Nákup svařovací techniky v rámci dotací

Transkript

1 Nákup svařovací techniky v rámci dotací Daniel Hadyna, Hadyna - International, Ostrava, V posledních několika letech se pro nákup svařovací techniky, odsávání nebo také svařovacích automatů i robotů velmi často využívají různé dotační programy. Tímto článkem bychom chtěli poukázat na výhody, ale také úskalí takových nákupů. Naše společnost sama realizuje min dodávek této techniky právě na dotace. Máme tedy v této oblasti bohaté zkušenosti. Současný trend nákupů technologií pro svařování Pokud se nakupuje svařovací technika svařovací stroje v rámci dotací, určitě se vyplatí nakupovat tato zařízení ve větších počtech kusů. Svařovací stroje ještě stále u nás nejsou spotřebním průmyslovým zbožím, jak je tomu v zemích na západě od nás. Cena průmyslové svářečky je stále několikanásobně vyšší, než je průměrný měsíční plat v České republice. Cena průměrného svařovacího stroje se může pohybovat kolem 60 tis. Kč. Ovšem vyřizování žádostí o dotace na nákup techniky za nižší částku, např. do 400 tis. Kč, je administrativně velmi náročné a je pak otázkou, zda vůbec stojí za to tyto dotace vyřizovat. Administrativa je v zásadě stejná jak pro předmět dotace za 400 tis. nebo za 4 mil. Kč. Často se v praxi setkáváme s názorem, že se pro nákupy techniky za nižší částky nevyplatí dotace vůbec vyřizovat. Něco jiného je to u nákupů např. centrálního odsávání svařoven automatizovaných nebo robotizovaných pracovišť. Zde se částky za tyto zařízení pohybují řádově v milionech korun. Není těžké dotace získat, ale udržet Pokud firma, která chce nakupovat svařovací techniku v rámci dotací, splňuje požadované podmínky pro udělení dotací, má v zásadě dvě možnosti. Buď tato firma vyčlení vlastního pracovníka, který se bude zabývat kompletním vyřízením dotace, nebo uzavře smlouvu s externím zprostředkovatelem, který se vyřizováním administrativy při získávání dotací profesionálně zabývá. Mohlo by se zdát, že mít svého vlastního pracovníka, který se bude dotací zabývat, je levnější v porovnání platby odměny externí firmě. Ovšem z praxe víme, že není velký problém dotaci získat, ale po jejím obdržení ji pak udržet. Administrativa spojená s vyřízením dotace je značně rozsáhlá a někdy i právně komplikovaná. Udělat formální chybu v potřebných dokumentech je snadné. Při následné kontrole pak může být důvodem ke zpětnému krácení již vyplacené dotace. Externí firmy vyřizují těchto dotací velké množství. Proto mají více zkušeností. Zdá se nám, že využití zprostředkovatelských firem je mnohem bezpečnější, a tedy levnější cesta. Výběrová řízení Proces nákupu svařovací techniky na dotace pak začíná výběrovým řízením. Povídejme si o výběrových řízeních, u kterých se očekává vyšší celková pořizovací cena než 500 tis. Kč bez DPH. Tato výběrová řízení musí být zveřejněna v obchodním věstníku, kdy se do těchto výběrových řízení může přihlásit v podstatě každý dodavatel této techniky. Zadavatel výběrového řízení musí připravit tzv. zadávací dokumentaci. Jedná se o oficiální dokument, ve kterém zadavatel popíše předmět nákupu, jeho požadované technické parametry. Dále pak také obchodní a dodací podmínky, způsob hodnocení nabídek a požadované termíny dodání. Správně formulovaná zadávací dokumentace, především v části technického zadání, je pro úspěšný nákup potřebné techniky klíčová. Nepřesně definované technické parametry vedou k tomu, že zadavatel pak obdrží nabídky na techniku, kterou vůbec nepoptával, nebo která nesplňuje jeho technické potřeby. Uveďme si to na konkrétních příkladech. Nákup svařovacích strojů U svařovacích strojů je nutné zadat metodu, pro kterou bude svařovací stroj použitý, jeho max. výkon (zpravidla to určí zatěžovatel při 100 % nebo 60 %). U nejrozšířenější metody MIG/MAG je vhodné uvést režim svařovacího procesu (svařování ve zkratu nebo v impulsním režimu svařování, doplňujícím požadavkem je pak např. funkce pro zavaření koncového kráteru). Dále je vhodné zadat, aby byl svařovací stroj tzv. invertor, tedy elektronicky řízená svářečka vč. elektronického zdroje svařovacího proudu. Důvodem je fakt, že plně elektronický stroj má výrazně lepší svařovací vlastnosti svařovací proces je plně řízen programem svářečky, a dále je tento stroj cca o % úspornější v oblasti spotřeby elektrické energie. Navíc, v blízké budoucnosti, Evropská unie zakáže výrobu zastaralých svářeček, které jako zdroj svařovacího proudu používají trafo a usměrňovač. Bohužel se velmi často stává, že v zadávací dokumentaci si zadavatel napíše pouze metodu (např. MIG/MAG), max. výkon při 60 % (např. 350 A) a to je vše. A pokud je hlavní kritérií pro výběr nejlepšího dodavatele cena, může se ta- 26 / SVĚT SVARU 1/2015

2 kový svařovací stroj nabízet i za cenu Kč bez DPH. Pochopitelně to nebude invertorový zdroj proudu, ale trafo s usměrňovačem. Nebude mít vodou chlazený hořák, nebude mít odpojitelný svařovací hořák, bude mít výbavu jen pro drát např. o průměru 1,0 mm. A co je nejhorší, bude se jednat o HOBBY stroj, který v průmyslovém použití nevydrží svařovat ani dvě směny. Přitom byl původním záměrem zadavatele nakoupit stroj, který bude mít výkon cca 300 A při 100 %, bude mít vodou chlazený vyměnitelný hořák, hořák bude mít EURO koncovku, bude mít délku 4 m a bude mít výbavu pro svařovací drát 1,2 mm. Ovšem takové průmyslové zařízení se bude cenově pohybovat např. kolem 50 tis. Kč bez DPH. Tuto chybu dělají velmi často svářečské školy. Podobných zadávacích dokumentací jsme měli možnost vidět desítky. Nákup filtrační techniky pro odsávání zplodin od svařování Nákup centrálního odsávání zplodin pro svařovny v rámci dotací přináší podobné problémy. Velmi mnoho dodavatelů filtračních systémů se snaží nabídnout co nejnižší cenu, a to na úkor sacího výkonu filtračního systému. Často se stává, že různí dodavatelé nabízejí až nesmyslně nízké sací výkony. Např. pro odsávané sací rameno o průměru potrubí 160 mm je potřeba zajistit minimální sací výkon m 3 /hod. Pro svařovnu s deseti svařovacími boxy, pokud se počítá se 100% souběhem prací, je tedy nutný celkový sací výkon m 3 /hod. Deset odsávaných ramen potřebuje celkově min m 3 /hod. Odsávané potrubí s koleny přináší rovněž drobnou ztrátu výkonu. Proto je vhodné počítat s cca 10% rezervou. Pokud však zadavatel nedefinuje min. potřebný sací výkon filtračního systémů, najdou se dodavatelé filtračních systémů, kteří budou tvrdit, že jejich ramena o průměru potrubí 160 mm potřebují jen 800 m 3 /hod. sacího výkonu. Technicky je to nesmysl, taková instalace je pak nefunkční a veškeré vynaložené finanční prostředky jsou pak zbytečně zmařeny. Proto je vhodné do technických podmínek zadávací dokumentace uvádět min. celkově potřebný sací výkon centrálního odsávání. Z naší praxe známe desítky nefunkčních filtračních zařízení, které si výrobní firmy nakoupily právě na dotace, protože nevhodně formulovali technické zadání. Dalším vhodným vybavením pro centrální odsávání, např. více než 3 svářečských pracovišť, je použití automatické regulace sacího výkonu centrální filtrační jednotky. Ventilátor je vybaven frekvenčním měničem a do páteřního centrálního potrubí se instaluje podtlakové čidlo. Systém pak pracuje tak, že pokud svářeč zahájí svou práci a otevře uzavírací klapku samonosného sacího ramene, podtlakové čidlo zapnutého centrálního filtračního systému zjistí, že v potrubí se snížil podtlak a ventilátor automaticky zvýší svůj výkon. Tím se šetří elektrická energie. Řada firem, které nemají praktické zkušenosti s centrálním odsáváním své svařovny, o tomto systému nemá informace. Obchodník, který prodává centrální filtrační systémy, aby mohl nabídnout nižší cenu oproti konkurenci, mu tuto informaci nesdělí a nabídne mu centrální odsávání bez automatické regulace sacího výkonu. Uživatel takové instalace má pak vyšší náklady na spotřebovanou energii, a pokud mu svářeči zavřou uzavírací klapku, např. na 3 samonosných ramenech současně z celkových 10 instalovaných, v potrubí se bude zvyšovat podtlak, který pak samonosná ramena zničí. Konstrukce ramen se do sebe zbortí zvýšeným podtlakem. V tomto případě také hrozí poškození potrubí i samotného ventilátoru. Píšeme o tom proto, že se s takovými praktikami různých dodavatelů centrálních odsávání setkáváme téměř denně. Nákup robotizovaných pracovišť Při nákupech technicky složitějších zařízení na dotace je problém se správnou technickou formulací zadávací dokumentace ještě větší. Na trhu České i Slovenské republiky působí několik desítek dodavatelů robotizovaných pracovišť, které mají různou technickou úroveň. Od nejnižší po skutečně vysoce odbornou. O praktikách těch méně zdatných se zmiňujeme v následujícím článku. Zde se zaměříme pouze na proces přípravy zadávací dokumentace. Pokud má uživatel, který chce pořizovat robotizované svařovací pracoviště na dotace, již s robotizací své vlastní zkušenosti, většinou již zná úskalí robotizovaného svařování a už ví, co nechce mít dodáno. U zadavatele, který má s robotizací svařování jen zkušenosti omezené nebo žádné, vzniká problém, jak popsat v zadávací dokumentaci svůj požadavek. Běžným postupem je rozeslání mnoha poptávek na potenciální dodavatele. Ze získaných nabídek pak uživatel vybere ty nejlepší technické parametry bez hlubší znalosti této problematiky a z nich sestaví zadávací dokumentaci. Pak se stává, že zákazník požaduje např. robota, který má dosah mm, min. nosnost 20 kg, robot se sedmi osami, integrovanou kabeláží svařovacího hořáku a opakovanou přesností 0,03 mm. Ovšem takový robot v dnešní době neexistuje. Tento zadavatel pak musí výběrové řízení zrušit, protože se mu nepřihlásí zpravidla žádný uchazeč o takovou zakázku. Naopak, velmi otevřený text výběrového řízení, kde nejsou v technické zadávací dokumentaci popsané téměř žádné technické parametry, je rovněž velikým rizikem. Pokud bude zadavatel požadovat svaření dvou nebo např. pěti základních typů dílců na robotizovaném pracovišti, které blíže technicky nespecifikuje, může získat nabídky v cenové relaci např. kolem 2 mil. Kč bez DPH, ale také nabídky v hodnotě 8 mil. Kč bez DPH. Pak se skutečně nedá z došlých nabídek vybrat optimální varianta a výběrové řízení musí být znovu zrušeno. Závěr Je jasné, že každá firma, která nakupuje svařovací techniku na dotace, soustředí své znalosti především do svého oboru podnikání. Musí pak řešit hlavně své stěžejní problémy, aby zajistila své živobytí. Nákupy svařovací techniky pak vnímá jako okrajovou záležitost. Tímto článkem chceme jen upozornit na fakt, že pro samou práci řada firem nemá čas na technickou přípravu těchto výběrových řízení. Často se pak nakupují nevhodné stroje, které nejsou určené pro průmyslové použití nebo pro požadovaný záměr. SVĚT SVARU 1/2015 / 27

3 Doplnění k nákupům robotizovaných pracovišť v rámci dotací z EU Daniel Hadyna, Hadyna - International, Ostrava, Tento článek vznikl jen proto, že nejsme schopni jinou cestou ukázat na skutečnost, že se v České i Slovenské republice stále instalují robotizovaná svařovací pracoviště, která jsou zcela nefunkční nebo svařují původně plánované dílce jen v omezeném rozsahu (např. 30 % z původně nabízených 100 %). Velkým nešvarem je rovněž prodej zastaralé a drahé techniky, která je prezentována jako nejmodernější a levná. Aby tato zařízení mohla být prodejná, dodavatel ošidí dodané zařízení na povinných bezpečnostních komponentech, které jsou ze zákona povinné. Celý problém není v tom, že by nabízená technika byla špatná a nefunkční. Problémem je neodbornost personálu a obchodních zástupců různých dodavatelů, kteří slibují nesplnitelné. Celý článek vychází z naší praxe. Máme zmapované desítky instalací robotizovaných svařovacích pracovišť, která nikdy nesvařovala. Nebo která nesplňují vůbec žádné min. bezpečnostní podmínky dané legislativou EU. Článek je výhradně naším pohledem na celou záležitost. Tímto článkem nechceme ukazovat na konkrétní firmy, nějak je poškozovat. Ovšem je velmi těžké u našich potenciálních zákazníků o této problematice otevřeně hovořit, protože se jedná o pomlouvání naší konkurence. Ovšem pokud tento článek dočtete až do konce, možná vás naše sdělení zarazí. Začíná to živnostenskými listy V České i Slovenské republice se instalacemi robotizovaných svařovacích pracovišť zabývá více než 30 firem. Min. jedna třetina z nich nemá potřebné živnostenské oprávnění pro instalace elektrických strojů a přístrojů, aby mohla provádět jak dodávky těchto zařízení, tak také servis. Nejedná se o ohlašovací volnou živnost, ale o ohlašovací řemeslnou živnost, která musí mít svého odpovědného zástupce s potřebným vzděláním. Odpovědný zástupce pak Obr. č. 1 - Pokud chybí jakýkoliv kryt mezi robotem a každým polohovadlem, při vykládání dílců z upínacích přípravků na polohovadle č. 1 je obsluha oslňována svařovacím obloukem, který vzniká při svařování na polohovadle č. 2. To je nepřijatelné. 28 / SVĚT SVARU 1/2015

4 Obr. č. 2 - Druhým problémem je fakt, že pokud obsluha vyjme z polohovadla upínací přípravek, nic obsluze nezabrání, aby přistoupila ke svařujícímu robotu na polohovadle č. 2. V takovém případě může robot obsluhu i zabít. garantuje, že veškerá výroba, montáž, instalace a servis elektrických zařízení, tedy robotizovaných pracovišť, je v souladu s platnou legislativou. Odpovědný pracovník pak zodpovídá za potřebnou kvalifikaci svého personálu, za technické provedení dodávaných zařízení, za technickou bezpečnost, za soulad dodávaných zařízení dle platné legislativy toto má přímou návaznost na prohlášení o shodě dle zákona č. 22/1997 Sb. a násl. předpisů. Dodavatelé robotizovaných pracovišť bez řemeslné živnosti pak nezaručí odbornou úroveň dodávek, nezaručí odborně prováděný servis a hlavně bezpečnost svých zařízení. V podstatě můžeme takového dodavatele přirovnat k letecké společnosti, která sice nemá platnou živnost na provozování letecké přepravy, ale zaměstnává piloty, kteří umí létat. Myslíme si, že by takovou přepravní společností nikdo neletěl. Navíc, pokud si uživatel koupí robotizované svařovací pracoviště od takového dodavatele na dotace, riskuje, že o ně přijde. Dodavatel nesplňuje jednu ze základních podmínek a tou je zajištění záručního i pozáručního servisu. Jen pro připomenutí, živnostenský rejstřík je veřejnou listinou. Proto lze vyhledat aktuální živnostenské listy u každé firmy podnikající v České nebo Slovenské republice. Pro Českou republiku jej najdete např. na internetových stránkách na adrese: Pro Slovenskou republiku pak např. na adrese Probíhá to instalacemi, které nemohly nikdy fungovat chybí odbornost a zkušenosti dodavatelů Průmyslová automatizace a robotizace je technicky velmi těžký obor, který vyžaduje velké zkušenosti. Ovšem průmyslová automatizace a robotizace svařování kovů, budeme zde hovořit především o obloukovém svařování metodami MIG/MAG a TIG, posouvá tyto požadavky na odbornost a zkušenosti významně výš. Každý, kdo se svařováním zabývá, zcela jistě potvrdí, že úspěšné odladění svařovacího procesu ovlivňuje celá řada faktorů. Např. typ a kvalita svařovaného materiálu, přídavný svařovací materiál, ochranný plyn, charakteristika svařovacího stroje, použité příslušenství a odborný personál. Pokud dva svářeči svařují stejnou věc, nikdy nebudou svařovat stejně, tedy stejnými svařovacími parametry, stejnou rychlostí apod. A to dokonce ani v případě, kdy budou vybaveni stejným svařovacím strojem a příslušenstvím. Svařování je věda, která má sice svá jasná pravidla a fyzikální i chemické zákonitosti. Ovšem technika svařování a tedy zaručení požadovaného výsledku může být různá. Toto dává prostor pro chybný odhad při odpovědi na otázku: Bude ten robot schopen svařit tyto dílce?. Za určitých podmínek ano. Ovšem za jiných podmínek určitě ne. Obchodní zástupci firem, které robotizaci nabízejí, musí mít vysokou odbornou znalost techniky svařování, automatizační techniky a robotiky. Taková odbornost se špatně hledá. Lze ji získat výhradně praktickými zkušenostmi. Nelze se ji naučit v žádném vzdělávacím zařízení, ani ve školách. Každý obchodní zástupce je pak svými nadřízenými pracovníky tlačen ke zvýšení prodeje. Proto je nucen technicky riskovat a slibovat výsledky, o kterých není mnohdy ani sám přesvědčen. Zní to jako fráze. Ovšem uveďme si pár příkladů, kde obchodní zástupce prodal zařízení robotizované svařovací pracoviště, které nemohlo nikdy fungovat. Popisujeme reálné stroje, které jsou dnes u svých koncových zákazníků instalovány, kde dodavatel dodal zařízení zcela nefunkční. Příklad č. 1 Byli jsme osloveni zákazníkem ze střední Moravy, který si pořídil robotizované svařovací pracoviště, které nefungovalo, kde dodavatel tohoto zařízení na jeho výzvy k odstranění několika technických problémů zcela nereagoval. SVĚT SVARU 1/2015 / 29

5 Obr. č. 3 - Různé plachty mezi robotem a polohovadly nemohou nahradit povinný pevný kryt. Po dojezdu na místo jsme měli možnost vidět robotizované svařovací pracoviště, které je vybaveno svařovacím robotem na cca 15 m dlouhé pojezdové dráze. Robot byl zavěšen hlavou dolů, byl vybaven pro metodu MIG/MAG. Robot byl dokonce vybaven laserovým naváděním. Dle sdělení obsluhy, robot nedržel přesnost svého pohybu. Nebyl schopen opakovaně najíždět na dva body mezi sebou. Zřejmě se jednalo o technický problém, takové poruchy nejsou na průmyslových robotech časté, ale stávají se. Ovšem záměrem tohoto zákazníka bylo svařování velkých, předem sestehovaných dílců o velikosti 5 x 3 m a výšce cca 1 m, které jsou umístěné na pojezdovém vozíku. Ovšem pojezdový vozík jezdí na běžných, ovšem velmi opotřebovaných železničních kolejích, které byly součástí podlahy dílny hned vedle pojezdové dráhy. V tomto případě zde nelze zaručit ani přesnost posunování vozíku, koleje byly značně opotřebované, laserové navádění bylo zcela nepoužitelné pro podobnou aplikaci. Tento zákazník si pořídil zařízení za 15 mil. Kč bez DPH. Je nám záhadou, jak mohla odborná firma takový model robotizovaného pracoviště vůbec nabídnout. Nehovoříme ani o tom, že pracoviště nemělo vůbec žádné zabezpečení. K robotu lze přistupovat ze kterékoliv strany dílny dle uvážení kohokoliv. Chybělo oplocení pracoviště, povinné bezpečnostní komponenty apod. Toto pracoviště nefunguje již 3. rokem. Nás jen zarazilo, že někdo mohl takové pracoviště vůbec nabídnout, natož prodat. Příklad č. 2 Úplně stejná situace nastala u firmy poblíž Frýdku-Místku. Dva roboti, kteří pojíždí na cca 8m pojezdové dráze. Jeden je zavěšený hlavou dolů, druhý pak pojíždí na pojezdové dráze vedle prvního robota. Opět zde bylo dodáno laserové navádění. Robotizované pracoviště má svařovat hliníkové střechy dopravních prostředků. Po prohlídce pracoviště je zřejmé, že pracoviště nelze použít pro svařování dlouhých plechů tzv. natupo k sobě. Lesklý hliníkový plech odráží jak okolní světlo přicházející do dílny přes její okna, tak také významně odráží iniciační měřený paprsek laserového naváděcího senzoru. Proto je nutné vytvořit stabilní světelené podmínky pro toto navádění, např. kompletním zastíněním celého pracovního prostoru robota. Navíc zde chyběly masivní upínací přípravky, které by zajišťovaly co největší opakovanou přesnost upnutí těchto plechů. Laserové vyhledávání bylo navíc vybaveno jen jedním paprskem. Tento systém je zcela nevhodný pro podobné aplikace. Pracoviště je již déle než rok zcela nefunkční. Jeho pořizovací cena byla přes 8 mil. Kč bez DPH. A navíc bylo toto pracoviště dodáno jako holo-robot. Tedy bez oplocení, jakýchkoliv povinných bezpečnostních komponentů. I zde nás zaráží, jak mohl nějaký dodavatel vůbec podobné pracoviště na takovou aplikaci vůbec nabídnout a ještě navíc i prodat. Příklad č. 3 Další takovou instalací je robotizované svařovací pracoviště instalované na východním Slovensku. Zákazník svařuje podvozky dopravních prostředků metodou MAG. Jedná se o 12 m dlouhé a 5 m široké ocelové rámy, které jsou předem sestehované. Rámy obsahují průchody pro jednotlivé profily. Ovšem u těchto průchodů nelze zaručit jak jejich stálou opakovanou pozici, tak také jejich velikost. Nestálá velikost otvorů pak způsobuje, že kořenová mezera má velikost od 0 30 / SVĚT SVARU 1/2015

6 do 6 mm. Při síle stěny profilu 5 8 mm je použití robotizovaného svařování podobných dílců zcela nereálné. Podobné díly se musí svařovat ručně. Robot totiž není schopen rozeznat, jak velká je kořenová mezera u daného svaru a pružně měnit svařovací parametry i pozici hořáku. Dodavatel robotizovaného pracoviště problém s nestálou pozicí průchodů a velikostí otvorů vyřešil tak, že robota opět vybavil laserovým naváděním. Ovšem pro měření pozice děr v sestaveném rámu nebylo dostatek místa. Takže se laserové vyhledávání nedá vůbec použít. Navíc bylo laserové navádění vybaveno opět jen jedním paprskem, který se nedá pro podobně řezané díry vůbec používat. Výsledkem je zcela nefunkční robotizované pracoviště, které nikdy nebude svařovat požadované dílce. A cena pracoviště? 23 mil. Kč bez DPH. Příklad č. 4 Dalším příkladem odborné instalace robotizovaného pracoviště za cca 6 mil. Kč bez DPH je z Olomoucka. Firma potřebovala svařovat ocelové dílce o velikosti 1,2 x 1,2 m a výšce cca 2 m. Jednalo se o členité dílce, které byly předem sestehované a kde bylo nutné provádět svařování i uvnitř svařence. S ohledem na velikost dílce a očekávanou opakovanou rozměrovou přesnost sestehovaných dílců, bylo nutné dílce polohovat ve dvou osách. Je nutné s upnutým dílcem nejen otáčet, ale také jej naklápět tak, aby byla většina svarů prováděna v pozici PA, tedy shora. Tímto lze mj. částečně eliminovat nepřesnost svařovaných dílců, MAG svařovací lázeň, pokud je prováděná shora, může drobné nepřesnosti tzv. přelít. Když jeden svařenec vážil cca 2,2 tuny, bylo nutné dodat skutečně velká svařovací robotická polohovadla s min. nosností 3 tuny. Jiné bezpečné technické řešení nepřipadalo v úvahu. Cena jednoho takového polohovadla se pohybuje kolem 2,5 mil. Kč bez DPH. Tzn., že cena takového robotizovaného svařovacího pracoviště vybaveného dvěma polohovadly, kompletní svařovací výbavou, odsáváním a všemi službami spojenými s instalacemi a školením, se bude pohybovat min. kolem 9 mil. Kč bez DPH. Jaké bylo překvapení, když si zákazník vybral dodavatele, který nabídl celé svařovací pracoviště za cenu 6 mil. Kč. Po půl roce jsme tohoto zákazníka navštívili. Po zhlédnutí dodaného pracoviště bylo zřejmé, proč bylo pracoviště tak levné. Polohovadla byla sice dvouosá, ovšem upnutý svařenec v polohovadle se otáčel podél jeho horizontální osy. Druhou osou bylo natočení polohovadla podél jeho vertikální osy, což neumožnilo naklopení svařence. Většina svarů byla tedy prováděna v pozicích zboku, tedy PC a PB. Zákazník se snažil naprogramovat svařování jeho dílců přibližně 6 měsíců. Pak zjistil, že mu pro úspěšné svařování jeho dílců bez vad ve svarech skutečně chybí možnost naklopení svařence. Nebylo možné program robota odladit a po půl roce toto pracoviště odstavil. Jedná se o další tzv. mrtvolu, tedy pracoviště, které nikdy nesvařovalo. Na vině je zákazník, protože neměl čas se věcí více zabývat, a protože dodavateli důvěřoval. Samozřejmě je na vině rovněž obchodník dodavatele a samotný dodavatel. Takové pracoviště neměl vůbec pro danou aplikaci nabízet. Příklad č. 5 Dalším příkladem je instalace dvou robotizovaných svařovacích pracovišť na Jesenicku. Jedno robotizované pracoviště mělo svařovat metodou MAG a druhé pak metodou TIG. Měly se svařovat různé menší dílce o protočném průměru cca 300 mm a délce 800 mm v malosériové opakované výrobě. Dodavatel běžně prohlašuje, že prodává nejmodernější svařovací techniku na světě. Výsledek? Robotizované pracoviště pro metodu TIG se dnes nepoužívá. Problémem je elektromagnetické rušení svařovacího oblouku, které vzniká při zapalování svařovacího Obr. č. 4 - Ani robot na vyvýšeném pevném podstavci nezajistí bezpečnou práci obsluhy. SVĚT SVARU 1/2015 / 31

7 Obr. č. 5 - Pokud by obsluha vyjmula rám z upínacího přípravku na polohovadle č. 1 a robot by svařoval jen na polohovadle č. 2, nic obsluze nezabrání, aby k robotu volně přistoupila. Nic pak nezabrání tomu, aby robot neohrozil tuto obsluhu. Obr. č. 6 - Stejná situace, jako na obr. č. 5. oblouku vysokofrekvenčním výbojem. Každé druhé nebo třetí zápálení svařovacího oblouku elektromagneticky zaruší veškerou okolní elektroniku takovým způsobem, že se musí celé robotizované pracoviště vypnout a znovu zapnout. S tímto problémem si dodavatel neporadil. Naproti tomu robotizované pracoviště pro metodu MAG funguje. Ovšem produktivita svařování neodpovídá skutečně nejmodernější svařovací technice, která se na robotizovaných pracovištích dnes běžně používá. Toto pracoviště je o cca 20 % pomalejší, než další v pořadí třetí pracoviště od jiného dodavatele. Příklad č. 6 Zákazník z východních Čech požadoval dodat robotizované pracoviště pro laserové povrchové kalení kovů. V zadávací dokumentaci měl velice přísná technická kritéria, která nebylo jednoduché splnit. Navíc požadoval vysoké pokuty za pozdní dodávku, nebo pokud by bylo pracoviště nefunkční. Z těchto důvodů jsme se výběrového řízení neúčastnili. Navíc jsme byli ujištěni, že tuto technologii mají vyvinutou v institutu svařování v Německu, takže mají jasno o svém dodavateli. Tohoto zákazníka jsme navštívili přibližně po roce. Jak obrovské bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že pracoviště dodávala jedna firma z České republiky. Povrchové kalení není funkční ani po 9 měsících nastavování programu. Pracoviště je dnes nefunkční. Robotizovaná pracoviště pro laserové aplikace musí být navíc instalována ve světlotěsné kabině, která musí splňovat velice přísné technické požadavky dané evropskou normou. Musí být min. dvouplášťová, prostup světla dovnitř, resp. ven z takové světlotěsné kabiny, nesmí být žádný! Už 0,2 W výkonu laserového paprsku může způsobit nevratné poškození zraku. U povrchového kalení se používají výkony od 2 do 4 kw. Dodavatel této instalace nepoužil žádnou dvouplášťovou světlotěsnou kabinu, ale běžné řekněme těsné oplocení. Ale pozor kabině chyběla střecha! Má zcela volný horní prostor mezi oplocením a stropem dílny. Takže jakýkoliv odlesk, odraz paprsku z laserové kalicí hlavy může komukoliv na okolní dílně poškodit zrak, popálit kůži apod. Odhadovaná cena této dodávky je kolem 16 mil. Kč. Je neuvěřitelné, že si někdo může něco podobného koupit, a že 32 / SVĚT SVARU 1/2015

8 může někdo něco podobného vůbec nabízet a prodávat. Byli jsme z toho docela upřímně řečeno zdrceni. Dále to probíhá instalacemi pracovišť, které nesmí být používány nesplňují základní požadavky CE! O tom, že jsou na český i slovenský trh dodávána robotizovaná svařovací pracoviště, která nesplňují žádná povinná bezpečnostní kritéria, a že instalace takových pracovišť tvoří až 50 % ze všech nově instalovaných, o tom jsme psali již několikrát. Mnohokrát jsme si mysleli, že se tento trend již snižuje. Ovšem opak je pravdou. Proto musíme znovu upozornit, že někteří dodavatelé šidí povinné zabezpečení robotizovaných pracovišť, když nezkušený uživatel nezná podmínky pro správné zabezpečení robotizovaného svařovacího pracoviště. Spoléhá se na solidnost dodavatele a prohlášení o shodě. Ovšem povinnost každého uživatele robotizovaného pracoviště je provést tzv. analýzu rizik na všechna nově dodaná výrobní zařízení, co nařizuje NV č. 378/2001 Sb. Pokud by tuto analýzu udělal správně, v řadě případů bude uživatel překvapen, že mu chybí povinné bezpečnostní komponenty za statisíce korun! Přitom má pocit, že koupil výrazně levnější pracoviště oproti jinému dodavateli. Svůj omyl pak zjistí až v momentě, kdy se mu obsluha na robotizovaném pracovišti zraní. Jak to rozeznat? V zásadě jednoduše. Zde uvádíme příklady. Robotizované pracoviště bez jakéhokoliv zabezpečení Takové pracoviště rozeznáte snadno. Robot např. s polohovadlem stojí volně na dílně. Bez jakéhokoliv oplocení. Případně je pracoviště oploceno, ale v průběhu práce robota lze k robotu běžně přistoupit a např. obejít oplocení a robota se běžně dotknout. Takovému robotizovanému svařovacímu pracovišti chybí nadřazený bezpečnostní řídicí systém, povinné kryty s bezpečnostními čidly nebo optické bezpečnostní komponenty pro celoplošnou kontrolu pracovního prostoru obsluhy, čidla tzv. mutingu robota, polohovadel a pojezdové dráhy apod. Zde záleží na typu a provedení robotizovaného pracoviště, na počtu stanovišť robota atd. Je však jasné, že takový zákazník byl dodavatelem takového robotizovaného pracoviště okraden, a to o částku tis. Kč bez DPH v závislosti na velikosti a výbavě robotizovaného pracoviště. V laickém srovnání, zákazník si koupil auto, které nemá žádné brzdy ani světla. Robotizované pracoviště bez povinného zabezpečení I takové robotizované pracoviště rozeznáte velmi snadno. Povinných bezpečnostních komponentů a systémů musí mít každé robotizované pracoviště celou řadu. Na první pohled lze takové pracoviště poznat podle hlavních dvou znaků. Tím prvním znakem je fakt, že při svařování nesmí robot oslňovat jakoukoliv osobu uvnitř robotizovaného pracoviště nebo mimo něj. Pokud kdokoliv zahlédne svařovací oblouk, s vysokou pravděpodobností se jedná o nezabezpečené pracoviště. Viděli jsme pracoviště s nízkým oplocením nebo jen oplocení s drátěným rastrem bez svařovacích zástěn. Ovšem největším problémem je robotizované pracoviště se dvěma stanovišti, kde chybí povinné kryty mezi pracovním prostorem robota a každého polohovadla (viz obr. č. 1). Problémem je pak také v tomto případě situace, kdy obsluha např. na polohovadle č. 1 vyjme rám s upínacími přípravky a provádí svařování pouze na polohovadle č. 2. Takové obsluze nic nezabrání, aby volně přistoupila přes pracovní prostor polohovadla č. 1 ke svařujícímu robotu na polohovadle č. 2 (viz obr. č. 2). Druhým znakem, jak rozpoznat nezabezpečené podobné pracoviště, je absence pevných krytů mezi robotem a každým polohovadlem. Různí dodavatelé zde používají různé plachty pro zastínění svařování na druhém polohovadle (viz obr. č. 3). Nebo robota vyvýší na podstavci tak, aby nebylo možné vidět svařování na druhém polohovadle (viz obr. č. 4). Ale v obou těchto případech platí, že obsluha nesmí mít možnost jakkoliv v průběhu svařování na druhém polohovadle k robotu volně přistoupit robot ho pohybem nesmí zranit ani při špatném pohybu např. při chybě programátora. Pokud by tedy obsluha vyjmula upínací přípravek z jednoho polohovadla a robot by svařoval jen na jednom polohovadle, není obsluha nijak chráněna a v podstatě kdokoliv může volně k robotu přistoupit z druhé strany (viz obr. č. 5 a 6). Taková pracoviště rozhodně nesplňují žádná povinná bezpečnostní kritéria. Především NV č. 176/2008 Sb. a následujících předpisů, které platí od Každé takové robotizované pracoviště dodané po tomto datu nemůže být nositelem platné značky CE a nesmí být používáno. Odhadem je takových pracovišť v ČR i SR instalováno mnoho desítek. Každý zákazník byl pak dodavatelem ošizen o povinné bezpečnostní komponenty za tis. Kč bez DPH v závislosti na velikosti a výbavě robotizovaného pracoviště. Pokud bychom opět použili laického srovnání, je to jako by si zákazník koupil auto, které má brzdu jen na jednom kole a místo žárovek má svíčky. A dodavatel tvrdí Brzdí? Brzdí! Svítí? Svítí! Tak co chcete!. Může to skončit až odebráním dotací důvodem bude nespolehlivý dodavatel Odhadujeme, že v roce 2014 bylo až 40 % všech robotizovaných svařovacích pracovišť dodáváno v rámci dotací. Pokud není robotizované pracoviště v souladu s platnou bezpečnostní legislativou, nesmí se používat. Pokud se pracoviště nesmí používat, nesplňuje tento uživatel jedno z povinných kritérií pro udělení dotace. Jak můžeme vidět, řada dodavatelů robotizovaných pracovišť na toto nebere žádný zřetel a snaží se prodávat svá zařízení za každou cenu. Zákazník je pak vystaven možné ztrátě dotací. A důvodem je nespolehlivý dodavatel. Bezpečnostní audit robotizovaného pracoviště Abychom tento článek nezakončili moc pesimisticky, každý uživatel si může sám udělat interní bezpečnostní audit dle informací uvedených v tomto článku. Pokud máte podezření, že vaše robotizované pracoviště nesplňuje potřebná bezpečnostní kritéria, obraťte se na nezávislého bezpečnostního auditora. Jedním z nich je rovněž společnost SICK, s.r.o., Praha. Za orientační cenu Kč bez DPH + náklady na cestovné vám tento bezpečnostní audit robotizovaného svařovacího pracoviště provedou. SVĚT SVARU 1/2015 / 33