Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky. Ing. Jindřich Špička RISK MANAGEMENT AGROPODNIKŮ

Transkript

1 Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Ing. Jindřich Špička RISK MANAGEMENT AGROPODNIKŮ Praha 2007

2 Za obsah publikace odpovídá autor. Rozmnožování anebo rozšiřování této publikace nebo její části jakýmkoliv způsobem je podmíněno předchozím souhlasem autora. 2007, Ing. Jindřich Špička Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky

3 OBSAH Úvod... 3 Přehled zkratek Terminologie řízení rizik Klasifikace a kategorizace rizik Rozměry rizika Velikost rizika Disciplíny rizikologie Cyklus řízení rizik v zemědělství Identifikace rizik Analýza rizik Stanovení významnosti rizika Kategorie rizik v zemědělství Měření rizik Analýza rizik v kontextu strategického řízení podniku Vyhodnocení rizik Zvládání rizik Sledování rizik Nástroje řízení rizik v zemědělství Diverzifikace Metodika identifikace aktivit vhodných k diverzifikaci Pojištění Weather hedging Marketingové nástroje Hedging prostřednictvím burzovních termínových obchodů Principy obchodování Komoditní burzy Výrobní postupy Vytváření a udržování rezerv Získávání informací Řízení rizik podnikatelských projektů Závěry Přehled legislativy Literatura Klíčová slova s odkazem na definici Příloha i

4 ii

5 Úvod Riziko je neoddělitelnou součástí každé lidské činnosti, tedy i podnikání. S rostoucí dynamikou a komplexností podnikatelského okolí, s častějším výskytem negativních vlivů globálního oteplování, s rostoucí konkurencí a vznikem rychle se rozvíjejících globálních spotřebitelských trhů, roste počet a intenzita rizikových faktorů, které mohou mít nepříznivé, ba i fatální dopady na podnik a jeho hospodářský výsledek. Řízení rizik, tzv. risk management, je tedy důležitým předpokladem úspěšného podnikání. Risk management by měl být v procesu řízení každé organizace pevně zakotven a měl by prostupovat všemi jeho fázemi. Mnohé subjekty podnikající v zemědělství si stále nedostatečně uvědomují rizika, kterým mohou čelit, a nemají vytvořen krizový plán, pokud by k nějaké nepříznivé události došlo. Zkušenosti z praxe ukazují, že podceňování či v krajním případě ignorování rizika ohrožuje hospodářskou prosperitu firem a v mnoha případech i jejich existenci. Fáze risk managementu, uvedené v této publikaci, jsou obecně aplikovatelné na všechny obory lidské činnosti. Nicméně pokud má být tento text využit primárně v zemědělském sektoru, je nutno akceptovat určitá specifika, kterými se zemědělství vyznačuje. Podnikání v zemědělství je poznamenáno řadou rizik, která souvisí se specifickými rysy celého odvětví (biologický charakter produkce, významný vliv klimatu, počasí a přírodních katastrof, omezená skladovatelnost zemědělských produktů, sezónnost produkce atd.). Proto je zemědělství pojímáno jako jedno z odvětví s nejvyšší mírou rizika. Cílem publikace je přehlednou a srozumitelnou formou představit metodiku řízení rizik v zemědělství, podle které by mohl každý podnikatel v zemědělství, s ohledem na specifické vnější a vnitřní faktory ovlivňující jeho podnik, identifikovat současná i budoucí rizika a použít vhodné nástroje k jejich eliminaci. U jednodušších metod si uživatel vystačí s tužkou a papírem. Některé popsané postupy vyžadují použití běžných softwarových nástrojů (jako např. tabulkový editor Excel), ty složitější pak speciální software. Publikace si neklade za cíl představit úplný výčet nástrojů risk managementu, ale věnuje se pouze těm nástrojům, které by mohly být efektivně využity ve specifických podmínkách zemědělství. V části věnované nástrojům řízení rizik v zemědělství je průběžně uváděna situace v České republice a v zahraničí. Součástí studie je i podrobný popis metodiky identifikace příležitostí pro diverzifikaci, která byla vytvořena odborníky na zemědělství, potravinářství a rozvoj venkova v kanadské provincii Alberta. Tato publikace je základním přehledem o procesu řízení rizik a jednotlivá témata je samozřejmě možno dále rozpracovat. Publikace je vhodnou pomůckou pro poradce, podnikatele v zemědělství i ostatní relevantní zájmové skupiny. 3

6 Přehled zkratek AIDA CBOT CPM CRC ČSÚ DCE DG Agri EAFRD ESU EU FIA GAEC HRDP KBP LIFFE MATIF NISA NYSE OBHK OECD OP PBB PERT PGRLF PRV SAPARD SMR SWOT SZIF SZP USA WTO Agriculture Income Disaster Assistance (příjmová ochranná síť v Kanadě) Chicago Board of Trade (komoditní burza v Chicagu) Critical Path Method (deterministická metoda síťové analýzy sloužící k optimalizaci trvání projektu) Crop Revenue Coverage (pojištění příjmů za plodiny) Český statistický úřad Dalian Commodity Exchange (komoditní burza v Číně) Directorate-General for Agriculture and Rural Development (Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova v EU) European Agricultural Fund for Rutal Development (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) European Size Unit (jednotka ekonomické velikosti zemědělských podniků) Evropská unie Futures Industry Association (Asociace termínových obchodů v USA) Good Agricultural and Environmental Conditions (Pravidla dobrých zemědělských a environmentálních podmínek) Horizontální plán rozvoje venkova Komoditní burza Praha London International Financial Futures Exchange (Londýnská burza pro mezinárodní finanční termínové obchody) Marché a Terme International de France (komoditní burza v Paříži) Net Income Stabilisation Account (dotovaný spořící program pro zemědělce v Kanadě) New York Stock Exchange (Burza cenných papírů v New Yorku) Obchodní burza Hradec Králové Organisation for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Operační program Plodinová burza Brno Program Evaluation and Review Technique (stochastická metoda síťové analýzy pro určení pravděpodobnosti dodržení plánované doby realizace projektů) Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond Program rozvoje venkova Special Accession Program for Agriculture and Rural Development (Speciální akční program pro předvstupní pomoc v oblasti zemědělství a rozvoje venkova) Statutory Management Requirements (Zákonné požadavky na hospodaření) Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats (analýza silných a slabých stránek organizace, příležitostí a ohrožení) Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika Spojené státy americké World Trade Organisation (Světová obchodní organizace) 4

7 1 Terminologie řízení rizik Rizikologie, pokud se dá takto nazvat věda zabývající se riziky, je věda o nejistotách a neurčitosti. Nejednotnost a neurčitost panuje i v terminologii risk managementu, která se liší podle oblasti lidské činnosti. Neexistuje obecně uznávaná univerzální definice rizika, proto bude vhodné zaměřit se spíše na odlišnosti pojmů nebezpečí, nejistota, neurčitost, riziko, a krize. Některé definice přikládají pojmům riziko a nebezpečí stejný význam, nicméně o synonyma se nejedná. Rozdíl je patrný z premisy, že existence rizika je podmíněna hrozícím nebezpečím. Nejistota (uncertainity) se od neurčitosti liší tím, že je možno odhadnout pravděpodobnost výsledku buď analyticky, nebo empiricky na základě našich zkušeností s jevem v minulosti. Naproti tomu neurčitost (indeterminancy) je charakterizována tím, že nevíme, zda výsledek vůbec nastane a nelze jej ani odhadnout. Riziko je užší pojem než nejistota a je chápáno jako možnost vzniku události s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností (Ducháčková, 2005). Zejména je důležité upozornit na výraz pravděpodobnost, který riziko odlišuje od nejistoty. Jiná definice rizika říká, že riziko je situace, v níž existuje možnost vzniku nepříznivé odchylky od žádoucího výsledku, ve který doufáme nebo ho očekáváme (Smejkal, Rais, 2003). V obou výše uvedených definicích rizika se vyskytují slova možnost a odchylka. Říkáme-li, že událost je možná, říkáme vlastně, že její pravděpodobnost leží mezi hodnotou 0 (nemožnost výskytu nepříznivé odchylky) a 1 (jistota). K tomu je ještě nutno dodat, že se nevyžaduje změřitelnost pravděpodobnosti, pouze její existence, protože o výskytu některých jevů neexistuje dostatek historických údajů na vyčíslení pravděpodobnosti, nicméně tyto události už nastaly. Pravděpodobnost lze popsat příslušnou statistickou funkcí pravděpodobnostního rozložení jen při dostatku informací. V závislosti na povaze příslušného jevu či procesu rozlišujeme: tzv. čisté riziko (downside risk), tj. nebezpečí negativní odchylky od cíle, tzv. spekulativní riziko (upside risk), tj. možnost vzniku záporné i kladné odchylky od cíle. Podnikatelské riziko (business risk) je možno definovat tak, že skutečně dosažené hospodářské výsledky podnikatelské činnosti se budou odchylovat od výsledků předpokládaných, přičemž tyto odchylky mohou být: žádoucí (směrem k vyššímu zisku) nebo nežádoucí (směrem ke ztrátě); různé velikosti od odchylek malých, kdy se hospodářské výsledky blíží výsledkům předpokládaným, až k odchylkám velkého rozsahu - výrazný podnikatelský úspěch v případě žádoucí odchylky či výrazné finanční obtíže až úpadek v případě odchylky nežádoucí (Fotr, 2001). 5

8 Zatímco riziko je obvykle spojováno buď s pozitivním, nebo negativním výsledkem, všeobecně se předpokládá, že krize má pouze závažné negativní důsledky. Krizi (crisis) je možno definovat jako negativní důsledek vlivu rizikových faktorů. Z výše uvedeného plyne, že riziko bývá spojováno i s pozitivním výsledkem ve formě kladné odchylky od cíle, nicméně rizik, která mají duální povahu, není mnoho, a tudíž není nutné se jimi v textu dále systematicky zabývat. V této publikaci je k riziku přistupováno jako k potenciální ztrátě a proces řízení rizik je tudíž možné zjednodušeně definovat jako proces řízení ztrát, resp. proces minimalizace ztrát. 1.1 Klasifikace a kategorizace rizik Kromě rozdělení rizik na čistá a spekulativní rozlišujeme rizika objektivní a subjektivní. Objektivní riziko je nezávislé na konání a jednání lidí (přírodní katastrofa, blesk apod.). Subjektivní riziko existuje v závislosti na lidské činnosti bez ohledu na to, zda vědomé či nevědomé. Rizika mají příčinu ve změnách v okolí podniku a v podniku samém a vycházení ze dvou množin faktorů: Faktory vnějšího prostředí (politika, ekonomika, průmysl, technický a technologický vývoj, legislativa, konkurence, spotřebitelé atd.). Tyto faktory nejsou z úrovně podniku obvykle významně ovlivnitelné, ale lze se jim přizpůsobit. Faktory vnitřního prostředí firmy (vývoj nákladů a nákladovosti, sociálně-právní rizika, informační rizika vyplývající především ze selhání informačního systému atd.). Tato rizika lze ovládat. Moderní koncepce řízení rizik vychází z toho, že rizika se vyskytují ve všech funkčních oblastech podniku. Rizika je možné rozdělit také na finanční a nefinanční. Finanční riziko zahrnuje vztah mezi subjektem (jednotlivcem nebo organizací) a jměním či očekáváním příjmů, které mohou být ztraceny či zhoršeny. Finanční riziko je obvykle ovlivněno třemi faktory (Smejkal, Rais, 2003): subjektem, který je vystaven možnosti ztráty (někdo bude ovlivněn výskytem jedné události, např. povodně způsobily zemědělcům značné finanční škody), aktivy či příjmem, jejichž snížení hodnoty, zničení nebo změna vlastnictví jsou příčinou finanční ztráty (ten, kdo nevlastní nic hodnotného, není vystaven finančnímu riziku), hrozbou (nebezpečím), která může zavinit ztrátu (např. riziko vzniku druhotné platební neschopnosti). 6

9 Z hlediska pojistné teorie rozlišujeme: pojistitelná rizika, která jsou identifikovatelná, náhodná, kvantifikovatelná a matematicko-statisticky popsatelná, nepojistitelná rizika, která nesplňují podmínky pojistitelnosti a jsou ovladatelná pojištěnými osobami, a podmíněně nepojistitelná rizika, pokud některá pojišťovna má dostatek informací o nebezpečí a riziko pojišťuje, zatímco jiná ne. Na řízení rizik se tedy musí podílet celá organizace. V organizaci se objevují na rozličných úrovních různé druhy rizik, které se liší časovým horizontem působení a úrovní řízení, do které spadají. Strategická rizika (rizika řešená na nejvyšší úrovni řízení) např. velikost tržního podílu firmy, riziko fúzí a akvizic, joint ventures, rizika spojená s alokací zdrojů, lidským kapitálem, kapacitami, růstem podniku, krizovou komunikací. Operativní rizika (rizika řešená na nižší úrovni řízení) např. rizika v oblasti logistiky, informačních a komunikačních technologií, lidských zdrojů, výroby, obchodu, dodavatelských služeb, kvality, cenové politiky, rizika spojená s uspokojováním zákazníků, uzavíráním smluv, životním cyklem podniku atd. Na základě členění rizik na strategická a operativní je možné rozlišovat dvě různé úrovně risk managementu: Strategický risk management, který integruje a zastřešuje celý proces řízení rizik. Jde především o formulaci cílů, strategie, stejně jako o řízení celého procesu risk managementu. Operativní risk management, který se zabývá procesem systematické a průběžné analýzy podnikatelských rizik a následně jejich vlastním řízením. Podle rozsahu působení členíme rizika na: systematická rizika, postihující stejným způsobem všechny subjekty, a jedinečná rizika, která jsou specifická pro daný subjekt. V textu uvedená klasifikace rizik není úplná, záleží vždy na úhlu pohledu. Zároveň může být každé jednotlivé riziko zařazeno do několika výše uvedených kategorií rizik. 1.2 Rozměry rizika Z hlediska realizace rizika se rozlišují následující rozměry rizika (Ducháčková, 2005). 7

10 Okamžik realizace rizika. Tento rozměr má každé riziko - vznik náhodné události je spojen s určitým časovým okamžikem (požár, krupobití, smrt) nebo s časovým intervalem (přerušení provozu). Výskyt realizace rizika. Tento rozměr lze sledovat pouze u tzv. rizik s absolutní nahodilostí, u nichž k realizaci dojít může, ale nemusí. U rizik s relativní nahodilostí je známo, že k realizaci dojde, ale neví se, ve kterém okamžiku (např. smrt). Rozsah realizace rizika. Tento rozměr mají pouze ta rizika, která se mohou realizovat v plném i částečném rozsahu (např. majetková rizika). 1.3 Velikost rizika Velikost rizika ovlivňují 2 charakteristiky četnost (tj. častost výskytu) a závažnost (tj. velikost škody spojená s realizací rizika). Existují čtyři vzájemné kombinace těchto dvou charakteristik (Vilhelm, 2006): Schéma 1 Vztah četnosti a závažnosti rizika vysoká Závažnost nízká nízká Četnost vysoká NN (nezávažná, málo četná rizika) např. narození telete s genetickou vadou, NV (nízká závažnost, vysoká četnost), VN (vysoká závažnost, nízká četnost) např. škody způsobené krupobitím (vhodné pro pojištění), VV (vysoká závažnost, vysoká četnost) např. záplavy v záplavových oblastech. 8

11 2 Disciplíny rizikologie Věda zabývající se riziky je tvořena vzájemně provázanými disciplínami rizikovým inženýrstvím (risk engineering) a managementem rizika (risk management). Rizikové inženýrství je exaktním oborem, který využívá matematicko-statistický aparát, modelování a simulace k maximální možné kvantifikaci rizik a přípravě podkladů pro rozhodování. Uplatní se především ve fázi analýzy a vyhodnocení rizika. Risk management využívá výsledky rizikového inženýrství a s využitím ekonomických teorií a teorií řízení je orientován na ovládání rizika s cílem úplně nebo částečně eliminovat negativní vliv rizikových faktorů, případně využít duální povahy některých rizik k získání výhody. Jelikož jsou obě disciplíny na sobě vzájemně závislé, bude v dalším textu věnována pozornost oběma. 3 Cyklus řízení rizik v zemědělství Problematika řízení rizik je velice široká a podle oboru činnosti velice odlišná, nicméně ve své obecné podobě představuje řízení rizik řadu činností, které lze rozdělit do určitých fází, které se cyklicky opakují, přičemž určité fáze se mohou prolínat i paralelně. Proces řízení rizika znázorňuje schéma 2. Schéma 2 Cyklus řízení rizik 9

12 Cyklus řízení rizik logicky postupuje od identifikace rizik a vytvoření databáze faktorů rizika přes selekci nejvýznamnějších rizik až k hledání a aplikaci vhodných nástrojů na eliminaci rizik. Fáze identifikace rizik, analýzy rizik a vyhodnocení rizik se někdy souhrnně nazývají hodnocení rizik (risk assessment). Poslední fází je operativní řízení rizika (risk monitoring) spočívající v průběžném a nepřetržitém sledování stávajících i potenciálních faktorů rizika. Tato fáze, ač je ve schématu znázorněna jako poslední, musí být realizována paralelně s dalšími fázemi cyklu řízení rizik. 3.1 Identifikace rizik Nejprve je nutné vytipovat ta rizika, která mají nebo by potencionálně mohla mít vliv na podnik a jeho činnosti. Identifikace rizik (risk identification) je logicky prvním krokem cyklu řízení rizik. Tato fáze je nejdůležitější fází celého cyklu, protože poskytuje podkladový materiál pro další fáze a úspěch procesu řízení rizik závisí na jejím pečlivém zpracování. Náročnost spočívá i v tom, že se nejedná o jednorázovou akci, ale o průběžné hledání nových rizik. Pro tuto fázi je nezbytná určitá míra kreativity, protože rizika nelze identifikovat jen na základě předchozích zkušeností (budoucnost se může výrazně od minulosti odlišovat). Výchozím bodem této fáze je rozčlenění podnikatelské činnosti do dílčích aktivit a stanovení oblastí zranitelnosti a potenciálních problémů. Je potřeba brát v úvahu nejen interní rizika, ale také rizika externí. Výsledkem této fáze by měl být písemně zpracovaný přehled všech rizikových faktorů, tj. vytvoření tzv. katalogu rizik. Katalog obsahuje pouze portfolio rizik bez ohledu na pravděpodobnost jejich výskytu. V praxi se používá několik více či méně složitých nástrojů identifikace rizikových faktorů. Je vhodné kombinovat více nástrojů najednou. Brainstorming. Metoda brainstorming, kterou lze do češtiny přeložit jako bouře mozků, je používána od 30. let 20. století. Je to systematicky vedená rychlá diskuze mezi experty různého zaměření s cílem podnítit tvůrčí myšlenky a nová řešení týkající se předem zvoleného problému (Potůček M. a kol., 2006). Během diskuze dochází ke generování reálných nebo i dokonce nereálných alternativ, protože celý proces směřuje k nápadu, nikoliv k řešení. K tomu, aby bylo docíleno co největší originality nápadu, je zapotřebí co nejpestřejší skupina účastníků. Odborníci v daném oboru by měli tvořit 50 % účastníků, 30 % odborníci z příbuzných oborů a 20 % tvoří laici. V zájmu dosažení co nejlepších výsledků by měla být dodržena následující pravidla. Zákaz kritiky znamená, že kritická fáze je oddělena a probíhá až na závěr při vyhodnocování záznamu diskuze, Uvolnění fantazie účastníci sezení se mohou vyjadřovat svobodně a volně. 10

13 Vzájemná inspirace - každý účastník se má snažit rozvíjet myšlenky druhých, navazovat na ně. Převaha kvantity návrhů nad kvalitou je hlavním posláním diskuze. Všechny návrhy a nápady jsou zapisovány tak, aby je všichni účastníci mohli vidět a reagovat na ně. Schéma 3 Fáze brainstormingu Během let vzniklo několik modifikací brainstormingu, které všechny mají základ ve využití kreativního myšlení. Příkladem může být brainwriting (nápady a náměty jsou vyjadřovány písemně), brainwriting pool (nápady jsou napsány na nástěnce a každý může připsat svůj nápad, případně existující nápad rozvinout) nebo visuální brainstorming (jednotlivci své nápady malují). Brainstorming je využitelný například pro následnou tvorbu scénářů nebo analýzy dopadů trendu. Kontrolní seznamy (checklists). Kontrolní seznamy jsou přehledem všech potenciálních rizikových faktorů tříděných podle zdrojů rizika. Myšlenkové mapy (flowcharting, mind mapping). Tzv. flowchart je jakýkoliv diagram, který usnadňuje hledání, zkoumání a hodnocení souvislostí mezi dvěma a více jevy a procesy. Tato analýza vychází z toho, že riziko většinou neexistuje izolovaně, ale obvykle se jedná o určité kombinace rizik, a že podnikové procesy jsou do určité míry provázané. Kauzální analýza pomůže odhalit rizikové faktory, u kterých příčinná souvislost s určitou podnikovou aktivitou nebyla dosud známa. Běžně využívaným flowchartem je tzv. Ishikawův diagram (též diagram rybí kostra, fishbone diagram), který znázorňuje, jak různé hlavní příčiny a vedlejší příčiny (žebra diagramu) působí na vznik určitého problému (hlava diagramu). Diagram se konstruuje na setkání expertů vedených analytikem. 11

14 Schéma 4 Ishikawův diagram Hlavní příčiny Hlavní příčiny Vedlejší příčiny Problém Vedlejší příčiny Hlavní příčiny Hlavní příčiny Postauditování realizovaných projektů je retrospektivní analýza a hodnocení minulých projektů dle hesla chybami se člověk učí. Interní audit a controlling. Cílem je poskytnout nezávislé zhodnocení přiměřenosti, využívání a účinnosti opatření zavedených managementem podniku. Výsledkem procesu identifikace rizika je stanovení široké palety rizikových faktorů, které mohou být různým způsobem tříděny (např. podle výše uvedené klasifikace rizik, dle věcného obsahu). 3.2 Analýza rizik Vzhledem k velkému počtu identifikovaných rizikových faktorů je potřeba stanovit priority a v dalších fázích se zabývat pouze klíčovými oblastmi rizika. V této fázi přichází na řadu rizikové inženýrství s převážně exaktními analytickými metodami, které mají základ v teorii pravděpodobnosti a statistice Stanovení významnosti rizika Stanovení významnosti rizika je rovněž náročná fáze cyklu řízení rizik, především z hlediska znalosti matematicko-statistických metod a oblastí, kterých se rizika týkají. Optimální je proto použít metodu expertního hodnocení, která spočívá v odborném posouzení významnosti rizikových faktorů specializovanými pracovníky ze dvou hledisek: pravděpodobnosti výskytu faktoru rizika a intenzity negativního dopadu na podnik a jeho hospodářské výsledky. 12

15 Rizikový faktor je tím významnější, čím je větší pravděpodobnost jeho výskytu a velikost negativního dopadu. Podporou expertnímu hodnocení může být grafické zobrazení, jehož výhodou je především přehledné znázornění významnosti rizik. Postup grafického zobrazení je následující: - Ze seznamu identifikovaných rizik jsou vybrána rizika, která připadají pro určitý podnik (projekt) v úvahu a jsou zařazena do určité kategorie rizik dle věcného třídění (cenová, produkční apod.). - Pro každé riziko je odhadnuta pravděpodobnost jako průměr z odhadů expertů nebo každého člena projektového týmu. - Pro každé riziko je nutné zároveň určit velikost dopadu, pokud nastane, a pravděpodobnost jeho výskytu. Doporučuje se velikost dopadu a pravděpodobnost uspořádat do následující tabulky. Schéma 5 Významnost faktorů rizika Pravděpodobnost výskytu Negativní dopad Velmi vysoká Vysoká Střední Malá Nepatrná Velmi velký 5 Velký 4 Střední 3 Malý 2 Zanedbatelný 1 - Velikost rizika je v tabulce odstupňována odstíny. Čím tmavší je políčko, tím je riziko větší. Méně významná rizika mohou být opakovaně hodnocena a tříděna podle sekundárních priorit. Náročnost této metody spočívá zejména v nutnosti zajistit si odpovídající experty. Mohou to být buď odborníci v oblasti pojištění, kteří mají zpracované statistiky škodních průběhů a vypočítány pravděpodobnosti výskytu rizik, odborníci z profesionálních poradenských agentur (soukromých firem, výzkumných ústavů), kolegové z jiných podniků nebo akademičtí pracovníci. Vždy se musí jednat o pracovníky, kteří mají potřebné znalosti a zkušenosti v oblastech, kam jednotlivá rizika spadají. Jelikož je řízení rizik orientováno na budoucí vývoj, je tato fáze založena na odhadech různých veličin, které jsou nutné pro další rozhodování. Podle dostupnosti podkladových dat rozlišujeme dva základní postupy. Analytický odhad, při kterém je využíván matematický aparát k popisu šetřeného jevu. Může být buď 13

16 o apriorní, který je založen na znalosti historického vývoje stejných, popřípadě obdobných jevů (jev je a priori, tj. předem, znám), nebo o aposteriorní, kdy se souhrnný jev odhaduje do budoucna na základě znalosti chování dílčích jevů. Empirický odhad, který je aplikován, pokud nejsou k dispozici relevantní data pro analytický odhad. Princip spočívá v kvalifikovaném odhadu, založeném na zkušenosti. Další metodou stanovení významnosti rizik je analýza citlivosti (sensitivity analysis). Principem analýzy citlivosti je zjišťování, jak se mění určité klíčové ekonomické kritérium (zisk, výnosnost vložených prostředků, peněžní tok apod.) při změně rizikového faktoru nepříznivým směrem o určité procento. Jde o to stanovit, v jaké míře určité změny faktorů (objem produkce, prodejní ceny výrobků, ceny základních surovin, materiálů a energií, úrokových a daňových sazeb apod.) ovlivňují zvolené ekonomické kritérium projektu. Ty rizikové faktory, na jejichž stejné relativní změny (např. o 10 %) je ekonomické kritérium nejcitlivější, jsou vyhodnoceny jako nejvýznamnější (dojde např. k největšímu poklesu zisku). Analýza citlivosti je určena především pro analýzu rizik podnikatelských projektů. Její nevýhodou je skutečnost, že je dostatečně účinná pouze v případě, že podnik používá pro finanční řízení vhodné počítačové systémy, protože v hospodářské praxi je počet rizikových faktorů vysoký (obvykle desítky) a ruční propočty by byly pracné. Analýza citlivosti je podrobněji rozebrána v kapitole věnované řízení rizik podnikatelských projektů (kapitola 5) Kategorie rizik v zemědělství Pro účely stanovení významnosti rizik je dobrým vodítkem kategorizace rizik. Některá rizika jsou společná pro zemědělství i pro podnikání v jiných oborech, jiná jsou specifická pouze pro zemědělství. Následující schéma znázorňuje nejvýznamnější druhy rizik, která determinují rozhodování o hospodaření v zemědělských podnicích, nicméně v zásadě lze identifikovat dvě základní skupiny rizik, která nejvíce ovlivňují podnikání v zemědělství. Rizika přírodní (natural risks) jsou stále aktuálnějších problémem, protože pro období posledního desetiletí je typické, že se zvyšuje četnost a závažnost dopadů přírodních pohrom (zemětřesení, laviny, sesuvy půdy, povodně aj.) a nepříznivých povětrnostních podmínek (např. mráz, kroupy, led, déšť, sucho). Rizika tržní (market risks) vyplývají především z politiky Světové obchodní organizace (WTO), která směřuje k liberalizaci světového obchodu a růstu cenové volatility zemědělských komodit (a tím i nárůstu příjmové nejistoty), a ze změn Společné zemědělské politiky EU. 14

17 Schéma 6 Kategorie rizik v zemědělství Rizika personální riziko smrti nebo zranění farmáře (podnikatele v zemědělství) nebo jeho zaměstnanců, riziko selhání managementu i řadových zaměstnanců apod. Tato rizika jsou běžná u všech podnikatelů a zaměstnanců a lze je eliminovat účinným řízením lidských zdrojů. Rizika majetková rizika spojená se ztrátou nebo znehodnocením vybavení, staveb nebo ostatního majetku užívaného k podnikání. Vhodným nástrojem eliminace těchto rizik je pojištění majetku. Rizika produkční, do kterých spadají rizika nepříznivého průběhu počasí, přírodních katastrof, hromadných onemocnění zvířat, napadení porostu chorobami a škůdci, dále technologická a technická rizika a rizika dostupnosti kvalitních vstupů do výroby. Rizika produkční je možno dále dělit na pojistitelná a nepojistitelná. Produkční rizika jsou nejčastěji měřena variabilitou výnosů, nepravidelností vztaženou k průměrně dosahovaným výnosům. Výnosová rizika plodin závisí především na regionu, převládajícím klimatu v něm, půdním typu a pěstební technologii. Rostlinná výroba je v porovnání s živočišnou výrobou ve větší míře ovlivněna působením počasí. Rizika v živočišné výrobě spočívají hlavně v nebezpečí nákazy, selhání strojů (krmení, dojící technika apod.) a nedostatečných hmotnostních přírůstcích. Cenová (ekonomická) rizika rizika růstu cen vstupů do výroby a kolísání nebo poklesu cen výstupů (zemědělských komodit). 15

18 Rizika institucionální rizika vycházející ze změn politiky s ohledem na regulaci podmínek pro podnikání (systémy organizace trhu, daňová a pracovněprávní legislativa apod.). Tato kategorie rovněž zahrnuje riziko nedodržení smluvních ujednání nebo opožděné výplaty podpor. Rizika finanční rizika rostoucích nákladů kapitálu, změny měnových kurzů, nedostatečné likvidity nebo poklesu hodnoty majetku sloužícího jako záruka úvěru. Rizika komerční vliv ostatních výrobních i nevýrobních subjektů národního hospodářství (spotřebitelé, konkurence). Rizika environmentální rizika vyplývající z negativních dopadů hospodaření na životní prostředí a z dopadů hospodaření jiných sektorů na zemědělství. Všechny kategorie rizik mají dopad na výsledek hospodaření podnikatelských subjektů. Rizika spolu vzájemně souvisejí a ovlivňují se. Například institucionální riziko změny politiky cenové podpory bude mít vliv na cenové riziko Měření rizik Po výběru klíčových rizik následuje stanovení jejich velikosti (risk estimation), které je nezbytným předpokladem pro rozhodování o zajištění. Při výpočtech je vždy důležité respektovat časový faktor, protože v průběhu času se riziko mění a pravděpodobnost vzniku události je nutné vztáhnout k určité referenční době. Cílem fáze měření rizik je odhad četnosti a závažnosti dopadů vybraných rizik a vytvoření žebříčku priorit podle hodnoty rizika. Fáze stanovení významnosti rizika a fáze stanovení velikosti rizika je možno sloučit do jednoho kroku. Ke stanovení velikosti rizika je možné využít řadu různě složitých postupů. Metody hodnocení rizik v oblasti ekonomiky podniků jsou založeny na výpočtu: bodů zvratu (též kritické body, nulové body, mrtvé body), kritického využití výrobní kapacity, koeficientu bezpečnosti, provozní páky a finanční páky. Body zvratu (break even points) je možno chápat jako operační prostor, který je vymezen změnami rizikových faktorů a při kterém je podnikatelská činnost zisková. Je tedy vhodné využít tento ukazatel jak při analýze dosavadních výkonů (ex-post analýza), tak při plánování podnikových procesů (ex-ante analýza). Nejčastěji se stanovují kritické body z hlediska objemu produkce a z hlediska prodejní ceny. 16

19 Bod zvratu z hlediska objemu produkce je roven takovému objemu výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům. Není dosahováno ani zisku ani ztráty. Stejně tak bod zvratu z hlediska prodejní ceny je taková výše této ceny, při které poklesne zisk na nulu. Čím je tento bod blíže předpokládané velikosti prodejní ceny, tím je velikost rizika vyšší. Analýzu bodu zvratu je možné provést pomocí nákladů a výnosů i pomocí příjmů a výdajů, tedy peněžních toků. V řadě podniků je peněžním výdajem pouze část fixních nákladů. Bod zvratu se tak posune směrem k počátku osy souřadnic. Graficky lze bod zvratu znázornit následujícím způsobem. Schéma 7 Znázornění bodu zvratu při stanovení velikosti rizika tržby, náklady, tržby zisk (Kč) zisk celkové náklady ztráta fixní náklady bod zvratu objem produkce (t) Matematicky je možné bod zvratu odvodit následujícím způsobem. Vycházíme z předpokladu, že nulového zisku je dosaženo, když T (tržby) = N (náklady) * platí tedy p q = v q + F, kde p = prodejní cena jednotky produkce, q = objem produkce, v = výše variabilních nákladů na jednotku produkce, F = celková výše fixních nákladů za počítané období. * Pro zjednodušení jsou místo výnosů do výpočtu zahrnuty tržby, které tvoří nejdůležitější část výnosů. 17

20 Z této rovnice lze jednoduše vyjádřením příslušné neznámé odvodit obecný vztah pro výpočet: a) bodu zvratu z hlediska objemu produkce q k F = p v b) bodu zvratu z hlediska prodejní ceny v q + F p k = = v + q F q Čím vyšší je podíl fixních nákladů, tím výše se nachází bod zvratu (za jinak nezměněných podmínek) a tím vyšší je riziko spojené s jeho dosažením. Ve výrazu pro výpočet bodu zvratu objemu výroby je důležité si všimnout jmenovatele (p v), který je vlastně příspěvkem na úhradu fixních nákladů a zisku. Ze vzorce pro výpočet bodu zvratu z hlediska prodejní ceny zase vyplývá, že bodu zvratu je dosaženo, když se cena rovná průměrným nákladům (tj. součtu fixních nákladů připadajících na jednotku produkce a variabilních nákladů na jednotku produkce). Vysoké hodnoty kritických bodů jsou nepříznivé, protože by již menší poklesy produkce, resp. prodejní ceny vedly ke ztrátovosti podnikatelského projektu. Příklad Předpokládaná prodejní cena potravinářské pšenice (p) = Kč/t Variabilní náklady (v) = Kč/t Roční fixní náklady (F) = Kč Plánovaný roční objem produkce potravinářské pšenice (q) = t q K = = 1000 t Kritický bod z hlediska objemu produkce činí t pšenice za předpokladu prodejní ceny Kč/t p K = = 2675Kč/t 3200 Kritický bod z hlediska prodejní ceny činí Kč/t pšenice za předpokladu ročního objemu produkce t za rok. 18