Postavení Úřadu práce v systému sociálního zabezpečení

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Diplomová práce Postavení Úřadu práce v systému sociálního zabezpečení Bc. Vladimír Marcián 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Postavení Úřadu práce v systému sociálního zabezpečení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

3 Chtěl bych na tomto místě poděkovat paní profesorce JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., za její odborné vedení, rady a konzultace k předkládané diplomové práci. Dále bych rád poděkoval panu Mgr. Martinu Źárskému, náměstkovi generálního ředitele Úřadu práce České republiky za informace poskytnuté v rámci řízených rozhovorů. 3

4 Anotace: V souvislosti se socioekonomickou transformací české ekonomiky byla na začátku 90 let minulého století přijata sociální reforma, jejímž cílem bylo vytvoření záchranné sociální sítě. V současné době ekonomické krize vyvstala potřeba další sociální reformy. Vláda se zaměřila na reformu systému nepojistných sociálních dávek. Jedním z cílů bylo vytvoření jednotného výplatního místa, kterým se stal Úřad práce České republiky. Ve své práci se pokusím zaměřit na Úřad práce jako správní úřad, který provádí státní sociální podporu a sociální pomoc a zhodnotit dopady probíhající sociální reformy na postavení Úřadu práce. Klíčové slova: Úřad práce, státní sociální podpora, sociální zabezpečení, sociální pomoc, nepojistné sociální dávky, sociální reforma Abstract: In connection with the social-economic transformation of the Czech economy, a social reform was adopted in the early 1990s, the objective of which was the formation of a social safety net. Nowadays, in times of global economic crisis, further social reform seems to be necessary. The government focused on the non-insurance social benefits system reform. One of the objectives of this reform was the creation of unified benefits pay place: the Labour Office of the Czech Republic was chosen to become this place. In my diploma thesis, I will focus on the Labour Office as an administration authority handling state social support and social assistance and I will try to evaluate the impact of the ongoing social reform on the position of the Labour Office. Keywords: The Labour Office, state social support, social security, social assistance, non-insurance social benefits, social reform 4

5 Obsah Úvod Systém sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení základní pojmy Prameny práva sociálního zabezpečení Předmět práva sociálního zabezpečení Systémové součásti sociálního zabezpečení Sociální pojištění Státní sociální podpora Sociální pomoc Subjekty vystupující ve vztazích sociálního zabezpečení Ministerstvo práce a sociálních věcí Česká správa sociálního zabezpečení Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) Oprávněná osoba (v rámci státní sociální podpory) Osoba společně posuzovaná, rodina Úřad práce České republiky Úřad práce České republiky Úřady práce v letech Organizační struktura Úřadu práce ÚP a jeho postavení v rámci realizace státní sociální podpory Dávky státní sociální podpory Správní řízení ve věcech dávek státní sociální podpory Typy řízení Subjekty správního řízení Průběh řízení v prvním stupni Opravné prostředky Úřad práce ČR a jeho kompetence v oblasti sociální pomoci Dávky sociální pomoci Správní řízení ve věcech sociální pomoci Typy řízení ÚP a oblast zaměstnanosti Závěr Literatura:

6 Úvod V souvislosti se socioekonomickou transformací české společnosti na počátku 90 let minulého století vyvstala potřeba vytvořit záchranou sociální síť, resp. vytvořit sociální politiku, která by zabránila propadu širokých vrstev obyvatel do stavu hmotné nouze v důsledku realizace ekonomické reformy a přispět tak k jejímu zprůchodnění 1. Tato reforma zahrnovala aktivní politiku zaměstnanosti, rodinnou politiku a politiku sociálního zabezpečení. Nyní v době současné dlouhodobé ekonomické krize roste snaha o novou sociální reformu, která si klade za cíl snížení administrativní zátěže, zvýšení efektivity práce orgánů státní správy, lepší adresnost poskytovaných dávek a s tím spojenou úsporu finančních prostředků ze státního rozpočtu. Politická reprezentace zastoupená vládou České republiky spustila legislativní smršť v oblasti sociální politiky, především pak v oblasti nepojistných sociálních dávek. V souvislosti s touto reformou dochází k postupným podstatným změnám v kompetencích jednotlivých subjektů v oblasti sociálního zabezpečení. Cílem diplomové práce je charakterizovat změny v kompetencích Úřadu práce v souvislosti se sociální reformou. Ve své práci se pokusím zachytit současnou legislativní úpravu nepojistných sociálních dávek, s důrazem na úlohy, respektive postavení Úřadu práce České republiky v této nové zákonné úpravě. Úřad práce jakožto správní orgán působící v oblasti sociálního zabezpečení kromě úkolů v oblasti zaměstnanosti zpracovává a vede agendu ve věcech nepojistných sociálních dávek, v oblasti státní sociální podpory a oblasti sociální pomoci. Tím dochází neúměrně k nárůstu na požadavky na personální zajištění vykonávaných agend. Podle interních informací poskytnutých Úřadem práce dojde v roce 2013 k nárůstu o 300 pracovních míst. V rámci realizace současné sociální reformy postrádám základní programový sociální dokument, z kterého by měly podle mého názoru legislativní změny vycházet. K dispozici je pouze interní materiál MPSV k jednání tripartity. Domnívám se, že pro zajištění dlouhodobé sociální průchodnosti prováděných změn není možné veřejnost vyloučit z podílení se na tvorbě základních koncepčních dokumentů. To podle mého názoru vede k tomu, že se občané nemohou dostatečně s navrhovanými změnami ztotožnit a projeví tuto svou nespokojenost v nadcházejících volbách. Rovněž to, že nepanuje v otázkách sociální reformy shoda napříč politickým spektrem pak následně vede k tomu, že část změn bude opětovně měněna. V současné době můžeme jako příklad uvést tzv. Skartu. 1 HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYATOVÁ, A. a kol. Veřejné finance. Praha: ASPI, a.s.:2007, 364 s. ISBN

7 Práci jsem rozdělil do dvou základních částí. V první části nejprve obecně charakterizuji právo sociálního zabezpečení a jeho jednotlivé součásti. Dále budou vymezeny subjekty vystupující v právních vztazích sociálního zabezpečení. V druhé části se pak věnuji postavení Úřadu práce České republiky v systému nepojistných dávek, respektive postavení Úřadu práce v oblasti státní sociální podpory a dále pak v oblasti sociální pomoci. V závěru práce budou shrnuty zjištěné poznatky. Ve své práci vycházím z legislativní úpravy podle stavu k

8 1 Systém sociálního zabezpečení Systém sociálního zabezpečení každého státu souvisí s jeho základními funkcemi, jako jsou ochrana života, zdraví, bezpečnost ad. Současná společnost a její fungování je založeno na principech demokracie a zároveň dochází k přerozdělování veřejných zdrojů na základě principu solidarity. V posledních letech můžeme pozorovat vývoj společnosti směrem od státu blahobytu k společnosti zaměřené na zamezení zneužívání sociálního systému. Zejména v době současné ekonomické krize je celý sociální systém a jeho fungování tématem jednak odborných a především politických debat a rovněž tématem, která si různá politická uskupení volí jako stěžejní pro propagaci svého volebního programu. Vidět je podle mého názoru především snaha o to zalíbit se voličům především slibováním programu, který povede k zamezení plýtvání s veřejnými prostředky a zneužívání sociálního systému parazitováním na různých dávkách tímto systémem poskytovaných. Je ovšem otázkou, zda takto motivované změny v systému budou ku prospěchu společnosti. 1.1 Sociální zabezpečení základní pojmy Abychom se mohli zabývat systémem sociálního zabezpečení, resp. některými jeho součástmi, je potřeba vymezit některé základní pojmy ze sociální oblasti. Vzhledem k tomu, že člověk nežije izolovaně, ale v rámci různých společenství, vytváří si vzájemné vazby. Fungování celého společenství, v současné době reprezentované především státy může být založeno na různých principech, které určují, jaké funkce by měl daný stát plnit. Funkce státu jsou realizovány pomocí různých politik. Jednou z hlavních politik každého státu je sociální politika. V současné době existuje více definic sociální politiky. Pod sociální politikou se často chápe snaha po zdokonalení způsobu života. Prof. Engliš za sociální politiku považuje "praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji. Hybným perem sociální politiky není milosrdenství, nýbrž spravedlnost a společenská účelnost." 2 Sociální politika směřuje k ovlivňování sociální reality. Přitom musí respektovat určité základní principy, které jsou pro ni určující. Pro volbu základních principů, myšlenkových postupů, mají význam tzv. sociálněpolitické doktríny. V evropském regionu se nejčastěji 2 WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. Distanční studijní opora. Masarykova univerzita. Brno s. ISBN

9 setkáváme s liberalistickými myšlenkami, s křesťanským sociálním učením a demokratickým socialismem. 3 Sociální politika státu je založena na principu solidarity a jejím cílem je vytvořit systém, který bude společnost chránit před vznikem sociálních patologií a zabezpečí v ní sociální soudržnost. 4 Sociální politiku můžeme vnímat jako cílevědomou činnost subjektů směřující k vytvoření podmínek pro všestranný rozvoj člověka. 5 Tato činnost se řídí několika základními principy, mezi které patří princip sociální solidarity, sociální spravedlnosti, princip subsidiarity a princip participace. 6 Přibližme si stručně jednotlivé principy. Princip sociální solidarity, představuje princip solidarity mezi subjekty sociální politiky a to například solidaritu osob ekonomicky aktivních s osobami nezaměstnanými, solidaritu zdravých se zdravotně handicapovanými, solidaritu bezdětných s rodinami s dětmi, solidaritu rodin s vyššími příjmy s rodinami nízkopříjmovými atd. 7 Princip sociální spravedlnosti je základním principem, který je ve vyspělých státech vnímán tak, že sociální spravedlnost je primárně výsledkem snažení, usilování jedince, který využívá svých sil k uskutečňování svých vlastních zájmů a současně je vnímána jako vůle pomoci slabým a potřebným jedincům, tzn., že předpokládá i kolektivní, společenský akt. 8 Princip subsidiarity pak v souvislosti se sociální politikou znamená, že primárně je za zabezpečení své existence odpovědný jedinec sám. Ale vzhledem k tomu, že žije ve společnosti, je součástí vztahů a vazeb, je na základě tohoto principu určena posloupnost, v tom jaké subjekty mají jedince přiměřeně zajistit. 9 3 tamtéž 4 CHVÁTALOVÁ, Iva et al. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, tamtéž 7 KREBS, V. a kol. Solidarita a ekvivalence v sociálních systémech. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i., 2009, str GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, tamtéž 9

10 Princip participace pak přiznává jedinci právo spolupodílet se na tvorbě pravidel a opatření sociální politiky, která ovlivňují jeho existenci. Po roce 1989 v České republice byly nastartovány změny v mnoha oblastech včetně sociální politiky státu a to v rámci sociální reformy, která měla tři programové pilíře: aktivní politiku zaměstnanosti, politiku v oblasti pracovních příjmů, rodinnou politiku a politiku sociálního zabezpečení. 10 Celý proces tvorby, formulace, vytyčování i naplňování cílů sociální politiky je značně konfliktní. To vyplývá z různých názorů a postojů mezi subjekty i objekty sociální politiky. Dalším důvodem je rozdíl mezi cíli a disponibilními zdroji Prameny práva sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení můžeme definovat jako soubor právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka. 12 Sociální zabezpečení je nástrojem realizace sociální politiky. Předmět práva sociálního zabezpečení Právní vztahy práva sociálního zabezpečení jsou společenské vztahy upravené normami práva sociálního zabezpečení. Jejich obsahem jsou zásadně práva a povinnosti, které vznikají v právu sociálního zabezpečení subjektům právních vztahů. Vzhledem k tomu, že právo sociálního zabezpečení je hybridním odvětvím, budou se v jeho rámci vyskytovat soukromoprávní i veřejnoprávní vztahy s tím, že právní vztahy veřejného práva převažují CHVÁTALOVÁ, Iva et al. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. Distanční studijní opora. Masarykova univerzita. Brno, s. ISBN GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, CHVÁTALOVÁ, Iva et al. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN

11 Obecně řadíme k pramenům práva normativní právní akty, právní obyčeje, soudní precedenty a normativní smlouvy. V České republice právní obyčeje a soudní precedenty netvoří prameny práva. Soudní precedenty, neboli judikatura, však mohou svým výkladem a interpretací práva pomoci prameny práva jistým způsobem dotvářet. 14 České právo sociálního zabezpečení je kodifikované a založené na normativních právních aktech. K jeho pramenům podle Gregorové patří normativní právní akty, mezinárodní smlouvy, kolektivní smlouvy a unijní právo. Základy práva sociálního zabezpečení v České republice najdeme v Ústavě a především v Listině základních práv a svobod 15 v Hlavě čtvrté, která zahrnuje hospodářská, sociální a kulturní práva. Článek 30 odst. 1 uvádí, že Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. V odstavci 2 téhož článku je pak uvedeno právo na pomoc v hmotné nouzi každý má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Mezi tato základní práva patří podle čl. 31 rovněž právo na ochranu zdraví, na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění a na zdravotní pomůcky za podmínek stanovených zákonem. Dále pak mezi základní práva patří ve čl. 32 ochrana rodiny a rodičovství. Zvláštní ochrana je pak zaručena dětem a mladistvým. Odstavec 2 pak zaručuje ochranu těhotných žen a odstavec 5 rodičům pečujícím o děti přiznává právo na pomoc státu. V souladu s Listinou pak je problematika v Listině uvedených sociální práv konkretizována v jednotlivých normách sociálního zabezpečení, ke kterým řadíme zákony, nařízení vlády, vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví a dalších ústředních správních úřadů a dále pak předpisy orgánů, které jsou k jejich vydání zmocněny. K dalším pramenům pak náleží vyhlášky krajských a obecních zastupitelstev. K dalším pramenům práva patří mezinárodní smlouvy. Jejich obsah je třeba transformovat do českého právního řádu, aby je bylo možné aplikovat. V oblasti sociálního zabezpečení se jedná především o bilaterální smlouvy. Takové dohody uzavřela Česká republika s celou 14 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, Zákon č. 2/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, 11

12 řadou států. Vzhledem k společné minulosti obou států uzavřela Česká republika v největším rozsahu bilaterální dohody se Slovenskou republikou, a to Dohodu mezi vládou ČR a SR pro oblast zdravotní péče 16 a Smlouvu mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení 17. Kromě bilaterálních smluv se Česká republika připojila k různým mezinárodním multilaterálním smlouvám. Ratifikovala například Evropskou sociální chartu a Evropský zákoník sociálního zabezpečení. Dalším pramenem českého práva sociálního zabezpečení je rovněž unijní právo, což vyplývá z členství České republiky v Evropské unii. Základem unijního práva jsou zakládající smlouvy Evropských společenství. Pro oblast sociálního zabezpečení pak má zásadní význam čl. 42 Smlouvy o ES 18 a dále pak Hlava XI. Sociální politika, všeobecné a odborné vzdělávání a mládež, především články 136 a Základní sociální práva mohou být upravena i jinými normami než normami práva sociálního zabezpečení, například normami pracovního práva zákoník práce, zákon o zaměstnanosti. Zejména se pak jedná o oblast pojištění pro případ nezaměstnanosti resp. pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zákon o zaměstnanosti řeší, kdo a za jakých podmínek má nárok na podporu v nezaměstnanosti. 20 Nezaměstnanost, jakožto důsledek pracovněprávních vztahů, resp. zániku zaměstnaneckého poměru s sebou nese vznik sociálních událostí, které jsou řešeny v rámci systému sociálního zabezpečení. Někdy se setkáváme s pojmem sociální právo, které právě takto šířeji pojatou sociální ochranu základních sociálních práv představuje. Podle Chvátalové nalezneme nejlépe propracované definice sociálního práva v německé odborné literatuře. Uvádí například definici prof. 16 č. 202/1993 Sb. 17 č. 228/1993 Sb. 18 Tento článek říká: Rada přijme postupem podle článku 251 v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; za tímto účelem Rada vytvoří systém, který migrujícím pracovníkům a oprávněným příslušníkům jejich rodin zajistí: a) započtení všech dob získaných podle práv členských států pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše, b) vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států. 19 Smlouva o založení Evropského společenství. Online [Cit ] Dostupné z: 20 Viz. Zákon č. 5589/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a Hlava třetí zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 12

13 Zachera, který definoval sociální právo jako všechna právní odvětví, která se vyznačují zvýšenou intenzitou sociálně politického obsahu Systémové součásti sociálního zabezpečení Zvláštní část práva sociálního zabezpečení můžeme rozčlenit do tří základních systémových součástí, jimiž jsou sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Někdy se setkáváme u tohoto členění s pojmem tři pilíře sociálního zabezpečení nebo tři pilíře sociální ochrany Sociální pojištění Do oblasti sociálního pojištění zahrnujeme pojištění nemocenské, důchodové a zdravotní. Každé z těchto pojištění představuje pojištění pro případ různých sociálních událostí. Nemocenské pojištění představuje především zabezpečení pro případ pracovní neschopnosti, těhotenství a mateřství. Důchodové pojištění představuje zabezpečení pro případ stáří, invalidity a ztráty živitele. Zdravotní pojištění pak představuje zabezpečení úhrady zákonem stanoveného rozsahu zdravotní péče, zdravotnických prostředků, potravin pro zvláštní účely aj. Součástí sociálního pojištění není pojištění v nezaměstnanosti, které je jakožto součást pracovního práva řešeno v rámci politiky zaměstnanosti v zákoně o zaměstnanosti. Tento pilíř sociálního zabezpečení tedy řeší situace, které je možné předem předpokládat a je možné se na ně připravit. Zákon stanovuje povinné příspěvky na tato pojištění. K hlavním zákonům týkajících se sociálního pojištění jsou:patří: 21 ZACHER, Grundfragen theoretischer und praktischrer sozialrechtlicher Arbeit. VSSR, 1976 in CHVÁTALOVÁ, Iva et al. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN

14 zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje organizační uspořádání sociálního zabezpečení, definuje působnost orgánů sociálního, uvádí úkoly občanů a zaměstnavatelů při provádění sociálního zabezpečení a zabývá se řízením ve věcech důchodového pojištění a řízením ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a Zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon komplexně upravuje nemocenské pojištění, uvádí okruh osob účastných na nemocenském pojištění a stanovuje nároky těchto osob z nemocenského pojištění vyplývajících Státní sociální podpora Jedná se o nepojistný systém sociálního zabezpečení. Z tohoto systému jsou poskytovány především dávky cílené na rodiny s dětmi. Jedná se o následující dávky porodné, přídavky na dítě, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, příspěvek na bydlení a pohřebné. Tento pilíř sociálního zabezpečení má tedy za cíl především podporovat rodiny s dětmi. Stát, resp. orgány státu poskytují tyto dávky obligatorně a to na základě a za podmínek uvedených v zákoně. Hlavními zákony týkající se státní sociální podpory jsou: Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 101/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. 14

15 1.3.3 Sociální pomoc V rámci tohoto systému můžeme rozlišit několik součástí, jimiž jsou pomoc v hmotné nouzi, sociální služby a dávky pro osoby zdravotně postižené. 22 Sociální pomoc je určena k zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se ocitli ve hmotné nouzi a nemohou tuto nepříznivou situaci překonat sami ani s pomocí své rodiny. Hlavními zákony v oblasti tohoto nepojistného systému sociálního zabezpečení jsou: Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a Zákon č. 101/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. 1.4 Subjekty vystupující ve vztazích sociálního zabezpečení V rámci vztahů sociálního zabezpečení vystupují různí účastníci těchto vztahů a to jednak na straně státního aparátu tak právnických a fyzických osob na straně druhé. Mezi hlavní subjekty na straně státu patří Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce, Česká správa sociálního zabezpečení.. Dále pak orgány samosprávných územních celků. K subjektům vystupujícím ve vztazích sociálního zabezpečení odlišných od státu jsou právnické osoby například zdravotní pojišťovny a rovněž fyzické osoby žádajících dávky poskytované ze systému sociálního zabezpečení patří oprávněná osoba, osoba společně posuzovaná. Tyto osoby musí být způsobilé k právním úkonům. Podívejme se nyní na vybrané subjekty podrobněji Ministerstvo práce a sociálních věcí Ústředním orgánem státní správy, který vykonává státní správu v oblasti státní sociální podpory (resp. sociálního zabezpečení) je Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo zřízeno a jeho působnost vymezena zákonem České národní rady č. 203/1990 Sb., o změnách v organizaci a působnosti ministerstev České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon změnil zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. 9 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů uvádí: 22 CHVÁTALOVÁ, Iva et al. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN

16 Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči a pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a dětí, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky. Podle zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů patří k úkolům Ministerstva práce a sociálních věcí následující úkoly: a) Řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení b) Řídí Českou správu sociálního zabezpečení, c) Zajišťuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv v sociálním zabezpečení, d) Zajišťuje úkoly související s dalším rozvojem sociálního zabezpečení. Dále ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech. Pro oblast státní sociální podpory je působnost Ministerstva práce a sociálních věcí vymezena v zákoně č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 73/2011 Sb. o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Česká správa sociálního zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení byla ustavena, s účinností od 1. září 1990, zákonem České národní rady č. 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, kterým byl novelizován zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení je v souladu s ustanovením 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích organizační složkou státu, není tedy samostatnou právnickou osobou. Tím však není dotčena její působnost podle 16

17 zvláštních právních předpisů (zejména z oblasti sociálního zabezpečení) a její jednání v těchto případech je jednáním státu. Česká správa sociálního zabezpečení fakticky vznikla sloučením Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních družstev. 23 Kompetence České správy sociálního zabezpečení jsou upraveny zákonem České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení 5 odst. 1 tohoto zákona plní ČSSZ následující úkoly : a) rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud není v uvedeném zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek, b) rozhoduje o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat, c) rozhoduje o povinnosti zaměstnavatele nahradit neprávem vyplácené částky na dávce důchodového pojištění, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat, d) rozhoduje o odvoláních ve věcech, v nichž v prvním stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení, e) rozhoduje o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, pokud jí bylo v jednotlivých případech svěřeno, f) vybírá pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního zákona, g) jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech sociálního zabezpečení, h) plní úkoly při výplatě dávek sociálního zabezpečení do ciziny, i) řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení, j) dává souhlas ke změně pobytu práce neschopného občana při jeho odjezdu do ciziny, k) zajišťuje vydávání tiskopisů předepsaných podle zákona. l) Česká správa sociálního zabezpečení kontroluje plnění povinností subjektů sociálního zabezpečení, m) posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely sociálního zabezpečení, 23 Profil organizace. [Online] Dostupné z: [Cit ] 17

18 n) vede evidenci práce neschopných občanů a v určených případech provádí nemocenské pojištění. Podle koordinačních nařízení EU je ČSSZ styčným orgánem vůči zahraničním institucím pro peněžité dávky v nemoci a mateřství, důchody a peněžité dávky v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) Všeobecná zdravotní pojišťovna byla zřízena úvodním ustanovením zákona č. 551/1991 Sb., Zákon České národní rady o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Na základě tohoto zákona VZP provádí všeobecné zdravotní pojištění, pokud toto pojištění neprovádějí resortní, oborové a podnikové zdravotní pojišťovny. Je právnickou osobou, v právních vztazích vystupuje svým jménem, může nabývat práv a povinností a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. VZP ČR zajišťuje výběr pojistného na veřejné zdravotní pojištění a úhradu zdravotní péče z prostředků zdravotního pojištění a další činnosti, které jí umožňuje zákon, zejména vede registr pojištěnců veřejného zdravotního pojištění, je správcem zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění Oprávněná osoba (v rámci státní sociální podpory) Zákon o státní sociální podpoře definuje osobu oprávněnou v 3. Konkrétně stanovuje jaký okruh osob má při splnění zákonem stanovených podmínek nárok na dávky státní sociální podpory. Za oprávněnou osobu je považována vždy fyzická osoba (a osoby společně s ní posuzované) a to pokud: a) Je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu, jde-li o státní občany České republiky, nebo b) Má na území České republiky trvalý pobyt, jde-li o cizince, podmínkou je, že má na území České republiky bydliště. Dávky dále náleží též osobám, pokud nemají na území České republiky trvalý pobyt a jedná se o: 18

19 - Cizince hlášené na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra, a to ode dne, kterým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení - Cizince narozené na území České republiky hlášené na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra, do 1 roku jejich věku. - Nezletilé cizince svěřené na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče - Cizince, kteří jsou držiteli povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie, a bylo jim vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního předpisu - Rodinné příslušníky cizince uvedeného v písmenu d zákona č. 117/1995 Sb., kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu, - Cizince, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu podle zvláštního právního předpisu - Cizince, kterým byla udělena doplňková ochrana, - Cizince, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podle zvláštního právního předpisu, Podmínkou je, že mají na území České republiky bydliště. Co je to bydliště stanoví zákon o pomoci v hmotné nouzi 24, který bydliště definuje v 5 odst. 6 takto: Osoba má bydliště na území České republiky, zejména pokud se zde dlouhodobě zdržuje, vykonává zde výdělečnou činnost, žije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou. 24 Zákon č. 111/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů 19

20 1.4.5 Osoba společně posuzovaná, rodina Aby mohla oprávněná osoba získat dávky státní sociální podpory, musí určité podmínky splňovat rovněž osoby s ní společně posuzované. Společně posuzované osoby definuje zákon o státní sociální podpoře v 7, stejné ustanovení rovněž poskytuje definici rodiny. Pro účely zákona o státní sociální podpoře se za rodinu považuje oprávněná osoba společně s ní posuzované osoby a není li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba. Žádná z osob nemůže být posuzována jako oprávněná osoba nebo jako společně posuzovaná osoba současně ve více rodinách, jde-li o společně posuzované osoby pro účely přídavku na dítě, porodného a rodičovského příspěvku jestliže je některá z uvedených osob společně posuzována pro účely přídavku na dítě nebo porodného, může být současně posuzována s jinými osobami jako společně posuzovaná pro příspěvek na bydlení, jsou-li splněny podmínky pro takový postup. Je-li nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti a mládež, považuje se za rodinu samo toto dítě. 25 Společně posuzovanými osobami jsou (není-li v zákoně o státní sociální podpoře uvedeno jinak): a) Nezaopatřené děti b) Nezaopatřené děti a rodiče těchto dětí; za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel, partner rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh/družka rodiče nebo uvedené osoby, c) Manželé, partneři nebo druh a družka, nejde-li o rodiče posuzované podle písmene b, d) Nezaopatřené děti, jejich rodiče, pokud jsou nezaopatřenými dětmi a jsou osamělí, a pokud s oprávněnou osobou spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 25 Za plné přímé zaopatření se podle zákona č. 117/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení. 20