RISK MANAGEMENT IN INSURANCE COMPANY

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání ŘÍZENÍ RIZIKA V POJIŠŤOVNĚ RISK MANAGEMENT IN INSURANCE COMPANY Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. František ŘEZÁČ, Ph.D. Autor: Hana SVOBODOVÁ Brno, březen 2007

2

3

4 Jméno a přijímení autora: Hana Svobodová Název diplomové práce: Řízení rizika v pojišťovně Název práce v angličtině: Risk management in isnurance company Katedra: Financí Vedoucí diplomové práce: Ing. František Řezáč, Ph.D. Rok obhajoby: 2007 Anotace v češtině Tato diplomová práce objasňuje problematiku řízení rizika v pojišťovně. Věnuje se pojmu riziko, obecným principům jeho řízení v podniku a uvádí, v čem spočívají specifika risk managementu v pojišťovně. Charakterizuje jednotlivé druhy rizik, kterým jsou pojistitelé při své každodenní činnosti vystaveni, a přibližuje, jakým způsobem tato rizika řídí největší komerční pojišťovna působící na českém pojistném trhu. Zabývá se současnou úrovní rizikového managementu v pojišťovnictví v České republice i ve světě a zamýšlí se též nad jeho budoucím vývojem. Anotace v angličtině The topic of this diploma thesis is the risk management in insurance companies. The thesis focuses on the term risk, general principles of risk management in a company and specifics of risk management in an insurance firm. It presents the characteristics of individual types of risks that an insurance company is exposed to and details the way these risks are managed in the biggest commercial insurance company on the Czech insurance market. The work further explores current levels of risk management in Czech Republic and worldwide and contemplates its future development. Klíčová slova v češtině: riziko, řízení rizik, snižování rizika, komerční pojišťovna, pojišťovnictví Klíčová slova v angličtině: risk, risk management, risk reduction, commercial insurance company, insurance

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řízení rizik v komerřní pojišťovně vypracovala samostatně pod vedením Ing. Františka Řezáče, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 24. června 2007 vlastnoruční podpis autorky

6 Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Františku Řezáčovi, Ph.D. za jeho vstřícný přístup, ochotu a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji České pojišťovně a.s. za poskytnutí výročních zpráv a informací nezbytných pro zpracování daného tématu.

7 Obsah Úvod RIZIKO Pojem riziko Klasifikace rizik Charakteristika vybraných (obecných) druhů rizik Význam rizika v podnikání Podnikání a faktory rizika Postoj k riziku ŘÍZENÍ RIZIKA V PODNIKU Koncepce risk managementu Důvody zavedení a ekonomický význam systému řízení rizik Základní fáze managementu rizika Identifikace rizika Vyhodnocení rizika Zvládání rizika Metody snižování podnikatelského rizika Retence rizik Vyhýbání se riziku Pojištění Transfer rizika Diverzifikace rizika Dělení (sdílení) rizika Flexibilita (pružnost) firmy Etapová příprava a realizace projektů RIZIKA KOMERČNÍ POJIŠŤOVNY A ZÁKLADY JEJICH ŘÍZENÍ Komerční pojišťovna jako podnikatelský subjekt Rizika v činnosti pojišťoven Pojistně technické riziko Riziko investičního portfolia Tržní riziko Úvěrové riziko Riziko likvidity...39

8 3.2.6 Riziko nesolventnosti Operační rizika Specifika řízení rizik v komerční pojišťovně Řízení vlastních rizik Řízení cizích rizik Metodologie řízení rizik v komerční pojišťovně ŘÍZENÍ JEDNOTLIVÝCH RIZIK V PRAXI KONKRÉTNÍ POJIŠŤOVNY Česká pojišťovna a.s Základní údaje o společnosti Obecně k řízení rizik v České pojišťovně Risk management pojištění České pojišťovny Pojistně technické riziko a jeho řízení Tržní riziko a jeho řízení Řízení úvěrového rizika Řízení rizika likvidity v České pojišťovně Solventnost České pojišťovny Operační rizika SOUČASNÝ STAV ŘIZENÍ RIZIK V POJIŠŤOVNICTVÍ A TENDENCE BUDOUCÍHO VÝVOJE Současný stav řízení rizik v pojišťovnictví Situace v ČR Solvency I vs. Solvency II Tendence ve vývoji řízení rizik pojišťovny v globálním světě...76 Závěr...78 Seznam použité literatury a dalších pramenů...80 Seznam tabulek a grafů...83 Seznam příloh...84

9 Úvod Všechny fyzické i právnické osoby jsou denně vystaveny velkému množství nejrůznějších rizik. Většina podniků přitom riziko chápe jako něco, co může ohrozit jejich existenci, hospodářské výsledky, postavení na trhu, pověst apod. Snaží se proto přijmout taková opatření, která realizaci rizika zabrání nebo alespoň zmírní jeho následky. Snaha lidí o zvládnutí rizika pomocí určitých vědeckých přístupů vedla v minulosti ke vzniku speciálního oboru s názvem risk management neboli řízení rizika. Vznik vědní disciplíny risk management se datuje zhruba do poloviny sedmdesátých let minulého století. Většina společností však začíná jeho význam plně doceňovat teprve nyní. Nejinak tomu je i v pojišťovnictví. Zvýšená hrozba katastrof, teroristických útoků, počítačových virů, podvodného jednání a také přísnější státní regulace a silná konkurence v oboru to vše jsou faktory, které pojistitele nutí klást stále větší důraz na kvalitní systémy řízení rizik a znalost realistické úrovně potřebného kapitálu. Přestože se pojišťovny nacházejí v samotném centru obchodu s riziky, zaostávají v jejich řízení za ostatními finančními institucemi (především za bankami). Tato situace by se však během několika příštích let měla výrazně změnit. Otázka řízení rizik v pojišťovnictví je v současnosti velmi aktuální i proto se ve své diplomové práci budu zabývat právě touto oblastí. Cílem mé diplomové práce je objasnit problematiku řízení rizika v pojišťovně. Moji snahou bude přiblížit obecné principy řízení rizik, charakterizovat rizika v činnosti pojistitele, uvést specifika jejich řízení a provést analýzu řízení rizik v konkrétní české pojišťovně. Zaměřím se také na současnou úroveň risk managementu v pojišťovnictví v České republice i ve světě a nastíním tendence jeho budoucího vývoje. Vzhledem k tomu, že řízením rizik v pojišťovnictví se česká odborná literatura téměř nezabývá, je část této diplomové práce věnována řízení rizika v podniku obecně. Pojišťovna je totiž ve své podstatě podnikatelský subjekt jako každý jiný měla by tedy při řízení rizik vycházet ze stejných základních principů jako ostatní podniky. 9

10 Moje diplomová práce je rozčleněna do pěti kapitol a jsou v ní použity metody deskripce, analýzy, dedukce a syntézy. První kapitola je pojata jako úvod do problematiky rizika. Je v ní vysvětleno, co se pod pojmem riziko skrývá, jak je možné ho členit, jaké jsou možné postoje subjektu k riziku a v čem spočívá význam rizika pro podnikání. Domnívám se, že jedině správné pochopení všech těchto aspektů může vést k úspěšnému řízení rizik. Kapitola druhá rozebírá jednotlivé fáze rizikového managementu, tj. identifikaci rizika, jeho zhodnocení a zvládnutí. Pojednává též o začlenění rizikového managementu do organizační struktury podniku, o důvodech pro jeho zavedení a ekonomických přínosech. V závěru kapitoly jsou rozebrány metody, které firmy nejčastěji používají při snižování podnikatelského rizika. Obsahem třetí kapitoly je charakteristika hlavních rizik, kterým jsou pojistitelé při své každodenní činnosti vystaveni konkrétně se jedná o riziko pojistné, tržní a úvěrové, riziko likvidity, nesolventnosti a operační rizika. Dále jsou zde vysvětlena specifika i metodologie řízení rizik v pojišťovně. Čtvrtá kapitola se zabývá analýzou řízení rizik v největší pojišťovně na našem trhu v České pojišťovně a.s. Přibližuje celkovou organizaci rizikového managementu v této pojišťovně i způsoby, kterými pojišťovna řídí jednotlivá rizika. Poslední kapitola se nejprve zaměřuje na současnou úroveň řízení rizik u nás a v zahraničí. Následně se zamýšlí nad tím, jakým směrem se bude rizikový management v pojišťovnictví vyvíjet v budoucnosti. 10

11 1 RIZIKO Se slovem riziko se v dnešní době setkáváme poměrně často v různých oborech lidské činnosti, zejména pak v podnikání. Riziko je všudypřítomné, a proto je důležité naučit se s ním správně pracovat tedy umět rizika co nejlépe předvídat, posuzovat a následně i omezovat. Předpokladem pro takovou činnost je, aby si daný subjekt existenci rizika uvědomil a připustil. V této kapitole se budu věnovat nejprve vysvětlení pojmu riziko a jeho členění, poté se zaměřím na tzv. faktory rizika a význam rizika pro podnikání a nakonec přiblížím možné postoje subjektu k riziku. 1.1 Pojem riziko Vývoj lidské společnosti kráčí dopředu nezadržitelným tempem. Postupně se zlepšují životní podmínky obyvatelstva. Ovšem právě díky všeobecnému pokroku narůstá nebezpečí 1. Toto nebezpečí lze přitom chápat jako možnost vzniku nepředvídatelných událostí, které mohou mít pro člověka kladné i záporné důsledky a jejichž příčiny jsou dány lidskou nedokonalostí (loupeže, nehody) nebo přírodními jevy (působení přírodních živlů, choroby). Takto popsané nebezpečí můžeme označit za riziko. Stejně jako samotná lidská společnost, i výraz riziko prošel určitým historickým vývojem. Smejkal, V. a Rais, K. 2 uvádí, že pojem risico pochází z italštiny a objevil se údajně v 17. století v souvislosti s lodní plavbou (vyjadřovalo se tak úskalí, kterému se museli plavci vyhnout ). Později se tímto termínem označovalo vystavení se nepříznivým okolnostem. Na počátku 20. století se objevuje i význam rizika ve smyslu možné ztráty. Podle Čejkové, V., Šedové, J., Čapkové, D. 3 pojem riziko pochází z arabského risk a původně znamenal jak příznivou, tak i nepříznivou událost v životě člověka. Postupem času se tento pojem začal užívat pouze pro označení nepříznivé situace. 1 Příkladem může být třeba rozvoj nových technologií, který pro člověka na jedné straně znamená ulehčení práce a zvýšení pohodlí, na straně druhé však mohou nové technologie ohrožovat majetek i zdraví lidí. 2 Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s

12 Dnes riziko zpravidla chápeme jako nejistotu, resp. druh nebezpečí, které může způsobit, že se skutečné výsledky našeho podnikání budou lišit od výsledků předpokládaných 4. Toto je však jen jeden z mnoha způsobů, kterými lze riziko popsat. Jediná ucelená, obecně přijímaná definice rizika totiž neexistuje. Můžeme dále např. říct, že riziko je:» působení nepříznivých vlivů,» nejistota dosažení vytýčeného cíle,» pravděpodobnost vzniku hmotné nebo nehmotné ztráty, resp. zisku,» možnost, že dojde k události, kterou z bezpečnostního hlediska považujeme za nežádoucí,» výsledek realizace určitého nebezpečí s negativními důsledky,» v technicko-ekonomickém významu: součin pravděpodobnosti realizace nebezpečí a hodnoty škod, k nimž může touto realizací dojít atd. Považujeme-li riziko za určitou nejistotu, je nezbytné poznamenat, že se v tomto případě jedná o takovou formu nejistoty, která se dá číselně vyjádřit pomocí pravděpodobnosti. Na druhé straně existuje ještě tzv. pravá nejistota, která se žádným způsobem změřit nedá (protože u ní není možné určit rozložení pravděpodobnosti). Neměli bychom zapomínat ani na to, že pojem riziko má svou kvantitativní i kvalitativní stránku zahrnuje jak pravděpodobnost vzniku nebezpečné situace, tak i rozsah a závažnost případných následků. 1.2 Klasifikace rizik Rizika je možné klasifikovat na základě mnoha různých kritérií. V jednotlivých publikacích zabývajících se problematikou rizika proto nalézáme odlišná členění. Tyto rozdíly odráží pojetí rizika jako celku 5, přičemž se sdružují obdobné typy rizik. 4 V uvedené definici není přímo vyjádřeno, zda se jedná o kladnou či zápornou odchylku skutečných a očekávaných výsledků. Přesto však můžeme předpokládat, že myšlena byla spíše odchylka záporná dnešní společnost chápe riziko zpravidla negativně. 5 Odlišnosti v celkové koncepci rizika jsou závislé na konkrétní oblasti (např. ekonomická, technická, finanční, sociální), v rámci níž riziko definujeme. Existují přitom rozdíly jak mezi příčinami, tak i mezi důsledky jednotlivých rizik. 12

13 Obecně lze rizika členit např. takto: podle povahy rizika (resp. výsledné odchylky) rizika čistá a podnikatelská (jedná se o tzv. základní dělení rizik), podle závislosti na celkovém ekonomickém vývoji rizika systematická a nesystematická, podle možnosti sjednat si na daná rizika pojištění rizika pojistitelná a nepojistitelná, podle velikosti rizika rizika minimální, malá, střední, velká a katastrofální, resp. rizika kritická, důležitá a běžná, podle závislosti na činnosti zúčastněných subjektů rizika subjektivní, objektivní a kombinovaná, podle charakteru vzniku rizika přírodní a rizika způsobená lidským faktorem, podle možné ovlivnitelnosti rizika ovlivnitelná a neovlivnitelná, podle možnosti měřit výsledky působení rizika v penězích rizika finanční a nefinanční, podle věcné náplně rizika technická, výrobní, ekonomická, tržní, finanční a politická (sociálně-politická), dle úrovně rozhodování rizika strategická a operativní, dle měřitelnosti rizika fyzická (hmotná, finanční) a morální (psychologická, nehmotná), rizika statická a dynamická, rizika primární a sekundární, rizika interní a externí, a další. Z uvedeného výčtu rizik (který zdaleka není úplný) je jasně patrné, že rizik existuje velmi mnoho 6. To, jaké konkrétní typy rizik jsou pro daný podnik důležité záleží do značné míry na předmětu podnikání. Bez ohledu na předmět podnikání bude zřejmě každou firmu zajímat, jestli rizika, kterým je vystavena působí i na jiné subjekty, zda tato rizika může nějakým způsobem ovlivnit, jak jsou tato rizika velká, jsou-li pojistitelná a zda daná rizika závisí či nezávisí na činnosti podniku. 6 Tichý, M. (Tichý, M.: Ovládání rizika: analýza a management, 2006, s. 18) dokonce uvádí, že rizik je nekonečně mnoho a rizikologie je tudíž věda bez hranic. 13

14 1.3 Charakteristika vybraných (obecných) druhů rizik Čisté (skutečné) riziko zahrnuje pouze negativní stránku, tzn. existuje u něj pouze nebezpečí vzniku záporné odchylky od žádoucího stavu a naděje na úspěch je tak nulová. Obvykle je vyvoláno přírodními jevy, selháním technických systémů nebo jednáním lidí. Příkladem může být třeba riziko nezaplacení pohledávky (je nepravděpodobné, že nezaplacením se naše pohledávka zhodnotí) nebo riziko havárie přístroje (díky havárii se dané zařízení taktéž nezhodnotí). Toto riziko je statické (je vlastní ekonomice, která se relativně nemění), lze jej měřit a v jeho rámci se dá rozlišit jeho subjektivní a objektivní stránka. Subjekty se mohou negativním důsledkům plynoucím z realizace čistého rizika bránit prostřednictvím pojištění. Podnikatelské riziko podstupuje příslušný subjekt zpravidla dobrovolně, neboť toto riziko představuje stejnou možnost jak negativní, tak i pozitivní odchylky od vytýčeného cíle. Subjektu tedy může vzniknou ztráta, otevírá se mu však i možnost zisku. Toto riziko má vždy 2 stránky: pozitivní (spojenou s nadějí na úspěch a dosažení zisků) a negativní (odrážející nebezpečí dosažení horších hospodářských výsledků a ztrát). Podnikatelské riziko se dá označit také jako riziko dynamické (je zapříčiněno dynamickými změnami v ekonomice, technice, politice a dalších oblastech), někdy se též nazývá rizikem spekulativním (vyplývá z výše uvedené charakteristiky). Jako příklad lze uvést např. investice do cenných papírů, jejichž výnos je předem nejistý. Systematická rizika vyplývají z celkového ekonomického vývoje a postihují zhruba stejným způsobem všechny subjekty. Patří sem např. riziko pohybu úrokových sazeb, inflační riziko, měnové riziko (změny kurzů měn), politické riziko (změny daňových zákonů). Systematická rizika závisí ve velké míře na vývoji trhu jako celku, a proto je můžeme nazvat také tržními riziky. Nesystematická (jedinečná) rizika potom nezávisí na celkovém vývoji ekonomiky, týkají se pouze určitých subjektů a pro tyto mají specifickou povahu. Příčinou tohoto rizika mohou být např. změny spotřebitelských preferencí, technologické inovace v určitém odvětví, vstup nových konkurentů na trh aj. 14

15 Pojistitelná rizika 7 jsou rizika splňující určité požadavky tato rizika musí být identifikovatelná (lze tedy jednoznačně určit, co bylo příčinou pojistné události), škoda vzniklá realizací rizika musí jít vyčíslit podle objektivních pravidel, riziko se musí projevovat nahodile (není jisté, že se riziko realizuje) a musí být pro pojišťovnu ekonomicky přijatelné (tzn. v rámci daného pojistného kmene pojišťovna dosáhne ekonomické vyrovnanosti pojištění). Z výše uvedených požadavků vyplývá, že pojistitelná jsou pouze rizika čistá. Nepojistitelná rizika jsou všechna rizika, která nesplňují výše uvedené kritéria pro pojistitelná rizika. Subjektivní riziko je závislé na vědomé i nevědomé činnosti zúčastněných subjektů a jejich duševních a charakterových vlastnostech. Jde např. o chyby vzniklé neopatrností, nedostatečnou kvalifikací apod. Objektivní riziko je protikladem rizika subjektivního a vzniká na základě objektivně daných skutečností. Do této oblasti lze zahrnout např. přírodní katastrofy, války, změny politické situace v zemi, události způsobené jinou osobou aj. Hranice mezi subjektivním a objektivním rizikem, zejména u rizik ohrožujících osoby, bývá často velmi nejasná. Rizika kombinovaná jsou potom ta rizika, která vznikají spolupůsobením subjektivního i objektivního faktoru, např. kombinací změny politických poměrů v zemi a neschopností managementu podniku správně a včas na danou změnu zareagovat. Primární rizika zahrnují kompletně všechny faktory ohrožující daný subjekt a jeho úspěšnost. Sekundární rizika jsou rizika, která vznikla jako důsledek provedení opatření, které měla směřovat k omezení primárních rizik (např. při spojení dvou podniků za účelem zvýšení jejich konkurenceschopnosti lze očekávat vznik sekundárních rizik v podobě odlišných názorů na styl řízení, jiných podnikových zvyklostí apod.). 7 Zpracováno dle Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s

16 1.4 Význam rizika v podnikání V současné době globalizace a zrychlování změn podnikatelského klimatu význam rizika a nejistoty obecně roste. Čím dál méně si jako podnikatelé můžeme být jistí, že se daná situace skutečně vyvine tak, jak předpokládáme. Riziko se stalo nedílným prvkem každého podnikání. Je to dáno tím, že žijeme v prostředí svobodného tržního hospodářství, které je charakteristické neustálými změnami mnoha faktorů (např. změny v preferencích spotřebitelů, změny cen vstupů i výstupů, atd.) a tudíž nejistotou. Pokud chce být firma v těchto podmínkách v delším časovém horizontu úspěšná, musí být ochotná postoupit určité riziko např. tím, že se začne orientovat na dosud nepokrytou a neprozkoumanou oblast trhu, přičemž nikde není dáno, že na tomto trhu uspěje. Špatné vyhodnocení rizika může být příčinou podnikatelského nezdaru, který v krajním případě může vést až ke krachu společnosti. Je proto důležité vědět, jak se rizikem vypořádat. Nezbývá tedy než souhlasit s tím, co se píše Heczková, M. 8: Práce s rizikem je jedním hlavních aspektů podnikatelské strategie a přípravy podnikatelských plánů jako základních nástrojů realizace této strategie. 1.5 Podnikání a faktory rizika Úspěch či neúspěch v oblasti podnikání je ovlivněn celou řadou faktorů, které jsou různě ovlivnitelné a jejichž budoucí vývoj je proto do určité míry nejistý. Tyto faktory označujeme jako tzv. faktory rizika a můžeme je chápat jako příčiny rizika či jeho kořeny. Mezi nejvýznamnější z nich dle Vebera, J. 9 patří: změny poptávky, které vedou k poklesu prodeje, změny cen jednotlivých vstupů (např. materiálu, práce, energií), změny cen nabízených produktů, pokrok v oblasti techniky a technologií (způsobuje morální zastarání výrobních zařízení a technologických procesů), změny v hospodářské politice státu (např. změny daňových zákonů), změny mezinárodního ekonomického a politického okolí (politické konflikty v určité oblasti aj.). 8 Heczková, M.: Marketing malých a středních firem, 1999, s Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s

17 1.6 Postoj k riziku Práce s rizikem je mimo jiné ovlivňována postojem k riziku, což je způsob, jakým daný subjekt (podnikatel) k riziku přistupuje. Tento postoj samozřejmě má vliv na rozhodnutí, která subjekt učiní tedy i na rozhodnutí v oblasti řízení rizik. V zásadě rozeznáváme tři základní přístupy:» negativní vztah, neboli averze k riziku subjekt upřednostňuje akce, u nichž není žádné nebo případně jen malé riziko neúspěchu,» neutrální postoj averze i sklon k riziku jsou zhruba na stejné úrovni, tedy podnikatel riziko ani nevyhledává, ale ani se mu nevyhýbá,» pozitivní vztah, neboli sklon k riziku přednost je dávána riskantnějším projektům, které však v případě úspěchu zaručují subjektu vyšší zisk. Vztah k riziku je veličinou subjektivní. Závisí na vrozených vlastnostech daného jedince (lidé opatrní nebo hazardéři) a také na předchozích zkušenostech (vyplatil-li se mi v určité situaci risk, budu v obdobné situaci riskovat i příště). Svůj vliv sehrává také momentální ekonomická situace a kapitálová síla společnosti (pro malou firmu může mít neúspěch určitého projektu mnohonásobně závažnější důsledky než pro firmu větší) i konkrétní motivace (postihy za neúspěch jsou zpravidla vyšší než případné odměny za úspěch). Podle Blažka, L. 10 převládá obecně spíše averze k riziku. Tato averze však může být ovlivněna podmínkami konkrétní situace. I lidé jinak opatrní si někdy rádi zariskují zejména existuje-li možnost velkého zisku (i když málo reálná) a je-li zároveň případná ztráta nepatrná. Příkladem takového chování může být sázení Sazky při vysokém Jackpotu. Přestože z obecného hlediska převládá snaha vyhýbat se rizikům, neměl by se podnikatel (resp. manažer) tímto přístupem řídit bezvýhradně. Ze dvou projektů, které mají potenciálně stejný přínos by měl volit ten méně rizikový, na druhé straně by se neměl přehnaně bát, protože v podnikání platí známé přísloví o tom, že risk je zisk. 10 Blažek, L.: Úvodu do teorie řízení podniku,

18 2 ŘÍZENÍ RIZIKA V PODNIKU Řízení rizika v podniku (risk management) je činnost, jejímž cílem je pomocí vědeckých postupů minimalizovat současná i budoucí rizika, kterým je firma vystavena a omezovat rozsah přímých i nepřímých škod v případě vzniku rizikové situace. Do tohoto procesu lze zahrnout také šíření informací o riziku a vnímání rizika. Vždy je přitom nutné počítat s tím, že riziko při podnikání nikdy nepůjde eliminovat až na nulovou hodnotu to by šlo pouze tehdy, pokud bychom rizikové činnosti přestali zcela vykonávat. Tím by ovšem podnikání ztratilo svůj hlavní smysl. Přestože problematika risk managementu je velice obsáhlá a v závislosti na svém zaměření zpravidla i značně odlišná, existují určité principy, které jsou obecně platné a můžeme z nich vycházet ať už se jedná např. o rizika obchodní, inovační nebo technická. A právě těmito obecnými zákonitostmi se budu zabývat v následujících částech této kapitoly. 2.1 Koncepce risk managementu Stejně jako mnohé jiné vědní disciplíny, prošel i risk management postupným vývojem od počátečních jednoduchých forem až k současným komplexním systémům řízení rizik. Tento vědní obor se zrodil zhruba před 30 lety v USA. Hlavní příčinou jeho vzniku byla neutěšená hospodářská situace a neočekávané zvraty na světových trzích v sedmdesátých letech, rozvoj pak byl urychlen neustále sílícími konkurenčními tlaky 11. Vzhledem k tomu, že riziko je nedílným prvkem podnikání, měl by být také rizikový management neoddělitelnou složkou řízení podniku útvar managementu rizika má mít prioritní postavení na úrovni řízení podniku. V jeho čele stojí tzv. manažer rizika, který (v závislosti na velikosti podniku a nesené zodpovědnosti) může mít funkci vedoucího, náměstka, ředitele, příp. i viceprezidenta. Počet pracovníků útvaru závisí na velikosti organizace a na druhu a objemu projektů, na nichž organizace pracuje Vávrová, E., Doložílková, M., Stuchlík, R.: Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz, 2000, s Konkrétní pravidla, na jejichž základě by se určil optimální počet rizikových pracovníků neexistují v některých případech naprosto stačí jeden. Je také možné najmout si na řízení rizik specializovanou firmu. 18

19 Budeme-li předpokládat, že se v rámci podniku uplatňuje nejen strategický a operativní management, ale i management rizikový, pak je správné, aby každému z nich byla přisuzována stejná důležitost. Jedině tak může být rozhodování maximálně objektivní (založené na analýze skutečností). Risk management by přitom měl zahrnovat nejen oblast finanční (jak tomu v mnoha firmách je), ale také např. oblast obchodní, personální, technickou. K tomu, aby bylo řízení rizik účinné, je potřeba splnit určité předpoklady. Smejkal, V. a Rais, K. 13 za nezbytné podmínky úspěšného risk managementu považují: definování strategie subjektu (včetně rizikové strategie) s ohledem na jeho hlavní cíle, funkční komplexní proces řízení rizik podpořený vhodným informačním systémem, kladení dostatečného důrazu na řízení rizik, určení osoby odpovědné za tuto oblast a v neposlední řadě též existenci fungující interní strukturu. a schopnost dále se rozvíjet a přizpůsobovat novým výzvám rizik. 2.2 Důvody zavedení a ekonomický význam systému řízení rizik 14 Důvody pro zavedení rizikového managementu v podniku můžeme rozdělit do tří skupin:» vnitřní potřeba organizace snaha omezit náklady spojené s realizací rizik a jejich eliminací, zvýhodnit společnost ve finančních jednáních a objektivizovat rozhodování (např. oddělením dohledu nad riziky od výkonných činností, průhlednějším stanovením pravomocí a odpovědnosti apod.),» vnější požadavky tlak investorů, zákazníků, bank, pojišťoven, ručitelů, auditorů a regulátorů (zákony a různá doporučení),» konkurenční klima cílem je získání výhody oproti těm, kteří rizika neřídí a také zlepšení image podniku. Ekonomický význam řízení rizik nelze předem stanovit. Spočívá ve zvyšování hodnoty dané organizace jak v primární rovině (např. lepší připravenost na katastrofy, zvýšení ratingu a důvěry obchodních partnerů, kvalitnější strategická rozhodnutí), tak i v rovině sekundární (nižší ztráty, zvýšení tržního podílu aj.). Je však důležité sledovat, aby náklady na management rizik (administrativa) nebyly vyšší než jeho přínosy. 13 Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, s Zpracováno dle Tichý, M.: Ovládání rizika: analýza a management, s

20 2.3 Základní fáze managementu rizika Proces řízení rizik můžeme rozdělit do tří fází. Konečným výsledkem každé této etapy je rozhodnutí, přičemž zpravidla je výstupem více variant řešení. V dalším textu budu vycházet ze členění risk managementu do 3 fází identifikace rizika, zhodnocení rizika a zvládání rizika tak, jak ho používají Čejková, V., Šedová, J., a Čapková, D. 15. Obsah jednotlivých etap rizikového managementu je znázorněn v grafu č První dvě fáze se souhrnně označují jako analýza rizika, třetí fáze je pak vlastním řízením rizik. Graf č. 1: Metodologie risk managementu ŘÍZENÍ RIZIK Identifikace rizika Zhodnocení rizika Zvládání rizika Analýza faktorů hospodářského procesu Určení rizikových faktorů Zjištění pravděpodobnosti realizace rizika a velikosti možných škod Stanovení dopadu rizika na hospodářský proces Předcházení vzniku rizika Snižování nepříznivých důsledků rizika Finanční krytí rizika Plán korekčních opatření a kontrola Pramen: Vlastní konstrukce na bázi Ducháčková, E. Pojišťovnictví a pojištění. Praha, Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s Příloha č. 1 přibližuje proces risk managementu trochu konkrétněji, a to pomocí rozhodovacího stromu. 20

21 2.3.1 Identifikace rizika Identifikací rizika se rozumí určení tzv. rizikových faktorů (včetně stanovení jejich významnosti), které mohou svým nepříznivým budoucím vývojem ohrozit ekonomickou stabilitu firmy a její úspěšnost. Subjekt se totiž může účinně bránit jen těm rizikům, o kterých ví a má čas se na ně předem připravit. Řešení problému rizika až ve chvíli jeho realizace nebývá většinou příliš efektivní a může vést ke zbytečným ztrátám. Z tohoto důvodu je správná a včasná identifikace rizika, resp. jeho faktorů rozhodující pro úspěch dalších fází risk managementu. Samotné určení rizikových faktorů nám může ulehčit použití určitých postupů např. Veber, J. 17 doporučuje:» rozdělení činnosti podniku do dílčích aktivit,» vymezení oblastí zranitelnosti a možných problémů, které by se při realizaci těchto aktivit mohly vyskytnout,» zpochybnění významných faktorů rizika, které jsem dosud považovali za jisté. V rámci fáze identifikace rizika v podniku dochází ke stanovení rizika všech firemních aktiv (tj. hmotného, nehmotného a finančního majetku a také pracovních sil). Nejprve se provede kontrola a zjištění stavu podnikových aktiv. Následně se určí rizika, která mohou tato aktiva ohrozit. K ohrožení přitom může dojít zevnitř (zdroj ohrožení se nachází přímo uvnitř podniku jedná se např. o poruchy zařízení, krádeže) nebo zvenku (např. politická situace země, živelní pohromy, nesolventnost odběratelů). Je tedy nutné provést identifikaci jak vnitřních, tak i vnějších rizik. Pro hledání a stanovení vnitřních rizik jsou rozhodující zejména vědomosti, zkušenosti a intuice pracovníků podílejících se v dané společnosti na realizaci a řízení jejích činností. Základem pro určení vnějších rizik je soustavné sledování vývoje podnikatelského okolí. Navíc je třeba mít na paměti, že kromě rizik zcela zřejmých (např. požáry) existují i tzv. rizika skrytá, jejichž výskyt se může zdát na první pohled nepodstatný a může tak snadno dojít k jejich neoprávněnému podcenění Vyhodnocení rizika V této části dochází ke stanovení vlivu jednotlivých rizik na finanční situaci daného subjektu. Každý podnik je ohrožován velkým množstvím rizik a není v jeho silách věnovat se každému 17 Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s

22 z nich se stejnou intenzitou. Takové chování by navíc bylo kontraproduktivní, neboť jednotlivá rizika jsou vzhledem k celkovému rozsahu podnikatelské činnosti pro podnik různě důležitá, přičemž některá mohou být zcela nevýznamná a nemá tedy smysl se jimi zabývat. Správné vyhodnocení rizik je základním předpokladem pro jejich úspěšné zvládnutí a podle Smejkala, V. a Raise, K. 18 zahrnuje: zjištění pravděpodobnosti výskytu ztráty (realizace rizika), zjištění potenciální velikosti ztráty zpravidla přitom vycházíme z maximální možné škody, která může realizací rizika vzniknout, uspořádání priorit rizikům, s nimiž jsou spojeny tvrdší následky bude ve srovnání s ostatními riziky věnována větší pozornost. Na základě stanovení potenciálního finančního dopadu jednotlivých rizik na činnost podniku rozdělují Smejkal, V. a Rais, K. 19 tato rizika do skupin na rizika kritická (případné ztráty jsou takového rozsahu, že můžou vyústit v bankrot firmy), rizika důležitá (možné ztráty by sice nezpůsobily bankrot, ale na další provoz by si firma musela vypůjčit peněžní prostředky) a rizika běžná (potenciální ztráty bude možné pokrýt existujícími aktivy nebo příjmy z běžné činnosti) 20. Výsledkem analýzy rizik (prvních dvou fází rizikového managementu) je definování tzv. rizikové pozice podniku, tedy určení hranice přijatelného rizika a vymezení rizika vůči této hranici viz graf č. 2. Významná jsou přitom pro podnik především taková rizika, jejichž pravděpodobnost výskytu je sice relativně malá (zhruba do %), ale potenciální ztráty jsou existenční až totální (riziko 7 v grafu č. 2) a dále též rizika, u kterých se pravděpodobnost jejich vzniku pohybuje kolem 50 % a výš a současně intenzita negativních následků je alespoň značná (rizika 4 a 6 v grafu č. 2). Platí, že riziková pozice je pro každý subjekt jedinečná. Neexistuje tedy nějaký obecný, standardní mustr vhodný pro všechny subjekty. 18 Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s Uvedené členění rizik dle jejich velikosti do tří kategorií není jedinou možností používá se také pět, někdy dokonce i osm stupňů (viz. Chovan, P.: Pojistná ekonomika I, 1996 s ). 22

23 Graf č. 2: Rizikové pozice Pravděpodobnost rizika (%) hranice přijatelného rizika 100 Riziko 3 Riziko 6 50 Riziko 4 Riziko 2 Riziko 1 Riziko 5 Riziko 7 0 zanedbatelná větší značná existenční totální Ztráta Pozn.: Z grafu je mimo jiné vidět nepřímo úměrný vztah mezi velikostí ztráty a pravděpodobností výskytu rizika. Pramen: Konstrukce na bázi Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik. Praha, Zvládání rizika V poslední etapě je úkolem managementu rizika změna rizikové pozice podniku s hlavním zaměřením na ochranu proti rizikům ležících za hranicí přijatelného rizika, resp. na této hranici (rizika 4, 6 a 7 v grafu č.2). Právě tato rizika nejvíce ohrožují finanční zdraví firmy. Je potřeba přijmout opatření, která se týkají prevence rizika a snižování nepříznivých důsledků nahodilých situací (včetně finančního vypořádání rizik). Prvotní je přitom snaha rizikům v co možná největší míře předejít Předcházení vzniku rizika a snižování důsledků realizace rizika Preventivní činnost zahrnuje v první řadě aplikaci strategických a technických opatření. Strategickými opatřeními se rozumí změna systému práce, přechod na smluvní odpovědnost apod. Technická opatření představují technické prvky aktivní i pasivní bezpečnosti, např. zavedení bezpečnějších technologických postupů, pořízení systémů proti živením rizikům, bezpečnostních zámků, hlásičů požárů a jiných pomůcek na ochranu majetku. S technickými 23

24 opatřeními úzce souvisí i opatření organizační, zejména plány školení k bezpečnosti práce, únikové a evakuační plány a nejrůznější poplachová cvičení. Tuto formu ochrany proti rizikům, orientovanou na preventivní působení proti samotným příčinám vzniku rizikových situací, považujeme za tzv. ofenzivní přístup k riziku. Druhou možností redukce rizika jsou postupy, které se zaměřují na eliminaci nepříznivých důsledků vzniklých při realizaci rizika. Tyto postupy mají povahu nápravných opatření a označují se jako defenzivní strategie. Konkrétní metody využívané při řízení, resp. snižování podnikatelského rizika jsou popsány v kapitole Možnosti finančního krytí rizik Pokud se riziko nepodaří žádným způsobem odstranit, přichází na řadu rozhodnutí o způsobu finančního krytí rizik. Škody vzniklé realizací rizika může subjekt financovat z vlastních zdrojů, úvěrem a nebo je může rozložit na více subjektů. Společným znakem většiny uvedených způsobů finančního krytí rizik s výjimkou pojištění a částečně i úvěru je vhodnost jejich použití zejména pro malá a střední rizika. Vlastní zdroje krytí rizik zahrnují jednak příjmy z běžné činnosti a také tzv. samopojištění (vytváření vlastních materiálních nebo peněžních rezerv na úhradu neočekávané ztráty). Většinou platí, že z vlastních zdrojů jsou kryta taková rizika, jejichž realizace se v určité míře opakuje a způsobuje relativně malé ztráty, které je společnost schopna profinancovat sama, příp. s peněžitou pomocí ve formě úvěru. Specifickou formou krytí rizik z vlastních zdrojů je tzv. kaptivní pojištění (uplatňuje u velkých koncernů a spočívá ve vytvoření vlastní pojišťovny jako dceřiné společnosti, která kryje pouze rizika daného podniku). Hlavní výhodu použití vlastních zdrojů lze spatřovat v přímé zainteresovanosti subjektu na ochraně proti rizikům. Krytí rizik úvěrem je v porovnání s vlastními zdroji z hlediska systematické práce s rizikem méně vhodnou variantou. Subjekt totiž začne mít o riziko zájem až v případě vzniku ztráty, což už může být pozdě. Dochází tak k zanedbání prevence rizika, navíc nikdy není jisté, zda úvěr bude v požadované výši poskytnut. 24

25 Rozložení finančního krytí na více subjektů lze provést více způsoby, např.:» dohodou o vzájemné pomoci mezi podniky (obchodní partneři se dohodnou, že se budou spolupodílet na škodách, které někomu z nich vzniknou a že si pomohou s jejich odstraněním; hodí se hlavně pro malá a střední rizika),» tvorbou společných finančních fondů (větší počet podnikatelů kumuluje společné prostředky ve speciálních fondech a v případě ztráty dochází k jejich přerozdělení ve prospěch ztrátou postižených subjektů dle předem stanovených pravidel),» zakládáním družstev (skupiny podnikatelů čelících podobným rizikům vytvoří družstvo; zdroje na úhradu případných škod se získávají z členských příspěvků 21 a z podnikatelské činnosti tohoto spolku; jednotliví členové se podílejí stejnou měrou na zisku i na ztrátě),» přenesením rizika na pojišťovnu prostřednictvím smlouvy o pojistné ochraně (podrobněji viz kapitola ). Možnosti finančního krytí rizika s ohledem na jeho velikost a frekvenci znázorňuje následující graf. Graf č. 3: Možnosti finančního krytí rizika v závislosti na jeho frekvenci a velikosti SAMOPOJIŠTĚNÍ Nerealizovat projekt Frekvence Kombinace pojištění a samopojištění Není nutné pojišťovat POJIŠTĚNÍ 0 Velikost Pramen: Konstrukce na bázi Vávrová, E., Doložílková, M., Stuchlík, R. Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz. Brno, Výše členského příspěvku je stanovena individuálně na základě míry rizika každého člena, případně závisí na objemu tržeb, výroby apod. 25

26 Plán korekčních opatření a kontrola Jak už jsem zmínila, ani sebelepší risk management nedokáže odstranit veškerá rizika některá rizika i nadále zůstávají a jejich budoucí nepříznivý vývoj může ohrozit ekonomickou stabilitu podniku. Je dobré, aby byl podnik na takovou situaci připraven. Veber, J. 22 proto doporučuje vypracovat v předstihu pro zásadní situace, které jsou v úzkém vztahu s významnými faktory rizika podnikání, plán korekčních opatření. Za velmi významný rizikový faktor můžeme považovat změny poptávky (přímo ovlivňuje celkovou výši tržeb a tedy i zisku). Plán korekčních opatření by měl obsahovat výčet akcí, které lze provést v případě poklesu poptávky za účelem její stimulace a také možnosti dosažení nákladových úspor. Příklad konkrétních opatření uvádí následující tabulka. Tabulka č.1: Reakce na nepříznivý vývoj poptávky Situace Signály z trhu naznačují pokles poptávky zhruba o 5% oproti původnímu očekávání Akce Zastavit přijímání nových pracovníků; uvolňovat režijní výrobní pracovníky; snížit režijní náklady na 95% plánované úrovně Signály z trhu naznačují pokles poptávky o více než 10% oproti původnímu očekávání Signály z trhu naznačují pokles poptávky o 15-20% oproti původnímu očekávání Omezit náklady na reklamu a propagaci; uvolňovat přímé výrobní dělníky; uvolňovat administrativní pracovníky; odložit méně významné služební cesty Omezit ve větší míře náklady na reklamu i další výdaje; výrazněji omezit počty pracovníků všech kategorií; zmrazit mzdy a platy; odložit realizaci rozvojových projektů Pramen: Konstrukce na bázi Veber, J. a kol. Management II. Praha, Přirozenou a nedílnou součástí procesu řízení rizik by měla být také kontrola v pravidelných intervalech je nutné prověřovat účinnost a efektivnost všech používaných metod prevence a zvládání rizik. Navíc se doporučuje průběžně systematicky sledovat veškeré změny v podniku i v jeho okolí, které mohou zapříčinit vznik nových potenciálních rizik Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s Sledování změn, identifikaci některých dalších rizikových faktorů a případné uplatňování plánu korekčních opatření považují někteří autoři (např. Čejková, V., Martinovičová, D.: Pojišťovnictví, 2003, s. 16) za samotnou fázi risk managementu a nazývají ji operativním řízením. 26

27 2.4 Metody snižování podnikatelského rizika Při odstraňování příčin rizika a snižování jeho nepříznivých důsledků na přijatelnou úroveň se nejčastěji uplatňují tyto metody: retence rizik, pojištění, vyhýbání se riziku, diverzifikace, transfer nebo dělení rizika, flexibilita firmy a etapová příprava a realizace projektů 24. Valach, J. 25 upozorňuje, že při aplikaci výše uvedených metod lze, kromě samotné redukce rizika, pozorovat i další doprovodné ekonomické jevy:» zvyšují se některé náklady (např. pojistné se zahrnuje do nákladů na výrobu) a tím se snižuje výše potenciálně dosažitelného zisku (vyšší bezpečnost totiž nelze získat zadarmo platí pravidlo, že čím je riziko podnikání vyšší, tím je vyšší i potenciální zisk a naopak),» v některých případech se mohou objevit sekundární rizika Retence rizik 26 Retence rizik znamená zadržování, resp. převzetí rizik a je zřejmě nejběžnější metodou řešení rizik. Její princip spočívá v tom, že podnikatel je ohrožován množstvím rizik, ale většinou se proti nim nijak nebrání. Při vědomé retenci dochází ke strpění rizika i přes to, že toto riziko bylo správně rozpoznáno. V opačném případě, kdy riziko odhaleno není, se jedná o retenci nevědomou. Rozlišujeme také retenci dobrovolnou (předpokládá dobrovolné přijetí identifikovaného rizika i případné ztráty, neboť jiné způsoby snížení rizika nejsou pro firmu za daných okolností zajímavé) a nedobrovolnou (v případě, že rizika jsou nedobrovolně zadržena nebo není možné rizika přenést na jiný subjekt, redukovat, příp. se jim vyhnout). K zadržení rizika by měl podnik přistoupit pouze tehdy, disponuje-li dostatečnými finančními rezervami a zdroji. Je nutné vyhnout se stereotypnímu uplatňování této metody pokud by se časem stala jedinou strategií firmy retence rizik, pak je vysoce pravděpodobné, že ji subjekt použije i v situaci, která vyžaduje jiné opatření. To by mohlo vést až k ohrožení samotné existence firmy. 24 Další metody viz. např. Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování., 2005, s Zpracováno dle Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s

28 2.4.2 Vyhýbání se riziku Vyhýbání se riziku předpokládá vyloučení rizik, u kterých je vysoká pravděpodobnost jejich realizace a potenciální následky jsou tvrdé (tzn. mohly by vést k zániku firmy). Prakticky jde o to, že si firma stanoví hranice rizika, které nechce při své činnosti překročit (např. si určí maximální výši úroku, za který je ochotná vzít si úvěr), a ty potom dodržuje. Je však třeba mít na paměti, že dlouhodobé vyhýbání se riziku není pro firmu žádným přínosem naopak se tím firma vystavuje riziku, že ztratí schopnost konkurence na trhu a bude převálcována firmami, které jsou ochotné určité riziko postoupit Pojištění Pojištění patří mezi defenzivní metody řízení rizika. Jde o jeden z nejstarších způsobů, kterým lze riziko nebo jeho část přenést na jiný subjekt komerční pojišťovnu. Vztahuje se především na měřitelná rizika objektivního charakteru (tzv. pojistitelná rizika). Základem této metody je výměna nejistoty za jistotu. Případné velké ztráty v budoucnosti (dané výší potenciálních škod) subjekt vymění za jistotu relativně malé ztráty v současnosti (určenou výší pojistného 27 ). V závislosti na podmínkách dohodnutých v pojistné smlouvě kryje pojišťovna vzniklé škody buď úplně nebo částečně (pojištění se spoluúčastí). Hlavní výhodou této metody je, že subjekt nemusí držet vysoké rezervy na krytí případných ztrát a takto uvolněné peněžní prostředky může efektivně zhodnotit na finančním trhu Transfer rizika Při transferu rizika dochází k přesunu rizika na jiné subjekty na dodavatele, odběratele, leasingovou společnost aj. Stejně jako diverzifikaci i transfer rizika lze provést více způsoby, jejichž společným znakem je skutečnost, že ekonomicky silnější obchodní partner donutí ekonomicky slabšího partnera respektovat podmínky přesunu rizika. Mezi konkrétní možnosti provedení transferu rizika patří např. 29 : 27 Pojistné je cena, kterou je pojištěný (osoba, na jejíž riziko se pojistná smlouva vztahuje a která je oprávněna převzít pojistné plnění) povinen uhradit jako protihodnotu za pojistnou ochranu. 28 Pojištěním se však samo o sobě riziko neodstraňuje. V žádném případě by tedy nemělo docházet k tomu, že po uzavření pojistné smlouvy skončí veškerý zájem pojištěného o dané riziko (pojištění totiž nezbavuje pojištěného odpovědnosti týkající se prevence škod). V praxi je však situace bohužel spíše opačná. 29 Zpracováno dle Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s a Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s

29 uzavření dlouhodobé smlouvy na dodávky surovin a materiálů za předem stanovené stálé ceny tato metoda je vhodná při očekávaném růstu cen surovin a materiálů (riziko spojené s růstem těchto cen se přenáší na dodavatele); uzavření dohod na prodej výrobků za předem stanovených podmínek (pevná cena nebo určité minimální odebírané množství) uplatňuje se při očekávaném poklesu realizovaných cen, pronájem výrobních zařízení či jiných druhů majetku (leasing) finanční riziko, které je spojené s vlastnictvím určitého majetku (je dáno např. morálním zastaráváním či nízkou mírou využití zařízení) se v tomto případě přenáší na leasingovou společnost 30 ; navíc jsou pořizovací náklady rozloženy do delšího časového období a není tudíž nutný tak velký počáteční kapitál, termínové zajištění (tzv. hedging) riziko vyplývající z pohybu cen se snižuje uzavíráním kontraktů opačného charakteru, kdy ztráta z prodeje určitého zboží je kompenzována ziskem dosaženým při nákupu téhož zboží, odkup pohledávek (faktoring a forfaiting) společnost specializovaná na odkup pohledávek odkoupí od klienta jeho pohledávku, a to včetně rizik, které z ní plynou; klient takto získá peněžní prostředky ještě před termínem splatnosti dané pohledávky; využívá se především jako nástroj snižování exportních rizik, franšíza nově vznikající malá firma (příjemce franšízy) může omezit tržní rizika uzavřením franšízové smlouvy s velkým podnikem (zadavatelem franšízy), na jejímž základě bude smět využívat know-how (zejména prodejní systém a marketingové zkušenosti) a image zadavatele Diverzifikace rizika Diverzifikace rizika je metoda založená na principu rozložení rizika na co největší základnu. Patří k nejčastěji používaným způsobům snižování nepříznivých projevů rizika. Můžeme ji však uplatnit jen při ochraně proti nesystematickým (jedinečným) rizikům. Existuje celá řada možností, jak diverzifikaci uskutečnit 31 : 30 Míra přenosu rizika je dána podmínkami konkrétní leasingové smlouvy některé mohou být vypovězeny v krátké době, u jiných to možné není. 31 Zpracováno dle Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s a Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 2005, s

30 rozšiřování výrobního programu stávající produkce se rozšíří o další výrobky tak, aby případné snížení poptávky po jednom produktu bylo kompenzováno zvýšením poptávky po jiných produktech, výrobu lze rozšířit vertikálně (tzn. o předcházející či navazující stupně výroby) nebo horizontálně (tj. o další výrobky různého charakteru), geografická diverzifikace podnikatelská činnost se rozloží do více zemí či regionů s cílem využít lepší podmínky v dané oblasti (např. menší daně, levnější pracovní síla) a omezit politická a ekonomická rizika (dá se předpokládat, že k případnému zhoršení hospodářských podmínek nedojde ve všech zemích zároveň), diverzifikace z hlediska dodavatelů strategicky důležité suroviny dodává firmě více dodavatelů (tím se zamezí monopolnímu chování dodavatele), diverzifikace z hlediska odběratelů své výrobky podnik prodává většímu počtu zákazníků, diverzifikace v oblasti finančních investic je vhodné investovat do více produktů (resp. projektů) a tím omezit dopad případného neúspěchu investice na podnikání, volba právní formy podnikání podnikatel se snaží omezit potenciální důsledky rizika pouze na předem vytyčenou část svého soukromého majetku; jako fyzická osoba podnikatel ručí v podstatě celým svým majetkem, společník ve společnosti s ručením omezeným však ručí jen do výše upsaných vkladů, obdobně akcionáři v akciové společnosti ručí pouze do výše svých upsaných akcií atd Dělení (sdílení) rizika Jak už sám název napovídá, základem této metody je rozdělení rizika mezi více účastníků, kteří se podílí na společném podnikatelském projektu nebo činnosti. Zpravidla jde o velké projekty, které jsou charakteristické vysokými realizačními náklady (spojenými s nutností proniknout na nový trh), nejasným odbytem a značnými ztrátami v případě neúspěchu. Rozlišujeme více stupňů spolupráce obchodních partnerů volné sdružení několika firem, strategické aliance v oblasti výzkumu, výroby nebo prodeje a v neposlední řadě také společné podniky (joint ventures). Hlavní výhodou společného podniku je, že každý z účastníků nese pouze část rizika podnikatelského neúspěchu. Je však nutné stanovit podíl jednotlivých členů tak, aby případný neúspěch neohrozil jejich finanční stabilitu. Mezi výhody lze dále zahrnout využívání specifických předností jednotlivých účastníků (např. v oblasti marketingu či technologií) a lepší možnosti při získávání bankovních úvěrů. Nevýhody spočívají zejména ve snížení 30

31 potenciálního zisku, neboť ten se dělí (stejně jako riziko) na základě kapitálové účasti, a ve vzniku sekundárních rizik (jednotlivý účastníci mohou mít odlišný styl řízení, jinou firemní kulturu apod.) Flexibilita (pružnost) firmy Účinnou metodou snížení zejména tržních rizik (výkyvy poptávky, změny cen aj.) je pružnost podnikání, což znamená, že podnik je schopen reagovat na změny rychle a s nízkými náklady. Zkrácení doby, ve které je firma schopna zareagovat na změny, lze dosáhnout používáním univerzálních výrobních zařízení a technologií 32, využíváním leasingu místo nákupu zařízení, snižováním podílu fixních nákladů (čím nižší jsou fixní náklady, tím nižší je riziko vyplývající z poklesu výroby), pružnou organizační strukturou firmy a také flexibilitou celkové podnikatelské strategie (zpracování více kompatibilních variant 33 strategie) a systému řízení Etapová příprava a realizace projektů Riziko vyplývající z nových projektů můžeme snížit tím, že rozvrhneme přípravu a realizaci daného projektu do několika etap. Každá následující fáze se přitom koncipuje variantně a volba konkrétní varianty závisí na výsledcích fáze předcházející. Výhodou této metody jsou menší nároky na kapitál v první etapě realizace projektu (rozkládají se do více etap). Nevýhodou je pak zvýšení investičních nákladů. 32 Univerzalita zařízení a technologií však oproti specializaci zpravidla vede k růstu nákladů. Veber, J. uvádí (Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s. 106), že tento nárůst se sice pohybuje v průměru okolo 40%, ale i přes to zkušenosti z hospodářské praxe ukazují, že zajištění pružnosti je důležitým krokem k dosažení úspěchu při podnikání. 33 Kompatibilitou je myšlena možnost přejít od zvolené varianty k variantě jiné, která je v daný okamžik výhodnější. 31