Ekonomické dopady domácího násilí na oběť a příklady mezioborové spolupráce

Transkript

1

2

3 Ekonomické dopady domácího násilí na oběť a příklady mezioborové spolupráce Výměnou zkušeností k efektivní pomoci Publikace vznikla v rámci projektu podpořeného OP LZZ s názvem Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce přenos znalostí a zkušeností ze zahraničí Praha, CSSP

4

5 Obsah I. Ekonomické dopady domácího násilí na oběť v České republice Ekonomické dopady domácího násilí na oběť v České republice... 5 Úvod...5 Průzkum o výskytu domácího násilí v ČR...6 Ekonomické dopady domácího násilí v ČR...7 Cena za lidské emoce...7 Závěr Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí... 9 Rozvod/rozchod a chudoba Sociální dávky...11 Výživné Zdraví...13 Situace dětí v násilných vztazích Vzdělání Závěrem Bytová a sociální situace osob ohrožených domácím násilím v azylových domech Pohledy sociálních pracovnic z pražských azylových domů CSSP Jasmínová, ACORUS, ROSA Sociální a finanční situace klientek azylových domů možnost čerpání dávek Situace klientek jednoho pražského azylového domu Úřad práce ČR možnosti čerpání dávek Ekonomika a domácí násilí pohled z druhé strany Pomoc předluženým klientům a lidem v obtížné sociální situaci Kristýna Krušinská, Občanská poradna REMEDIUM Pomoc při osobním bankrotu při předlužení Peněžitá pomoc obětem trestné činnosti...38 II. Příklady mezioborové spolupráce Příklady dobré mezioborové spolupráce z Velké Británie Názory na systém ochrany MARAC MARAC a často kladené otázky před vstupem do multidisciplinárního týmu MARAC Postupné kroky při řešení případu v rámci procesu MARAC metodický dokument Jak se iniciuje projednání případu v rámci MARAC

6 6.5 Vysvětlivky k dotazníku na posouzení rizika DN (Risk Identification Checklist RIC) CAADA-DASH Risk Identification Checklist dotazník pro identifikaci rizik u oběti (ukázka textu dotazníku na vyhodnocení rizika domácího násilí) The Haven Wolverhampton a případ domácího násilí řešený ve spolupráci s MARAC...58 Úvod Příběh Abby Aktivity ze strany MARAC Závěr Projekt na posílení duševního zdraví obětí domácího násilí Projekt pro oběti domácího násilí s psychickým onemocněním...60 Životní dovednosti Evaluace...62 Výsledky Lze využít možností potírání domácího násilí z Velké Británie v České republice? Zkušenost z pracovní stáže ve Wolverhamptonu...63 Činnost Magistrátního soudu ve Wolverhamptonu Vídeňský program proti násilí Úvod Základní informace o vídeňském programu proti násilí...68 Pokud jde o strukturu, tvoří tento program tři prvky: Průběh vídeňského programu proti násilí Navázání kontaktu a úvodní rozhovor Prověřovací fáze Prověřovací fáze u MÄB Prověřovací fáze u Intervenčního centra IST Spolupráce mezi IST a MÄB v prověřovací fázi Fáze školení Náplň a průběh školení Opatření na podporu partnerky Spolupráce mezi IST a MÄB v průběhu školení Závěr školení Úspěchy a výzvy Vybraná klíčová statistická data k Vídeňskému programu proti násilí Seznam literatury

7 I. EkOnOmIcké dopady domácího násilí na Oběť V ČEské republice 1. Ekonomické dopady domácího násilí na oběť v České republice Jitka Poláková, profem, o. p. s Úvod V roce 2011 jsme vypracovali studii s názvem Kolik stojí Českou republiku domácí násilí. Do studie ekonomických dopadů domácího násilí jsme se pustili proto, že u nás dosud takováto studie, která by se zabývala dopadem domácího násilí na veřejné finance, chyběla. Jednoduše řečeno jde o to, kolik musí stát na domácí násilí vynaložit. Výskyt tohoto závažného společenského problému má kromě mnoha jiných negativ i obsáhlé dopady na státní finance. Vyjma objektivně vyčíslitelných nákladů na potírání domácího násilí a pomoc obětem domácího násilí je sem nutné také zahrnout trvalá poškození psychického a fyzického zdraví obětí, která se projevují ještě dlouho po ukončení násilí a která jde jen velmi těžko vyčíslit. V naší studii jsme je nazvali cena za lidské emoce. Na zpracování se podílely přímo ženy oběti domácího násilí. Záměrem studie je ukázat za pomoci ekonomických nákladů, o jak závažný problém se jedná a jak velké množství finančních prostředků odčerpává z veřejných rozpočtů. Prezentace domácího násilí (dále jen DN ) právě skrze jeho ekonomické důsledky by měla přispět k zařazení řešení tohoto společensky negativního jevu mezi úkoly s vyšší prioritou. Tato studie prostřednictvím veškerých informací o dopadech DN může podpořit tvorbu politických programů a přijímání rozhodnutí založených na relevantních informacích a analýzách. Znalost výše nákladů spojených s DN přispívá k porozumění významu všech aktivit, jakými jsou prevence, osvěta či pomoc obětem. Návrhy koncepce řešení DN potřebují být založeny na statistických a relevantních informacích, které tato pilotní studie přináší. Studie poskytuje relevantní odhad ekonomických nákladů, které se projevují v různých oblastech a odrážejí se v celé společnosti. Studie je také důležitým příspěvkem k plnění Národního akčního plánu prevence DN na léta (dále jen NAP ), kde jsou analýzy a studie v oblasti DN jednou z priorit. NAP vypracoval Výbor pro prevenci DN, který působí při MPSV. V tomto NAP se konstatuje, že absence koncepčního řešení DN má negativní ekonomické dopady na celou společnost, což se projevuje zvýšenými náklady v řadě rezortů. K této studii jsme se inspirovali v zahraničí, a to především v Rakousku a ve Velké Británii. V západních zemích vznikaly od 80. let na základě výzkumu dopadů DN na životy obětí a jejich dětí, a to jak fyzických, psychických, tak 5

8 i emocionálních. Závěry zahraničních studií poukazují na potřebnost systematicky sbírat ve všech společnostech údaje o nákladech DN, které by mohly sloužit jako podklad pro tvorbu politických programů a rozvoj všech preventivních opatření. Mezinárodně se odhady nákladů na DN velmi liší v závislosti na typu definice DN, typech nákladů, z nichž zahraniční studie vycházejí, a též v závislosti na použité metodologii. Průzkum o výskytu domácího násilí v Čr V únoru 2012 byl pro potřeby studie uskutečněn reprezentativní průzkum na vzorku žen v ČR ve věku let. Data byla sebrána s využitím online dotazníku, protože tato forma je vhodná nejen z hlediska úspory nákladů na tak rozsáhlý průzkum, ale zejména i s ohledem na jeho diskrétní téma. Dotazník měl celkem 22 otázek. V dotazníku nebyl explicitně používán termín domácí násilí, ale byly popsány situace, které jsou prokazatelně za formy DN považovány. Z průzkumu vyplynulo, že 43 % žen se někdy v životě setkalo s partnerským útlakem, 28 % žen se někdy v životě stalo obětí domácího násilí a 13 % žen se setkalo s partnerským útlakem v posledním roce. Ze vzorku žen tedy bylo 841 žen obětí domácího násilí, které dále popsaly rozsah posledního incidentu. Z popisu a analýzy naposledy prožitých případů DN, kterým byly ženy přímo ohroženy, vyplynuly informace o dopadech a následcích DN. Je z nich zjištěno, do jaké míry je do řešení těchto případů zapojena policie, soudy, zdravotnictví a neziskové organizace. Ze struktury a podílů posledních případů, které oběti prožily, je usuzováno, jaké je schéma všech případů DN v období jednoho roku. Nejvíce případů se zatím týká kauz popsaných s opakovaným ponižováním, vedoucím až k pocitu bezcennosti, což jako svůj poslední případ DN uvedlo 27 % žen. Fyzické napadení uvedlo 20 % obětí a na třetím místě je pronásledování s podílem 12 %. Ukázalo se, že ve skutečnosti se jen minimum případů DN dostane do rukou kompetentních odborníků/-ic, kteří umějí poskytnout radu a pomoc. Do jaké míry je DN skryto před ostatními osobami, nikoli však před dětmi, ukazuje podíl 26 % žen. Ačkoli DN prožily, nechaly si tuto skutečnost v posledních případech pouze pro sebe, s nikým o své situaci nehovořily. Z údajů výzkumu zřetelně vyplývá, že DN i ve svých nejzávažnějších formách zůstává skryto před okolím a institucemi, kde je možné hledat pomoc. Úrazy s fyzickými a psychickými následky jsou nejen velmi častými, ale i závažnými následky DN. Potvrzují to údaje průzkumu, při kterém bylo zjištěno, že 58 % posledních případů DN skončilo s psychickými důsledky nebo fyzickými zraněními. To znamená, že za rok je fyzicky zraněno nebo trpí psychickými obtížemi v důsledku DN žen. Z průzkumu vyplynulo, že v ČR čelilo nějaké formě DN od 18. roku věku až do současnosti 40 % žen. V přepočtu na populaci to znamená, že 1,4 milionu žen v ČR někdy v životě alespoň jednou zažily DN, kdy se staly přímo ohroženými oběťmi. 6

9 Ekonomické dopady domácího násilí v Čr Ekonomické dopady DN jsme ve studii odhadovali ve všech oblastech, ve kterých se i podle zahraničních studií koncentruje nejvyšší podíl nákladů vyplývajících z pomoci a péče o oběti DN. Proto jsme se u nás zaměřili na oblasti, kde jsme v souladu se zahraničními studiemi očekávali nejvyšší podíl nákladů, které jsou hrazeny převážně z veřejných rozpočtů. Náklady jsme vztáhli k roku 2010, neboť v době zahájení analýzy již byl rokem uzavřeným, z něhož bylo možné získávat statistiky a další informace z veřejně dostupných zdrojů. Ve studii jsou odhadnuty náklady: 1. policie 2. státních zastupitelství 3. soudů v trestněprávním i občanskoprávním řízení 4. přestupkových řízení 5. sociálních služeb 6. vyplacených podpor v nezaměstnanosti 7. zdravotnictví 8. na nemocenskou 9. na invalidní důchody 10. emocionální náklady osob ohrožených DN Ve studii nejsou zahrnuty náklady jako: 1. náklady na straně obětí, rodinných příslušníků 2. náklady na léky, placená ošetření u lékaře 3. náklady za zničené věci obětí 4. náklady způsobené pracovní neschopností u zaměstnavatele 5. nepřímé náklady všech zainteresovaných institucí 6. sociální dávky 7. invalidní důchody 8. ostatní zdroje neziskových organizací 9. náklady na právní služby Již byla zmíněna závažnost DN s nezměrným vlivem na budoucnost oběti. Proto pro legitimní zvýšení váhy ekonomických dopadů nelze opomenout hodnotu nefinanční újmy obětí. Hodnota těchto dopadů je proto ještě mnohem víc na spodní hranici opravdových nákladů, neboť není zatím možné vyhodnotit kompenzaci za všechny následky, které se často objevují s odstupem času. cena za lidské emoce Na otázku, co stojí lidské emoce, lze jen těžko uvádět finanční částky. Především psychické následky jsou nevratné a nenapravitelné. Útrapy z týrání, které vždy přinášejí fyzickou či psychickou bolest, citová utrpení, deprivaci, traumatické poruchy a mnohé další, se už nikdy v životě nedají vrátit ani zcela vymazat. Je nutné si uvědomit, že citové vjemy obětí DN jsou pocitově většinou nesdělitelnými prožitky, se kterými každá zůstane sama až do konce svého života. Nelze je podceňovat, protože často znamenají predispozici nebo urychlení vážných, někdy i neléčitelných nemocí. Emoce, které se prvotně projevují v mentální po- 7

10 době, následně pokračují k psychosomatickým a somatickým poruchám. Mezi nejčastější patří cévní, kardiovaskulární, metabolická či jiná závažná onemocnění. I když navenek vypadají uzdravené, z hlediska psychického zdraví jde o citelné a nenapravitelné jizvy. I to je cena negativních emocí. Odrážejí se však nadále u dalších generací, jako nekonečný bludný kruh, neboť u DN bývají v mnoha případech také přítomny děti. I děti se bohužel musejí potýkat s těmito emocemi, buď v přímé účasti při incidentu, nebo za pokojovou zdí, přes kterou je všechno zřetelně slyšet. Z výzkumu, který je součástí studie, vyplývá, že finanční konsekvence za emoce dotázané ženy vyčíslily částkou 19 miliard 250 milionů korun. Tuto sumu je však třeba vnímat jen jako spodní hranici, ale opět pouze jako přibližnou. Zejména i proto, že v momentě dotazu nejsou ještě čitelné jiné a většinou kontinuální zdravotní důsledky, které u obětí vzniknou třeba až za několik let. Závěr Celková částka ekonomických dopadů DN v České republice v roce 2010 byla odhadnuta na 1 328,2 milionu Kč. Největší část nákladů leží v oblasti zdravotnictví a v oblasti civilních soudních řízení. Významné částky spojované s domácím násilím jsou zaznamenány také v oblasti poskytování dotací na sociální služby a vyplácené podpory v nezaměstnanosti. Pro výše uvedené oblasti je společné, že zde neexistují oficiální statistiky a způsoby klasifikace případů, které by pomáhaly odhalovat skryté případy DN a zpřesňovaly tak odhady nákladů DN v těchto oblastech. Domácí násilí může být snadno a neprávem považováno za méně významný společenský problém, když bychom vycházeli pouze ze započítání nákladů, které jsou zaznamenány a sledovány v oficiálních statistikách policie, státních zastupitelství, soudů v trestněprávních řízeních a při přestupkovém řízení. Náklady v těchto oblastech nejsou zanedbatelné, ale ukazují pouze malou část nejzávažnějších případů DN, které se ve společnosti vyskytují. Úplnou představu o významnosti a dopadu DN na společnost je možné získat, pokud do nákladů zahrneme i lidské a emocionální náklady, které jsou finančním vyjádřením strádání a utrpení prožívaného oběťmi DN. Proto doporučujeme vypracování a zavedení způsobu jednotného sledování výskytu DN a odhadování ekonomických dopadů celého spektra kriminálního nebo společensky nežádoucího jednání, které DN přináší. Na základě takových výsledků bude možné stanovovat priority a plánovat konkrétní akce pro zlepšení situace a vyhodnocovat jejich efektivitu. Vzorem řešení může být systém využívaný ve Velké Británii, který mimo jiné ukazuje vývoj ekonomických dopadů v oblasti DN mezi lety 2001 a Snížení výskytu domácího násilí ve Velké Británii (o 53 %, zatímco celková násilná kriminalita poklesla pouze o 23 %) bylo dosaženo částečně díky změně mediálního obrazu, rozvoji a přizpůsobení veřejných služeb, častějšímu dotazování na příčiny vzniku ošetřovaných zranění, vzniku specializovaných zdravotnických center zaměřených na sexuální násilí. V důsledku toho neklesají, ale naopak rostou náklady na poskytování těchto veřejných služeb, avšak klesají dopady na ekonomiku vlivem omezené ekono- 8

11 mické aktivity obětí a dopady na celou společnost vyjadřované emocionálními a lidskými náklady DN. Proto je možné investice do veřejných služeb zaměřených na snižování výskytu DN považovat za efektivní. Doporučujeme tedy investovat do zlepšování a přizpůsobování veřejných služeb, do prevence a změny mediálního obrazu, protože, jak ukazuje příklad Velké Británie, již v krátkém horizontu několika let je možné vidět pozitivní výsledky těchto aktivit. CELKOVÝ PŘEHLED NÁKLADŮ Oblasti nákladů v milionech Kč Zdravotnictví 545,9 Soudy civilní řízení a trestní řízení 314,2 Podpora v nezaměstnanosti 210,2 Dotace na poskytování sociálních služeb 190,4 Policie 32,3 Nemocenské 25,6 Státní zastupitelství 7,7 Přestupkové řízení 1,9 Celkem náklady 1328,2 2. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí Adriena Gabrielová, profem, o. p. s. Studie Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí (vydala pro- Fem, o. p. s., 2012) byla zpracována v rámci stejnojmenného projektu podpořeného Nadací Open Society Fund Praha. Studie zviditelňuje a pojmenovává situaci skupiny lidí, která je v souvislosti s chudobou nahlížena jen okrajově, ve skutečnosti je ale vystavena obzvlášť velkému riziku chudoby, a to jsou ženy postižené domácím násilím a jejich děti. Ve spolupráci s organizacemi sítě Koordona byla zpracovávána data po vzoru rakouské studie¹. Identifikace problémů se zaměřila na oblasti: zdraví, vzdělání, bydlení, rozvod a rozchod, psychosociální podpora a poradenství a právní pomoc. Účelem této studie je ukázat, jak silně se spouštěče chudoby vzájemně posilují a jak těžko postižené ženy nacházejí cestu z této obtížné životní situace. 9

12 Chudoba je velmi složitá problematika, která zahrnuje velké množství fenoménů, jako například neschopnost uspokojit základní potřeby, nedostatek vzdělání a dovedností, špatné zdraví, podvýživu, nedostatečnou kvalitu bydlení, nedostatečnou hygienu, násilí a kriminalitu. Chudoba je často přirovnávána k bludnému kruhu její důsledky se pro další generace stávají samotnými příčinami tohoto socioekonomického statutu. Ženy postižené domácím násilím mohou především po odchodu od násilného partnera zchudnout z více důvodů. Většinou se ocitají bez finančních prostředků a bez bydlení, přístup na trh práce je pro ně z mnoha důvodů pak velmi obtížný. Pro ženy migrantky je situace téměř neřešitelná. Jejich existence a povolení k pobytu většinou závisí zcela na násilném partnerovi, proto u něj často zůstávají nebo se k němu musí vrátit, nechtějí-li být odsunuty. Chybějící krizová lůžka a vhodné azylové ubytování situaci vyhrocují. Žena po odchodu rovněž v mnohých případech nešťastně vypadává ze systému sociálních dávek. Vzhledem k tomu, že studie je velice obsáhlá, budou na následujících řádcích představeny stručně některé oblasti, kterými se studie zabývala. rozvod/rozchod a chudoba Nejnebezpečnější fází pro ženy a děti je doba rozchodu, resp. rozvodu. Odchod z násilného vztahu znamená pro mnohé ženy s dětmi začátek života jako samostatně vychovávající rodič to je skupina s nejvyšším rizikem chudoby. Řada žen ztratí rozchodem/rozvodem své ekonomické zajištění, sociální kontakty a v případě migrantek právní základ pro legální pobyt v zemi. Po rozchodu se pak rodina se dvěma příjmy, kde žena vydělává méně a přitom ještě pečuje o děti a domácnost, mění na rodinu s jedním menším příjmem a zároveň péče o děti a domácnost zůstává. Je také faktem, že mnoho žen je díky nerozvíjení své profesní kariéry z důvodu péče o děti znevýhodněno na trhu práce. Také výzkumy u nás ukazují, že ženy rozvodem ekonomicky ztrácejí, zatímco muži postupem času na rozvodu vydělávají (byť subjektivně to vnímají opačně). Muži si totiž ve velké míře zachovávají svou dosavadní práci a díky ztrátě rodiny získají větší časový prostor, který mohou věnovat své kariéře. I přesto, že musí platit výživné, zůstává jim pro jejich potřebu více peněz než v době před rozvodem². Pokud je ale žena v době odchodu od násilného partnera na mateřské či rodičovské dovolené, je pro ni rozchod z hlediska chudoby krizovým momentem. Mnoho žen si nemůže dovolit nechat se v řízení o rozvodu, o výchově a výživě dětí a při vypořádání společného jmění zastupovat advokáty. Často přistupují na rozvody dohodou a nevýhodné smlouvy o vypořádání majetku, protože už chtějí mít co nejdřív klid od násilného partnera a jeho útoků, které po jejich odchodu velice často ještě zesílí. Mají jediný cíl skončit co nejdříve nekonečné tahanice u soudu, kde musí znovu otevírat staré bolesti. Násilní partneři donekonečna podávají opakované návrhy na změnu úpravy výchovy a výživy nezletilých dětí, a to i v případech, kdy se předtím o děti moc nezajímali. Tím oběť nadále terorizují a vysilují a také samozřejmě prodlužují soudní řízení. Bohužel také u nás stále panuje názor, že i otec, který páchal na matce dítěte domácí násilí, má právo se s ním stýkat, i když dítě bylo svědkem domácího násilí. I když se dítě styku s násilným rodičem brání, přesto je k němu 10

13 nuceno, což se projevuje obrovským psychickým zatížením, které má různé sociální a zdravotní důsledky. Pokud je žena ve finanční tísni, může požádat soud o ustanovení právního zástupce. Ale z našich zkušeností vyplývá, že advokáti ustanovení soudem nepracují ve většině případů efektivně. Případ je pro ně finančně nezajímavý, o problematiku domácího násilí se nezajímají a neznají ji. Práce s obětí domácího násilí není také jednoduchá z hlediska náročnosti, neboť díky traumatu, které zažila, má komunikace svá specifika. A navíc ženy, které vlastní nějaký majetek, byť k němu do rozdělení společného jmění nemají přístup, tohoto právního zástupce ustanoveného soudem ani dostat nemohou, protože nesplňují podmínku nemajetnosti. Základní potřebou po odchodu je pro začátek života bez násilí bydlení. Aby se vyloučilo pokračování domácího násilí, je potřeba, aby žena opustila co nejdříve společné bydlení s násilným partnerem. Hlavním problémem je nedostatek sociálních bytů s regulovaným nájmem, kde by žena mohla s dětmi trvale žít. Dočasné řešení pro ženy s dětmi je bydlení v azylovém domě, těch je ale u nás zoufale málo. Pro ženy je i obtížné po ukončení pobytu v azylovém domě sehnat bydlení, nájmy jsou vysoké a koupě vlastního bydlení je z finančních důvodů nemožná. Ženy pak musí bydlet v nevyhovujících podmínkách, nebo se sestěhuje více žen spolu, přičemž stísněnost není dobrá pro vývoj dětí. Projevuje se to na jejich zdravotním stavu a celkové životní pohodě. Přijetí klientek do azylových domů je většinou omezeno jejich věkem, zpravidla je tedy povolen pobyt osobám do 64 let. Například Rakousku mohou být ženy v azylovém domě ubytovány zdarma až 1 rok. U nás se stále potýkáme s problémem, kdy musí za svůj pobyt platit (byť hradí jenom náklady), protože dotace na sociální služby jsou nedostatečné. Kritická je vždy doba 3 měsíců od příchodu klientky do azylového domu, než si vyřídí sociální dávky a než je jí poskytnut doplatek na bydlení. A přitom právě první okamžiky po odchodu jsou pro ženu nejdůležitější, neměla by být vystavena dalšímu stresu, který vyběhání si sociálních dávek často představuje. Ubytování v azylovém domě je jen dočasné řešení, akutní pomoc, problém bydlení nijak neřeší. Proto by bylo u nás dobré vystavět síť přechodného, cenově dostupného startovacího bydlení pro ženy, které odcházejí z azylových domů. sociální dávky Přiznání mnoha sociálních dávek je ponecháno na uvážení konkrétní sociální pracovnice, která o ní rozhoduje. V praxi se tak setkáváme s tím, že některá sociální pracovnice a priori nepřizná např. dávku mimořádné okamžité pomoci na základě momentálního subjektivního pocitu. Máme i klientku, která se tak bála nepříjemné sociální pracovnice, že u ní odmítla žádat o jakoukoli dávku. Každá sociální pracovnice si nárok na přiznání dávky vysvětluje po svém. Velmi špatné je i to, že některé dávky se dostávají zpětně (např. doplatek na bydlení). Dávka pak neplní funkci pomoci v nouzi a osoby v nouzi nemají na to, aby si např. bydlení předplácely (ostatně proto také o tuto dávku žádají). Přidělování dávek je u nás velmi komplikované a řada klientek na ně, ani s pomocí neziskových organizací, nedosáhne. Proto by situaci zlepšil jednotný metodický pokyn pro přidělování sociálních dávek v případě domácího násilí. 11

14 Častým problémem, se kterým se u našich klientek setkáváme, je i to, že manželky jsou zaměstnané u svých manželů podnikatelů, kteří za ně ale neodvádějí sociální a zdravotní pojištění a ani jim nevyplácejí žádnou mzdu (papírově však ano). Taková žena po odchodu od svého manžela nemůže získat podporu v nezaměstnanosti (měly jsme klientku, která nemohla dát výpověď svému manželovi, protože manžel cíleně nepřebíral poštu) a nemůže získat ani sociální dávky (má přece příjem a je papírově stále zaměstnaná) a ani dávky z nemocenského pojištění. Navíc má velké dluhy právě na nezaplaceném pojištění. Mnoho klientek nedosáhne na sociální dávky také z toho důvodu, že ve společném jmění je velký majetek, i když klientka k němu po odchodu od partnera nemá přístup. Výživné Mnoho rozvedených či rozvádějících se otců odmítá platit výživné, stále jeho výši zpochybňuje, zejména když rozchod iniciovala žena. Mnoho násilných partnerů ztrácí totiž nejen kontrolu nad svou manželkou, ale i nad svými financemi, které ve formě výživného mají bývalé partnerce dávat. Tím, že muži neplatí výživné, se ženy a jejich děti dostávají do dalších finančních potíží, a navíc musí sebe i své děti uživit samy. Násilní partneři donekonečna podávají opakované návrhy na změnu úpravy výchovy a výživy nezletilých dětí, a to i když se předtím o děti moc nezajímali. Mnoho rozvedených či rozvádějících se žen o výživné na sebe ani nepožádá (i když by na něj měly nárok), protože vědí, že taková žádost by jejich násilného (ex)partnera rozběsnila a spustila by řadu verbálních i neverbálních útoků. A na to žádná z těchto žen nemá sílu ani energii. Matky musí řešit neplacení výživného půjčkami, přečerpáním limitu na platební kartě, aby zajistily peníze na živobytí a zabezpečily potřeby vyživovaných dětí. Když otec po nějaké době zaplatí, musí pak matka zaplatit bankám a finančním institucím různě vysoké úroky a poplatky, které jim ale otcové nikdy neuhradí. To je také důvod, že matky jsou otcem dítěte často vydírané. Pokud nesplní jeho požadavky, nezaplatí jí výživné vůbec nebo nezaplatí včas. I když je otec odsouzen za neplacení výživného k nepodmíněnému trestu, nemusí ve vězení pracovat, a tudíž nemá výživné z čeho platit. Pokud je vězeň zaměstnán, hned po odečtení pojistného na sociální a zdravotní pojištění a zálohy na daň se mu strhává dlužné výživné. Ale většina otců se právě proto ani nenamáhá ve věznici pracovat. Věznice sama nemůže splácení výživného nijak ovlivnit. Z vězení pak matkám posílají výsměšné vzkazy, že z nich stejně nic nevyrazí. Například klientka, které bývalý partner posílal výhružné dopisy z vězení, mu je neotevřené zasílala zpět do věznice. Začal tedy alespoň na obálku psát výhrůžky, aby dosáhl toho, že na obálce si je žena musela přečíst, ať chtěla, nebo ne. Další složitou situaci řeší matky s dětmi, jejichž otcové jsou cizinci, kteří mají trvalý pobyt v zahraničí. Vymáhání výživného je zde momentálně téměř nemožné. Mnoha ženám by pomohl zákon o náhradním výživném, jehož návrh byl v České republice již několikrát předložen a projednáván. 12

15 Dle zákona by stát v rámci svých možností potřeby těchto dětí pravidelně zabezpečoval, ale nepřevzal by vyživovací povinnost rodičů na sebe. Stát by posléze dlužné výživné na neplatičích vymáhal zpět. Protože vymahatelnost práva je v České republice stále na nízké úrovni, stát je vůči dlužníkovi v lepší pozici než osamělý rodič. Zdraví Zdravotní následky domácího násilí na ženách i dětech jsou nepopiratelné a obrovské. Mají nejrůznější podobu přímé úrazy, dále jsou to různé zažívací problémy (žaludeční vředy, poruchy příjmu potravy, syndrom dráždivého tračníku), srdeční poruchy, chronické bolesti v různých částech těla, důsledkem sexuálního násilí jsou nejrůznější gynekologické problémy a vždy se objevují i psychické následky. Následkem dlouhodobého a opakovaného týrání to může být syndrom týrané oběti, tedy pocity bezmoci, zmatku, sebeobviňování, zvýšené zranitelnosti, pocity viny, emocionální labilita, sebedestrukce či deprese, frustrace, popírání situace, strachu z agresora, ale bez víry v nápravu. Zdravotní následky domácího násilí se projevují i velmi dlouho po ukončení násilí, řada následků bývá chronická či trvalá. Toto obrovské zatížení často brání ženám, aby si našly výdělečnou činnost, a získaly tak vlastní příjmy. Pokud práci mají, pak častá onemocnění vedou k napětí v práci a jsou častým důvodem její ztráty. Jelikož duševní stabilita je špatná, je pro ně těžší vyrovnat se v práci se stresem, což opět zvyšuje riziko výpovědi. Kromě bolestí, které musí ženy snášet, se podrobují zdlouhavému a nepříjemnému léčení, což pro ně jednak znamená další finanční výdaje, např. na ošetření, psychoterapii nebo léky, a navíc je léčení časově náročné. Klíčovou roli má i rychlá a efektivní zdravotní pomoc. Lékaři a zdravotní personál jsou často prvními lidmi, se kterými se žena setká. Kdyby tito zdravotní pracovníci byli schopni správně a rychle rozpoznat domácí násilí a poskytnout první pomoc a podporu při jeho řešení, mnoho případů by se podařilo řešit mnohem dříve. Proto je tak důležité začlenit téma násilí na ženách a dětech do vzdělávání a odborné přípravy lékařů, zdravotních sester a dalšího zdravotnického personálu. V poradnách se setkáváme s ženami, které jsou na tom finančně tak špatně, že si nemohou dovolit např. koupit pro sebe a děti léky, jít k zubaři, koupit brýle. Přitom to jsou mnohdy právě přímé následky domácího násilí (rozbité brýle, vyražené zuby). Mnoho těchto žen, které mají práci, se bojí být v pracovní neschopnosti, opět ze strachu ze ztráty zaměstnání a také z důvodů finančních, protože při pobírání nemocenské mají menší příjem. Proto raději přecházejí nemoci, což v dlouhodobé perspektivě jejich zdravotní stav ještě zhoršuje. Z naprosto stejných důvodů se bojí brát si volno v práci kvůli péči o své nemocné děti, na které mají ze zákona právo (ošetřovné), což má samozřejmě dopad na zdravotní stav dětí. I osoba v hmotné nouzi si musí hradit léky, což může být velká položka, na kterou nemá často peníze. Některé azylové domy půjčují svým klientkám alespoň na léky pro děti, popřípadě poskytnou klientkám i dětem základní léky. Lidé žijící v chudobě mívají podlomené zdraví a často se jim nedostává potřebné zdravotní péče a psychologické podpory. 13

16 situace dětí v násilných vztazích Děti, které jsou nuceny zažívat násilí v rodině, násilí na matce, jsou samy postiženy jak násilím, tak chudobou a sociálním vyloučením. Tyto zážitky násilí narušují a poškozují zdravý emocionální, duchovní a tělesný rozvoj. Vědecká šetření ukázala, že v 70 % případů, v nichž zažívají ženy násilí od svého partnera, jsou týrány také děti. O co závažněji je týrána žena samotná, o to horšímu násilí jsou vystaveny i děti. Ale i v případech, kdy děti nezažívají násilí na vlastním těle, je na nich pácháno násilí tím, že týrání a ohrožování svých matek zažívají. Oproti výrazným stopám po tělesném týrání nejsou zranění způsobená psychickým násilím hned dobře viditelná. Jednou z forem psychického násilí je zanedbávání, které je častěji než jiné formy násilí spojené s materiální nouzí a sociální marginalitou rodiny. Nízký příjem, nezaměstnanost, nemoc a špatné podmínky bydlení redukují síly rodičů, takže na potřeby a nároky dětí mohou jen těžko reagovat. Atmosféra vypjatá kvůli násilí zatěžuje všechny členy rodiny, i ty nejmenší. Z tohoto důvodu je dostatečný počet pečovatelských míst pro děti například ve školkách obzvlášť důležitý, aby se dětem dostalo kvalifikované péče mimo rodinu. Matky nejsou často z důvodu zažitého násilí schopny se o své děti postarat nebo je podpořit v jejich vývoji. Tyto deficity se ukazují nejpozději při zařazení do školy a dále se přiostřují během školní docházky: na základě jejich špatných výsledků jsou těmto dětem možnosti vyššího vzdělání uzavřeny. Vzdělání Nedostatek vzdělání znamená téměř vždy menší šanci na získání zaměstnání a pravidelného příjmu. Vzdělání nabízí cestu ven z chudoby, protože člověka vybaví sebedůvěrou a dovednostmi potřebnými k získání kvalitní práce. Lidé s vyšším vzděláním mají šanci získat dobře placené pracovní místo. Nízké příjmy rodiny osamělých matek uzavírají dětem přístup k vyššímu vzdělání. Tím dochází k tzv. reprodukci chudoby. Chudoba se tak přenáší na další generaci a děti, které pocházejí z chudých poměrů, nemohou dosáhnout takové kvalifikace, pro kterou mají předpoklady a schopnosti, proto si pak nemohou najít dobře placené zaměstnání. Závěrem Domácí násilí je politický a společenský problém. Proto i Česká republika věnuje tomuto jevu pozornost. Byla přijata nová legislativa týkající se domácího násilí a také sociální služby jsou v tomto směru podporovány. Jak ale ukazuje praxe hlavně neziskových organizací, které s ženami postiženými domácím násilím pracují, je ještě mnoho věcí v mnoha oblastech, které by bylo potřeba zlepšit. V naší zprávě jsme se zaměřily na propojení domácího násilí a chudoby žen a jejich dětí. V jednotlivých kapitolách věnovaných konkrétním problémům, které ženy postižené domácím násilím nejčastěji řeší, jsme se snažily poukázat 14

17 právě na ty problémy, které u nás nejsou dostatečně řešeny a které ženám, jež se rozhodnou vykročit z násilného vztahu, ztěžují život. I v naší republice převládají stereotypní postoje a chování, které se týkají rolí a povinností žen a mužů v rodině a ve společnosti a které ženy diskriminují. Diskriminace na pracovním trhu a samoživitelství patří mezi hlavní faktory fenoménu feminizace chudoby. Stále je u nás hluboce zakořeněný názor, že žena plní roli matky a pečovatelky a muž je především živitel rodiny. To ženy znevýhodňuje především na trhu práce, v kariérním postupu, v dosažení stejného finančního ohodnocení za práci a v rozdělení rodinných úloh. Co se týče žen a dětí, které jsou postiženy domácím násilím, je pro ně nejkritičtější fází doba rozchodu s násilným partnerem. Ze sdělovacích prostředků víme, že velmi často dochází k vraždě žen, kterou spáchají jejich (ex)partneři, a velmi často v tom hraje roli domácí násilí, které v těchto případech bohužel končí tím nejtragičtějším způsobem. Ženy stále nejsou, i přes zákonná opatření, proti domácímu násilí dostatečně chráněny. Z naší studie Chudoba u žen postižených domácím násilím a jejich dětí vyplynulo, že je u nás zoufalý nedostatek míst v azylových domech pro ženy postižené domácím násilím, nedostatek těchto azylových domů samotných a problémem je i to, že ženy si musí pobyt v azylovém domě platit (např. v Rakousku mají pobyt zdarma). Na to navazují potíže s poskytováním sociálních dávek, kdy některé dávky jsou u nás v současné době vypláceny na základě subjektivního uvážení sociálních pracovnic/-íků, což se ukazuje jako velmi diskriminující. Stává se tak, že v jednom městě žena ve stejné životní situaci dávku dostane a jiná žena v jiném městě ji nedostane. Bylo by proto přínosem, kdyby Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo metodický pokyn, který by tyto nerovnosti odstranil. S tím souvisí i přidělování sociální dávky, kdy není zohledněna zvláštní situace domácího násilí, dávky nejsou poskytovány okamžitě, ale až zpětně, což dohromady způsobuje nejeden problém. Ženy postižené domácím násilím a jejich děti jsou tak vystaveny chudobě. A přitom právě tato první pomoc po odchodu ženy od násilného partnera je jedna z nejdůležitějších. Významným problémem je u nás drahé bydlení, což vede k tomu, že nemálo žen je nuceno se po pobytu v azylovém domě vrátit k násilnému partnerovi, protože cenově dostupné bydlení není k dispozici anebo je ho jen velmi málo. Obrovskou pomocí pro tyto ženy by bylo vybudování startovacích, cenově dostupných bytů, kam by mohly být umísťovány po odchodu z azylových domů. Chudoba má mnoho rozměrů. Znamená nedostatek příjmů a materiálních zdrojů pro důstojný život, nedostatečný přístup k základním službám, jako je zdravotní péče, bydlení a vzdělávání, vyloučení z trhu práce a nekvalitní zaměstnaní. Tyto jevy jsou hlavními příčinami chudoby a vysvětlují, jak se jednotlivci a celé rodiny ocitnou v sociálním vyloučení. Řešení si vyžaduje přístupy procházející napříč celým spektrem politických programů. 15

18 3. Bytová a sociální situace osob ohrožených domácím násilím v azylových domech 3.1 Pohledy sociálních pracovnic z pražských azylových domů CSSP Jasmínová, ACORUS, ROSA Na projektových seminářích a workshopech věnovaných sociální situaci klientek v azylových domech se účastníci zástupci azylových domů shodli na tom, že v ČR ztěžuje klientkám a klientům azylových domů jejich situaci neexistence bytové politiky. Většina městských částí v hl. m. Praze má svou bytovou politiku více či méně postavenou na komerčním přístupu kdo ze zájemců nabídne víc peněz, získá nájemní bydlení a sociální byty městské části přidělují jen ve velmi omezené míře. Jedním z nejčastějších problémů při řešení domácího násilí v rodině či partnerství je bezesporu bydlení. Důvod je zcela zřejmý zajistit si nové bydlení je finančně velice náročné. Ve své praxi se setkáváme s klienty/klientkami, kteří by rádi ukončili násilný vztah, ale ze strachu, že po rozchodu s násilníkem skončí na ulici, v násilném vztahu raději zůstávají. Na území hlavního města Prahy existuje sice celá řada azylových domů, které jsou schopny zajistit krátkodobou či dlouhodobou ochranu a zázemí, nicméně pro řadu ohrožených klientů/klientek je toto řešení nepřijatelné. Důvody jsou nejrůznější, často mezi ně patří obava z dočasnosti řešení, strach ze ztráty soukromí, bezradnost, kam se uchýlit s dětmi po skončení pobytu. Běžná je při konzultaci úvaha typu: Na pár dní, týdnů možná i měsíců budu mít relativně klid, ale co dál? Jinou možnost bydlení nemám a návrat po delší přestávce k partnerovi již nebude vůbec možný nebo jen za cenu ponížení, prohry a celkového zhoršení situace Zejména u klientek matek se setkáváme s dalším typem úvahy: Raději vydržím pár facek, než bych dětem vzala domov a stěhovala se s nimi do azylu, možná by se mnou děti i odmítly jít a raději zůstaly s otcem, ten se ale o ně nedokáže postarat Vzít dětem domov konkrétně znamená přestěhovat se do jiného místa, snížit dětem kvalitu ubytování, narušit vazby mezi dětmi a jejich kamarády, změnu školky či školy a další nepříjemnosti. Při práci v Intervenčním centru se nám velice obtížně těmto ženám vysvětluje, že výskyt domácího násilí v rodině dětem ubližuje neporovnatelně více než přestěhování do menšího prostoru či změna školy. Setkávám se často s ženami, které řešení domácího násilí neustále odkládají a omlouvají to tím, že se s tím naučily žít. Pro účely semináře jsme chtěli získat informace, jak je to s nabídkou sociálního bydlení v městských částech hl. m. Prahy. Většina městských částí na naše dotazy nereagovala nebo se ozvaly, že sociální byty přidělují jen zřídka. Zkušenost AD Jasmínová je následující: z devíti žádostí o přidělení sociálního bytu uspějí ve své městské části pouze 1 2 klientky ročně. Z AD Jasmínová se v minulosti dočkaly sociálních bytů klientky s dětmi z městské části Praha 3, Praha 8, Praha 9 a Praha 11. Klientky po skončení ročního pobytu v jednom azylovém domě většinou odcházejí převážně do jiného azylového domu, protože si nemohou dovolit stan- 16

19 dardní bydlení. Majitelé soukromých bytů požadují většinou kauci v podobě několika nájemných, což je pro klientky azylových domů nepřekonatelná překážka. Dalším problémem je, že majitelé nechtějí zájemce o podnájem přihlásit k trvalému pobytu do bytu, což klientky připravuje o možnost požádat si na úřadu práce o příspěvek na bydlení. Podle sociální kurátorky Ivany Davidové z městské části Praha 12 je v tomto regionu podmínkou pro získání obecního bytu tíživá životní situace žadatele, současně trvalý pobyt v městské části v minimální délce 3 roky. S žádostí o pomoc s bydlením v případech DN se setkávají v průměru jedenkrát ročně. Dočasné zajištění ubytování pro ohroženou osobu matku s dětmi může tato městská část zajistit prostřednictvím organizace Proxima sociale a dále v azylovém bydlení pro matky s dětmi v budově Sociálních služeb MČ Praha 12. Matky s dětmi, které zažívají DN, jsou zde při podání žádosti o bydlení upřednostňovány. Propracovaný systém bytové politiky popisuje na webu i městská část Praha 2. Podle pracovnic azylových domů je nedostatek tzv. tréninkových bytů pro klientky, které nejsou zcela stabilizovány pro život v běžné společnosti a po odchodu z azylového domu by potřebovaly dlouhodobou podporu, pomoc a doprovázení při řešení problémů. Často jsou to matky s dětmi, které prošly opakovaně azylovými domy a s ohledem na trvající sociální nevyzrálost či poruchu osobnosti nejsou zcela soběstačné. Tyto ženy kolují dál azylovými domy a po čase vzniká jejich závislost na službě, tzv. azylový hospitalismus. Klientky s poruchou osobnosti nejsou přijímány do chráněných bytů, protože klientelu těchto zařízení tvoří lidé s duševním onemocněním, a třebaže mnohé projevy v chování u klientů z obou skupin se zdánlivě překrývají, tito lidí spolu nemohou existovat pod jednou střechou. 3.2 Sociální a finanční situace klientek azylových domů možnost čerpání dávek Mgr. Barbora Klasová, Azylový dům pro matky s dětmi Jasmínová, CSSP V souvislosti s přijetím žen do azylového domu se daří většinou dobře a rychle navázat účinnou spolupráci s příslušným úřadem práce a požádat o dávky: příspěvek na bydlení, doplatek na živobytí, případně mimořádnou okamžitou pomoc MOP. Díky spolupráci klientky a azylového domu s úřadem práce bývá finanční pomoc v tíživých situacích rychlá a skutečně okamžitá. Déle trvá vyplacení doplatku na bydlení DNB a příspěvek na živobytí PNŽ. Problém nastává, pokud referent na úřadě práce požaduje okamžité předložení soudního rozsudku o stanovení výživného otce dítěte, na což má nárok. Nicméně u týrané ženy, ženy, která je psychicky labilní, je vyřízení výživného dlouhodobou záležitostí často musí absolvovat několik sezení s psychology, sociálními pracovníky a právníky, než se odváží podat žalobu o výživné k soudu. V azylovém domě se nejdříve pracuje s aklimatizací nově příchozích žen, stabilizací základních životních potřeb zajištění stravy, oblečení pro děti, teprve po určité době lze s ženou mluvit o pozitivech kroku uvedení otce do rodného listu, podání návrhu na určení poměrů rodičů k dětem, případně podání 17

20 trestního oznámení pro neplacení výživného. Z pohledu sociálních pracovníků/ pracovnic chybí některým referentům/referentkám na úřadech práce větší flexibilnost při vyžadování podkladů pro žádosti o dávky a citlivější přístup ke klientkám zažívajícím domácí násilí. Každý případ si zaslouží individuální přístup. Tyto ženy jsou bez prostředků a zamítnutí žádosti o dávku je často vrací zpátky k partnerovi, s nímž zažívaly domácí násilí. Riziko chudoby klientek azylových domů vyplývá z jejich celkové nepříznivé situace. Běžně se stává, že navzdory stanovení výživného soudem otec neplatí ani po podání trestního oznámení pro neplacení výživného, a matka je s dětmi odkázána na dávky hmotné nouze. Tyto ženy se točí v začarovaném kruhu: nemají hlídání pro děti do 4 let věku a nemají šanci získat místo pro malé dítě v mateřské škole. Zůstávají dlouhodobě bez práce a bez financí. Při dnešní neexistenci bytové sociální politiky nemají možnost získat sociální byt od své městské části. Největší problémy mají matky bez jakéhokoliv rodinného zázemí, většinou kvalitně fungující matky pocházející z dětských domovů. Problémy s bydlením a nastartováním běžného života mají i sociálně nevyzrálé matky, matky s poruchou osobnosti a ženy na rodičovské dovolené bez spolupracujících otců, které čekají na umístění dětí do předškolních zařízení. kazuistika uživatelky azylového domu Jasmínová, paní m. Paní M. vyrůstala od dětství v náhradní rodině, biologičtí rodiče se o ni nestarali. V náročném období dospívání ztratila i náhradní rodinu a od 14 let vyrůstala bez jakéhokoliv rodinného zázemí v dětském domově. Po odchodu z dětského domova se paní M. brzy vdala a těšila se na své první dítě. Bohužel ale ve vztahu probíhaly značné, až dramatické neshody, manžel ženu opustil. Krátce na to jí zemřelo dítě. Osamocená a bolavá se musela starat paní M. o existenci dál pouze vlastními silami. Podala návrh na rozvod manželství. Posléze si našla druhý partnerský vztah, vdala se a opět čekala rodinu. Bohužel ani tento vztah neprobíhal šťastně. V 7. měsíci těhotenství druhý manžel paní M. opustil. Přežívala nějakou dobu sama, bydlela u známých a nakonec jí nezbylo, než se obrátit o pomoc na sociální službu. Věřila přitom, že to bude pouze na dobu dočasnou. Do azylového domu AD nastoupila paní M. s několikatýdenním kojencem. Od prvního dne pobytu byla paní M. rozhodnuta, že si co nejrychleji dá do pořádku své věci. Především se jednalo o záležitosti spojené s otcovstvím narozeného dítěte, kdy dítě bylo, díky neochotě manžela ke spolupráci v rozvodovém řízení, bez křestního jména. Během pobytu v AD dosáhla paní M. určení otcovství a přidělení křestního jména pro dítě, upraveny byly výchovné poměry po rozvodu. Paní M. rozšiřovala svou kvalifikaci ve vzdělávacím kurzu pracovník v administrativě. Průběžně se paní M. snažila hledat si bytové zázemí pro sebe a dítě opakovaně se osobně i písemně obracela na svoji mateřskou obec, ta ale žádné sociální byty nepřidělovala. Paní M. se dotazovala také na možnost přidělení bytu na MHMP. Přes určitý počáteční příslib byt v Praze klientce přidělen nakonec nebyl. Na tržní nájemné v roli matky na rodičovské dovolené bez jakéhokoliv rodinného zázemí neměla paní M. dostatečné finanční prostředky. Sociální pracovnice vnímaly paní M. po celou dobu pobytu v AD jako zcela nekonfliktní a milou uživatelku sociální služby, dokonce ochotnou pomáhat 18