CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Absolventská práce

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Systém poskytování pomoci nezletilým matkám s dětmi v ČR Tereza Formanová Vedoucí práce: Mgr. Simona Šafaříková, Ph.D. Olomouc 2014

2 Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.... podpis

3 Děkuji vedoucí bakalářské práce, Mgr. Simoně Šafaříkové, Ph.D., za konzultace a odborné vedení, které mi bylo v rámci práce poskytnuto.

4 Obsah 1 Úvod Vymezení pojmů Výskyt nezletilých těhotenství a mateřství Přehled výskytu těhotenství u adolescentů (nezletilých) ve světě a v ČR Faktory podílející se na vzniku těhotenství u adolescentních (nezletilých) dívek Jevy vznikající v důsledku nezletilých těhotenství a porodů Poskytování péče a pomoci nezletilé matce a jejímu dítěti Rodičovská odpovědnost nezletilého rodiče Systém sociálně-právní ochrany dětí Zařízení sociálně-právní ochrany dětí Osvojení dítěte nezletilé matky (právní náleţitosti) Těhotná nezletilá dívka a interupce Činnosti vybraných konkrétních zařízení pro nezletilé matky s dětmi v ČR Teoretické přístupy vyuţívané při práci s nezletilými dívkami Systém finanční pomoci v péči o dítě Závěr Pouţitá literatura:... 38

5 1 Úvod Systém poskytování pomoci nezletilým matkám s dětmi v ČR je téma, které jsem si zvolila pro zpracování absolventské práce. V roce 2013 jsem měla moţnost absolvovat zahraniční stáţ na Jamajce, kde jsem pracovala s nezletilými matkami a s jejich dětmi. Zde jsem měla moţnost více nahlédnout do problematiky těhotenství adolescentních dívek a brzkých mateřství a způsobu, jak se na Jamajce mladým matkám pomáhá. Stáţ byla motivací, proč se zabývat touto otázkou také na úrovni České republiky, ve které ţiji. Cílem absolventské práce je zmapovat systém poskytování pomoci nezletilým matkám a jejich dětem v ČR. V rámci práce se zaměřím na to, jakým způsobem se stát zapojuje do péče o nezletilé matky s dětmi a jaké pomoci se matkám dostává v oblasti financí. Zaměřím se také na to, jaká teoretická východiska se pouţívají při práci s touto cílovou skupinou a jaká zařízení se věnují práci s touto cílovou skupinou. V první části práce vymezím pojmy, které se s problematikou pojí. Dále uvedu časté příčiny vzniku adolescentních těhotenství ve světě a důsledky, které z toho pro mladé matky a jejich děti plynou. Provedu také přehled výskytu adolescentních těhotenství a mateřství ve světě a toho, jak je na tom s počtem mladých matek Česká republika. Zmíním i další vlivy, které působí na chování člověka a mohou tak k brzkým těhotenstvím přispět. V další části práce se zaměřím na pomoc, která je adolescentním dívkám v České republice poskytována a na to, jací činitelé se do pomoci zapojují. Poté popíšu konkrétní činnosti vybraných zařízení, ve kterých je pomoc uskutečňována. Dále jaké přístupy lze při práci s nezletilými matkami vyuţít a systém finančních příspěvků, které mohou být matkám poskytnuty. Práce je teoretického charakteru. Jako zdroje, z kterých čerpám, vyuţívám převáţně českou legislativu a literaturu českých autorů, kteří se zabývají tématy sociální práce. V kapitole, ve které hovořím o příčinách a důsledcích adolescentních těhotenství vyuţívám také zahraničních zdrojů. 5

6 2 Vymezení pojmů V této kapitole vymezím základní pojmy, které souvisí s oblastí pomoci nezletilým matkám a jejich dětem. Hovoříme-li o nezletilých matkách, jedná se většinou o dívky v adolescentním věku. Vysvětlím tedy pojem adolescence, pojem zletilost v právním slova smyslu a s ní spojenou svéprávnost. Dále také, co to znamená sexuální zletilost. V práci operuji s termíny poručník, opatrovník, ústavní a ochranná výchova, proto také vysvětlím tyto pojmy. Adolescence Termínem adolescence (dospívání) bývá označeno období v ţivotě člověka většinou od 15 do 20 let věku. Pod tímto pojmem můţeme ale také naleznout označení pro celé období mezi dětstvím a dospělostí (Macek, 2003, str. 9). Také já v práci vyuţívám termín adolescence (dospívání) ve stejném významu, jako věkové období od 11 (10) do 20 let věku člověka. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je tento pojem definován jako proces, v rámci něhoţ dochází k postupnému přechodu od dětství k dospělosti. V tomto procesu nastávají v ţivotě kaţdého jedince významné změny, během kterých dozraje a stane se z něj dospělý člověk (WHO, podle McDonald Levy, Hardee, Subaran, 2001, str. 4). Zletilost a svéprávnost Zletilostí se rozumí stav vzniklý dosaţením zákonem předepsaného věku nebo uzavřením sňatku (Havránek, Bělič, Helcl, Jedlička, 2011). V České republice je tento věk stanovený na 18 let. V případě, ţe byla zletilost nabytá uzavřením manţelství před dosaţením tohoto věku, k jejímu zániku nedochází ani zánikem manţelství ani prohlášením manţelství za neplatné. Dosaţením zletilosti se člověk stává plně svéprávným. Zletilost lze také nabýt přiznáním svéprávnosti před dosaţením 18. roku věku a to v případě, ţe nezletilý poţádá soud o přiznání svéprávnosti a soud mu vyhoví. Nezletilý však musí v tomto případě dosáhnout 16 let a prokázat, ţe je schopen se sám ţivit. S návrhem musí také souhlasit zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech se přiznání svéprávnosti provádí u nezletilých pouze, je-li to z váţných důvodů v zájmu nezletilého (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 6

7 Sexuální zletilost Oblast zletilosti je stanovována také v sexuální oblasti a je upravována termínem sexuální zletilost. V ČR je hranice sexuální zletilosti stanovena na 15 let a je upravena trestním zákoníkem ve znění: Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo jej jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden až osm roků (Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Poručník O termínu poručnictví se hovoří v souvislosti s výchovou dítěte a výkonu rodičovské odpovědnosti k dítěti. V případě, ţe ani jeden z rodičů dítěte z nějakého důvodu nemá či nevykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, jmenuje dítěti soud poručníka. Poručník má povinnosti a práva jako rodič, neváţe se však na něj k dítěti vyţivovací povinnost. Ve výjimečných případech můţe být okruh práv a povinností poručníka vůči dítěti vymezen jinak. Výkon poručenství můţe být udělen také orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jeţ má funkci veřejného poručníka aţ do doby, neţ se najde jiný vhodný poručník. Pokud alespoň jeden rodič poručence (svěřeného dítěte) nabyde rodičovskou odpovědnost nebo schopnost tuto odpovědnost vykonávat, zaniká funkce poručenství. Poručenství zaniká také v případě, ţe poručenec nabyde svéprávnosti či dojde k osvojení poručence. Dále také v případě smrti poručníka či zproštění jeho funkce nebo odvoláním soudem (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Opatrovník Opatrovník je dítěti jmenován soudem v případě, ţe hrozí střet zájmu dítěte a jiné osoby, dále také pokud zákonný zástupce dítěte dostatečně nehájí jeho zájmy nebo i z jiného důvodu, pokud je to v zájmu dítěte či stanoví-li tak zákon. Úkolem opatrovníka je zastupovat dítě v právních záleţitostech, často ve správě mění dítěte (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 7

8 Ochranná výchova Pokud má dítě výrazné problémy s chováním a v případě, ţe není zajištěna výchova mladistvého v rodině, ve které ţije a není o něj řádně postaráno, můţe soud uloţit dítěti ochrannou výchovu. Cílem ochranné výchovy je pozitivně působit na vývoj dítěte (mladistvého), na jeho duševní, mravní a sociální vývoj a chránit společnost před jeho negativním chováním (Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví). Ústavní výchova Ústavní výchovu nařizuje soud u dítěte, u kterého je ohroţena nebo narušena jeho výchova, tělesný, rozumový nebo duševní vývoj do takové míry, ţe je to v rozporu se zájmy dítěte. Bývá nařízena také v případě, ţe rodiče nemohou z váţných důvodů dítě vychovávat. Soud určí konkrétní zařízení, do kterého bude dítě umístěno (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 8

9 3 Výskyt nezletilých těhotenství a mateřství V následující kapitole uvedu přehled počtu nezletilých těhotenství vyskytujících se ve světě a následně také v České republice. Zaměřím se na to, zda během uplynulých let došlo v počtu výskytu těhotenství u nezletilých dívek na území České republiky k nějakým změnám. V rámci této kapitoly zmíním také nejčastější příčiny vzniku adolescentních těhotenství ve světě. Popíšu také další faktory, které mají vliv na chování dívek a mohou mít také podíl na tom, proč k těhotenství v nezletilém věku dochází. V závěru kapitoly se zaměřím na důsledky, která z brzkých těhotenství a mateřství mohou vzniknout. 3.1 Přehled výskytu těhotenství u adolescentů (nezletilých) ve světě a v ČR Kaţdoročně dojde na celém světě k porodu přibliţně u 16 milionů adolescentních dívek pod věkovou hranicí 20 let, z toho asi 2 miliony u dívek pod hranicí 15 let. (WHO, 2012, podle Formanová, 2014, str. 13) Ani Česká republika není výjimkou ve výskytu těhotenství a mateřství v nezletilém věku dívek. V roce 2012 se nezletilým dívkám do 18 let věku narodilo 780 dětí. U dívek ve věku15 let a méně pak došlo k narození 66 dětí (Český statistický úřad, 2013). Dle přehledu Světové banky došlo v České republice ale k výraznému poklesu výskytu nezletilých těhotenství a mateřství. Jak ukazují shromáţděna data, v roce 1994 se narodilo 31 dětí na 1000 adolescentních ţen ve věku od 15. let. V roce 2012 to bylo pouhých 5 dětí na 1000 ţen stejného věku (The World Bank, 2013). 9

10 3.2 Faktory podílející se na vzniku těhotenství u adolescentních (nezletilých) dívek Adolescentní těhotenství vyskytující se často pod hranicí zletilosti dané země je fenomén přítomný na celém světě. V různých částech světa k tomu přispívá několik činitelů, ať uţ kulturního, politického nebo socioekonomického charakteru. Mnohdy k výskytu těhotenství v adolescentním věku ţeny (pod hranicí zletilosti) přispívá jev, nazvaný jako dětské sňatky. Od dívky, jeţ vstoupila do manţelství, se totiţ těhotenství očekává. Pokud dívka vstoupí do manţelství nedobrovolně, dochází tak také k porušování lidských práv (Formanová, 2014, str. 15). Dívky a jejich rodiny se často ocitají v pasti chudoby, pro kterou vidí brzký sňatek, který jim zajistí finanční zázemí, jako východisko z jejich nepříznivé situace. Dalším vlivem, který na vznik těhotenství působí je rozličná výchova chlapců a dívek, neboť dívky jsou na rozdíl od chlapců mnohem více vychovávány k domácímu způsobu ţivota a k tomu, aby byla dobrou manţelkou a matkou. Ve světě má jistě obecně na vznik těhotenství vliv také to, ţe jsou dívky sexuálně napadány a nuceny k pohlavnímu styku. Také nedostatečný přístup ke zdravotní péči a antikoncepčním prostředkům zapříčiňuje vznik těhotenství u dospívajících dívek. Dalším důvodem můţe být také nedostatečná úroveň vzdělání (Formanová, 2014, str ). U dospívajících, kteří opustí vzdělávací systém, je větší pravděpodobnost otěhotnění než u těch, kteří školní docházku plní. Svou úlohu hraje také úroveň angažování se do školních záležitostí, vztahy ve škole a plány v dalším vzdělávání se na vysoké škole. (Ng, Kaye, 2012, podle Formanová, 2014, str. 19) V ţivotě kaţdého člověka se střídají etapy, ve kterých na něj působí různé faktory a činitelé, kteří mohou mít vliv na jeho postoje, názory a chování. Mohou přispívat ke vzniku negativních vzorců chování, tudíţ je také můţeme povaţovat za další faktory, podílející se na vzniku těhotenství v brzkém věku ţeny. Jsou jimi: 10

11 Socializace člověka Významnou roli v ţivotě kaţdého jedince hraje proces zvaný socializace, během kterého jedinec získává kulturní návyky a osvojuje si řeč. Prostřednictvím socializace dochází také k identifikaci rolí člověka v souladu s jeho pohlavím. Člověk poznává různé hodnoty, které jsou ve společnosti zastoupeny, a postupně si je osvojuje. Socializace jedince začíná nejčastěji v rodině na základě vzniklých interakcí mezi dítětem a rodiči (Nakonečný, 2009, str. 101). Později probíhá také ve skupině přátel, mezi vrstevníky, ve škole, v práci a skrze média (Geist, 1992, podle Prúcha, Walterová, Mareš, 1995, podle Kraus, Poláčková a kol., 2001, str. 54). Socializaci jedince však neovlivňují jen vnější faktory a lidé, se kterými se setkáváme, ale také individuální vrozené dispozice a dědičnost. To, jak se tedy jedinec bude v ţivotě chovat, nezáleţí pouze na jeho výchově (Nakonečný, 2009, str. 101). V současné době můţeme zaznamenat krizi rodiny. Dříve byla rodina více stabilní neţ je dnes, neboť v dnešní době mnoho dětí ţije pouze s jedním rodičem, či v některých případech dokonce bez rodičů. Část těchto dětí je vychováváno v ústavních zařízeních, ve kterých na ně však působí mnoho deprivačních vlivů, v následku kterých dochází k jejich sociálnímu selhání. U dětí, jeţ nemají funkční zázemí v rodině, je také větší pravděpodobnost přilnutí k vrstevnické skupině, která mnohdy můţe negativně ovlivňovat chování a názory dítěte (Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005, str ). 11

12 Dospívání jako krize identity Období dospívání je pro člověka velmi obtíţným obdobím, neboť dochází k zásadním změnám jak na úrovni fyzické, tak také psychické. Mění se tělesná konstituce člověka. V oblasti sexuality dochází k aktivizování činnosti pohlavních ţláz skrze vývin pohlavních orgánů. Rozvíjí se sekundární pohlavní znaky (muţský a ţenský typ ochlupení), mění se tvar těla, vznikají nové tukové vrstvy a dochází k většímu pocení. Tělesný pohlavní vývin se u chlapců ukončuje mezi rokem a u děvčat mezi rokem úplným rozvinutím všech pohlavních charakteristik. (Labáth, Ambrózová, Smik, Štúrová, 2001, str ) Mění se ale také zájmy a komunikační schémata jedince. V oblasti psychické nastává potřeba vlastního sebeuplatnění, nezávislosti a seberealizace. Jedinec je v období dospívání zranitelnější v citové oblasti, zaţívá pocity úzkosti, vnitřní nejistoty a příliš se neorientuje ve světě vlastních pocitů. Citové proţívání je v tomto období zesíleno a jedinec intenzivně vnímá erotickosexuální, sociální a estetické podněty. V tomto období se vystřídají dvě fáze. První fáze je fází negativismu projevující se na začátku puberty, dochází k afektivním reakcím a neadekvátnímu chování, čímţ dochází k selhávání v sociálních vztazích. Druhá fáze uţ je fáze pozitivní, kdy se osobnost stabilizuje, a sociální vztahy se normalizují, dochází také k proţívání osobní svobody, coţ s sebou ale nese riziko povrchních vztahů a nereálné představy o svých vlastních moţnostech a schopnostech. V období dospívání je silná vazba k vrstevnické skupině, která se postupně mění k zaměření člověka sama na sebe (Labáth a kol., 2001, str ). Vztahy k opačnému pohlaví získávají erotický charakter. Člověk je fyzicky plně vyvinut, ale psychicky a sociálně ještě zcela zralý není, coţ s sebou můţe nést určitá rizika, např. v podobě nezodpovědného chování. V této oblasti ho výrazně ovlivňuje také liberální postoj médií a pro něj samotného je velmi těţké zorientovat se v postojích k vlastní sexualitě (Labáth a kol., 2001, str ). 12

13 Hledání sexuální identity však není jen otázkou období adolescence, neboť k určité sexuální aktivitě a zaměření pozornosti na tuto oblast dochází již mnohem dříve před obdobím dospívání. (Langmeier, Krejčířová, podle Formanová, 2014, str. 11) V 9-10 letech si dívky i chlapci již vzájemně dávají najevo svou náklonost. (Pondělíčková, 1990, podle Formanová, 2014, str. 11). Mladí lidé v době dospívání volí často způsoby chování, jeţ lze povaţovat za rizikové. Je to např. poţívání alkoholu, kouření, uţívání drog a jiných návykových látek, ale také nechráněný pohlavní styk a zahájení sexuálního ţivota v brzkém věku. Takové chování často pouţívají při získávání respektu u vrstevnické skupiny a při dosahování nezávislosti na rodičích. Ukazují ale také skrze něj, ţe odmítají konvence a společenské normy nebo jej vyuţívají při zvládání vlastní frustrace a obav z neúspěchů nebo jako sebepotvrzení své zralosti a přechod z dětství do dospělosti (Jessor, 1991). Období dospívání zahrnuje vývojové aspekty, které s sebou nesou určitá rizika, jeţ se za nepříznivých okolností podílejí na vzniku nepřiměřeného chování a různých poruch adaptace (Labáth a kol., 2001, str. 14). V návaznosti na rizikové chování můţeme identifikovat označení riziková mládeţ. Za rizikovou mládeţ jsou povaţováni dospívající lidé, u kterých je zvýšená pravděpodobnost selhání v sociální a psychické oblasti způsobena různými rizikovými faktory, které byly uvedeny výše (Labáth a kol., 2001, str. 11). Sexuální revoluce Vliv na postoje a chování jedince však mají také ustálené normy ve společnosti. S ustupujícím vlivem náboţenství a rozšiřujícím se pouţíváním antikoncepčních prostředků nastává asi v polovině 20. století sexuální revoluce, kdy často dochází k oddělení sexu od citové stránky partnerských vztahů (Schneider, Schmalt, 1994, podle Nakonečný, 2009, str. 217). 13

14 Tento fakt se projevuje také v nárůstu deviantního chování, promiskuity a v jiných formách sexuálního chování. To, jak se člověk chová v sexuální oblasti, můţe mít také význam pro jeho sociální vztahy. Někdy toto chování můţe vycházet např. z pocitu méněcennosti, úzkosti či jiných negativních pocitů, které se k dané osobě váţou (Schneider, Schmalt, 1994, podle Nakonečný, 2009, str. 217). Také A. C. Kinsey poukazuje na to, ţe sexuální chování je určováno různými vlivy, jako je úroveň dosaţeného vzdělání nebo např. to, k jaké společenské vrstvě člověk patří. Další studie pak odkazují na kulturní prostředí, které má vliv na vznik vzorců sexuálního chování. V neposlední řadě sexuální chování ovlivňuje také náboţenství a postoje, které v této oblasti zaujímáme (Nakonečný, 2009, str. 217). 3.3 Jevy vznikající v důsledku nezletilých těhotenství a porodů Adolescentní těhotenství, následné porody a mateřství s sebou nesou negativní důsledky projevující se v různých oblastech ţivota matky, jejího dítěte, ale také rodiny a celé společnosti, ve které dívka ţije. Negativní důsledky pak dopadají na zdravotní stav matky a jejího dítěte, ale projevují se také v oblasti sociální a ekonomické. (WHO, 2008, podle Formanová, 2014, str. 20) Zdravotní důsledky Ţenské tělo v období dospívání ještě není zcela zralé. Dochází k fyziologickým změnám, během kterých tělo zraje také pohlavně. U dívek je tělo zcela zralé aţ po 16. roce ţivota, přičemţ kosti dosahují své zralosti kolem 20. roku, čímţ také dochází k úplnému ukončení růstu. (Patton, Viner, 2007, podle WHO, podle Formanová, 2014, str. 21) Pokud dívka otěhotní v době, kdy její tělo dostatečně zralé není, mohou snadno nastat problémy, které se projeví nejen na zdraví těhotné dívky, ale také plodu, jeţ se v těle matky vyvíjí. Mezi časté zdravotní komplikace brzkých těhotenství patří vysoký krevní tlak. Dále také chudokrevnost (anémie), která způsobuje předčasné porody a můţe způsobit aţ smrt matky. V důsledku anémie matky se děti rodí s nízkou porodní váhou (WHO, 2007, podle Formanová, 2014, str ). 14

15 Jelikoţ není u rodičky zcela dokončen její tělesný vývoj, pánevní kosti a porodní cesty, porod dítěte trvá dlouho a často bývá velmi obtíţný, v důsledku čehoţ je třeba porod provést císařským řezem. Těhotné dívky v adolescentním věku se také musí mnohem častěji než starší těhotné ženy potýkat s předčasnými porody. Předčasné porody bývají spojovány s prožívaným stresem a slabou sociální podporou. (WHO, 2007, podle Formanová 2014, str. 22) Děti se v této souvislosti rodí s nízkou porodní váhou, tedy menší než g. V některých případech dokonce i s méně než g, což vede k dalším zdravotním komplikacím novorozeněte, někdy až ke smrti dítěte. (WHO, 2006, podle Formanová, 2014, str. 22) Velmi vážným důsledkem vyplývajícím z adolescentních těhotenství je dětská úmrtnost, k níž dochází v prenatální fázi vývoji plodu či v rozsahu několika týdnů po narození. (WHO, 2012 podle UNFPA, 2013, podle Formanová, 2014, str. 22) Během těhotenství a porodů v brzkém věku ţeny nedochází pouze k úmrtí dětí, ale také matek. Mateřská úmrtnost nemá jednu příčinu, ale vzniká v důsledku mnoha událostí, ať už těch, které mají na úmrtí přímý vliv, což jsou komplikace v těhotenství, při porodu či v šestinedělí, nesprávná zdravotní péče i úplné zanedbání péče nebo vliv nepřímý, což je předchozí nemoc či nemoc, která se vyvinula v průběhu těhotenství. (WHO, 2004b, podle Formanová, 2014) Psychologické důsledky Adolescentní těhotenství se neprojevují jen negativními důsledky v oblasti zdraví. Značný vliv tato těhotenství a mateřství mají také na psychiku matky. Ta totiţ musí vystoupit z role dítěte a přijmout roli matky, která s sebou nese spoustu povinností (UNFPA, 2013, podle Formanová, str. 24). Objevují se také deprese, úzkosti a pocity vlastního selhání. Dále těhotenství může být doprovázeno pocitem studu, viny a zlosti, což se výrazně odrazí na sebevědomí těhotných dívek (Margret, nedatováno, podle Formanová, 2014, str. 25), zvláště pak, jedná-li se o těhotenství neplánovaná. Také po porodu se můžou objevit pocity smutku, což je způsobeno hormonálními změnami, které v těle ženy probíhají. Někdy se v prvních týdnech po porodu objevují také deprese, v jejichž důsledku dochází k citové otupělosti ženy. (Gurrentz, 2003, podle Formanová, 2014, str. 25) 15

16 Ekonomické důsledky V mnohých případech se můţe stát, ţe se mladá matka stane osamoceným rodičem, který nenalezne zázemí u své rodiny a blízkých. Osamocené rodičovství s sebou přináší mnohá rizika, která bývají ve společnosti velmi podceňovaná. Problém vznikající v psychické či ekonomické oblasti se totiţ můţe přenášet na další generace. Materiální problémy pak mají častěji osamocení rodiče s nízkým sociálním statusem a mající nízký příjem. Mnohdy se u této skupiny rodičů vyskytuje také méně odpovědný ţivotní styl, v důsledku čehoţ také materiální problémy vznikají. Osamocení rodiče jsou, na rozdíl od úplných rodin, častěji ohroženi nezaměstnaností, nedostatečným přístupem k přiměřenému bydlení, sociální izolací, chudobou či sociálním vyloučením (Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005, str. 44). 16

17 4 Poskytování péče a pomoci nezletilé matce a jejímu dítěti V následující kapitole popíšu systém pomoci a péče nezletilým těhotným dívkám a matkám. Kdo z právního hlediska nese odpovědnost za dítě narozené nezletilé matce a jaká zařízení poskytují pomoc nezletilým matkám s dětmi v případě, ţe dívka z nějakého důvodu nemůţe zůstat s dítětem ve své původní rodině. Zmíním také, jaké moţnosti má nezletilá dívka v případě, ţe se rozhodne se svého dítěte vzdát. 4.1 Rodičovská odpovědnost nezletilého rodiče Narodí-li se dítě nezletilé dívce, vyvstane nám otázka: Kdo vlastně má rodičovskou odpovědnost za toto dítě, kdyţ sama matka nenese odpovědnost sama za sebe. Dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výkon rodičovské odpovědnosti náleţí kaţdému rodiči, pokud jí nebyl zbaven. Výkon rodičovské odpovědnosti je však pozastaven u rodičů, kteří jsou nezletilí a kteří nenabyli plnou svéprávnost dřívějším přiznáním svéprávnosti či uzavřením manţelství. Rodičovská odpovědnost je pozastavena do doby, dokud rodič nenabyde plnou svéprávnost. Nezletilému rodiči však zůstávají práva a povinnosti péče o dítě, která však také mohou být pozastavena, rozhodne-li o tom soud. V rámci těchto povinností rodiči zůstává také vyţivovací povinnost vůči dítěti (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Pokud je tedy matka dítěte nezletilá, rodičovskou odpovědnost má otec dítěte, kterou vykonává v případě, ţe je znám jako otec dítěte, je zletilý a jeho rodičovská odpovědnost nebyla omezena či jí nebyl zbaven. Nemá-li ani jeden z rodičů rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu či obou rodičům byla tato odpovědnost pozastavena, soud dítěti určí poručníka, jenţ vůči dítěti přebírá práva a povinnosti místo rodičů tohoto dítěte. Na poručníka se ale nevztahuje vyţivovací povinnost na dítě. Poručnictví můţe vykonávat také odbor sociálně-právní ochrany dětí (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Rodičovská odpovědnost zahrnuje práva a povinnosti rodičů vůči svému dítěti. Jedná se především o péči o dítě v oblasti zdraví, o jeho citový, tělesný, mravní a rozumový vývoj. Úkolem rodiče je také dítě chránit, udrţovat s ním osobní kontakt, zajišťovat jeho výchovu a vzdělání, zastupovat ho a spravovat jeho jmění (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 17

18 4.2 Systém sociálně-právní ochrany dětí Záleţitosti týkající se otázky těhotenství, porodů a mateřství nezletilých dívek jsou řešeny v rámci systému sociálně-právní ochrany dětí. Kaţdá nezletilá těhotná dívka by se tedy měla obrátit na některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kde se jí dostane pomoci v řešení problémových situací, které v souvislosti s nastalým těhotenstvím vznikly. Otázky sociálně právní ochrany dětí jsou zpravidla řešeny soudy a orgánem sociální právní ochrany dětí, kterou vykonávají obce s rozšířenou působností. Těmto subjektům je v této věci svěřeno také nejvíce kompetencí. Důleţité kompetence náleţí ale také obecním úřadům, ať uţ těm, kde má dítě, jehoţ se řešený případ týká trvalý pobyt či těm, kde se dítě nachází v době nouze. Zvláštní kompetence v ochraně práv dítěte náleţí také policii, školám a zdravotnickým zařízením (Nahradnirodina, 2013). Pomoc a péče o ohroţené děti je prováděna skrze státní správu a samosprávu. Do řešení jednotlivých případů ohroţených dětí zasahuje několik ministerstev, které zřizují různé instituce a v rámci kterých také vznikají různé formy a typy péče o ohroţené děti. Mezi tato ministerstva patří Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo práce, mládeţe a tělovýchovy, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo vnitra (Nahradnirodina, 2013). Mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí patří: (Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) obecní úřady obcí s rozšířenou působností obecní úřady a újezdní úřady krajské úřady (v Praze magistrát hlavního města Prahy) Ministerstvo práce a sociálních věcí Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí 18

19 Úřad práce ČR (krajské pobočky a pobočka pro hl. město Prahu) Sociálně-právní ochranu dále zajišťují: Obce v samostatné působnosti Kraje v samostatné působnosti Komise pro sociálně-právní ochranu dětí Fyzické a právnické osoby, které jsou pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany ( pověřené osoby ). Jako orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je však v praxi nejčastěji označováno a myšleno oddělení sociálně-právní ochrany dětí v rámci obecního úřadu s rozšířenou působností nebo v méně častých případech oddělení sociálně-právní ochrany dětí krajského úřadu (Nahradnirodina, 2013). Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností přísluší vedení spisové dokumentace dětí, kterých se týká výkon sociálně-právní ochrany (Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí). 4.3 Zařízení sociálně-právní ochrany dětí Dle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí zařízení sociálněprávní ochrany dětí mohou zřizovat: A, pověřené osoby (zpravidla neziskové organizace) B, obce C, kraje Mezi tato zařízení patří zařízení odborného poradenství pro péči o děti, zařízení sociálně výchovné činnosti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, výchovně rekreační tábory. Z těchto zařízení lze některá vyuţít také při poskytování pomoci nezletilým matkám či rodinám, ve kterých se nezletilá matka nachází. 19

20 Zařízení odborného poradenství pro péči o děti Tento typ zařízení se věnuje především odbornému poradenství v oblasti vztahů mezi rodiči a dětmi. V rámci tohoto poradenství je rodičům či jiným osobám odpovědným za výchovu poskytována nebo zprostředkována rada ve věcech výchovy a výţivy dětí. Dále se tato zařízení zaměřují na řešení problému v rámci rodinných, sociálních a mezigeneračních vztahů, které z péče o dítě vyplývají. Tato zařízení jsou také určena pro osoby, které jsou vhodné stát se osvojiteli či pěstouny. 20

21 Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Tato zařízení poskytují ochranu a pomoc dětem, které se ocitli bez péče nebo jsou-li v nebezpečí ohroţení ţivota či je váţně ohroţen jejich vývoj. Dále také týraným a zneuţívaným dětem a dětem, u kterých jsou porušována jejich základní práva. Tato zařízení se tedy soustřeďují na uspokojení základních ţivotních potřeb těchto dětí, skrze které je jim poskytnuta ochrana a pomoc. Dítěti je zajištěno ubytování, ošacení, strava, zdravotní a psychologická péče, výchovná péče. Dále je skrze tato zařízení zajištěna pomoc dětem při přípravě na vyučování, zájmová a volnočasová činnost dětí. Doba pobytu je omezena podle toho, kdo ţádá o umístění dítěte do zařízení. V případě, ţe o umístění ţádá zákonný zástupce dítěte, maximální doba pobytu dítěte v zařízení jsou 3 měsíce. V případě, ţe však zákonný zástupce podá opakovanou ţádost, lze pobyt dítěte prodlouţit o další 3 měsíce (s předchozím písemným souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností). V případě, ţe o umístění dítěte do zařízení ţádá obecní úřad obce s rozšířenou působností či dítě samotné (se souhlasem rodičů či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte), lze dítě umístit aţ na 6 měsíců. Ve výjimečných případech lze pobyt prodlouţit, doba pobytu však nesmí přesáhnout 12 měsíců. Doba pobytu můţe být stanovena také na základě rozhodnutí soudu, dle jeho uváţení. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc je povinno spolupracovat s rodinou dítěte. Jejich úkolem je pomáhat rodině při vyřizování záleţitostí, které se daného dítěte týkají. Např. zajistit rodině terapii, nácvik rodičovských dovedností a jiné úkony související s péčí o dítě a jeho výchovou (Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí). Veškeré úkony musí být v souladu s individuálním plánem dítěte, který vypracoval orgán sociálně-právní ochrany dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou působností musí podat soudu návrh na předběţné opatření v případě, ţe k umístění dítěte do zařízení probíhá na základě ţádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo dítěte samotného a to v tom případě, pokud nelze zajistit souhlas rodiče či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte do doby, do které soud musí rozhodnout o předběţném opatření. 21