METODIKA ZPRACOVÁNÍ PLÁNŮ TRANSFORMACE POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍ V OBLASTI PÉČE O OHROŽENÉ DĚTI

Transkript

1 METODIKA ZPRACOVÁNÍ PLÁNŮ TRANSFORMACE POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍ V OBLASTI PÉČE O OHROŽENÉ DĚTI MANUÁL PRO ŽADATELE O GRANT NA INDIVIDUÁLNÍ PROJEKTY V RÁMCI PROGRAMU FONDŮ EHP CZ04 OHROŽENÉ DĚTI A MLÁDEŽ 2014

2 Obsah 1. Úvod Účel a cíl metodiky Základní východiska pro zpracování plánu transformace Východiska reformy systému péče o ohrožené děti Aktuální legislativní úpravy a jejich zohlednění v procesu transformace Nový občanský zákoník a související právní normy Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí Zákon o zdravotních službách Novela zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních Vývoj počtu dětí v institucionální péči v České republice Nejvýznamnější rizika systémového charakteru Diskontinuita rozhodování na úrovni zřizovatele Roztříštěnost systému řízení a metodického vedení Přípravná fáze (výběr zařízení, ustavení týmů) Zpracování věcného záměru transformace Kritéria výběru zařízení pro zařazení do procesu transformace Ustavení projektového týmu Řídící tým Pracovní týmy Expertní spolupráce Monitorovací skupina Analytická fáze Analýza potřeb klientů Analýza pobytové péče Srovnávací analýza Návrhová část plánu transformace I (definice sítě služeb a způsob transformace pobytových zařízen) Zaměření zřizovaných organizací a jejich pozice v síti služeb

3 5.2. Typ zařízení a společné znaky (zásady) všech typů zařízení Základní zásady činnosti transformovaných služeb Typ I: Terénní služba s ambulantní a pobytovou složkou Typ II: Odborné (specializované) centrum Typ III: Nízkokapacitní pobytová služba pro děti Typ IV: Pobytová služba pro celé rodiny Právní a věcné aspekty činnosti jednotlivých typů služeb Oprávnění a podmínky činnosti poskytovatele sociální služby Oprávnění a podmínky činnosti osoby pověřené k výkonu sociálněprávní ochrany Oprávnění a podmínky činnosti poskytovatele zdravotní služby Oprávnění a podmínky činnosti školského zařízení Financování činnosti poskytovatele sociálních služeb Financování činnosti osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany Financování činnosti poskytovatele zdravotních služeb Financování činnosti školských zařízení Zákonné požadavky na personální obsazení a odbornou způsobilost Kapacita služby Požadavky na infrastrukturu, materiální a technické vybavení Standardy kvality Doporučení vhodné právní formy pro jednotlivé typy služeb Návrhová část plánu transformace II - dílčí plány transformace zařízení Zaměření služby, zásady činnosti a kapacita Změna personální struktury služby Nastavení procesů v rámci zařízení Materiální a technické vybavení Oblast financování v plánu transformace zařízení Výstup plánu transformace zařízení: soubor opatření a harmonogram Návrhová část plánu transformace III - náklady transformace Využití finančních zdrojů poskytovaných z rozpočtu zřizovatele

4 7.2. Náklady transformace Návrhová část plánu transformace IV - přechod od plánování k realizační fázi Další oblasti řešené plánem transformace Komunikace Komunikace se zaměstnanci zařízení Komunikace s klienty, veřejností a marketing služeb Řízení rizik Horizontální kritéria Zahraniční spolupráce Výstup plánu transformace (soubor opatření a harmonogram procesu transformace) Monitoring procesu transformace Procesní schéma aktivit Seznam zkratek Vybraná literatura a odkazy

5 1. Úvod 1.1. Účel a cíl metodiky Metodika zpracování plánu transformace pobytových zařízení v oblasti péče o ohrožené děti (dále jen metodika ) je určena územním samosprávným celkům, které plní zřizovatelskou funkci k pobytovým zařízením pro děti ve školské, zdravotnické a sociální oblasti, tedy krajům a vybraným statutárním městům 1. Další cílovou skupinou jsou kraji či statutárními městy zřizované nebo založené organizace (dále jen zřizované organizace ). Metodika poskytuje informace pro účely: Zpracování žádosti o grant na individuální projekt v rámci programu Fondů EHP CZ04 Ohrožené děti a mládež (dále jen žádost o grant ) po obsahové stránce 2. Přípravu podkladů pro rozhodování zastupitelstva a rady příslušného územního samosprávného celku v rámci procesu transformace pobytových zařízení v oblasti péče o ohrožené děti. Zpracování komplexního plánu transformace institucionální péče o ohrožené děti a mládež (dále jen plán transformace ) předpokládajícího, že služby pobytových zařízení se stanou součástí integrované a multidisciplinární sítě terénních a ambulantních a pobytových služeb pro děti a jejich rodiny. Udržitelnosti projektu, resp. následné realizace tohoto plánu. Z Fondů EHP je podpořeno vytvoření plánu transformace. Co se týče realizační fáze, zaměřuje se metodika především na využitelné zdroje (lidské, materiální, 1 Hlavní město Praha, statutární města: Brno, Liberec, Ostrava a Plzeň. 2 Formální náležitosti, formuláře žádosti a přílohy budou předmětem vyhlášení výzvy, dostupné na (navštíveno dne 2. dubna 2014), nebo jsou obsaženy v Příručce pro příjemce grantu z programu CZ02, CZ04 atd., verze platná od 13. března 2014 (dále jen Příručka pro příjemce ), která je k dispozici na (navštíveno dne 2. dubna 2014). 4

6 finanční) a informace o možných formách finanční podpory realizační fáze (dostupné v době zpracování metodiky). Podmínkou podpory žádosti o grant je: Zahrnout do plánu nejméně tři pobytová zařízení zřizovaná žadatelem, nebo všechna pobytová zařízení, pokud zřizovatel zřizuje pouze jedno nebo dvě pobytová zařízení pro děti. Koncipovat plán transformace tak, aby při jeho následné realizaci došlo k výraznému snížení pobytové kapacity (počtu lůžek) zřizovaných organizací zapojených do procesu transformace, a to minimálně o 50 % v první fázi, tj. po dobu následné realizace podpořeného transformačního plánu. Součástí plánu by však měl být i výhled dalšího omezování pobytové kapacity, resp. definice účelu využití zbývající lůžkové kapacity. V tomto ohledu je preferováno, aby tato pobytová kapacita sloužila zejména pro zajištění odborné pomoci umožňující souběžný pobyt dítěte s rodiči nebo jinými osobami dítěti blízkými. V kapitole této metodiky jsou uvedeny možné koncepty transformovaných zařízení (služeb). V případě krajů (statutární města s výjimkou Hlavního města Prahy zřizují vždy pouze jedno pobytové zařízení pro děti) je doporučeno zpracovat návrhovou část plánu transformace ve dvou úrovních, a to zřizovatele a příslušných zařízení. Tento přístup neznamená duplicitní pořizování totožných podkladů 3. Zatímco na úrovni zařízení je věnována hlavní pozornost vnitřním procesům v rámci organizace (složení týmu, procesy uvnitř organizace, kvalita služby atd.), na úrovni zřizovatele jde o otázky příslušející zřizovateli nebo společně všem zařízením (právní ukotvení služby, financování, nakládání s majetkem). Jejich součástí je 3 Některé okruhy jsou společné, je však vždy zřetelně rozděleno, co probíhá na úrovni zřizovatele a co na úrovni služby. Jako příklad lze uvést otázku financování. Nastavení finančních toků z rozpočtu kraje, resp. koncept financování celé sítě je v kompetenci zřizovatele. Zajištění efektivního nakládání s těmito prostředky je spojeno s nastavením procesů uvnitř zařízení. Náklady transformačního procesu se vyčíslují jednak na úrovni konkrétního zařízení, ale souhrnně u zřizovatele, který k nákladům jednotlivých zařízení připočte výdaje související s analytickou částí, řízením projektu a monitorovacími mechanismy. 5

7 rovněž rozhodnutí o budoucím zaměření konkrétního zařízení a jeho pozici v krajské síti služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny. V tomto ohledu disponují kraje velmi širokými kompetencemi. Nejde jen o samotnou zřizovatelskou funkci, ale rovněž o odpovědnost za vytváření sítí služeb ve všech klíčových oblastech: Sociální, v níž kraj podobu sítě definuje prostřednictvím střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb 4 a následně ji ovlivňuje především aktivní účastí v řízení o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu poskytovatelům sociálních služeb 5. Kraj (resp. krajský úřad) je zároveň orgánem registrace poskytovatelů sociálních služeb, obdobnou úlohu má i v řízeních o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany pro právnické a fyzické osoby. 6 Zároveň je kraj metodickým orgánem vůči orgánům sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (dále jen OSPOD ), které jsou klíčovým orgánem při volbě opatření na ochranu dětí (k roli OSPOD více v kapitole metodiky). Školské, kde jsou kraje (s výjimkou několika zařízení) dominantním zřizovatelem dětských domovů 7, mohou tedy rozhodovat o počtu zařízení a základních parametrech jejich činnosti (prostřednictvím zřizovací listiny, jejíž součástí je i stanovení hlavní a doplňkové činnosti těchto školských právnických osob). Kraje z vlastních rozpočtových prostředků financují provoz dětských domovů včetně investic (osobní náklady jsou hrazeny ze státního rozpočtu prostřednictvím tzv. normativu) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a násl. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V případě vzniku nových zařízení sociálně-právní ochrany a jejich pracovišť na území kraje (pokud má osoba pověřená k výkonu sociálně-právní ochrany sídlo v jiném kraji a rozhodnutí vydává jiný krajský úřad) se krajský úřad formou závazného stanoviska vyjadřuje k rozhodnutí. Závazné stanovisko je odůvodněno zejména potřebami poskytování sociálně-právní ochrany na území kraje. Hlediska potřebnosti zařízení tedy krajský úřad logicky zohledňuje i v případě, kdy je sám příslušný k rozhodnutí zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen školský zákon ). 6

8 Zdravotnické, kde jsou kraje v pozici nejvýznamnějšího zřizovatele ústavních zařízení pro nejmenší děti (dětských domovů pro děti do 3 let věku) 8. V případě činnosti těchto domovů jsou rozhodujícím finančním zdrojem příspěvky zřizovatele, tedy tzv. vlastní finanční prostředky kraje. Kraje spolupracují se zdravotními pojišťovnami při výběru smluvních poskytovatelů zdravotních služeb. 9 Krajský úřad zároveň rozhoduje o oprávnění poskytovat zdravotní služby ve správním obvodu kraje. 10 V těchto základních třech věcných liniích (gescích) je zpracována i tato metodika. Přestože je zpracování plánu transformace podpořeného z Fondů EHP zaměřeno primárně na cílovou skupinu dětí do 3 let věku, tedy na pobytová zařízení ve zdravotnické oblasti, není vyloučeno (a z mnoha ohledů je to i doporučeno), aby se součástí procesu stala i ústavní zařízení pro starší děti (dětské domovy ve školské oblasti). Proces deinstitucionalizace má úzkou vazbu i na oblast sociální. Podmínky terénní práce s rodinami a dětmi upravuje především sociální legislativa, stejně jako úpravu činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí na všech úrovních. Transformace pobytových zařízení v sociální oblasti je předmětem jiné formy podpory 11, a nemůže být proto souběžně financována prostřednictvím Fondů EHP. Jde však o procesy úzce související a v základních východiscích a cílech shodné. Předchozí výčet poukazuje na největší hendikep současného systému ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti v České republice, kterým je rezortní roztříštěnost. Mezi významné příležitosti a přínosy procesu transformace pobytových zařízení na úrovni územních samospráv je dosažení integrovaného přístupu k řešení situace ohrožených dětí a rodin, alespoň na úrovni příslušného kraje či města. Současný systém je na centrální i regionální úrovni rozdělen do několika gescí, s tím, že v jejich rámci existuje silná tendence akcentovat jeden faktor potřeb dítěte 8 Jde o oficiální název zařízení dle 43 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V praxi jsou užívána různá označení, např. kojenecký ústav nebo dětské centrum, charakter těchto zařízení je však ve většině případů v zásadě totožný. 9 Dostupné např. na navštíveno dne 30. března a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. 11 Podrobné informace jsou dostupné na navštíveno dne 18. března

9 (zdravotní, vzdělávací atd.). Dítě má však vždy potřeby komplexní (celostní). S realizací integrovaného přístupu souvisejí některé problémy, jejichž řešení přesahuje rozhodovací kompetence zřizovatele. Jde zejména o legislativu upravující činnost příslušného zařízení. Stávající právní úprava nevylučuje, aby došlo ke změně typu služby, a tak k přechodu služby z jednoho systému do druhého. Zřizovatel tak navíc může využít aktuální zdroje a s jejich pomocí zřídit novou službu dle platných pravidel. Oproti tomu stav, kdy zřizovaná organizace vykonává současně činnosti ve více oborech, znamená zvýšenou zátěž pro zřizovatele i organizaci, vyplývající z rozdílného pojetí základních zásad práce a přístupu ke klientovi a (z hlediska praktické činnosti) z odlišné úpravy některých detailních záležitostí jednotlivými obory (odborná způsobilost, standardy kvality, vykazování a financování výkonů atd.). V metodice je proto věnována pozornost i tomuto aspektu procesu transformace a jsou nabídnuty možnosti, jak těmto zákonným podmínkám i v rámci nového (integrovaného) systému dostát. Odborná literatura (Delap, 2011) uvádí pět hlavních změn, které je nutno provést pro omezování pobytové péče: 1. zvýšit politickou vůli k provedení změn, a to pomocí strategií, jako je získávání veřejné podpory pro deinstitucionalizaci, prokázání efektivity alternativních forem péče a externího tlaku ze strany dárců 12 (tyto aspekty jsou popsány zejména ve třech úvodních kapitolách metodiky), 2. je nezbytné změnu řádně naplánovat a financovat, včetně investic do systémů dětské péče a ochrany dětí obecně (této problematice se věnuje především část 5. metodiky), 3. zabývat se základními příčinami, které vedou ke ztrátě rodičovské péče (část 4. metodiky), 4. zavést řádnou regulaci a řízení pobytové péče, aby bylo zajištěno, že další finance a úsilí půjdou jen do skutečně potřebných zařízení, zavést vhodné 12 V českých poměrech si lze pod tímto pojmem představit nejen sponzory, ale i daňové poplatníky či samotného zřizovatele, z jehož rozpočtu je služba zřizována. 8

10 systémy k zajištění toho, že do pobytové péče budou přicházet pouze ty děti, které tento druh péče potřebují (části 4. až 6. metodiky), 5. vytvořit další formy péče, jako je například péče pěstounské, aby pobytová služba byla jen jednou z mnoha možností při zabezpečení dětí bez rodičovské péče (opatření v této oblasti jsou popsána v části 2. metodiky). Všechny tyto změny (s různou mírou podrobnosti) je nutno v plánu transformace, jehož vznik je podpořen grantem, definovat, naplánovat a odpovídajícím způsobem popsat. Metodika se přitom nevěnuje jen otázkám čistě technickým. Každé lidské konání (transformační proces nevyjímaje) je ovlivněno postojem jedince k dané záležitosti. Proces transformace pobytových zařízení znamená (jako každá, byť plánovaná, změna) významný zásah do zavedeného stereotypu. Může být doprovázen pocitem nejistoty či ohrožení. Metodika se proto přiměřeně věnuje rovněž otázkám smyslu transformačního procesu (co je cílem procesu, jaké jsou alternativy, resp. co se stane, pokud vše zůstane při starém atd.) a způsobu komunikace s klienty, pracovníky i širší veřejností. Metodika s ohledem na udržení přiměřeného rozsahu uvádí jen některá statistická data, některé z argumentů a poznatků. Poskytuje základní přehled o záležitostech, kterým je nutno se během procesu transformace věnovat, aniž by si činila ambici na vyčerpávající popis (zpracovatelé a realizátoři plánu jistě odhalí celou řadu dalších problémů, které je nutno řešit) a zároveň na návrh jediného možného řešení. Jde o dokument inspirativní, obsahující možné postupy ve formě doporučení. Kraj nebo město s využitím vlastních zkušeností a znalostí místních podmínek může uplatnit odlišné postupy a procesy, samozřejmě při dodržení cílů a parametrů transformace směrem k deinstitucionalizaci. Pro účely tohoto hledání je v metodice uvedeno množství odkazů na další relevantní dokumenty, které se podrobně věnují příslušné záležitosti či aspektu transformačního procesu. 9

11 Výstupem zpracovaného plánu transformace je dlouhodobá, zřizovatelem podporovaná a udržitelná 13 strategie deinstitucionalizace péče o ohrožené děti (do jaké míry předložený projekt naplňuje tento požadavek je jedním z hodnotících kritérií žádosti). Přestože zřizovatel může rozhodnout v rámci úvodní fáze o tom, že do procesu transformace zařadí jen některá zařízení, představuje výzva unikání příležitost vytvořit komplexní systém péče o ohrožené děti v daném regionu. Zpracování plánu transformace je pro kraj či statutární město rovněž příležitostí získat středně- či dlouhodobý strategický dokument, na jehož základě může příslušná samospráva přijímat rozhodnutí nejen ve vztahu ke zřizovaným organizacím, ale také ve vztahu k rodinné politice, sítím služeb, prioritám výdajů z krajského či městského rozpočtu atd. Součástí úvodní fáze realizace projektu by mělo být také strategické rozhodnutí o zastavení investic do vzniku nových ústavních zařízení, jejich rozšiřování nebo realizace nákladných rekonstrukcí. Investice by měly směrovat již do nově definovaného systému péče o ohrožené děti a podpory rodin s dětmi. Proces transformace není omezen pouze na změnu služeb poskytovaných současnými pobytovými zařízeními, ale zaměřuje se na skutečnou deinstitucionalizaci, tedy změnu celkového přístupu k řešení situace ohrožených dětí a jejich rodin v příslušné obci či regionu. 13 Příručka pro příjemce, s. 35. Celkový cíl a výsledky projektu jsou monitorovány ze strany zprostředkovatele i po skončení programu. Lhůta udržitelnosti je stanovena v právním aktu o přidělení finančních prostředků a její výše je obecně stanovena na 5 let po schválení závěrečné zprávy projektu. 10

12 2. Základní východiska pro zpracování plánu transformace 2.1. Východiska reformy systému péče o ohrožené děti Česká republika je zemí s velkou tradicí institucionální péče. Systémy, v nichž je péče o ohrožené děti a ochrana dětí zajišťována, mají své kořeny v 50. a 60. letech 20. století 14, a v mnoha ohledech neodpovídají změněným společenským podmínkám, současným vědeckým poznatkům, nárokům na moderní péči o děti a požadavkům vyplývajících z mezinárodních úmluv, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala 15. Tyto systémy nevytvářejí rovné příležitosti pro každé dítě bez ohledu na jeho původ, zdravotní či sociální znevýhodnění. Z tohoto důvodu v posledních patnácti letech schválila vláda několik strategií k provedení reformy systému péče o ohrožené děti. Aktuálním dokumentem je Národní strategie ochrany práv dětí Právo na dětství a na ni navazující Akční plán k naplnění Národní strategie ochrany práv dětí pro období let Oba dokumenty byly vládou schváleny v roce Cíle reformy jsou definovány takto: Vznik systému zajišťujícího důslednou ochranu práv dětí a naplňování jejich potřeb, který zajistí zvyšování kvality života dětí a rodin, eliminuje diskriminaci a nerovný přístup k dětem. Vytvoření podmínek pro zabezpečení výchovy a všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí nebo v náhradním rodinném prostředí. Změna orientace systému směrem k prevenci, díky čemuž odpadne nákladná, v mnoha případech neúčinná, práce s dlouhodobě neřešenými problémy. Zvýšení kvality systému zavedením standardů kvality a sjednocením postupů práce s ohroženými dětmi a rodinami. 14 Dědictvím této minulosti není jen síť pobytových zařízení, ale především přístupy k právům dětí, postavení a role orgánů, které za ochranu práv dětí odpovídají atd. 15 Jde zejména o Úmluvu o právech dítěte (publikována ve sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb.), Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (sdělení č. 10/2010 Sb. m.s.) atd., na něž navazuje celá řada dalších dokumentů. Jejich výčet je uveden v Národní strategii ochrany práv dětí Právo na dětství. 16 Dostupné na navštíveno dne 6. března

13 Vytvoření alternativ k umisťování dětí do náhradní péče (systematická práce s rodinami a jejich podpora), zejména pak do péče institucionální (podpora náhradní rodinné péče). Znamenají tyto cíle úplný konec pobytové péče v České republice či zařízení, která ji v současné době poskytují? Odpověď zní: nikoliv, je však nutné, aby také tento segment služeb (stejně jako ostatní složky systému) prošel významnými změnami. Je nepochybné, že pro některé děti bude služba pobytové péče vhodnou alternativou (např. pro teenagery, kteří již chtějí žít samostatně a vyjádřili negativní názor ohledně přechodu do náhradní rodinné péče). V části věnované deinstitucionalizaci péče definuje Národní strategie ochrany dětí Právo na dětství klíčové aktivity takto (cíl 10): Vytvoření systému podpory rodin a sítě terénních, ambulantních a respitních a dalších služeb, který umožní v maximální míře zajistit péči o děti v rodinném nebo náhradním rodinném prostředí. Transformace stávajících zařízení ústavní péče na poskytovatele terénních, ambulantních a respitních a dalších služeb na základě transformačních plánů zpracovaných jednotlivými zařízeními nebo jejich zřizovateli za spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany, poskytovateli služeb a dalšími relevantními subjekty. Součástí transformačních plánů zařízení bude otázka využití a přesměrování personálních a materiálních kapacit a finančních zdrojů. Provedení opatření v systému péče o ohrožené děti vedoucí k legislativnímu ukotvení věkové hranice, pod níž nelze děti umísťovat do ústavní péče. Specializace péče, snižování kapacit pobytových zařízení a legislativní omezení doby nařízené ústavní péče včetně zkrácení lhůt pravidelného přezkoumávání důvodu pro její nařízení. Odpovědnost za naplnění těchto cílů nesou společně Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV ), Ministerstvo zdravotnictví (dále jen MZ ), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT ) a v legislativních otázkách rovněž Ministerstvo spravedlnosti. 12

14 Deinstitucionalizace péče zásadně neznamená, že je dítě zbavováno odborné podpory a pomoci. Tyto služby však jsou oproti ústavnímu systému klientovi doručovány a na základě individuálního plánu poskytovány v přirozeném (rodinném) prostředí. Je tak eliminován hlavní negativní faktor, který představují fatální a mnohdy trvalé dopady ústavní péče na vývoj dítěte. Tato metodika se podrobně otázce vlivu ústavní péče na dítě nevěnuje, je dostatečně prokázán (zejména u malých dětí) a popsán v desítkách či stovkách domácích i zahraničních odborných publikacích. Při projednání cílů transformace institucionální péče v orgánech samosprávy je však vhodné zdůraznit na prvním místě tento zásadní aspekt významu individuální rodinné péče na zdárný vývoj dítěte. Proces transformace by neměl být aktivitou vynucenou vývojem v souvisejících systémech (např. reakcí na rozvoj náhradní rodinné péče a s tím související pokles dětí v ústavní péči, nebo na legislativní změny atd.), ale vědomým postupem zohledňujícím vědecké poznatky a trendy směřující k vytvoření vyspělého systému péče o ohrožené děti v České republice. Současně znamená deisntitucionalizace přechod k přirozené péči o znevýhodněné osoby realizované v komunitním prostředí. Nejde přitom o návrat do doby před vznikem ústavů, kdy představovaly posun v oblasti poskytování odborné péče, ale o další krok v poskytování kvalitnější péče a to způsobem pro klienta příznivějším. Jde zároveň o reakci na změnu společenských podmínek, kdy jsou upřednostňována a respektována přirozená individuální práva jedince, a není primárně prosazována kolektivní péče a výchova Aktuální legislativní úpravy a jejich zohlednění v procesu transformace V uplynulých třech letech bylo přijato několik zákonů (novel zákonů), které upravují či mění postupy při ochraně dětí. Tato kapitola přináší přehled nejvýznamnějších změn, které jsou relevantní pro celkové pojetí plánu transformace. Podrobnější právní úpravy, které je nutno zohlednit v rámci přípravy návrhové části plánu transformace, jsou popsány zejména v 5. a 6. části této metodiky. 13

15 Nový občanský zákoník a související právní normy V současném období lze bezesporu za nejvýznamnější legislativní změnu označit nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. ledna Nový občanský zákoník (dále jen n. o. z. ) zrušil dosavadní zákon o rodině z roku , a nově upravil nejen otázky rodičovské péče, vztahů mezi dětmi a rodiči, osvojení atd., ale také všech náhradních forem péče o dítě, tedy náhradní rodinné péče (poručenská péče, péče jiné fyzické osoby, pěstounská péče) a ústavní výchovy. N. o. z. vymezuje v 971 institut ústavní výchovy jako opatření využitelné v nezbytných případech, zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Přednost má svěření dítěte do péče fyzické osoby. Preference náhradní rodinné péče se odráží i v dalších ustanoveních n. o. z. (např. 958: Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově, obdobně je formulováno také např. ustanovení 953, které se zabývá svěřením dítěte do péče jiné fyzické osoby atd.). Nově byla do oblasti ústavní výchovy zařazena i zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc 19. Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let (v případě zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na 6 měsíců), s možností prodloužení. Nejméně jednou za 6 měsíců je však soud povinen zkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření. Soudům byla svěřena pravomoc označit v rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy zařízení, do jehož péče má být dítě svěřeno. Soud přitom dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. 20 Toto ustanovení lze uvést jako příklad změny, kladoucí nároky 17 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 18 Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině 19 V dosavadním 46 odst. 2 zákona o rodině byla zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc postavena na úroveň náhradní rodinné péče: Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda ( ) nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před péčí ústavní n. o. z., osoba blízká je definována v 22 n. o. z. jako příbuzný v řadě přímé a sourozenec. N.o.z. v tomto ustanovení vyslovuje tzv. vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se má za to, že 14

16 na větší flexibilitu sítě zařízení pro výkon ústavní výchovy a na nutnost spolupráce mezi jednotlivými složkami systému. Významnou roli přitom hraje OSPOD, který připravuje návrhy a podklady pro rozhodnutí soudu. Je nutné, aby zařízení ve vztahu k OSPOD zajišťovala předávání informací o nabídce služeb zařízení, cílové skupině a aktuální volné kapacitě. Mělo by dojít také k případným změnám lokalizace služeb. Stávající praxe, kdy jsou děti s nařízenou ústavní výchovou vzdáleny od svých rodin mnoho desítek či stovky kilometrů, nové právní úpravě neodpovídá 21. Tato skutečnost komplikuje i systematickou sociální práci OSPOD a dalších služeb s těmito dětmi (tzv. návštěvy v zařízení se pak stávají v některých případech formální záležitostí). N. o. z. zachoval možnost využití pobytových zařízení při předběžné úpravě poměrů dítěte 22, tedy v situaci, kdy se dítě ocitne v nedostatku řádné péče, ohrožení života, normálního vývoje či jiných důležitých zájmů. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. z. ř. ), stanovuje maximální délku předběžné úpravy poměrů dítěte na jeden měsíc 23, s tím, že ji lze nařídit pouze na návrh OSPOD. Mezi formy vhodného výchovného prostředí však byla zařazena také pěstounská péče na přechodnou dobu (v tomto případě může délka předběžného opatření činit 3 měsíce). Krizovou pomoc dítěti tak je možno zajišťovat rovněž v (náhradním) rodinném prostředí (bližší informace o tomto typu péče jsou uvedeny v kapitole ). Pro účely předběžné úpravy poměrů dítěte je nutno zachovat určitou pobytovou kapacitu. Pobyt dítěte v zařízení by však měl být spojen s velmi intenzivní (terénní) sociální prací a hledáním dlouhodobějšího řešení situace dítěte, prioritně v rodinném (případně náhradním rodinném) prostředí. osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Z tohoto důvodu je při vyhodnocování situace dítěte a rodiny ze strany OSPOD hodnoceno i širší rodinné (resp. sociální) prostředí dítěte. 21 Mohou samozřejmě nastat případy, kdy vzdálenost dítěte od prostředí, které na něj negativně působilo, bude v zájmu dítěte, mělo by jít však o jasné zdůvodněné (tedy výjimečné) případy n. o. z a násl. z. z. ř. Předběžné opatření lze prodloužit, ovšem tak, aby jeho celková doba nepřesáhla 6 měsíců celkového trvání. 15

17 Z výše uvedeného je zřejmé, že n. o. z. klade velký důraz na zachování přirozených vazeb a vztahů dítěte s vlastní rodinou, s výjimkou případů, kdy jsou takové vazby prokazatelně proti zájmům dítěte. V takové situaci je však na místě pozastavení či omezení rodičovské odpovědnosti, nebo (u závažného porušení) úplné zbavení rodičů této odpovědnosti. S tím souvisí i pojetí institutu osvojení ( 794 a násl. n. o. z.), který je vyhrazen pro případy, kdy dítě od svých rodičů již zcela zřejmě nemůže nic očekávat, zejména od nich nemůže očekávat jejich zájem o ně samé a jejich řádnou péči. Zároveň má být samozřejmostí vzetí náležitého zřetele k přání a názoru dítěte, pokud je schopno takto uvažovat. 24 U závažných zásahů do života dítěte (ústavní výchova) a statusových změn (osvojení) se vždy zkoumá, zda není na místě jiné, pro dítě příznivější řešení 25, a zároveň, zda bylo ze strany odpovědných orgánů vyvinuto dostatečně úsilí, které by těmto zásahům předešlo. Tyto zásady se promítají například do novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí (viz následující kapitolu). Zájem dítěte jako přední hledisko rozhodování soudu je zdůrazněno v celé řadě ustanovení n. o. z. (kromě již zmíněných případů např. v otázkách vztahů mezi dítětem a rodičem atd.). Jako vodítko pro praktické stanovení nejlepšího zájmu dítěte lze využít Obecný komentář č. 14 k Úmluvě o právech dítěte (OSN, 2013), který uvádí tyto (z hlediska hierarchie zcela srovnatelné) faktory: a) názory dítěte, b) identita dítěte, c) ochrana rodinného prostředí a udržování vztahů, d) péče, ochrana a bezpečí dítěte, e) zranitelné postavení dítěte, f) právo dítěte na zdraví, 24 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidovaná verze), s Dostupné na: navštíveno dne 22. března Podobné principy jsou však uplatňovány i v případě dospělých, např. při omezení svéprávnosti. 16

18 g) právo dítěte na vzdělání. Je-li tedy např. zabezpečováno ze strany systému péče o ohrožené děti právo dítěte na zdraví nebo na vzdělání, je nutné zároveň pracovat s jeho identitou, názorem 26, dbát na ochranu rodinného prostředí, udržování vztahů s blízkými osobami atd. Nová právní úprava osobnostních práv a rodinného práva v n. o. z., spolu s aplikací dříve přijatých a pro Českou republiku závazných mezinárodních úmluv, vytvářejí základní legislativní rámec pro stanovení cílů sítě služeb pro ohrožené rodiny a děti. Prioritou je zajištění rodinného prostředí a zachování přirozených vazeb dítěte (je-li to v jeho zájmu), aniž by bylo zbavováno potřebné (v některých případech i specializované) péče. Tyto cíle je nutno respektovat i při definici sítě služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny a v rámci procesu transformace pobytových služeb Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí Významné změny do systému péče o ohrožené děti vnesla rovněž novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen ZSPOD ), účinná od 1. ledna Novela klade důraz na preventivní činnost OSPOD. Při výkonu a realizaci opatření sociálně-právní ochrany mají přednost ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí a není-li to možné v náhradním rodinném prostředí. 28 OSPOD přijímá opatření na ochranu dítěte na základě objektivně zjištěních informací (k tomu slouží komplexní vyhodnocení situace dítěte a rodiny). Na základě vyhodnocení je zpracováván individuální plán ochrany dítěte (dále jen IPOD ) 29, nástroj a záznam definující proces a systém sociální práce s rodinou a dítětem, která je koordinována ze strany 26 Např. podle 867 n. o. z. poskytne soud dítěti před rozhodnutím, které se dotýkají jeho zájmu, potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost. Obdobnou úpravu obsahuje i 8 odst. 2 ZSPOD. 27 Zákon č. 401/2012 Sb. 28 9a ZSPOD odst. 3) ZSPOD 17

19 OSPOD. Tento plán popisuje příčiny ohrožení dítěte (zdrojem informací je předchozí vyhodnocení situace dítěte a rodiny), cíl práce s rodinou a dítětem, jaké kroky k tomu cíli povedou a kdo a v jakém čase bude tyto kroky činit. IPOD je připravován na multidisciplinárním základě, v ideálním případě v úzké spolupráci s rodinou a dítětem. Opatření IPOD jsou navrhována s důrazem na setrvání dítěte v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Z hlediska plánování sítě služeb a jejího fungování je důležité, že podle tohoto plánu postupuje nejen OSPOD, ale i další subjekty 30, které zajišťují péči o dítě (promítá se např. i do dohod o výkonu pěstounské péče). Údaje získávané z vyhodnocování situace dítěte a rodiny a následně zpracovaného IPOD by se proto měly stát jedním z významných podkladů pro zpracování plánu transformace, jeho následnou realizaci a průběžnou korekci nastavení sítě služeb. Další nástroj multidisciplinární spolupráce představují případové konference. Ty jsou nedílnou součástí procesu předcházejícímu přijetí opatření (resp. podání návrhu), které závažným způsobem zasáhne do života dítěte či rodiny (nařízení ústavní výchovy, svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti atd.). V případě, že OSPOD hodlá podat soudu návrh tohoto typu, je povinen poskytnout potřebnou pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, zvážit, zda nejsou k dispozici jiná (mírnější) řešení, uspořádat k tomuto účelu zmíněnou případovou konferenci atd. 31 Tento postup se samozřejmě netýká situací, kdy je dítě v akutním ohrožení života či zdraví, při hledání dlouhodobějšího řešení situace dítěte je však vždy aplikován. Další změnou, která se začala významně projevovat v praxi, je rozvoj a vyšší podpora náhradní rodinné péče (pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, poručnické péče atd.). Vychází se přitom ze zásady, kterou jsou OSPOD v praxi povinny uplatňovat, že pro každé dítě, které je nuceno opustit vlastní rodinu, je ihned zahájen proces vyhledávání a zprostředkování náhradní 30 Podle 42a ZSPOD jsou povinna postupovat v souladu s IPOD zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dle 1 odst. 4 zákona o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních spolupracují s OSPOD v souladu s IPOD také školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a střediska výchovné péče. 31 Postup je podrobně popsán v 14 ZSPOD. 18

20 rodinné péče 32. Zvýšení podpory pěstounské péče a odstranění nedostatků, které bránily praktické aplikaci pěstounské péče na přechodnou dobu (tento institut byl do právního řádu zaveden již v roce 2006), vedlo v průběhu roku 2013 k meziročnímu zvýšení počtu dětí, jimž se podařilo zajistit péči v náhradním rodinném prostředí o 17,5 % (na konci roku 2013 vyrůstalo v pěstounských rodinách cca dětí, ve stejném období předchozího roku ). Zvýšil se i počet pěstounských rodin (o cca 10 %, v současné době působí v ČR pěstounských rodin, z toho více než 120 se specializuje na pěstounskou péči na přechodnou dobu). Pěstounskou péčí na přechodnou dobu prošlo v roce 2013 cca 250 dětí 33. Šlo zejména o děti do 3 let věku. Přes počáteční skepticismus některých skupin k efektu těchto změn, je nutno konstatovat, že se budou zcela jistě promítat do klesajícího počtu dětí, pro něž bude nezbytné zajistit péči formou pobytové péče, potažmo do podoby sítě služeb pro ohrožené děti. (viz kapitolu 2.3.). V předchozí kapitole byla zmíněna role pěstounské péče na přechodnou dobu při nutnosti okamžitého řešení situace dítěte (předběžné úpravě poměrů dítěte). Podle 27a odst. 7 ZSPOD může soud svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu na: a) dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, b) dobu, po jejímž uplynutí může dát matka souhlas k osvojení 34 nebo po kterou může rodič souhlas k osvojení odvolat 35, nebo c) po dobu nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, že souhlasu rodičů k osvojení není třeba. 32 Ze zákona byla mj. vypuštěna kategorie dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči. Má se za to, že každé dítě umístěné v pobytovém zařízení je vhodné pro náhradní rodinnou péči. 33 Dostupné na: navštíveno dne 23. března Dle 813 n. o. z. může matka osvojovaného dítěte dát souhlas s osvojením nejdříve šest týdnů po narození dítěte. 35 Dle 817 n. o. z. lze souhlas k osvojení odvolat po dobu tří měsíců ode dne, kdy byl dán. Oproti původní úpravě, kdy bylo možno souhlas s osvojením prohlásit rovněž před orgánem sociálněprávní ochrany, dnes je nutno tento souhlas učinit prohlášením vůči soudu. 19

21 Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat maximálně rok. Bylo již řečeno, že v současné době se tento typ náhradní rodinné péče využívá zejména při řešení situace nejmenších dětí, tedy stejné cílové skupiny, na níž se zaměřují pobytové služby dětských domovů pro děti do 3 let věku. Také u těchto domovů jde o krátkodobou pomoc dítěti, které se posléze navrací do své rodiny, nebo přechází do nové rodiny osvojitelů. Podle aktuálních údajů Ústavu zdravotnických informací a statistik (dále jen ÚZIS ) 36 se 50,7 % děti umístěných v domovech vrací do vlastní rodiny, 22,9 % nalézá péči formou osvojení. Téměř dvě třetiny děti, které se vrací do rodiny, jsou v dětském domově méně než 2 měsíce. Pobyty přesahující 6 měsíců jsou spíše výjimkou (cca 20 % dětí). U osvojení se souhlasem rodičů je doba pobytu v dětském domově pro děti do 3 let věku u 80,4 % dětí kratší než šest měsíců. Složitější je situace u dětí, které čekají na tzv. právní volnost, kde je vedeno řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti nebo práva dát souhlas k osvojení. Zvláštní pozornost pak vyžaduje skupina cca 15 % dětí, které v tomto typu pobytového zařízení stráví první tři roky života a poté přecházejí do (školských) dětských domovů nebo do domovů pro osoby se zdravotním postižením. Tyto děti zpravidla vyžadují pravidelnou zdravotní (ošetřovatelskou) péči. Jak bylo uvedeno výše, i pro tyto děti však bude systém sociálně-právní ochrany trvale vyhledávat možnost zajištění péče v rodinném prostředí. Tedy nejen pro děti, kterým se již dnes daří zajistit pěstounskou péči na přechodnou dobu, ale i pro děti, u nichž je předpoklad řízení delšího než jeden rok (zde připadá v úvahu klasická dlouhodobá pěstounská péče) a také pro děti, které vyžadují vyšší míru podpory z důvodu zdravotního či kombinovaného znevýhodnění. Na všechny tyto cílové skupiny dětí se bude zaměřovat zvýšená pozornost OSPOD, je proto třeba je zohledňovat i při plánování sítě služeb. Součástí této sítě je rovněž rychle se rozvíjející segment služeb pro doprovázení náhradní rodinné péče (viz kapitolu ), jehož činnost je podporována 36 Dostupné na: navštíveno dne 25. března

22 nově zavedeným státním příspěvkem na výkon pěstounské péče. V souvislosti se zavedením systému služeb doprovázení výkonu náhradní rodinné péče došlo v novele ZSPOD ke změnám v úpravě činnosti osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany. Kromě rozšíření okruhu pověření o výše uvedené služby, jde zejména o změny v činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Novela ZSPOD zároveň zavedla pro tyto služby povinnost řídit se standardy kvality sociálně-právní ochrany, a to nejpozději k 31. prosinci Kritéria pro úpravu hodnocení standardů upravuje podrobně vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen prováděcí vyhláška k ZSPOD ) Zákon o zdravotních službách V roce 2011 došlo k přijetí nového zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen ZZS ), který nahradil původní právní úpravu z roku Ani nový zákon nepřinesl zásadní změny či významnější rozšíření předchozí strohé právní úpravy činnosti tzv. zvláštních dětských zařízení (kojeneckých ústavů). Dětským domovům pro děti do 3 let věku věnuje ZZS jen dvě obecná ustanovení ( 43 a 44 zákona), přičemž 44 řeší otázku příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného do zařízení ze strany osob povinných výživou (tedy zejména rodičů). 43 konstatuje, že v dětských domovech pro děti do 3 let věku jsou poskytovány zdravotní služby a zaopatření dětem zpravidla do 3 let věku, které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, zejména dětem týraným, zanedbávaným, zneužívaným a ohroženým ve vývoji nevhodným sociálním prostředím nebo dětem zdravotně postiženým. Zaopatřením se rozumí stravování, ubytování, ošacení a výchovná činnost. Dětské domovy pro děti do 3 let věku mohou poskytovat též ubytování ženám v průběhu těhotenství, je-li z důvodů nepříznivé životní situace ohroženo jejich zdraví. 38 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, definuje 37 Zákon č. 20/1966, o péči o zdraví lidu. 38 Další podmínky činnosti upravuje např. zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, podle něhož jsou dětské domovy v provozním řádu povinny upravit režim dne zohledňující věkové a fyzické zvláštnosti dětí a režim stravování. Provozního řád schvaluje svým rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. 21

23 nároky na složení personálu domova, vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální vybavení zdravotnických zařízení, obsahuje výčet zdravotnické techniky, která musí být v tomto typu zařízení k dispozici. Na rozdíl od právních úprav v příbuzných oblastech nejsou definovány zásady poskytování služby, zejména ve vztahu k dětem. K dispozici je tak pouze právně nezávazný a tematicky neúplný metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví z roku Dalším problémem právní úpravy činnosti tohoto typu zařízení je úzké zaměření na řešení jedné z potřeb dítěte, tj. zajištění zdravotní péče. To lze demonstrovat na příkladu nároku na obsazení pozic (či spíše pozice) sociálních pracovníků ve vyhlášce č. 92/2012 Sb. Vyhláška stanovuje počet 1,0 úvazku sociálního pracovníka na každých 50 lůžek dětského domova pro děti do 3 let věku. Přitom minimálně třetina dětí je do zařízení umístěna z čistě sociálních důvodů, u dalších jde o kombinaci zdravotních a sociálních důvodů. 40 Takto koncipovaná služba neodpovídá současným nárokům na komplexní zabezpečení potřeb dítěte. Na stranu druhou, obecná právní úprava spolu s faktorem dominantního financování z rozpočtu zřizovatele (blíže v kapitole ), paradoxně znamená, že proces transformace dětských domovů pro děti do 3 let věku oproti školským zařízením - nemusí narážet na překryvy právní úpravy činnosti či kolize rozdílných systémů, a klíčovými pro úspěšný proces je pochopení a vůle zřizovatele k omezení stávajícího provozu a vytvoření služby reagující na potřeby dětí a rodin Novela zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních Pro činnost pobytových ústavních zařízení ve školské oblasti je klíčovou normou zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních (dále jen ZVÚOV ), který prošel v posledních letech dvěma významnými novelizacemi. 39 Č.j /2005. Činnost kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let věku. 40 Dostupné na navštíveno dne 11. března

24 Novela z roku si dala za cíl snížit počet dětí v ústavní péči tím, že bude kladen větší důraz na prevenci a poradenství. 42 Výčet účelu a působnosti těchto zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ( 1 ZVÚOV) byl rozšířen o: a) spolupráci s rodinou dítěte a poskytování pomoci této rodině při zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, včetně rodinné terapie a nácviku rodičovských a dalších dovedností nezbytných pro výchovu a péči v rodině, b) podporu při přechodu dítěte do jeho původního rodinného prostředí nebo jeho přemístění do náhradní rodinné péče, c) spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí v souladu s individuálním plánem ochrany dětí ( 1, odst. 4 ZVOÚV). Stejně tak u středisek výchovné péče (dále jen SVP ) byl zdůrazněn cíl zachovat a posílit rodinné vazby dítěte a zamezit odtržení dítěte z jeho rodinného prostředí. SVP může nově zajišťovat také terénní služby 43, zejména v rodinném nebo školním prostředí klienta. Podle 116 školského zákona je SVP považováno za školské poradenské zařízení, primárním zřizovatelem je MŠMT. Zřídit SVP může i kraj, ovšem pouze za předpokladu, že prokáže potřebné finanční, materiálové a personální zabezpečení tohoto školského zařízení. 44 K další významné novelizaci, která je součástí tzv. doprovodného zákona k novému občanskému zákoníku 45, došlo s účinností od 1. ledna Novela reagovala na přenos kompetencí v oblasti výkonu ústavní výchovy, které dosud příslušely diagnostickým ústavů, na soudy (dříve rozhodoval o umisťování dětí do dětských domovů, dětských domovů se školou a výchovných ústavů včetně jejich následného přemisťování diagnostický ústav). Naprostá většina dětí (83,5 %) v dětských 41 Zákon č. 333/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 42 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR , tisk 574/0, s ZVÚOV školského zákona 45 Zákon č. 303/2013 Sb., část čtyřicátá devátá 23

25 domovech je do zařízení umístěna právě na základě nařízení ústavní výchovy (viz tabulku č. 1). Diagnostika dítěte (pokud je jí třeba) bude prováděna diagnostickým ústavem přímo v zařízení, kde je dítě na základě rozhodnutí soudu umístěno. Odpadá tak opakovaná změna prostředí (již dříve byla stanovena věková hranice pro děti procházející diagnostickým ústavem na minimálně 6 let). Tab. č. 1.: Důvod umístění dětí do dětských domovů ve školním roce 2012/2013 Ústavní výchova Ochranná výchova Předběžné opatření Žádost rodičů Dobrovolně prodloužený pobyt Celkem Zdroj: SocioFactor (2014) 2.3. Vývoj počtu dětí v institucionální péči v České republice Většina výše uvedených zákonných opatření vede k uplatňování a dodržování tzv. gate keepingu. Pro tento pojem zatím bohužel neexistuje vhodný český ekvivalent, nicméně používá se v původní jazykové podobě v řadě dalších oblastí (média, zdravotnictví atd.) a znamená doslovně vystavění bariér, které zamezí snadnému propouštění klienta do méně vhodného typu péče (pro účely tohoto textu péče ústavní). Co se týče péče o ohrožené děti, lze ve velmi zjednodušené formě říci, že jde o systém, který usiluje o řešení situace dítěte a rodiny co nejpříznivějšími prostředky (tedy pozitivními bariérami), a zároveň vede k postupnému osamostatňování klienta od závislosti na službě. V praxi se tento princip promítá mj. v přednostní volbě opatření zajišťujících péči o dítě v rodinném prostředí. 46 Systém musí aktivně hledat možnosti, jak takovou péči dítěti zajistit a podporovat, teprve v případě vyčerpání všech možností je využito řešení např. formou pobytové péče. 46 Blíže k pojmu a principům gatekepingu např. UNICEF (2003). 24

26 Vlivem legislativních úprav, provedených v posledních letech (viz předchozí kapitolu), a rozšířením možností pro řešení situace ohrožených dětí, dochází v České republice k postupnému snižování počtu dětí v institucionální péči a nárůstu počtu dětí, jimž se daří nalézt zázemí v náhradních rodinách (viz graf č. 1). Přestože může docházet k určitým výkyvům v závislosti na demografickém vývoji nebo faktorech ovlivňujících stabilitu rodin, lze očekávat, že tento trend bude pokračovat. Graf č. 1.: Vývoj počtu dětí v ústavní výchově a náhradní rodinné péči v České republice v letech Zdroj: MPSV Jako další ukazatel pro potvrzení tohoto trendu mohou sloužit data o obsazenosti jednotlivých typů pobytových zařízení pro děti. Podle aktuálních údajů činila průměrná obsazenost školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy ve školním roce 2012/2013 průměrně 75 % (MPSV, 2014). U dětských domovů pro děti do 3 let věku jsou k dispozici údaje za rok 2012, kdy byla vykazována cca 20% kapacitní rezerva navštíveno dne 25. března