zděšen svým průměrem z češtiny jdu do školky strašit malé děti a klást jim otázky typu: Nezlobily jste? či Jíte ovoce a zeleninu? První pláč, druhý pláč A já si myslel, že děti už na čerty a Mikuláše nevěří, protože jsou uzavřeny ve virtuálním světě. Za oba tyto dny jsem se naučil asi milion písniček o Mikulášovi, co ztratil plášť nebo o Mikulášovi, co pod okny stál. Tato akce se opravdu povedla a já bych chtěl tímto poděkovat Kačce Burianové, Kačce Vernerové a Máje Šimicové za skvělou spolupráci. Daniel Speierl, 9.B

4 Projekt Pěstuj Prostor Kreativní a demokratická škola Možná někteří z žáků, učitelů i dalších zaměstnanců již slyšeli, že tento školní rok se ŠD Lachtani zapojila do projektu Pěstuj prostor. Málokdo ale ví, co je vůbec tento projekt zač a o co v něm vlastně jde. Pokud by vás to zajímalo, můžete si o něm něco přečíst v tomto článku: Projekt Pěstuj prostor byl vytvořen s cílem vychovat z žáků aktivní občany, kteří by se starali nejen o problémy svého životního prostředí, ale aby se naučili obhajovat i prosazovat své názory. Jako další cíl je zlepšování veřejného prostor v Plzni a propojovat školskou sféru se sférou běžných dospělých občanů. Také dát dětem možnost navrhnout změny ve svém okolí u školy, poblíž jejich obydlí, ve městě, kde to mají rádi, nebo naopak rádi nemají. Může se jednat o změny fyzické (vybudování příp. úprava parku) nebo změny ve způsobu využití (kulturní akce). V tomto projektu by si měly na vlastní kůži vyzkoušet, jak je v moderní době těžké zorganizovat nějakou pořádnou akci, ať už projekt jako je tento nebo cokoliv jiného. Projekt je určen pro 2. stupeň základních škol, pro gymnázia a střední školy v Plzni. Účastní se ho vždy skupiny žáků ideálně celá školní třída, oddělení družiny, děti ze zájmového kroužku atd. V každé škole se může zapojit libovolné množství skupin. Na naší škole je to pouze jeden tým ŠD Lachtani a jelikož to jsou děti převážně z 5. a 6. tříd, budou to mít o něco těžší. Během realizace programu žáci sami identifikují jeden problém ve městě a navrhnou postup či aktivitu, jejímž cílem bude zmírnění či vyřešení daného problému. Nemusí jen řešit existující problémy, mohou vytvořit něco, co dle nich městu chybí. Podněty budou vybírány a rozpracovávány samotnými žáky, předpokládá se tedy, že půjde o témata, která se jich nějakým způsobem dotýkají, na kterých mají zájem pracovat a za jejichž propagaci a realizaci budou rádi. Lachtani si vybrali konkrétní místo předškolí. Tak zní název i celého jejich projektu. Jde o to, že se pokusí trochu zkulturnit prostor před naší školou. Mluví se převážně o vysázení většího množství keřů, sbírání odpadků, pokus o zlikvidování vyšlapaných cestiček v trávě, které hyzdí jinak docela pěkné prostředí. Probíraly se návrhy na altán, trampolínu i prolézačky pro malé děti. Ale zatím nejvyšší a nejtěžší cíl, který si družina zadala, je památník pro Miladu Horákovou a další oběti zla, který by se umístil buď někam před školu, nebo přímo na náměstí. M. Horákové. Rovněž by družina byla ráda za jakékoli vaše nápady na zlepšení prostoru před školou. Pokud vás něco napadne, můžete s návrhem přijít za Zuzkou Štěpáníkovou, vedoucí Lachtanů, kterou můžete zastihnout v době 13:00 až 15:00 hod. v oddělení Lachtani (přízemí, učebna vedle kanceláře školy).

5 Během realizace projektu si děti vytvoří 3 skupiny (projektátoře,, designery a propagátory) z nichž každá bude mít svého vedoucího. Družina si zvolila také své třídní radní, kteří mají za úkol dohlížet na celý průběh a na nich je zařídit včasné dokončení.vychovatel, v tomto případě Zuzka Štěpáníková, bude plnit roli poradce, případně moderátora a bude mít rozhodující slovo. Žáci se v procesu přípravy projektových záměrů seznamují s postupy plánování projektů, zvyšují své kompetence a také posilují svůj vztah k místu, ve kterém žijí. Cílem žáků je detailně rozpracovat řešení vytipovaného problému, ne navržená řešení uskutečnit, protože ne vždy to bude možné. Součástí programu je i závěrečná žákovská prezentace projektů před odbornou porotou, která proběhne někdy na přelomu března a dubna Tam se také vybere vítěz celé soutěže, jehož návrh se zrealizuje. Bezprostředním přínosem bude množství návrhů na řešení konkrétních problémů veřejného prostoru města Plzně vytvořených žáky ze zapojených škol. S návrhy je možno i po skončení tohoto ročníku programu dále pracovat a snažit se o jejich realizaci. Dlouhodobým přínosem programu je zvýšení motivace a osvojení schopností žáků zajímat se o problémy, které ve svém okolí vidí a tyto problémy řešit. Shrnutí: Projekt Pěstuj prostor (otevřená výzva pro malé změny v plzeňském veřejném prostoru) je programem pro všechny, kterým není osud jejich města lhostejný a kteří chtějí přispět k proměně svého okolí. Cílem programu je shromažďovat podněty na zlepšení veřejného prostoru města Plzně a podporovat jejich další rozpracování a realizaci. Z 21. ZŠ se účastní oddělení družiny Lachtani, kteří si vybrali místo předškolí a tak pojmenovali i celý svůj projekt. Tak prosím Lachtanům držte palce! Lucie Matějková 7. A

6 KRISTÝNA Ahoj, lidi! Já jsem Kristýna Žaludová, chodím do třídy 8.A a jsem budoucí šéf redaktorka. Chtěla bych Vám něco o sobě říct, ale nějak mě nic nenapadá. Snad jen to, že se v příštím školním roce budu snažit, aby byl časopis výraznější, zábavnější a aby Vás alespoň trochu nadchl. V této souvislosti také hledám schopné, spolehlivé a vtipné redaktory, kteří by měli zájem do školního časopisu přispívat svými články. Mezi mé největší vášně patří sport. Proto bych vám chtěla přinášet různé novinky a rozhovory právě ze světa sportu. Již v tomto čísle si můžete přečíst můj rozhovor s velmi populárním hokejistou Ryenem Hollwegem neboli Vrbou mlátičkou. Přeji příjemné čtení!

7 Učitelé Jak vnímáme my je a jak oni nás? Učitelé. Jak vnímáme my je a jak oni nás? Touto otázkou se zabývá snad většina z nás. Jsou to jen lidé, kteří se nám snaží znepříjemnit naše bezstarostné dětství, zatímco oni mají starostí nad hlavu? Nebo lidé, kteří jsou potěšeni svojí prací a tím, že můžou své zkušenosti a vědomosti ze života předávat právě nám? Každý z nás má svých starostí dost. Ať už je nám 5 let a někdo nám sebral oblíbenou hračku, 11 let, kdy dostaneme špatnou známku, nebo 14 let a hádáme se s rodiči nebo se nemůžeme rozhodnout kam dál Jen to, že nejsme dospělí a nemusíme živit sami sebe či svoji rodinu, přece neznamená, že nemůžeme mít starosti!?! Když jsem položila paní učitelce Procházkové otázku jak se ve škole projevovala ona, dostala jsem překvapující odpověď a sice, že to s ní na gymnáziu bylo trošku horší. Paní učitelka Záhoříková odpověděla pravý opak: Nikdy jsem neměla potřebu, projevovat se drzým chováním. Co z toho vyplývá? V každé třídě je někdo, kdo při hodině dává pozor a nosí domu jedničky. Jsou tam ale i tací, kteří vyrušovali, vyrušují a vyrušovat budou! Myslím si, že i přes to všechno mají na většinu z nás učitelé dobré vzpomínky, stejně jako my na ně a někteří se s námi i přes to všechno snaží udržet kontakt. Dokonce jsou někteří ochotní nám pomoci i v budoucnu, např. u přijímacích zkoušek na VŠ. Dle mého názoru by to prostě nebylo ono, kdyby nikdo nevykřikoval, nebyl drzý a jen dával pozor! Pokud jde o vyrušování, přece si nikdo nemůže myslet, že nás bude bavit všech čtrnáct předmětů, které máme, a že nad nimi budeme sedět jak přikovaní a dávat pozor. Ano, měli bychom a očekává se to od nás, ale pokud nás nedokáže učitel ničím zaujmout, ať už svým projevem nebo metodami, obávám se, že naše chování nebude jiné Je jasné, že nám nějaký z předmětů nepůjde a nebude nás bavit, ať už jde o jazyky, matematiku, fyziku nebo dějepis. Každý z nás je jiný, každý z nás má na něco talent. Věřte nám, že i když se nechováme zrovna tak, jak si možná představujete, většiny z vás si vážíme právě proto, že s námi máte trpělivost, když se zrovna nechováme úplně nejlépe a proto, co pro nás všechno děláte. Teď to možná tolik neoceníme a nedáváme vám to najevo, ale věřte, že to tak je! Paním učitelkám, které se mnou na článku spolupracovaly, bych tímto chtěla moc poděkovat!

8 Kristýna Žaludová, 8.A BESEDA S PAMĚTNÍKEM Ve čtvrtek navštívil naši 21.ZŠ pamětník pan Ladislav Nocar. V rámci projektu Příběhy bezpráví a Měsíc filmu ve školách zavítal do devátých tříd, aby nám pověděl, jak se vedlo v 50.letech minulého století lidem, kteří se postavili režimu, byli za to odsouzeni a posláni do uranových dolů, kde museli tvrdě pracovat. Pan Nocar byl ve svých osmnácti letech v roce 1949 odsouzen na dva roky ve vězení za to, že převáděl ilegálně osoby z Československa přes hranice do tehdejšího Západního Německa. Po odsouzení byl poslán do Jáchymova do pracovního táboru Eliáš. Zde strávil se spoluvězni necelé dva roky a po tuto dobu fáral v uranovém dole. Vězni zde pracovali na tři směny. Důl,ve kterém fárali,byl vzdálen asi jeden kilometr od místa ubytování, chodili tam pěšky po cestě obehnané plotem a byli pod dohledem dozorců. Asi tři měsíce před tím,než měl být propuštěn,se dozvěděl,že mu byl zvýšen trest o dalších deset let. Jeho rodiče žádali několikrát v průběhu výkonu trestu o milost, ale marně. Po celkem šesti letech, které strávil v Jáchymově, mu byla udělena milost v souvislosti s amnestií. Před uvězněním pan Nocar pracoval ve Škodových závodech jako strojní zámečník. Po propuštění už ho do Škodových závodů nevzali, a tak začal pracovat jako opravář řeznických a uzenářských strojů. V době, kdy byl odsouzen pan Nocar, bylo odsouzeno dalších asi lidí. Pan Nocar nám vyprávěl,co prožil a jak říká, nikomu by to nepřál. Nyní je pan Nocar členem Konfederace politických vězňů a stále se stýká se spoluvězni z Jáchymova. Jeho vyprávění pečlivě poslouchala celá třída,a když pan Nocar skončil, měli jsme prostor na nejrůznější dotazy,které se nám snažil zodpovědět. Na konci hodny jsme se s ním rozloučili potleskem. Dozvěděli jsme se věci, o kterých se sice učíme,ale z úst pamětníka vypadá určitě všechno jinak, než z učebnic. Kristýna Lišková,9.B

9

10

11 Rozhovor s hráčem HC Škoda Plzeň - Ryanem Hollwegem Teď tu máme něco pro příznivce hokeje! Před třemi týdny se mi naskytla šance udělat rozhovor s hokejistou Ryanem Hollwegem. Jak se Ryanovi v Plzni líbí a zamlouvá se mu česká kuchyně? Vše najdete v rozhovoru Příjemné čtení! 1.Myslím, že Váš otec je Brazilec, bylo těžké si prosadit hokej? Hrál jsem fotbal jako dítě, ale v hokeji jsem byl lepší a táta mě v hokeji vždy podporoval. 2.Chtěl byste vaší rodině ukázat Plzeň? Moje rodina už mě v Plzni dokonce navštívila a moc se jim to líbilo! 3. Jak se v Plzni domluvíte? Zatím s jazykovou bariérou nemám problém, vše zvládám v pohodě 4. Kde v Plzni bydlíš? Bydlím v bytě na Lochotíně. 5. Proč jsi přišel hrát do Plzně? Kvůli Martinovi? (Strakovi) Letos jsem si nebyl jistý sezónou v NHL kvůli výluce, Martin mi zavolal a zeptal se mě, jestli bych to tady nezkusil a tak jsem si řekl, že by to mohla být dobrá příležitost. 6. Líbí se ti zdejší hokejová atmosféra? Plzenští fanoušci jsou ti nejlepší! 7. Máš rád českou kuchyni? Miluju ji. Nejvíce jsem si zamiloval svíčkovou 8. A poslední otázka, učíš se nějaká česká slovíčka? Každý den se snažím naučit další, a když se ho naučím, beru to jako svůj osobní gól! Děkuju Já také děkuji a ať se daří! Rádo se stalo! Kristýna Žaludová, 8.A

12 Anketa na téma učitelé Před týdnem, jsem měla možnost vyvzpovídat některé naše paní učitelky Rozhovory jsem udělala s paní učitelkou Patejdlovou, Procházkovou a Záhoříkovou, jak na moje otázky odpovídaly? To vše v tomto článku! 1. Jak Vás napadlo být učitelkou? Pí. uč. Patejdlová: Já jsem chtěla učit vždycky. Ba ne, na základní škole jsem chtěla pracovat se zvířaty, ale pak na to nevyšlo Pí. uč. Procházková : No já jsem vždy věděla, že chci pracovat s jazyky. Když jsem měla hotového bakaláře a projížděla jsem nějaké pracovní nabídky a,řekla jsem si, že by to nemusela být špatná práce. Pí. uč. Záhoříková: K učení jsem nějak směřovala vždycky. 2. Udržujete kontakt s bývalými studenty? Pí. č. Záhoříková: S některými ano a navíc se snažím občas do školy zajít (na DOD nebo při jiných příležitostech), abych měla možnost se s některými setkat. Občas se mi ozvou i bývalí žáci, kteří už jsou dnes na střední nebo i vysoké škole, což je moc milé. Kromě toho se snažím být neustále v kontaktu s bývalými žáky, kteří působí v divadelním souboru Chlupatej kaktus v divadle Dialog (bývalý školní divadelní soubor). 3. Proč jste zvolila pávě svoji aprobaci? Pí. uč. Patejdlová: No mě čeština vždy velmi bavila. Původně jsem chtěla aprobaci český jazyk a dějepis, protože tyto předměty mě vždy velmi bavily. Ale mému zaměstnavateli se tato aprobace nehodila,tak jsem zvolila český jazyk, občanskou výchovu a pracovní činnosti. 4. Jak jste se ve škole projevovala Vy? Pí.uč. Procházková: No na základce ještě v pohodě, ale na gymnáziu to se mnou bylo trošku horší Pí. uč. Záhoříková: Já jsem byla (a to opravdu nelžu!!!) vzorná a pečlivá žákyně. Ne že bych měla až do maturity samé jedničky, ale nikdy jsem neměla potřebu se realizovat nějakým vyrušováním nebo drzým chováním. Taky musím říct, že jsem měla obrovské štěstí na spoustu úžasných učitelů, na které moc ráda vzpomínám. Děkuji za rozhovor. Kristýna Žaludová,8.A