VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

Transkript

1 Petr Exner - Pavel Fojtík - Zbyšek Svoboda VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PRO VYVĚŠOVÁNÍ VLAJEK NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY LIBEA, s. r. o. 2004

2 Autoři jsou experty podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ing. Petr Exner, Mgr. Pavel Fojtík, PhDr. Zbyšek Svoboda, 2004 Libea, s. r. o., 2004 ISBN

3 Předmluva Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, stanovuje sice obecně způsob vyvěšování státní vlajky České republiky, ale zdaleka nevystihuje všechny možnosti, které při užívání vlajek mohou nastat. Vzhledem k nerespektování odborných připomínek má některé podstatné vexilologické 1 nedostatky, některá ustanovení zákona jsou v rozporu s mezinárodní praxí a jejich důsledné dodržování je někdy obtížné a nejednoznačné. Velkým nedostatkem zákona je též skutečnost, že neobsahuje ani v náznaku žádné ustanovení o používání jiných vlajek, například krajů, měst a obcí, jejichž množství v posledních letech rychle přibývá. Žádný právní předpis s celostátní působností neřeší společné vyvěšování těchto vlajek. Cílem této publikace je podat základní informace o správném vyvěšování vlajek a praporů v různých kombinacích a v různých prostředích. Ani tato příručka nemůže samozřejmě postihnout všechny možnosti, které v praxi mohou nastat. Jejím účelem je poskytnout uživatelům obecně platné zásady a principy stanovující užívání vlajek a praporů na základě mezinárodní historicky vžité praxe a odpovídající českým zákonným normám. V běžné praxi se denně setkáváme s mnoha chybami při používání vlajek, ať už jde o technický způsob vyvěšení nebo o použitý typ vlajky nebo prapor u, z nichž některé hraničí až s projevy neúcty ke státním symbolům nejen vlastní země, ale také k symbolům států, jejichž zástupce v České republice chceme přivítat a prezentovat. Vlajky jsou projevem svrchovanosti a nezávislosti států a není možné jejich užívání podřizovat libovůli reklamních agentur, uživatelů či architektů, kteří často chybně navrhují jejich praktické použití. Běžně se setkáváme se zcela mylnými a nesprávnými představami o způsobech vyvěšování vlajek a se snahami státní vlajku úpravami, formátem a způsobem vyvěšení přizpůsobit vlajkám firemním a reklamním. Takový přístup je možné kvalifikovat jako urážku státního symbolu. 1 Vexilologie - pomocná věda historická, zabývající se studiem vlajek a praporů. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 3

4 4 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

5 Vlajky, prapory, korouhve Při používání a výrobě textilních státních, regionálních, komunálních, institucionálních a firemních symbolů se nejčastěji setkáváme s pojmy vlajka a prapor, případně korouhev. Jaký je mezi nimi rozdíl? Vlajky Vlajka se vztyčuje na stožár (na pevnině), vlajkovou žerď (např. na budovách) nebo na vlajkový stěžeň či vlajkové ráhno (na plachetnicích) pomocí lanka vedeného přes kladky, ke kterému je připevněna úvazy nebo karabinkami. Je-li vlajka vyvěšena na šikmé žerdi, setkáváme se někdy s různými pomocnými vypínacími ráhny, buď volnými, nebo pomocí speciálního úchytu připevněnými k lanku, které ji napínají na dolním okraji (avšak maximálně do poloviny délky, v závislosti na úhlu sklonu žerdi). Takové pomůcky je možné aplikovat jen v závětří. Při silnějším větru, dešti a sněhu pomocná ráhna textilní list vlajky poškozují. Poměr stran státní vlajky je vždy určen zákonem příslušné země a je nezbytné ho dodržovat. Pouze v případě společného vyvěšování velkého množství státních vlajek různých států se v praxi toleruje sjednocení poměru stran, zpravidla podle symbolu státu, kde se tyto vlajky vyvěšují, tj. v české republice 2 : 3. Poměru státní vlajky se podřizují i vlajky ostatních administrativních celků a organizací. Poměr stran státních vlajek bývá ve světě různý, nejčastěji 2 : 3, 1 : 2, 3 : 5, ale také 10 : 19 (USA), 5 : 8 (Švédsko) či dokonce 189 : 335 (Salvador) apod. Ojedinělou a poněkud kuriózní výjimku představuje státní vlajka Nepálu, která má tvar dvou pravoúhlých trojúhelníků nad sebou. V jejím případě se její tvar místním poměrům cizí země nepřizpůsobuje! Vlajka je již svým názvem předurčena, aby vlála, tedy byla užívána především v exteriéru. Při náležitém umístění stožáru na vyvýšeném a jinými objekty nezastíněném stanovišti je téměř zaručeno, že vlajka bude i v mírném větru dostatečně zřetelná, protože v našich podmínkách je úplné bezvětří jen výjimečné. I tak je vhodné, aby listy vlajek byly vyráběny z co nejtenčího a nejlehčího materiálu. Je však naprosto nevhodné, aby byly listy vlajek upravovány našíváním dalších karabinek a úvazů, vypínány různými rámy či dokonce vyztužovány kovovými nebo plastickými konstrukcemi. Všechny takové úpravy vlastně mění vlajku typologicky na jiný druh vexilologického materiálu. Uvedené netradiční a rádoby modernistické způsoby vyvěšování se naprosto nehodí pro státní a komunální vlajky a jsou vhodné a použitelné maximálně pro firemní či institucionální vývěsky, standarty nebo korouhve. Státní vlajky je nejvhodnější vyvěšovat na stožárech ve volném prostoru, tedy zakotvené ve střešním prostoru nad budovou (viz Pražský hrad, Poslanecká sněmovna, Ministerstvo zahraničí) nebo v dostatečném odstupu od budovy na otevřeném nádvoří či zahradě (viz různá velvyslanectví v Praze). Není-li možné nebo vhodné použít k vyvěšení vlajky stožáru, např. v husté zástavbě, je třeba umístit vlajku na hlavním průčelí budovy, viditelně a dostatečně vysoko a nikoliv v závětří. Vlajka se vztyčuje v tomto případě pomocí lanka na žerďovou tyč upevněnou nejlépe v úhlu 45 ke zdi objektu. Často je vhodnější v této situaci nahradit vlajku praporem, jehož žerď se vsune do zasouvacího držáku (tuleje), který může být připevněn se zajištěním až v úhlu 90, tedy se žerdí ve vodorovné poloze v maximální čitelnosti. Ve výjimečných případech bývají na reprezentačních objektech státní vlajky za tmy trvale osvětleny a za bezvětří dokonce někdy ovívány ventilátory, aby bylo dosaženo jejich trvalého vlání. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 5

6 Prapory Prapor je k žerdi pevně přichycen, zpravidla je na ni navlečen rukávem, u honosných exemplářů bývá k žerdi připevněn ozdobnými hřeby. Prapory se obvykle nosí v průvodech, případně se žerdě zasouvají do držáků (tulejí) na budovách, sloupech veřejného osvětlení, nebo se v interiérech umísťují do zvlášť konstruovaných stojanů. Nedostatkem současných českých právních předpisů byla nedůslednost v základní odborné terminologii. Zatímco zákon o státních symbolech a zákon o užívání státních symbolů hovoří o vlajkách, zákon o krajích, zákon o obcích a zákon o hlavním městě Praze dosud uváděly pojem prapor 2. Při důsledné aplikaci zákona v původním znění by nastávala zcela nesmyslná situace, že by vedle sebe, například před budovou krajského úřadu, měly na stožárech vlát státní vlajka a prapor kraje, ačkoliv by to bylo v zásadě technicky nemožné. Vždy mohou být společně vyvěšeny buď pouze vlajky (tj. vlajka státu a vlajka kraje) nebo prapory (prapor státu a prapor kraje). U typologických praporů, tedy listů pevně přichycených na žerdích, nemusí být sice poměr stran dodržen, to ale neznamená, že by se mohly libovolně měnit i vzájemné poměry a velikost jeho figur - například pruhů, klínů, hvězd apod. Určuje-li tedy zákon, že modrý klín na české vlajce dosahuje do jejího středu, musí tak tomu být bezpodmínečně i u praporu! Každé vyobrazení české vlajky nebo praporu, kde klín sahá jinam, než do středu vlajky, je chybné! Pokud jsou vlajka nebo prapor sejmuty se stožáru či žerdi a manipuluje-li se s nimi, nabývají z odborného hlediska charakteru tzv. vývěsky. I když takový symbol vyvěsíme například volně z okna, případně ho držíme v rukou, neznamená to, že by přestala platit základní pravidla, určující, kde je formálně čestná strana vlajky apod. Současný zákon o užívání státních symbolů (č. 352/2001 Sb.) použil účelově neodborného termínu napodobenina státní vlajky. Ten nyní vlastně nahrazuje doposud běžně užívaný pojem "prapor" lišící se od vlajky tím, že jeho list je pevně přichycen k žerdi a nemusí dodržet zákonem stanovený poměr stran 2 : 3. Z dikce zákona plyne, že pro tuto napodobeninu platí stejné zásady a pravidla jako pro vlajku. Korouhve Za napodobeninu vlajky lze tedy považovat i způsob vyvěšování v podobě korouhve. Při tomto způsobu je látkový list kratší stranou přichycen k vodorovnému příčnému ráhnu, na kterém je list zavěšen svisle. Ráhno je na koncích opatřeno šňůrovým trojúhelníkovým závěsem přichyceným karabinkou ke kroužku na lanku sto žáru. Jedinou výhodou tohoto způsobu je stálá viditelnost celého listu, ovšem pouze za bezvětří. Při silnějším nebo nárazovém větru se jak šňůry, tak vlastní textilní list omotávají kolem lanka a stožáru a komplikují či dokonce znemožňují manipulaci s korouhví nebo i její stažení. Základním systémovým nedostatkem je však především otočení listu o 90 oproti základní standardní poloze a tedy nemožnost vyvěšení státního symbolu dle zákona, tedy u české vlajky tak, že bílé pole je z hlediska pozorovatele vlevo. Korouhev se totiž, vzhledem ke svému volnému a pohyblivému zavěšení, může pod vlivem větru libovolně přetáčet a měnit svou polohu. U některých zahraničních státních vlajek vyvěšených v podobě korouhví tak může docházet i k nežádoucím záměnám. 2 V době uzávěrky publikace, 9. března 2004, schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zákon, kterým se v dosavadních zákonech o krajích, o obcích a o hlavním městě Praze pojem "prapor" nahrazuje vhodnějším výrazem "vlajka". Prezident nový zákon podepsal dne 14. dubna VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

7 Tento korouhvový způsob vyvěšování státní vlajky, či přesněji praporu (protože listy korouhví nemívají poměr šířky k délce 2 : 3, ale jsou obvykle protáhlejší) nebyl doporučován již v předválečném Československu, stejně jako po válce, byl však - zřejmě podle církevních vzorů - praktikován na Slovensku a paradoxně se rozšířil v socialistickém období po celém Československu. Dodnes se občas objevuje, ač vždy byl a je neoficiální a nepraktický. Pro vyvěšování státních symbolů je naprosto nevhodný, tolerovat je ho možné u firemních a institucionálních symbolů a výjimečně u osově symetricky řešených komunálních praporů, kdy při různých příležitostech jsou korouhve dekorativní a působivé. Pro zamezení přetáčení se při dlouhých korouhvích někdy používá přichycení dolních cípů listu korouhve úvazy k zemi. V některých zemích se i vlajky vyvěšují svisle, tedy s vodorovným žerďovým okrajem, na šňůrách mezi budovami nebo mezi stožáry veřejného osvětlení a různými konstrukcemi, případně v oknech, na balkónech a na zábradlích. Striktně vzato, v těchto případech nejde vlastně typologicky o vlajky, ale o svisle umístěné vývěsky - napodobeniny vlajky, které by měly mít u naší vlajky bílé pole z hlediska pozorovatele vždy vlevo a modrý klín směřující vrcholem dolů. Vlajky -vývěsky jiných států se vyvěšují obdobně. Tento vývěskový způsob vyvěšování je však improvizovaný, nevhodný a nepříliš důstojný. Některé státy, např. Slovensko nebo Lichtenštejnsko, umožňují zákonné svislé vyvěšování svých vlajek a praporů v podobě korouhví, na kterých je příslušná figura (na Slovensku státní znak, u Lichtenštejnska knížecí koruna) otočena o 90, takže při svislém vyvěšení je figura v přirozené poloze. To ovšem u mnoha vlajek není reálně možné, protože by docházelo k naprosté deformaci a nesrozumitelnosti vlajkového listu. Stolní vexilologické symboly Zvláštním druhem poměrně často používaných vexilologických symbolů jsou interiérové stolní praporky, vlaječky a korouhvičky (běžné komerční označení je "stolní vlajka", uvedené názvy však přesněji typologicky jednotlivé druhy diferencují). Stolní praporky mají list pevně přichycený k žerdi, stolní vlaječky vyrábějí jen přední světoví výrobci a mají v žerďové části všité lanko přichycené k žerdi, které umožňuje sejmutí a opětné vztyčení vlaječky či její výměnu a stolní korouhvičky mají svislý list na příčném ráhnu. Poslední typ je nejméně vhodný, protože u něj opět vznikají problémy s polohou pruhů a figur. Stolní vexilologické symboly se instalují do speciálních stabilních stolních stojánků, obvykle pro jednotlivé exempláře, výjimečně se vyrábějí stojánky i pro více exemplářů. Z praktických důvodů jsou listy vesměs mírně vyztužené, ale mohou být i z volné látky. U stolních vlajek se poměr stran zpravidla sjednocuje. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 7

8 Části vlajky a stožáru A - list vlajky; B - žerď (vlajkový stožár, žerďová tyč); C - makovice; D - kladka; E - úvazy (např. poutko a olivka, karabinka); F - vyztužený okraj listu se všitým lankem nebo karabinkami; G - vlajkové lano (lanko); H - úvazník {rohatinka); I -lankový kroužek; J - karabinky; K - dolní kladka; L - žerďový prstenec; M - napínací závaží, N - napínací kryt. O - kryt; P - brzdový mechanizmus Uvedený třetí typ stožáru (s vnitřním vedením lanka) představuje jen jedno z několika technických řešení. U větších stožárů bývá pro zajištění pohybu lanka k dispozici vrátek, u některých typů se napínání Janka neprovádí pomocí napínacího krytu, ale speciální brzdou. Podobně se mohou vyskytnout odlišnosti i v technickém řešení horního konce stožáru, kde se někdy používají dvě kladky, jedna uvnitř a jedna vně stožáru. Také řešení napínacího závaží bývá různé. Někteří výrobci vlajkových stožárů například používají jako napínací závaží upravený těžší konopný žerďový prstenec. 8 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

9 Části praporu Části listu vlajky (praporu) A - list praporu; B - žerď; C - čnělka; D - hrot; užívá se především u slavnostních exemplářů; E - patka; F - rukáv; G - hřeby; užívají se u slavnostních exemplářů; H - třepení (třásně), užívá se u slavnostních exemplářů Při popisu vlajky (praporu) se používá jednotné odborné vexilologické názvosloví. Celou látkovou plochu vlajky označujeme pojmem list K orientaci celé vlajky nebo figur, které jsou na ní umístěny, slouží okraje - žerďový, horní, vlající a dolní. K určení umístění VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 9

10 figur na listu nám dále slouží rámcově vymezené plochy, které označujeme jako žerďovou, střední nebo vlající, případně horní nebo dolní část listu. Části listu jsou stejné u vlajky i praporu a jsou základní pro odborný popis symbolu. Vyžaduje-li to konkrétní případ, lze použít i další upřesňující pojmy - například žerďová a vlající polovina Jistu. List je obdobou štítu heraldického znaku. Vztyčování vlajek Vlajky se mohou vyvěšovat na stožár různými způsoby, odvislými od způsobu vedení vlajkového lanka a připevnění listu k němu. Ve světě nejrozšířenější je vedení Janka, které nemá být ocelové, přes jednu kladku u vrcholu stožáru a jeho přivázání k rohatince - úvazníku - v dolní části stožáru (obrázek vlevo). Při vlastním vztyčování je tak umožněn dostatečný odstup od vlajkového stožáru a tedy pohodlná a bezpečná manipulace s lankem. Lanko všité do žerďového okraje vlajky může u menších exemplářů vlajek fakticky nahrazovat část vlajkového lanka, mezi jehož oba konce je vloženo, případně, především u velkých exemplářů vlajek, je po připevnění souběžné s vlajkovým Jankem. V českých zemích se prosadilo především vedení lanka přes dvě kladky, tj. bez úvazníku (obrázek uprostřed). Vlajkový list se k lanku připevňuje obvykle pomocí karabinek, z nichž horní je zavěšena v lankovém kroužku, který současně spojuje oba konce vlajkového lanka. Obvykle se u nás používají u tohoto způsobu nepříliš praktická drátěná lanka, která často zrezaví (stejně jako zatuhnou neudržované kladky) a později ztěžují, ne-li zcela znemožňují vztyčení vlajky. Další nevýhodou tohoto způsobu je umístění lankového kroužku pro připevnění horní karabinky na části vlajkového lanka, která je dál od stožáru. Vztyčování vlajky pak probíhá pracným popotahováním za tu část Janka, která je těsně u stožáru. Může tak dojít k poranění hřbetu ruky nebo poškození rukavic apod. V posledních letech se více vyrábějí také vlajkové stožáry, u kterých je lanko na jedné straně kladky vedeno vnitřkem stožáru (obrázek vpravo). U dolního rohu listu vlajky bývá na karabince zavěšeno závaží, které list napíná a současně je karabinka připevněna k žerďovému prstenci, který list přidržuje v patřičné poloze u stožáru, případně tento 10 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

11 prstenec přímo plní funkci závaží. Vztyčování vlajky probíhá tak, že se lanko vytahuje ven otvorem v dolní části stožáru. Poloha vlajky v potřebné výšce se zajišťuje podle typu stožáru. U menších stožárů se lanko v potřebné délce upevňuje k napínacímu krytu otvoru a před upevněním krytu na stožár se musí nadbytečná část Janka, odpovídající minimálně délce jeho vnější části před vztyčením vlajky, vsunout nebo navinout dovnitř stožáru. Tento typ stožárů není vhodný pro slavnostní příležitosti, protože po vlastním vztyčení vlajky následuje nezbytná manipulace s lankem a otvor ve stožáru se musí uzavírat napínacím krytem, což narušuje důstojné dokončení slavnostního aktu. Existují však i takové stožáry, kde se lanko napíná a zajišťuje speciální brzdou, případně se ke vztyčování využívají různé typy navijáků, takže odpadá závěrečná manipulace s lankem_ Ovládání navijáku klikou není ovšem příliš důstojné pro slavnostní příležitosti. U některých typů stožárů s vnitřním vedením lanka je možné otvor v dolní části stožáru uzamknout, takže k vyvěšené vlajce nemají přístup nepovolané osoby. Přesnější popis jednotlivých technických řešení se vymyká účelu této publikace. Ve všech případech je při slavnostním vztyčování vlajek nezbytné, aby pro důstojný průběh symbolického aktu vztyčovaly vlajku nejméně dvě osoby, z nichž jedna vlajku připevňuje a vztyčuje, zatímco druhá list vlajky během připevňování k vlajkovému lanku i na počátku vlastního vztyčování zabezpečuje, aby se nedotkla země. Ideální je přítomnost alespoň tří osob, kdy první osoba vlajku připevňuje k lanku, druhá vlajku vytahuje a třetí během vyvěšování přidržuje. Vyvěšují-li se velké exempláře vlajek, mohou okolnosti vyžadovat větší počet přítomných osob, především pak v případech, kdy se ke stožáru přináší slavnostním způsobem vodorovně rozprostřená velká vlajka. Hierarchie vlajek a praporů, pořadí vyvěšování V praxi se používá celá řada různých druhů vlajek. Kromě nejčastěji používaných státních vlajek to jsou vlajky územně správních celků (zemí, krajů, provincií, regionů atd.), služební a vojenské vlajky, vlajky mezinárodních i vnitrostátních organizací a ovšem i vlajky firemní a reklamní. Státní vlajky Nejváženější postavení a tedy nejčestnější umístění mají vždy vlajky státní, tedy vlajky svrchovaných a nezávislých států. Mnoho zemí však používá oficiálně několik druhů státních vlajek pro různé účely, mají ovšem vždy základní funkci - symbolickou reprezentaci státu. I když Česká republika mezi takové země nepatří a při všech příležitostech užívá jedinou podobu státní vlajky, je třeba se zmínit o rozdílech mezi jednotlivými druhy oficiálních vlajek některých, většinou větších a hlavně přímořských států. Tyto země totiž rozlišují vlajky účelově užívané výlučně státními orgány od vlajek pou žívaných jednotlivými občany a jinými nestátními subjekty, které se nazývají vlajkami národními, občanskými či civilními. Vlajky užívané státními orgány a institucemi se označují za státní a často oproti vlajce národní nesou navíc státní znak či emblém. V Německu je naopak státní vlajka bez znaku a vlajka se znakem se nazývá služební (Dienstflagge), jejíž užívání je taxativně vymezeno pro určité státní orgány. Služební vlajka VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 11

12 se obdobně užívá i v Rakousku. Odlišná státní vlajka se často používá na plavidlech a někdy se dokonce rozlišují i vlajky válečného loďstva, obchodního loďstva, civilních lodí, vojenských sil pozemních či leteckých. Na zakotvených válečných lodích se kromě hodnostních a služebních vlajek můžeme setkat i s tzv. čelenovými vlajkami (anglicky Jack, německy Gosch, Bugflagge, Bugsprietflagge), umístěnými na přídi plavidla, často i obchodního. Při vyvěšování cizích státních vlajek je tedy třeba vždy pečlivě zvolit správný a vhodný druh vlajky; při vyvěšování na našem území vztyčujeme přirozeně jen oficiální vlajky určené pro pevninu. Za zmínku stojí jistě i skutečnost, že skandinávské země odlišují státní a válečnou vlajku od národní (občanské) i tvarem listu, který se odbornou terminologií nazývá "vlaštovčí ocas", jež má vlající část listu zastřiženou do dvou či tří cípů. Při vyvěšování státních vlajek těchto států v zahraničí se obvykle používají vlajky obdélníkové. Některé země zavedly speciální služební vlajky pro určité státní orgány (diplomaty, ústavní činitele, celní službu, pohraniční a pobřežní stráž apod.). Pro jejich užívání platí zvláštní předpisy a vyvěšují se převážně na dopravních prostředcích nebo na příslušných objektech. Na území České republiky se s nimi, s výjimkou vozů a budov diplomatických misí, přirozeně nesetkáváme. Zvláštní postavení mají vlajky, standarty a autostandarty hlav států, které slouží k označení je jich přítomnosti v budovách, na plavidle či v jiném dopravním prostředku. V některých státech (patří mezi ně i Česká republika) je vlajka hlavy státu oficiálně zákonem zařazována mezi státní symboly. Tyto vlajky nesmí nikdy použít jiné státní orgány nebo občané. Zajímavým demokratickým prvkem je, že při společném vyvěšení státním vlajky s vlajkou hlavy státu je vždy na nejčestnějším místě prezentována vlajka státní vzhledem k tomu, že osobní funkce hlavy státu je jen dočasná, zatímco státní útvar je považován za stálý institut. V některých monarchiích může být vlajka hlavy státu státní vlajce v obecné hierarchii vyvěšování vlajek nadřazena. To ovšem neplatí na našem území. Vyvěšují-li se při státních návštěvách na jednom dopravním prostředku vlajky dvou hlav států, pak se na čestnějším místě (tj. na pravé straně vozidla ve směru jízdy) správně vyvěšuje vlajka domácí hlavy státu, tj. prezidenta České republiky. V některých zemích bez hlubší diplomatické a vexilologické tradice se někdy nevhodně jako projev přehnané úcty, ba servility k návštěvě, vyvěšuje na čestnějším místě vlajka šéfa cizího státu, což však nelze obecně akceptovat. Vlajka Evropské unie Mezi vlajkami zaujímá tato vlajka zvláštní postavení. Vzhledem k tomu, že jednotlivé státy unie jsou v principu nezávislé, nemůže jim být vlajka Evropské unie nadřazena. Při společném vyvěšování státní vlajky a vlajky EU je proto vždy státní vlajka na čestnějším místě. Ve výjimečných případech, jako je summit EU, kterého se zúčastní všechny členské státy, nebo když je třeba vyjádřit Evropskou unii jako celek, je možné umístit vlajku Evropské unie na oddělené čestné místo, například doprostřed kruhu tvořeného vlajkami všech členských států. Při řadovém vyvěšení je možné příslušnou řadu stožárů s vlajkami členských států řazených abecedně (podle abecedy země, ve které se setkání koná) stožárem s vlajkou EU zahájit a zároveň uzavřít. Při setkání jen některých představitelů států EU platí obvyklé místní předpisy a na nejčestnějším místě je vlajka hostitelské země, ostatní jsou pak v abecedním pořadí, zatímco vlajka EU je umístěna jako poslední, nebo je opticky a prostorově oddělena. Doporučujeme, aby se vlajka EU užívala vždy jen společně s českou státní vlajkou 12 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

13 a ne pouze v kombinaci s vlajkami krajskými nebo komunálními. Vlajky subjektů federací a vyšších územně správních celků Některé státy jsou federacemi a jednotlivé jejich subjekty (federální státy, spolkové země, kantony, provincie, oblasti apod.) používají své vlastní symboly. Obdobně se člení i některé unitární státy na vyšší územně správní celky s určitou autonomií jako je například Česká republika, která se dělí na kraje, včetně hlavního města Prahy. Pro vyvěšování vlajek tohoto typu mohou být stanoveny právní normy platné celostátně, případně si jednotlivé správní celky samy určí, kdy a jak lze jejich vlajku používat. Pokud mají některé státy vícestupňovou formu územního členění (například spolková země rozdělená na okresy), mohou mít i tyto správní jednotky své vlajky. Ty jsou potom v celkové hierarchii vlajek podřízeny vlajkám vyšších územně správních celků. V České republice je právo krajů používat vlastní vlajku v současné době přiznáno 5 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) v platném znění. Vlajky komunální (vlajky měst a obcí) Základními územně správními jednotkami většiny států jsou obce, které mohou používat vlastní symboly. V současném českém právním řádu je právo na vlajku přiznáno všem obcím bez ohledu na skutečnost, zda mají statut města či nikoliv. U nás proto není mezi vlajkami obcí a měst žádný rozdíl a vlajky městské tedy nejsou vlajkám obecním nadřazené. Naopak ustavené městské části či městské obvody českých statutárních měst, které mají též právo na vlastní symboly, vyvěšují své vlajky či prapory až za vlajkami obcí, i když mohou mít výrazně větší počet obyvatel než většina obcí. Pro tvorbu komunálních vlajek (praporů) jsou podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky stanovena základní odborná kritéria. V České republice je v současné době právo používat vlastní vlajku přiznáno obcím 34a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) v platném znění. Právo městských částí (městských obvodů) statutárních měst na vlastní vlajku, vyjma městských částí hlavního města Prahy, je uznáno v 142 zákona č. 128/2000 Sb. Právo hlavního města Prahy a jeho městských částí na vlastní vlajky je zakotveno v 15 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Upozornění: K používání vlajky hl. m. Prahy a městských částí hl. m. Prahy je zapotřebí souhlasu rady hl. m. Prahy, resp. příslušné městské části [viz zákon č. 131/2000 Sb., 15, odst. (3)] a vyhláška č. 1/1991 Sb. hl. m. Prahy [čl. 4]. K užívání státní vlajky, vlajek krajů a ostatních obcí není zapotřebí souhlasu orgánů příslušných územně správních celků. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 13

14 Vlajky služební Jak již bylo zmíněno u státních vlajek, v určitých zemích existují služební vlajky pro některé státní instituce - ministerstva, policii, poštu apod. Pro vyvěšování těchto vlajek obvykle platí zvláštní předpisy. Služební vlajky se zpravidla nevyvěšují s vlajkou státní, protože ji vlastně nahrazují. Kombinace služebních vlajek s vlajkami jinými, například komunálními, je omezena příslušnými předpisy, ale není většinou žádoucí vzhledem k různým kompetencím státních a komunálních orgánů. Zvláštním typem služebních vlajek jsou i vlajky, standarty a korouhve starostů, primátorů či církevních hodnostářů, které se v České republice vyskytují jen ojediněle. Předpokládá se, že tyto polooficiální symboly se užívají jen v interiérech příslušných úřadů, na služebních vozidlech nebo při slavnostních příležitostech. Jejich vyvěšení před budovou nebo na sídle zmíněných hodnostářů nepřipadá vůbec v úvahu. Vlajky organizací Vlastní vlajky mohou mít také různé společenské organizace a zájmová sdružení, národní sportovní svazy a sportovní kluby. Mezi ně řadíme i různá regionální sdružení obcí včetně tzv. mikroregionů. Všechny tyto vlajky nemohou být nadřazeny vlajkám obcí, tedy oficiálním zákonným symbolům územní samosprávy. Pro vytváření vlajek organizací sice neexistují specifická kritéria a pravidla, ale vždy musí být při jejich vzniku bráno v úvahu, zda budou vyvěšeny společně se státní vlajkou či s jinou oficiální vlajkou územně správního celku. Vlajka jakékoliv organizace se musí, při společném vyvěšení se státní vlajkou, vždy svým poměrem stran vlajce státní přizpůsobit a nesmí mít nikdy větší rozměry! Při společném vyvěšení vlajky státní a vlajky organizace tedy v České republice musí mít vlajka organizace poměr stran 2 : 3. Pokud vlajka organizace má z jakéhokoliv důvodu jiný poměr stran, musí být vyvěšena výrazně odděleně od státní vlajky. Vlajky firemní Specifické postaven í zaujímají vlajky firemní, jejichž tvorba je zpravidla zcela volná. Protože řada podniků používá moderní loga, tvořená písmeny či nápisy, která uplatňují i na vlajkách, stávají se tyto při pohledu na rubovou stranu často nečitelnými, čímž neplní svojí základní funkci. Doloženy jsou i případy, kdy grafické studio při tvorbě své vlajky umístilo žerď vpravo od listu, čímž dochází k tomu, že text na líci vlajky je zrcadlově obrácený! Společné vyvěšení takové nesprávné vlajky společně s vlajkou státní může být vykládáno jako projev neúcty ke státním symbolům. Pokud se firemní vlajky vyvěšují společně se státními vlajkami, platí vždy základní pravidlo, že na čestnějších místech jsou vlajky státní a vlajky firemní nesmí být větší než státní a zároveň musí dodržet u nás stejný poměr šířky a délky, tedy 2 : 3. Pokud tyto zásady nemohou být z jakéhokoliv důvodu dodrženy, musí být vždy firemní vlajky vyvěšovány výrazně odděleně od vlajek státních. Zásadně doporučujeme, aby se již při tvorbě firemních grafických manuálů vždy zapracovávala možnost správného a důstojného způsobu společného vyvěšení vlajek firemních s vlajkami státními čí komunálními. 14 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

15 Vojenské a hodnostní vlajky Pro tyto vlajky ozbrojených sil platí vždy příslušné předpisy, které jsou v souladu se zákonnou úpravou. Občané, ani jiné státní orgány či organizace je nesmějí používat. Vlajka Organizace spojených národů Unikátní postavení mezi vlajkami zaujímá vlajka OSN. Pro její vyvěšování platí zvláštní mezinárodní předpisy: Vlajkový kód Spojených národů (United Nations Flag Code) z 11. listopadu 1952 a pravidla pro vyvěšování vlajky OSN platná od 1. Ledna Způsob vyvěšování vlajky OSN závisí na konkrétních okolnostech, protože je rozdíl, zda se vyvěšují současně všechny vlajky členských států OSN společně s vlajkou OSN nebo používá-li se vlajka OSN s jednou státní vlajkou či dokonce samostatně. Ve specifických případech, jako je například návštěva generálního tajemníka OSN, se vlajka OSN fakticky dostává na úroveň státní vlajky a prokazují se jí stejné pocty. Vlajky mezinárodních organizací Vlajky mezinárodních organizací, které jsou tvořeny národními organizacemi (například sportovní, kulturní a občanská a profesní sdružení), nemohou být přirozeně nadřazeny vlajkám státním ani komunálním, ale vyvěšují se na čestnějším místě než vlajky příslušných organizací národních. Vlajky mezinárodních organizací vytvořených suverénními státy - kromě již uvedené Evropské unie a Organizace spojených národů jde například o Organizaci severoatlantické smlouvy (NATO), Ligu arabských států, Společenství nezávislých států aj. - se vyvěšují v soulad u se zásadami vyvěšování vlajek hostitelské země. l zde však platí mezinárodní zvyklost, že při společném vyvěšení státních vlajek všech členských zemí při zvláštních příležitostech může být na čestné místo umístěna vlajka mezinárodní organizace. Někdy může být způsob používání vlajky příslušné mezinárodní organizace a pořadí, v jakém budou vyvěšovány ostatní státní vlajky, zakotven v interních směrnicích organizace. Ostatní vlajky Kromě uvedených mohou existovat i další vlajky. Jde například o jednoúčelové vlajky určitých akcí (například mezinárodní kongresy), jejichž trvání je časově omezené, případně může jít také o různé historické vlajky (historických územních jedno tek apod.). Takové symboly řadíme v hierarchii vlajek nejníže. Obecné pořadí vlajek a praporů vyvěšovaných na území České republiky Vezmeme-li v úvahu výše popsané nejčastější druhy vlajek, pak můžeme hierarchii (tj. pořadí) vyvěšování jednotlivých vlajek na území České republiky vyjádřit následovně: VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 15

16 Česká státní vlajka Vlajky cizích států Vlajka Evropské unie Vlajky krajů včetně vlajky hl. města Prahy (vystupuje-li Praha jako kraj) Vlajky měst a obcí (vč. Prahy, vystupuje-li Praha na městské úrovni) Vlajky městských částí a městských obvodů statutárních měst Vlajky mezinárodních organizací Vlajky národních organizací (např. Junák, Sokol, Vexilologický klub, sportovní kluby) Vlajky firemní (soukromé společnosti, vysoké školy apod.) Ostatní vlajky (kongresy, historické symboly a jiné příležitostné vlajky) - Při vyvěšování zaujímá čestné místo vždy vlajka uvedená v Obecném pořadí výše. Při použití dvou a více vlajek, které jsou na stejné úrovni (například u několika krajských či obecních vlajek), zaujímá čestné místo vlajka domácí a ostatní vlajky jsou v abecedním pořadí. - Vnitřní pořadí vlajek v jednotlivých skupinách je na území České republiky dáno českou abecedou. - V zahraničí se česká státní vlajka, vlajky krajské a komunální vyvěšují podle místních předpisů. - Reklamní vlajky a vývěsky (nezaměňovat s vlajkami firemními) se s výše uvedenými vlajkami zásadně nevyvěšují! Podle zákona mohou českou státní vlajku užívat, ovšem vhodným a důstojným způsobem, všechny fyzické i právnické osoby. Za nevhodné lze považovat společné vyvěšování vlajek politických stran s vlajkami státními (stejně jako s krajskými a obecními), protože jejich společným vyvěšením by se veřejně prezentoval jejich vzájemný vztah, který samozřejmě v demokratickém státě nemůže být pro jednu politickou stranu exkluzivní. Navíc je obtížné trvale definovat strany parlamentní, státotvorné či dokonce totalitní. Proti samostatnému vyvěšení státní vlajky na sídle politické strany o státních svátcích však nelze nic namítat, stejně jako proti samostatnému vyvěšování vlajek politických stran. Výjimky v hierarchii vlajek Ve zcela výjimečných případech lze pravidlo o hierarchii vlajek porušit. Obvykle jde o některé mezinárodní akce, nejčastěji sportovní, kdy je rovnoprávným účastníkem či členem mezinárodní organizace jiný subjekt než suverénní stát - například závislé území (Bermudy, Kajmanské ostrovy), subjekt federace nebo autonomní území (Faerské ostrovy, Portoriko) nebo jiný subjekt mezinárodní organizace (například Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko, které jsou plnoprávnými členy Mezinárodní fotbalové federace FIFA, jejímž členem není mateřská země, tj. Velká Británie). V těchto a obdobných případech mají národní vlajky, i když z hlediska hierarchie vlajek by měly následovat až za státními vlajkami, se státními vlajkami rovnoprávný charakter a umísťují se jednotně podle abecedního pořadí{podle jazyka pořadatelské země). 16 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

17 Obecné zásady užívání státní vlajky v České republice 1. Státní vlajka České republiky (dále jen vlajka) musí mít vždy šířku a délku v poměru 2 : 3 a modrý klín musí sahat do poloviny délky listu vlajky [viz zákon č. 3/1993 Sb. 4]. 2. Vlajka se vyvěšuje tak, aby bílé pole bylo vždy nahoře. Při svislém vyvěšení je bílé pole vlevo z hlediska pozorovatele [viz zákon č. 352/2001 Sb., 9, písm. a)]. 3. Vlajka musí být vždy vztyčena nebo vyvěšena na nejčestnějším místě (viz zákon č. 352/2001 Sb., 8). 4. Na vozidlech je čestnější místo pro autostandartu vpravo ve směru jízdy. 5. Vlajka se vztyčuje pomocí lanka na stožár nebo na vlajkovou žerď co nejrychleji, spouští se naopak co nejpomaleji. Během vztyčování a spouštění vlajky je možné při slavnostních příležitostech hrát státní hymnu. 6. Vlajka se vztyčuje po východu slunce a spouští do západu slunce. V noci se vlajka nevyvěšuje, protože je to zbytečné a neekonomické. Má-li být v noci výjimečně vztyčena (státní návštěvy, slavnosti), musí být osvětlena a zabezpečena před odcizením. 7. Ve vojenských objektech a na plavidlech při vztyčování a spouštění vlajky nastupuje dle příslušného předpisu vždy čestná stráž a je-li to technicky možné, hraje se státní hymna. Po dobu obřadu všichni přítomní zdraví čelem k vlajce, civilní osoby se zastaví čelem k vlajce s obnaženou hlavou, ženy klobouk nesnímají. 8. Státní vlajkou nebo praporem se nesmí nikdy vzdávat pocta (například skloněním) žádné jiné vlajce, znaku či odznaku, symbolu ani žádné osobě. 9. Na znamení smutku se vlajka vztyčuje "na půl žerdi" [viz zákon č. 352/2001 Sb., 8, písm. h)]. Na krátkých žerdích je vlajka umístěna skutečně v polovině žerdi, na samostatných delších stožárech je umístěna ve vzdálenosti tří šíří vlajky od ukončení (makovice) stožáru. Černý prapor a vlajka se nikdy nevyvěšují na půl žerdi a samozřejmě ani na stejném stožáru či žerdi s jinými vlajkami nebo prapory. 10. Při společném vyvěšování vlajek různých států na našem území musí být vždy česká státní vlajka vztyčena jako první a spuštěna jako poslední. 11. Při mezinárodních akcích nesmí žádná vlajka cizího státu převyšovat počtem nebo velikostí českou vlajku, ani nesmí být zhotovena z honosnějšího a kvalitnějšího materiálu. 12. Při vyvěšování většího počtu vlajek musí být každá státní vlajka vyvěšena na samostatném stožáru, všechny musí mít přibližně stejnou velikost a být ve stejné výšce. Mezinárodní právo nepřipouští, aby vlajka některého státu vlála výše než vlajka jiného státu. Jednotlivé stožáry mají být od sebe umístěny alespoň na vzdálenost dvou délek listu vlajky, aby jednotlivé vlajky byly dostatečně výrazné a zřetelné. 13. Za bouře, vichřice a silném větru nebo sněhové vánici se vlajka urychleně spouští bez ceremoniálu. Po zlepšení počasí se vlajka opět důstojně vztyčí. 14. Vlajka se udržuje v čistotě a dobrém stavu. Při větším opotřebení je třeba ji nahradit novou. Nepoužitelné vlajky se důstojně spálí, významné památkové exempláře se ukládají do muzeí. 15. Stožáry a vlajkové žerdě a tyče musí být vyrobeny z oblého materiálu s hladkým VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 17

18 povrchem a kvalitním nátěrem, aby při větru nebyly listy vlajek nadměrně opotřebovávány. Naprosto nevhodné jsou stožáry a žerdě z profilované oceli. Vlajková lanka by též neměla být drátěná, ale pletená z přírodních nebo syntetických vláken. Lanko by mělo být umístěné na stožáru po směru převládajícího větru, u nás většinou na jihovýchodní straně stožáru. U šikmých žerdí a tyčí se lanko připevňuje na spodní straně. Kladka lanka by měla být zapuštěna do makovice tak, aby se lanko nemohlo vyvléknout a zároveň byla kladka chráněna před deštěm a sněhem. Je nevhodné: 16. Je nevhodné vyvěšovat napodobeninu státní vlajky v podobě korouhve, tedy na vodorovném ráhnu, svisle na vlajkových stožárech, svisle na stožárech s otočnými ráhny nebo ji svisle napínat do rámů, případně ji vyztužovat. 17. Je nevhodné usměrňovat vlání vlajky přivazováním cípů, vypínáním listu pomocí různých konstrukcí, pohyblivých ráhen a napínacími lanky. 18. Je nevhodné umísťovat listy vlajek na balkónech, pod okny, na zábradlích, ve výkladních skříních apod. místo správného vyvěšení na stožárech či žerdích. Je zakázáno: 19. Je zakázáno zahalovat vlajkou, její napodobeninou či praporem pomníky nebo pamětní desky před jejich slavnostním odhalením [viz zákon č. 352/2001 Sb., 9, písm. e)]. 20. Je zakázáno doplňovat stožár, vlajkovou žerď či žerďovou tyč nevhodnými a nevkusnými ozdobami [viz zákon č. 352/2001Sb., 9, písm. f)]. 21. Je zakázáno vztyčovat spolu se státní vlajkou na týž stožár vlajku jinou [viz zákon č. 352/2001Sb., 9, písm. f)]. 22. Je zakázáno dotknout se při manipulaci s vlajkou jejím listem země nebo vodní hladiny [viz zákon č. 352/2001 Sb., 9, písm. g)]. 23. Je zakázáno spustit vlajku, je jí napodobenin u či prapor spolu s rakví do hrobu nebo žároviště [viz zákon č. 352/2001Sb., 9, písm. i)]. 24. Je zakázáno umísťovat na listy vlajek, napodobenin vlajky a praporu další státní symboly, znaky, texty, vyobrazení, stuhy, květiny, smuteční závoje apod. [viz zákon č. 352/2001 Sb., 9, písm. j)]. 25. Je zakázáno zahalovat vlajku, její napodobeninu či prapor smutečním závojem nebo svazovat černou stuhou [viz zákon č. 352/2001 Sb., 9, písm. j)]. 18 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

19 Čestné místo pro českou státní vlajku Základní pravidlo vyvěšování státní vlajky České republiky vyplývá ze zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky. V mezinárodní praxi se však setkáváme i s jiným způsobem. Čestné místo pro českou státní vlajku mezi jinými státními vlajkami lze znázornit následujícím schématem: a) při vyvěšení dvou státních vlajek (podle zákona č. 352/2001 Sb. 8, písm. a); b) b) při lichém počtu vlajek (podle zákona č. 352/2001 Sb. 8, písm. b); c) c) při sudém počtu vlajek (podle zákona č. 352/2001 Sb. 8, písm. c); d) při velkém počtu vlajek (podle mezinárodních zvyklostí). Dalším exemplářem české státní vlajky je možné řadu uzavřít. Tento způsob se ve světě používá bez ohledu na skutečnost, zda se vyvěšuje sudý nebo lichý počet vlajek. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 19

20 Při vyvěšování vlajek se uplatňuje abecední pořadí států podle jejich běžných zeměpisných jmen v české abecedě. Vyvěšování vlajek podle hierarchie (pořadí) vychází ze stejného principu. Následující schéma lze uplatnit při vyvěšování všech vlajek, tj. i když nevyvěšujeme státní vlajku: a) při lichém počtu vlajek; v případě, že vyvěšujeme jedinou státní vlajku (českou), může být prostřední stožár (tj. dle zákona na čestném místě) vyšší; b) při sudém počtu vlajek; c) podle mezinárodních zvyklostí (nejvhodnější způsob pro větší počet vlajek). 20 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

21 Česká státní vlajka Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2 : 3. 4 Zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech české republik y Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady ze dne 17. prosince 1992 o státních symbolech České republiky, který byl publikován pod číslem 3 ve Sbírce zákonů České republiky, ročník 1993, částka 2 (zákon č. 3/ 1993 Sb.). Další podrobnosti stanovuje zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a změně některých zákonů, schválený 18. září Konstrukce české státní vlajky a praporu Poměr stran státní vlajky je stanoven zákonem. Za šířku vlajky se ve vexilologii považuje v základní poloze ta strana listu, která je rovnoběžná s žerdí (tedy pohledově výška). Délka je stanovena kolmicí k šířce. U státní vlajky České republiky tedy šířka odpovídá dvěma jednotkám (dva stejně široké vodorovné pruhy) a délka odpovídá třem jednotkám. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 21

22 V popisu poměru stran se u vlajek vždy uvádí nejdříve šířka, pak délka! V případě praporů a korouhví se vždy tradičně doporučovalo, aby délka listu nepřesahovala trojnásobek šířky, aby u české vlajky nedocházelo k optické deformaci modrého klínu. Klín u státní vlajky české republiky i u jejích napodobenin musí dosahovat svým vrcholem do středu listu. Jeho vrchol je tedy vždy určen průsečíkem úhlopříček, a to bez ohledu na poměr stran v případě napodobeniny státní vlajky. O líci vlajky hovoříme tehdy, je-li její žerďový okraj z pohledu pozorovatele vlevo. Je-li žerďový okraj vpravo, hledíme na rub vlajky. Pokud vyvěšujeme vlajku svisle, hledíme vlastně na její rub. Líc vlajky Rub vlajky Barvy české vlajky Často se výrobci vlajek, případně reklamní agentury dotazují, jak jsou přesně kodifikovány odstíny barev české vlajky. Vycházejí při tom ze skutečnosti, že četné společnosti při tvorbě svých grafických manuálů pro firemní symboly a jejích užívání, tj. především loga, přesně určují použité barevné odstíny emblémů, například s odkazem na mezinárodně velmi rozšířený vzorník PANTONE. Někdy takto postupují i některé kraje a obce. Odstíny barev české vlajky nejsou žádným předpisem stanoveny a v zemi s několikasetletou heraldickou tradicí k tomu ani není důvod. 22 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

23 Obecně se tradičně předpokládá, že jak modrá, tak červená budou jasné a syté. Přesné definování červené a modré barvy v grafických manuálech krajů může vést v běžné praxi k rozdílným odstínům barev vlajek státních a krajských, ačkoliv z vexilologického a heraldického hlediska by vlastně mělo jít o barvy stejné, protože mají týž historický původ. Pochopitelně je nevhodné, aby územně správní celky svými grafickými manuály, které nejsou obecně závazným právním předpisem, fakticky přesně kodifikovaly barevné odstíny státního znaku, který je součástí krajských znaků a vlajek, ale nejednotně. Vlajky je možné kromě svislého stožáru vyvěsit také na šikmé žerďové tyče připevněné na budovách. Státní vlajku můžeme vyvěsit i v podobě praporu na žerdi vysunuté ze střechy nebo z balkónu (terasy) směrem do ulice. Protože je prapor v tomto případě spojen se žerdí, je vždy červený pruh blíž k budově a logicky neplatí ustanovení 9, písm. b) zákona č. 352/2001Sb. V takovém případě, i když jde opticky vlastně o svislé vyvěšení, není prapor svojí plochou rovnoběžný s budovou a jeho orientace vychází z přirozené základní polohy modrého klínu u žerdi a bílého pruhu u jejího horního okraje! VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 23

24 Korouhev Při svislém vyvěšení státní vlajky je z hlediska osoby, která se dívá na zdobený objekt, bílý pruh vždy vlevo. Má-li státní vlajka podobu korouhve (jde tedy o napodobeninu vlajky ve smyslu zákona), je bílý pruh vlevo za předpokladu, že list korouhve zakrývá žerď. Svislé vyvěšení státní vlajky v podobě vývěsky by mělo být používáno jen ve výjimečných a nouzových případech, kdy není k dispozici žerď ani stožár (tj. například při vyvěšování z oken, balkon ů, na příčných převěsech apod.). Je nutné mít na paměti, že vlajky je třeba vyvěšovat v základní přirozené vodorovné poloze, nejlépe na stožárech nebo vlajkových žerdích, aby mohly nerušeně vlát ve volném prostoru. Příklady chybného vzhledu státní vlajky Nejrozšířenější chybou při výrobě a vyobrazování státní vlajky je nesprávná délka klín u. Na vyobrazeních vlevo a uprostřed klín v rozporu se zákonem nedosahuje do středu vlajkového listu. Na obrázku vpravo má klín sice správnou délku, ale list vlajky nemá zákonem stanovený poměr stran (zde 1 : 2 místo správného 2 : 3). Uvedené příklady není možné označit jako "napodobeninu státní vlajky" ve smyslu zákona č.352/2001 Sb. Příklady chybného vyvěšení státní vlajky nebo korouhve Také v těchto třech vyobrazených příkladech jde o nesprávné vyvěšení vlajky. Vlevo je vlajka chybně červeným pruhem nahoru. Uprostřed je napodobenina státní vlajky nesprávně červeným pruhem vlevo, podobně jako na napodobenině v podobě korouhve s příčným ráhnem. Při obdobném nesprávném navazujícím vyvěšování cizích státních vlajek může dojít dokonce k nežádoucím záměnám státních symbolů a následným nepříjemným nedorozuměním. 24 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

25 Nevhodné napodobeniny státní vlajky Napodobeniny státní vlajky ve formě svislé korouhve s volným kolmým ráhnem, případně stožáry s otočným ráhnem pro svislé zavěšení napodobeniny vlajky jsou v poslední době reklamními agenturami a architekty značně oblíbené, ovšem platí zde zcela jednoznačně - co je oblíbené, nemusí být vždy správné. Způsob vyvěšování státních symbolů nikdy nemůže být libovolný! Rozhodně není tento způsob vyvěšování vhodný u státních vlajek a vůbec ne při oficiálních příležitostech. Tyto typy stožárů neumožňují důstojné vztyčení a spuštění státní vlajky. U stožárů s otočným ráhnem se musí při vztyčení či spuštění symbolu často demontovat stožár, aby bylo možné sejmout rukáv z otočného ráhna, případně je nezbytné používat žebřík či dokonce výsuvné plošiny. Takové způsoby manipulace s napodobeninami státních vlajek jsou pro svoji nedůstojnost krajně nevhodné a v neposlední řadě technicky náročné! Takovéto vyvěšování vlajek a jejich napodobenin připadá v úvahu jen pro vlajky firemní a především reklamní, které jsou vyvěšovány odděleně od oficiálních symbolů. Musíme však mít na zřeteli, že pokud je třeba vyvěsit současně státní vlajky a vlajky firemní, nesmí se nikdy státní vlajky přizpůsobovat poměrem stran existující vlajce firmy! Vždy tomu musí být naopak - firemní vlajka se musí přizpůsobit státní vlajce. Proto by se na takovou možnost mělo pamatovat i při tvorbě firemních grafických manuálů, ve kterých by se měla navrhovat i klasická firemní vlajka, v našem případě v poměru stran 2 : 3. Tzv. "krátká vlajka", napodobující historické praporce, je naprosto nevhodnou napodobeninou státní vlajky. Protože jde typologicky o vlajku (vyvěšuje se pomocí lanka), musí být bezpodmínečně dodržen zákonem stanovený poměr šířky k délce 2 : 3. Tento typ a způsob vyvěšování se bohužel příležitostně objevuje; je chybný, protože při něm dochází k zásadní deformaci státního symbolu. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 25

26 Vyvěšování státních vlajek Samostatné vyvěšení české státní vlajky Vyvěšuje-li se česká státní vlajka samostatně, je vhodné místo pro jediný stožár buď před hlavním vchodem, případně po levé straně přístupové komunikace k budově. Vlajka může být umístěna také na střeše, v případě ploché střechy musí být stožár na jejím předním okraji. Umísťovat vlajkové stožáry za zadní stranu budovy či do dvorů není dovoleno. Pokud jsou před budovou dva stožáry a vyvěšujeme jen jednu vlajku, použijeme levý stožár při pohledu na budovu, který je na čestném místě. Pokud jsou před budovou tři stožáry či větší lichý počet stožárů a vyvěšujeme jen jednu státní vlajku, použijeme prostřední stožár, který zaujímá vždy čestné místo. Pokud je před budovou větší sudý počet stožárů, vyvěsíme jednu českou státní vlajku na stožár, který je v prostřední dvojici vlevo. Máme-li k dispozici druhou státní vlajku, vyvěsíme ji současně na pravý stožár v prostřední dvojici. Máme-li k dispozici více českých vlajek, můžeme je vyvěsit na všech stožárech. 26 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ

27 Vyvěšování dvou různých státních vlajek Při vyvěšení dvou různých státních vlajek je čestné místo vlevo při čelním pohledu na budovu ( 8 zákona č. 352/2001Sb.). Druhá státní vlajka, v tomto případě litevská, se vyvěšuje vpravo od české. Při vyvěšení dvou různých státních vlajek před budovou nebo na průčelí budovy je možné vyvěsit českou státní vlajku zároveň samostatně na střeše budovy, aniž by to bylo chápáno jako projev nadřazenosti jiné státní vlajce. Dvojici různých státních vlajek lze v případě, kdy je k dispozici větší počet stožárů, pravidelně střídat. Českých vlajek nesmí být méně než cizích. VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ 27

28 Vyvěšování většího počtu státních vlajek Státní vlajky v řadě Vyvěšují-li se různé státní vlajky v lichém počtu v řadě rovnoběžné s budovou, je podle zákona č. 352/2001 Sb. čestné místo pro naši státní vlajku uprostřed řady ( 8, odst. b). Ostatní vlajky se vyvěšují v abecedním pořadí střídavě vlevo a vpravo od čestného místa. Vyvěšují-li se různé státní vlajky v sudém počtu v řadě rovnoběžné s budovou, je podle zákona č. 352/2001 Sb. čestné místo pro naši státní vlajku v prostřední dvojici vlevo ( 8, odst. c). Ostatní vlajky se vyvěšují v abecedním pořadí střídavě vpravo a vlevo od čestného místa. Tento způsob není při větším počtu vlajek pro svoji nepřehlednost příliš praktický. Mezinárodně vžitý způsob vyvěšování vlajek v řadě, který však není zatím v souladu se zákonem č. 352/2001 Sb., je založen na jednoduchém principu čestného místa vlevo na počátku řady, kdy ostatní vlajky následují v abecedním pořadí zleva doprava. Řadu je možné ukončit druhou českou státní vlajkou na konci vpravo. Tento mezinárodní způsob je stejný pro sudý i lichý počet vlajek a je proto nejpraktičtější. 28 VLAJKY, PRAPORY A JEJICH POUŽÍVÁNÍ