Umísťování bývalých vězňů po výkonu trestu na pracovní trh

Transkript

1 Umísťování bývalých vězňů po výkonu trestu na pracovní trh Záznam ze semináře Seminář pořádaný Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR dne 13. března 2012 v Zaháňském salónku Valdštejnského paláce C1 1

2 ZAHÁJENÍ strana senátor Jaromír Jermář 3 předseda Výboru PROJEKT EU METODOLOGIE 3 JUDr. Marie Boháčová, místopředsedkyně Unie katolických žen, o. s. ZKUŠENOSTI Z DOSAVADNÍ PRAXE ZAMĚSTNÁVÁNÍ PROPUŠTĚNÝCH 4 - zejména praxe sociálních kurátorů a neziskových organizací - poznatky ze šetření, prováděného sdružením ve věznicích (týkající se vztahu odsouzených k práci po propuštění v l ) JUDr. Bedřiška Kopoldová, Mgr.Jan Frank o.s. Za branou NAŠE ZKUŠENOSTI S POSTVĚZEŇSKOU PÉČÍ 12 Petr Novák, předseda o. s. Nová Šance, Ostrava PROJEKT "ZPĚT DO PRÁCE " 17 Mgr. Petr Knop, ředitel personální agentury Projekt Integrace, o. p. s NAŠI KLIENTI A JEJICH ŠANCE NA ZAŘAZENÍ 27 Mgr. Lenka Ouředníčková, Mgr. Lenka Petrboková Sdružení pro probaci a mediaci v justici,o.s. POZNATKY Z VÝZKUMU KRIMINÁLNÍ RECIDIVY SE ZAMĚŘENÍM NA PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ PACHATELŮ - výzkum kriminální recidivy z dr. Alena Marešová, Institut kriminologie a sociální prevence VZDĚLÁVÁNÍ VĚZNĚNÝCH OSOB Bc. Šárka Černá, Generální ředitelství Vězeňské služby ČR REKVALIFIKACE A REINTEGRACE VĚZNĚNÝCH OSOB NA TRH PRÁCE DISKUSE Ing. David Janata, Centrum pro podporu podnikání SHRNUTÍ A ZÁVĚR Průběh semináře řídí senátor Jaromír Jermář, předseda Výboru. 2

3 Záznam ze semináře ZAHÁJENÍ - PhDr. Jaromír Jermář, senátor Rád bych Vás přivítal na dnešním semináři, který má název Umisťování bývalých vězňů po výkonu trestu na pracovní trh. Vítám Vás zde tedy jménem výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zdůrazňuji lidská práva, to znamená, že to je oblast, která do našeho výboru určitě patří. A já jsem nesmírně rád, že JUDr. Kopoldová, tak JUDr. Boháčová přišly s tímto návrhem a že můžeme vlastně uspořádat seminář na toto téma, které je nesmírně důležité a zajímavé. Já se za chvilku budu muset omluvit, protože nám souběžně probíhá jednání výboru, takže omlouvám i ostatní kolegy senátory a senátorky, že zde nejsme, protože nám přišly ještě některé materiály, které musíme před zítřejším plénem projednat. Ale určitě se pak všichni seznámíme s průběhem tohoto jednání, protože je pořizován zvukový záznam a pokud bude pak i přepis, tak pokud bude zájem, můžeme vám ho pak i nějakým způsobem poskytnout. Dnešní jednání bude řídit jak JUDr. Boháčová, tak JUDr. Kopoldová a já jakmile to bude možné, tak se mezi vás vrátím. Ještě jednou vás zde vítám. PROJEKT EU METODOLOGIE - JUDr. Marie Boháčová, místopředsedkyně UKŽ Dobrý den. Vážený pane senátore, vážení přátelé, dovolte mi, abych v úvodu poděkovala panu senátorovi Jermářovi, že umožnil toto setkání odborníků a i širší veřejnosti. V Evropě neustále přibývá počet lidí ve výkonu trestu, a tak se nás všech tato problematika dotýká. V teoretické rovině zahrnuje jednak popis příčin a důvodů, které vedou ke stigmatizaci a dezintegraci osob propuštěných z výkonu trestu. A jednak popis metod a způsobů, jak pomoci 3

4 této početné sociální skupině. Recidiva je drahá, to víte všichni, a úspěšnost ověřovaných metod zdaleka není stoprocentní. Proto se hledají a prověřují další možnosti. Problematiku umisťování bývalých vězňů na pracovní trh řeší mezinárodní projekt, do kterého jsou zapojené zejména neziskové organizace z pěti evropských států: Švédska, Kypru, Litvy, Maďarska a České republiky. Projekt je podporován evropskou unií v rámci programu GRUNDWIG. Za Českou republiku je do projektu zapojeno Občanské sdružení Za branou a občanské sdružení Unie katolických žen. Dovolím si nyní uvést heslovitě existující metody integrace bývalých vězňů do společnosti a na pracovní trh. Jistě mi potvrdíte, že úplně nejdůležitější a na prvním místě je nutné stimulovat a podpořit individuální motivaci propuštěného. Nejvíce se osvědčuje pomoc rodiny, blízkých osob a dále jsou to různé osoby, které slouží těmto lidem v oblasti duchovenské služby, sociální kurátoři. Také jsou to služby osob, provádějících job coaching a mentoring. Další metodou, která se osvědčuje, je příprava na budoucí povolání již v průběhu výkonu trestu, ať teoretická nebo praktická. Dovolím si malou odbočku na Kypru mají pouze jednu věznici, v Nikósii, a tam je tzv. In prison vocational programme. Je velmi úspěšný a řekla bych docela bohatý. Mají dokonce i vlastní vězeňskou farmu. Další metodou jsou tzv. post-release programmes, to jsou programy, které zahrnují různé asistenční služby, ať už je to zmiňovaný mentoring, ale jsou to i programy založené na finančních pobídkách, které stát poskytuje podnikatelům zaměstnávajícím bývalé vězně. V Litvě byl například přijat zákon o sociálních firmách, kde jednou z cílových skupin té sociální ekonomiky jsou osoby propuštěné z výkonu trestu. Další metodou je vyplácení mzdy nikoli v intervalu jednoho měsíce či jednoho týdne, ale na denní bázi. A dokonce tam, kde by nízká mzda za odvedenou práci byla demotivující, jsou poskytovány příspěvky k vyplácené mzdě. V neposlední řadě se diskutuje též úloha médií. Média mají obrovskou moc jak utvářet vztah většinové společnosti k bývalým vězňům. Já jsem zde nastínila pouze takový orientační krátký přehled metod, které vy samozřejmě všichni znáte. Já budu velmi vděčná, když svými odbornými znalostmi a praktickými zkušenostmi posoudíte smysluplnost a ekonomickou efektivitu jednotlivých metod v podmínkách České republiky. Děkuji vám za pozornost. Děkuji, a ještě než předám slovo bych rád upozornil, že pokud se budete chtít zapojit do diskuse, jsou tam přihlášky, aby řídící věděl, koho vyzvat. Takže si je můžete vzít. Nyní bude pokračovat JUDr. Kopoldová. 4

5 ZKUŠENOSTI Z DOSAVADNÍ PRAXE ZAMĚSTNÁVÁNÍ PROPUŠTĚNÝCH - JUDr. Bedřiška Kopoldová, o.s. Za branou Byť to v programu není, tak po přednášce pana Mgr. Knopa bude krátká přestávka a ještě před tím by byla taková krátká diskuze a dotazy k té první části, protože někteří musí odejít, takže, aby mohli své příspěvky sdělit nebo sdělit své dotazy. To jen k té organizaci. Počítáme, že, jak je to v programu, do dvou hodin skončíme. Já bych tedy měla jen za jednoho z těch organizátorů několik poznámek. Takže naše občanské sdružení Za branou jehož předseda je vedle mě, a který potom bude mít samostatný příspěvek, je iniciátorem tohoto semináře a to, že děkujeme panu senátorovi, to již bylo řečeno, to bych jen opakovala, ale možná jen k tomu výběru přednášejících bych se trochu zmínila. Snažili jsme se oslovit zástupce těch organizací, které se na této problematice podílejí, ale různým způsobem. Chtěli jsme, aby byly zastoupeny pokud možno tedy všechny, ale asi jsme nějaké opominuli. Ale ty známé, ty důležité, které se touto problematikou zabývají buď jako nezisková organizace, která poskytuje těm dotyčným práci, zaměstnání o tom tady bude mluvit kolega z Ostravy tak i teď vlastně nově vstoupili podnikatelé do této sféry, centrum podnikatelů, které už začíná ve věznicích dělat určité programy. Samozřejmě je zastoupena vězeňská služba, jsou zastoupeny ty organizace, které se tímto zabývají už z dřívější doby. A samozřejmě jsme chtěli, aby byli zastoupeni i pracovníci z dalších složek jako z Institutu kriminologie a prevence, protože myslím, že je nutné prolínat jak ty praktické zkušenosti tak i poznatky vědy. Já bych se tady trošku zmínila o té historii. Já jsem již dělala kurátora, a teď sociálního kurátora, v letech osmdesátých a devadesátých a zažila jsem ještě komise pro nápravně výchovnou činnost, což možná dnes je pojem ne již tak známý. Já nechci přivolávat staré časy, ale chci zmínit to, že tehdy na každém okresním úřadě, kde pracoval kurátor, byla komise, kde byly zastoupeny jak složky policie, ale tak tam byli zastoupeni zástupci velkých podniků. Takže tam ta propojenost s tím zaměstnáním byla poměrně úzká. Samozřejmě i to hledat zaměstnání tehdy bylo jiné, než hledat zaměstnání dneska, ale mluvím o tom proto, že ten kurátor na to nebyl sám. Kurátor měl spolupracovníky, s kterými mohl pomoci toho propuštěného umístit. Dneska je situace taková, že pakliže vůbec propuštěný se o práci zajímá, tak buď si ji hledá úplně sám nebo v tom lepším případě se vrací do původního zaměstnání. Nebo se obrátí na job club a s jeho pomocí, s pomocí internetu se snaží práci najít. Nebo jde za kurátorem anebo za neziskovou organizací. Kurátoři tady jsou přítomni, ti potom řeknou svou zkušenost sami a já to řeknu z pohledu té neziskové organizace. Pracovník neziskové organizace s tím dotyčným, samozřejmě poté, co s ním udělají nějaký pohovor, má za to, že je motivovaný, že to nebude zbytečná práce, tak se snaží obvolat několik zaměstnavatelů, kde už má dřívější dobré kontakty a kde si myslí, že ten zaměstnavatel je takový trošku sociálně nakloněný a v některých případech uspěje. Uspěje a ten dotyčný tam nastoupí a někdy uspěje i on. Ale je to spíše výjimka. Spíše ten dnešní stav je takový, že ten dotyčný tu práci nenajde. A nenajde jí z vícero důvodů, o tom se tady budeme bavit, ale ten konečný stav je takový, že i ti motivovaní, kteří už opravdu pracovat chtěli, jsou na tom stejně jako ti, kteří pracovat nechtěli, a v tom vidím jedno z velkých negativ toho současného stavu, že nerozlišuje ty 5

6 motivované, nedává jim šanci, nedává jim tu možnost se skutečně uplatnit. Ti, kteří už k té změně došli, ti kteří prošli ve věznici určitým programem, tak vyjdou ven a jsou na tom prakticky stejně jako ti, kteří pracovat ani nechtějí a kterým docela i vyhovuje ten stav, že tu práci nemají, že tedy obejdou úřady práce, dostanou možná sociální dávky na nějakou dobu, možná si nějakou práci načerno k tomu najdou a také možná začnou páchat další trestnou činnost. Teď nechci mluvit o problematice dluhů, což je jedním z důvodů, proč ta práce načerno je vyhledávaná. Ale to je tak rozsáhlá problematika, že bychom se zabývali pouze tím a to bych nechtěla. Takže se stoupající nezaměstnaností samozřejmě ta možnost najít práci a uspět v ní je čím dál tím menší a ten stav je takový, jaký známe a o kterém se již několik let bavíme, ale zatím bez nějakého velkého výsledku. Jsou organizace, které pomáhají propuštěným i v těch případech, že ten zaměstnavatel je bezdůvodně odmítne. Je tady zástupce poradny pro občanství, ti mají zkušenosti s tím, že dokonce i soudní cestou se snaží napomoci těm dotyčným, kteří byli odmítnuti, byť na toto místo není předepsaný čistý rejstřík trestů a ten zaměstnavatel jedná v rozporu se zákoníkem práce, v rozporu se zákonem o zaměstnanosti. Ten stav takový je a ty případy, kterými oni se zabývají jsou určitě důležité, ale jsou to případy ojedinělé. Samozřejmě je to také vězeňský výbor, který se tím zabývá. Díky poradně došlo i ke změně živnostenského zákona, po schválení ústavního soudu, že i propuštění mohou podnikat, samozřejmě jsou vyloučeny ty případy, kdy se jedná o hospodářskou trestnou činnost, apod. Takže ten stav takový si troufnu říct, že byl a dneska už došlo k určitému posunu. Objevily se organizace, které s pomocí grantů, i z evropské unie, zaměstnavatele motivují i jiným způsobem. To znamená, že je tam pro ně určitá finanční motivace s tím, že dotyčný je zaměstnán a po určitou dobu je hrazená mzda. A to vidíme jako cestu, nechci říct jako jedinou, ale cestu, která může pomoci tuto situaci řešit. A alespoň pro to první období, protože podle všech výzkumů je známo, že pakliže do šesti měsíců po propuštění dotyčný nenajde práci, je velká pravděpodobnost recidivy. Takže důležité a dobré z našich bohatých zkušeností je, to období po propuštění využít a toho dotyčného zaměstnat. Nechci snižovat programy, které probíhají ve vězení typu umět napsat životopis, pohovor se zaměstnavatelem. Samozřejmě je to důležité, ale pakliže ten dotyčný 6

7 vyjde ven a dostane několik odmítnutí, jeho motivace klesá a klesá a taková situace zatím většinou je. Ještě k neziskovým organizacím, které v této oblasti působí. Po roce devadesát jich vzniklo mnoho neziskových, i v té oblasti vězeňství. V dnešní době jich už funguje méně a je mezi nimi určitá konkurence. Protože, aby mohla nezisková organizace fungovat, potřebuje na to granty. Je to oblast, kde se těžko shánějí sponzoři, takže je skutečně odkázána na granty naše, unie. My jsme pozvali i zástupce ministerstva práce a sociálních věcí, doufáme, že tu tedy někdo je. Chtěli bychom, aby z dnešního jednání byl takový náznak, které programy jsou dobré a které je dobré podporovat, a které neuspěli a víceméně si to i přiznat. Doufáme, že bude více takovýchto pracovních setkání. Úspěšnost této oblasti je hodně složitá, stoprocentní úspěšnost to nikdy nebude, ale je nutné ukázat, co se osvědčuje, co se osvědčuje v zahraničí, co se osvědčuje u nás a tam se zaměřit. Ještě k tomu pracovnímu uplatnění. Pracovní uplatnění je velmi složité a je velmi důležité. My jsme si loni, předloni dělali takové šetření ve věznicích mezi asi šedesáti odsouzenými, o tom bude více mluvit tady kolega, a snažili jsme se zjistit, co oni sami vidí jako příčiny selhání a co vidí jako důležité, aby k té recidivě nedošlo. A z jejich odpovědí byla možnost práce postavena velice, velice vysoko. Kdybych byl měl po propuštění práci, byl bych se nedopustil trestné činnosti. Ano je to takové to byl bych nicméně víme, že to je důležité, ale není to jediné. Podle jejich hodnocení i podle výzkumů je samozřejmě k tomu, aby uspěli, potřeba podpora rodiny a celkové přijetí společností. Nejen tedy to pracovní, ale celkové. To myslím, že je jedním z důvodů, proč je ta recidiva nižší ve skandinávských státech, kde je to přijetí daleko vstřícnější než je u nás. To jako jenom abychom nepřeceňovali to pracovní, které je důležité, ale pro to úspěšné začlenění není jediné. Já dám nyní slovo kolegovi, který to rozvine. Mgr. Jan Frank, o.s. Za branou Děkuji kolegyni JUDr. Kopoldové za vyčerpávající přehled a úvod do této problematiky a za základní iniciativu, která vedla k tomu, že se uskutečnilo toto setkání. Jsem rád, že se to povedlo a mám z toho dobrý pocit a doufám, že se to nakonec podaří nějakým způsobem medializovat nebo přiblížit nějakým způsobem veřejnosti na našich stránkách, či na stránkách senátu. Toto je krokem vpřed bez ohledu na to jaké, možná protichůdně názory zde dnes zazní, protože se nás tu schází, předpokládám zdaleka nejen z Prahy s dost rozličnými zkušenostmi, s rozličnou dobou toho, jak se té problematice věnují, z různých institucí, atd. Já jsem rád, že jsi to takhle shrnula. Myslím si, že ten přehled o strategiích zaměstnávání nebo o těch typických základních modelových story, jak se to děje, jak to chodilo před dvaceti, třiceti lety a jak se to trochu modifikuje dejme tomu v posledních deseti letech, byl vyčerpávající. Na druhou stranu já se hlásím i k takovému drobnému metodickému konfliktu, který je uvnitř Za branou. Já osobně se nehlásím k tomu, aby v zaměstnávání bývalých vězňů anebo vůbec lidí se záznamem v rejstříku trestů hrály nějakou větší dominantní roli mzdové příspěvky. Já 7

8 se to pokusím trochu odůvodnit v tom následujícím příspěvku. Když tuto problematiku nějak obecně zúžíme, tak se bavíme o tom, jaké nástroje používat, a tomu by, myslím, měla předcházet i nějaká teoretičtější debata o tom, co se tím zaměstnáváním sleduje. To není dle mého názoru bezpodstatné. Zda sociální propad, prevence sociálního propadu těch lidí, prevence kriminality. Ono to někdy jakoby bývá směšováno. Já jsem přesvědčen, že se to musí rozlišit poměrně poctivě, protože ono to má institucionální přesahy. Nyní tedy téma zaměstnávání osob po výkonu trestu odnětí svobody či se záznamem v rejstříku trestu propojuje dvě roviny: Uplatnění osob s častým nevyváženým kvalifikačním profilem Osob čelících obavám a předsudkům zaměstnavatelů Napjatá situace na trhu práce /málo pracovních míst na mnoho uchazečů/ Nežli se zamyslím nad zaměstnáváním vězňů, dovolte prosím trochu teorie. Abychom přisoudili problematice podporovaného zaměstnávání propuštěných vězňů správný význam, vyplatí se říci si, co jím vlastně sledujeme: prevenci kriminality; prevenci sociálního propadu; obojí, neboť se jedná o propojené nádoby? Zaměstnanost klienta /tedy toho propuštěného vězně/, má pochopitelně velký vliv jak na riziko recidivy, tak na jeho místo ve společnosti, ale nepochybně není zcela určujícím faktorem zaručujícím dlouhodobou integraci a kriminální půst. Pro většinu zde přítomných určitě žádné novum. Řeč je pochopitelně o dluzích, bydlení a neformálním vztahovém zázemí. Uvedené otázky mají nicméně i další smysl. Pokud se mezi konečnými účely uplatnění na trhu práce u naší cílové skupiny příliš nerozlišuje, nabízí se i otázka, kdo by je měl prostředkovat a jakou formou. Postpenitenciárně orientované neziskové organizace? Neziskové organizace se zaměřením na osoby ohrožené sociálním vyloučením? Standardní personální agentury s příslušným proškolením? Úřady práce? Jobcluby obcí? Odpověď nás opět vrací k povaze zaměstnání coby integračního faktoru. Trochu jinak si odpoví ten, kdo zdůrazňuje riziko recidivy, a trochu jinak ten, kdo vidí nebo chce vidět práci 8

9 jako zcela dominantní podmínku reintegrace. Praxe nejen neziskových organizací, nýbrž nepochybně i kurátorů sociální prevence a úřadů práce ukazuje v zásadě přehledný soubor mechanismů a nástrojů, jak dostat člověka se záznamem v rejstříku trestů, není-li jeho obsah zcela extrémní, do práce. O tom ty jsi přehledově hovořila před chvílí. Tradičně šlo, což není žádnou novinkou, o kombinaci štěstí na tolerantního zaměstnavatele, vlastní úsilí klienta a případně o podporu kurátora, osob blízkých či sociálních pracovníků neziskové organizace. Protože se dlouhodobě ozývaly hlasy, že tyto možnosti nejsou dostačující, dostal prostor v souvislosti s implementací prostředků evropského sociálního fondu další nástroj. Mzdové příspěvky zaměstnavatelům doprovázené opět finančně podporovanými rekvalifikacemi a pedagogickými tréninkovými programy, a to jak ve výkonu trestu, tak po návratu. Úměrně k úspěchům a efektům těchto dvou typů strategií, tzn. té podporované finančně a nepodporované, té jakoby spontánnější zaměstnávání osob ve výkonu trestu, pak v obci profesionálů, kteří se naší cílovou skupinou zabývají, rozlišujeme příznivce: - Zaměstnávání bez příspěvků - Protektivní strategie podporované státem a obcemi ve smyslu garance nějaké formy pracovního uplatnění osob po výkonu trestu. Osobně se kloním spíše k přirozené, byť podporované variantě tedy bez mzdových příspěvků a bez tréninkových míst. Důvodem je jednak skutečnost, že prostředky na tyto účely nebudou vždy k dispozici. To si myslím, že je základní důvod a ta doba tomu dává zapravdu. Jednak přeci jen umělý a nepříliš autentický charakter takto dosažené integrace. Můžeme pochopitelně teoretizovat, co je na ní umělého. Pokusím se definovat, kdyby bylo třeba. Na druhé straně věřím, že realizace projektu se mzdovými příspěvky a tréninkovými místy opravdu řadě bývalých odsouzených pomohla a mohla zároveň některé zaměstnavatele přesvědčit a do jisté míry oslabit jejich předsudky. Někdy ty projekty bývají právě podávány a opodstatňovány s tím, že mohou naučit ty zaměstnavatele nějaké nové praxi v přijímání a já si myslím, že to může fungovat. Takže ti, kteří metodologicky, chcete-li i společensky a hodnotově, rezignují na příspěvkovou strategii, a přesto věří, že bývalé vězně lze specificky oddělovat od osob bez přístřeší, musí na druhé straně říci jak dál. Občanské sdružení Za branou, jehož jsem předsedou, realizoval v průběhu let 2010 a 2011 pilotní šetření zaměřené na názory recidivistů na exaktní příčiny jejich opakovaného uvěznění. Výsledky a závěry jsou jednak ke zhlédnutí na našich stránkách za branou.cz a na konci minulého roku byly rovněž publikovány v časopise SOCIÁLNÍ PRÁCE. Stručně shrnuto - odpovědi našich téměř šedesáti respondentů, jak bylo řečeno, vypovídají bezpochyby o důrazu na zaměstnání, jakožto na velmi významnou podmínku budoucí nerecidivy. A to samozřejmě hned po boku finančních problémů v souvislosti s dluhy. Na druhé straně je jim asi úplně jedno, kdo jim práci dá a zprostředkuje. Šetření však nabízí s ohledem na nedotovanou strategii zaměstnávání zajímavé vodítko - možné zajímavé 9

10 vodítko. Je jím vysoká četnost odpovědí v souhrnu převyšující důraz na práci, které jako podmínku udržení si svobody do budoucna uvedli, tj. osobní, osobnostní a rodinné faktory. Řešíme-li, jak dlouhodobě stanovit zaměstnavatelský precedens ve prospěch osob se záznamem v rejstříku trestů, pokusme se, vedle technického usnadňování nalezení práce (To jsou právě ty zmiňované jobcluby, kde si mohou klienti sami napsat, zavolat zaměstnavateli, atd.) zároveň o postup nebo progres na poli těch neformálních forem integrace. V současnosti lze rozpoznat podle přístupu k osobám se záznamem v rejstříku trestů přibližně dvě hlavní kategorie zaměstnavatelů /to není asi žádná novinka/: - První nejrozsáhlejší - netoleruje žádný zápis. To je moje zkušenost a myslím, že vaše asi také. - Druhá obyčejně se jedná o méně kvalifikované profese diferencuje podle povahy v minulosti spáchaného trestného činu. Podle mých zkušeností první skupina představuje minimálně 80% zaměstnavatelů. To však vždy neznamená reálnou existující diskriminační filozofii toho zaměstnavatele. Uvedená čísla je těžké změnit, což dvojnásobně platí v období hospodářského poklesu, ale dlouhodobě to stojí za pokus. Troufám si říci, že vhodná forma propagace /kolegyně se tohoto tématu také již dotkla a já se nyní pokusím přijít s nějakými nápady/ doporučující vstřícný přístup zaměstnavatelům ve vztahu k žadatelům o místo s kriminální minulostí je něčím, co tu ještě nebylo. Nebyl jsem svědkem například nějaké kampaně ani minimální. Nechci se dotýkat, pokud tu nějaká nezisková organizace byla v menším měřítku, budiž to uvedeno, já jsem to neviděl. Přijít na formu takové kampaně, která by měla širší měřítko nebo byla lokální, časově omezena apod. prostě nějak zásadně limitovaná, může být společným úkolem. Prochází-li pomalou, nicméně viditelnou liberalizací trestní zákoník, týkající se méně závažných deliktů za účelem snížení stavu obsazenosti věznic, není možné dosáhnout posunu ve vnímání závažnosti některých trestních činů rovněž u zaměstnavatelů? Mě napadla taková souvislost snažíme se uvolňovat místo ve věznicích, to zákonodárství relativizuje závažnost některých těch zločinů. Využít třeba této vlny. Není v našich silách téma zápisu v rejstříku trestů ve vztahu k získání zaměstnání dostat více do médií? Já si myslím, že ano. Nyní jsme v senátu, jsou pořady, které by možná po tom vztáhly ruku. Mezi známými osobnostmi se najdou i takové, se zápisem v rejstříku trestů. Není jednou z možných cest využití záštity a příkladu spokojenosti zaměstnavatelů? Já jsem například viděl naše kolegyně Bedřiška byla ve Švédsku na návštěvě svépomocné skupiny /organizace/, která se zabývá svépomocí bývalých vězňů. Měli vytvořený úplně jednoduchý letáček, na kterém byla fotka z návštěvy švédského krále. Nebudeme zde fantazírovat, že by bylo něco takového možné, ale je to zajímavost, nad kterou se člověk chtě-nechtě zamyslí. Jak toho dosáhli a co vedlo toho monarchu k takovému aktu. 10

11 Avšak příkladem by měli být hlavně sami ti bývalí odsouzení, kteří si svůj trest již odpykali. Pokud se však nějak nesdružují, nemohou navzdory palčivému ostrakizačnímu problému, který je spojuje, na veřejnost, potažmo zaměstnavatele nějak koncentrovaně působit. Do jejich života a problémů není vidět. To je trochu rozdíl. Oni mají oproti třeba mentálně nebo kombinovaně postiženým osobám nevýhodu. Tam např. kampaně probíhají a já bych chtěl vysvětlit proč. Zde je poměrně lepší ten přístup médií a donorů. Takových kampaní je samozřejmě mnohem více. Nicméně tu naší skupinu spojuje poměrně hodně palčivý problém, že nikdo nechce do práce. Ale přitom to vlastně vybízí ke spojení sil a k nějaké sebedefinici. Do jejich života a problémů není vidět. Je to škoda, protože dobře víme, že se mezi nimi najde mnoho pracovitých a nejednou i kvalifikovaných lidí, kteří rozhodně nepatří do kategorie osob štítících se práce. Konkrétně v těchto případech bývá problém spíše než v disciplinární, v jiné rovině. Od této úvahy vede možná cesta například i k iniciaci svépomocných aktivit bývalých odsouzených. Jde takříkajíc o to, najít provaz, za který by mohli společně táhnout. Příklad ukazuje Skandinávie. Svépomoc bývalých vězňů ve Finsku nebo ve Švédsku se opírá o vnitřní kodex, dokonce určitou hrdost spolků bývalých vězňů. Ti, co něco po propuštění dokáží, pak dobrý příklad prezentují ve věznicích i veřejně. Příklad: Odsouzeným i nikdy netrestaným ukazují, že to jde. Pokud jejich prostřednictvím vznikne příklad funkčního pouta k zaměstnavatelům, je to možná recept, který hledáme. Děkuji. 11

12 Děkuji panu magistru Frankovi. On se pokusil shrnout odpovědi na ty otázky, které nás všechny tíží. Jak pomoci člověku, a na druhou stranu je ten rozpor, kolik nás stojí recidiva a kolik tedy stát má uvolňovat právě jako prevenci před tou recidivou. Ta ekonomická úvaha, i když se nám všem značně nelíbí, tak nutně tady musí být. Já nyní předám slovo panu předsedovi občanského sdružení Nová šance, aby řekl svoje zkušenosti. NAŠE ZKUŠENOSTI S POSTVĚZEŇSKOU PÉČÍ - Petr Novák, předseda o.s. Nová Šance, Ostrava Já vás zde všechny srdečně vítám. Dostali jsme nabídku jako naše sdružení, které se jmenuje Nová šance, abychom vám řekli něco, jak to děláme u nás v Ostravě s post vězeňskou péčí. Já jsem strašně rád, že je tady také zástupce Moravskoslezského kraje, i když už možná slyšel naši prezentaci, ale snad můžeme obohatit i nadále. Jsme občanské sdružení, které sídlí v Ostravě v Koblově a sídlíme v areálu bývalých kasáren. K tomu bych jenom řekl tolik, že je to areál, ze kterého odešla armáda v roce Nechali nám budovy silně zpustošené, je to v hrozném stavu, můžete se podívat na fotky. Tady vidíte příjezd do areálu vrátnici, dále uvidíte na fotce snímek jedné budovy a takovýchto budov je tam několik. Nicméně jsem o ten areál tak trošku bojoval a to z toho důvodu, že je tam krásný pozemek a okolí kolem ubytovny těch lidí, což uvidíte i na dalších fotkách. Tady je část naší ubytovny, je tam krásné prostředí v zadní části areálu. Tam můžete vidět, jak si naši kluci perou povlečení a zrovna ho tam suší mezi dvěma stromy. Mají zde natažené šňůry a využívají to zvláště v letních měsících. Na další fotce také uvidíte, že tam máme, kromě jiného, také koníčky, což určitě zpříjemňuje pobyt našich klientů. Tam vzadu vidíte pergolu, neboť se nám podařilo získat také nějaké dřevo zdarma, tak si kluci sami vybudovali venkovní posezení. Tolik jenom pár fotek na úvod, jak z té pozitivní, tak i z té negativní stránky. Abyste viděli, nejen ty pěkné věci, ale také ty budovy, které jsou v takovém stavu, v jakém jsou. Je to areál o rozloze m2, čili je to obrovský areál a k pracovní terapii našich kluků se ještě dostaneme později. Hlavním posláním našeho sdružení je samozřejmě integrace a resocializace mužů po výkonu trestu, a také v případě volné kapacity, pomoci lidem bez domova. Máme ovšem na mysli ty lidi, kteří při příchodu do našeho zařízení vůbec nic nemají. Ne, že mají vyřízené sociální dávky, ale vůbec nic nemají. 12

13 To znamená přijdou a žádají od nás pomoc s tím, že nemůžou zaplatit jídlo, nemůžou zaplatit ubytování, a přesto po nás potřebují nějakým způsobem pomoci. Takže těmto dvěma cílovým skupinám, ale to hlavní je samozřejmě pomoci lidem po výkonu trestu, to je hlavní poslání našeho sdružení. Cílovou skupinou našich uživatelů jsou muži starší 18-ti let. Pod 18 let bohužel nemůžeme brát do našeho zařízení. Samozřejmě jsou tam lidé po výkonu trestu, lidé bez domova a lidé na pokraji společnosti. Tím myslíme hlavně ty lidi, kteří přicházejí např. z psychiatrické léčebny z Opavy, nejsou umístitelní, a pokud je tam lehký stupeň postižení, tak se snažíme i těmto lidem pomoci, protože se nemají kam vrátit. Nyní něco ohledně naší ubytovny. Původní kapacita naší ubytovny bylo 12 míst. Bohužel pod tlakem našich kurátorů z magistrátu města Ostravy jsme rozšířili na 14 pak 16 a dnes je to již 20 lidí. Myslíme si, že to je již strop. Už nechceme, ani nemůžeme, dále rozšiřovat kapacitu kvůli hygieně našich klientů. Bydlí ve dvou až čtyřlůžkových pokojích, později to uvidíte i na fotce. Máme tam také kulturní místnost, a protože jsme křesťanské zařízení, máme tam také kapli, kde je možné se setkat, zklidnit a také tu duchovní stránku trošku otevřít i v případech těch klientů. Zjistili jsme u našich klientů, je to velmi zajímavý postřeh, že téměř polovina našich lidí, ať už přicházejí mladší, či starší, tak má něco společného s vírou. Ať už skrze rodiče, babičku, dokonce tam máme kluky, kteří byli i bývalí ministranti, čili mají nějaký vztah. To, že dnes už jaksi podle víry nežijí, tak to je věc druhá, ale rozhodně k tomu nemají daleko. Nyní bych vám rád ukázal fotky naší ubytovny, máme tam společenskou místnost a já bych k tomu velmi rád něco řekl. Ty věci, které na fotkách vidíte, tak všechny tyto věci jsme v podstatě dostali. Ani jednu korunu jsme nepoužili z žádných grantů, ani jednu korunu jsme nepoužili v obchodě a vše, co tady vidíte, i ty židle v té společenské místnosti, tak to máme z jednoho zámečku ze Šilheřovického, který je blízko našeho zařízení. Vidíte v kapli sošku Panny Marie. Je to soška, která nám byla darovaná Řádem sester Matky Terezy, které sídlí na dvou místech v republice a to v Praze a u nás v Ostravě - Přívoze. V kapli můžete vidět dále kříž, ten jsme také dostali a tak bychom mohli pokračovat. Je tam i fotka pokoje /vlevo dole/. Myslíme si, že ty pokoje jsou celkem pěkně zařízené, tak snad se líbí našim klukům. Pokud se týká nabízené pomoci, tak k tomu bych velmi rád něco řekl. Už to tady zaznělo - my nabízíme pomoc klientům, kteří nemají finanční prostředky. Jsou propuštěni ihned z výkonu trestu a než dostanou první, tzv. tisícikorunu od kurátora, teď už možná z úřadu práce, tak nemají kde bydlet. Nemají ani co jíst, protože jiné dávky - ať jsou to sociální dávky nebo dávky tzv. mobky - jim přicházejí až za několik dnů i týdnů, a tito lidé, jak nám sami řekli Teď tam máme jeden případ jednoho vraha - 10 let odsezených - tak nám říkal: já, prostě nebýt vás, tak jdu páchat trestnou činnost, protože nemám za co. Trvalo mu asi 3 až 4 týdny, než se vyřídila první finanční hotovost. Takže jsme rádi, že jsme mu mohli nějakým způsobem pomoci. Děláme to rádi, i když je to někdy velmi náročně, protože odmítáme jim platit a kupovat nějaký tabák anebo jiné podobné věci, na kterých oni jsou závislí už z výkonu trestu, a ty nervy potom jim hrají, těm odsouzeným, to je jasné. Ale my si myslíme, že pokud jim poskytujeme ubytování, stravu, hygienu, ošacení, tak že už je to takový ten náš 13

14 strop. Pokud se týká okamžité materiální pomoci, máme samozřejmě dnes vybudovanou síť velmi dobrých lidí kolem nás, kteří nám poskytují jídlo z různých sbírek nebo z potravinové banky. V Ostravě, kde máme velmi dobré vztahy s manažerkou této potravinové banky, děláme různé sbírky jídla a také po farních úřadech u nás v okolí, abychom měli co dát těm lidem, kteří k nám přijdou. Máme také zajištěny sponzorsky polévky, od jedné restaurace. Tato restaurace nám vozí každý den polévky zdarma včetně chleba pro lidi, kteří nic nemají. Máme také smlouvu s pekárnou, takže nám každý týden vozí zdarma několik beden pečiva. Takže, když se to dá dohromady, tak si myslím, že jsme schopni zabezpečit našim klukům alespoň to, aby neměli hlad. To, že mají chuť na cigarety, to že my jim cigarety nedáme, je věc druhá. Velmi často se stává, že máme možnost i nějaké brigády a platí u nás pravidlo, že na brigády jdou především ti lidé, kteří nic nemají. Právě proto, aby si vydělali třeba na ty cigarety, případně na kafe. Musím také říct, že nedílnou součástí naší pomoci je hygiena. Ti lidé, kteří k nám přicházejí, mají velké problémy s hygienou, takže jim poskytujeme i mýdlo a nějaký nejlevnější šampon. Samozřejmě poskytujeme ručník, protože máme i spoustu ošacení přes charitu, kde naši kluci jezdí pomáhat nakládat humanitární pomoc a tudíž jsme dostali spoustu věcí. A musím říct, že za 13 let, co děláme tady tuto práci, jsme nebyli nuceni ani jednou uzavřít naše zařízení kvůli tomu, že by tam byl nějaký svrab nebo plíseň nebo něco takového. Takže si toho také velmi ceníme tohoto poznatku. V rámci naší nabízené pomoci také poskytujeme základní sociální poradenství, protože ti lidé vůbec nevědí, na koho se mají obrátit. Nedokážou ani rozlišit, co to je úřad práce, co to je sociální odbor a jaké mají nároky na určité dávky po propuštění z výkonu trestu. Ke stabilizaci nelehké životní situace bych uvedl jenom tolik, že je velmi těžké kluky motivovat do práce /alespoň takové jsou naše zkušenosti/ a to z toho důvodu, že mají spoustu dluhů. Po výkonu trestu vycházejí ven a někteří ani nechtějí pracovat, protože by jim z výplaty nic nezbylo. Máme tam zase jeden případ, kdy jsme zjistili, že náš kluk, že jeden náš klient má 80 záznamů v dopravním podniku města Ostravy z černých jízd. Je mu nějakých dvacet, dvacet dva let. Takže ta vidina, že by šel pracovat, tak ani nechce. Jak už jsem zmínil, je u nás velký rozlehlý areál a máme za to, že ti naši hošánci, kteří tam bydlí, by také mohli nějak pracovat. Takže tam pracují v rámci pracovní terapie. Pracují ať již sami, jako je třeba na vrátnici, kterou jste viděli, nebo ve skupinkách, většinou se snažíme po dvou. Tak se je také snažíme rozlišit dle fyzické a psychické kondice. Někteří jsou tam šikovní kluci, jsou i fyzicky zdatní, ale někteří bohužel už těch sil tolik nemají a snažíme se k tomu přihlédnout. Vidíte tady na obrázku, že tam máme také nějaké zvířectvo, zrovna ten klient dole je klient, který má odsezených již víc jak 15 let za velmi těžký delikt a on se velmi hezky staral o zvířata. Pak se podařilo, přes jeden křesťanský sbor, mu sehnat práci a tak snad mu to vydrží. Máme tam také domácí zvířata, o která se klienti starají a i o celý areál. Musí tam sekat trávu, dále je třeba údržba stromů tam je spousty 14

15 stromů a lámou se tam větve, když je vítr, starají se o vrátnici, musí si sami uklízet. Velký problém, který zde je, je rozvoj samoobslužných dovedností. Někteří si neumí ani vyprat a pračku obsloužit, někteří si neumí ani vyžehlit, tak ta práce je někdy náročná. Máme jednu výhodu v tom, že za ta léta se u nás vytvořila skupina asi pěti - šesti lidí, kteří jsou tam již dlouho a učí nové klienty těmto novým věcem, což nám velmi pomáhá. My tu pracovní terapii /abych se ještě krátce zmínil o tomto tématu/ využíváme proto, abychom vlastně zjistili, kdo z těch lidí je schopný nějak jít do nějaké práce nebo se nechat zaměstnat, protože to je velký problém. My tím, že jezdíme po různých věznicích a s některými z vás jsme se setkali i na Mírově, tak víte, že pokud ti lidé nemají práci, tak je potom velmi těžké je naučit nějakým pracovním návykům. K tomu slouží ten náš areál, kde si ověřujeme, zda ti klienti jsou schopni pracovat, zda mají zodpovědnost za práci, zda umí uklidit nářadí po skončené práci atd. Kdysi jsme dělali tu věc, že jsme ihned sehnali práci lidem po návratu z výkonu trestu /tuším byl to rok /. Sehnali jsme práci pro 31 lidí, ale z toho nám 30 lidí zaměstnavatelé vyhodili do měsíce ven. Je tam prostě problém u těch lidí v tom, že jednak nevydrží osm hodin pracovat, jednak je tam alkohol, jednak jsou tam drobné krádeže, pozdní příchody do práce, dlouhé přestávky na svačinu atd. My jsme několikrát to zkoušeli a nemáme moc dobré zkušenosti tady s tím, okamžitě jim dávat práci. Tím neříkám, že se nemůže někdo objevit, kdo ten přechod zvládne, ale vzhledem k tomu, že ještě nedávno jsme měli 25 firem v tomto areálu, tak jsem osobně chodil do různých firem, prosil jsem je, aby nám zaměstnali ty nejlepší z nejlepších a je tam problém s hospodařením. Je tam problém v tom, že dostanou zálohu, takto vydrží, pak dostanou první výplatu, ztratí se na 14 dnů. Zaměstnavatel vezme zakázky a pak je nemá kdo udělat, protože ti kluci se prostě neobjeví atd. To jsou naše zkušenosti. Možná, že vy máte jiné, ale dneska jsme v situaci, že si říkáme, že je dobré při zaměstnávání těchto lidí chvilku počkat. To je naše zkušenost s tímto a musím říct, že za 13 let jsme zatím nepřišli k jinému závěru. Také si myslíme, že naši kluci, i když mají odsezených spousty let ve výkonu trestu, mohou být nápomocní mnoha lidem. K tomu se je samozřejmě snažíme vést. Ty počátky byly velmi těžké. Nechápali, proč by měli někomu něco zdarma pomáhat, ale musím říct, že poslední dobou ta situace se změnila. Byli jsme požádáni vozíčkáři z rehabilitačního ústavu z Hrabyně, zda-li by naši kluci nešli jako doprovod těmto vozíčkářům při různých výletech, které oni mají. Musím říct, že ti naši kluci, přes všechny těžkosti, které mají /exekuce, dluhy a další věci/ najednou po společně stráveném dni s vozíčkáři zjistili, že se mají úplně dobře na tom světě, že nejsou závislí na pomoci druhých lidí. Najednou vidí, že tomu vozíčkáři musí vložit cigaretu do úst, aby ten vozíčkář si zapálil, že jsou závislí tito lidé na pomoci druhých lidí. Samozřejmě za to dostáváme ošacení pro naše sdružení, ať už je to ošacení jako takové nebo i obuv, která je nedostatkovým zbožím. Kupodivu, když jsme začínali v roce 1998 /taková malá perlička/, tak byli proti nám samozřejmě petice, byla tam televize Nova, měli jsme takové velmi těžké problémy v těch začátcích. Dávali tam dotazy firmám, které byly v tom areálu, i místním lidem, co na to říkají, že tam budou bydlet kriminálníci atd. Musím říct, že ti naši kluci po třinácti letech jsou 15

16 v situaci, že neudělali nic místním lidem, teď mám na mysli trestné činy. U nás pár věcí udělali, určitě se nám ztratilo pár věcí, ke kterým jsme si pomohli /televize; video; dokonce asi před třemi lety nám byla odnesena i mikrovlnka v tašce od Vietnamců/, ale místním občanům se nikdy nic nestalo. Když si ti kluci chtějí pomoc, tak si pomůžou přes nás jako přes sdružení, nikoli přes místní občany. A dnes jsou to právě místní lidé, kteří si chodí pro naše kluky a žádají o pomoc. Např., aby jim pomohli natírat plot, aby jim pomohli na poli sbírat brambory, aby jim pomohli při různých domácích pracích včetně sekání trávy. Myslíme si, že to je dobré, že ti kluci mohou pomoci místním lidem, kteří s nimi v podstatě žijí v té jedné obci. Velkou naší pomocí je rovněž pomoc sestrám Matky Terezy, které jsou u nás v Ostravě a tyto sestry mají velmi hezký vztah k těmto lidem. Opravdu velmi hezký vztah. Musím říct, že to je něco, co jsme potřebovali. Ty sestry co tam bydlí, jsou čtyři, a jen jedna je Češka a naši kluci je mají velmi rádi a vidí na těch sestřičkách, že přestože v podstatě nic nemají, tak jsou radostné a šťastné. Pomáháme také farním úřadům při skládání uhlí. Teď jsme pomáhali třeba při opravě místní kaple. To je jen část, výčet těch věcí, co se snažíme u našich kluků, aby také pomáhali druhým lidem. Nyní s kým spolupracujeme. Tak samozřejmě spolupracujeme s věznicemi v České republice. Zrovna před odjezdem jsme byli kontaktováni věznicí Horní Slavkov a těsně před tím Vinařice. Samozřejmě ta nejhlubší spolupráce je s heřmanickou věznicí, kde se navzájem navštěvujeme, zvláště tedy sociální pracovnice /ať už naše nebo sociální pracovnice z věznice Heřmanice, stejně tak z vazební věznice/. Máme také výměnné pracovní návštěvy s věznicí Mírov. Ti nám velmi pomáhali v začátcích, při naší práci. Protože slyšet sociální pracovníky nebo psychology, kteří dělají na Mírově 25 let a jaké mají zkušenosti, tak to je pro nás takové bych řekl požehnání do té naší práce a hodně nám to pomohlo. Samozřejmě velmi spolupracujeme také s kurátory, s generálním ředitelstvím vězeňské služby, hlavně s hlavní kaplankou paní Jakubalovou, také s Národním vězeňským společenstvím. Měli jsme radost, že jsme byli osloveni právě zde přítomnou paní Kabátovou, abychom pomohli finančně na Vánoce, abychom přispěli dětem, jejichž rodiče jsou ve výkonu trestu. Měli jsme radost, že jsme mohli přispět této dobré věci. Také úzce spolupracujeme s probační a mediační službou a to hlavně při dohledech. Jen k té probační a mediační službě jen bych odbočil jsme organizací, kde působí nejvíce lidí z osmdesáti organizací v Ostravě a to při tzv. alternativních trestech. Takže té práce tam máme opravdu dost. Děláme to jen proto, že těch financí moc není a tito lidé odsouzeni k výkonu trestu obecně prospěšných prací nám vykonávají práce pro naše sdružení zdarma. A my to velmi rádi kvitujeme. Myslím, že to je i potěcha pro zástupce probační a mediační služby, že se také daří tato věc. Nabídka duchovní činnosti je také nedílnou součástí naší práce. Neumíme si představit, že bychom tuto činnost nedělali v našem sdružení. Nicméně bereme i jakéhokoliv klienta /i bez vyznání nebo s jakýmkoliv jiným vyznáním než třeba s katolickým/, je nám v podstatě jedno, snažíme se pomoci každému. Naším zahájením každého dne je ranní modlitba, která je tam 16

17 v takové malé kapličce, kterou máme na ubytovně. Máme také možnost kněze, který k nám dochází do sdružení nebo je možné se s ním setkat při návštěvách u sester Matky Terezy. Také jezdíváme s kluky na Mši svatou, úzce spolupracujeme se sestrami a každý pátek dojíždíme na takový duchovní program. Nedílnou součástí jsou také poutě, výlety, dokonce exercicie /vy, kteří nevíte, co to je, tak to jsou duchovní cvičení/ a byli jsme velmi překvapeni, když sestry Matky Terezy daly nabídku našim lidem na týden strávený úplně mimo Ostravu, na nějaké horské chatě, tak polovina našich klientů projevila zájem se zúčastnit tady této akce. Musím také říct, že spoustu věcí si tam i vymodlíme v té kapli. Když jsme neměli sekačku na trávu nebo další různé věci, tak se nám to vždycky nějak podařilo získat přes dobré lidi. Máme tady také otce Krejnického z Ukrajiny. Vy, kteří ho znáte, tak víte, že působí velmi pastoračně na Ukrajině, kde v těch již tak nelehkých podmínkách tam vystavil asi 40 kostelů a kaplí. Byl i u nás v našem sdružení, v našem zařízení. Naše sdružení také působí v projektu adopce na dálku, kde jsme si adoptovali dvě děti a podporujeme je finančně. Není to velká částka, ať nemáte představu, že máme spoustu peněz. Je to 600,- Kč za měsíc, ale tato částka na té Ukrajině velmi pomáhá. Mám tady pár fotek vlevo nahoře vidíte sestry Matky Terezy, dále tady vidíte otce biskupa Lobkowicze, který byl také na návštěvě v našem zařízení. Tam dole je Mše svatá dole na zahradě u sestřiček a tady vidíte, jak sestřička rozmlouvá s nějakou dívenkou. Už se blížíme k závěru. Razíme takové heslo, aby si naši kluci uvědomili, že nejsou jediní na světě, ale že i oni mohou pomáhat jiným lidem. Myslím si, že již spousty lidem pomohli a určitě i rádi pomohou i dalším lidem. Děkuji vám za pozornost. My také děkujeme a chtěla bych poprosit pana magistra Knopa. 17

18 PROJEKT ZPĚT DO PRÁCE - Mgr. Petr Knop, ředitel personální agentury Projekt Integrace, o. p. s. Já bych chtěl poděkovat paní doktorce za slovo. Ještě jednou se představím, mé jméno je Petr Knop a jsem zástupcem neziskové organizace Projekt integrace. Na dnešní seminář jsem byl pozván zejména, abych tady prezentoval projekt Zpět do práce. Tento projekt je podporován především magistrátem hl. města Prahy a evropským sociálním fondem, jež jsou vlastně poskytovatelem tohoto projektu a díky nim můžeme vykonávat ty aktivity a realizovat činnosti toho projektu. Hlavní cíl projektu je podobný jako tady u kolegy z Ostravy. Je to resocializace - jakýsi návrat do společnosti určité cílové skupiny. Tou cílovou skupinou jsou především občané bez domova a občané ohroženi bezdomovectvím. Charakteristika cílové skupiny je širší trochu se větví. Kromě občanů po výkonu trestu, kteří do toho samozřejmě také zapadají, jsou to občané, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, jsou to nízko kvalifikovaní občané, můžou to být občané, kteří jsou ohroženi nějakou exekucí nebo přímo již nějakou exekuci mají, můžou to být matky s dětmi v azylových domech nebo kdokoli, kdo bydlí v nějakých azylových domech nebo centrech, jsou to občané ohroženi vyloučením nebo již vyloučení ze společnosti či nějakým jiným způsobem sociálně zatíženi. Takže ta cílová skupina je trochu širší. V rámci projektu Zpět do práce je pro tu cílovou skupinu poskytováno určité spektrum aktivit, prostřednictvím kterých je můžeme navrátit zpátky do společnosti. Můžeme je nějakým způsobem trénovat, vzdělávat, rekvalifikovat a následně jim nalézt práci. Vstupní branou do tohoto projektu je náš nově otevřený job club, který je na Praze 10, ve Vršovicích, je to na adrese Moskevská 61. Já jsem zde potom připravil nějaké letáčky, tak pokud kdokoli bude mít zájem, tak si je může vzít. Na jedné straně je stručný obsah těch aktivit, na druhé straně je mapka toho našeho centra. Jakmile ten klient nebo zájemce té cílové skupiny dojde k nám do job clubu, tak musí podepsat tři základní věci: 1/ Smlouva o účasti na projektu 2/ Čestné prohlášení, že je klient součástí cílové skupiny 18

19 3/ Monitorovací dotazník zde klient vyplní základní údaje a následně pak naši pracovníci s klientem vytvoří jeho individuální plán, jakým způsobem se do toho projektu může klient zapojit. V rámci job clubu, který je otevřený každý den od hodin, mají zájemci k dispozici denní tisk, kde si můžou číst inzeráty v souvislosti s pracovními nabídkami. Dále zde mají klienti počítače /je zde 10 počítačů/, kde je zdarma internet. Můžou si nacházet tedy pracovní nabídky na internetu a mají tam pevnou linku zcela zdarma, kde si můžou zavolat, samozřejmě jen zcela v souvislosti s pracovními nabídkami nebo vzdělávacími nabídkami. V tom job clubu jsou tři pracovníci, kteří mají za úkol těm lidem nejen tedy pomáhat, ale také i nějakým způsobem kontrolovat, aby si tam nedělali nějaké svoje osobní věci, aby nesurfovali na faceboocích nebo v různých sociálních sítích nebo jinak ten job club nevyužívali než pro ty účely, pro které byl stvořen. Takže jak jsem již říkal ten job club je hlavní vstupní branou do toho projektu. Tam si ten člověk s našimi zaměstnanci může nastavit, jakým způsobem v tom projektu bude pokračovat. Kromě toho job clubu, jsou zde další aktivity. Jsou zde dvě tréninkové aktivity: Jedna se týká klíčových kompetencí Druhá se týká pracovních dovedností V rámci klíčových kompetencí se jedná zejména o kurs základů manipulace s počítači. Ten kurs je akreditován ministerstvem školství a klienti po úspěšném dokončení dostanou certifikát, že se naučili pracovat s wordem, s excelem, s outlookem. Tou základní manipulací s počítačem. Součástí těch klíčových kompetencí je i lektorování sociálních dovedností, pracovně právního minima a komunikace se zaměstnavatelem. Jsou zde tři třídenní moduly, které trvají osm hodin, kde náš lektor je naučí jakým způsobem si hledat zaměstnání, jaké existují např. pracovní smlouvy, pracovně-právní vztahy, jakým způsobem s tím potenciálním budoucím zaměstnavatelem má ten zájemce komunikovat. Součástí dalšího tréninku pracovních dovedností jsme vytvořili pro ty zájemce takový dvouměsíční modul, kde jim již trochu prakticky simulujeme docházku do pracovních podmínek. V tom modulu je to nastavené tak, že dvakrát až třikrát týdně ti zájemci chodí do našich speciálních prostor ať školících nebo pracovních, kde je naši lektoři učí jakým způsobem vytvořit životopis, motivační dopisy, jakým způsobem se připravit na pracovní pohovory. Máme zde přímo i pracovní ukázky, jelikož naše organizace má i jako hlavní činnost zaměstnávání zdravotně postižených v chráněných dílnách. Máme zde dvě chráněné dílny, kde naši zaměstnanci vyrábějí tibetskou přírodní medicínu, takže součástí těch 19

20 pracovních dovedností jsou také pracovní dovednosti, kde klienti přijdou do dílny a mají tam svoje úkoly. Jsou tam zaměstnanci, kteří jim vysvětlí, co mají dělat, takže si můžou nacvičit i nějaký druh manuálních prací. Jedná se o jednoduché práce /manuálně u stolu, není to nic složitého/. Jde především o to, aby si ti klienti zvykli na nějaké pracovní návyky, aby chodili do práce včas, aby chodili na nějaké konkrétní místo, aby dodržovali pracovní dobu, aby dodržovali nějaké hygienické normy s tím pracovním prostředím nějak nastavené. V rámci pracovních dovedností máme ještě v rámci té naší organizace a v rámci našich partnerských organizací pro ně připraveny i exkurze do jiných provozů. Nyní jedna důležitá věc v souvislosti s těmi tréninky. S těmi dvěma aktivitami jsou spojeny také stravenky, které zájemci mohou dostat zdarma. Určitě se nejedná o to, že bychom jim stravenky rozdávali na počkání. Všichni zájemci si tu stravenku musí zasloužit. Většinou jde o to, že si musí odchodit jednodenní modul, ať je to v těch pracovních dovednostech nebo v těch klíčových kompetencích. Za jeden odchozený den na školení nebo na pracovních přípravách /na těch pracovních trénincích/. Jakmile on absolvuje ten jeden den, tak má nárok na jednu stravenku v hodnotě 70,- Kč zdarma. Ta nabídka těch stravenek je tam samozřejmě vložena účelově, je zahrnuta už do toho projektu jako takového, protože můžu říct na rovinu, že bez stravenek motivace cílové skupiny asi není moc valná a ti lidé by o klíčové kompetence nebo o pracovní dovednosti neměli vůbec žádný zájem. Oni to prostě nechtěli absolvovat a ty stravenky tam slouží k tomu, aby projevili zájem a co jim v těch hlavách zůstane nebo ne z toho školení, tak to je potom samozřejmě individuální. Ale tím sítem ti lidé projdou a něco jim v hlavách zůstane, co mohou použít potom v budoucnu, při hledání zaměstnání. K dalším hlavním aktivitám patří rekvalifikační kursy. My jsme vytvořili s naším týmem seznam asi čtyřiceti rekvalifikačních kursů, které se nejčastěji opakují /občané toho projektu o ně mají největší zájem/. Z toho seznamu si může kdokoli z těch nových klientů vybrat který ten kurs by chtěl absolvovat a samozřejmě my mu ho zcela zdarma proplatíme. Jediné, co my po těch klientech vyžadujeme je, aby dodržovali docházku a do toho kursu chodili. Samozřejmě, že může nastat situace, že klient si najde zaměstnání někde jinde a bude muset ten kurs skončit. Ale my se snažíme tu praxi dělat tak, že pokud klient má zájem o nějaký rekvalifikační kurs, tak my ho vlastně směřujeme k tomu, aby si hledal zaměstnání i při tom kursu, ale aby to nenarušilo nějak harmonogram toho školení, té rekvalifikace. Ještě k těm rekvalifikacím. Ten seznam není žádné dogma. Podle toho seznamu se lidé nemusí řídit. Oni mohou přijít i se svým vlastním nápadem jakéhokoliv akreditovaného rekvalifikačního kursu, můžou mít své vlastní nápady. Již tam máme spoustu takových případů, že ti zájemci přišli a přinesli nám vytištěný materiál, který přinesli buď sebou z domu anebo si ho vytiskli z job clubu, že mají zájem o jinou rekvalifikaci. Samozřejmě to lze udělat. Ta praxe je taková, že buď my jim sami pomůžeme najít tu rekvalifikaci, pokud samozřejmě taková vůbec existuje na trhu /jestli rekvalifikační firmy takové kursy vůbec mají/ anebo oni sami si ho můžou najít prostřednictvím toho job clubu. Takže v těch rekvalifikacích je tam 20