Časopis přerovského děkanátu

Transkript

1 Časopis přerovského děkanátu Červenec - Srpen 2012 Číslo 7 Ročník 18 Úvodník P. Piotr Wardecki Liturgický kalendář Rosteme ve víře Ctnosti a neřesti Korunovace Sv. Hostýn před 100 lety Pouť seniorů na Velehrad Světec měsíce Léonie Františka Saleská Aviatová Dětské okénko Stránka pro mládež Malá schola v Předmostí Festival schol aneb Reportáž Z Centra pro rodinu Ráj Jen tak ve stručnosti Noc kostelů Noc kostelů v Říkovicích Ohlédnutí za jáhenským rokem P. Stanislav Trčka v Kojetíně a P. Petr Káňav Přerově Rozhovory s novým přerovským jáhnem Pouť přerovského děkanátu do Francie Události let pohledem katolického tisku Slovo z Charity Informace... a mnoho dalšího K Hostýnu dnes spějte Moravané, s láskou v srdci plni radosti, jako dítky k Matce milované, ať se štěstí v srdci rozhostí! Marii dnes zdravte písní svou, ona Moravy je Král ovnou. Rudolf Stupavský Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec Srpen 2012

2 Milí věřící, před námi jsou prázdninové měsíce. Děti budou odpočívat od školy, ale i pro většinu z nás to bude také čas dovolených, výletů. Jako malý chlapec jsem se vždy na prázdniny těšil. Nejen proto, že jsem nemusel chodit do školy, ale především proto, že jsem měl více času pro sebe, pro to, co mě bavilo. A byla to zejména četba zajímavých knížek. Už ne povinné školní literatury, ale těch, na které jsem se těšil a bohužel během školního roku na ně neměl čas. Zůstalo mi to dodnes. Na prázdninové dny si vždy připravím něco zajímavého. Je to nějaká odborná knížka z psychologie, ale především beletrie, při které výborně relaxuji. Letos mám připraveny román autora Umberta Eca - Pražský hřbitov a výbornou knihu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Na tu druhou knihu se moc těším, protože ve Starém Hrozenkově jsem kdysi působil a to, o čem autorka píše, jsem poznal osobně ve své pastorační práci. Pro mě četba zajímavých knih je vždy dobrodružstvím. Ale proto nezapomínám taky na každodenní četbu Knihy, která je Knihou všech knih. Je to Bible, ve které najdeme vše, co hledáme. Teologové potvrzení svých moudrých vědeckých teorií o Bohu, kterého nikdy neviděli, hledající tam najdou smysl svého života a věřící pramen své víry. A co tam najdou ti, kteří v Boha nevěří, nebo se o něho vůbec nezajímají? I jim bych o prázdninách doporučil četbu právě této Knihy. Najdou v ní výborné detektivky, psychologické eseje, historii, trochu poezie a vynikající román o Někom, který změnil dějiny lidstva. Stoji to za to! A možná právě četba Bible pro ně bude začátkem velkého dobrodružství Vám všem přeji pěkné prázdninové dny a krásné zážitky s Knihou v ruce. P. Piotr Wardecki Červenec a srpen v liturgii Letní měsíce červenec a srpen v nás jistě vzbuzují představu odpočinku, dovolených a prázdnin. Máme více času na různé činnosti, na které nám během roku nezbývá čas. Můžeme i v duchovním životě objevit něco, čeho jsme si nevšimli, nebo nad tím se nezamyslili. Navštívit některá poutní místa, jít na mši sv. i ve všední den, přečíst více z Písma svatého, nebo pěknou knihu. Navštívit přátele a známé, se kterými jsme se dlouho neviděli. Letošní rok nasloucháme o nedělích evangeliu podle sv. Marka. V cyklu B, který tento rok užíváme, během prázdnin v neděli vyslechneme také část evangelia sv. Jana, 6. kapitolu, která nás postupně během pěti týdnů, od 17. neděle do 21. v mezidobí uvede do příslibu ustanovení Eucharistie. Od zázračného nasycení zástupu tisíců lidí (mužů bylo asi pět tisíc), po kterém zbylo plných dvanáct košů kousků, po slova prvního papeže, apoštola Petra, který na otázku Pána Ježíše: I vy chcete odejít? odpovídá: Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý. (Jan 6, 69) Čas dovolených a prázdnin může být vhodnou příležitostí k tomuto poznávání. Ještě bych se rád zastavil u jedné, možná, maličkosti. Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar, řekl Ježíš po zázračném nasycení. Když Pánu Ježíši tolik záleželo na tom, aby nic nepřišlo nazmar, jak se chováme my k tomu, co zůstane po jídle, k nepotřebným věcem... A to jsou hmotné věci, co teprve věci duševní a duchovní (čas, myšlenky, mše svatá, svátosti nepřichází také někdy nazmar?). Mnoho lidí je obětí nezdravého životního stylu. Pracují méně, a přesto se stále cítí vyčerpáni. Samé apatické, protáhlé obličeje. S nechutí se vydávají do nového dne. Všude spousta nevlídných tváří v dílnách i kancelářích, u stroje nebo za psacím stolem, v kuchyni či u pokladny. Mnozí dnes totiž sahají po všemožných prostředcích, aby se uměle nabudili. Jsou ale spíše vyčerpáni, než uvolněni. Například televize je sama o sobě dobrá, ale změní se v katastrofu pro ty, kteří nad ní neumějí panovat a sebe ovládat. Dále existují například oběti dlouhých klábosení a vysedávání, kde se tolik mluví, a přece není co říci. Mám pro tebe jeden tip: Jdi včas spát, abys byl ráno laskavý! A druhý tip? Pokud jsem byl kdy unaven, anebo se mě snažil ovládnout pesimismus, utekl jsem do své bylinkářské zahrádky a dřel jsem, až ze mě tekl pot. Všechno pak bylo zase snazší. Napadlo mě přitom i rčení: Užíváš-li rukou, ulehčí to hlavě. (P. Phil Bosmans) Sv. Tomáš, apoštol Sv. Prokop, opat Sv. Cyril, mnich a Metoděj, biskup, patroni Evropy Sv. Marie Goretti, panna a mučednice Sv. Benedikt, opat, patron Evropy Panna Maria Karmelská Sv. Vavřinec z Brindisi, kněz a učitel církve Sv. Marie Magdalena Sv. Brigita, řeholnice, patronka Evropy Sv. Jakub Starší, apoštol Sv. Jáchym a Anna, rodiče Panny Marie Sv. Ignác z Loyoly, kněz Sv. Alfons Maria z Liguori, biskup a učitel církve Sv. Jan Maria Vianney, kněz Posvěcení římské baziliky Panny Marie Svátek Proměnění Páně Jeden pedagog, který byl představeným v chlapeckém internátu, celou neděli obyčejně trávil tím, že hovořil s maminkami, které přišly svoje potomky navštívit, a občas se smával: Je to zajímavé, matka odpustí chlapci snadno všecko, co na něj žaluji, ale jednu věc mu těžko promíjí: že roste a že se mění. Tátové to vidí realističtěji, zajímá je, jestli se chlapec pohoršil nebo polepšil. Církev se dívá na lidi především z tohoto otcovského hlediska. Svátost smíření je tomu zasvěcena. Dnes je dost takových, kteří obviňují katolické moralisty, že to přehání a že svým horlením proti všem hříchům narušují spontánní přirozený vývoj člověka. Je tedy potřeba si uvědomit, co je a co není přirozené. Strana 2 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

3 Ctnosti a neřesti V rubrice ctnosti a neřesti jsme si v uplynulém školním roce prošli několik ctností a neřestí, které souhrnně nazýváme ctnostmi přirozenými. Přirozenými proto, že vychází z našich snah, že se v nich zdokonalujeme vlastním úsilím a pílí. Tyto ctnosti tedy vycházejí z naší lidské přirozenosti. V křesťanském pohledu na člověka a na život však vycházíme vždy ze vztahu k Bohu. Vztah člověka k Bohu je možný pouze skrze Krista a tento vztah se projevuje do našeho bytí. Má ontologické důsledky. Kvalita našeho vztahu k Bohu určuje i všechny ostatní kvality. Podobně je tomu i v oblasti ctností. Když se na ctnosti díváme z křesťanského pohledu, tak všechny přirozené ctnosti mají základ ve ctnostech teologických nebo též říkáme božských, kterými jsou víra, naděje a láska. Tyto ctnosti též nazýváme vlitými, protože nejsou dílem našeho úsilí, ale jsou nám dávány Bohem jako dar. Jsou dílem milosti posvěcující, která v člověku působí. Tyto ctnosti nelze vlastnit, lze je pouze přijímat jako dar. Až na jejich základě se mohou do plné míry rozvíjet ctnosti přirozené, které jsou pak zušlechťovány ctnostmi božskými. S konceptem božských ctností se dostáváme do jiné roviny v posuzování mravnosti života. Božské ctnosti úzce souvisí se svatostí no- alegorie Náboženství Přirozené je to, co patří k přírodě. Je např. přirozené, že naše pokožka vystavená letnímu slunci zčervená a pak zhnědne. Proti přírodě je, když se na ní objeví vyrážka, nebo i to, když ji vystavujeme slunci tak, že je spálená. Podobně je přirozené, když člověk, stvořený k obrazu a podobenství Božímu, ten obraz zdokonaluje; je proti přirozenosti, když jej zohaví. Zdokonaluje je dobrem, poškozuje zlem. Morální příručky, které nám ukazují, co je dobro a co je zlo, nejsou k narušení přirozeného vývoje, ale praktickou pomůckou k hledání a zdokonalování vlastní identity. To, že se měníme, pozorují na nás ostatní. Někdy je to tak nápadné, že to komentují zvoláním: Už tě nemohu ani poznat, tak ses změnil! Je dobře, když si to uvědomujeme především sami a svůj vývoj kontrolujeme. Děvče, které by chtělo dostat cenu královny krásy, se ovšem stále sleduje v zrcadle. Máme však všichni zrcadlo vnitřní. Vnější a tělesné změny se odrážejí i v lidské psychologii. Některé změny nás těší, jiné zarmucují. Považuje se za moudrého ten, kdo se umí těm zarmucujícím dovedně vyhnout. Najde na své životní cestě všelicos, ale pochválí ho lidovým rčením: umí v tom dobře bruslit, nikdo a nic mu nohy nepodrazí. Ale zkušení lidé mu tuze nevěří. Dodávají: Však on také jednou na něco naletí a bude naříkat, že svět nezmění. Jak se má tedy zachovat ten, kdo je opravdu moudrý? I on ví, že svět tuze nezmění, ale je si vědom, že musí změnit především sebe. Tak učili už staří stoici. Ale ukažme si to raději na příkladu obyčejné ženy z lidu. Vypravovala svůj životní příběh takto. Když jsme se s mužem brali, malovali jsme si mnoho krásných plánů. On se zklamal ve své práci, nešlo to tak, jak si to představoval. A já jsem se zklamala v něm. Začal dávat všecku vinu mně, bručel a nadával, stal se nesnesitelným. Plakala jsem a myslela jsem na rozvod. Přešlo to? Nepřešlo, on se nezměnil, ale změnila jsem se já. Napřed jsem plakala, a teď, když bručí a nadává, tak se mu směji. Zdá se, že to vyhovuje i jemu, nemusí si dělat výčitky, a tak se i jemu nakonec podaří někdy se zasmát. Vidíme tu tedy příklad pravé životní moudrosti: zaujmout ke změnám správný postoj. Ten ovšem může být jenom čistě lidsky moudrý, který se zvrhne v laciné chytráctví, anebo se stane důstojně náboženský. Příkladem v Písmu jsou proroci, Bylo jich ve Starém zákoně mnoho. Čím se vyznačovali? Slovo prorok je odvozeno od slovesa rokovat, mluvit. Byli to tedy lidé, kteří mluvili s velkým úspěchem, poslouchali je a mnoho z toho, co řekli, je napsáno. Proč je poslouchali s takovým zájmem, poznáme z titulu, kterého se jim dostalo na počátku. Nazvali je prostě vidoucí. Božím osvícením viděli smysl toho, co se ve světě přihodilo, a proto učili lidi, jaký postoj mají k tomu zaujmout. Jsou ještě i dnes proroci? Jedním z podstatných privilegií církve je její prorocký dar: privilegium chápat události světa a ukazovat všem, jaký správný postoj mají zaujmout. Církev nejsou jenom kněží, ale všechen Boží lid. Proto sv. Pavel píše Korinťanům, aby všichni prosili Boha o prorocký dar, tj. ve všech okolnostech poznali, jaký mají zaujmout postoj k tomu, co je potkalo, co se ve světě děje. To jim dává potěchu a radost, protože tak najdou Boha ve všem. Nejlepším příkladem takového osvícení, o kterém čteme v Novém zákoně, je historie proměněni Páně na hoře Tábor (Mk 9,2-1). Kristus vstoupil s třemi učedníky na horu a tam se před nimi proměnil. V čem ta proměna byla? Změnil svou formu a podobu? Pak už by to nebyl on, apoštolé by ho nepoznali. Co se tedy změnilo? Duchovní autoři, kteří ten text vykládají, jsou zajedno v tom, že se změnilo světlo, ne vnější, ale světlo očí. Viděli Ježíše v jeho vnější podobě jako dříve, ale prohlédli duchovním zrakem pod povrch vnějškosti, bylo jim najednou jasné, že ten syn člověka je syn Boží. Tzv. hésychasté, hnutí mezi mnichy křesťanského východu, si tu scénu brali jako program duchovního života: prosit Boha a snažit se o čistotu srdce, abychom dostali i my světlo Tábora, schopnost ve všem vidět Boží prozřetelnost, přítomnost Krista. To nám přinese štěstí, řecky hesychia, proto se to hnutí nazvalo hésychasmem. My Češi si přitom mimoděk vzpomeneme na výrok prezidenta Masaryka, že Tábor je náš program. Nevíme ovšem dobře, v jakém smyslu to mínil on. V jiném smyslu než my o tom uvažují i ti, kdo dnes propagují jisté meditace převzaté z dalekého východu. I oni jsou hésychasté, usilují o dosažení duchovního štěstí a míru. Ale jejich metoda je jiná: chtějí se cvičit v zapomenutí světa i sebe, aby byli zcela ponořeni v oceánu božství. Křesťanský Bůh je stvořitel světa a Kristus do světa vstoupil, aby svět spasil. Proto se i my musíme snažit o to, bychom ho ve světě našli a uviděli, V tomto smyslu platí nesporně i pro nás, že je Tábor náš program. (P. Tomáš Špidlík) Sv. Dominik, kněz Svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže, mučednice, patronky Evropy Svátek sv. Vavřince, jáhna a mučedníka Sv. Klára, panna Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 3

4 sitele a svatost je otázkou blízkosti k Bohu a ne otázkou mravního výkonu. Svatost člověka je účastí na svatosti Boží. Je to účast na novém životě, který lidem zprostředkoval Ježíš Kristus. Kristovým vykupitelským dílem bylo naše lidství vyzdviženo k samotnému božství. Ve křtu se stáváme novým člověkem. Dostáváme účast na životě vzkříšeného Krista. Odkládáme starého člověka a jsme již novým stvořením (2 Kor 5,17). Naše bytí dostává nový statut, který je dále upevňován svátostmi. Božské ctnosti jsou zdrojem našeho vztahu k Bohu a mají proto dopad i na náš každodenní život. Uschopňují nás pro duchovní a náboženský dialog s Bohem. Bez těchto ctností nelze Bohu rozumět, ani se mu líbit. Zdokonalují totiž lidské bytí a naklánějí člověka k dobrému jednání. Existuje mezi nimi určitá jednota. Nemohou existovat izolovaně jedna od druhé. Nemohu mít například dokonalou lásku bez víry a naděje. Milí čtenáři, dnes jsme si udělali krátký úvod a od září se začneme naplno věnovat jednotlivým ctnostem, tak jak jsme si zvykli v uplynulém roce. P. Libor Churý Sv. Maxmilián Maria Kolbe, kněz a mučedník Slavnost Nanebevzetí Panny Marie Dnes den slávy nevýslovné, ó Maria pro Tebe. Andělů Tě sbory nesou s tělem, duší do nebe! Matka Boží opouští svět. Je to vítězné rozloučení. Všechna místa, kde byla, všechny situace, v nichž žila, vydávají svědectví o její svatosti, ničím neposkvrněné lásce, ničím nezmenšené. Kdo z vás může mne vinit ze hříchu? Tak s Ježíšem může volat i Panna Maria. I nám se bude jednou šťastně umírat, jestliže naši bližní na nás nepoznali hříchu a mohli vidět jen svaté a krásné. Tažme se: Jaké svědectví by o mně mohla vydat místa, kde nyní žiji, modlím se, pracuji, odpočívám? Jaké vyznání by mohlo učinit mé nitro, kdyby vše vyšlo? Bližní neznají všechny naše chyby. Je dobré, máme-li některé dobré vlastnosti, o kterých ví jen Bůh. Ty budou našimi nejmilejšími průvodci na cestě do věčnosti, ty se budou přimlouvat, abychom byli do nebe vzati. Ó Královno nejjasnější, přímluvkyně nejmocnější, z nebe žehnej, v nebi čekej, ó Matičko, dítky své. (Minutěnka, Josef Hlouch. Úvodní a závěrečný verš je z písně, jejíž text ke Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie složil Otec biskup Hlouch. Minutěnka je kniha krátkých rozjímání na každý den roku, kterou Otec biskup napsal ve svém nuceném vyhnanství v Koclířově u Svitav, když nemohl působit jako biskup v českobudějovické diecézi. Letos uplynulo 40 let od jeho smrti.) Sv. Bernard, opat a učitel církve Sv. Pius X., papež Panna Maria Královna Sv. Bartoloměj. apoštol Sv. Monika, matka sv. Augustina Sv. Augustin, biskup a učitel církve Umučení sv. Jana Křtitele Jaroslav Branžovský V kostele sv. Vavřince udělil v sobotu 9. června 2012 olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner svátost biřmování 22 přerovským biřmovancům, které na přijetí této svátosti připravoval přerovský děkan P. Pavel Hofírek. Strana 4 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

5 I když je Velehrad památnější, je Svatý Hostýn z moravských poutních míst nejoblíbenější k prosbě. Mladší, druhé vyobrazení, pak představovalo Pannu Marii, jak se vznáší nad Hostýnem, kde jsou rozmístěny hořící nepřátelské stany a prchající Tataři na koních. Obraz nechal zničit v roce 1620 majitel panství, luterán Václav Bítovský z Bítova (popravený po prohraném povstání proti císaři 1621). Lobkovicové a zejména pak Rottalové, manželka Marie Emílie z Rottalu, poskytla v roce 1655 nový obraz. Panna Maria s Dítětem stojí na půlměsíci. Ve spodní části obrazu je ze stříbrného plechu vytepaný výjev porážky tatarských vojsk. (Obraz byl později přenesen do kostela sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem). Základní kámen dnešní stavby byl položen roku 1721 a celá byla dokončena 28. července a nejnavštěvovanější. Toto mariánské poutní místo navštíví ročně až 300 tisíc poutníků. Už jen vykonat pěší pouť, či jinak se dopravit na oba hostýnské vrcholy, na ten severnější do výše 735 m nad mořem k rozhledně a elektrárně, či na druhý 718 m nad mořem a navštívit tam baziliku minor (menší) Nanebevzetí Panny Marie Svatohostýnské, stojí za to. A vzdát tam Matce Páně úctu a požádat ji, Vítěznou Ochránkyni Moravy, o stálou pomoc zejména letos, kdy uplyne 100 roků od korunovace naší Královny a Ježíška papežskými korunkami, přivede v V ten den byla těchto dnech na Svatý Hostýn nebývalý počet poutníků posvěcena olomouckým a turistů. Budete mezi nimi i Vy? biskupem Ferdi- Dovolte, abych Vám v Roce Panny Marie Svatohostýnské nandem Juliem Troyerem. přiblížil posvátnou korunovaci před sto lety Dne Nejprve ale stručně z historie Svatého Hostýna. Archeologické nečekaně zasáhl požár průzkumy prokázaly osídlení tohoto místa už v době způsobený bleskem, bronzové, později zde bylo opevněné sídliště, obehnané až který svou ničivou silou 10 m vysokým valem v délce asi 1800 m z hlíny, kamení roztavil i tři ze čtyř a písku, se dvěma branami - Slavkovskou a Železnou. Galové zvonů. Přišla ale daleko - Keltové je postavili důkladně, základy jsou široké 15 horší pohroma. 4. ledna - 20 metrů. Plocha oppida (hradiska) má podobu lidské ledviny 1787 byl chrám nařízejí. o rozloze asi 20 hektarů a výzkumy zde stále pokračuním císaře Josefa II. Nejstarší písemné záznamy o Hostýně najdeme v Holešově zrušen, odsvěcen, zba- ve farní kronice. Psal o něm i jezuita Bohuslav Balbín ven vnitřního vybavení v dodatcích k dílu Diva Montis Sancti (1665). Navíc podle i střechy, poutě skončily a vše bylo vydáno ke zkáze. A tak legendy došli na Hostýn i slovanští věrozvěstové Kon- např. v roce 1812 rostla na klenbě kostela i tráva a polo- stantin (Cyril) a Metoděj, kteří zde rozmetali pohanské zbořenina se začala rozpadat. Uvnitř začaly růst náletové obětiště a postavili mariánskou kapli. Šířili úctu k Matce dřeviny, klenbou prosvítalo nebe. Vedle kamene, který Boží. Dnes v bazilice se nad hlavním oltářem tyčí socha naznačoval, kde byl dříve oltář, rostla v kostele i břízka. Panny Marie v životní velikosti s malým Ježíšem na levé Jak takové odsvěcení vypadalo, přiblížil P. Cyril Juroška, paži, z jehož rukou vycházejí blesky na tábor Tatarů. Tito bývalý duchovní správce v Domaželicích a v Benově. Citujme nájezdníci ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na jej z Listů svatohostýnských č. 3, roč. VI., říjen Moravu, kde vraždili a drancovali. Lidé proto hledali útočiště 2002, str , zn. jpa. K odsvěcení Svatého Hostýna v horách a lesích. Ti, kteří se uchýlili na Hostýn, byli byl vybrán holešovský děkan hrabě Tadeáš Trauttman- zachráněni přímluvou Panny Marie, když blesky zapálily sdorff a P. Josef Lhiver (jinde Litera - pozn. autor) ležení divokých nájezdníků. vicerektor tzv. generálního semináře v Olomouci, farář V díle Jiřího Crugeria Sacri pulveres (1669) se dočtete, v Domaželicích... jel 14. února 1787 na Svatý Hostýn, kde že lidé z vděčnosti za záchranu postavili na hostýnském odsloužil mši svatou. Po ní si nechal podat pantok (těžkou vrchu sochu Panny Marie Ochranitelky. Poté zde byla ve sekeru), kterým urazil roh oltáře. Tak byl kostel odsvěcen. druhé polovině 16. století postavena dřevěná kaple pro havíře, Více než 50 let se tam mše svatá nesloužila. Odsvětitel kteří zde měli dolovat železo a stříbro pro majitele hostýnského kostela zemřel a je pohřben u kos- bystřického panství Buriana Žabku z Limberka. Byla malá, tela v Domaželicích. Nevíme, kde je jeho hrob, protože po úpravě a vyzdění měla 6x4 m, Jan z Rottalu ji rozšířil hřbitov byl proměněn v park. na kostelík 8x6 m s vížkou a zvonem. Až do třicetileté války Zásadní obrat nastal po napoleonských válkách. Už nikdo ( ) stával na Hostýně kostel zasvěcený Boho- nezakazoval poutě, naopak 1809 požádala obec Dubany u rodičce. Nejstarší dochovaná listina o poutích na Hostýn Prostějova o úřední povolení obnovit na vlastní náklady byla nalezena v záznamu o generální vizitaci bystřické farnosti chrám a Vodní kapli na Hostýně. Podle tradice pramen prý kardinálem Františkem z Dietrichsteina v roce 1625: zde vytryskl roku Původní kapli zde zbudoval Jan z...na Hostýně je stará svatyně (antiqum templum), k níž Rottalu 1658; 1748, byla její přestavba, pod Vodní kaplí chodí dvakrát ročně mnohá procesí. bylo vybudováno sklepení s výstupy vody ven pro poutníky. Dnešní bazilika byla postavena z financí majitele panství Poutě byly povoleny i úředně v roce Obnova Jana z Rottalu. Co bylo původně nad jejím oltářem? Původní chrámu začala roku 1841 a podpořil ji i císař Ferdinand V. obraz Panny Marie Ochranitelky znázorňoval Pannu O záchranu a opravu chrámu se nejvíce zasloužili: bystřic- Marii s korunkou, jak oběma rukama rozevírá plášť, pod ký farář Bernard Reger ( ), rajhradský benediktin nímž se ukrývá množství klečících lidí s rukama sepjatýma Řehoř Wolný a holešovský děkan baron Vincenc Eh- Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 5

6 renburg. Trvalo ještě půl století, než byl chrám benedikován (požehnán) rajhradským opatem Viktorem Šlosarem. Tisíce a tisíce poutníků začaly opět proudit na Svatý Hostýn příborský kaplan P. Antonín Cyril Stojan založil spolek Družstvo svatohostýnské s cílem vybudovat na Hostýně klášter pro řeholníky-kněze. (Připomeňme ještě, že do základů Národního divadla byl z Hostýna přivezen kámen, soudek vody do malty a obraz Svatého Hostýna - pozn. autor) byl postaven 1. řeholní dům a 1887 přišli na Hostýn jezuité: první superior (představený) P. Jan Nepomuk Cibulka, P. František Xaver Zimmerhackel a laik bratr Jan Houf. Všichni tam zpočátku působili jen v poutním období, tj. od 4. neděle po Velikonocích do 2. neděle říjnové. V roce 1891 byly otevřené ambity uzavřeny, zastřešeny a z nich pak vznikly noclehárny posvětil novou svatyni brněnský biskup František Saleský Bauer za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga. Počtem 440 poutních průvodů se ten den slavnosti zúčastnilo na sto tisíc poutníků. Stručnou historii Hostýna do doby před sto lety bych mohl uzavřít návštěvou císaře Františka Josefa II. r Ale přece jen, jaká je současná podoba baziliky minor? Vlastní chrám má elipsovitý tvar s osami 40,5 m a 30,5 m. Vnitřek pak tvoří elipsovitý válec, sedm oken, prosvětlená kopule. Střecha je tvořena mohutnou helmicí, dvě věže s jehlancovitými střechami, které mají skosené hrany, jsou dominantou již zdáli. K bazilice se vystoupá po schodech. Celé schodiště má 250 stupňů, měří 242 metrů a posvěceno olomouckým světicím biskupem ThDr. Karlem Wisnarem. Zajímavé je číst donátory jednotlivých stupňů. Na každém schodu jsou vytesána jejich jména. Vystoupáte-li po schodech, dominantou průčelí baziliky je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské o ploše 26 m čtverečních. Je vytvořen z 260 tisíc barevných kamínků. Autorem je Viktor Foerster, malíř, bratr hudebního skladatele J. B. Foerstera. Nad obrazem je nápis: Zůstaň Matkou lidu svého. Na hlavních vstupních dveřích do chrámu je šest bronzových čtvercových polí s písmeny IHS a MARIA a čtyřmi reliéfy světců: Václava, Ludmily, Vojtěcha a Hedviky. Autorem je sochař Josef Axman (1935). A současnost? V roce 2010 bylo pořízeno nové osvětlení. V bazilice byla rekonstruována celá řada věcí. Položena nová podlaha včetně vytápění, restaurována byla rovněž socha Panny Marie Svatohostýnské. Nově vznikla Cesta světla. Půlnoční mší sv. na Nový rok 2012 byl na Svatém Hostýně zahájen Jubilejní rok let od korunovace milostné sochy Panny Marie Svatohostýnské. V hlavní den slavnosti korunovace srpna byla socha Panny Marie s Ježíškem ozdobena korunkami ze zlata a drahých kamenů, posvěcená samotným papežem Piem X. Korunka zdobená dvěma řadami perel a vpředu vyrytým nápisem Zůstaň Matkou lidu svému obsahuje: 27 diamantů, 546 perel, 148 rubínů, 138 smaragdů, 113 safírů či topasů a 47 opálů. Korunka na hlavě sošky Ježíška má 30 rubínů, 20 adulárů a 5 topasů. Zdobí ji nápis: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. (adulár - šedobílý, někdy průhledný polodrahokam Adula, pohoří ve Švýcarsku) Co předcházelo korunovaci před stoletím, o níž se zasloužili především P. Jan Cibulka, SJ a P. Cyril A. Stojan (předtím totiž proběhly korunovace ve Lvově a Maria Zell a to byl příklad). Spousta úkolů, mezi něž patřilo očištění chrámu a oprava maleb. Celý vrchol Hostýna byl nádherně vyzdoben, slavobrány chvojím, vlajícími stuhami a prapory. Schodiště mělo tenkrát uprostřed zábradlí, slavobrána byla tedy dvojitá, po bocích celého schodiště pak vlály na stožárech vlajky, chvojí a stuhy. Byly postaveny vojenské stany pro ubytování poutníků, pohostinský i slavnostní stan holdovací. Jeden nocležní stan pojmul až sto poutníků. Papežský dekret ke korunovaci Strana 6 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec Srpen 2012

7 Vojsko se postaralo o telefon, zajištěna byla lékařská služba. Ale nikde zde nebylo elektrické vedení. Z Prostějova byl tedy zapůjčen parní stroj (lokomobila) i s obsluhou, z Kroměříže pak ostatní zařízení k výrobě, rozvodu a o- světlení celého prostranství. Samotné dopravení lokomobily byl za tehdejších podmínek největší problém. Stroj vážil 4,5 tuny, na Hostýn do kopce jej vytáhlo volské pětispřeží. Odměna? Do té doby nevídaná krása osvětleného chrámu a zdaleka viditelný obrovský světelný kříž nad hostýnskou kopulí. probouzel do slunné pohody. Už v pět hodin ráno beňovská kapela budila spící poutníky písní Bože, chválíme Tebe. Ovšem od tří ráno byly na 17 místech Svatého Hostýna venku, v kostele, v kaplích, slouženy mše svaté. Odhadem ten den přistoupilo ke Stolu Páně kolem deseti tisíc věřících. Již tak brzy pronesli svá kázání hostýnský superior P. Antonín Ostrčilík a jednatel Matice svatohostýnské P. Antonín Cyril Stojan, muž, který se nejvíce o korunovaci zasloužil. V onom roce 1912 tento tenkrát kroměřížský probošt a pozdější olomoucký arcibiskup a metropolita Moravy ( ), navštívil v čele 13 členné delegace v Římě Svatého otce papeže Pia X., aby tento Petrův nástupce posvětil korunky před korunovací Panny Marie a jejího Syna. Poutní kancelář Už v předvečer korunovace probíhaly do deseti hodin večer, kdy na Hostýn začala padat mlha a drobně začalo pršet, různé doprovodné akce. Připraveny byly ohňostroje a hmoždíře (děla k oslavné střelbě). V onen předvečer zaduněly tři dělové rány na počest Nejsvětější Trojice, bylo vypáleno 10 raket (růžencový desátek), další dělová rána, prskavky, druhých deset raket (další desátek), další rána z hmoždíře zaduněla a po ní se na obloze objevila vítězná palma církve. Po ní na potemnělém nebi zasvítila papežská tiára, v jejíž gloriole se objevilo veliké písmeno M s korunou. U Slavkovské brány vzplála mohutná hranice. Zato čtvrtek - hlavní korunovační den srpen 1912 se P. Cyril Antonín Stojan včele průvodu Procesí s korunkami pod baldachýnem u vchodu Slavnou mši svatou 15. srpna 1912 sloužil biskup Pavel Huyn. Korunovatelem byl arcibiskup olomoucký kardinál František Bauer Saleský. Ten vystoupal s tisíci věřícími jako poutník po schodech a se zpěvem Ecce sacerdos magnus vstoupil do kostela a kláštera pro klenoty. Hned poté následoval korunovační průvod za hlaholu zvonů, fanfár a kapel, které doprovázely mariánské písně. Hudební doprovod tvořily kapely z Beňova, Vlčnova, Štítné, fanfáristé ze Žerotína, Thonetova kapela ze Vsetína a kapely poutních průvodů. V čele kráčel P. ThDr. Stojan, za ním spolky s prapory, stovky družiček z Moravy, Slezska i Vídně. Následoval výbor Matice svatohostýnské, Omladina v národních krojích, Orlové, kněžstvo, preláti, biskupové Uvítání kardinála Bauera a primas český kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Za nimi na nosítkách pod baldachýnem byly neseny korunky. V nesení se střídali kněží, Orli, družičky i šuhaji v národních krojích. Za baldachýnem kráčel metropolita moravský kardinál František Saleský Bauer s asistencí, pak světští hodnostáři, spolky a průvod uzavíral sbor ostrostřelců z Kroměříže s praporem, důstojníky a hudbou. Před chrámem vyslechl korunovatel kardinál Bauer žádost o korunovaci. Před každou žádostí zazněla fanfára. Jako první přednesl svou prosbu malý chlapec, poté zástupci jednotlivých stavů a jako poslední za americké Čechy požádal biskup z Milwauke. Poté přečetl hostýnský superior Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 7

8 P. Antonín Ostrčilík dekret papežské Kongregace obřadů, jimiž byla korunovace povolena. Biskup olomoucký ThDr. Karel Wisner a superior pak složili slib o opatrování a střežení vzácných korunek, heroldi pak na jednotlivých jiných místech Svatého Hostýna současně totéž předčítali pro věřící, aby se mohli účastnit tohoto dění. Rozhlas ještě vůbec nebyl. Po kázání před chrámem vešel kardinál Bauer s průvodem dovnitř a za zpěvu Regina coeli, laetare" vystoupil s asistencí k milostné soše. Se slovy: Jako rukou naší korunován jsi na zemi, tak kéž zasloužíme od Tebe býti korunováni v nebesích korunou věčné slávy, vložil korunku nejprve na hlavu Dítěte Ježíše a se stejnými slovy druhou korunku na hlavu Panny Marie. V tu chvíli se rozzářila okolo milostná sochy světla a zazněl hymnus Te Deum laudamus. Rozezněly se zvony. Zazněly tři salvy ostrostřelců, duněly rány z hmoždířů i děla, hrály hudby a fanfáry ohlašovaly radostnou událost. Desetitisíce poutníků poklekly k modlitbě slavného růžencového desátku Který Tě na nebi korunovati ráčil. Ve stejnou dobu zvony z Moravy zvěstovaly všem, že modlitby lidu byly vyslyšeny a Moravané mají od této chvíle svou korunovanou Královnu, Pannu Marii Svatohostýnskou. Následovala pontifikální (slavnostní) mše svatá, kterou sloužil pražský arcibiskup a primas český, kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Poté až do 25. srpna 1912 následovalo deset dní poutí, odhadem za účasti dalších dvou set tisíc poutníků a turistů. Věřím, že se letos o hlavním dnu korunovace 18. srpna 2012 setkáme v onom království pravdy a života, lásky a pokoje na Svatám Hostýně u příležitosti stoletého výročí. Rostislav Dočkal Použitá literatura a fotografie: Listy svatohostýnské ; Svatý Hostýn, nejznámější moravské poutní místo, Pala Josef, Matice svatohostýnská 2012 Drazí věřící, všechny děkanátní pouti za obnovu rodin a kněžská povolání letos konáme na Svatém Hostýně, kde se slaví sté výročí slavné korunovace milostné sochy Panny Marie. Korunovací tehdy vrcholila obnova Hostýna. Naši předkové jí vyjádřili své rozhodnutí nechat ve svých srdcích a životech vládnout Ježíše a jeho Matku. Hlavní oslava se koná v sobotu 18. srpna. Na slavné mši svaté na velké tribuně v 10,15 přislíbili účast i zástupci biskupů ze Slovenska a Polska. Při mši svaté bude poprvé zpívat velký arcidiecézní pěvecký sbor, který má 500 zpěváků. Upřímně zvu k účasti na významné oslavě kněze i věřící diecéze a těším se na setkání s Vámi, na společné setkání s Bohem pod ochranným pláštěm Vítězné Ochrany Moravy. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký Pouť seniorů na Velehrad. Po čtrnácti letech jsme se 2. června 2012 vydali na již 17. pouť seniorů opět do poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehrad. Tentokrát v sobotu, protože jen v tento den je mše svatá i v 9 hodin, takže se na ni dá z Přerova vhodně dopravit. Vyjelo nás 17 vlakem v 7:24 hod. a po půl hodinovém čekání ve Starém Městě u Uherského Hradiště jsme se autobusem přepravili na velehradské náměstí krátce před devátou hodinou. Do baziliky jsme vcházeli již za zvuků varhan. Ale měli jsme dosti času usadit se vpředu před obětním stolem. Pan farář měl totiž delší, ale zajímavý úvod o pravé lásce k Bohu a bližnímu. Zde se k nám připojili i ti, co přijeli autem. Uvítal nás překrásně vyzdobený presbytář i celý kostel, kde lešení už je jen v zadní části, připravený na nedělní první svaté přijímaní. Mše svatá, i když bez předběžné domluvy, byla pravá poutní se zpěvem mariánské písně, zpěvem ordinaria i žalmu. Po mši svaté jsme se sešli a pomodlili u hrobek pana kardinála Tomáše ŠpidlIka a arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Zde nám také pan PaedDr.Rostislav Dočkal zasvěceně a zajímavě pohovořil o jejich životě, působení a díle. Ti, kdo nebyli v poslední době na Velehradě, byli překvapeni změnou celého prostoru před bazilikou. Oprava je už před dokončením. Je to podstatná proměna proti Foto Velehrad roku 1941 dřívějšímu stavu, jak to vidíme už jen na starších pohlednicích (viz obrázek). Zmizely i stánky s občerstvením v průchodu k silnici ke hřbitovu. Vznikl však nový areál s informačním centrem, prodejnou i občerstvením pro poutníky a turisty. Většina z nás se vypravila na nedaleký hřbitov, kde jsme se pomodlili u hrobu Mons. Šrámka, u kněžských hrobů jezuitů a u hrobu řádových sester. Obdivovali jsme vzorně upravené hroby i prostranství. V poledne jsme se sešli na nádvoří u baziliky a před obrazem P. Marie s Ježíškem, na průčelí zadní budovy, jsme se společně pomodlili Anděl Páně, též za nemocné, kteří s námi nemohli na pouť, za přerovské děti, mládež, za naše kněze a jáhny, kteří se připravují na kněžské svěcení. V bazilice začala totiž ve 12 hodin pravá moravská svatba s množstvím svatebních hostů. Takže jsme mnozí neodolali a části obřadu až po svatební kázání se také zúčastnili. Domů jsme se vraceli ve 13 hodin přeplněným autobusem. Mladší nás však všechny pustili sednout. Ze Starého Města nám za 10 minut odjížděl vlak do Přerova a ve 14:20 hodin jsme už byli doma. Za celou dobu naší pouti jsme, ač strašeni předpovědí počasí, nepotřebovali deštník. Takže vedle duchovních prožitků jsme měli radost i z příhodného počasí. František Menc Strana 8 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

9 Léonie Františka Saleská Aviatová Léonie Aviatová se narodila 16. září 1844 v Sézanne, ve francouzském Champagni. Navštěvovala školu v klášteře Navštívení ve městě Troyes, kde na ni měli zásadní vliv matka představená Marie Saleská Chappuis a kaplan otec Louis Brisson. Formováním ve škole sv. Františka Saleského se připravovala na své poslání, které jí bylo svěřeno: založení kongregace oddané salesiánské spiritualitě a evangelizaci mladých dělníků. Začátky přišly roku Byl to čas, kdy velké průmyslové továrny přitahovaly špatně placené pracovní síly do měst. To byl také případ města Troyes, kde textilní továrny najímaly mladé dívky venkovského původu. Otec Brisson, horlivý apoštol a již jeden z předchůdců velkého sociálního hnutí, které se rozvinulo na konci 19. století, otevřel v roce 1858 centrum pro mladé dívky pracující v textilních továrnách, kde jim poskytl jak světské tak křesťanské vzdělání. Poněvadž nebyl schopný najít vyhovující ředitelku a stabilní řídící zaměstnance pro toto centrum, známé jako Dům svatého Františka Saleského, z Božího vedení se rozhodl založit řádovou kongregaci. V Léonii Aviatové nalezl jedinečnou spolupracovnici, ve které rozeznal povolání k zasvěcenému životu. Po skončení svých studií opustila Léonie klášter Navštívení s pevným rozhodnutím vrátit se tam jako laická sestra. Ale otec Brisson i Matka Chappuis jí radili, aby počkala. Později od Pána obdržela znamení: byla poslána do továrny na výrobu a opravu brýlí v Sézanne, jejím rodném městě, vnuknutí osvítilo její rozum a vedlo její rozhodnutí. Pohled na dílnu zaplněnou mladými dělnicemi, horlivě zabranými do práce pod pozorným a mateřským pohledem vedoucí, roznítilo v jejím srdci touhu zaujmout místo mezi nimi, aby jim mohla radit a vést je. 18. dubna 1866 se spolu se spolužačkou z kláštera Navštívení Lucií Canuet přidala k Domu svatého Františka Saleského. 30. října 1868 byly mladé zakladatelky oblečeny do řeholního hábitu a přijaly jméno Sestry Františka Saleského. Toto jméno má vyjadřovat: nabídnuté Bohu a bližnímu skrze způsob celého jejich života. Ve svém osobním deníku vyjádřila formou modlitby motto svého života: Sv. Františku Saleský, vybral jsi mě do čela této malé skupinky; dej mi svého ducha, své srdce Dej mi podíl na tvé jednotě s Bohem a na tom vnitřním duchu, který ví, jak dělat všechno v jednotě s Ním a nic bez Něho (říjen, 1871). 11. října 1871 sestra Františka Saleská složila sliby a následujícího roku byla zvolena generální představenou nové kongregace, která tak byla kanonicky ustavena a mohla se začít rychle rozvíjet. Pod jejím vedením komunita rostla a rozvíjel se sociální apoštolát. Ve stejné době byly otevírány školy ve farnostech a v Paříži byla otevřena první internátní škola pro mladé dívky, instituce, kterou Matka Aviatová řídila po osm let. Apoštolát řeholních sester se tak rozšířil do rozličných tříd společnosti a do všech způsobů vzdělávání a od úplného začátku od svého založení také k misii ad gentes (= ke všem národům). V roce 1893, po období vyhlazování, které vyneslo na světlo její pokoru, byla Matka Františka Saleská opět zvolena generální představenou. Tento úřad pak zastávala až do své smrti. V tomto období se snažila rozvinout apoštolát své kongregace v Evropě, Jižní Africe a Ekvádoru, nešetřila svou neúnavnou starostlivostí o každou komunitu a každou ze svých sester. V roce 1903 se musela vyrovnat s pronásledováním směřovaným proti náboženským řádům ve Francii. Zatímco zachovala řeholní domy, které bylo možno udržet ve Francii, přestěhovala Mateřinec do italské Perugie. V roce 1911 zajistila konečné schválení svého institutu Konstitucí od papeže Pia X. 10. ledna 1914 klidně umírá v Perugii, zcela v odevzdanosti Bohu. Až do konce zůstala věrná rozhodnutí, které učinila při skládání slibů: Úplně zapomenout na sebe. Svým dcerám každého věku nechala toto naprosto salesiánské pravidlo: Pracujme pro štěstí druhých. Svatý otec Jan Pavel II. ji prohlásil za svatou dne 25. listopadu přeloženo z angličtiny. V sobotu se uskutečnila již tradiční pouť rodin přerovských prvokomunikantů na Svatý Hostýn. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 9

10 Milí chlapci a děvčata! Slovo prázdniny neznamená, že mám mít prázdné dny. Nechci se přece jen vyvalovat v posteli, vést prázdné řeči a nechci prožít prázdné dny - nic v nich. Pán Ježíš, který je naším přítelem, přišel na svět proto, aby nám ukázal, jak žít. Že je čas spánku i práce, čas modlitby i odpočinku, čas samoty i společenství, čas pro druhé a čas našeho setkávání se s Pánem. Přeji vám, chlapci a děvčata, krásné prázdniny pod ochranou Panny Marie! Jak svatí Cyril a Metoděj ovlivnili II. vatikánský koncil I když se nám to bude zdát neuvěřitelné, naši prapředkové nemohli při mši svaté rozumět vůbec ničemu. Vše se totiž četlo v latinském jazyce. Na koncilu mínili Otcové latinu stále zachovat. Tehdy vstal 78 letý kardinál Tisserant: Mnoho se včera, ctihodní Otcové, hovořilo o užívání latinského jazyka při bohoslužbě. Neřeklo se ale všechno, co se říci mělo. Když v roce 864 kázali Cyril a Metoděj na Moravě nově pokřtěným křesťanům, hovořicích slovanským jazykem, připravili i slovanský překlad římské mše. Proto je němečtí misionáři obžalovali, že zavádějí nedovolenou novotu. Když v roce 867 putovali do Říma, řekli jim v Benátkách místní kněží, že se smí používat jen tři posvátné jazyky, které se četly na nápisu na kříži: hebrejský, řecký a latinský. Ale papežové Hadrián II. a Jan VIII. užívání slovanského jazyka při mši svaté schválili. Byla tenkrát slavná mše svatá, právě ve staroslověnštině, v chrámu Panny Marie de Maggiore, Větší, Sněžné. Myšlenka svatého Cyrila po tisíci a stu letech znovu ožila ústy kardinála Tisseranta na všeobecném církevním sněmu. To prolomilo ledy a od té doby jsou na celém světě mše svaté slouženy v jazycích všech národů. Náš jazyk byl zásluhou spolupatronů Evropy čtvrtý, první z neposvátných jazyků. Pane, děkujeme Ti za dny volna, za prázdniny. Můžeme totiž více vnímat krásu světa a vidět, jak vše chválí svého Stvořitele. Když sáhnu rukou do chladivých vlnek potůčku, zalovím na dně a vytáhnu hrst písku. Na dlani se mi třpytí valounek bílého křemene, protkaný bílými žilkami. Jak je krásný třpytí se v paprscích slunce. Žasnu a obdivuji tuto krásu. Je stotisíckrát starší než já. Vznikl v době, kdy byla země žhavá koule. Z žáru odlétla kapka, aby zchladla v sopečném popelu. Voda ho mnoho let hladila. A mně teď lehce tíží kapsu. Mám radost. Vždyť jeho bráška z Davidova rodu vyřídil obra Goliáše. Kamínek mi na mém stolu vypráví, že ne jenom silou může člověk zvítězit. Když už jsme v přírodě, můžeme obdivovat drobné tvorečky včelího rodu. Hned jak slunce paprsky otevře den, už poletují od kvítka ke kvítku a jemným bzukotem naplňují kvetoucí louky. Sbírají do svých kbelíčků pyl. Za chladných zimních večerů si na ně často vzpomínáme při lipovém čaji oslazeném medem. Kolik včelek a kolikrát asi muselo letět, abychom si mohli pochutnat? Díky včeličky! Jen trošinku z vaší píle, aby nám zůstalo. Prosíme o ni. Hlavně pro tu práci, která je nám o prázdninách tolik nepříjemná. Prosím Tě, Pane Ježíši, o píli ve vší práci, kterou konáme. Amen. Ještě malou zmínku z tradice: Možná nevíte, že o svátku sv. Markéty (13. 7.) začínaly v Čechách a na Moravě tradičně žně, které bývaly téměř rodinným svátkem. Intenzivní spolupráci i radost z dokončeného díla prožívali všichni pospolu. Velký význam se přičítal poslednímu snopu, kterému se říkalo bába,děd, nevěsta, starý, žebrák, barbora... Ten se všelijak zdobil, oblékal a nakonec do kouta světnice stavěl. Zůstal tam často i celý rok. Liba Strana 10 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

11 Malá schola v Předmostí Pojď ke mně blíž a poslouchej, Přijď, Duchu svatý, my Tě zveme, Vyvyšuji Tebe, Pane, nad tímto dnem a dalšími a dalšími písněmi se modlí a chválí Pána malá schola ve farnosti sv. Maří Magdalény v Předmostí. Už několik let se v pátek odpoledne (mimo prázdniny) schází děti školního věku na předmostské faře, aby se spolu s námi staršími dětmi Božími připravily na zpěv písní ke mším svatým určeným zvláště pro děti. Vzhledem k tomu, že v Předmostí je v neděli jedna mše svatá, bývají tyto mše pro děti 1x za 4 až 6 týdnů. Může se zdát, že zpěv není nic těžkého a k čemu že jsou potřeba zkoušky. Ale zvláště dnes, kdy jsme si zvykli hudbu spíše jen pasivně poslouchat a v rodinách ani školách už se tolik nezpívá, není pěkný zpěv už takovou samozřejmostí. Vyzkoušely jsme si (ve schole jsou zatím jen samá děvčata), že i ten nejneposlušnější hlásek si časem dá říct, začne poslouchat a pěkně zpívat. K rozezpívání a hlasovému tréninku nám pomáhají dětské a lidové písničky, hrajeme si a opatrně zkoušíme, co náš hlas umí a dovede. Po několika minutách už není problém se pustit do písní z Koinonie či Magnifikat a Hosany a naučit se něco nového, či si pro radost zazpívat známou píseň. Vždy se pozná, kdo zpívá s chutí a nás těší každé pohodové radostné setkání, každý drobný pokrok a každá vydařená písnička. Těší nás, když se sejdeme v plném počtu, a máme velkou radost, když mezi nás přijde nová zpěvačka či zpěváček. Teď na začátku prázdnin přejeme všem dětem radostné a spokojené prázdniny a rodičům pohodovou dovolenou, a všechny děti, které už trošičku umí číst a rády zpívají, zveme od měsíce září přijďte mezi nás. Jana, Martina a Eva Festival schol aneb Reportáž Božího Bangu Letos jsme zakončili školní rok ve větším stylu, než je pro nás obvyklé. Vyjeli jsme na festival schol, který se konal na sv. Hostýně Začali jsme společně s ostatními scholami I v měsíci srpnu proběhne setkání mládeže při modlitbě. Bude to v pátek v 19:30 u sv. Vavřince v Přerově. Kromě klasického programu bude také organizační setkání těch, kdo pojedou na celostátní setkání mládeže do Žďáru. Domluvilo by se kdy, jak, kudy, s kým apod. pojedeme na CSM. a jejich příznivci mší svatou na nově zbudovaném pódiu vedle baziliky, a poté se to náležitě rozjelo. Zvučelo se, chystalo a zpívalo a zpívalo a poslouchalo. Pódium poctilo svým vystoupením celkem 8 schol (mezi nimi i ta naše ). V programu byla i křížová cesta, přednáška o křesťanské hudbě P. Šupola, koncert hudební skupiny Paprsky a večer byl zakončen chválami pod vedením zlínské scholy. Celý festival pak završila nedělní mše svatá v bazilice. V krásném prostředí i počasí jsme tak mohli nasát atmosféru začínajících prázdnin, Boží přítomnosti a velikosti i sílu společenství a vzájemného přátelství. A jak to na nás celé zapůsobilo? Nó Líbilo se mi, jak jsme hráli hry na louce. Jak zpívali Paprsky. A jak zpívala stolička z Lidečka. D. R. Plusy: moc pěkné ubytování, dobré jídlo, pěkná noční procházka, světlušky, vystoupení se nám (snad) povedlo, hezké počasí a příroda, super koncert Paprsků, voda z Hostýna. Minusy: hlad, stres, málo času, vedro. V. M., M. N., N. K. Líbily se mi všechny scholy. Je blbý, že jsme nestihli všechny písničky a byl takový skluz. Taky bychom mohli mít víc volnosti a hrát víc her. Jídlo bylo dobré, ale mezitím jsem měla hlad a žízeň. Celkové hodnocení je i přes tohle všechno 1. I. S. Tyto dva dny byly pro mě příjemně strávený čas s kamarády na nádherném místě. Program festivalu byl nabitý, příjemná hudba - všechny scholky byly něčím jiné (originální) a navíc nás po oba dny provázelo krásné slunečné počasí. Také koncert skupiny Paprsků a večerní chvály v podání Zlínské kapely byly prostě skvělé! K.M. A z pohledu posluchačů: Vystoupení Božího Bangu bylo moc hezké, zpívali s radostí. Překvapil mě tak velký počet členů, netušila jsem, že je jich tolik. U nás v kostele to asi není tak vidět. Zazpívali vlastní tvorbu i písničky ve slovenštině, např. Hosana. V hojném počtu přijeli podpořit malé i větší zpěváky i rodiče, což je určitě povzbudilo. J. Š. Akce se mi moc líbila. Je skvělé, že scholy mohly veřejně vystoupit na tomto festivalu a předvést část ze svého nacvičeného repertoáru. Obdivovala jsem hlavně jejich vlastní skladby. Stran organizace bylo dobré, že jednotlivé scholy byly vždy představeny moderátory, kteří krátkým rozhovorem přiblížili posluchačům hudební aktivity a činnost v jejich farnostech. Řady posluchačů tvořily převážně rodiny, přátelé a známí vystupujících dětí. Vytvořila se tak příjemná atmosféra, která každému jistě přinesla občerstvující zážitek v jinak velice teplém letním počasí. Budu se těšit na další podobné vystoupení schol. B.H. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 11

12 Ohlédnutí za Manželskými večery V uplynulých osmi týdnech se v Centru pro rodinu v Pavlovicích konal již několikátý běh kurzu Manželské večery. Záměrem kurzu je poutavou formou pomoci všem manželským párům posílit a prohloubit jejich partnerský vztah, dát manželům příležitost strávit čas spolu jako pár, a přitom se zabývat důležitými otázkami svého manželství. Kurzu se zúčastnilo 9 manželských párů, setkání se konala v příjemném prostředí klubu Stodola dle předem připraveného programu, jehož průvodci byli Veronika a Zdeněk Rychtovi. A jak tento celosvětově populární cyklus probíhá? Začíná se chutnou večeří; a zatímco někteří ještě dojídají poslední sousta, na plátně se už rozbíhá jedna z tematických přednášek. V ní je místy humornou, místy však i vážnou formou probíráno právě aktuální téma večera. Sledování projekce však neslouží jako kulisa k podřimování po dobrém jídle. Naopak, vždy po určité době je v pořadu záměrně vytvořena pauza, při které si každý manželský pár může vyjít ven z klubu a při krátké procházce si v klidu a v soukromí popovídat a také vyplnit v kurzové příručce cvičení, shrnující právě zhlédnuté téma. Cvičení je patrně nejpodstatnější a také nejnáročnější částí večera. Při porovnávání odpovědí na dotazy - vždy výhradně uvnitř jednotlivého páru - dochází mezi manžely k veselým, ale i vážnějším momentům. A o to právě v kurzu jde: i po několika letech manželského života se stále poznávat, stále se ujišťovat o svém vztahu a o sdílených hodnotách. Při závěrečném setkání jsme pak všichni účastníci zkonstatovali, že čas investovaný do Manželských večerů stál za to a v každém ohledu našim manželstvím prospěl. Pavel a Jarmila Skřečkovi ŠKOLA LÁSKY V RODINĚ podle PhDr. Jiřiny Prekopové - ve středu 15. srpna 9-17 hod. bude celodenní seminář PhDr. Jiřiny Prekopové na téma: Aby láska v rodinách proudila. Uskuteční se ve Velkém sále Kurie arcibiskupství na Biskupském nám. 2 v Olomouci. Kapacita je omezena, je potřeba se přihlásit dopředu, a to em na rodina@arcibol.cz nebo telefonicky na Účastnický poplatek 200,-Kč/osoba. DEN PRO MAMINKY ve čtvrtek 16. srpna od 9 hod. v CPR Ráj v Pavlovicích u Přerova beseda nad tématem Škola lásky v rodině podle PhDr. Jiřiny Prekopové, oběd, tvořivé odpoledne pletení misek z pedigu nebo tisk na tašky. Děti můžete vzít s sebou. Příspěvek 120 Kč (oběd, pitný režim, tvoření), děti od 5 let - 50 Kč. CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ - v neděli 26. srpna 2012 od 13 hodin v Pavlovicích u Přerova - tradiční dobrodružné odpoledne pro celé rodiny - 3 km cesta v přírodě plná dobrodružství, hry a soutěže v areálu, bohaté občerstvení. Podzimní pozvánky na přednášky a kurzy: SEXUÁLNÍ VÝCHOVA DĚTÍ v rodině a ve škole to je téma přednášky MUDr. Marie Fridrichové, která bude v pátek 7. září 2012 po večerní mši sv. od 19,30 hod v Přerově na centru Sonus. Tato přednáška je určena především pro rodiče dětí (i malých dětí), pedagogy, katechety, animátory mládeže, ale i širokou veřejnost. Nabízí seznámení s aktivitami Ministerstva školství pro základní školy, názorovými proudy v současné společnosti, metodikami rozličných programů, a také s vizí církve a praktické výchově v naprostém souladu s křesťanskými hodnotami. Po přednášce bude prostor k diskusi a otázkám. MUDr. Maria Fridrichová je lektorkou programu Škola osobního života a pracuje v Centru pro rodinu a sociální péči v Ostravě. Přihlášky a informace u H.Školoudové na tel.: Zveme vás také na vzdělávací cyklus školení tzv. přirozeného plánování rodičovství podle odborných medicínských studií - ODPOVĚDNÉ PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ - SYMPTOTERMÁLNÍ METODA. Cyklus je určen pro širokou veřejnost, pro všechny, kdo chtějí informovaně plánovat. Zvláště jsou zváni: mladí manželé, dvojice v období známosti, snoubenci, ale také studenti, mládež i učitelé a vychovatelé, rodiče, kteří vedou k odpovědnosti své děti,... Místo konání: Centrum pro rodinu Ráj o.s., Pavlovice u Přerova 5 Lektorka: MUDr. Maria Fridrichová z Centra pro rodinu a sociální péči v Ostravě Termíny setkání: pátek 14. září hodin, sobota 15. září hodin pátek 5. října hodin, sobota 6. října hodin Školení zahrnuje: témata z anatomie a fyziologie, která se vztahují k plodnosti, metodiku sledování příznaků plodnosti, využití i při neplodnosti, výuku pravidel určování plodných a neplodných období, pravidla pro sledování v období kojení, spolehlivou aplikaci metody u nepravidelných cyklů, použití metody ve zvláštních situacích (nemoc, práce na směny, přechod), základní informace o jiných metodách regulace porodnosti, antikoncepci apod., seznámení s odbornými výzkumy, studiemi, ověřením výsledků spolehlivosti Účastnický poplatek za školení: 200 Kč jednotlivec, 250 Kč pár + sobotní oběd (40 Kč), možnost ubytování vždy z pátku na sobotu. Tento kurz je spolufinancován z dotace MPSV. Přihlašujte se em: rodiny.prerov@seznam.cz nebo telefonicky: Krásné a požehnané letní dny se správnou mírou dobrodružství i odpočinku vám přeje Hana Školoudová Strana 12 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

13 Svatovavřinecké hody Všechny srdečně zvu na přerovské hody v neděli 12. srpna Svatovavřinecké hody jsou výjimečnou akcí ve farním kalendáři, protože jsou nejen slavností farnosti, ale zároveň svátkem celého města Přerova a všech občanů. Celý program organizovaný farností najdete na straně 19. Program organizovaný městem bude na plakátech a na webových stránkách: Předem děkuji farníkům, kteří jsou ochotni pomoci se zajištěním hodových oslav. Prosím, zapište se do rozpisu služeb v zákristii sv. Vavřince. Personální změny v děkanátu Z Přerova odchází P. Petr Káňa, který byl ustanoven kaplanem v Šumperku, a na jeho místo nastupuje nový jáhen Ladislav Sovadina. Z Kojetína odchází P. Stanislav Trčka, který byl ustanoven kaplanem v Hranicích, a v Kojetíně tento rok jáhen nebude. Po úspěšně složených farářských zkouškách byli jmenováni faráři P. Bedřich Horák v Horní Moštěnici a P. Wojciech Zapiór v Kokorách, kteří byli dosud ve svých farnostech administrátory. P. Libor Churý zůstává kaplanem v Přerově a zůstává kaplanem pro mládež našeho děkanátu. Opakovaně jsme žádali, aby se kaplan pro mládež neměnil každý rok, a letos jsme byli vyslyšeni. Arcibiskupství situaci vyřešilo tím, že ponechalo stejného kaplana v Přerově i další rok. Další změny v děkanátu Vzhledem ke klesajícímu počtu kněží, narůstající administrativní náročnosti vedení farností a vzhledem k pravděpodobným ekonomickým změnám v životě církve je třeba do budoucna počítat se změnami ve fungování farností a děkanátu. V této chvíli není ještě nic rozhodnuto a případné změny budou nejspíše zaváděny postupně. Je třeba se ale začít připravovat a promýšlet, jakým způsobem bude náš děkanát fungovat v budoucích letech. Prvním krokem byl průzkum účasti na bohoslužbách v jednotlivých kostelech a kaplích děkanátu, který jsme dělali od ledna do Velikonoc. Výsledky ještě zpracováváme, ale už teď nám to pomohlo udělat si reálný a konkrétní obraz o situaci v jednotlivých obcích a farnostech. Bude nám to pomocí v rozhodování, které farnosti ponechat a které zrušit, kde bude kněz bydlet a kam bude dojíždět, kde a jak bohoslužby omezit apod. Pro rozhodování o budoucnosti konkrétních farností je ovšem neméně důležité také to, jak jsou farníci ochotni vzít si na starost a prakticky pomáhat se zajištěním farního života: péče o kostel, zajištění služeb při bohoslužbách, starost o farní budovy, pomoc v ekonomickoadministrativních záležitostech, organizování pastoračních aktivit a také finanční přispívání na život farnosti a církve. Po prázdninách budeme s faráři o těchto věcech více diskutovat a postupně se budou věci konkretizovat. Teď chci jen všeobecně vybídnout k větší obětavosti a ochotě aktivně se zapojit do života farností a také povzbudit k finanční štědrosti. Zároveň se připravit na to, že věci už nebudou tak, jak bývaly dosud. Pokud bude schváleno narovnání majetkových vztahů mezi státem a církví, tak to bude pro církev velmi těžké období. Vzdělávání ve víře pro dospělé Také v příštím roce bude v Přerově nabídka různých katechezí pro dospělé. Nově bude náboženství pro dospělé s kaplanem Liborem na faře v Předmostí pravděpodobně jednou za čtrnáct dnů v pondělí po večerní mši svaté. Témata budou vybrána podle zájmu účastníků. Jáhen Ladislav bude mít katecheze pro dospělé v pondělí v 17:30 na Sonusu také jednou za čtrnáct dnů. Téma ještě není stanoveno. Ve čtvrtek v 17:30 bude pokračovat moje skupina katechezí pro dospělé, ke které se mohou přidat noví účastníci a také zájemci (dospělí) o přípravu na biřmování. Pokud by těchto nových bylo více, tak případně vytvoříme novou skupinu. Můžete se mi přihlásit osobně nebo em nebo prostě přijít na první setkání po prázdninách a tam se domluvíme. V příštím roce chci nabídnout také novou věc: Besedy o víře pro muže. Na tyto besedy zvu dospělé muže od 25 do 60 let a témata si domluvíme během setkávání. Setkání plánuji jednou za čtrnáct dnů pravděpodobně ve čtvrtek, případně v sobotu či neděli večer. Vzadu v kostele sv. Vavřince je tabulka, kam prosím, aby se zájemci zapsali a poznačili, které termíny jim vyhovují a které ne. Podle zájmu pak určíme, kdy besedy budou. Antikoncepce Začátkem července jsem byl na duchovních cvičeních, kde nás exercitátor kromě jiného vybízel, abychom v kázání mluvili také o tématech sexuální etiky, protože se o těchto věcech mluví v kostelech málo. Mně osobně se nezdá kázání při mši svaté jako dobrá chvíle pro detailnější rozebírání sexuálních otázek, ale je pravda, že také o těchto věcech je třeba mluvit, a tak využívám možnost napsat pár slov do našeho časopisu. Všichni víme, že pro křesťana je zcela nepřijatelný potrat, protože počaté dítě má právo na život a je v tom zcela nevinně (někdy na rozdíl od ostatních). Podobně jsou pro křesťana zcela nepřijatelné abortivní metody antikoncepce (hormonální antikoncepce, nitroděložní tělíska), protože fungují tím způsobem, že nově vzniklému životu v oplodněném vajíčku zabrání v přirozeném růstu a nechají ho zemřít. Ani jiné metody antikoncepce nejsou většinou morálně v pořádku, ale abortivní metody je třeba jednoznačně odmítnout. Stejně tak je třeba jednoznačně odmítnout techniky umělého oplodnění, při kterých se z oplodněných vajíček vybírá jen jedno či dvě, kterým se dá šance na život, a ostatní jsou zničeny. Na umělém oplodnění je ještě řada dalších morálně nepřijatelných věcí, ale toto je ta nejzávažnější. V oblasti sexuálního života je někdy hledání morálně přijatelného řešení konkrétních problémů docela těžké. Navíc se obvykle týká dvou lidí, kteří většinou mají každý trochu (či někdy i hodně) jiný pohled na věc. Prakticky pak bývá nejvhodnější konkrétní problém probrat s knězem, který je ochoten naslouchat a poradit, buď ve zpovědi, nebo v osobním rozhovoru. Nebo se obrátit na křesťanské odborníky spolupracující s Centry pro rodinu. Například viz str. 12 dole. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 13

14 Noc kostelů. 1. června proběhl v Přerově již druhý ročník celostátní akce Noc kostelů, při které se otevírají široké veřejnosti nejen dveře, ale za pomoci různých doprovodných programů se snažíme také prezentovat farní společenství a odbourávat různé bariéry a předsudky. K této akci se celonárodně přidávají také ostatní křesťanské církve. V Přerově byly stejně jako vloni otevřeny kaple svatého Jiří, kostel svatého Michala na Šířavě a farní kostel svatého Vavřince. Navíc byl letos otevřen také farní kostel svaté Maří Magdalény v Předmostí. Do organizace této časově i rozsahem náročné akce se na těchto místech postupně zapojilo asi 150 ochotných farníků. V průběhu celého večera si do našich kostelů našla cestu asi tisícovka návštěvníků. Program na jednotlivých místech byl přizpůsoben různým možnostem jednotlivých míst. Obecně by se snad dalo říct, že náš doprovodný program byl postaven především na hudbě v různých formách. Důležitou součástí byla na úvod také komentovaná mše svatá a dva bloky souvislé četby z Písma svatého. Konkrétně se jednalo o knihy Skutky apoštolů a Markovo evangelium. Neodmyslitelnou součástí byla také prohlídka jednotlivých kostelů s výkladem paní Zdeňky Mollinové. Po celou dobu také manželé Školoudovi prezentovali Centrum pro rodinu Ráj. Celá akce byla zakončena zamyšlením otce Pavla na téma: Křesťan a majetek. Rád bych poděkoval všem ochotným farníkům, kteří se do této akce aktivně zapojili a pomohli s její přípravou a realizací. A již nyní bych vás všechny chtěl pozvat k přemýšlení, jak pojmout příští ročník Noci kostelů, který bude probíhat v Roce víry, který vyhlásil svatý otec Benedikt XVI., a zároveň v Roce Eucharistie, kterým se celá Česká církev připravuje na oslavy výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. P. Libor Churý Noc kostelů v Říkovicích Předvečer v pátek se v Říkovicích na věži kostela sv. Anny rozezněl zvon. Svolával lidí na akci Noc kostelů. V naší farnosti tato akce proběhla podruhé. Program byl pestrý jak pro dospělé, tak i pro děti. Začal slavnostně mší svatou. Po ní následovaly čtyři bloky. Přítomní se seznámili s liturgickými předměty, které se používají při slavení mše svaté. Zajímavá byla módní přehlídka ministrantského oblečení Včera a dnes. Děti podle atributů přiřazovaly jména světců, kteří jsou v kostele. Nechyběly písničky, zpěvy z Taizé, příběh na zamyšlení, večerníček, a samozřejmě prohlídka kostela a věže, v které byla přednáška o zvonech. Programem provázela katechetka Mgr. Elena Pospíšilíková. O zdařilou akci se zasloužili i manželé Pitnerovi, žáci z náboženství, ministranti, pozvaný host ze Slovenska - varhanice Mgr. Ing. Agata Kubinová a ti, kteří se přišli podívat. Na závěr starosta obce Radomír Možiš poděkoval za Noc kostelů v Říkovicích. Záštitu nad touto akcí měl otec P. Mgr. Piotr Wardecki. Elena Pospíšilíková Strana 14 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

15 Ohlédnutí za jáhenským rokem v Kojetíně Když se mě lidé ptají, jak se těším do Hranic, kam budu brzy nastupovat jako kaplan, tak odpovídám, že nevím. Město ani farnost Hranice neznám, jen jsem přes Hranice několikrát projížděl. Hranického pana děkana znám jen od vidění. Netuším, co mám čekat. Stejně jako tomu bylo před rokem, když jsem měl nastupovat do Kojetína. Také jsem netušil, co všechno ten rok s sebou přinese. S trochou nadsázky mohu říci, že jáhenský rok v Kojetíně mi v konečném výsledku přidal tři kilogramy tělesné váhy, za což farníkům pěkně děkuji. A teď vážně. Jsem moc vděčný Bohu za to, že mě skrze dekret Otce arcibiskupa poslal sloužit právě do Kojetína. Myslím, že je to místo pro jáhna jako šité na míru. Jáhenský rok v Kojetíně je velice výborná, pestrá a všestranná zkušenost. Pracoval jsem tu s menšími i většími dětmi, s mládeží, s dospělými, se staršími lidmi, s bílými i s Romy. Kromě Kojetína jsme s panem farářem spravovali ještě dvě menší farnosti, jednu bývalou farnost, která teď patří pod Kojetín, a několik dalších vesnic. Každá je jiná, má úplně jiný ráz, a proto je to tu velice pestré. Na jedné straně Křenovice jsou malá, ale na místní poměry docela živá farnost s mladými a početnými rodinami, na druhé straně bývalá farnost Polkovice je již zrušená, protože je po náboženské stránce fakticky mrtvá. Pak jsou tu Měrovice, které jsou zcela specifické tím, že národnostní menšina se zde stala většinou. Než jsem přišel na Kojetínsko, Romy jsem vůbec neznal. Když jsem se dověděl, že v Měrovicích budu učit náboženství v cigánské třídě (v Měrovicích slovo Cikán není hanlivé), měl jsem napřed strach, jak to budu zvládat. Nakonec těch 18 cigánských dětí byla moje nejhodnější skupina, hodnější než bílé děti. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že nelze házet všechny Romy do jednoho pytle. A jestliže jsem na začátku svého působení v Kojetíně říkal, že se učím mít rád Romy a bezdomovce, tak zcela jistě můžu teď, po roce, prohlásit, že Romy jsem se naučil mít rád. Škoda jen, že jsem na dlouhou dobu poslední jáhen v Kojetíně. Už je to jisté, že P. Pavel zůstane v Kojetíně sám, bez jáhna či kaplana. Je to škoda, myslím, že Kojetín byl pro jáhna ideální místo. A myslím, že kdybych zde zůstal i jako kaplan, práce bych měl dostatek. Vůle Boží je však jiná a rád se jí podřídím, protože Bůh ví všechno lépe než my. P. Stanislav Trčka Ohlédnutí za jáhenským rokem v Přerově Před nějakým časem jsem dostal za úkol, abych do tohoto čísla napsal ohlédnutí za jáhenským rokem v Přerově a Předmostí. Mezitím jsem přijal kněžské svěcení a byl poslán, abych jako kněz sloužil ve farnosti Šumperk. Proto toto ohlédnutí bude zároveň mým rozloučením s Vámi. Když jsem přišel, bylo tu pro mě všechno nové, protože do té doby jsem znal Přerov a o- kolí jenom z auta, nebo vlaku. Bližší seznámení s městem mě pak mile překvapilo. Také na zdejší faře (děkanství) jsem našel pěkné prostředí a zázemí, a to jak lidské, tak duchovní. Když jsem někdy byl delší čas pryč, nebo byl náročný den v terénu, tak jsem si říkal, že se už těším domů. Děkuji na prvním místě otci Pavlovi, otci Liborovi, ale i farnímu týmu a všem ostatním, kteří jste na faru chodili a toto zázemí, tento domov, vytvářeli. Vlastní jáhenská služba byla velmi pestrá a zajímavá. Zahrnovala téměř všechno - od služby u oltáře, přes vyučování náboženství, katecheze, přípravy na svátosti, návštěvy nemocných až po různé farní akce. Při těchto příležitostech jsme se navzájem potkávali a poznávali a díky tomuto různorodému působení jsem se mohl setkat se všemi generacemi v naší farnosti. S dětmi, mladými, rodinami, staršími a zkušenějšími lidmi. Byla to pěkná setkání a mohl jsem se od všech vždycky také něčemu naučit. Co říct na závěr? Chtěl bych Vám všem poděkovat za to, jak jste mě mezi sebe přijali a za všechno, co jsem s Vámi mohl během toho roku prožít. Viděl jsem ve Vás společenství věřících, které jenom pasivně nepřijímá, ale je otevřené a dokáže se zapojit a spolupracovat. Uchovejte si tyto svoje dary a dále je s Boží pomocí rozvíjejte, a to jak ve vzájemných vztazích mezi sebou, tak i s těmi, kteří do Vašeho věřícího společenství přijdou jako noví. Poslední věc, kterou bych Vám chtěl říct je, abyste nikdy nezapomněli a nikým a ničím si nenechali vzít vědomí toho, že Bůh Vás má rád. Jedna z mých oblíbených vět v Písmu je: Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší silou (Neh 8,10). Kéž tedy zakoušíte radost z Boha, z jeho blízkosti, z jeho lásky, z toho, že je s Vámi v každém okamžiku Vašeho života a zůstávejte i Vy s Pánem Bohem! Váš P. Petr Káňa Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 15

16 Můžete se nám krátce představit a říci něco o sobě? Jmenuji se Ladislav Sovadina a narodil jsem se v červnu 1967 v Přílepech. Tady jsem se nejenom narodil, ale také jsem v této vesnici na úpatí Hostýnských hor, kde žijí moji rodiče, prožil bezmála třicet let. Jsem ze dvou sourozenců. Bratr, který je mi podle mnohých k nerozeznání podobný (i když mi to tak nepřipadá) je mladší o pět let. Školu jsem měl rozloženou pěkně na tři etapy. Čtyři roky základky v Přílepech, další čtyři v Holešově a poté čtyři na strojní průmyslovce ve Zlíně, tehdy vlastně ještě v Gottwaldově. Že budu někdy studovat vysokou školu mě v té době opravdu ani nenapadlo. Na vojně jsem byl klasicky na dva roky, a to ve Stříbře u Plzně. Poté jsem pracoval v různých profesích, ale zásadní bylo strojírenství. Dělal jsem programátora, seřizovače i obsluhu frézovacích NC strojů, převážně v Tajmacu-ZPS Zlín. Určitým zlomem byl pro mě rok 1998, kdy jsem začal pracovat v Barum-Continentalu v Otrokovicích a později jsem se do tohoto města také přestěhoval. Koníčky, zájmy, záliby? Odpovím oblíbeným slovem: všestranné. Ale nejvíce asi sport, i když spíše pasivně. Hlavně hokej a jeho historie. Před časem jsem založil internetové stránky s touto tematikou, ovšem teď už se jim moc nevěnuji. Rád se podívám na dobrý film a také si něco přečtu. Teď mám zrovna rozečtené Dělníky na vinici od Bruce Marshalla. Také mě zajímá historie, zejména na události nesmírně bohatého 20. století. A co historie Vašeho duchovního povolání? Pocházím, dá se říci, z tradiční křesťanské rodiny. Rodiče a hlavně babička mě odmala vedli k víře; ve třetí třídě jsem byl u prvního svatého přijímání, ale od páté třídy nám tehdejší ředitelka školy náboženství sice přímo nezakázala, ale spíše nedoporučila, s tím, že bychom mohli mít problémy s přijetím na střední školu. Tehdy nám to příliš nevadilo Moje víra však potom trochu zeslábla, jako bych se od Boha vzdálil. Když se však na to dívám zpětně, bylo v mém tehdejším životě mnoho situací, zvláště na vojně, které bych lidskými silami naprosto nezvládl. Bůh stál při mně, aniž bych si to tenkrát uvědomoval. Když mi bylo už přes třicet let a neprožíval jsem zrovna dobré období, zasáhl Bůh znovu. Najednou jakoby mi připomněl všechny ty prožité události a že to, jak dopadly, nebyla žádná náhoda. Byl jsem nesmírně rád, že jsem se mohl vrátit ke kořenům, zasazeným už dávno. Začal jsem znovu chodit pravidelně do kostela a přihlásil jsem se také na přípravu k biřmování v Otrokovicích. Krátce po biřmování jsem pak vedl s bratrem jakýsi filosofický rozhovor o tom, proč lidé jednají tak, jak jednají, a co je k tomu vede. V jeden moment bratr prohlásil: Člověče, ty mluvíš skoro jako kněz, nechceš jít náhodou do semináře? Odpověděl jsem že ne, ale zřejmě zrovna v ten okamžik bylo zaseto a z ne bylo nakonec ano. Jak jste prožil roky Vašeho působení v semináři a na fakultě? Obavy jsem měl zvláště ze studií, protože od doby, kdy jsem maturoval, uplynula řada let. Ale nakonec to bylo dobré. Největší problém byl většinou v době, kdy na konci semestru začínalo zkouškové období. Vždycky mi trvalo, než jsem se rozkýval a odhodlal se jít na první zkoušku. Většinou to bylo tak po dvou týdnech, kdy někteří spolužáci šli třeba už na třetí zkoušku. Ale nakonec jsem všechny semestry dokončil v termínu. Velký dík patří hlavně mým spolužákům, většinou pilným studentům, jednak za jejich příklad, ale také za vypracování řady skript, o které byla jinak nouze. Dobrou partu jsme měli také v semináři. Ač někteří spolužáci byli ode mě i o patnáct let mladší, i přes občasné vtípky na moji adresu nedávali mi nijak najevo, že bych mezi ně nepatřil. Myslím, že nejvíce nás dokázaly stmelit různé společné akce jako mikulášské besídky, ministrantské dny a další. Díky patří také představeným semináře, řádovým sestrám i všem zaměstnancům za to, že nám pomohli vytvořit téměř domácí prostředí. Chtěl byste něco vzkázat čtenářům? Když při jáhenském svěcení otec generální vikář oznámil, že mám nastoupit do Přerova, vůbec jsem o tom nebyl schopen nějak přemýšlet, protože za poslední dny se toho v mém životě hodně událo. Všechno mi došlo až v momentě, kdy jsem se koncem června objevil na místní faře. Uvědomil jsem si také, že nastupuji po jáhnovi, který je zcela odlišný typ než já. Ale i při vědomí vlastní nedokonalosti věřím a budu se snažit o to, aby spolupráce s farářem, kaplanem i farníky fungovala. Jak zaznělo při obřadu jáhenského svěcení: Kéž mi Bůh při tom pomáhá! Tedy nejenom mně, ale ať Bůh pomáhá nám všem! Za rozhovor děkuje redakce Ve čtvrtek 14. června se při mši svaté v kostele sv. Vavřince slavnostně rozdávalo vysvědčení z náboženství dětem, které je navštěvovaly v Přerově na centru Sonus nebo na faře v Předmostí. Po skončení mše svaté bylo na farní zahradě připraveno nejen občerstvení v podobě opékání špekáčků, ale také divadelní představení ze života sv. Anežky České, které předvedly děti a mládež z Dramatického kroužku pod vedením Liby Calábkové. Strana 16 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

17 Hodovou mši svatou V Předmostí ke cti sv. Maří Magdalény bude 22. července sloužit novokněz P. Petr Káňa. V 15 hodin po adoraci bude udělovat novokněžské požehnání. V letech , tedy v době jakési relativní svobody v českých zemích i na Slovensku hrál významnou úlohu katolický tisk, který se věnoval problémům této doby. Prvními českými periodiky, jež začaly vycházet po druhé světové válce, byly katolické týdeníky Rozsévač, vycházející v Olomouci, a Neděle, vycházející v Praze. Časopis Katolík začal vycházet v prosinci Na Slovensku byly nejznámějšími Katolícke noviny, což byl týdeník s mnohaletou tradicí. V obsahu článků v českém a slovenském katolickém tisku ve zmiňované době lze pozorovat určité rozdíly. Zatímco v českých zemích bylo možné psát vcelku svobodně, protože cenzura prakticky neexistovala, na Slovensku už bylo možné jisté známky nesvobody zaznamenat. Jednalo se o reakce na články ve slovenském katolickém tisku a následnou kritiku církve, a to zejména ze strany deníků ovládaných komunisty. Po osvobození v květnu 1945 se v českých zemích objevily snahy o to, aby bylo povoleno znova vydávat tisk, jehož vydávání bylo zakázáno v roce Katolický tisk před 2. světovou válkou trpěl značnou roztříštěností, což se projevovalo na jeho nepříliš vysoké úrovni. Plány na vydávání a zkvalitnění katolických periodik vznikaly již v průběhu války, a to jak doma, tak také v koncentračních táborech, kde byli někteří z předválečných redaktorů vězněni. Po osvobození začal strahovský opat Bohuslav Jarolímek svolávat porady, jejichž cílem bylo dosavadní plány konkretizovat. Bohuslav Jarolímek byl knězem, teologem, církevním a kulturním historikem. Od roku 1942 byl opatem strahovského kláštera. Za druhé světové války podporoval protinacistický odboj. V roce 1945 byl jedním ze tří kandidátů na pražský arcibiskupský stolec. V roce 1950 zatčen a obviněn z kolaborace a dalších deliktů. V monstrprocesu Zela a spol. byl odsouzen ke 20 letům vězení. Zemřel ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci. Zmiňovaných porad se účastnili kromě premonstrátů také jezuité, dominikáni, redemptoristé i další kněží a laici. Začátkem září 1945 za účasti asi sta zájemců o spolupráci s katolickým tiskem dospěli k dohodě. Navrženo bylo vydávání katolického deníku s názvem Kruh. Tento plán však ztroskotal na tom, že zástupci jednotlivých diecézí nesouhlasili s navrženou částkou deseti miliónů, která měla sloužit jako vstupní kapitál. Dne 28. listopadu 1945 se o katolickém tisku jednalo na Ministerstvu informací. Ministr Kopecký přijal delegaci vedenou opatem Jarolímkem. Kopecký neustále zdůrazňoval problematickou situaci po válce, kdy byly omezeny zásoby papíru. Církev mohla podle Kopeckého dostat pouze limitovaný příděl s tím, že jak s ním bude disponovat, záleží na ní. Přestože zamýšlená katolická periodika stanovený příděl papíru nepřekračovala, ministerstvo informací povolilo vydávání jen některých z nich. Naopak na vydávání komunistického tisku se žádná omezení nevztahovala. Po neúspěšném pokusu o vydávání časopisu Kruh se iniciátoři tohoto projektu rozhodli obnovit předválečný časopis Katolík. Původní Katolík vycházel v letech 1935 až 1942, kdy byl na nátlak Němců zastaven. Obnovený Katolík měl Vážení čtenáři, v této nové rubrice bych se rád věnoval tématu nazvanému Události let a tomu, jak o těchto událostech psal tehdejší katolický tisk. První část je o problémech s vydáváním katolického tisku po druhé světové válce a o obnovení časopisu Katolík. mít stejný název, ale novou koncepci. Jeho vydavatelem se stala Svatováclavská liga. Zásluhou této organizace mohl časopis Katolík po roce 1945 vycházet v nezávislosti na lidové straně. Podtitul Katolíka zněl: List pro kulturu a život z víry. Vedoucím redaktorem se stal Adolf Kajpr. Časopis vycházel původně jako čtrnáctideník, od roku 1947 už jako týdeník. Jeho význam na utváření českého poválečného katolicismu byl mimořádný. První číslo obnoveného Katolíka vyšlo Úvodník, pod nímž je podepsán právě Bohuslav Jarolímek, shrnuje program i krédo obnoveného časopisu: Jsme křesťané a to křesťané katoličtí. A jako takoví se hlásíme k práci a ke slovu. Vaše řeč budiž: ano, ano; ne, ne napomíná Ježíš Kristus. Jasně, nesmlouvavě zní i náš název Katolík. Jest vyznáním víry. Jest programem. Jest závazkem. Úkolem časopisu Katolík mělo být probouzet české katolíky k bdění a činnosti, k opravdovému katolickému životu, k horlivosti budit svědomí národa, vychovávat ke skutečné mravnosti a mravní ušlechtilosti, statečnosti a odpovědnosti; upozorňovat na kladné a jednotící prvky v národě i na jeho chyby, hříchy, omyl i zárodky slabosti; chce budit zájem našeho lidu o hodnoty nejvyšší a nejcennější, duchovní a věčné. Další část je věnována postavení křesťana a katolíka ve společnosti a vztahu náboženství a politiky: Jednoho se chceme varovat a prohlašujeme to ihned na počátku zcela jasně a otevřeně: ztotožňování náboženství a politiky, nebo dokonce náboženství a některé politické strany. Rozdíl mezi náboženstvím a politikou je nutno dobře chápat a přesně zachovávat. Náboženství musí zůstat nad politikou. Křesťan a katolík jest ovšem zároveň též občanem a jako takový má i svá občanská práva i své občanské povinnosti. To víme a respektujeme. Zavrhujeme tedy klerikalismus, zneužívání náboženství politikou, podřizování náboženství politice. Náboženství se nesmí zbavit svobody, své nadřazenosti a své nejvlastnější působnosti. Nesmí se však ani vyřaďovat z veřejného vlivu, neboť náboženství není pouze věcí soukromou, třeba jest věcí nejvnitřnější. Katoličtí křesťané, jak píše Jarolímek, musí svou víru dokazovat také skutky, a proto se redaktoři obnoveného Katolíka chtěli snažit, aby víra pronikla jejich soukromý i veřejný život. Ladislav Sovadina, jáhen Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 17

18 Pouť přerovského děkanátu do Francie. Někdy se stává, že člověk čte, nebo slyší o vzdálených místech, kde se odehrály výjimečné události, dokonce k nim má i hluboký vnitřní vztah a přesto je neusiluje navštívit. Jejich poselství mu září jasně, jako návěsti na dálnici. Mnoho z nás vnímá zjevení Panny Marie v Paříži, Lurdech i La Salettě - třech místech Francie, jako napomenutí maminky svým dětem. Bereme jejich obsah prakticky na vědomí a podle nich se v životě chováme. Pak náhle přijde pozvání některá ta místa navštívit a stane se, že i když to nebylo nikdy naším snem, tak dnes po pouti přerovského a šumperského děkanátu do Francie - s vděčností Bohu můžeme říct: byli jsme tam, kde se Matka Boží zjevila svým dětem, kde se nebe dotklo země a jsme rádi za ten dar!. V neděli opustilo kolem 50 poutníků převážně ze šumperského a přerovského děkanátu Českou republiku. Vydali jsme se spolu s kokorským farářem P. Wojciechem Zapiórem, šumperským kaplanem P. Pawlem Zaczykem, v doprovodu průvodce RNDr, Oldřicha Dočekala a prostřednictvím prostějovské cestovní kanceláře Miklas Tour, na 10 denní pouť do Francie po stopách zjevení Panny Marie Immaculaty. V pondělí, po noční cestě Německem, jsme ráno dojeli do Paříže. Tady měl náš Mercedes povinnou 9 hodinovou přestávku a my celodenní pěší program. Nejprve jsme pod zataženou oblohou minuli mohutný secesní hotel Lutetia na bulváru Raspail, kde z pověření Svatého stolce na přelomu ledna a února 1919 čtrnáct dní vyjednával kokorský rodák, občan USA, farář v Clevelandu, Msgre. Oldřich Zlámal s Edvardem Benešem, Karlem Kramářem a dalšími členy československé mírové delegace podmínky pro katolickou církev v novém svobodném Československu. Pak jsme slavili mši svatou v kapli kláštera sester Dcer Božské lásky na Rue du Bac, kde se v r.1930 celkem 3 krát zjevila novicce Kateřině Labouré Panna Maria. Tato zjevení obsahují vše, co Matka Boží později jasněji a naléhavěji řekla v La Salettě, Lurdech a Fatimě. Tady se podle pokynů Panny Marie začala v r razit medailka s jejím obrazem na líci a dvěma srdci - Ježíšovým a Mariiným na rubu, která se bleskově rozšířila do všech zemí. Celosvětový ohlas ji přejmenoval na zázračnou medailku, protože ti, kteří ji s důvěrou nosili, zažili mimořádné milosti. Nikdo do smrti zpovědníka Kateřiny Labouré nevěděl, že ona je tou omilostněnou vizionářkou. Panna Maria Kateřině předpověděla utrpení, které způsobí Francii v r.1871 povstání Komuny. Ve svém poselství napomíná Matka Boží lidstvo, vyzývá je k obrácení a modlitbě. Další naši cestu Paříží z Rue du Bac kolem Invalidovny, Eiffelovky i návštěvu katedrály Notre Dame na ostrově Seiny jsme absolvovali v hustém dešti, stejně jako procházku podmáčeným prostranstvím mezi budovami Louvre až k egyptskému obelisku na nám. Revoluce (dnes Svornosti), kde padaly hlavy obětí Velké francouzské revoluce. V pozdním odpoledni jsme se více než 120 let starým tunelem metra dopravili na úpatí jediného návrší (130 m n. m.), které se vypíná 100 m nad nedohlednou pařížskou rovinou - pod Horu Mučedníků, tedy k Montmartre. Toto návrší se stalo svědkem několika důležitých událostí v dějinách Francie i katolické církve. Zde byl pro křesťanskou víru (kol.r. 285) umučen misionář Paříže, její první biskup sv. Denis, spolu s prvními křesťanskými Galy. Podle legendy došel biskup se svou uťatou hlavou v rukou až na místo svého pohřbu (často je takto vyobrazován), kde stojí dnes jemu zasvěcená bazilika. 15. srpna 1534 ve zdejší kapli položili Ignác z Loyoly a František Xaverský spolu s dalšími několika studenty pařížské Sorbony první základy Tovaryšstva Ježíšova. Do Velké francouzské revoluce býval na Montmartre benediktinský klášter. Při prusko-francouzské válce ( ) odtud mířila na obklíčenou a hladem zbědovanou Paříž pruská děla. V beznadějné situaci udělali Pařížané před Bohem slib, že bude-li metropole ušetřena, postaví na tomto místě chrám Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu. Prusové skutečně vzápětí odtáhli a Francouzi následně splnili svůj slib. Velkolepá bazilika z bílého travertinu Sacre Coeur zde byla za vydatné podpory státu postavena v letech hned z několika úmyslů: jako dík Francouzů za odchod pruských vojsk, jako uctění památky padlých v této válce a jako odčinění zločinů komunardů při následné (už zmíněné) Pařížské komuně. V chrámě jsme se promoklí a zkřehlí trochu zahřáli a také zaposlouchali do zpěvů večerních chval zdejších řeholnic za doprovodu citery. Kdo z početných návštěvníků chtěl a uměl, mohl se ke zpěvu hodinek připojit. Ještě i po 19. hodině bylo v bazilice hodně lidí. Vloni tady slavili 120 let nepřetržité adorace Ježíše Krista přítomného v Nejsvětější svátosti oltářní. Bazilika je proto otevřena dlouho do noci a v noci tu adorace pokračuje soukromě až do rána. Přespali jsme ve Formuli 1 na okraji Paříže. Během naší pouti jsme ještě na 2 jiných místech Francie využili služeb této celosvětové sítě, která čítá přes 2600 jednoduchých stavebnicových zařízení, poskytujících nocleh a snídani nenáročným turistům. V úterý ráno jsme se vydali směrem na jih, napříč Francií, do podhůří Pyrenejí, do Lurd, které byly hlavním cílem naší pouti. Cestou jsme navštívili krásnou pětilodní gotickou katedrálu sv. Štěpána v Bourges a dvě města na Loiře Orleans a Nevers. Do Orléansu jsme přijeli týden po oslavách, které se zde každoročně konají na památku bitvy, při níž se 17 leté Janě z Arku v čele nepočetného francouzského vojska právě poblíž Orléansu s pomocí Boží podařilo porazit Angličany, tím zvrátit výsledky stoleté války a nakonec osvobodit Francii a přivést krále Karla VII. ke korunovaci do Remeše. (Příběh Jany z Arku poutavě vylíčil Mark Twain v knize Panna ve zbroji.) Ulice Orléansu vedoucí ke katedrále, náměstí mezi ní a radnicí, i vnitřek katedrály byly ještě slavnostně vyzdobeny vlajkami a květinami. Letošní oslavy byly zvlášť veliké, protože nejen Orléans, ale celá Francie slavila kulaté výročí 600 let od narození své nejslavnější ženy (* ). Ve vztahu k naší vlasti je zajímavé, že se v latinském překladu dochoval dopis, který diktovala Jana z Arku na adresu českých husitů. V něm je napomíná a vyzývá, aby zanechali bratrovražedných válek, jinak bude nucena přitáhnout do Čech a zjednat pořádek. Vzápětí však byla přívrženci Bourbonů zrazena a vydána Angličanům, kteří ji r upálili. (pokračování příště) Růžena Jurečková Strana 18 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012

19 Schůzky společenství křesťanských žen ve školním roce 2012/ , 18.9., 2.10., , , , , , , 22.1., 5.2., 19.2., 5.3., 19.3., 2.4., 16.4., 30.4., 14.5., 28.5., 11.6., Vzpomínky se vrací. Vzpomínka na kněze P. Aloise Havla Na tohoto kněze mám pěkné vzpomínky z dětství, které mne provází celý život. Jako katecheta nás seznamoval se základy náboženství ve škole. Pro svou vlídnost byl oblíben u všech žáků. Nevzpomínám si, že by na nás někdy zvýšil hlas. Mé vzpomínky sahají do začátku 40. let minulého století období II. světové války. P. Alois Havel bydlel v té době v Havlíčkově ulici v Přerově. My děti, bydlící v jeho blízkosti, jsme občas našeho velebného pána navštěvovaly v jeho soukromí. Dveře pro nás byly vždy otevřené, vždy nás přijal a věnoval se nám. V jeho pokoji nás nejvíce lákalo harmonium. Sáhnout si na tento nástroj byl pro nás zážitek. P. Havla těšil náš zájem, něco nám zahrál a pak nám trpělivě vysvětloval jak na to, šlapat pedály apod. Měl pro nás velké pochopení. Někdy se stávalo, že velebný pán nebyl doma, dveře nám otvírala starší paní milé tváře, která nám hlásila: Velebný pán není doma, dodávajíce - a chcete si zahrát? Tak pojďte dál! A zvala nás do pokoje, kde jsme se věnovaly harmoniu. P. Alois Havel byl vzácný člověk, laskavostí a trpělivostí nás vedl k víře. V dospělosti jsem si uvědomila, jakého daru v jeho osobě se nám dostalo. Vlasta Matlochová Chráněná dílna sv. Terezičky K ukončila svůj provoz Chráněná dílna sv. Terezičky pro duševně nemocné. Dílna fungovala od roku 2005, nejprve v prostorách firmy Katos, a.s. v Horní Moštěnici a od roku 2009 v prostorách firmy Visimpex, a.s. V loňském roce se však dílna dostala do finančních problémů, které se v letošním roce ještě prohloubily. Počet zakázek byl dlouhodobě nedostatečný a tržby tak nepostačovaly k pokrytí nutných provozních výdajů. V roce 2012 navíc došlo ke snížení podpory provozních nákladů také ze strany Úřadu práce, která by v druhém pololetí roku byla ještě o polovinu snížena. Úřad práce tyto změny realizuje na základě změny zákona, podle kterého už nadále nejsou podporovány chráněné dílny, ale pouze chráněná místa, a to v omezené výši ( Kč na rok). Současně se změnami ve výši podpory došlo i ke změně týkající se poskytování náhradního plnění. Nadále mohou náhradní plnění poskytovat pouze organizace s 50% počtem osob s postižením. Naše chráněná dílna, která je součástí Oblastní charity Přerov, už tedy toto náhradní plnění poskytovat nemůže. Tím jsme ztratily možnost motivovat firmy k zadávání zakázek naší dílně. Finanční ztráta dílny by se na konci tohoto roku pohybovala ve výši cca Kč, přičemž v roce 2011 byla Kč. Další nárůst ztrát by mohl ohrozit finanční stabilitu celé organizace. Z toho důvodu učinilo vedení charity rozhodnutí chráněnou dílnu zrušit. Firmám Visimpex a MFP paper bylo navrženo jednání o možnosti zaměstnat dělníky dílny se ZTP ve své firmě a obě firmy této nabídky využily. Jeden z dělníků zůstane jako pomocný pracovník na zkrácený úvazek přímo v Oblastní charitě Přerov. Děkujeme všem, kteří v dílně od jejího vzniku pracovali a vytvářeli tak příznivé pracovní prostředí pro lidi s duševním onemocněním. Děkujeme i organizacím, které se na provozu dílny podílely, zejména Psychosociálnímu centru. A děkujeme všem, kdo nám pomáhali, ať už zadáváním zakázek, finančními dary, zakoupením našich výrobků či modlitbou. Martina Krejčířová Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 7, Červenec - Srpen 2012 Strana 19