VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O.

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Bc. Aneta Alterová Komunikační nástroje pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením Diplomová práce 2013

2 Komunikační nástroje pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením Diplomová práce Bc. Aneta Alterová Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra Marketingu a mediálních komunikací Studijní obor: Marketingové komunikace Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Datum odevzdání diplomové práce: Datum obhajoby diplomové práce: červen aneta.alterova@ .cz Praha 2013

3 Master s Dissertation Communication tools of disabled people employment Bc. Aneta Alterová The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Marketing and Media Communication Major: Marketing Communication Thesis Advisor: Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Date of Submission: Date of Thesis Defense: June aneta.alterova@ .cz Prague 2013

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, Že jsem diplomovou práci na téma Komunikační nástroje pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o... Aneta Alterová V Praze dne

5 Chtěla bych velmi poděkovat své vedoucí paní docentce Marii Dohnalové, která mi v průběhu tvorby této práce pomáhala a během svých konzultací metodicky usměrňovala jednotlivé kroky mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své kamarádce Kateřině Trojkové, díky které jsem se mohla blíže zaměřit na problematiku osob se sluchovým postižením a také bych chtěla tímto poděkovat i všem respondentům z široké veřejnosti, z řad neslyšících a z řad osob na vozíčku, kteří mi ochotně vyplnili dotazníky a já jsem díky nim mohla napsat a vyhodnotit analytickou část, která se skládá převážně z dotazníkového šetření. Chtěla bych také poděkovat svým rodičům a svému příteli, kteří mě po celou dobu mého studia plně podporovali.

6 Abstrakt Aneta Alterová Komunikační nástroje pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením Diplomová práce Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. Praha Počet stran: 89 Hlavním cílem práce je identifikovat komunikační nástroje, které ovlivňují zaměstnávání zdravotně postižených osob. Dílčími cíli mé práce jsou náhled na stav současné legislativy vztahující se k zaměstnávání osob se zdravotním postižením, definovat konkrétní pojmy, popsat komunikační problémy, které nastávají v hovorech se zdravotně postiženými osobami, popsat pracovní podmínky osob se zdravotním postižením, vybrat a popsat vhodné profese pro tyto osoby. Vybrala jsem si dvě skupiny: osoby s tělesným postižením, které jsou upoutané na invalidní vozík a osoby se sluchovým postižením. Součástí diplomové práce jsou návrhy projektů, které podporují vzdělávání zaměstnavatelů i osob se zdravotním postižením. Dále jsem prozkoumala pomocí empirického dotazníkového šetření, jak zdravotně postižení žádají o práci a jaký má široká veřejnost náhled na osoby se zdravotním postižením. Ve třetí neboli analytické části jsem shrnula, co jsem zjistila v analytické části a navrhla řešení, jak by bylo vhodné vyřešit problémy, které nastávají v komunikaci zdravých osob se zdravotně postiženými. Stanovila jsem si následující hypotézy: a) osoby se zdravotním postižením mají problém najít vhodné zaměstnání v krátkém časovém horizontu z důvodu jejich handicapu, b) široká veřejnost se domnívá, že osoby se zdravotním postižením mají problémy při hledání pracovního místa, c) při komunikaci zdravých osob se zdravotně postiženými osobami se vyskytují problémy Ve své práci používám následující metodologii: metodu sekundární analýzy dokumentů, analýzu databází a empirické dotazníkové šetření. Klíčová slova: Handicap, znevýhodnění, integrace, neslyšící osoby, osoby na vozíku

7 Abstract Aneta Alterová Communication tools of disabled people employment Master s Dissertation The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Prague Pages The main goal of this work is to identify the communication tools that affect the employment of disabled persons. Partial goals of my work are viewing current laws relating to employment of persons with disabilities, to define specific terms describe the communication problems that arise in conversations with people with disabilities, describe the working conditions of people with disabilities to choose and describe a suitable profession for these people. I chose two groups: people with disabilities, who are confined to a wheelchair, persons with hearing disabilities. Elements of Master s Dissertation are proposals for projects that promote education of employers and people with disabilities. I also examined using empirical survey how how disabled people apply for a job and what is a preview of the general public to persons with disabilities. In the third analytical part I summarize what I found in the analytical part and I propose a solution, as it would be appropriate to solve problems that occur in communication healthy people with disabilities. I set the following hypotheses: a) persons with disabilities have difficulty finding suitable employment in the short term because of their disability, b) general public believes that people with disabilities have difficulties in finding a job, c) there are problems in communication of healthy people with disabled people, In my work I use the following methodology: method of secondary analysis of documents, database analysis and empirical survey. Keywords: Disability, integration, deaf people, people in wheelchairs

8 OBSAH ÚVOD Terminologie Komunikace s lidmi se zdravotním postižením Komunikace s lidmi s pohybovým postižením Komunikace s lidmi se sluchovým postižením Zdravotně postižení a zaměstnávání Legislativa pro zdravotně postižené Aktivní politika zaměstnanosti Pracovní podmínky Pracovní podmínky v mezinárodním kontextu Pracovní podmínky v právním řádu ČR Konkrétní pracovní podmínky osob se zdravotním postižením Právo na uspokojivé pracovní podmínky Právo na spravedlivou odměnu za práci Právo na zvláštní pracovní podmínky Vytipované profese pro neslyšící osoby Vytipované profese pro osoby na invalidním vozíku Možnosti vzdělávání zdravotně postižených osob Integrace dětí na invalidním vozíku do běžných škol Integrace neslyšících dětí do běžných škol Realizované projekty pro osoby se zdravotním postižením Příklady realizovaných projektů pro neslyšící osoby Smysluplné pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením Projekt Tichá kavárna Příklady realizovaných projektů pro osoby na invalidním vozíku (Do) práce bez obav Agentura 3Z Řízení projektů Vzdělávání zaměstnanců v oblasti péče o osoby na invalidním vozíku Vzdělávání neslyšících v oblasti služeb a zaměstnavatelů z této oblasti Zpracování a analýza dotazníkového šetření Dotazník o osobách se zdravotním postižením určený pro širokou veřejnost... 48

9 7.2 Dotazník pro osoby na invalidním vozíku Dotazník pro osoby se sluchovým postižením Sumarizace dotazníkového šetření Komunikační nástroje ZÁVĚR LITERATURA PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1A Dotazník pro širokou veřejnost PŘÍLOHA 1B Dotazník pro osoby na invalidním vozíku PŘÍLOHA 1C Dotazník pro osoby se sluchovým postižením... 87

10 SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Vaše pohlaví Graf č. 2: Mate zkušenost s komunikací s osobou se zdravotním postižením? Graf č. 3: Myslíte si, že mají handicapovaní problém při hledání pracovního místa? Graf č. 4: Myslíte si, že je v ČR dostatek vzdělávacích zařízení pro osoby se zdravotním postižením? Graf č. 5: Podniky se obávají do pracovního procesu zapojovat osoby se zdravotním postižením Graf č. 6: Váš věk Graf č. 7: Měl/a jste v minulosti již nějaké zaměstnání? Graf č. 8: Jakým způsobem jste práci hledal/a? Graf č. 9: Zvládal/a jste práci sám/sama nebo s pomocí asistenta? Graf č. 10: Byl/a jste spokojen/a s finančním ohodnocením? Graf č. 11: Váš věk Graf č. 12: Byly vám poskytnuty dostatečné informace o pracovním výkonu? Graf č. 13: Vycházeli Vám v zaměstnání vstříc? Graf č. 14: Jste stále zaměstnán/a ve stejné firmě?

11 ÚVOD Téma diplomové práce, která se zabývá problematikou osob se zdravotním postižením, jsem si vybrala z toho důvodu, jelikož si myslím, že se o této problematice na veřejnosti mezi mladými lidmi málo diskutuje. Vysoký počet zdravých lidí podle mého názoru nemá dostačující informace o problémech osob se zdravotním postižením. Každý z nás se někdy setkal nebo ještě setká se zdravotně postiženou osobu, proto bych chtěla, aby se každý pokusil po přečtení mé práce vcítit do nelehké situace těchto osob a zamyslel se nad sebou, zda by s takovým člověkem vedl hovor. Hlavním cílem práce je identifikovat komunikační nástroje, které ovlivňují zaměstnávání zdravotně postižených osob. Dílčími cíli mé práce jsou náhled na stav současné legislativy vztahující se k zaměstnávání osob se zdravotním postižením, definovat konkrétní pojmy, popsat komunikační problémy, které nastávají v hovorech se zdravotně postiženými osobami, popsat pracovní podmínky osob se zdravotním postižením, vybrat a popsat vhodné profese pro tyto osoby. Vybrala jsem si dvě skupiny: osoby s tělesným postižením, které jsou upoutané na invalidní vozík a osoby se sluchovým postižením. Součástí diplomové práce jsou návrhy projektů, které podporují vzdělávání zaměstnavatelů i osob se zdravotním postižením. Dále jsem prozkoumala pomocí empirického dotazníkového šetření, jak zdravotně postižení žádají o práci a jaký má široká veřejnost náhled na osoby se zdravotním postižením. Stanovila jsem si následující hypotézy: a) osoby se zdravotním postižením mají problém najít vhodné zaměstnání v krátkém časovém horizontu z důvodu jejich handicapu, b) široká veřejnost se domnívá, že osoby se zdravotním postižením mají problémy při hledání pracovního místa, c) při komunikaci zdravých osob se zdravotně postiženými osobami se vyskytují problémy Ve své práci používám následující metodologii: metodu sekundární analýzy dokumentů, analýzu databází a empirické dotazníkové šetření. 11

12 Práci jsem rozdělila do 3 částí. První část představuje uvedení do problematiky. Na začátku jsem vysvětlila základní pojmy, které se vztahují ke zmiňované problematice, jako jsou například trh práce, handicap, znevýhodnění, integrace a komunikace. Kapitola, ve které se zmiňuji o komunikaci s lidmi se zdravotním postižením, popisuje, jak můžeme komunikaci rozdělit, jaké problémy mohou během komunikace nastat. Jako osoby s tělesným postižením si představíme osoby, které se pohybují na invalidním vozíku, jelikož na ně je moje práce zaměřená. Díky novým technologiím mají vozíčkáři mnoho možností, jak komunikovat s okolím. Komunikace s lidmi se sluchovým postižením bývá obtížnější, jelikož snad každý člověk s tímto handicapem potřebuje tlumočníka. Zmiňuji zde i stupně sluchového postižení a na čem závisí komunikační bariéry neslyšících. V kapitole s názvem Zdravotně postižení a zaměstnávání uvádím výňatky ze zákona o zaměstnanosti a také údaje uvedené na internetovém serveru Ministerstva práce a sociálních věcí. Vysvětluji pojmy, které souvisí se zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jako jsou pracovní rehabilitace, chráněné pracovní dílny, příspěvky pro zaměstnavatele. Dále zmiňuji aktivní politiku zaměstnanosti, která je základním nástrojem v boji proti nezaměstnanosti. Důležité pro mou práci jsou také pracovní podmínky zdravotně postižených osob, které uvádím v jedné z kapitol. Zmiňuji se nejen o pracovních podmínkách v mezinárodním kontextu, ale také v právním řádu ČR. Snažím se zde nastínit i konkrétní pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Jsou jimi právo na spravedlivou odměnu za práci, právo na zvláštní pracovní podmínky, právo na uspokojivé pracovní podmínky. Do této kapitoly jsem také vybrala profese, které jsou vhodné pro neslyšící osoby i pro osoby na invalidním vozíku. Inspirovala jsem se internetovým serverem Práce pro zdravotně postižené. U každé profese jsem napsala, proč právě ta je vhodná pro osoby se zdravotním postižením. Pro mou práci jsou důležité i informace, které se týkají vzdělávání zdravotně postižených osob. O možnostech vzdělávání dětí s postižením se také zmiňuji a to z důvodu, jelikož každé dítě i to s handicapem bude jednou žádat o práci. Ale především podle Listiny základních práv a svobod má právo na vzdělávání každý občan, proto jsem tuto část zařadila do teoretické části své práce. U obou typů handicapů jsem vybrala i příklady škol, které jsou určené přímo pro děti s postižením. V analytické části uvádím příklady realizovaných projektů pro osoby se zdravotním postižením, které jsou uvedené na internetovém serveru Evropského sociálního fondu České republiky. Zmiňuji a popisují také 2 projekty, jeden určený pro osoby na invalidním vozíku a druhý pro neslyšící, které jsem vymyslela a jsou navrhnuté jako podpora při 12

13 zaměstnávání těchto znevýhodněných osob. Dále jsou zde zpracovány a vyhodnoceny dotazníky, které jsou celkem 3 typy. Jeden dotazník je směřovaný pro širokou veřejnost, další je určený pro osoby na invalidním vozíku a třetí pro neslyšící osoby. 13

14 I Teoretická část 1 Terminologie Trh práce Trh je charakterizován nabídkou práce a její poptávkou. Trh práce zajišťuje produkci a distribuci práce formou směnných vztahů mezi domácnostmi, které nabízejí práci, a firmami, které práci poptávají. Výsledkem interakce nabídky a poptávky je cena tohoto výrobního faktoru mzda. (Vlček, str. 238) Nezaměstnanost Převis nabídky nad poptávkou na trhu práce je označován za nezaměstnanost. Její rozsah je v hospodářské praxi vyjadřován 2 způsoby: 1. počtem nezaměstnaných osob. Jde o absolutní číslo, které bývá uváděno jako tzv. zásobník nezaměstnaných. 2. mírou nezaměstnanosti, která vyjadřuje počet nezaměstnaných jako procento z ekonomicky aktivního obyvatelstva (zaměstnaní a nezaměstnaní). (Vlček, str. 257) Handicap Lze vymezit jako nepříznivý stav nebo situaci pro daného jedince, vyplývající z poruchy nebo defektu, který omezuje nebo znemožňuje plnění úloh, ztěžuje jeho uplatnění v porovnání s většinovou populací, ztěžuje dosahování běžných společenských cílů. (Fischer, Škoda, str. 19) Znevýhodnění Je totožné s pojmem handicap, znevýhodnění jedinec je handicapovaný v důsledku poruchy nebo defektu. (Fischer, Škoda, str. 19) Porucha Můžeme ji vymezit jako jakoukoliv ztrátu nebo abnormalitu v psychologické, fyziologické nebo anatomické struktuře nebo funkci. (Fischer, Škoda, str. 19) 14

15 Integrace Pojem integrace můžeme vymezit jako snahu o úplné zapojení handicapovaného jedince splynutí, začlenění a zapojení ve společnosti. (Fischer, Škoda, str. 23) Úřady práce Úřad práce je správním úřadem s celostátní působností a je účetní jednotkou. Úřad práce České republiky řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je jeho nadřízeným správním úřadem. Úřad práce plní úkoly v těchto oblastech: a) zaměstnanosti, b) ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, c) státní sociální podpory, d) dávek pro osoby se zdravotním postižením, e) příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních služeb a f)pomoci v hmotné nouzi, v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti, zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, zákonem o státní sociální podpoře, zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, zákonem o sociálních službách a zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce je přístupovým místem pro zajištění elektronické komunikace v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnanosti mezi členskými státy Evropské unie. 1 Komunikace Komunikaci chápeme jako určitý způsob dorozumívání se. Nejčastěji se dorozumíváme řečí nebo písmem. Existují 2 typy komunikace: a) Verbální komunikace rozumíme tím komunikaci slovem či písmem b) Nonverbální komunikace komunikace bez použití slov, zahrnuje především různá gesta a mimiku 1 Důvod a způsob založení povinného subjektu. Integrovaný portál MPSV [online] [cit ]. Dostupné z: 15

16 2 Komunikace s lidmi se zdravotním postižením V této části práce jsem se zaměřila na to, jak správně komunikovat s lidmi, kteří trpí handicapem. Ne každý z nás ví, jak se správně dorozumívat s osobami trpícími postižením. Většina lidí se automaticky od handicapovaných odvrátí, jelikož si nejsou jistí, zda by s nimi zvládli komunikovat. Proto v následujících řádkách popíši, jak se můžeme s postiženými dát do řeči. Zaměřím se hlavně na pohybové postižení (lidé upoutáni na invalidní vozík) a sluchové postižení, jelikož to jsou témata, kterými se budu zabývat ve své diplomové práci. Pod pojmem komunikace si každý v širším pojetí představí určitý způsob dorozumívání. V užším smyslu chápeme dorozumívání prostřednictvím řeči, ať už mluvené nebo psané, jako typický způsob lidské komunikace. Ve skutečnosti se jedná o mnoho způsobů kontaktů mezi lidmi. Komunikaci tedy můžeme rozdělit na: Dorozumívání řečí (specifický způsob dorozumívání) Dorozumívání (komunikace ve smyslu výměny informací) Komunikace (setkávání, vzájemné kontakty a vztahy ve společenství) (Slowík, 2010, str. 12) V komunikaci mohou nastat různé problémy a to převážně díky komunikačním šumům. V běžné komunikaci se jedná například o skákání do řeči, nedostatek zpětné vazby, nenavázání očního kontaktu a podobně. Pokud mluvíme o komunikačních šumech, které mohou nastat při konverzaci s handicapovaným člověkem, hovoříme například o nedostatečné aktivitě handicapovaného, o jeho tělesných disfunkcích, poruše řeči atd. Musíme si uvědomit, že důležitou součástí je sebeprojev. Každý handicapovaný se obává hovoru se zdravým člověkem, jelikož má strach z neúspěchu. Bojí se, že mu zdravý člověk nebude rozumět nebo nastanou jiné komplikace, a proto se raději do konverzace nezapojuje. I lidé bez postižení mívají špatné předsudky, zvláště ti, kteří s handicapovanými mluví poprvé. Pro normální lidi může být těžké zahájit komunikace s nenormálními, jelikož může nastat situace, kdy ho začne litovat a nebude schopný vést běžnou konverzaci. Právě počítačové technologie značně snížily důležitost tělesného výkonu a pohybových schopností a umožnily tak řadě lidí se závažným pohybovým postižením najít dobré pracovní uplatnění. (Slowík, 2012, str. 35) 16

17 2.1 Komunikace s lidmi s pohybovým postižením Hovoříme-li o lidech s pohybovým postižením, myslíme tím v tomto případě převážně lidi na invalidním vozíku, jelikož je moje diplomová práce zaměřena na lidi s postižením dolních končetin, kteří se mohou pohybovat pouze na invalidním vozíku. Nerozlišujeme, zda člověk trpí deformitou páteře nebo mu například chybí končetiny, důležité je, že se pohybuje na vozíku. Díky novým technologiím a současným rozvojem mají handicapovaní spoustu možností, jak komunikovat s druhými. V dnešní době jsou tyto situace řešeny lépe, než tomu bylo v minulosti. Napomáhají tomu moderní technologie, jako jsou například počítače nebo různé kompenzační pomůcky, které nahrazují tělesné schopnosti a funkce. Přístup k člověku s tělesným postižením může být někdy velmi obtížný. Důležité je, nenechat se ovlivnit prvním dojmem, který, jak jsem již několikrát zmiňovala, může být spojen s nejistotou, obavami, nepříjemnými pocity, s odporem. Je potřebné se těchto předsudků zbavit co nejdříve, jelikož jen tak poznáme, že se bavíme s normálním člověkem, který jen vypadá neobvykle. K handicapovaným lidem v tomto případě by lidé, kteří netrpí žádným postižením, měli přistupovat citlivě, empaticky, nikdy však nelitovat. Pro mnohé jedince s postižením je to ponižující. Nechtějí, aby je někdo litoval, aby s nimi soucítil. Přejí si, aby byli bráni jako rovnocenní partneři, protože velká část z nich už se se svojí životní situací smířila a naučila se s handicapem žít. Při kontaktu s člověkem, který trpí tělesným postižením, je zbytečné se vyhýbat tématům, které se týkají jeho zdravotních problémů. Když se budeme snažit vyhnout konverzaci o této problematice, tak to handicapovaný pozná, proto je důležité nebát se a věřit, že dotyčný na naše otázky rád odpoví. Při komunikaci s člověkem sedícím na vozíku je velmi důležité vnímat jeho pozici. Tento člověk pohlíží na svět z podstatně nižší úrovně, než my ostatní, proto bychom se k němu při hovoru měli naklánět, abychom udržovali oční kontakt. Postižený tak bude moci lépe vnímat naši mimiku i gestikulaci stejně jako my jeho. Při chůzi zkusme vozík tlačit jednou rukou, abychom mohli jít spíše vedle něj než za ním jednodušší je to pochopitelně, jdeme-li v početnější skupině. Člověk s postižením se tak nemusí neustále otáčet dozadu a zaklánět hlavu. (Slowík, str. 38) Jednou z výhod komunikace s lidmi tělesně postiženými je, že nepotřebují žádného tlumočníka, zpravidla dokáží hovořit sami za sebe. Klademe si časté dotazy, jak handicapovaného oslovit. Pokud si nejsme jisti, začneme obvyklým způsobem, jako se zdravým člověkem. Jestliže nastanou nějaká nedorozumění, jistě se vysvětlí. 17

18 Když známe osobu, která doprovází postiženého, tak oslovíme oba, snažíme se neignorovat vozíčkáře, připadal by si po tom odstrčený. Také si musíme uvědomit, že je třeba trocha trpělivosti z naší strany, nic nesmíme uspěchat. Já sama prozatím nemám zkušenost s komunikací s člověkem na vozíku tváří v tvář. Nedovedu odhadnout, jak bych se k takovému člověku chovala. Nejsem ale ten typ člověka, který by se od osoby s jakýmkoliv handicapem odvrátil. Pokud by vozíčkář byl zároveň mentálně postižený, tak by pro mě bylo obtížné s ním komunikovat, jelikož bych ho litovala, i když vím, že tyto osoby většinu svého života bývají šťastné a bez starostí. Domnívám se, že bych se při hovoru neubránila slzám a handicapovaný by se mohl cítit nepříjemně. V případě, že by člověk na vozíku nebyl nikterak mentálně postižený, bylo by to pro mě snadnější. Jsem zároveň přesvědčená, že osoba na vozíku bez mentálního postižení může být velmi dobrým partnerem v komunikaci. Když je osoba upoutaná na invalidní vozík, neznamená to, že nebude inteligentní nebo něco podobného. Mojí zkušeností s komunikací s osobou na invalidním vozíku je pouze hovor po telefonu. Tuto zkušenost jsem získala, když jsem obvolávala vozíčkáře a ptala se jich, zda bych jim mohla na jejich ovou adresu zaslat dotazník k mé diplomové práci. Do nynějška jsem nevěřila, že tyto osoby mohou být tak ochotné a sympatické. Každý z dotazovaných mi bez sebemenšího problému odpověděl na mé otázky a ještě mi nabídla, že dotazník může rozeslat dále svým známým, kteří jsou také upoutání na invalidní vozík. 2.2 Komunikace s lidmi se sluchovým postižením Komunikovat s člověkem, který neslyší, může být někdy velmi obtížné. Často dochází k nedorozuměním, protože dotyčný nemusí správně zachytit, co mu skutečně říkáme. Je důležité si uvědomit, že člověk s tímto handicapem žije v naší společnosti a musí zvládat běžné záležitosti, během nichž se musí dorozumět s ostatními jedinci. Proto vstřícněji vedená komunikace bude pro všechny snadná a příjemnější. Pro komunikaci je podstatné sluchové pole lidské řeči, což odpovídá přibližně rozsahu zvukových kmitočtů v rozmezí cca Hz. Je-li postiženo vnímání těchto frekvencí, bude mít sluchová vada na dorozumívání dotyčného jedince určitě zásadní vliv. (Slowik, str. 78). Se sluchovou vadou se může člověk narodit, ale může také během svého života sluch ztratit a to například z důvodu poslechu hlasité hudby. Sluch můžeme také ztrácet i stárnutím každý z nás se jistě během svého života setkal se starým člověkem, který nedoslýchá. 18

19 Závažnost sluchového postižení bývá klasifikována nejčastěji podle stupňů určovaných rozsahem ztráty sluchového vnímání udávaným v decibelech. Podle mezinárodní škály je dělení následující: Lehká nedoslýchavost Střední nedoslýchavost Středně těžká nedoslýchavost Těžká nedoslýchavost Úplná hluchota Zdroj: vlastní zpracování Sluchová ztráta db Sluchová ztráta db Sluchová ztráta db Sluchová ztráta db Sluchová ztráta nad 91 db Pro představu mohu doplnit, že zvuk šustícího listí dosahuje zpravidla cca 20dB a standardně hlasitý hovor má sílu okolo 60dB. (Slowík, str. 78) Komunikační bariéry osob se sluchovým postižením závisejí převážně na jejich ochotě dorozumívat se s okolím. Závisí také na typu sluchové vady, kterou mají. Lidé s těžkou nedoslýchavostí používají pro komunikaci především znakový jazyk neslyšících. Osoby trpící závažným sluchovým postižením, komunikující běžnou řečí jsou závislé na odezírání ze rtů. Tento způsob nemusí být vždy jednoduchý, ve většině případů postižený rozumí jen část projevu druhé osoby a zbytek si často musí domyslet. Úroveň odezírání je u každé osoby rozdílná. Je tedy důležité, abychom na neslyšícího mluvili pomalu, aby stihl odezírat a nedošlo ke zbytečnému nedorozumění. Zároveň musí být náš postoj přizpůsobený tak, aby na nás handicapovaný dobře viděl. Také od něj nesmíme stát daleko, ideální vzdálenost je v rozmezí od 0,5 do 4m. Běžné vyjadřování je pro člověka se sluchovým postižením náročné. Disponuje menší slovní zásobou, nedokáže správně vyslovovat hlásky, je pro něj obtížné zvládat gramatická pravidla a občas se stane, že nerozumí složitějšímu sdělení. Jestliže se člověk, který odjakživa trpí hluchotou, snaží vyjádřit mluvou, zní to pro nás zdravé lidi trochu směšně. Jedinec se neslyší, takže neví, jak správně má znít určité slovo. Například slovo máma, nám přijde jednoznačné, že to vyslovíme bez jakýchkoliv překážek, ale postižený se neslyší, proto ze sebe vydává zvláštní zvuky a tím pádem mu trvá i několik měsíců, než se naučí správně vyslovovat určitá slova. Nejjednodušší způsob vyjadřování neslyšících je tedy již zmíněná znaková řeč. Pro slyšící je to vlastně jakýsi cizí jazyk založený na systému gest, postavení rukou i celého těla a mimických signálů. Ti, kdo si jej pro závažné sluchové postižení zvolili jako 19

20 svůj přirozený dorozumívací systém, narážejí na závažný problém komunikační izolace. Porozumí si totiž s podobně postiženými jedinci, ale nikoliv s velkou částí okolní společnosti. (Slowík, 2012, str. 81) Při komunikaci s těmito lidmi je pro slyšící nejlepší variantou, když využijí služeb tlumočníka. Taková situace ovšem nevylučuje možnost, abychom se naučili základy znakové řeči a uměli handicapované například pozdravit. Zkušenost s komunikací s neslyšícím já osobně nemám. Pokud bych se s takovou osobou setkala, myslím si, že by komunikace mezi námi byla komplikovaná, jelikož neovládám znakovou řeč. Pokud bych ale měla možnost vzít si s sebou tlumočníka, hovoru s neslyšícím člověkem bych se nebála. Domnívám se, že by byl hovor zdlouhavý. Než by tlumočník přeložil osobě se sluchovým postižením, co mu říkám a než by přetlumočil mně, co mi chce neslyšící sdělit, zabral by hovor, který běžně se slyšícím člověkem trvá pár minut, několik desítek minut. Osobně jsem se s tlumočením neslyšícím osobám setkala na svatbě svých známých. Tlumočnice překládala, co hovoří farář. Bylo vidět, že to pro ni není lehká záležitost, jelikož se musela každou chvíli otáčet, aby slyšela, co farář říká a zároveň, aby ji neslyšící viděli na ruce. Opět jsem se stejně jako u osob na vozíku přesvědčila o tom, že i osoby se sluchovým postižením umí projevit radost, kterou mají ze života a člověk by na nich ani nepoznal, že trpí nějakým handicapem. Pro mě byl tento zážitek, kdy jsem viděla tlumočnici naživo, dobrou zkušeností. Obdivuji lidi, kteří se umí naučit znakovou řeč. 3 Zdravotně postižení a zaměstnávání Zákony týkající se zaměstnávání zdravotně postižených osob jsou zmíněny v této části práce. Pro mou práci je důležité vědět, jaká jsou pravidla pro jejich uplatňování na pracovním trhu, jaké jsou obecné podmínky v právním řádu. Popíši i problémy, které mohou nastat při zaměstnávání osob s konkrétním postižením a to osob na invalidním vozíku a se sluchovým postižením. 3.1 Legislativa pro zdravotně postižené Výňatky z legislativy pro handicapované, která je zaznamenána v Zákoně o zaměstnanosti a na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí jsou pro mou práci podstatné. Fyzickým osobám se zdravotním postižením (dále jen "osoby se zdravotním postižením") se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. 20

21 Teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením zahrnuje: a) přípravu na budoucí povolání podle zvláštních právních předpisů, b) přípravu k práci, c) specializované rekvalifikační kurzy. Příprava k práci je cílená činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postižením, může Úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. O přípravě k práci prováděné na pracovišti zaměstnavatele [ 72 odst. 2 písm. a)] uzavírá úřad práce se zaměstnavatelem písemnou dohodu. 2 Pracovní rehabilitace - souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace. Příprava k práci - zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo na základě dohody s úřadem práce. Příprava k práci může být prováděna s podporou asistenta. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. Specializované rekvalifikační kurzy - jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako ostatní rekvalifikace. Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, kde je zaměstnáno nejméně 60 % zaměstnanců se zdravotním postižením. Příspěvky pro zaměstnavatele Úřad práce může poskytnout příspěvek zaměstnavateli na vytvoření chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny. 2 Zákon o zaměstnanosti. Business center [online] [cit ]. Dostupné z: 21

22 Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postižením, může úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % z celkového počtu svých zaměstnanců. Způsoby plnění, tj. zaměstnávání v pracovním poměru, odběr výrobků a služeb nebo odvod do státního rozpočtu, jsou považovány za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat Aktivní politika zaměstnanosti Podle ministerstva práce a sociálních věcí se aktivní politika zaměstnanosti (dále jen APZ) vyplácí. Je základním nástrojem v boji proti nezaměstnanosti. Prostřednictvím APZ mohou být úřady práce uchazečům při hledání nových pracovních míst nápomocné. Do této politiky patří například rekvalifikace pro zaměstnance, veřejně prospěšné práce, projekty, které jsou určeny nejhůře zaměstnatelným skupinám, jako jsou například zdravotně postižení, matky po mateřské dovolené apod. Pomocí APZ jsou podporovány firmy, které zaměstnávají osoby z problematických skupin. 3.2 Pracovní podmínky Konkrétně pojem pracovní podmínky zahrnuje mnoho faktorů, které mohou působit na jednotlivé zaměstnance a ovlivňují tak jejich pracovní výkon. V následujících podkapitolách se nejprve zaměřím na pracovní podmínky v mezinárodním kontextu, v právním řádu České republiky, poté na konkrétní pracovní podmínky handicapovaných Pracovní podmínky v mezinárodním kontextu Pracovní podmínky jsou pojmem používaným mnohými mezinárodními úmluvami, předpisy ES i vnitrostátními právními předpisy. Přesto žádný z nich tento pojem jednoznačně nedefinuje (Komendová, 2009, str. 9). Podle teorie pracovního práva je pojem pracovních podmínek vymezen jako soubor všech činitelů, které působí na 3 Zdravotní postižení. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit ]. Dostupné z: 22

23 zaměstnance při práci, kterou vykonává. Při výkonu práce je zaměstnanec vystaven působení dostatečně velkého množství vlivů, které s jeho prací souvisí přímo i nepřímo. Jsou tedy rozlišovány jako pracovní podmínky v širším slova smyslu (nelze je oddělit od obecných životních podmínek) a užším slova smyslu (jsou předmětem úpravy pracovního práva). K podmínkám v širším slova smyslu patří například úroveň zdravotní péče, dostupnost bydlení, doprava do zaměstnání atd. Podmínky v užším slova smyslu zahrnují faktory například přímo působící na organismus pracovníka během práce, dále délku pracovní doby, pracovní prostředí, bezpečnost práce, vztahy na pracovišti, možnost povýšení a jiné. Zaměstnanec by se měl při výkonu své činnosti cítit bezpečně. Provoz by měl být zaměstnavatelem zajištěn tak, aby neohrožoval zdraví svých pracovníků. Podle pracovního práva by měla být na pracovišti dodržována přestávka na svačinu, pracovní doba dle smlouvy, minimální výše mzdy apod. Mnohé mezinárodní konvence stanoví právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Jako nejdůležitější zmíním Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který byl přijat v rámci OSN, který demonstruje výčet podmínek tak, že zakládá právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují minimální odměnu, spravedlivou mzdu atd. (Komendová, str. 10). Jiným způsobem jsou pojímány podmínky dle Evropské sociální charty, která byla přijata Radou Evropy. Ta rozlišuje zvlášť právo na bezpečné, zdravé a spravedlivé pracovní podmínky Pracovní podmínky v právním řádu ČR Ani v právním řádu ČR nejsou uceleně vymezené pracovní podmínky. Pouze upravují specifika, která jsou spojená například s výkonem práce postižených osob nebo těhotných zaměstnankyň. Samotný zákoník práce obsahuje na několika místech ustanovení chránící osoby se zdravotním postižením, avšak ohledně pracovních podmínek této skupiny osob nestanoví významnější specifika. (Komendová, str. 12). Co se týká zdravotně postižených, musíme brát v úvahu další problémy, které nelze oddělit od běžných životních podmínek, jako jsou například přístupnost budov, doprava do zaměstnání, přístup k novým technologiím. Tyto faktory velmi ovlivňují handicapovaného a jeho celkový přístup k práci. 23

24 3.3 Konkrétní pracovní podmínky osob se zdravotním postižením Právo na uspokojivé pracovní podmínky Podle Komendové (2009, str. 123) je zaměstnavatel podle zákona povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázanou práci a práci, která neodpovídá jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Je třeba zajistit, aby měl zaměstnanec při výkonu práce dostatečné informace a pokyny, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zvláštní úprava informací o bezpečnosti práce je nutná pro osoby převážně s mentálním postižením. Pro osoby na invalidním vozíčku je třeba zajistit bezpečný přístup na pracoviště. Pro sluchově postižené je zase důležité umožnit jim lehčí přístup k informacím, které jsou běžně zprostředkované zvukem, těmto osobám se podklady předají v písemné formě Právo na spravedlivou odměnu za práci U osob, které se obtížně prosazují na trhu práce, se očekává nižší výkonnost. Tyto osoby zpravidla již pobírají částečný nebo plný invalidní důchod, proto jsou u nich standardy odměňování odlišné. To ale neznamená že, když postižená osoba pobírá invalidní důchod, bude jí snížená odměna za vykonanou práci. Sníženou mzdu ovlivní především míra invalidity dané osoby. Pro handicapované stejně jako pro zdravé zaměstnance je zákonodárci určena minimální mzda. Osoby, které pobírají plný invalidní důchod, zpravidla obdrží polovinu z minimální výše mzdy. Těm, kteří pobírají částečný důchod, se výše minimální mzdy sníží o čtvrtinu ze základní sazby Právo na zvláštní pracovní podmínky Zaměstnavatel je povinen vytvářet potřebné pracovní podmínky pro postižené. Zaměstnavatel má povinnosti k úřadu práce a naopak úřad práce má povinnosti, které souvisí s pracovní rehabilitací osob se zdravotním postižením, s provozem chráněných pracovních dílen. Zaměstnavatel by měl vyhrazovat místa speciálně pro osoby s handicapem. Jednou z nejdůležitějších podmínek pro výkon práce handicapovaného je zajištění vhodného vstupu do zaměstnání, například bezbariérový přístup pro vozíčkáře. 3.4 Vytipované profese pro neslyšící osoby Největší problém v oblasti zaměstnávání neslyšících osob je komunikace. Každý zaměstnavatel, který by chtěl zaměstnat osoby s tímto handicapem, by měl vědět, že mají ze zákona nárok na tlumočnické služby. Díky rozvíjejícím se technologiím je neslyšícím 24

25 umožněno pracovat ve speciálních podmínkách na pracovišti. Mají možnost využívat ke své práci i různé speciální kompenzační pomůcky. V následujícím výčtu popíši určité profese, které jsou podle internetového serveru práce pro zdravotně postižené 4 typické pro osoby se sluchovým postižením. Příklady vhodných profesí pro neslyšící: administrativní pracovník úkolem této pozice je vyřizování obchodní korespondence prostřednictvím PC nebo ručně. Mezi pracovní činnosti patří například přepisování textů, vkládání dat do počítačových databází, evidování došlé pošty, kopírování různých dokumentů a jiné. Cukrář - vyrábí cukrářské výrobky, moučníky, zpracovává těsta na dorty, koláče a všechny cukrářské pochutiny. Zhotovuje polevy, náplně a korpus. Vyřizuje objednávky, které jsou podávány písemně, pouze em. Kuchař připravuje jídla, vybírá vhodné technologie přípravy pokrmů. Operátor skladování práce ve skladu, především příjem zboží, výdej zboží je také jednou z pracovních pozic, která se hodí pro neslyšící. Vede také skladové hospodářství a stará se o organizaci skladování. Pekař jedná se o činnosti skladování, pečení chleba, housek, balení hotových výrobků, obsluha strojů, které jsou potřeba k výrobě pečiva. Zahradník obstarává činnosti, které jsou spojené s výsadbou nejen květin, ale také ovoce a zeleniny. IT pracovník jedná se o realizaci hardwaru a softwaru, jde také o spravování webových stránek a různých aplikací. Tento pracovník se může zabývat také programátorskými službami. Nejen tento výše uvedený výčet profesí je vhodný pro neslyšící. Podle mého názoru osoba se sluchovým postižením může pracovat například: V úklidové firmě - uklízení kancelářských prostor ve firmě, úklid v domácnostech (majitel domů může na papír napsat, jaké činnosti od pracovníka požaduje, nebo si může najmout tlumočníka, ale to by bylo dle mého mínění zbytečně finančně náročné). Grafik stará se o webové stránky, vytváří loga firem, tiskoviny, časopisy, různé firemní tiskoviny. Hodinový manžel v současné době je tato profese velmi populární. Vykonávané činnosti mohou být následující: přivrtání poličky, sestavení skříňky, vymalování místnosti a jiné. 4 Sluchové postižení. Práce pro zdravotně postižené [online] [cit ]. Dostupné z: 25

26 I neslyšící osoba je schopna tuto práci vykonávat, jelikož objednávky vyřídí em a dopředu tedy ví, co po něm zákazník bude vyžadovat. Pokud by měl zákazník nějaké speciální přání, může o něj požádat pomocí papíru, na který napíše svůj požadavek. Profesí, které by mohli vykonávat neslyšící je mnoho, já jsem tu uvedla jen některé. Myslím si, že neslyšící mohou pracovat v jakémkoliv oboru, který není přímo zaměřený na styk se zákazníkem. I když jsou projekty, které jsou zaměřené na zaměstnávání neslyšících například v oblasti pohostinství. O této problematice se zmiňuji v analytické části. 3.5 Vytipované profese pro osoby na invalidním vozíku Nejčastější zaměstnání pro vozíčkáře jsou taková, kde postižený používá převážně ruce, jelikož se při psaní této práce předpokládá, že vozíčkáři mají ochrnuté pouze dolní končetiny a horní končetiny jsou schopni běžně používat. Díky bezbariérovému přístupu mají tyto osoby umožněný snadný vstup na pracoviště. Mezi nejčastější zaměstnavatele těchto lidí řadíme například chráněné dílny, chráněná pracoviště, výrobní družstva. Příklady vhodných pracovních pozic pro osoby na vozíku podle internetového serveru Práce pro zdravotně postižené 5 : administrativní pracovník vkládá data do firemních databází, vypisuje faktury, pořizuje záznamy z porad, zajišťuje pracovní schůzky svému nadřízenému a vyřizuje potřebnou korespondenci. IT pracovník sestavuje a spravuje počítače, realizuje hardware či software, konkrétní pozice mohou být IT technik, programátor, webdesigner atd. Právník poskytuje právní služby, zastupuje klienty před soudy, obhajuje klienty a zpracovává příslušné dokumenty. Překladatel pro tuto funkci je potřebné, aby dotyčný bezproblémově ovládal cizí řeči. Jeho handicap tedy není žádnou překážkou. Může se účastnit jednání, které jsou vedeny v naší zemi v cizí řeči. Další činností je i překlad knih a různých dokumentů z českého jazyka do cizího a naopak. Učitel na základních a středních školách učí žáky předepsané látce, je jim nápomocen při nedorozuměních, snaží se vytvářet a rozvíjet dětské znalosti, je motivem pro studenty. 5 Tělesná postižení. Práce pro zdravotně postižené [online] [cit ]. Dostupné z: 26

27 Jediný předmět, který nemůže vyučovat, je tělesná výchova, jelikož mu to jeho handicap neumožňuje. Fotograf myslím, že na fotografiích nikdo nepozná, zda je fotil handicapovaný nebo zdravý člověk. Pokud se fotí venku, musí si pracovník vybrat takové místo, které je pro něj lehce dostupné. Pokud se fotí v interiéru, musí mu být přizpůsobeno pracovní prostředí (bezbariérový přístup, místnost v patře výtah apod.). Knihovník pozice je také vhodná pro vozíčkáře, ale jak jsem již několikrát zmínila, musí mu být uzpůsobeny pracovní podmínky. Mezi jeho činnosti patří evidování aktuálních knih v knihovně, zajišťuje samotný chod knihovny, vrací knihy do regálů, které byly zákazníky vypůjčeny a vráceny. Profesí pro osoby upoutané na invalidní vozík je velké množství. Já jsem uvedla jen několik případů pro představu. V analytické části uvedu projekty, které byly realizované na podporu zaměstnávání vozíčkářů. Zveřejním svůj projekt navrhovaný na pomoc zaměstnávání těchto lidí. Dále použiji výsledky z dotazníků, kde respondenti vypisovali a uváděli, jaká je nejvhodnější profese pro tyto osoby. 4 Možnosti vzdělávání zdravotně postižených osob Podle Listiny základní práv a svobod má právo na vzdělávání každý občan naší republiky. Školní docházka je povinna takovou dobu, kterou určuje zákon. Každý občan má právo na bezplatné vzdělání na základních i středních školách, popřípadě vysokých školách. Děti s jakýmkoliv typem postižení mohou být vzdělávány v běžných školách, ve speciálních třídách běžných škol, ve specializovaných třídách, které jsou určeny dětem se specifickými poruchami, ve speciálních školách, které mají odlišný charakter vzdělávání a různé zaměření. Speciální školy se zřizují pro žáky, kteří jsou omezeny díky jejich specifickému handicapu. Jedná se o děti s poruchou řeči, zraku, sluchu, s tělesným postižením, poruchami chování a jiné. Obsah vzdělávání odpovídá školám, které jsou určené pro zdravé žáky. Pro jejich výuku se používají speciální pomůcky a metody, které musí být přizpůsobeny schopnostem a možnostem žáka. Každá škola, ať již speciální nebo běžná by měla mít svého pedagogického a zároveň psychologického poradce. Ten poskytuje poradenskou činnost nejenom učitelům (třídním - ti přijdou nejvíce ze všech učitelů do bližšího kontaktu se studentem), ale také rodičům a hlavně samotným žákům. 27

28 4.1 Integrace dětí na invalidním vozíku do běžných škol Dítě, které je upoutáno na invalidní vozík, může být velmi bystré a chytré, ale nemusí být vzhledem ke svému handicapu schopno dělat si poznámky nebo potřebuje určitou látku individuálně vysvětlit. Pro tyto případy jsou zřizovány funkce pedagogického poradce, jak jsem již zmínila výše. Bohužel se však často stává, že poradce odmítá plnit funkci asistenta, tudíž musí rodiče handicapovaného dítěte do školy docházet, aby se o něj mohli starat, například pomáhat mu s osobní hygienou apod. Každá integrace musí být pečlivě zvážená, zda se rodičům vyplatí či ne a je podstatné ji konzultovat s dětským psychologem a lékařem. Pro začlenění do běžného školního procesu hrají důležitou roli některé faktory, například zajištění bezbariérového přístupu, dostatečně vzdělaní profesoři a nejdůležitějším faktorem je pozitivní přístup ředitele školy, ten musí být ochoten žáka na invalidním vozíku do školy přijmout. S přijímáním žáků s postižením do normálních škol je velmi obtížné, jelikož zákon neukládá povinnost, aby ředitelé škol tyto žáky přijmuli do svých zařízení. Důležitou a podstatnou roli hraje i přístup rodičů, kteří musí být průbojní, aby jejich dítě mohlo navštěvovat normální školu a ne speciální. Příklady základních škol pro tělesně postižené: Základní škola pro tělesně postižené v Opavě, Základní škola ALVALÍDA v Liberci, Základní škola Turnov, Základní škola Prointepo v Hradci Králové, Základní škola Březejc ve Velkém Meziříčí. Příklady středních škol pro tělesně postižené: Střední škola pro tělesně postižené GEMINI v Brně, Střední škola F. D. Roosevelta pro tělesně postižené v Brně, Obchodní akademie pro tělesně postižené v Jánských Lázních. 4.2 Integrace neslyšících dětí do běžných škol Zapojení neslyšících dětí do normálních škol se u nás více rozvíjí. Do speciálních škol jsou spíše umísťovány děti, které trpí těžším postižením. Pokud se rodina rozhodne pro integraci, je důležité, aby zohlednili určitá hlediska. V případě studentů se sluchovým postižením je podstatné brát v úvahu závažnost (hloubku) jeho postižením. Největším problémem těchto žáků je komunikační bariéra. Žáci, kteří trpí lehkým sluchovým postižením a jako pomůcku používají různá naslouchadla, mohou být vzdělávány v běžných školách. Ovšem žáci, kteří mají těžké sluchové postižení, by měly být umístěny do škol pro sluchově postižené. Mezi všeobecné podmínky pro vzdělávání žáků se sluchovým postižením jsou zařazeny následující: nízký počet žáků ve třídě, možnost upravit obsah učiva dle potřeb 28

29 žáka, pedagogové by měli znát problematiku, která souvisí s neslyšícími dětmi, speciální programy výuky, speciální pomůcky a jiné. Pro vzdělávání dětí se sluchovým postižením jsou používány různé metody. Jedná se především o systém orální komunikace, systém totální komunikace a systém bilingvální komunikace. Cílem metody orální komunikace je vybudovat u sluchově postižených mluvenou řeč jak v orální, tak v grafické podobě. Za nejdůležitější složku je považováno odezírání a u některých forem také využití prstové abecedy. (Valenta a kol., 2003, str. 214). Pro totální komunikace se používají různé formy komunikace, například znakový jazyk, gestikulace, mimika, prstová abeceda, psaná řeč apod. Bilingvální komunikace těžce sluchově postižených ve vyučovacím procesu spočívá v přenosu informací ve dvou jazykových kódech mezi těžce sluchově postiženými a slyšícími. Tyto kódy tvořené znakovým jazykem neslyšících a majoritním národním jazykem se neužívají simultánně. K charakteristickým znakům bilingválních vzdělávacích programů patří dodržování nedirektivních metod výuky znakového i národního jazyka, upřednostňování znakových jazyků v raném věku a podpora zejména psané podoby národního jazyka. (Krahulcová, 2003, str. 41). Příklady základních škol pro sluchově postižené: Mateřská škola a základní škola pro sluchově postižené v Brně, Mateřská škola, Základní škola a Dětský domov v Ivančicích, Základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené v Plzni, Mateřská škola a Základní škola v Kyjově. Příklady středních škol pro sluchově postižené: Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené v Olomouci, Střední škola v Hradci Králové, Střední škola pro sluchově postižené a Odborné učiliště v Brně, Střední škola v Olomouci Svatém Kopečku. 29

30 II Analytická část 5 Realizované projekty pro osoby se zdravotním postižením S pomocí Evropského sociálního fondu v ČR jsou realizované různé projekty. Zaměřila jsem se a vyhledala ty, které souvisí s osobami na vozíku a neslyšícími. Evropský sociální fond v ČR je jedním ze tří strukturálních fondů Evropské unie. Je klíčovým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Cíli ESF jsou: pomoc nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce, sociální začleňování, pomoc lidem ze znevýhodněných sociálních skupin při vstupu na trh práce, celoživotní vzdělávání, boj se všemi formami diskriminace a nerovnostmi souvisejícími s trhem práce a jiné. ESF podporuje projekty, které jsou neinvestičního charakteru. Jsou to například rekvalifikace nezaměstnaných, speciální programy určené pro osoby s postižením, děti, mládež etnické menšiny a další znevýhodněné skupiny obyvatel a tvorba vzdělávacích programů pro zaměstnance Příklady realizovaných projektů pro neslyšící osoby Smysluplné pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením Popis projektu: Na podzim 2012 a na jaře 2013 proběhnou pro účastníky motivační a bilančně-diagnostické aktivity (3 dny). Na tyto aktivity budou navazovat základní vzdělávací program oblasti mediální a redakční práce (11 dní). Program bude obsahovat: -Kurz žurnalistiky - 9 dní, -Základy mediální praxe (2 dny) - historie v médiích, práce v médiích, práce s textem, -Tvorba základních typů textového mediálního sdělení (1 den) - zpráva, úvodník, recenze, fejeton atd., -Pořizování a zpracování reportážní fotografie (3 dny) - práce v terénu, úprava fotografií 6 Evropský sociální fond v ČR. Evropský sociální fond v ČR [online] [cit ]. Dostupné z: 30

31 -Pořizování a zpracování videozáznamu (3 dny) - typy záběrů, kompozice, střih, zpracování -Seminář Public relations a fundraising (2 dny) - principy, typy zdrojů, nástroje Pro pokročilé zájemce bude uspořádán nadstavbový intenzivní 5ti denní kurz. Pro 8 vybraných absolventů bude sjednána týdenní praxe v některých z vydavatelských domů. Poté budou umístěni na pracovní místa regionálních redaktorů na v průměru 0,5 úvazku. Také budou vytvořena 3 nová pracovní místa. Pro maximální výkon nově vytvořených pracovních týmů je třeba mít, co nejširší kontakty u nejrůznějších subjektů. Za účelem vyhledávání zdrojů pro práci pracovních týmů zabezpečujících chod regionálních informačních center pro neslyšící, ale také za účelem praktického využití výsledků jejich práce a za účelem udržitelnosti vytvořených pracovních míst i po skončení projektu budeme aktivně vyhledávat spolupracující organizace a vytvářet partnerství nebo dodavatelsko-odběratelské vztahy. Cíle projektu: Hlavním cílem projektu je, prostřednictvím motivačních, vzdělávacích i praktických aktivit, pomoci min. 25-ti osobám s těžkým sluchovým postižením bez praxe nebo s malou praxí, získat sebejistotu a dovednosti potřebné pro sebevědomý vstup na trh práce a 11 z nich umístit na takové pracovní pozice, které odpovídají jejich intelektu a dovednostem. Dalším cílem je: aby 11 osob podpořených mzdovými příspěvky prostřednictvím své pracovní náplně regionálních manažerů nebo redaktorů/pracovníků regionálních informačních center pozitivně ovlivnilo integraci dalších, do projektu nezapojených, neslyšících osob ze všech regionů České republiky. Cílovou skupinou jsou osoby s těžkým sluchovým postižením (tj. ztráta 80 % a více decibelů) nejčastěji ve věku od 18 ti do 25 let (absolventi SŠ a VŠ). Cílovou skupinou jsou osoby ze všech regionů České republiky mimo hl. m. Prahy. Účastníci/ce projektu: osoby se sluchovým postižením. Region: Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Vysočina, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Zlínský kraj, Moravskoslezský kraj Průběh: Na podzim 2012 a na jaře 2013 proběhnou pro účastníky motivační a bilančně-diagnostické aktivity (3 dny). Na tyto aktivity budou navazovat základní vzdělávací program oblasti mediální a redakční práce (11 dní). Pro pokročilé zájemce bude 31

32 uspořádán nadstavbový intenzivní 5ti denní kurz. Pro 8 vybraných absolventů bude sjednána týdenní praxe v některých z vydavatelských domů. Poté budou umístěni na pracovní místa regionálních redaktorů na v průměru 0,5 úvazku. Také budou vytvořena 3 nová pracovní místa na pozicích regionálních manažerů. Realizátor projektu: Název: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o. s. IČ: Ulice: Hábova Město: Praha 13 PSČ: Projekt Tichá kavárna V roce 2011 vznikl projekt Tichá kavárna ve spolupráci s neziskovými organizacemi APPN, o. s. a 365, o.p.s. Je to první kavárna v Praze, kde zákazníky obsluhují neslyšící osoby. Téhož roku byla kavárna slavnostně otevřena. Tichá kavárna představuje prostor, kde mohou neslyšící pracovat, využít své schopnosti a ukázat sobě i svému okolí, že i v tak náročném oboru, jakým je pohostinství, se neslyšící mohou s úspěchem uplatnit. Kavárna slouží rovněž jako tréninkové prostředí a nabízí podporu studentům a absolventům odborných škol pro jejich profesní začátky. Tichá kavárna přibližuje veřejnosti svět neslyšících, jejich kulturu a znakový jazyk díky každodennímu setkávání neslyšících a slyšících návštěvníků kavárny, kteří zde naleznou útočiště před hlučným světem venku. Nahlédnutí do světa neslyšících přináší nové zkušenosti a zážitky. Provoz Tiché kavárny je druhem sociálního podnikání, zisk z jejího provozu je použit výhradně k jejímu dalšímu rozvoji a podpoře služeb pro neslyšící. 8 Kavárna se nachází na adrese: Burešova 1151/12, Praha 8 Kobylisy, otevřená je denně od 14:00 do 22:00 hodin. 7 Smysluplné pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením. Evropský sociální fond v ČR [online] [cit ]. Dostupné z: 8 Projekt Tichá kavárna. Tichá kavárna [online] [cit ]. Dostupné z: 32

33 5.2 Příklady realizovaných projektů pro osoby na invalidním vozíku (Do) práce bez obav Popis projektu: Projekt je zaměřen na integraci osob se zdravotním postižením na trh práce. Prostřednictvím poradenských a vzdělávacích aktivit dojde k zaměstnání účastníků projektu na stávajících a nových pracovních místech a to zejména v regionech s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti v ČR. Podpora je koncipována systematicky a komplexně, jednotlivé aktivity se nezaměřují pouze na příslušníky cílové skupiny, ale také na zaměstnavatele a ostatní subjekty na trhu práce. Cíle projektu: Hlavním cílem projektu je integrace osob se zdravotním postižením na trh práce. Prostřednictvím poradenských a vzdělávacích aktivit, individuální a komplexní podporou při hledání, získání a udržení pracovního místa dojde k zaměstnání účastníků projektu na stávajících a nových pracovních místech v regionech s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti v ČR. Dílčími cíli projektu jsou: aktivizace cílové skupiny osob se zdravotním postižením, rozvoj dovedností vedoucích k získání a udržení zaměstnání, snížení míry nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením, zvýšení počítačové a funkční gramotnosti OZP, zvýšení sociálních kompetencí OZP, tvorba nových pracovních míst, podpora rovného přístupu k zaměstnání osob se zdravotním postižením. Cílové skupiny: nezaměstnané osoby se zdravotním postižením, které jsou ohroženy sociálním vyloučením. Účastníci/ce projektu: osoby s tělesným postižením, osoby s mentálním postižením osoby s duševním onemocněním, osoby s civilizačními nemocemi Region: Vysočina, Jihomoravský kraj Průběh: Projekt začíná v listopadu 2011, kdy bude probíhat příprava a zahájení realizace. V následujících měsících budou kontinuálně realizovány další aktivity projektu, kterými jsou individuální konzultace, workshopy, vzdělávací kurzy, spolupráce se zaměstnavateli a subjekty na trhu práce, podpora zaměstnávání klientů na stávajících pracovních místech a podpora vzniku nových pracovnách míst, pracovní asistence a podpora udržení pracovního místa. Výsledky: Výsledkem projektu budou aktivní a motivovaní klienti, kteří budou mít dostatečné informace a osvojeny potřebné znalosti a dovednosti pro vyhledání, získání a udržení pracovního místa. Realizátor projektu Název: Liga vozíčkářů 33

34 IČ: Ulice: Bzenecká 23 Město: Brno PSČ: Agentura 3Z Popis projektu: Projekt je zaměřen na podporu zaměstnatelnosti osob se zdravotním postižením na trhu práce, jejich aktivizaci a rozvoj funkční gramotnosti nutné pro hledání, získání a udržení zaměstnání. Právě lidé se zdravotním postižením jsou v pracovním uplatnění znevýhodněny: zdravotním stavem, vlastními nedostatky v oblasti sociálních kompetencí a psychologických vlastností, nízkou a nevhodnou kvalifikací, absencí programů podporujících zaměstnání OZP v některých regionech, setrváním v dlouhodobé nezaměstnanosti, společenským náhledem na postižení (malá motivace zaměstnavatelů k zaměstnání OZP), situací na trhu práce (nedostatek volných míst pro OZP), nízkou účastí OZP v rámci aktivní politiky zaměstnanosti (naprostá většina OZP v registru ÚP se neúčastní opatření aktivní politiky zaměstnanosti). Cíle projektu: Hlavním cílem projektu je zvýšení zaměstnatelnosti OZP, tedy osob nezaměstnaných a ohrožených na trhu práce, prostřednictvím motivačních aktivit, poradenství, rekvalifikace, zprostředkování zaměstnání a tvorby nových pracovních míst. Základním principem je adresný a individuální přístup k CS. Dílčími cíli jsou: zapojení OZP do nástrojů aktivní politiky zaměstnanostirekvalifikace, zefektivnění spolupráce se zaměstnavateli OZP, rozvoj profesních schopností a dovedností cílové skupiny, ve spolupráci se zaměstnavateli vytvoření 14,5 nových pracovních míst pro 17 OZP, uplatnění na stávajících pracovních místech pro 16 OZP, dojde k zaměstnání více než 50% účastníků projektu, podpora udržení zaměstnání (poradenství, přímá podpora pro zaměstnavatele, pracovní asistence). Cílové skupiny: nezaměstnané osoby se zdravotním postižením, kterým je nutné věnovat zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání. Cílovou skupinou jsou osoby se ZP (tělesné, mentální postižení, duševní onemocnění a civilizační nemoci). Právě lidé s nemocemi pohybového ústrojí a civilizačními nemocemi tvoří nadpoloviční většinu v ČR. Více než 100 tis. lidí trpí duševním a mentálním postižením. 9 Do) práce bez obav. Evropský sociální fond v ČR [online] [cit ]. Dostupné z: 34

35 Hlavními důvody pro volbu konkrétní cílové skupiny jsou: málo volných míst pro OZP, malá účast OZP na APZ, nedostatek podpory lidem se zdravotním postižením mimo ÚP (i lidé neregistrovaní na ÚP jako zájemci či uchazeči o zaměstnání mají potenciál a zájem pracovat), nedostatečná kapacita ÚP podpořit integraci OZP na trh práce v lokalitách, nízké vzdělání OZP (zejm. základní a neúplné střední), kvalifikace OZP neslučitelná s pracovním omezením (získané postižení, úrazy, zhoršení zdravotního stavu apod.), nízká počítačová gramotnost a nízké sociální kompetence OZP. Účastníci/ce projektu: osoby (dlouhodobě) nezaměstnané, osoby s tělesným postižením, osoby s mentálním postižením Region: Jihomoravský kraj Průběh: Projekt probíhá od do , tedy 24 měsíců. V prvních dvou měsících probíhá příprava realizace projektu, od druhého měsíce, tedy od května 2012 probíhá oslovení cílové skupiny a navázání spolupráce se subjekty na trhu práce. V dalších měsících budou realizovány i další klíčové aktivity projektu, zejména individuální konzultace, rekvalifikační kurz-základy obsluhy osobního počítače, spolupráce a poradenství pro zaměstnavatele, tvorba nových pracovních míst a podpora uplatnění na stávajících pracovních místech a motivačně-aktivizační workshop. Výsledky: Výsledkem projektu bude 65 podpořených osob, 60 úspěšných absolventů kurzu, vytvoření 14,5 nových pracovních míst a na stávajících pracovních místech dojde k zaměstnání 16 účastníků projektu. Realizátor projektu Název: Liga vozíčkářů IČ: Ulice: Bzenecká 23 Město: Brno PSČ: Řízení projektů 6.1 Vzdělávání zaměstnanců v oblasti péče o osoby na invalidním vozíku Souhrnné informace o projektu V dnešní době se mění pravidla pro poskytování péče o postižené. Podle opozice kvůli tomu někteří lidé ze systému vypadnou, jiným se dávky sníží. 10 Agentura 3Z. Evropský sociální fond v ČR [online] [cit ]. Dostupné z: 35

36 Národní rada osob se zdravotním postižením upozorňuje na to, že někteří zaměstnavatelé své handicapované pracovníky nutí podepisovat nevýhodné pracovní smlouvy. Postižení lidé jsou totiž nejlevnější pracovní silou na trhu. Mnoho českých zaměstnavatelů nezajímá, že handicapovaní těžce shání práci. Často ani nemají snahu jim nějakou práci poskytnout. Cílem mého projektu je proškolit co nejvíce osob s handicapem (na invalidním vozíku), poradit jim, jak mají hledat a vybírat si práci vhodnou s ohledem na jejich handicap. Také chci, aby specializovaní lektoři obcházeli s těmito osobami pracovní úřady a pomáhali jim i tímto způsobem hledat práci. Dalším podstatným cílem mého projektu je proškolení co největšího počtu majitelů malých a středních podniků. Účelem je, aby tito lidé věděli, jak se mají chovat ke svým zaměstnancům, pokud jsou to osoby s handicapem. Naši lektoři je proškolí tak, že budou zaměstnavatelé vědět, jakou práci přiřadit lidem na vozíku. Popis projektu Osob s handicapem je v naší republice mnoho. Je spousta nadací, které těmto lidem pomáhají, ale není to dostačující. Nadace shromažďují peníze na to, aby handicapovaným mohly nakoupit vozíky a různá vybavení, ale nezaměstnávají je. Rozhodla jsem se proto vytvořit tento projekt zaměřený na podporu zaměstnávání handicapovaných a nějakým způsobem těmto lidem pomoci. Projekt bude realizován v budově, která bude sloužit jako poradenské centrum. Toto centrum bude otevřeno od pondělí do pátku vždy od 10:00 do 16:00 hodin. Zaměřím se na 2 cílové skupiny. Jednou z nich jsou osoby s handicapem od patnácti let s ukončenou povinnou školní docházkou a výše. Handicapovaní budou docházet do našeho školícího centra přibližně 2x týdně po dobu 7 měsíců a my je budeme proškolovat. Do jedné skupiny se vejde maximálně 20 lidí. Pro tyto semináře zaměstnáváme profesionálně vyškolené lektory, které zdokonalíme v jejich práci, aby byli těmi nejlepšími. Ti budou s handicapovanými zkoušet i modelové situace, aby věděli, jak se mají zachovat v praxi, jak si najít práci a tak dále. Druhou skupinou jsou zaměstnavatelé/majitelé malých a středních podniků, kteří k nám budou také docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců a do jedné skupiny se vejde maximálně 10 osob. Pro tyto semináře také zaměstnáváme profesionálně vyškolené lektory, kteří budou radit majitelům. Ti si teorii vyzkouší na modelových situacích. 36

37 Prioritní osou v tomto projektu je číslo 1 Adaptabilita. Cílem prioritní osy 1 je předcházení nezaměstnanosti prostřednictvím podpory investic do rozvoje lidských zdrojů a moderních systémů jejich řízení. Prioritní osa 1 je zaměřena na předcházení nezaměstnanosti prostřednictvím podpory investic do: rozvoje lidských zdrojů ze strany podniků a organizací, rozvoje odborných znalostí, kvalifikací a kompetencí zaměstnanců a zaměstnavatelů, rozšiřování možností pro uplatňování pružnějších forem zaměstnávání, zavádění moderních forem systémů řízení a rozvoje lidských zdrojů. Místo realizace NUTZ Praha Identifikace žadatele, zkušenosti žadatele Aneta Alterová (fyzická osoba) Horní Stakory 77 Kosmonosy Žadatel zatím nemá žádné zkušenosti s realizováním takovýchto projektů. Klíčové aktivity 1. Řízení projektu pronájem budovy, vybavení místností, zaměstnání a podrobné proškolení profesionálních lektorů 2. Propagace pomocí různých článků, rozhovorů, webových stránek, plakátů 3. Proškolení handicapovaných jak si správně vybrat zaměstnání, hledání práce na internetu, lektoři obejdou pracovní úřady s postiženými 4. Proškolení majitelů malých a středních podniků jak správně zaměstnat handicapované a jak k nim přistupovat, jakou práci jim přiřazovat, jak je vyplácet Harmonogram realizace Tabulka 1 Harmonogram realizace Měsíc Aktivita č. 1 Aktivita č. 2 Aktivita č. 3 Aktivita č X X 37

38 2. X X 3. X X 4. X X X X 5. X X X X 6. X X X X 7. X X X X 8. X X X X 9. X X X X 10. X X X X 11. X X X X 12. X X X X 13. X X X X 14. X X X X 15. X X X X 16. X X X X 17. X X X X 18. X X X X 19. X X X X 20. X X X X 21. X X X X 22. X X X X 23. X X X X 24. X X X X Zdroj: vlastní zpracování Realizační tým 1. Manažer projektu - pracovní smlouva 2. Účetní DPČ 3. Sekretářka pracovní smlouva 4. Lektoři pro handicapované (5) - DPČ 5. Lektoři pro zaměstnavatele (4) DPČ Rozpočet projektu Tabulka 2 Rozpočet projektu Manažer projektu Externí účetní Sekretářka Lektoři - 9 osob VÝDAJE Osobní náklady Kč (mzda Kč) Kč (mzda 8000 Kč) Kč (mzda Kč) Kč (mzda Kč,21 měsíců) 38

39 Celkem Zařízení a vybavení Hmotný majetek (vybavení budovy a místností) Kč Kč Nehmotný majetek (software) Kč (pro 1 zařízení Kč) Celkem Kč Nákup služeb Náklady na školení zaměstnanců Kč Školící materiály (učebnice, ) Kč Publicita - plakáty, www stránky Kč Náklady vyplývající ze smlouvy(nájemné) Kč (měsíčně Kč) Celkem Kč Stavební úpravy Drobné stavební úpravy Kč Celkem Kč Přímá podpora Mzdové příspěvky Kč Cestovné (náklady na dopravu cílové skupiny) Kč Celkem Kč Výdaje celkem Zdroj: vlastní zpracování Kč Tabulka 3 - Příjmy PŘÍJMY Pronájem místností (mimo náš školící čas) Celkem příjmy Zdroj: vlastní zpracování Kč Kč Tabulka 4 Harmonogram čerpání rozpočtu Harmonogram čerpání rozpočtu Měsíc Aktivita 1 Aktivita 2 Aktivita 3 Aktivita ,- Kč ,- Kč ,- Kč ,- Kč ,- Kč Zdroj: vlastní zpracování 39

40 Horizontální témata 1. Rovné příležitosti Náš projekt se zaměřuje především na znevýhodněné osoby na invalidním vozíku a také na majitele firem, které jsou ochotné zaměstnat znevýhodněné osoby. Znevýhodněným osobám tak pomůžeme se lépe uplatnit na pracovním trhu, aby je nepřehlíželi majitelé firem. Majitele firem chceme povzbudit, aby se nebáli zaměstnat handicapované. 2. Udržitelný rozvoj Obecně je možno udržitelný rozvoj chápat jako dosahování rovnováhy mezi ekonomickou, sociální a environmentální oblastí. Náš projekt žádným způsobem neznečišťuje ovzduší, snažíme se omezovat globální oteplování. Spolupracujeme se špičkovými dodavateli, kteří dodržují veškeré ekologické normy. Pokud se na náš projekt podíváme ze sociálního hlediska, je pro nás lidský život handicapovaných osob upoutaných na invalidní vozík velmi důležitý a chceme tyto lidi vzdělávat. Monitorovací ukazatele Jelikož centrum bude otevřeno po celou dobu realizace vždy od 10:00 do 16:00 hodin, rozdělíme si naše zájemce do několika skupin. Předpokládáme, že každé pondělí a středu proškolíme dvě skupiny 20 osob handicapovaných, dále předpokládáme, že každé úterý a čtvrtek proškolíme další 2 skupiny s celkovým počtem 20 handicapovaných. Každá skupina bude tedy do našeho centra docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců. Předpokládáme tedy, že za 2 roky proškolíme celkem 240 osob s handicapem. Očekáváme také, že každé úterý a čtvrtek proškolíme 2 skupiny 10 osob, které vlastní malý nebo střední podnik. Každá skupina bude do našeho centra docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců. Předpokládáme, že za 2 roky, co bude projekt realizován, proškolíme celkem 60 majitelů malých a středních podniků. Další informace O mém projektu chci informovat prostřednictvím různých plakátů, letáčků, které budou lektoři rozdávat lidem v Praze do schránek. Také projekt zveřejníme na různých internetových stránkách, které se zabývají problematikou handicapovaných. Články o našem projektu vložíme do různých časopisů a novin, kde se budeme prezentovat. 40

41 Projekt bychom chtěli udržet co nejdéle. Chtěli bychom, aby projekt pokračoval i poté, co nebude financován z fondu Evropské unie. Pro udržení projektu uděláme vše, co bude nutné: rozšíření prostorů, abychom mohli školit více osob, nábor více lektorů, kteří budou handicapované školit, zvýšení propagace Prozatím nám nejsou známá žádná rizika, která by mohla ohrozit náš projekt. Je ale možné, že v průběhu realizace nám do projektu vstoupí nějaký problém, který by ho narušil a je tedy i možné, že proškolených osob nebude 100 %, ale jejich počet se sníží na 80 %. Další projekty v současné době realizované žadatelem V současné době nejsou žadatelem realizované žádné další projekty. 6.2 Vzdělávání neslyšících v oblasti služeb a zaměstnavatelů z této oblasti Souhrnné informace o projektu Lidé trpící sluchovým postižením mají problémy hledat si práci, jelikož ne každý zaměstnavatel umí znakovou řeč nebo má dostatek finančních prostředků na to, aby byl schopen zaměstnat tlumočníka, který by se o neslyšícího staral a překládal mu zadané úkoly a podobně. Neznalost znakové řeči bývá často největším problémem při zaměstnávání neslyšících. Potenciální zaměstnavatelé se bojí přijímat do pracovního procesu osoby se sluchovým postižením, jelikož o této problematice nemají dostatečné informace. Cílem mého projektu je proškolení velkého počtu neslyšících osob, poradit jim, jaká práce v oblasti služeb vzhledem k jejich handicapu je pro ně ta nejvhodnější. Také je mým cílem, aby specializovaní lektoři, kteří jsou zároveň tlumočníky, s neslyšícími obcházeli pracovní úřady a různé agentury, které zaměstnávají osoby s tímto typem postižení. Dalším cílem je proškolení co nejvíce majitelů středních a velkých podniků z oboru služeb. Účelem je, aby zaměstnavatelé věděli, jaká práce je nejvhodnější pro jejich zaměstnance se sluchovým postižením. Měli by být schopni po skončení seminářů ovládat základy znakové řeči. 41

42 Popis projektu V České republice máme mnoho nadací, které pomáhají osobám s handicapem, v tomto případě osobám se sluchovým postižením. Nadace sice shromažďují peníze pro tyto osoby, ale nezaměstnávají je. Peníze se často používají na různá vybavení a speciální pomůcky pro neslyšící. Z výše uvedených důvodů jsem se proto rozhodla vytvořit projekt, který by měl být nápomocen neslyšícím při výběru práce a odstranit bariéru strachu ze zaměstnávání osob se sluchovým postižením ze strany zaměstnavatelů. Projekt bude realizován v pronajaté budově v Praze, která bude zároveň sloužit i jako poradenské centrum pro veřejnost. Centrum bude otevřeno vždy od pondělí do pátku od 9:00 do 17:00 hodin. Na recepci v tomto uvedeném čase bude sedět asistentka/sekretářka, která bude objednávat lidi na semináře, bude jim poskytovat jakékoliv informace ohledně seminářů. Dále bude nápomocná lidem, kteří nespadají do naší cílové skupiny, ale přijdou k nám do poradenského centra za jiným účelem. Například budou potřebovat poradit, kde je nejbližší úřad práce nebo agentura zaměřená na zaměstnávání osob, popřípadě potenciálnímu klientovi domluví schůzku s naším lektorem, který mu pomůže nějakou práci sehnat. Klientem nemusí být pouze osoba se sluchovým postižením, může to být i zdravý člověk. Upřednostněn bude ale člověk se zdravotním postižením. Zaměříme se na 2 cílové skupiny. První cílovou skupinou jsou osoby se sluchovým postižením, které dosáhli věku 15 a mají ukončenou povinnou školní docházku. Tyto osoby budou k nám do centra docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců. Do jedné skupiny se vejde maximálně 10 neslyšících. Pro semináře budou zaměstnáni specializovaní a vyškolení lektoři, které proškolíme, aby měli ty nejvhodnější informace a zkušenosti. Ti pak budou dále proškolovat handicapované a budou s nimi zkoušet modelové situace, aby neslyšící věděli, jak to chodí v praxi. Na každém semináři bude k dispozici minimálně jeden tlumočník. Druhou cílovou skupinou jsou majitelé středních a velkých podniků z oboru služeb. Ti k nám budou také docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců. Jedna skupina pojme maximálně 15 lidí, kteří budou mít možnost stejně jako handicapovaní si vyzkoušet modelové situace. Prioritní osou v tomto projektu je číslo 1 Adaptabilita. Cílem prioritní osy 1 je předcházení nezaměstnanosti prostřednictvím podpory investic do rozvoje lidských zdrojů a moderních systémů jejich řízení. 42

43 Prioritní osa 1 je zaměřena na předcházení nezaměstnanosti prostřednictvím podpory investic do: rozvoje lidských zdrojů ze strany podniků a organizací, rozvoje odborných znalostí, kvalifikací a kompetencí zaměstnanců a zaměstnavatelů, rozšiřování možností pro uplatňování pružnějších forem zaměstnávání, zavádění moderních forem systémů řízení a rozvoje lidských zdrojů. Místo realizace NUTZ Praha Identifikace žadatele, zkušenosti žadatele Aneta Alterová (fyzická osoba) Horní Stakory 77 Kosmonosy Žadatel zatím nemá žádné zkušenosti s realizováním takovýchto projektů. Klíčové aktivity 1. Řízení projektu pronájem budovy, vybavení místností, proškolení lektorů a zaměstnání tlumočníků 2. Propagace pomocí webových stránek, různých plakátů a letáčků 3. Proškolení neslyšících jaké vhodné zaměstnání si vybrat, hledání práce na internetu, obcházení úřadů práce a agentur zaměstnávajících neslyšící se specialisty 4. Proškolení majitelů středních a velkých podniků z oblasti služeb jak správně zaměstnat neslyšící, jak je vyplácet, jakou práci jim přiřadit Harmonogram realizace Tabulka 5 Harmonogram realizace Měsíc Aktivita č. 1 Aktivita č. 2 Aktivita č. 3 Aktivita č X X 2. X X 3. X X 4. X X X X 5. X X X X 43

44 6. X X X X 7. X X X X 8. X X X X 9. X X X X 10. X X X X 11. X X X X 12. X X X X 13. X X X X 14. X X X X 15. X X X X 16. X X X X 17. X X X X 18. X X X X 19. X X X X 20. X X X X 21. X X X X 22. X X X X 23. X X X X 24. X X X X Zdroj: vlastní zpracování Realizační tým 1. Manažer projektu pracovní smlouva 2. Účetní DPČ 3. Sekretářka/asistentka pracovní smlouva 4. Lektoři pro neslyšící (6) DPČ 5. Lektoři pro zaměstnavatele (5) DPČ 6. Tlumočníci (3) DPČ Rozpočet projektu Tabulka 6 Rozpočet projektu Manažer projektu Externí účetní Sekretářka/asistentka Lektoři - 11 osob Tlumočníci - 3 osoby Celkem VÝDAJE Osobní náklady ,- (25 000,- mzda) ,- (8000,- mzda) ,- (15 000,- mzda) ,- (10 000,- mzda), 21 měsíců ,- (9 000,- mzda), 21 měs ,- Kč Zařízení a vybavení 44

45 Hmotný majetek (vybavení) ,- Kč Nehmotný majetek (software) ,- (pro 1 zařízení ,-) Celkem ,- Kč Nákup služeb Náklady na školení ZAM ,- Školící materiály ,- Publicita - plakáty, ,- Náklady vyplývající ze smlouvy (nájemné) ,- (měsíčně ,-) Celkem ,- Kč Stavební úpravy Drobné stavební úpravy ,- Celkem ,- Kč Přímá podpora Mzdové příspěvky ,- Cestovné (nákl.na dopravu cíl.sk.) ,- Celkem ,- Kč Výdaje celkem Zdroj: vlastní zpracování ,- Kč Tabulka 7 - Příjmy Příjmy Pronájem místnosti (mimo náš školící čas) ,- Celkem příjmy Zdroj: vlastní zpracování ,- Kč Tabulka 8 Harmonogram čerpání rozpočtu Harmonogram čerpání rozpočtu Měsíc Aktivita 1 Aktivita 2 Aktivita 3 Aktivita , , , ,- Zdroj: vlastní zpracování Horizontální témata 1. Rovné příležitosti Náš projekt se zaměřuje především na znevýhodněné osoby se sluchovým postižením a také na majitele firem, kteří jsou ochotni zaměstnat znevýhodněné osoby. Znevýhodněným osobám tak pomůžeme se lépe uplatnit 45

46 na pracovním trhu, aby je nepřehlíželi majitelé firem. Majitele firem chceme povzbudit, aby se nebáli zaměstnat osoby s tímto handicapem. 2. Udržitelný rozvoj Obecně je možno udržitelný rozvoj chápat jako dosahování rovnováhy mezi ekonomickou, sociální a environmentální oblastí. Náš projekt žádným způsobem neznečišťuje ovzduší, snažíme se omezovat globální oteplování. Spolupracujeme se špičkovými dodavateli, kteří dodržují veškeré ekologické normy. Pokud na náš projekt pohlédneme ze sociálního hlediska, je pro nás lidský život neslyšících osob velmi důležitý a chceme tyto lidi vzdělávat. Monitorovací ukazatele Jelikož centrum bude otevřeno po celou dobu realizace vždy od 9:00 do 17:00 hodin, rozdělíme si naše zájemce do několika skupin. Předpokládáme, že každé pondělí a čtvrtek proškolíme dvě skupiny po 10 handicapovaných osobách, dále předpokládáme, že každé úterý a pátek proškolíme další dvě skupiny po 10 handicapovaných. Každá skupina bude tedy do našeho centra docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců. Předpokládáme tedy, že za 2 roky proškolíme celkem 240 osob se sluchovým postižením. Očekáváme také, že každé úterý a čtvrtek proškolíme 2 skupiny po 15 osobách, které vlastní střední nebo velký podnik. Každá skupina bude do našeho centra docházet 2x týdně po dobu 7 měsíců. Předpokládáme, že za 2 roky, co bude projekt realizován, proškolíme celkem 90 majitelů středních a velkých podniků. Další informace O projektu bych chtěla informovat prostřednictvím různých plakátů, letáčků. Letáčky, prospekty, plakáty budou naši lektoři roznášet a rozdávat lidem v Praze do poštovních schránek nebo je budou nabízet na zastávkách metra, tramvaje. Dále projekt zveřejníme na různých internetových stránkách, které se zabývají problematikou neslyšících osob. Podstatné informace zašleme em nebo osobně doneseme do agentur, které pomáhají handicapovaným hledat zaměstnání. Články o projektu vložíme do různých časopisů a novin (nejen do titulů, které se zabývají problematikou handicapovaných), kde se budeme prezentovat. Projekt bychom chtěli udržet co nejdéle. Přáli bychom si, aby projekt pokračoval i nadále, co nebude financován z fondu Evropské unie. Pro udržení projektu uděláme vše, co bude nutné: 46

47 rozšíření prostorů, abychom mohli školit více osob, nábor více lektorů, kteří budou handicapované školit, nábor více tlumočníků, kteří nám umožní lepší komunikaci s neslyšícími zvýšení propagace Prozatím nám nejsou známa žádná rizika, která by mohla ohrozit náš projekt. Je ale možné, že v průběhu realizace projektu nastanou nějaké komplikace, které by jej mohly narušit a je tedy i možné, že proškolených osob nebude 100 %, ale jejich počet se sníží na 80 %. My se pokusíme udělat vše pro to, aby proškolených osob bylo co nejvíce a jejich počet se přiblížil 100%. Další projekty v současné době realizované žadatelem V současné době nejsou žadatelem realizované žádné další projekty. 7 Zpracování a analýza dotazníkového šetření Metodu zkoumání pomocí dotazníkového šetření jsem si zvolila proto, že umožňuje oslovení velkého počtu osob a uchování jimi zodpovězených informací v rámci mých časových a zároveň i finančních možností. Díky standardizovaným odpovědím metodou A, B, C a možnostem písemného vyjádření k některým otázkám mohu vytvořit poměrně přesnou statistiku a současně udělat hlubší náhled na názory respondentů, kteří ochotně odpovídali. Dotazníkové šetření jsem prováděla celkem 3x. Jeden dotazník byl vytvořen speciálně pro širokou veřejnost, kde jsem se chtěla dozvědět, jaké informace mají zdraví lidé o osobách s handicapem. Dotazník jsem vytvořila z toho důvodu, jelikož si myslím, že obecně široká veřejnost není dostatečně informovaná o problematice osob se zdravotním postižením. Této skupině jsem dotazník rozesílala přes a sociální sítě. Nejvíce vyplněných dotazníků se mi vrátilo od respondentů, které jsem oslovila pomocí sociální sítě. Druhý typ dotazníku byl směřován na osoby se zdravotním postižením, konkrétně osobám na invalidním vozíku. Jim jsem dotazník rozesílala pomocí u, který mi sami po telefonickém rozhovoru sdělili. Byli ochotní a neměli žádné výhrady proti tomu, že budou odpovídat na otázky. Myslím si, že byli spokojení, že se o jejich problematiku někdo zajímá. Respondentů upoutaných na invalidní vozík, kteří vyplňovali dotazník 47

48 určený jim, nebylo mnoho, ale jejich počet je dostačující na to, abych mohla vyvodit potřebný závěr. Třetí dotazník byl vytvořen pro osoby se sluchovým postižením. Respondenty s tímto typem handicapu jsem oslovila pomocí u. Byl to nejjednodušší způsob, jak tyto osoby oslovit, jelikož neovládám znakovou řeč. Kontakty na osoby, které mi ochotně vyplnily dotazník, jsem obdržela od své známé, která pracuje jako tlumočnice. 7.1 Dotazník o osobách se zdravotním postižením určený pro širokou veřejnost Zdravých lidí odpovídalo celkem 130. Z celkového počtu odpovídalo více žen než mužů. Žen bylo celkem 85, mužů bylo téměř o polovinu méně, pouze 45 (viz graf č. 1). Tyto osoby jsem oslovila přes sociální síť, jak jsem již zmínila. Dalo by se tedy říci, že ženy tráví na internetu více času než muži. Je také možné, že ženy jsou ochotnější vyplňovat dotazníky než muži. Podle mého názoru se ženy dělí o své názory s ostatními raději než muži. Myslím si, že se muži nechtějí bavit o problematice osob se zdravotním postižením, proto jich dotazník vyplnilo téměř o polovinu méně než žen. Graf č. 1: "Vaše pohlaví" 45; 35% Ženy 85; 65% Muži Zdroj: vlastní zpracování Nejčastěji odpovídali respondenti ve věku let, jejich počet byl 75. Ve věku od 25 do 35 let odpovídalo celkem 33 osob. Devět respondentů se zařadilo do věkové skupiny let. Osob, které se vešly do skupiny 15 let a méně, bylo celkem 8. Ve věku let odpovídalo celkem 5 osob. Respondentů, kteří již pracují, odpovídalo celkem 59. Rozdíl mezi pracujícími a studujícími je velmi nízký, pouze o jednoho respondenta. 58 studujících osob vyplnilo dotazník. Jinou odpověď vybralo 10 odpovídajících. Jsou to osoby, které jsou například na mateřské dovolené nebo z jiného důvodu nepracují ani nestudují. 48

49 Zkušenost s komunikací se zdravotně postiženou osobou má celkem 80 respondentů, zbylých 50 ještě nemají zkušenost s komunikací s touto osobou, jak můžeme vidět na grafu č. 2. Lidé, kteří neměli možnost nebo například nechtěli navázat kontakt a komunikovat s handicapovanou osobou, neodpovídali na další otázku. Graf č. 2: "Máte zkušenost s komunikací s osobou se zdravotním postižením?" 50; 38% ano 80; 62% ne Zdroj: vlastní zpracování Další otázka je směřovaná na zjištění, zda se při komunikaci s handicapovaným člověkem vyskytl nějaký problém. 62 osob odpovědělo, že problém nenastal, v 18 případech problém nastal. Respondenti jej upřesňovali v další otázce. Na otázku, zabývající se problémem, který nastal v komunikaci, respondenti odpovídali otevřeně. Zde měli odpovídající možnost napsat své zkušenosti v komunikaci s osobou zdravotně postiženou. Některé odpovědi se netýkají přímo problémů v komunikaci, jelikož si myslím, že dotyční si otázku dostatečně nepřečetli a popsali všechny zkušenosti, které se zdravotně postiženými osobami mají. Odpovědi zněly následovně a jsou z mého pohledu zajímavé, v některých případech se dokonce shodují: Jsem zdravotní sestra a ordinace byla v patře bez výtahu. Pacientka handicapovaná chodila o berlích a jednu nohu měla bezvládnou, tak jsem jí musela vždy pomoci, vzít nohu a schod po schodu jí držet a posunovat, měla jsem zkušenost s komunikací s osobou se sluchovým postižením, která nepoužívala sluchového aparátu. Problém byl v nepochopení z jeho strany správně mých slov a já jsem musela několikrát vysvětlovat pomalu, co chci říci a mluvit hodně nahlas, malá znalost znakového jazyka, handicapovaný pán přijel k lékaři na ošetření schválně v termínu, který se mu hodil více, než ten, který měl uveden na objednací kartičce a chtěl být přednostně ošetřen, musela jsem se během pár měsíců naučit znakovou řeč, popsat slepému cestu bylo pro mě celkem náročné, problém v 49

50 komunikaci s neslyšícími - znaková řeč, komunikace s mentálně postiženými - špatná výslovnost, neznalost znakové řeči, celková komunikace je vždy problematická, občas se vyskytne problém způsobený mou nedostatečnou úrovní znalosti znakového jazyka, problémy vyplývající z charakteristických znaků daného postižení, stává se, že postižení či handicapovaní, kteří jsou "postižení" krátkou dobu, odmítají jakoukoliv pomoc, protože se např. za svůj stav stydí, někdy bývají až hrubí a sprostí, špatná artikulace, když odezírají ze rtů (hluchoněmí), špatně volená slova - vozíčkáři radíte cestu, musíte jít, teda jet. Jde spíše o drobnosti, které si člověk při komunikaci s handicapovaným neuvědomí, špatná mluva, neumí se tolik vyjadřovat, zpřeházená slova ve větách, nerozuměl jsem handicapovanému člověku, špatná výslovnost handicapovaného, záleží na handicapu, pokud je to psychické postižení, je problém v dorozumění se a následné uspokojení potřeb. O tom, že handicapovaní mají problém najít si práci, se domnívá 112 respondentů. Zda mají osoby se zdravotním postižením problémy při hledání nového pracovního místa, si není jisto 15 respondentů. Pouze 3 odpovídající si myslí, že problémy při hledání nového zaměstnání u handicapovaných nenastávají. Viz graf č. 3. Graf č.3: "Myslíte si, že mají handicapovaní problém při hledání pracovního místa?" 15; 12% 3; 2% 112; 86% ano nevím ne Zdroj: vlastní zpracování Jednou z otevřených otázek byla ta, která se dotazovaných ptala na to, jak a kde si myslí, že osoby se zdravotním postižením hledají své zaměstnání. Většina odpovědí byla podobná, jelikož velká část zdravých lidí napsala, že handicapovaní hledají práci na internetu nebo pomocí úřadu práce a v chráněných dílnách. Odpovědi byly ale i jiné, například: agentura, osobní kontakty, sociální sítě, běžně jako ostatní, ale mají menší šance na přijetí, záleží na druhu handicapu, burza práce, centra pro 50

51 handicapované, vzdělávací programy, školství, překladatelství, dle jejich "postižení". Mohou pracovat ve výrobních družstvech, nadacích, obecně prospěšných společnostech, telemarketingových firmách a tak dále, handicapovaní lidé by měli mít možnost hledat zaměstnání na stejných místech, jako lidé bez handicapu s tímto výrokem naprosto souhlasím. Další odpovědi: pomáhají jim s tím specializovaná centra a pracoviště, návaznost na stacionáře či odborná učiliště, získané informace přímo ve firmách,, noviny, organizace pomáhající handicapovaným, jakým způsobem?: myslím si, že stejně jako všichni ne-handicapovaní - burza práce, kde?:dle mého názoru spíše ve firmách s malým počtem zaměstnanců se specializací na jednu konkrétní věc nebo naopak práci různorodou, ale založenou na jednoduchých úkolech, Konto Bariéry upravilo portál pro ZTP, mám dojem, že existují agentury či nějaká sdružení, která pomáhají handicapovaným hledat zaměstnání, mohou práci hledat stejně jako ne-handicapovaní na úřadě práce, internetu atd., ale dle mého názoru největší šanci získat práci mají přes různé specializované zprostředkovatelé práce, kteří se zaměřují na pomoc při hledání práce handicapovaným, myslím, že skoro všude, kde jsou uzpůsobeny speciální podmínky. V případě, že podmínky nejsou, varianta zaměstnání závisí na druhu postižení, myslím, že mohou hledat běžným způsobem - zašlou CV a motivační dopis na vypsanou pozici a doplní pravdu o tom, že jsou OZP. Některé firmy nyní "nově" rády přijmou osobu s OZP. Ovšem osoba by měla přesněji specifikovat typ postižení. Je rozdíl mezi smyslovým nebo tělesným, takže by to mohlo ovlivnit výběr do dalšího kola výběrového řízení, myslím, že přímo na úřadě práce, jen asi musí mít stanoveny nějaké speciální požadavky a kritéria, Na portálu helpnet nebo pomocí agentur pro postižené, na pracovním úřadě, v dnešní době by měli být handicapovaní na některá místa i upřednostňováni, pomocí webových stránek, přátel, lidí se stejným postižením, nadace, nejspíše přes agenturu, která se tím zabývá, Nevím přesně jak se zařízení jmenují, ale myslím, že nějakým způsobem pomáhají v centrech ve kterých se osoby se zdravotním postižením setkávají, Podle mě by šanci handicapovaní měli dostat všude (pokud by práci zvládali vzhledem k jejich postižení proč ne), pomocí agentur, sociálních spolků, charity, pomocí občanského sdružení např. Fokus, práci mohou hledat především na různých internetových portálech a pomáhat jim při tom mohou různé organizace, které se specializují na pomoc handicapovaným, přes neziskové organizace, přes agentury, které se na pozic pro ně specializují nebo jen přes známé, speciální instituce, spolky, úřady práce - ale vždy obtížně, tuším, že existují různá výrobní družstva a diakonie, které pomáhají hledat práci nebo přímo zaměstnávají. Střední a velké 51

52 firmy mají ze zákona povinnost zaměstnávat osoby s postižením. Při hledání práce záleží na typu znevýhodnění daného člověka. Pokud se jedná o jednoduchou manuální práci, může ji vykonávat jak zdravý člověk, tak člověk, který má zdravotní postižení, většina je odkázána na pomoc druhých, to platí i při hledání práce, v dnešní době, kdy nemohou najít práci ani nehandicapovaní, tak je jistě pro handicapované situace ještě mnohem těžší. Ale práci jistě hledají jako ostatní přes internet, úřad práce a jiné, v malých firmách, knihovnách, v seznamu firem zaměstnávajících osoby zdravotně postižené, ve firmách nebo pracovních místech pro ně určených, jimiž jsou chráněné dílny pro ně, firmy za ně dostávají dotace od Evropské Unie, způsob: úřad práce, internet, kde: - psychicky handicapovaní: jednodušší manuální odvětví, například úklidové práce apod., fyzicky handicapovaní: pohybově nenáročné odvětví, programátoři, call-centra apod. Jako příklady jsem vybrala různorodé odpovědi, abych dokázala, že co člověk, to rozdílný názor, ale musím přiznat, že nejvíce se respondenti shodovali v tom, že lidé se zdravotním postižením hledají práci na internetových serverech a na úřadech práce. Některé odpovědi byly velmi stručné, jinde se respondenti rozepsali a jejich odpovědi pro mě byly použitelnější a zajímavější. Na otázku Jaká je podle Vás typická profese pro vozíčkáře?, lidé pro vozíčkáře zmínili tyto profese: ruční práce, IT technik, pracovník v call centru, montážník, dělník drobných dílů, domácí práce (např. navlékání korálků), IT programátor, práce s PC (např. programování, obsluha kamerového systému města), mobilní operátor, herec, pracovník přepážky na poště nebo jiné sedavé zaměstnání, práce v různých neziskových organizacích, doktor, umělecký směr, spisovatel/ka, manuální činnost, cokoliv bez náročnosti pohybu se někam přesouvat, nějaká komunikační, převážně za stolem, učitel, šití, správa databáze, vrátný, záleží, jestli má ochrnutou i horní polovinu těla, nejlépe asi kancelářská práce (telefonování aj.), dětský lékař, prodavač\ka, úřednická profese, např. účetnictví, sekretářka / asistent, pokladní, práce, při které se sedí, například výběrčí peněz na veřejných záchodcích, myslím, že typická profese pro vozíčkáře není žádná, knihař, masér, rozvoz letáků, zaměstnání u pásové výroby, zaměstnání, při kterém může pracovat doma, pomocné centrum. Nejvíce odpovědí se vztahovalo na administrativní práci, práci s PC, práci v kanceláři a zaměstnání těmto podobná. Vypisovali nejčastěji takové pozice, při kterých handicapovaný může sedět a nemusí nikam přejíždět přes celou pracovní budovu a podobně. Setkala jsem se i s odpověďmi, že lidé nevědí a podle mého názoru ani nechtějí přemýšlet nad tím, jaká pozice je vhodná pro osobu upoutanou na invalidní vozík. 52

53 U otázky, která zjišťovala, jaká je podle široké veřejnosti typická profese pro osobu se sluchovým postižením, jsem se nejčastěji setkala s odpověďmi typu: nevím, netuším, nemám ponětí, neumím odpovědět na tuto otázku. Je tedy zřejmé, že si lidé, kteří takto odpověděli, nedokáží neslyšící osobu představit na žádné pozici. Nedomnívají se, že by danou profesi nezvládli, jde spíše o to, že se nesetkali s neslyšícími na pracovních pozicích a tudíž se jim ani nechtělo přemýšlet a zamyslet se nad tím, jaká pozice pro ně byla vhodná. Nejvíce mě asi překvapila odpověď, kde dotazovaný uvedl profesi televizního hlasatele. Já sama si totiž nedokáži představit neslyšícího, jak uvádí či komentuje televizní vysílání. Nejsem si jistá, zda odpovídající neměl na mysli televizního hlasatele pro neslyšící, ale k této profesi by také potřeboval sluch, aby mohl překládat a pomocí znakové řeči tlumočit, co zdravý moderátor říká. Jelikož byl dotazník anonymní, tak se dotyčného nemohu zeptat, jak svou odpověď myslel. Ostatní respondenti vypsali následující profese: administrativní pracovník, kuchař, IT technik, profese, kde její náplní jsou pouze písemné úkoly, vyřizování korespondence, jakákoliv profese, kde nebude potřebovat sluch, drobná řemeslná výroba (umělecký kovář, truhlář), ekonom, masér, cukrář (neslyšící jsou velmi zdatné osoby), ruční práce, může pracovat kdekoliv, kde nepřijde do přímého kontaktu s klientem, práce ve skladu, práce u PC nebo za malířským plátnem, uplatnění v textilním průmyslu, práce s dětmi a rodinami, které mají sluchové postižení, řemeslné práce rukodělné, například výroba šperků, oděvů, šití, profesi nevyžadující reakci na zvukové podněty, překladatel cizích jazyků, učitel, grafik, překladatel pro neslyšící v televizi, výroba dortů, práce s dětmi s podobným postižením, úklid prostor - školy, fabriky apod., výroba keramiky, lepení obálek, práce na internetu, psaní dokumentů, úředník, pekařství, myslím si, že sluchově postižení mohou dělat, co je baví, nemusí se škatulkovat, práce překladatele dokumentů, textu (v případě, když zná jiné jazyky), řidiči, učitel znakového jazyka, popřípadě učitel na škole pro neslyšící, mytí nádobí v hotelu, restauraci, manuální práce nevyžadují komunikaci s lidmi - práce na lince, skladník, všechny vyjma zaměstnání, kde je nutné telefonování, to nevím, ale znám paní se sluchovým postižením, která normálně pracuje jako kadeřnice, knihovník, zahradník, učitel znakové řeči. U otázky Myslíte si, že v České republice je dostatek vzdělávacích zařízení pro osoby se zdravotním postižením? se respondenti museli rozhodovat mezi odpověďmi ano, ne, nevím (viz graf č. 4). Pouze 11 odpovídajících si myslí, že v České republice je dostatek vzdělávacích zařízení, 53 si myslí, že u nás nemáme dostatek zařízení, která vzdělávají osoby se zdravotním postižením. Zbylých 66 respondentů asi 53

54 nejspíše o žádných zařízeních neslyšeli, jelikož odpověděli, že si nejsou jisti o počtu vzdělávacích zařízení v České republice. Graf č. 4: "Myslíte si, že je v ČR dostatek vzdělávacích zařízení pro osoby se zdravotním postižením?" 11; 8% 66; 51% 53; 41% ano ne nevím Zdroj: vlastní zpracování Velký počet respondentů, přesněji 114 osoby nezná v České republice žádnou agenturu, která zaměstnává osoby se zdravotní postižením, zbylých 16 odpovídajících znají agentury, které zaměstnávají v České republice handicapované osoby. Konkrétní příklady měli uvést v následující otázce. V další otázce tedy respondenti, kteří v předchozí otázce vybrali odpověď, že znají agenturu zaměstnávající handicapované, uvedli konkrétní příklady agentur, které zaměstnávají osoby se zdravotním postižením: Magistrát města Mladá Boleslav, Amulet logistic, viz portál Ministerstva práce a sociálních věcí, Focus, Agentura Bezbatour, Centrum paraple, APPN- Agentura profesního poradenství pro neslyšící, Tyflo centrum, NFOZP, výrobní družstva Artep, Dita. Předposlední otázka se týkala informací ohledně obav zapojování osob se zdravotním postižením do pracovního procesu firmami. Výrok zněl takto: Podniky se obávají do pracovního procesu zapojovat postižené osoby. Respondenti měli vybrat z odpovědí: souhlasím, spíše souhlasím, nevím, spíše nesouhlasím, nesouhlasím. Počet 65 osob spíše souhlasil s výše zmíněným výrokem, naopak spíše nesouhlasilo s výrokem 14 osob, jak můžeme vidět na grafu č. 5. S výrokem naprosto souhlasilo 27 osob a nesouhlasily 2 osoby. Zbylých 22 osob nevědělo, zda s výrokem souhlasit či nesouhlasit, tyto osoby vybraly možnost nevím. 54

55 Graf č.5: "Podniky se obávají do pracovního procesu zapojovat osoby se zdravotním postižením" 14; 11% 2; 1% 22; 17% 27; 21% 65; 50% souhlasím spíše souhlasím nevím spíše nesouhlasím nesouhlasím Zdroj: vlastní zpracování Poslední otázkou z dotazníku jsem se chtěla dozvědět, zda by dotazovaní byli ochotni pomoci svému zdravotně postiženému kamarádovi při hledání zaměstnání, například sestavit a rozeslat životopis. Největší část, přesně 121 respondentů odpovědělo, že by byli ochotni pomoci svému handicapovanému kamarádovi. 7 odpovídajících vybralo odpověď nevím. Našly se ale i 2 osoby, které vybraly odpověď, že by svému kamarádovi nepomohly. Nedokáži říci, proč si zvolily právě tuto odpověď. Myslím si, že je to z obavy, že by mu špatně poradil a osoba se zdravotním postižením by práci nenašla a dotyčný by se obviňoval z toho, že nebyl dostatečně nápomocný svému handicapovanému kamarádovi. 7.2 Dotazník pro osoby na invalidním vozíku Otázky v dotazníku, který byl určen pro osoby na invalidním vozíku, byly uzavřené. Respondenti vybírali z možností, které jim byly nabídnuty. U některých otázek jim bylo umožněno, aby napsali svou vlastní odpověď. Celkem mi anonymní dotazník vyplnilo 18 osob upoutaných na invalidní vozík. Jedná se o osoby, které nejsou nikterak mentálně postižené, mají pouze ochrnutou dolní polovinu svého těla. Odpovídalo 12 mužů a 6 žen. Respondenti se zařadili do 3 věkových kategorií z celkových 5 možností (viz graf č. 6). 8 z nich vybralo věkovou kategorii let, 6 lidí bylo ve věku let a zbylí 4 odpovídající se zařadili do skupiny let. Všichni respondenti tedy byli ve věku, kdy mají zkušenost s hledáním pracovního místa. 55

56 Graf č. 6: "Váš věk" 8; 45% 4; 22% 6; 33% Do a více Zdroj: vlastní zpracování Zajímalo mě také, zda handicap dotazovaných je vrozený či ne. U 10 lidí handicap vrozený není, což podle mého názoru znamená, že jsou na invalidním vozíku upoutáni v důsledku například dopravní nehody. Jsou to pouze mé odhady, jelikož jsem se na otázku, jak k jejich zdravotnímu postižení přišli, nechtěla ptát. Znám lidi, kteří se o svém handicapu nechtějí bavit. Mohl to pro ně být nepříjemný zvrat v životě a nechtějí se s tím svěřovat jiným osobám. 8 lidí je svým handicapem postiženo již od narození. Byla Vám v době Vašeho studia poskytnuta speciální péče?, na tuto otázku zněly odpovědi 50 na 50. Devíti odpovídajícím byla speciální péče poskytnuta, svou odpověď upřesňovali v následující otázce. Zbylým devíti osobám žádná speciální péče poskytnuta nebyla, na další otázku nemuseli odpovídat. Speciální péče byla poskytnuta 9 osobám na invalidním vozíku, jak jsem již zmínila v odstavci výše. V otázce, ve které konkretizovali speciální péči, mohli respondenti zvolit více z nabízených odpovědí nebo dopsat nějakou vlastní, museli vybrat alespoň 1 odpověď. Možnosti měli následující: specialista/asistent, speciální pomůcky, bezbariérový přístup (výtah apod.), speciální učebnice, speciálně rozvržená výuka, jiné uveďte. V době studia byl v 7 případech osobám na invalidním vozíku poskytnut bezbariérový přístup. Dále v 6 případech jim byly poskytnuty speciální pomůcky pro výuku. Ve 4 případech měli vozíčkáři přiřazeného kompetentního specialistu či asistenta. Speciálně rozvrženou výuku měli 3 respondenti. Jeden respondent dokonce napsal svoji vlastní odpověď, že navštěvoval ústavní školu. Žádný z dotazovaných nepoužíval speciální 56

57 učebnice. Podle mého názoru je to převážně tím, že osoby nejsou mentálně postižené, tudíž umí číst, psát, počítat jako zdraví lidé a tudíž ani nepotřebují speciální učebnice. 15 respondentů již v minulosti pracovalo (viz graf č. 7). Tyto osoby poté nemuseli odpovídat na otázku č. 18 a 19. Zbylí tři respondenti ještě nepracovali, tudíž nemuseli odpovídat na otázku č. 7 až otázku č. 17. Graf č. 7: "Měl/a jste v minulosti již nějaké zaměstnání?" 3; 17% Ano Ne 15; 83% Zdroj: vlastní zpracování Následující otázky nebyly povinné, vyplňovaly je pouze osoby, které již v minulosti pracovaly. V otázce číslo 7 jsem zjišťovala, v jakém oboru dotyční pracovali. Měli na výběr z možností nebo mohli napsat svou vlastní odpověď. Nejvíce respondentů, celkem 6 vyplnilo, že pracovali v oboru administrativa to je nejen podle mého názoru jedna z typických profesí pro osoby na invalidním vozíku. Jedna osoba v minulosti pracovala v technickém oboru, byla to jedna z možných odpovědí u této otázky. Na výběr měli odpovídající i možnost marketing, tuto odpověď vybrala jedna osoba. Další odpovídající si vybral možnost služby, v minulosti tedy pracoval v tomto oboru. Zbylé osoby (6) uvedly svou vlastní odpověď: v dole jako mechanik, ruční práce, prodavačka, analytik pozorovatel, dnes pracuji jako Koordinátor sociálních služeb, odbor sociálních věcí u Městského úřadu, peněžnictví. Na těchto odpovědích je znatelné, že člověk s tělesným postižením upoutaný na vozík může pracovat téměř kdekoliv, kde ke své práci nepotřebuje dolní končetiny. Zajímaly mě i informace, jakým způsobem dotyční práci hledali. Zda sami, nebo prostřednictvím internetu, pomocí úřadu práce, s pomocí kamaráda přes pracovní agenturu či jiným způsobem. Největší část, přesně 11 osob, hledala práci sama (viz graf č. 8). Další dvě osoby své zaměstnání našly na internetu a zbylí 2 si práci našli s pomocí 57

58 kamaráda. Což je podle mého názoru v dnešní době nejběžnější způsob, jak si najít zaměstnání. Například náš kamarád pracuje ve firmě, kde bychom chtěli i my pracovat, doporučí nás majiteli. Ten, spíše personální pracovník si nás pozve na pohovor a na základě něj a doporučení od kamaráda je pravděpodobné, že budeme do firmy přijati. Tento způsob se praktikuje běžně u zdravých lidí, nevidím tedy důvod, proč by se nemohl praktikovat i u osob se zdravotním postižením. Graf č.8:"jakým způsobem jste práci hledal/a?" Sám/sama 2; 14% 2; 13% 11; 73% Personální agentura S pomocí kamaráda Na internetu Jinak Úřad práce Zdroj: vlastní zpracování Méně než měsíc práci hledali 3 respondenti, je to velmi nízký počet, ale i takto malý počet dokazuje, že najít si práci rychle není až tak obtížné, ale musí se člověk snažit proto udělat více než jen sedět doma a čekat, zda se vhodné zaměstnání naskytne. V rozmezí od 1 měsíce do 6 měsíců se podařilo práci najít celkem osmi respondentům. Podle mého názoru je někdy problém i pro zdravého člověka, aby si našel práci do půl roku, proto mě překvapilo, že velká část osob s tělesným postižením si zaměstnání našla v tak krátkém období. V období od 6 měsíců do jednoho roku práci sehnali další tři respondenti. Pouze jednomu odpovídajícímu trvalo najít si vhodnou práci déle než 1 rok. Dostatečné informace o pracovním výkonu byly poskytnuty celkem 13 osobám. Je tedy vidět, že zaměstnavatel byl schopen a zároveň ochoten svému budoucímu zaměstnanci vysvětlit a popsat práci, kterou bude vykonávat. Chtěl si ho takzvaně udržet. 2 osobám žádné informace poskytnuty nebyly. Tito respondenti nemuseli odpovídat na další otázku. Nedovedu si představit, jak mohly být tyto osoby zapojeny do pracovního procesu, když nevěděly žádné informace o pracovním výkonu, který budou vykonávat. 58

59 Pouze třinácti osob, které vyplňovaly dotazník, se týkala otázka číslo 11. Tato otázka byla zaměřená na zjištění, kdo dotyčným poskytl informace o pracovním výkonu. Vozíčkáři měli na výběr z několika možností: speciální asistent, zaměstnavatel, personalista jiná osoba. V jednom případě zaměstnanci informace o pracovním výkonu poskytl speciální asistent. Další z pracujících napsal svou vlastní odpověď, že mu informace o pracovním výkonu poskytly tajemnice MČ spolu s kolegyní z kanceláře. Zbylému počtu, celkem 11 zaměstnancům, poskytl informace o jejich zaměstnání přímo zaměstnavatel. Graf č. 9: "Zvládal/a jste práci sám/sama nebo s pomocí asistenta?" 1; 7% Sám/sama S asistentem 14; 93% Zdroj: vlastní zpracování Zvládal/a jste práci sám/sama nebo s pomocí asistenta?, takto zněla další otázka. Na ni jeden člověk odpověděl, že práci zvládal pouze s pomocí asistenta. Byl to jediný případ, kdy zaměstnanec potřeboval asistenta k výkonu své práce. Ostatní pracovníci své úkoly zvládali sami bez cizí pomoci, viz graf č. 9. Na otázku, zda dotazovaným vycházeli vstříc v jejich zaměstnání, respondenti nemuseli odpovídat, jelikož to byla nepovinná otázka. Vybrat si mohli odpověď ano či ne. Pokud zvolili odpověď ne, nemuseli odpovídat na další otázku, ve které upřesňovali, jak jim v práci vycházeli vstříc. Tuto možnost vybral pouze jeden člověk, myslím si, že to byl jeden z těch, kteří zaškrtli možnost, že jim nebyly poskytnuty dostatečné informace o pracovním výkonu. Ostatní pracující vybrali možnost ano. Celkem tuto odpověď vybralo 14 osob. V následující otázce, zaměřené na konkrétní příklady toho, jak vycházeli vstříc v zaměstnání, měli respondenti opět na výběr z několika možností. Maximálně mohli vybrat 59

60 3 odpovědi, minimálně však alespoň jednu odpověď zaškrtnout museli. Osoby měly dále možnost, aby napsaly svou vlastní odpověď. Tuto možnost ale žádný z vozíčkářů nevyužil, vybírali pouze z odpovědí, které byly k dispozici. Osmkrát vybrali dotyční odpověď, že jim bylo přizpůsobeno pracovní prostředí. Představím si pod tím, že jim byl například umožněn bezbariérový přístup. Možnost přizpůsobení pracovní doby byla vybrána celkem sedmkrát. Speciální pracovní pomůcky byly poskytnuty jedné osobě. Speciální asistent/poradce byl přiřazen také jedné osobě. Domnívám se, že to byla osoba, která v otázce číslo 12 napsala, že práci zvládala s pomocí asistenta. Graf č. 10: "Byl/a jste spokojen/a s finančním ohodnocením?" 4; 27% 11; 73% Ano Ne Zdroj: vlastní zpracování Se svým finančním ohodnocením za provedenou práci bylo spokojeno 11 lidí. Naopak nespokojeny s platovými podmínkami byly 4 osoby (viz graf č. 10). Jak vysoký byl jejich plat a jak vysoký by si ho představovali, jsem se nechtěla ptát. Myslím si, že je to velmi osobní záležitost a mnoho lidí o této problematice nechce mluvit. Obávám se faktu, pokud bych se zeptala na přesnou částku jejich platu, neobstála bych. Domnívám se, že by mi na tuto otázku opravdu žádný z respondentů neodpověděl. Ve stejném zaměstnání zůstali a stále pracují dva respondenti. Jich se netýkala následující otázka, nemuseli na ni tedy odpovídat. Dalších 12 již nepracuje na stejné pozici. Odpovídali na další otázku, pomocí které jsem se chtěla dozvědět, proč nepracují na stejné pozici. Bohužel mi všichni na tu otázku neodpověděli, pouze 10 osob, kdy v 5 případech daly dotyčné osoby samy výpověď a v dalších 5 případech výpověď od svého zaměstnavatele dostaly. Následující dvě otázky byly určené pro osoby, které ještě nepracovaly nebo už mají zkušenost se zaměstnáním v nějaké firmě, ale z nějakého důvodu odešly nebo dostaly výpověď. Tudíž si budou v budoucnu hledat nové zaměstnání. Ptala jsem se, kde budou 60

61 hledat své zaměstnání. Na výběr měli respondenti z následujících možností: na internetu, pomocí úřadu práce, přes známé, jiným způsobem. 4 dotazovaní se pokusí po nové práci poohlížet na internetu. Další dva se pokusí práci hledat přes známé. Jeden člověk napsal svou vlastní odpověď, která zněla následovně: těžko říct, zatím jsem nad tím nepřemýšlel. Poslední otázkou jsem se chtěla dozvědět, v jakém oboru budou vozíčkáři hledat práci. Tři z dotazovaných si budou práci hledat v oboru administrativa. Jedna osoba se zaměří na technický obor. Další potenciální pracovník by chtěl pracovat v oblasti kultury nebo umění. Jedna osoba by chtěla pracovat v ekonomickém oboru. 7.3 Dotazník pro osoby se sluchovým postižením Dotazník obsahoval pouze uzavřené otázky, kde respondenti vybírali z možností. Chtěla jsem do dotazníku zařadit i otevřené otázky, ale kamarádka, která pracuje jako tlumočnice pro neslyšící, mi poradila, abych zvolila spíše uzavřené otázky. Jelikož neslyšící spíše vybírají z možností, než aby museli psát své vlastní odpovědi. Vyplněných dotazníků se mi vrátilo celkem 8. Vyplnili ho 4 muži a 4 ženy. I když jsem dotazníky rozeslala více lidem, pouze 8 neslyšících bylo ochotno ho vyplnit. Je to nejmenší počet respondentů ze všech oslovených skupin, ale i z malého počtu vyplněných dotazníků lze vyvodit nějaký závěr. Ve věku let byli 4 respondenti. Do věkové skupiny let se zařadili 3 odpovídající a zbývající respondent vybral z možností věkovou kategorii let viz graf č. 11. Graf č. 11: "Váš věk" 4; 50% 1; 13% 3; 37% let let let Zdroj: vlastní zpracování 61

62 U 6 osob je jejich handicap vrozený. Zbylí 2 ke svému handicapu přišli během svého života. Jak jsem jim to přihodilo, jsem nezjistila. Myslím si, že je to velmi citlivá záležitost a ne každý je schopen se svěřovat. Proto jsem dále nezjišťovala, z jakého důvodu dotyční ztratili svůj sluch. Velké části, celkem 6 osobám byla během jejich studia poskytnuta speciální péče. V následující otázce upřesňovali poskytnutou péči. 2 osobám speciální péče během jejich studia poskytnuta nebyla, neodpovídali na následující otázku. Domnívám se, že tuto odpověď vybrali respondenti, kteří v předešlé otázce vybrali možnost, že jejich handicap není vrozený. Při konkretizaci speciální péče měli neslyšící k dispozici několik možností. Museli vybrat minimálně jednu odpověď. Na výběr měli z těchto možností: tlumočník, zapisovatel, přepis, individuální výuka, jiné uveďte. Šesti odpovídajícím byl přiřazen tlumočník. Čtyři z nich dále měli k dispozici zapisovatele a dva z nich vybrali navíc možnost přepis. Podle mého názoru každému z odpovídajících osob byla přiřazena dostatečná péče. Bylo o ně více pečováno a postaráno než o osoby na invalidním vozíku, které také odpovídali na stejné otázky jako osoby se sluchovým postižením. V minulosti již pracovalo 7 osob. Pouze 1 osoba nepracovala, tudíž nemusela odpovídat na otázky číslo 7 až 17. Této osoby se poté týkaly otázky číslo 18 a 19. V jakém oboru jste pracoval/a?, na tuto otázku tedy odpovídalo pouze 7 respondentů. Na výběr měli z několika možností. V oboru administrativy pracovaly 3 osoby, dále dvě osoby pracovaly v oboru školství. Jedna osoba pracovala ve zdravotnictví a poslední z dotazovaných pracoval v technickém oboru. Dále mě zajímalo, jakým způsobem dotyční hledali svá zaměstnání. Čtyři lidé hledali práci sami bez jakékoliv pomoci. Pod tím si můžeme představit, že chodili do různých firem, u kterých chtěli pracovat. Přinesli jim svůj životopis a osobně žádali o místo. Další hledal své zaměstnání na internetových serverech. Jednomu neslyšícímu pomáhal s hledáním zaměstnání úřad práce. Setkala jsem se také s vlastní odpovědí respondenta, jeho odpověď zněla: z praxe. Je tedy zřejmé, že již během studia na škole osoba navštěvovala nějakou firmu v rámci praxe, ve firmě s ní byl majitel spokojen a dotyčná osoba byla také spokojena. Myslím si, že je sen každého studenta, aby si během svého studia našel práci, do které by docházel brigádně a později by do stejného zaměstnání nastoupil na plný úvazek. Každému z dotazovaných trvalo najít si práci celkem krátkou dobu. Méně než měsíc práci hledali 3 neslyšící. V rozmezí od jednoho měsíce do půl roku hledali 62

63 zaměstnání 4 osoby se sluchovým postižením. Je tedy vidět, že i lidé se sluchovým postižením si mohou najít práci velmi rychle. Domnívám se, že si práci dokáži nalézt rychleji než zdraví lidé. Z vlastní zkušenosti mé kamarádky vím, že najít si zaměstnání, není lehká záležitost. Dotyčná netrpí žádným handicapem je naprosto zdravá a najít práci jí trvalo necelých 8 měsíců. Proto jsem byla velmi překvapená odpověďmi, které vybrali osoby se sluchovým postižením. Zajímalo mě, stejně jako u osob, které jsou upoutané na invalidní vozík, zda byly neslyšícím poskytnuty dostatečné informace o pracovním výkonu. Ze 7 pracujících odpovídalo pouze 6 osob. Tato otázka byla nepovinná, tudíž nemuseli všichni odpovídat. Je tedy zřejmé, že jeden člověk na tuto otázku nechtěl odpovídat nebo je možné, že nevěděl, jak na tuto otázku odpovědět. Ze zbylých 6 osob, které ochotně vyplnily tuto otázku, pěti osobám byly poskytnuty dostatečné informace o pracovním výkonu. Pouze jeden dotazovaný neobdržel dostatečné informace o pracovním výkonu (viz graf č. 12). Ti, kterým nebyly poskytnuty informace, nemuseli odpovídat na další otázku. Graf č. 12: Byly Vám poskytnuty dostatečné informace o pracovním výkonu? 1; 17% Ano Ne 5; 83% Zdroj: vlastní zpracování Zaměstnavatel poskytl informace o pracovním výkonu čtyřem dotazovaným. Další respondent obdržel informace o svém pracovním výkonu od personalisty. V této otázce mohli neslyšící vybírat z možností. Nikdo nevybral možnost, že jim informace poskytl tlumočník nebo speciální asistent. Podle mého názoru osobám, kterým informace poskytnul zaměstnavatel nebo personalista, byly informace předány v písemné formě nebo je možné, že zmiňované osoby ovládají znakovou řeč, tudíž informace neslyšícím přetlumočili sami. Jsou to pouze mé domněnky, jelikož jsem se přímo neptala, jakým způsobem jim byly informace předány. 63

64 Všichni pracující se sluchovým postižením zvládali práci sami bez jakékoliv cizí pomoci. Na výběr měli i z následujících odpovědí: s asistentem, s tlumočníkem. Podle těchto odpovědí je tedy vidět, že neslyšící osoby jsou velmi přizpůsobivé a hlavně dokáží pracovat samostatně. Myslím si, že záleží převážně na tom, jakou práci přesně vykonávali. Pokud například v administrativě, kterou vybralo několik odpovídajících, vyřizovali pouze poštu, kterou obdrželi em, je pravda, že na tento druh práce nikdo nepotřebuje asistenta nebo tlumočníka. V další otázce jsem se chtěla dozvědět, zda vycházeli neslyšícím v jejich zaměstnání vstříc. V pěti případech tomu tak bylo, pouze jednomu dotazovanému vstříc nevycházeli (viz graf č. 13). Dotyčný nemusel odpovídat na následující otázku, ve které měli ostatní konkretizovat, jak jim zaměstnavatel vycházel vstříc. Graf č. 13: "Vycházeli Vám v zaměstnání vstříc?" 1; 17% 5; 83% Ano Ne Zdroj: vlastní zpracování Při určování konkrétních případů mohly osoby se sluchovým postižením zaškrtnout maximálně tři odpovědi a vybírat mohli z těchto možností: přizpůsobení pracovní doby, přizpůsobení pracovního prostředí, speciální poradce/tlumočník, speciální pracovní pomůcky, vytvoření chráněné dílny, jiné uveďte. Dvěma zaměstnancům bylo přizpůsobeno pracovní prostředí. Jednomu byla přizpůsobena pracovní doba a jedné osobě byl přiřazen speciální poradce/tlumočník. Zbylé osoby se nevyjádřily. Myslím si, že je to tím, jelikož otázka byla nepovinná. Tudíž nebylo jejich povinností, aby mi na ni odpověděli, proto jsem dosáhla pouze čtyř odpovědí. Se svým finančním ohodnocením byly spokojené 4 osoby, naopak nespokojené byly dvě osoby. Stejně jako tomu bylo u osob s tělesným postižením, konkrétně 64

65 s postižením dolních končetin, neptala jsem se na konkrétní platové podmínky. Myslím si, že je to velmi osobní záležitost a dovolím si říci, že by mi na ni nikdo neodpověděl. Proto jsem ji do dotazníkového šetření nezařazovala. Ve stejné firmě jsou stále zaměstnané pouze 4 osoby, které vyplňovaly dotazník. Tyto osoby nemusely odpovídat na další otázku, která se jich, v tomto případě, již netýkala. Dále mi na tuto otázku odpověděli 2 lidé. Ti již nejsou zaměstnáni ve stejné firmě (viz graf č. 14). Graf č. 14: "Jste stále zaměstnán/a ve stejné firmě?" 2; 33% 4; 67% Ano Ne Zdroj: vlastní zpracování Osob, které již nejsou zaměstnané ve stejné firmě, se týkala otázka: Proč jste odešel/odešla ze zaměstnání?. I když v předešlé otázce odpověděli pouze dva lidé, že již nepracují ve stejném zaměstnání, v této otázce mi odpověděli tři dotyční, že dali výpověď. Tyto odpovědi dokazují, že neslyšící jsou velmi zdatní a pracovití. Nedostali výpověď od zaměstnavatele, ale sami výpověď podali, což je důkazem toho, že zaměstnavatel byl s nimi spokojený. Je tedy zřejmé, že dotyčné osoby jejich práce již nenaplňovala a chtěli vyzkoušet své znalosti na jiném pracovním místě nebo v úplně jiném oboru. Poslední dvě otázky byly směřované především na osoby, které ještě nepracovali. V případě vyplňování dotazníku by na tyto otázky měla logicky odpovídat pouze jedna osoba, která ještě nemá zkušenosti s prací. Ovšem na otázku, kde budou neslyšící hledat práci, mi odpovědělo celkem 5 osob. Je tedy zřejmé, že i osoby, které jsou někde zaměstnané a mají zkušenost s pracováním ve firmě, si budou hledat své další zaměstnání. Je možné, že v současném zaměstnání již nejsou spokojení. Dva lidé budou svou práci hledat na internetu, jeden se obrátí na úřad práce, další bude spoléhat na své známé 65