Milan Sojka, Bronislav Konečný MALÁ ENCYKLOPEDIE MODERNÍ EKONOMIE

Transkript

1 Milan Sojka, Bronislav Konečný MALÁ ENCYKLOPEDIE MODERNÍ EKONOMIE Nakladatelství Libri Praha 2004

2 prof. Milan Sojka, doc. Bronislav Konečný, dědicové, 1996, 1998, 1999, 2001, 2004 odborný recenzent: prof. ing. Miloš Mach Libri, 1996, 1998, 1999, 2001, 2004 ISBN

3 OBSAH Úvod 13 ČÁST I. PŘEDMĚT, METODA A ZÁKLADNÍ OTÁZKY EKONOMIE 15 Kapitola 1 Předmět a metoda ekonomie Pozitivní a normativní ekonomie Předmět zkoumání ekonomie Dvě základní složky moderní ekonomie Metody zkoumání ekonomie 18 Kapitola 2 Ekonomie a ekonomika Ekonomické myšlení a ekonomická praxe Ekonomie a hospodářská politika Ekonomické cíle Subjekty hospodářské politiky Nástroje hospodářské politiky 21 Kapitola 3 Dělba práce. Základní ekonomické otázky Dělba práce, specializace a směna Tři ekonomické problémy: co, jak a pro koho 23 Kapitola 4 Ekonomické systémy. Ekonomická koordinace Ekonomické systémy Dva způsoby ekonomické koordinace Trh Centrální koordinace ekonomických činností 27 Kapitola 5 Tržní mechanismus Konkurence Trhy prodávajících a kupujících Trh spotřebních statků a trh kapitálových statků Cenový systém Omezení a problémy tržního mechanismu Externality Veřejné statky a další tržní selhání 33 ČÁST II. MAKROEKONOMIE 35 Kapitola 6 Základní pojmy a hlavní problémy makroekonomie Co je makroekonomie? Kde hledat dělící čáru mezi makroekonomií a mikroekonomií 35 5

4 6.3 Definice makroekonomie Pluralita makroekonomických teorií Alternativní přístupy k makroekonomii Neoklasický či monetaristický přístup Keynesovský přístup Marxistický přístup Alternativní přístupy a hodnotové soudy 42 Kapitola 7 Agregátní poptávka a agregátní nabídka Zjednodušený makroekonomický koloběh Agregátní nabídka Agregátní poptávka Makroekonomická rovnováha 45 Kapitola 8 Výkonnost národního hospodářství a její měření Měření hrubého domácího produktu a národního důchodu Metody zjišťování hrubého domácího produktu Hrubý domácí produkt a národní důchod Nominální a reálný hrubý domácí produkt Potenciální a skutečný hrubý domácí produkt Srovnání agregátních ukazatelů HDP a ND s agregátními ukazateli úhrnný společenský produkt a ND v marxistickém vyjádření Mezinárodní srovnání výkonnosti ekonomik Čistý ekonomický blahobyt 56 Kapitola 9 Peníze a bankovní soustava Vývoj peněz a jejich funkce Plnohodnotné peníze a peníze s nuceným oběhem Poptávka po penězích Nabídka peněz Monetaristické pojetí nabídky peněz Nabídka peněz v keynesovském pojetí Rovnováha na trhu peněz Bankovní soustava a centrální banka Komerční banky Bankovní kreace peněz 67 Kapitola 10 Hospodářský růst a hospodářský cyklus Vymezení hospodářského růstu Zdroje hospodářského růstu Hlavní přístupy k hospodářskému růstu v soudobé makroekonomii Keynesovský přístup k hospodářskému růstu Neoklasický přístup k hospodářskému růstu Hospodářský cyklus Fáze hospodářského cyklu Příčiny hospodářského cyklu 78 6

5 Keynesovská teorie hospodářského cyklu Monetaristický přístup k hospodářskému cyklu 81 Kapitola 11 Nezaměstnanost a inflace Nezaměstnanost a typy nezaměstnanosti Příčiny nezaměstnanosti v tržní ekonomice Míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci Deflační mezera a nezaměstnanost Přirozená míra nezaměstnanosti Inflace Inflační mezera Inflace tažená poptávkou Inflace tlačená náklady Inflace setrvačná a inflační očekávání Inflace a nezaměstnanost Stagflace 91 Kapitola 12 Makroekonomická stabilizační hospodářská politika Základní přístupy k hospodářské politice Státní rozpočet jako nástroj hospodářské politiky Státní dluh a schodek státního rozpočtu Peněžní a úvěrová politika Důchodová politika 97 ČÁST III. MIKROEKONOMIE 99 Kapitola 13 Obecné pojmy: užitečnost, vzácnost, produkční možnosti, náklady příležitosti Statky. Užitečnost, vzácnost a volba Ekonomické zdroje Křivka výrobních možností Hospodářský růst a posun křivky výrobních možností Náklady příležitosti 106 Kapitola 14 Poptávka a nabídka Tabulka a křivka poptávky Posun křivky poptávky Cenová pružnost poptávky Nabídka a nabídková křivka Posun křivky nabídky Cenová pružnost nabídky Vzájemné působení nabídky, poptávky a ceny 116 Dodatek ke kapitole Kapitola 15 Poptávka, užitek a chování spotřebitele Předpoklady tvaru křivky poptávky 120 7

6 15.2 Mezní užitek Paradox hodnoty Přebytek spotřebitele Teorie chování spotřebitele 123 Kapitola 16 Nabídka, náklady a chování firem Nabídková křivka a ochota výrobců dodávat statky za určitou cenu Explicitní a implicitní náklady Účetní zisk a ekonomický zisk Podnikání Produkční funkce Celkový, průměrný a mezní produkt Náklady firmy v krátkém období Náklady firmy v dlouhém období 135 Kapitola 17 Struktura trhů. Dokonale konkurenční trh. Efektivnost trhu dokonalé konkurence Struktura trhu Dokonale konkurenční trh Ekonomická efektivnost trhu dokonalé konkurence 140 Kapitola 18 Monopol, oligopol a monopolistická konkurence Monopol Přirozený monopol Určení ceny a nabízeného množství v podmínkách monopolu Oligopol Monopolistická konkurence 147 Kapitola 19 Trhy výrobních faktorů Tvorba cen výrobních faktorů Substituce výrobních faktorů Trh práce a tvorba mezd Trh práce v modelu dokonalé konkurence Skutečné trhy práce Úloha odborů Lidský kapitál 154 Kapitola 20 Kapitál, trh kapitálových statků a pozemková renta Kapitál, úrok a trh kapitálu Úspory, úvěr a úrok Trh cenných papírů Rovnováha na kapitálovém trhu Pozemková renta 159 8

7 Kapitola 21 Firmy a jejich druhy Firma jednoho vlastníka Společnosti spoluvlastníků Akciová společnost Jiné druhy firem 161 ČÁST IV. MEZINÁRODNÍ EKONOMIE 163 Kapitola 22 Mezinárodní obchod a mezinárodní měnový systém Mezinárodní obchod a jeho ekonomické výhody Svobodný obchod, cla a kvóty Obchodní a platební bilance Mezinárodní měnový systém. Měnové kurzy 168 Kapitola 23 Světová ekonomika Charakteristika světové ekonomiky Rozvojové země Mezinárodní ekonomická integrace Česká ekonomika a světová ekonomika 177 ČÁST V. STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN EKONOMICKÝCH TEORIÍ 182 Kapitola 24 Vznik a vývoj ekonomické teorie Od ekonomického myšlení k ekonomické vědě Klasická politická ekonomie Utopický socialismus a marxismus Neoklasická ekonomie Keynesovská makroekonomie Monetarismus Institucionalismus 190 Nobelova cena za ekonomii 193 Laureáti Nobelovy ceny za ekonomii 194 Galerie významných ekonomů 199 Slovníček ekonomických pojmů 246 Použitá literatura 266 Rejstřík 267 9

8 ČÁST I. PŘEDMĚT, METODA A ZÁKLADNÍ OTÁZKY EKONOMIE První část knihy se soustředí na vymezení předmětu zkoumání ekonomie, seznámení s metodami, které používá, a výklad základních ekonomických pojmů. První kapitola je věnována problematice předmětu a metod ekonomie, ve druhé se zabýváme vztahem mezi ekonomií a ekonomikou a ekonomií a hospodářskou politikou. Výklad dělby práce a základních ekonomických problémů ve třetí kapitole, ekonomických systémů a ekonomické koordinace ve čtvrté i úvodního pohledu na tržní mechanismus a jeho fungování v páté kapitole slouží jako základ následujícího výkladu makroekonomie a mikroekonomie. KAPITOLA 1 Předmět a metoda ekonomie Studium ekonomie je fascinující. Vydáváte se s námi na cestu, na níž naleznete na první pohled tolik známých věcí, a přece budete zjišťovat, že je to svět velkých tajemství. S prvým poznáním tajemných hlubin života jsou zpravidla spojeny ty nejkrásnější dojmy. Ekonomické problémy provázejí náš každodenní život natolik, že každý z nás má alespoň přibližnou představu o tom, jak ekonomika funguje. Zdá se, že k pochopení ekonomických problémů není třeba žádné složité teorie, že se každý člověk v těchto otázkách vyzná, že je schopen jim porozumět a uplatňovat své poznání v každodenní praxi. Jedna věc však je o ekonomických problémech diskutovat laicky, na základě všeobecných znalostí a zdravého rozumu, a jiná jim skutečně vědecky rozumět. Teprve trpělivé a soustavné studium ekonomické teorie, která je výsledkem usilovné tvůrčí práce generací ekonomů, nás přesvědčí o omylu. Přesvědčí nás o tom, že ekonomie patří k nejsložitějším teoretickým vědním disciplínám. V tom spočívá úskalí i krása ekonomie. 1.1 Pozitivní a normativní ekonomie Ekonomie má povahu interdisciplinární vědy, která používá metod a výsledků mnoha jiných vědních disciplín, jako je psychologie, sociologie, filozofie, historie, matematika či statistika. Ekonomie je abstraktní věda, která usiluje o objasnění principů, na jejichž základech funguje náš hospodářský život. Podle nás ekonomů je to nejdůležitější složka naší existence. Ostatně jen ekonomové vědí, zatímco ostatní lidé často intuitivně tuší, že i za takovými jevy v lidském životě, jako je válka, manželství či loupežné přepadení, se skrývají ekonomické motivy. V ekonomickém myšlení lze rozlišit dva základní přístupy: 1. pozitivní, 2. normativní. 13

9 Pozitivní ekonomie se snaží analyzovat fakta ekonomického života, jaká jsou. Odpovídá na otázku, jak se lidé v ekonomice chovají, proč reagují určitým způsobem, nebo proč dochází k cyklickému vývoji ekonomiky, z jakých příčin vzniká nezaměstnanost, inflace i jiné problémy. Pozitivní ekonomie nepoužívá etická hodnocení ani netřídí ekonomické jevy na dobré či špatné. Na základě předpokladů vyvozených z empirického zkoumání hospodářských jevů a procesů buduje ekonomie abstraktně deduktivní teorie, které slouží k vysvětlení ekonomických jevů a procesů a k predikci chování ekonomických subjektů. Normativní ekonomie se snaží odpovědět na otázku, jaký by ekonomický život měl být. Normativní ekonomie vychází explicitně z hodnotových soudů. Středem její pozornosti jsou vedle efektivního fungování ekonomiky rovněž otázky sociální, etické a všeobecně lidské. Vychází z toho, že i ekonomická činnost musí být založena na uskutečňování vyšších humanistických principů svobody a rovnosti lidí umožňujících realizaci lidských práv. Nejvýraznějším příkladem normativní ekonomie se v průběhu 20. století stala ekonomie blahobytu, která se snaží nalézt základní kritéria maximalizace blahobytu na úrovni celé společnosti. 1.2 Předmět zkoumání ekonomie Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ekonomickém životě společnosti, viděných v jejich celku. Předmětem jejího zkoumání jsou instituce tvořící rámec, v němž se ekonomika pohybuje, makroekonomické aspekty vývoje národního hospodářství a racionální alokace vzácných ekonomických zdrojů. Tradiční pojetí předmětu ekonomické teorie, jak ho vymezil ve své dnes již klasické definici významný britský ekonom L. Robbins, zúžilo předmět ekonomie na zkoumání optimální alokace vzácných ekonomických zdrojů, na otázku, jak lidé tyto omezené zdroje, které mohou mít alternativní použití, alokují, aby vyrobili různé druhy statků a služeb, a jak se tyto statky a služby rozdělují mezi spotřebitele (současné či budoucí) usilující o maximalizaci svého užitku. I když jsou otázky, na něž se tento přístup soustřeďuje, dodnes pro ekonomickou teorii podstatné, rozvíjejí se dnes velice dynamicky určité složky ekonomické teorie, které nelze pod tuto definici zahrnout. Za příklad může sloužit nová institucionální ekonomie, za jejíž rozpracování byly v průběhu devadesátých let uděleny dvě Nobelovy ceny za ekonomii (R. Coaseovi v roce 1991 a D. Northovi v roce 1993). Na rozdíl od úzce specializovaných ekonomických disciplín, jako je účetnictví, ekonomická statistika, měnová teorie apod., se ekonomie nezabývá detaily ekonomického života v určité zemi nebo oblasti. Překonává úzký pohled těchto disciplín na danou výseč ekonomické problematiky a poskytuje celkový obraz ekonomického života, ukazuje, jak v ekonomii vše navzájem souvisí. Tím se ekonomie stává důležitým doplňkem i pro odborníka v oblasti účetnictví nebo právníka v oblasti obchodního práva, neboť mu umožňuje orientovat se i v širších souvislostech, kde není specialistou. Ekonomie předpokládá racionalitu v chování ekonomických subjektů. Zkoumá a sleduje pouze ekonomické cíle, zatímco mimoekonomické cíle nejsou předmětem jejího zkoumání. Za ekonomicky racionální chování považuje ekonomie takové chování, které vede nejefektivněji a nejkratší cestou k dosažení příslušného ekonomického cíle. 14

10 Lidé v ekonomickém životě vystupují buď jako jednotlivci (fyzické osoby), nebo jako skupinové subjekty (právnické osoby). Všechny subjekty lze zařadit do několika skupin, podle toho, jaké aktivity vykonávají a do jakých vztahů v ekonomice vstupují. Rozhodující jsou tři skupiny subjektů: domácnosti, firmy a vláda. 1. Domácnosti jsou rodiny nebo jednotlivci. Mají příjmy (např. mzda, plat, stipendium, starobní důchod) a tyto příjmy vydávají na nákupy spotřebních statků. Jak se dále dozvíme, domácnosti mohou rovněž část příjmů spořit a z úspor vytvářet kapitál, který mohou nejrůznějšími způsoby investovat. 2. Firmy jsou ekonomické subjekty, které organizují podnikání. Firmu může představovat její majitel (jde-li o živnost) nebo ředitel (jde-li např. o akciovou společnost). Podnikání může zahrnovat výrobu, ale také poskytování služeb či obchodování. Firmy jsou chápány jako subjekty, které usilují o takové podnikání, při kterém dosahují pokud možno maximálního zisku. 3. Vláda je subjekt, který zasahuje svou činností velmi výrazně do ekonomiky. V ekonomii chápeme pod pojmem vláda i další orgány státní správy: parlament, který zákony schvaluje, ministerstva a jiné vládní orgány, které zasahují do ekonomiky svými rozhodnutími, ale také územní orgány státní správy až po městské úřady apod. Vláda a její orgány většinou stanovují obecná pravidla ekonomické činnosti (zákony, předpisy), obecné podmínky hospodaření (daně, cla), ale vládní orgány také na trhu nakupují od firem značné množství statků (pro státní správu, státní školy a nemocnice, armádu, policii aj.), investují do stavby dálnic a železnic apod. a rovněž přerozdělují finanční prostředky např. formou programů sociální pomoci. Ekonomické subjekty se setkávají převážně na trhu. Trh je abstraktní pojem, který zahrnuje všechny možné formy vztahů mezi subjekty, v nichž jde o koupi a prodej. Patří sem tržnice i telefonní linka, na níž právě probíhá obchodní jednání. Laické veřejnosti je dobře znám trh statků a služeb, protože každý z nás nakupuje potraviny, jízdenky na vlak, autobus či městskou dopravu, a trh práce, kde lidé nabízejí firmám práci rozmanitých kvalifikací. Finanční trh se týká poskytování úvěru a jeho splácení, včetně úroku. Zvláštní součástí finančního trhu je trh cenných papírů, který je u nás rovněž velmi populární v souvislosti s kupónovou privatizací. Ekonomie vytváří ideální, modelovou představu o firmě, která obsahuje hlavní typické rysy skutečných firem, ale v čisté, zjednodušené podobě. Stejně tak si ekonomie vytváří obraz ideálního spotřebitele, ideální domácnosti, ideálního trhu atd. 1.3 Dvě základní složky moderní ekonomie Ekonomická teorie se dělí na dvě části, které od sebe nelze oddělit ani pochopit zvlášť, nebo se dokonce seznámit pouze s jednou z nich a s druhou nikoli. Jde o mikroekonomii a makroekonomii. Chování jednotlivých ekonomických subjektů a trhů se věnuje část ekonomie, které říkáme mikroekonomie (mikros = malý). Zabývá se tvorbou cen jednotlivých druhů statků a služeb, fungováním trhů v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence. Analyzuje celou řadu dalších otázek, z nichž nejdůležitější je problematika rozmísťování a užití vzácných ekonomických zdrojů. Mikroekonomický pohled bychom mohli přirovnat k mikroskopu, kterým zkoumáme chování ekonomických subjektů a jeho 15

11 vnitřně nestabilní tržní ekonomiku státními zásahy. Jeho dílo vychází z představy, že kapitalistická tržní ekonomika prodělala ve svém vývoji takové změny, že ve 20. století již nemůže úspěšně fungovat pouze na základě samoregulačních tržních sil. V jeho teoretickém vývoji je možné odlišit dvě etapy. Etapu do vytvoření teorie efektivní poptávky, v níž ještě Keynes rozvíjí teoretické koncepce A. Marshalla a jeho pokračovatelů v tradici cembridgeské verze kvantitativní teorie peněz, i když zde narůstá váha prvků, které jsou s touto původní koncepcí v rozporu. V této fázi spatřuje Keynes hlavní příčiny vykyvů v nestálé kupní síle peněz. Vrcholným dílem tohoto období je Traktát o peněžní reformě z roku Mezníkem uzavírajícím tuto etapu a v mnoha ohledech zahajujícím druhou se stala práce Pojednání o penězích z roku 1930, v níž se již objevuje mnoho prvků, které sehrávají zásadní úlohu v Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936, která je vrcholným dílem druhé etapy v rozvoji Keynesovy teorie a jeho hlavím dílem. Druhá etapa v Keynesově díle je spojena s teorií efektivní poptávky, která je jeho hlavním přínosem rozvoji ekonomické teorie. Keynes zdůvodňuje recesi a nedobrovolnou nezaměstnanost nedostatečnou efektivní poptávkou a hlubinné příčiny tohoto stavu vyvozuje z nejistoty, která provází investiční rozhodnutí v tržní ekonomice, a z úsilí podnikatelů bránit se nejistotě preferencí likvidity. Keynes vytvořil koncepci principiálně peněžní ekonomiky, kde peníze plní důležité funkce v souvislosti se snahou bránit se negativním důsledkům nejistoty. Odmítl kvantitativní teorii peněz a nahradil ji teorií preference likvidity. Do makroekonomické analýzy zavedl množství nových pojmů: sklon ke spotřebě, sklon k úsporám, mezní efektivnost kapitálu aj. Pod pojmem Keynesova teorie dnes máme na mysli teoretické koncepce této druhé etapy ve vývoji jeho teoretických názorů. Vzhledem k tomu, že Keynes neformuloval vždy své teoretické koncepce zcela jednoznačně a nevytvořil vlastní teorii rozdělování a ceny, vzniklo po jeho smrti množství diskusí a interpretací jeho díla, které jsou často téměř protichůdné. Známé jsou názorové spory mezi příslušníky neokeynesovského a postkeynesovského směru. Hlavní práce: Economic Consequences of Peace (1919); Economic Consequences of Mr. Churchill (1925); Tract on Monetary Reform (1923); Treatise on Money (1930); General Theory of Employment, Interest and Money (1936, česky Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha, Academia 1963); How to pay for the War (1940); Collected Writings of J. M. Keynes ( ). Klaus Václav * 1941, významný český ekonom a politik. V roce 1995 byl jmenován profesorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval až do roku 1970 v Ekonomickém ústavu ČSAV jako vědecký pracovník. Studoval rovněž v Itálii (1966) a v USA (1969). V letech pracoval v různých funkcích ve Státní bance Československé a v roce 1988 se stal vedoucím vědeckým pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV. Ve své vědecké práci se věnoval zejména makroekonomické problematice, inflaci a peněžní teorii a problematice ekonomických reforem. Původně vycházel z keynesovské teorie, postupně však měl na jeho názorovou orientaci rozhodující vliv friedmanovský monetarismus, učení F. A. Hayeka a další liberální teoretické koncepce. Dnes je předním českým liberálním ekonomem a věnuje se zejména problematice transformace české ekonomiky. Po rozpadu Občanského fóra se stal v roce 1991 předsedou nově zformované Občanské demokratické strany. Již v prosinci 1989 se stal ministrem financí, stejnou funkci zastával i v nové 220

12 federální vládě od června 1990, po volbách v roce 1992 stanul v čele české vlády a 1993 až 1997 byl předsedou vlády samostatné České republiky působil jako předseda Parlamentu ČR a v březnu 2003 byl zvolen prezidentem ČR. Hlavní práce: Cesta k tržní ekonomice (1991); O tvář zítřka (1991); Ekonomická teorie a ekonomická reforma (1991); Nemám rád katastrofické scénáře (1991); Demontáž socialismu: Cesta k tržní ekonomice II (1992); Proč jsem konzervativcem (1992); Rok málo či mnoho v dějinách země? (1993); Česká cesta (1994); Rebirth of a Country (1994); Ekonomická teorie a realita transformačních procesů (1995); Mezi minulostí a budoucností (1996); Obhajoba zapomenutých myšlenek (1997); Proč nejsem sociálním demokratem (1998); Od opoziční smlouvy k tolerančnímu patentu (2000). Klein Lawrence Robert, * 1920, americký ekonom, profesor ekonomie na Pennsylvánské univerzitě. V roce 1980 se stal nositelem Nobelovy ceny za ekonomii za přínos k rozvoji ekonometrických prognostických modelů na bázi keynesovské makroekonomie. Z mnoha modelů, které jsou s jeho jménem spojeny, je nejznámější whartonský model, který je prognostickým ekonometrickým modelem pro ekonomiku USA. Klein se více zasloužil o aplikaci teoretických ekonometrických poznatků než o jejich teoretické rozpracování. Jeho práce však měla velký ohlas a ovlivnila budování ekonometrických modelů po celém světě. Hlavní práce: The Keynesian Revolution (1947, 1966); A Textbook of Econometrics (1953, 1974); An Introduction to Econometrics (1962, česky Úvod do ekonometrie. Praha, NPL 1966). Knies Karl, , německý národohospodář, příslušník starší německé historické školy, profesor na univerzitách v Heidelbergu, Marburgu a Freiburgu. Spolu s W. Roscherem a B. Hildebrandem prosazoval historický přístup k ekonomickým jevům a procesům. Jeho odpor k metodě abstrakce vyústil až v odmítání existence obecných vývojových tendencí ve společnosti, připouštěl nanejvýš historické analogie. Známý se stal pracemi o penězích a úvěru. Hlavní práce: Nationalökonomie vom geschichtlichen Standpunkte (1853). Knight Frank, , americký ekonom, od roku 1928 byl profesorem ekonomie na Chicagské univerzitě. Zabýval se zejména problematikou fungování tržního mechanismu, jeho hlavní přínos spočívá v zavedení časové dimenze do tržní ekonomiky a v analýze nejistoty. Přispěl rovněž k řešení problematiky etiky a metodologie ekonomické vědy. Byl stoupencem extrémního liberalismu. Hlavní práce: Risk, Uncertainty and Profit (1921); The Ethics of Competition (1935); Essays on the History and Method of Economics (1956). Kondratěv Nikolai Dmitrijevič, , ruský ekonom a statistik, zabýval se především ekonomikou zemědělství a rozvojem plánování v zemědělství v SSSR. Na základě statistické analýzy vyslovil domněnku o existenci dlouhých vln ve vývoji tržní ekonomiky, nevytvořil však žádnou teorii dlouhých vln, pouze poukázal na určité faktory. Dlouhé vlny byly po něm nazvány Kondratěvovými cykly. Svým úsilím o objektivní ekonomickou analýzu, kterou považoval za nezbytně nutný základ plánování, se postupně dostával do konfliktu se sovětskou mocí, v roce 1930 byl zatčen a zemřel v koncentračním táboře. Hlavní práce: Bolšije cikly konjunktury (1925). 221