Odpovědnost za vady. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Bakalářská práce. Jana Freslová. Autor:

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Odpovědnost za vady Bakalářská práce Autor: Jana Freslová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: pudr Aleš Rozehnal, Ph.D. Praha březen 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. podpis V Praze, Jana Freslová 1

3 Anotace Práce seznamuje s problematikou odpovědnosti za vady v kupních smlouvách uzavíraných zvlášť podle občanského a zvlášť podle obchodního zákoníku. Zabývá se podrobně zákonnou a záruční odpovědností za vady podle občanského zákoníku, kupní smlouvou a vadami zboţí podle obchodního zákoníku. Nechybí ani problematika faktických a právních vad zboţí, uplatnění nároků z vad zboţí a seznámení s průběhem reklamací. Analytická část je zaměřena na průzkum spotřebitelského chování z hlediska znalostí práv spotřebitelů. Klíčová slova Kupní smlouva, občanský zákoník, obchodní zákoník, spotřebitel, reklamace, průzkum. Annotation The primary aim of The Thesis is to introduce a contractual product liability defect as it applies to contracts signed under Civil Law and contracts signed under Commercial Law. The Thesis will deal with legal issues and product warranty in terms of liability and as it applies to Civil Law and at the same time with the purchasing contract and product defects as it applies to Commercial Law. In addition, the factual defective nature of a product is being addressed from a legal perspective. Also, the claim compensation and introduction to a claim procedure is touched upon. The Analysis section focuses upon the consumer behavior research in relation to common knowledge and awareness of the consumer rights. Keywords Contract of purchase, civil code, commercial code, consumer, reclamation, customer audit. 2

4 OBSAH Úvod.4 Literární rešerše.6 I. Volba metodologie Kupní smlouva podle občanského zákoníku Obecná ustanovení kupní smlouvy Odpovědnost za vady v občanském zákoníku Odpovědnost za vady věcí Odpovědnost za vady u kupní smlouvy Odpovědnost za vady při prodeji zboţí v obchodě Práva kupujícího z odpovědnosti za vady Zákonná a záruční odpovědnost za vady Běh záruční doby Smlouva o dílo Zhotovení věci na zakázku Zhotovení úpravy nebo opravy věci Reklamace - uplatňování práv z odpovědnosti za vady Kupní smlouva podle obchodního zákoníku Obecná ustanovení kupní smlouvy Kupní smlouva a vady zboţí Odpovědnost za vady Faktické vady zboţí Právní vady zboţí Nároky z vad zboţí Porušení smlouvy podstatným způsobem Porušení smlouvy nepodstatným způsobem Reklamace vad podle obchodního zákoníku Kupní smlouva a změny v zákonech.37 II. Analytická část.. 39 Průzkum spotřebitelského chování z hlediska znalostí práv spotřebitelů 8. Úvod do problematiky Cíl výzkumu Metodika výzkumu Orientační analýza Formulování hypotéz Plán výzkumu Sběr, zpracování a analýza údajů Interpretace výsledků Závěrečná zpráva...52 Závěr.56 Literatura...59 Grafy. 65 Obrázky.66 3

5 Úvod Obchod - prodávající a kupující symbióza dvou pojmů, s kterými se setkáváme denně po mnoho století. Z původního výměnného obchodu se během staletí vyvinul propracovaný proces, jehoţ cílem je uspokojení potřeb kupujícího spotřebitele. Rozhodujícím činitelem, který určoval, co se na trhu bude prodávat byl po dlouhá staletí výrobce. Ten přicházel se stále novými nápady, zvyšoval hodnotu svého produktu a také sluţeb, aniţ dopředu zjišťoval, zda to bude kupujícím vyhovovat. Postupem let se situace začala měnit. S rozvojem nových technologií a dalších technologických vymoţeností se začaly měnit nároky kupujících. Poţadavky na zvýšenou kvalitu i vyšší uţitnou hodnotu začaly rychle stoupat. Vzhledem k tomu, ţe v kaţdé době platila určitá nepsaná pravidla pro obchodování, docházelo s postupem doby k převodu těchto pravidel do písemné podoby, které se postupně staly formou zákonnou. Po roce 1989 došlo v České republice k výraznému rozvoji obchodu, na český trh se postupně umisťovalo stále více obchodních řetězců se širokou nabídkou produktů, otevírají se stále nové a nové prodejny, rychle se rozšiřuje nabídka nejrůznějších sluţeb. Celému rozvoji pomáhá vydatně reklama, které je doslova všudypřítomná a stala s novodobým fenoménem. S působením mnoha poctivých obchodníků se na trh dostávají také obchodníci, kteří mají mnohdy do profesionality hodně daleko. Jejich cílem není především vycházet vstříc zákazníkům, ale co nejvíce na zákaznících zbohatnout bez ohledu na to, ţe je poškozují. Uvedené nedostatky ale nebyly specialitou jen České republiky. Otevřeně se začalo hovořit o tom, ţe spotřebitelé se dostávají do tak výrazného defenzivního postavení, ţe bylo nutné přijmout protiopatření. Proto Evropská unie postupně přijímá nové směrnice na ochranu spotřebitelů, které se týkají všech oblastí obchodu a sluţeb. Stávající členské státy Evropské unie a následně státy, které se členy Společenství staly v pozdějších letech, měly za úkol implementovat směrnice do své legislativy tak, aby byla co nejvíce a zároveň co nejrychleji provedena náprava a podmínky nákupu a prodeje byly v rovnováze. Česká republika po svém vstupu do Evropské unie v květnu 2004 postupně do svého právního řádu směrnice a nařízení Evropské unie skutečně implementovala, i kdyţ v některých případech se příprava legislativních návrhů protáhla. Klasickým případem je několikaleté řešení a přípravy nového znění občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Například 4

6 občanský zákoník, který vstoupil v platnost v roce 1964, byl od té doby více neţ čtyřicetkrát novelizovaný, protoţe původně nadřazoval zájmy socialistické společnosti zájmům jednotlivce. I kdyţ po roce 1989 zákoník prošel výraznými změnami zejména v oblasti soukromého vlastnictví a smluvního práva, šlo o zásahy provizorní. Počítalo se s tím, ţe brzy tento právní předpis nahradí úplně nový a moderní zákon. Příprava nového kodexu občanského práva začala naostro aţ po roce 2000 a celkem se na ní podílela více neţ stovka právníků. Nový zákoník (na rozdíl od současného) má být opravdu obecným předpisem soukromého práva. Zákoník se pouţije na veškerá soukromá práva osobní a majetkové povahy. 1 Podobné změny se také dotknou obchodního zákoníku. První změny se jiţ uskutečnily zákonem č. 420/2009 Sb., ke změně obchodního zákoníku. Tématem práce je odpovědnost za vady, rozbor této právní problematiky v porovnání občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Cílem práce bylo analyzovat zjištěné informace, vzájemně je porovnat a vyhodnotit. Následně v analytické části práce se zabývat vyhodnocením údajů získaných z průzkumu respondentů zaměřeného na spotřebitelské chování z hlediska znalosti práv spotřebitelů. 1 ŠUSTER, M.: Nový občanský zákoník největší zákon v novodobých dějinách! [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 5

7 Literární rešerše Přínosem pro všechny, kdo se potřebují dobře orientovat v občanském zákoníku, je komentář k tomuto zákonu (Jehlička a kol., 2002). Dílo klade především důraz na teoretická východiska zkoumané občanskoprávní problematiky, včetně významu a úlohy jejích principů, na znalost základní občanskoprávní úpravy a jejich vzájemných souvislostí, na co nejúplnější rozbor a argumentaci aktuální judikatury obecných soudů. Občanský zákoník je společně s obchodníkem zákoníkem nejčastěji vydávanou publikací. Autoři komentáře novějšího občanského zákoníku (Fiala a kol., 2009) přinášejí nejen aktuální text občanského zákoníku a výklad jeho ustanovení, ale také předkládají v právní praxi potřebné návody k orientaci v materii občanského práva. Právní stav publikace je k 1. lednu S tím, jak úspěšně reklamovat, seznamuje autor (Houdek, 2007), který názornou formou podává přehled o tom, jaká práva můţe zákazník vyuţívat při kaţdodenních nákupech zboţí a vybraných sluţeb na území České republiky i při nákupech v rámci Evropské unie. Pozitivní na knize je skutečnost, ţe autor čerpá z mnoţství dotazů a sporů, týkajících se této problematiky, nechybí ani popis práv spotřebitelů a způsoby jak reklamovat zboţí vůči dodavatelům. Ochrana spotřebitelů musí být prvořadým zájmem společnosti a jestliţe poskytovatel nebude postupovat v souladu se zákonem, vystavuje se postihům (Knappová, 1990). Autorka ve své práci konstatuje, ţe ochrana spotřebitele a uspokojování jeho potřeb musí být prvořadým zájmem státu. Právní ochranou spotřebitele jako neprávníků se zabývá (Hulva, 2006), který ve srozumitelné formě seznamuje spotřebitele s jejich právy, s tím, jak mohou napsat reklamaci, stíţnosti atd. Teorií státu a práva se zabývají další autoři (Boguszak a kol., 1967). Ve své práci se zabývají teorií státu a práva, přičemţ nevynechávají ani problematiku správného fungování obchodních a dalších vztahů. Důvěru v právo, v právní jistoty, právo na ochranu a další atributy zahrnuje (Knapp, 1995) ve svém díle také na téma Teorie práva. Zkušený právník poukazuje na význam dodrţování práva zejména s ohledem na znevýhodněné skupiny obyvatelstva. Další autoři (Rozehnalová a kol., 2000) upozorňují na iniciativy Evropského společenství a České republiky v souvislosti s harmonizací mezinárodního práva a smluvních závazkových vztahů. 6

8 Volba metodologie Protoţe se jedná o téma, jehoţ výchozí informace budou získávány ze zdrojů občanského zákoníku a obchodního zákoníku, bylo nutné nejprve shromáţdit podklady ze stávajících zákoníků a zároveň také vyhledat co nejvíce informací týkajících se připravovaných změn. Prvním úkolem bylo získat takové informace, které budou splňovat určitá kritéria, např. úplnost, pravdivost, objektivnost, aktuálnost. Z tohoto důvodu jsem se zaměřila především na získání informací ze sekundárních zdrojů a teprve následně, pro doplnění informací primárního zdroje vlastního průzkumu. Čerpala jsem především z odborné literatury, odborných článků ze serverů zaměřených na právnickou problematiku a z legislativních materiálů. Získané informace z internetu jsem ověřila také v uveřejněných informací u jiných zdrojů. K určitým otázkám jsou uvedeny příklady judikatury. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o problematiku, jejíţ právní základ je v současné podobě podrobován mnoha operativním změnám, bylo nutné veškeré údaje detailně prověřit, protoţe aktuálnost mnoha informací ztrácí rychle na hodnotě. V práci předkládám nejen znalosti získané studiem odborné literatury a dalších zdrojů, ale v kontextu také výsledky vlastního průzkumu. V úvodu analytické části práce jsem stanovila hypotézy, které se po vyhodnocení získaných informací potvrdí nebo vyvrátí. 7

9 1. Kupní smlouva podle občanského zákoníku 1.1 Obecná ustanovení kupní smlouvy Občanský zákoník 2 specifikuje v obecná ustanovení o kupní smlouvě, na které pak navazují vedlejší ujednání při kupní smlouvě, směnná smlouva a zvláštní ustanovení o prodeji zboţí v obchodě. Tato na sebe navazující ustanovení jsou ve vztahu obecných a speciálních úprav. Z obecných ustanovení vyplývá, ţe kupní smlouva je dvoustranným právním úkonem, kterým se zakládá závazkový právní vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Prodávající se zavazuje kupujícímu předmět odevzdat, převést na kupujícího vlastnické právo a kupující se zavazuje za něj zaplatit dohodnutou cenu a předmět odebrat. Kupní smlouva tedy vzniká dohodou účastníků na předmětu a kupní ceně (vyjádřenou penězi), coţ tvoří podstatnou náleţitost obsahu smlouvy. Vedle podstatných náleţitostí si můţou strany upravit i obecné a vedlejší náleţitosti. Předmětem smlouvy mohou být věci určené jednotlivě nebo podle druhu. Týká-li se předmět koupě věcí movitých, práv nebo jiných majetkových hodnot, není forma kupní smlouvy předepsána. Písemná forma musí být učiněna vţdy, je-li stranami dohodnuta nebo jedná-li se o koupi nemovitosti. Porušením práv a povinností plynoucích z kupní smlouvy můţe vzniknout odpovědnost za prodlení, způsobenou škodu nebo za vady. 3 Zvláštním případem je kupní smlouva uzavřená mezi osobou, která je podnikatelem a prodává zboţí v rámci svého podnikání a osobou, která podnikatelem není nebo je podnikatelem, ale nakupuje zboţí pro svou osobní potřebu, nikoli k podnikatelskému účelu. 4 Tento vztah je regulován nejen zvláštním ustanovením o prodeji zboţí v obchodě, ale i zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Při prodeji zboţí v obchodě je omezena smluvní volnost účastníků a je i zpřísněna odpovědnost za vady věci, která tím sleduje ochranu spotřebitele, jako slabší strany smlouvy. 5 2 ČESKO. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále citováno jako občanský zákoník) 3 PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; Salač, J. Základy občanského práva. 3. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, s. ISBN s občanského zákoníku 5 KNAPP, V.; KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : ASPI, s. ISBN s

10 2 Odpovědnost za vady v občanském zákoníku 2.1 Odpovědnost za vady věcí Odpovědnost za vady má v občanském zákoníku formu obecné i zvláštní úpravy. Obecná úprava je obsaţena v a vztahuje se na všechny úplatné závazkové vztahy, při nichţ se v souvislosti s porušením povinnosti splnit závazek řádně vyskytne vadné plnění. Zvláštní úprava odpovědnosti za vady je obsaţena v jednotlivě vyjmenovaných občanskoprávních smlouvách. Mezi těmito úpravami platí zásada, ţe zvláštní úprava má před obecnou úpravou přednost. Není-li některá otázka odpovědnosti za vady řešena ve zvláštní části, pouţije se podpůrně obecná právní úprava. Odpovědnosti za vady předpokládá porušení smluvní povinnosti zcizitele přenechat za úplatu nabyvateli věc bez vad, výskyt vady v době plnění či v záruční době a příčinnou souvislost mezi těmito skutečnostmi. 6 Obecná úprava odpovědnosti za vady rozlišuje vady zjevné a skryté, podle toho zda jsou zřejmé a zjistitelné z běţné prohlídky. U vad zjevných nelze uplatňovat odpovědnost za vady, jelikoţ jsou běţnou prohlídkou zjistitelné. Vady v jakosti a mnoţství jsou označovány jako vady faktické, a právní vady brání získat nabyvateli předmět plnění v rozsahu či obsahu vyplývajícího ze smlouvy. U právních vad musí nabyvatel zciziteli tuto vadu nejen vytknout a uplatnit nárok z odpovědnosti, ale i bez zbytečného odkladu oznámit, ţe si třetí osoba činí na věc nárok. U vad zjevných, vad zjistitelných z katastru nemovitostí a u věcí určených úhrnem zcizitel neodpovídá, ledaţe výslovně ujistí nabyvatele, ţe věc je bez jakýchkoli vad nebo ţe oplývá vlastnostmi nabyvatelem vymíněnými, a toto se později ukáţe nepravdivým. 7 Zcizitel odpovídá za vady, které se vyskytnou v době plnění nebo po splnění, v případě, ţe je záruka zaloţena jednostranně, dohodou či zákonným předpisem. Nemá-li věc vlastnosti výslovně smluvené či obvyklé nebo nelze-li ji pouţít ke smluvenému účelu nebo má-li vady právní, musí nabyvatel toto zciziteli bez zbytečného odkladu oznámit a sdělit mu jaké právo z vad věci uplatňuje. Pro vytknutí vady není stanovena písemná forma, ale pro důkazní 6 Tamtéţ, s ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s

11 prostředek se doporučuje. Lhůta pro vytknutí vady je šestiměsíční, a jelikoţ jde o hmotněprávní lhůtu, musí být doručena nabyvateli nejpozději v poslední den lhůty, aby právo nezaniklo. Práva nabyvatele z odpovědnosti za vady se odlišují podle toho, zda jde o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou, a zda jde věc uţívat řádně či dohodnutým způsobem. U neodstranitelné vady, pro kterou nelze věc uţívat, můţe nabyvatel odstoupit od smlouvy nebo poţadovat slevu. Lze-li věc přesto uţívat, má nabyvatel nárok jen na přiměřenou slevu z ceny. U vad odstranitelných má právo jen na odstranění vady nebo přiměřenou slevu. 2.2 Odpovědnost za vady u kupní smlouvy Prodávající je povinen upozornit kupujícího na konkrétní vady (faktické i právní), které věc má (zjevné i skryté vady) a o nichţ ví. Splní-li tuto povinnost, neodpovídá za vady, na které upozornil kupujícího v době sjednání smlouvy. Za vady, na které kupujícího neupozornil odpovídá, bez ohledu zda o nich věděl či nevěděl. Pokud tak neučiní a vada vyjde později najevo, má kupující právo na poţadovat slevu ze sjednané ceny nebo od smlouvy odstoupit. 8 Následek tohoto odstoupení charakterizuje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1372/2005, ze dne : Ke zrušení kupní smlouvy z důvodů odpovědnosti za vady dochází okamžikem, kdy prodávajícímu došel projev vůle kupujícího od smlouvy odstoupit. Při odstoupení od smlouvy jde o zrušení smlouvy ex tunc a vrací-li kupující věc jím už použitou, nemá prodávající právo na náhradu za znehodnocení věci vzniklé jejím užíváním (viz R 17/1976). 9 Trpí-li věc neodstranitelnou vadou, pro kterou ji nelze řádně uţívat, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo na odstoupení od smlouvy. Tyto dvě volby mu náleţí i po ujištění prodávajícího, ţe věc vymíněnými vlastnostmi oplývá, nebo ţe je bez vad, které se však později ukáţe nepravdivým. Právo na přiměřenou slevu má kupující u vady věci, která nečiní věc neupotřebitelnou a je opravitelná. Vyţaduje-li odstranění vady vynaloţení neúnosně 8 PLECITÝ, V., VRABEC, J., Salač, J.: Základy občanského práva. 3. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, 2007, S. 335., ISBN , s Dostupné z WWW: < 10

12 vysoké částky (v poměru k ceně věci), můţe činit tato skutečnost věc neupotřebitelnou. 10 Ve všech případech má kupující právo na slevu z ceny. Oproti obecné úpravě mu nenáleţí ţádat opravu věci nebo doplnění toho, co chybí. Strany si však mohou dojednat jiná práva, neţ stanoví zákon. 11 Kupující má zároveň právo na náhradu nutných nákladů, které mu v této souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady vznikly, avšak oznámí-li je prodávajícímu v zákonech stanovených lhůtách. Nenotifikuje-li kupující vady věci včas, (nejpozději do šest měsíců, u vad krmiv do tří týdnů a u vad zvířat do šesti týdnů od převzetí) jeho práva z vad věci z důvodu prekluzivní lhůty zanikají. K prekluzivní lhůtě k uplatnění vad koupené věci uvádím rozsudek Nejvyššího soudu s. zn. 33 Od 320/2005, ze dne : Právo z odpovědnosti za vady musí kupující podle 599 odst. 1 oč. zák. uplatnit zásadně nejpozději do šesti měsíců od převzetí věci. Nesplní-li vůči prodávajícímu notifikační povinnost, nemůže se svého práva z odpovědnosti za vady věci s úspěchem domáhat u soudu, neboť toto právo zanikne tzv. prekluzí. Použití 504 oboz zde nepřichází v úvahu, jelikož 599 oboz je vůči 504 oboz ustanovením speciálním Odpovědnost za vady při prodeji zboží v obchodě Významnou roli v případě prodeje zboţí v obchodě, zhotovení věci na zakázku, opravu a úpravu věcí plní zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Úprava vychází ze směrnic Evropského společenství a slouţí k posílení postavení spotřebitele a k jeho ochraně při uzavírání některých typů smluv. Výslovně se zakazují ujednání v neprospěch spotřebitele, čímţ dochází k omezení volnosti účastníků. V případě, ţe by obsahem smlouvy bylo zneuţívající ujednání, má spotřebitel právo dovolat se relativní neplatnosti tohoto ujednání. Charakteristické pro závazkový vztah prodeje v obchodě je, ţe prodávající vystupuje jako podnikatel a prodává zboţí v rámci své podnikatelské činnosti 10 ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s Tamtéţ, s Dostupné z WWW: < 11

13 kupujícímu, kterým je fyzická nebo právnická osoba kupující si výrobky za jiným neţ podnikatelským účelem. 13 Prodej v obchodě je upraven obecnými ustanoveními kupní smlouvy a zvláštními předpisy, které jsou obsaţeny v 613 aţ 627, jeţ mají před obecnou úpravou přednost. Rozsudek Nejvyššího soudu s. zn. 33 Od 770/2006, ze dne , dává následující stanovisko: Právní úprava prodeje zboží v obchodě provedená v 613 až 627 oč. zák. má oproti obecné úpravě kupní smlouvy v 588 až 600 oč. zák. povahu speciálního předpisu. Jestliže reguluje některé otázky oproti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má tato zvláštní úprava přednost. Současně platí zásada, podle níž není-li možné aplikovat na určitý případ zvláštní právní úpravu, pak je namístě aplikovat úpravu obecnou. Jelikož speciální úprava odpovědnosti za vady nepamatuje na případy, kdy prodávající ujistil kupujícího při prodeji v obchodě, že věc má určité vlastnosti a toto ujištění se ukáže nepravdivým, je nutné aplikovat obecné ustanovení 597 odst. 2 oč. zák. o odpovědnosti za vady, které odpovědnost za vady spojenou s uvedenou skutkovou podstatou výslovně upravuje, a podle něhož, ujistil-li prodávající kupujícího, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým, má kupující právo odstoupit od smlouvy. Jestliže posuzovaná kupní smlouva obsahovala ujištění, že technický stav automobilu odpovídá jeho stáří a najetým kilometrům, aniž však prodávající kupující při uzavření kupní smlouvy informoval o tom, že automobil byl krátce před tím zatopen, neměl prodávaný automobil vlastnost prodávajícím uváděnou při prodeji, že technický stav automobilu odpovídá jen jeho stáří a ujetým kilometrům a že tudíž není ovlivněn žádnou jinou skutečností mající vliv na jeho jízdní vlastnosti a životnost. Jestliže kupující odstoupila od kupní smlouvy výslovně také proto, že ji prodávající neinformoval o zatopení automobilu, a domáhala se vzájemného vrácení plnění poskytnutého na základě této kupní smlouvy, pak bylo namístě aplikovat 597 odst. 2 oč. zák. 14 Sbliţováním právních předpisů členských států Evropské unie ve věcech ochrany spotřebitele v rámci vnitřního trhu upravuje odpovědnost prodávajícího za stav věci při jejím převzetí kupujícím. Prodávající odpovídá kupujícímu, ţe věc je při převzetí ve shodě s kupní smlouvou 13 PLECITÝ, V., VRABEC, J., Salač, J.: Základy občanského práva. 3. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, 2007, S. 335., ISBN , s Dostupné z WWW: < 4187>. 12

14 jakost, mnoţství, míry či hmotnost věci odpovídají smlouvě či údajům v popisu a zároveň vyhovuje účelu, ke kterému se bude pouţívat, a ţe po určitou zákonem stanovenou dobu po jejím převzetí bude bez vad. Nejsou-li výše uvedené vlastnosti ujednány, platí ţe výrobek má jakosti obvyklé. 15 Při rozporu s kupní smlouvou, který se projeví do šesti měsíců od převzetí věci kupujícím se uplatní vyvratitelná domněnka, ţe rozpor existoval v době převzetí věci, přičemţ kupujícího nikdo na vadu neupozornil. Důkazní povinnost pak přísluší prodávajícímu, který musí prokázat, ţe výrobek v souladu s kupní smlouvou byl. Kupující je pak oprávněn zvolit si způsob nápravy u prodávajícího, a to buď cestou bezplatné opravy nebo výměnou za jinou věc. Není-li tento postup moţný kupující můţe ţádat přiměřenou slevu nebo od smlouvy odstoupit. Jestliţe ale kupující věděl, ţe výrobek v době převzetí nebyl ve shodě s kupní smlouvou nebo způsobil-li tento rozpor sám, ztrácí právo ţádat bezplatné uvedení do souladu s kupní smlouvou. 16 Při prodeji výrobků s určitou vadou, která nebrání tomu, aby ji mohl kupující bezpečně pouţívat musí být stanovena niţší cena neţ je u bezvadných výrobků. Prodávající musí na tyto vady konkrétně upozornit kupujícího a vyznačit tyto skutečnosti v dokladu o zakoupení. Nesplněním této povinnosti by odpovídal za vady v plném rozsahu. U pouţitých věcí neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře pouţívání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím ( 619 odst. 3 občanského zákoníku). 17 Odpovědnost za vady při prodeji věci má objektivní povahu, nevyţaduje se zavinění prodávajícího a není ani moţné, aby se ji prodávající zprostil tvrzením, ţe o vadě nevěděl, ţe byla způsobena zaměstnancem či přepravcem atd. 18 Tato lhůta je hmotněprávní a má prekluzivní povahu. 15 ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s Tamtéţ, s odst.3 občanského zákoníku 18 ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s

15 2.3.1 Práva kupujícího z odpovědnosti za vady Zjistí-li kupující, ţe má výrobek vadu, má právo reklamovat věc u prodávajícího a zvolit si nárok podle toho, zda se jedná o vadu odstranitelnou či neodstranitelnou. Základním nárokem kupujícího je právo na odstranění vady, a to bezplatným, včasným a řádným způsobem. Není-li to moţné nebo není-li oprava provedena v zákonné či dohodnuté lhůtě, stává se vada neodstranitelnou. Další volbou kupujícího je výměnu vadné věci (nebo výměnu součásti). V případě, ţe nelze věc opravit ani vyměnit, teprve potom můţe ţádat slevu z ceny nebo můţe od smlouvy odstoupit. 19 U neodstranitelné vady, pro kterou ji kupující nemůţe řádně uţívat mu přísluší nárok na na výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy. Výměnu věci či odstoupení od smlouvy můţe uplatnit i v případě odstranitelné vady, která se po opravě opětovně vyskytne nebo pro větší počet vad nemůţe věc řádně uţívat. Nebrání-li neodstranitelná vada řádnému uţívání věci, můţe kupující poţadovat výměnu, přiměřenou slevu nebo od smlouvy odstoupit. 20 U věci, která byla pořízena za niţší neţ obvyklou cenu tedy věci pouţité či vadné má pouze právo na přiměřenou slevu. Odstoupí-li kupující od smlouvy, tak je jeho nárok na vrácení kupní ceny podmíněn povinností vrátit prodávajícímu to, co za kupní cenu získal. 21 Při uvedení věci do provozu neodbornou montáţí prodávající nebo jím zvolenou osobou, se v důsledku tohoto zásahu vzniklá škoda posuzuje také za vadu na koupené věci. Totéţ platí postupoval-li kupující při montáţí podle chybného pokynu v návodu koupené věci. 22 Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě, uplatní kupující právo na opravu u podnikatele určeného k provedení záruční opravy. Podnikatel určený k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s Tamtéţ, s JEHLIČKA, O.; ŠVESTKA, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. vydání, Praha : C. H. Beck, 1173 s. ISBN X. s KNAPP, V.; KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha;: ASPI Publishing, s. ISBN s občanského zákoníku. 14

16 2.4 Zákonná a záruční odpovědnost za vady V souvislosti s tím, ţe Česká republika do své legislativy implementovala směrnice a nařízení Evropské unie, došlo k modifikaci občanského zákoníku. Stanovený princip minimální ochrany spotřebitelů umoţnil zachovat četné rozdílnosti národních práv intenzivnějšími právními ochranami. 24 Na sníţení rozdílů v úpravách prodeje a záruk na spotřební zboţí v členských státech také upozorňuje Bouda, kdyţ se zamýšlí nad notifikačními povinnosti v 599, který se týká zejména lhůty k uplatnění. 25 Občanský zákoník stanovuje ve prospěch kupujícího zákonnou záruční lhůtu, která je pevně časově určena a nelze ji ani dohodou stran zkrátit, můţe být jen dohodou stran nebo jednostranně prodávajícím prodlouţena. Přesahující rozsah záruky stanovené zákonem se můţe týkat celé věci nebo jen její součásti. Poskytne-li prodávající kupujícímu záruku nad zákonný rámec, musí v záručním listě určit podmínky a rozsah prodlouţení záruky hovoříme pak o smluvní záruce. Hula při této příleţitosti připomíná, ţe právo je tvořeno pomyslnou pyramidou, kde na jejím vrcholu je právo ústavní, jeţ ostatní právní odvětví zastřešuje, i kdyţ je jedním z nich. Právním odvětvím přitom teorie rozumí oblast práva se společným předmětem, společnými zásadami, společným způsobem právní regulace, provázaných právních norem a také domnění veřejnosti. 26 Úprava odpovědnosti za vady je řešena podle předmětu koupě, zda jde o věc novou, pouţitou, prodávanou za niţší cenu z důvodu vady či věc rychle se kazící. Prodávající odpovídá kupujícímu za všechny vady představující rozpor s kupní smlouvou, které se v záruční době vyskytnou, s výjimkou věcí pouţitých a rychle se kazících. Zákonná záruční doba je 24 měsíců pro spotřební zboţí, šest týdnů pro prodej zvířat, tři týdny u prodeje krmiv a osm dnů u potravinářského zboţí, u uvedené expirační doby do jejího skončení. 27 Prodávající musí na poţádání kupujícího vydat záruční list. Nevystaví-li prodávající záruční list, poskytnutí záruky tím není dotčeno. V tomto případě postačí kupujícímu pro uplatnění svého práva doklad o zakoupení věci. 24 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo. Obligační právo komparativní rozbor. 4. Díl. Praha : ASPI, s. ISBN s BOUDA, Z.: Obecně k odpovědnosti za vady vybrané problémy [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 26 HULVA, T.: Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. 1. vydání, Praha : ASPI, s. ISBN KNAPP, V.; KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha : ASPI Publishing, s. ISBN s

17 U věcí pouţitých připouští zákon zkrácení záruční lhůty z 24 měsíců na dvanáct měsíců, a to po dohodě prodávajícího s kupujícím. Kratší doba pak musí být prodávajícím vyznačena v dokladu o prodeji zboţí. 2.5 Běh záruční doby Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. V případě, ţe věc musí uvést do provozu jiný podnikatel, musí kupující do tří týdnů u stanoveného podnikatele tuto sluţbu objednat a poskytnout mu řádně a včas potřebnou součinnost k vykonání potřebné práce. Záruční lhůta pak běţí ode dne uvedení věci do provozu. Nesplní-li však kupující stanovené povinnosti, za počátek záruční lhůty se povaţuje převzetí věci. Poţaduje-li kupující z titulu odpovědnosti za vady opravu věci u prodávajícího, dochází ke stavení běhu záruční doby. Záruční doba neběţí od uplatnění práva na odstranění vady, bez ohledu, zda se jedná o odstranitelnou vadu či zda věc byla k opravě převzata. Záruční doba začne opět běţet od doby, kdy kupujícímu byla nabídnuta k převzetí. Doba, kdy je věc v opravě se nezapočítává do doby záruční. Prodávající je povinen vystavit kupujícímu potvrzení o provedené opravě a době jejího trvání. 28 Záruční doba se přerušuje pokud dojde k výměně věci. Kupující získává novou věc za původně dohodnutých podmínek. Převzetím nové věci pak kupujícímu začíná běţet od začátku nová záruční doba. 29 Pokud se mění jen součást věci, nový začátek záruční doby se týká jen této součásti. Je-li však vada součásti neodstranitelná a kupujícímu je tímto znemoţněno uţívání, má právo uplatnit výměnu celé věci nebo odstoupit ohledně celé věci. 30 Kogentnost odpovědnosti za vady je stanovena v 627 odst. 3 občanského zákoníku. Absolutně neplatné je ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřené před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jeho důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno. 28 ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s občanského zákoníku 30 ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s

18 3. Smlouva o dílo Smlouvou o dílo se zhotovitel díla zavazuje objednateli, ţe provede zhotovení díla na vlastní nebezpečí a objednatel se zavazuje za provedené dílo zaplatit sjednanou cenu. Podstatnou náleţitostí smlouvy o dílo je dohoda o díle a poskytnutí ceny za dílo. Cena však nemusí být sjednána předem, protoţe není podstatnou náleţitostí smlouvy (na rozdíl od obchodního zákoníku). Není-li cena dohodnuta smluvně a není-li ani upravena závaznými předpisy o cenách je objednatel povinen zaplatit přiměřenou cenu. Dílem se rozumí hmotně zachycený výsledek fyzické nebo duševní činnosti. Zvláštní forma pro uzavření smlouvy o dílo není zákonem předepsána, ani v případě, spočívá-li ve zhotovení nemovitosti. 31 Občanský zákoník však ukládá zhotoviteli povinnost podle 632 vydat objednateli písemné potvrzení o uzavřené smlouvě, nedojde-li k provedení díla na počkání. Obsahem potvrzení je předmět plnění, jeho rozsah, jakost, cena díla a doba zhotovení. Účelem potvrzení je snazší prokázání obsahu smlouvy. Nevydá-li zhotovitel potvrzení není to důvod neplatnosti smlouvy, jen se v případě pochybnosti bude objednateli hůře prokazovat uzavření smlouvy či její obsah. 32 Typickým druhem smlouvy o dílo je smlouva o opravě a úpravě věci a smlouva o zhotovení věci na zakázku. Pokud chce zhotovitel na smlouvu o dílo pouţít obchodní zákoník, musí mít tato dohoda s objednatelem písemnou formu. Směřovalo-li by však některé ustanovení ke zhoršení postavení spotřebitele, je toto ustanovení neplatné. V případě, ţe by zhotovitel vyloučil ve smlouvě některé své povinnosti, budou tato ujednání irelevantní a pouţijí se ustanovení občanského zákoníku nebo předpisů, kterými je spotřebitel chráněn KNAPP, V.; KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha;: ASPI Publishing, s. ISBN s Tamtéţ, s TOMANČÁKOVÁ, B. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha : Linde Praha, 2008, s. 222, ISBN s

19 3.1 Zhotovení věci na zakázku Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. 34 V tomto případě je také stanovena zákonná záruka. Zhotovitel odpovídá za vady v době předání věci a za vady vzniklé během záruční doby. Zhotovitel odpovídá i za vady provedené zakázky, jejichţ příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliţe objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil. Zhotovitel neodpovídá za vady pouze v případě, ţe tuto povinnost splnil a objednatel přesto na postupu trval. Zhotovitel neodpovídá za vady vzniklé sice v záruční době, ale způsobené nesprávným uţíváním nebo poškozením objednatelem. 35 Záruční doba na tyto věci se poskytuje ze zákona ve lhůtě šest měsíců. 36 U věcí, které nejsou stavbou a jsou určeny k delšímu uţívání můţe být záruční lhůta prodlouţena na základě zvláštních předpisů na dobu delší neţ šest měsíců. To se můţe také týkat pouze některé součástky. Výrazně delší záruční doba je u zhotovení stavby, která je tříletá. Některé předpisy mohou stanovit, ţe u některých částí staveb můţe být kratší, ale nejméně osmnáct měsíců. Záruční doba začíná běţet dnem převzetí věci. Převzal-li objednatel věc aţ po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běţí záruční doba jiţ ode dne, kdy měl tuto povinnost. 37 Nároky z odpovědnosti za vady se liší podle povahy vady, zda je odstranitelná či neodstranitelná a zda věc můţe být řádně uţívána. Tato práva jsou shodná pro odpovědnost za vady, která měla věc v době převzetí objednatelem, nebo které se vyskytly po převzetí věci v záruční době. 38 U odstranitelné vady má objednatel právo na bezplatné, včasné a řádné odstranění vad bez zbytečného odkladu. Zrušit smlouvu můţe objednatel jen jestli nemůţe věc řádně uţívat pro opětovný výskyt vad po opravě nebo pro větší počet vad. Totéţ mu přísluší neodstranitelné vady, nelze-li pro ně výrobek pouţívat V případě, ţe neodstranitelná vada nebrání řádnému uţívání věci, má objednatel právo ţádat přiměřenou slevu občanského zákoníku 35 KNAPP, V.; KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha;: ASPI Publishing, s. ISBN s , odst. 1 občanského zákoníku. 37 ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s Tamtéţ, s

20 Právo z odpovědnosti za vady musí objednatel u zhotovitele uplatnit v záruční době. Doba od uplatnění práva ze záruky aţ do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakoţ i o provedení opravy a době jejího trvání. 39 Vadu u věci zhotovené na zakázku je moţno uplatnit u zhotovitele, který je podnikatelem, ale i v kterékoli jeho provozovně nebo sídle či místu podnikání Zhotovení opravy nebo úpravy věcí Práva a povinnosti zhotovitele a objednatele, stejně tak i předpoklady vzniku odpovědnosti za vady opravy a úpravy věci jsou upraveny obdobně jako odpovědnost za vady věci zhotovené na zakázku. Odlišnost je v délce záruční doby a v rozsahu odpovědnosti. Zákonná záruční doba činí tři měsíce, jde-li o stavební práce osmnáct měsíců, není-li sjednána záruční doba delší. 41 Na otázku, zda zhotovení jen součásti věci hlavní je opravou či úpravou věci odpovídá rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Odo 1566/2006, ze dne : O úpravu či opravu věci podle ust. 652 až 656 ObčZ se jedná i v případě, že předmětem smlouvy je zhotovení jen součásti věci hlavní, nikoliv vytvoření nové samostatné věci. Tak je tomu i v daném případě, kdy předmětem smlouvy o dílo bylo zhotovení ústředního topení v domě. 42 Vyskytne-li se vada po opravě nebo úpravě věci, má objednatel nárok u vad odstranitelných ţádat o její odstranění zhotovitelem na jeho náklady. Nedojde-li k odstranění vad u objednatele jsou do nákladů zahrnuty náklady spojené s přepravou do místa, kde k opravě dojde a náklady spojené s doručením k objednateli. 43 Vadu je zhotovitel povinen odstranit v dohodnuté době, jde-li o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, tak lhůta končí uplynutím 30 dnů. Není-li ve lhůtě vada odstraněna nebo jde-li o neodstranitelnou vadu, můţe objednatel zrušit smlouvu nebo nebo ţádat přiměřenou slevu ceny opravy nebo úpravy, jak je stanoveno v 655 odst. 1 občanského zákoníku. Zhotovitel neodpovídá za vady, které občanského zákoníku 40 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M. a kol.: Občanský zákoník II Komentář. 1. Vydání, Praha : C. H. Beck, s., ISBN , s Tamtéţ, s Dostupné z WWW: < 587>. 43 KNAPP, V.; KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha;: ASPI Publishing, s. ISBN s

21 nevznikly v důsledku provedení úpravy či opravy, ani za vady, které nebyly předmětem smlouvy. Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna v záruční době. Zánik práv ze záruky i běh záruční doby je upraven jako u zhotovení věci na zakázku. 20

22 4. Reklamace - uplatňování práv z odpovědnosti za vady Uplatnění práva z odpovědnosti za vady předpokládá platně uzavřenou kupní smlouvu. Nebyla-li smlouva platně uzavřena, nemůţe kupující uplatnit u prodávaného právo na výměnu či opravu věci, na slevu z ceny či od smlouvy odstoupit, nýbrţ jejich vztah by se následně řídil ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Pojem reklamace přináší zákon 64/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů a rozumí se jím proces vytknutí vady kupujícím prodávajícímu. Reklamace sama o sobě nemá přímé právní účinky. S reklamací musí kupující zvolit jakou formu nápravy uplatňuje (výměnu, opravu, slevu věci či odstoupení od smlouvy) podle toho, zda se jedná o odstranitelnou či neodstranitelnou vadu. 44 Kupující, kteří chtějí uplatnit reklamaci, vycházejí často z představy, ţe přijdou do obchodu a sdělí, ţe nejsou s výrobkem spokojeni, aniţ by vadu specifikovali. Problém ze strany kupujících je, ţe toto své právo neuplatňují dostatečně určitě, jak to vyţaduje zákon. 45 Neurčitá argumentace, jako například, ţe kupující není s výrokem spokojen není dostatečným důvodem pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady. Vada, která se vytýká, musí být konkrétní. Reklamovat lze jakoukoli formou, není přesně stanoven způsob, aby byla reklamace uznána. K tomu lze uvést usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2144/2007, ze dne : Pro právní úkon směřující k uplatnění kteréhokoli práva z odpovědnosti za vady, tedy i pro zrušení smlouvy podle 648 odst. 2 obč. zák., zákon nepředepisuje písemnou formu a lze jej učinit v jakékoli formě. 46 Samozřejmě, ţe pro případné důkazní prostředky je lepší pouţití písemné formy. Účinky reklamace nastávají v okamţiku, kdy prodávajícímu projev vůle kupujícího došel. Nenotifikuje-li kupující vady prodávajícímu včas, jeho práva z vad věcí zanikají. Nejedná-li se o spotřebitelské smlouvy, musí tuto povinnost kupující splnit ve lhůtě šesti měsíců, u vad krmiv do tří týdnů a u vad zvířat do šesti týdnů od převzetí věci. Tato lhůta je prekluzivní, soud k zániku práva musí přihlédnout z úřední povinnosti. 44 JIRKAL, J.: Reklamace a uplatňování práv z odpovědnosti za vady [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < html> občanského zákoníku. 46 Dostupné z WWW: < 21

23 Lhůta, do kdy je prodávající povinen o uplatněném právu z odpovědnosti za vady rozhodnout je stanovena zákonem o ochraně spotřebitele, 47 který stanoví, ţe prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých případech do tří pracovních dnů. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se však prodávající nedohodne se spotřebitelem na lhůtě delší. Po uplynutí této lhůty má kupující shodné právo, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit právo na výměnu nebo na odstoupení od smlouvy. V souvislosti s novelou zákona o ochraně spotřebitele je v nálezu ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2983/08, ze dne stanoveno: Ustanovení 19 zákona č. 634/1992 Sb., v jehož odstavci 1 je stanovena povinnost prodávajícího vydat spotřebiteli potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace, je třeba vykládat extenzivním způsobem ve prospěch spotřebitele, a to s ohledem na účel zákona, jímž je právě ochrana spotřebitele jako slabší strany právního vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou, a dovodit tak, že takto zákonem stanovená povinnost zahrnuje resp. předpokládá i podání informace o vyřízení reklamace prodejcem. 48 K tomu připojuji názor Houdka, který píše, ţe: Spotřebitel by měl v případě jakéhokoli předložení dokumentu k podpisu (tedy i reklamačního protokolu) věnovat pozornost jeho obsahu, neboť může znamenat omezení jeho práv, a to v případě, že svým podpisem přistoupí na v něm (mnohdy drobným písmem) obsažená ustanovení anebo prodejní řád prodejce, s jehož obsahem ani nebyl seznámen. 49 K významným změnám došlo v postupu uplatňování reklamací, jde-li o rozpor s kupní smlouvou. Odpovědnost za rozpor s kupní smlouvou se u věcí prodaných v obchodě řídí především občanského zákoníku. 50 Uplatněním nároku z odpovědnosti za vady není vyloučen nárok spotřebitele na náhradu škody, která z vady vznikla. 51 Přichází v úvahu nejen odpovědnost prodávajícího, ale za určitých okolností i odpovědnost výrobce za vadu 47 ČESKO. Zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, 19, odst Dostupné z WWW: < 2d7>. 49 HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat. Rádce spotřebitele i obchodníka. Praha : Grada Publishing, s. ISBN s ČOI: Záruka a odpovědnost za vady zboží [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < občanského zákoníku 22

24 podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Jde především o objektivní odpovědnost výrobce, dovozce či distributora za škodu, k níţ došlo k újmě na zdraví, usmrcení nebo na jiné věci, neţ je vadný výrobek. 52 Pokud prodávající neprokáţe, ţe zboţí prokazatelně nemohlo mít nebo nemělo vadu v okamţiku prodeje, pak můţe kupující uplatnit zákonnou odpovědnost za vady a poţadovat dle vlastního výběru buď okamţité odstranění vady (oprava) nebo výměnu věci. Není-li oprava ani výměna moţná, pak teprve můţe poţadovat přiměřenou slevu nebo od smlouvy odstoupit. V souvislosti s odpovědností za vady si můţeme poloţit otázku, jaký je rozdíl mezi odpovědností za vady a odpovědností za způsobenou škodu. Odpovědnost za vadu je objektivní povahy, odpovědnost za škodu je zaloţena na principu zavinění, subjektivní odpovědnost. Smyslem odpovědnosti za škodu je nahrazení majetkové újmy vzniklé následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti. Je-li příčinou vzniku škody vadné plnění, vzniká odpovědnost za škodu. Podle 510 občanského zákoníku uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla. Poruší-li zhotovitel svoji povinnost provést řádně opravu či úpravu věci je předpokladem jak odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001 o tom stanovuje následovně: Odpovědnost za vady sleduje, aby se objednateli dostalo od zhotovitele plnění bez jakýchkoliv vad. Bylo-li toto sjednané plnění vadné (tedy samotný výsledek opravy či úpravy vykazuje vady), nastupuje odpovědnost za vady, v jejímž rámci se lze domáhat bezplatného odstranění vady opravy či úpravy, příp. dalších nároků podle 655 obč. zák. Zatímco odpovědnost za vady je dána za nedostatky vlastního plnění zhotovitele (opravy) a vede k tomu, aby sjednané plnění bylo odevzdáno bez vad, odpovědnost za škodu je dána za jinou újmu, než je vadné provedení samotného díla (opravy či úpravy). O vadu jde tam, kde újma spočívá ve vadném provedení díla. Škodou je újma, jež vznikla jako následek tohoto vadného plnění. Majetková újma, spočívající nikoliv ve vadnosti samotného předmětu opravy, nýbrž ve znehodnocení opravované věci (snížení hodnoty vozu) v důsledku vadného plnění je škodou, která z vady vznikla a je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy, tedy k tomu, aby zhotovitel poskytl objednateli takové plnění, jaké byl podle smlouvy povinen, odpovídá právu z odpovědnosti 52 Tamtéţ 23

25 zhotovitele za vady provedené opravy. Nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se však nelze domáhat z titulu náhrady škody. Jestliže předmětem smluveného plnění mezi účastníky bylo nalakování vozu žalobce, které bylo provedeno vadně, je odstranění vadně provedeného laku a nové nalakování vozu způsobem k odstranění vady díla zhotovitele (jím provedené opravy či úpravy). Újma, která spočívá v samotné vadnosti provedené opravy (úpravy), tj. ve vadnosti poskytnutého předmětu sjednaného plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady a nelze ji odčinit cestou odpovědnosti za škodu. 53 Nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se tedy nelze domáhat z titulu náhrady škody. 53 Dostupné z WWW: < 24

26 5. Kupní smlouva podle obchodního zákoníku 5.1 Obecná ustanovení kupní smlouvy Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboţí určené jednotlivě nebo druhově) a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Je-li předmětem smlouvy nemovitost, řídí se tato smlouva pouze občanským zákoníkem, s výjimkou, ţe jde o nemovitost, která je součástí podniku. Ve smlouvě můţe být kupní cena stanovena určitou částkou nebo odkazovat na ceník tvořící součást smlouvy nebo v ní musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaţe z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. 54 V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu podle 448 odst. obchodního zákoníku. Podle kterého prodávající můţe poţadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo takové nebo srovnatelné zboţí v době uzavření smlouvy. 55 Tímto způsobem určují strany cenu nepřímo. Prodávající je povinen dodat smluvně ujednané zboţí, není-li ale smlouvou dohodnuto, tak dodá zboţí, hodící se pro účel stanovený ( s obvyklými vlastnostmi, stejného nebo podobného druhu). Ke zboţí pak přiloţí doklady k jeho převzetí ( dodací, nákladní list aj.) a k uţívání (osvědčení, návod aj.). Podstatnou náleţitostí kupní smlouvy je tedy označení stran s dostatečně určeným předmětem koupě, závazek prodávajícího dodat kupujícímu zboţí a převést na něj vlastnické právo a závazek kupujícího zaplatit za zboţí kupní cenu. Ostatní kritéria jsou dispozitivní povahy záleţí na dohodě stran. 56 Předmětem kupní smlouvy můţe být i zboţí, které v době uzavření smlouvy ještě neexistuje, bude se teprve vyrábět. V této souvislosti je odlišení kupní smlouvy od smlouvy o dílo odvislé na dvou kritériích. Je-li podstatná část materiálu potřebného k výrobě zajištěna zhotovitelem, jedná se o kupní smlouvu. V případě, ţe by se k dodání materiálu zavázal kupující objednatel jednalo by se o smlouvu o dílo. Druhým rozlišovacím znakem je podíl mezi hmotou a vykonanou činností. Jestliţe převáţná část závazku spočívá ve vykonání činnosti, 54 NESNÍDAL, J.; MAREK, K.; POKORNÁ, J. a kol. Lexikon obchodní právo. 2. rozšířené vydání, Ostrava : Sagit, s. ISBN s ČESKO. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále citováno jako obchodní zákoník) 56 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s ISBN s

27 jedná se o smlouvu o dílo. Tou je i smlouva obsahující závazek o provedení montáţe dodávaného zboţí Kupní smlouva a vady zboží Odpovědnost za vady Prodávající je povinen dodat smluvně určené zboţí a dohodnutým způsobem zabalit a přepravit kupujícímu. Nebylo-li nic z toho smluvně specifikováno, pak se pouţije ustanovení obchodního zákoníku o obvyklých a přiměřených vlastnostech a povah z obchodního styku. Není-li závazek z kupní smlouvy prodávajícím splněn řádně, dochází k vadnému plnění. 58 Prodávající odpovídá ze zákona za vady zboţí ve dvou případech. Jedná-li se o vadu, kterou má zboţí v okamţiku, kdy přechází nebezpečí škody na zboţí na kupujícího. Neprokáţe-li se vada v tomto okamţiku, nepůjde-li tedy o vadu zjevnou musí kupující prokázat, ţe zboţí mělo vadu jiţ v okamţiku přechodu nebezpečí škody na kupujícího. Druhý případ nastává vznikneli vada aţ po přechodu nebezpečí škody na kupujícího, ale musí to být v důsledku porušení povinnosti prodávajícího. Kupující pak musí toto porušení ze strany prodávajícího prokázat. Za vadu se povaţuje i dodání jiného, neţ smluvně uvedeného zboţí včetně nedodání dokladů nutných k uţívání zboţí. 59 Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Obchodní zákoník vylučuje odpovědnost prodávajícího za vady ve dvou případech uvedených v Pouţil-li prodávající k výrobě zboţí materiál dodaný kupujícím a nemohl sám zjistit jeho nevhodnost pro výrobu, nebo ji zjistil a upozornil na ni kupujícího, který na jeho pouţití přesto trval. Druhým případem je situace, kdy kupující věděl, nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem musel vědět, ţe zboţí takovéto vady má, vyjma vlastností ve smlouvě výslovně vymíněných. Uvedené liberační důvody se týkají vad jakosti a provedení. Dva liberační důvody dávají prodávajícímu moţnost zprostit se odpovědnosti i za vady právnické. Jestliţe kupující v době uzavření smlouvy o této vadě věděl nebo v případě, ţe 57 ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 2. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, s. ISBN s PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s ISBN s Tamtéţ, s

28 prodávajícímu ze smlouvy vyplývala povinnost při plnění postupovat podle pokynů od kupujícího. 60 Úprava odpovědnosti za vady zboţí je kombinací zákonné odpovědnosti a odpovědnosti záruční. Základem je zákonná odpovědnost. Variantou můţe být kombinace obou předchozích způsobů. Jestliţe prodávající převzal záruku na prodej zboţí, můţe záruku rozšířit ještě o odpovědnost záruční. Obr. 1 Odpovědnost za vady Zdroj: V tomto případě nastává rozdíl oproti občanskému zákoníku. V něm je u spotřebního zboţí záruční doba 24 měsíců (netýká se potravinářského zboţí, krmiva pro zvířata atd.). Obchodní zákoník nemá pevně stanovenou záruční dobu ve prospěch kupujícího. Záruka za jakost vzniká písemným projevem vůle prodávajícího, a to buď stanovením záruky ve smlouvě nebo jednostranným písemným prohlášením ze strany prodávajícího. 61 Obchodní zákoník tedy nestanovuje, na rozdíl od občanského zákoníku, zákonnou záruku. Záruka je chápána jako otázka výlučně obchodního smluvního vztahu, která můţe být součástí písemného smluvního obchodní zákoník 61 POHL, T. Odpovědnost za vady plnění u kupní smlouvy podle obchodního zákoníku [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: <. ECdnost+za+vady>. 27

29 ujednání nebo ji prodávající přejímá písemným prohlášením (záručním listem). Z těchto dvou písemných ujednání pak vyplývá i rozsah záruky. 62 Za písemné převzetí závazku záruky za jakost je povaţována i doba trvanlivosti nebo pouţitelnosti zboţí vyznačené na obalu. Bude-li u takového zboţí v záručním prohlášení nebo ve smlouvě stanovena prodejcem záruka odlišná, platí tato doba výslovně uvedená a nikoli doba uvedená na obalu zboţí. 63 Podstatou záruky za jakost je závazek prodávajícího, ţe dodané zboţí bude po určitou dobu (záruční dobu) způsobilé pro pouţití ke smluvenému, jinak obvyklému účelu, nebo ţe si zachová smluvené či obvyklé vlastnosti. Obvyklý účel nebo obvyklé vlastnosti přicházejí v úvahu v případě, ţe účel nebo vlastnosti nejsou smluveny. 64 Při poskytnuté záruce ze strany prodávajícího nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, prodávající odpovídá za vady vzniklé kdykoli v průběhu trvání záruční doby. 65 Odpovědnost za vady na základě záruky také není absolutní. Prodávající nenese odpovědnost za vady, prokáţe-li, ţe vady vznikly aţ po přechodu nebezpečí škody na zboţí a současně byly způsobeny vnějšími událostmi (poškození kupujícím, ţivelní událost), nikoli prodávajícím Vady faktické Faktickými vadami rozumíme vady, které se týkají faktických stránek zboţí a zahrnují případy, kdy dodané zboţí neodpovídá smlouvě, popřípadě obchodnímu zákoníku. Vady faktické jsou vady v mnoţství, kdy dodané mnoţství neodpovídá údajům v dokladech nebo prohlášení prodávajícího. Mezi faktické vady patří dále vady jakosti a provedení, vady obalu či jiného opatření pro přepravu, dodání jiného zboţí, ale i vady v dokladech nutných k uţívání zboţí Štenglová, I.; Plíva, S.; Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání, Praha : C. H. Beck, s. ISBN s PLÍVA, S.: Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s ISBN s Tamtéţ, s ŠVARC, Z. a kol.: Základy obchodního práva. 2. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, s. ISBN s Tamtéţ, s

30 Vady právní Podle 433 odst. 1 obchodního zákoníku má zboţí právní vady, jestliţe prodané zboţí je zatíţeno právem třetí osoby, ledaţe s tím kupující vyslovil souhlas. Pokud kupující souhlasí převzít zboţí, o kterém ví, ţe je touto vadou zatíţeno, tak se o právní vadu nejedná. Zjistí-li kupující, ţe zboţí je zatíţeno právní vadou, je povinen tuto skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu. V případě nesplnění své povinnosti by mu práva nebyla přiznána v případném soudním řízení. Nároky u právních vad zvolí kupující jako by se jednalo o vady v případě mnoţství či jakosti. Podle občanského zákoníku je za právní vadu povaţována ta, u níţ si třetí osoba činí nárok na věc. Nabyvatel můţe uplatnit nárok z odpovědnosti svému předchůdci. Neučiní-li tak,můţe jeho předchůdce proti němu uplatnit námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě. Obr. 2 Rozdělení vad Zdroj: Nároky z vad zboží Podle způsobu, kterým byla dodáním vadného zboţí porušena smlouva, rozlišujeme nároky z vad zboţí, které má kupující proti prodávajícímu. Nároky kupujícího podle obchodního zákoníku se liší podle toho, zda byla porušena smlouva podstatným způsobem a nepodstatným 29

31 způsobem. Úprava nároků z vad zboţí platí pro zákonnou odpovědnost za vady i pro záruku za jakost, nedohodnou-li se strany jinak Porušení smlouvy podstatným způsobem O podstatném porušení smlouvy se zmiňuje 345 odst. 2 obchodního zákoníku. Podstatné porušení smlouvy se váţe zejména na vědomí a vůli prodávajícího, který si je vědom, ţe by kupující neuzavřel kupní smlouvu, kdyby mu bylo známo, ţe dohodnutý účel nebude splněn. Kupující ale musí bez zbytečného odkladu vadu reklamovat a uvést jaké právo bude uplatňovat, v opačném případě má pouze nároky podle 436 odst. 3 obchodního zákoníku, a to jakoby se jednalo o nepodstatné porušení smlouvy. 68 Při podstatném porušení smlouvy má kupující tyto nároky: 1. na dodání chybějícího mnoţství zboţí, jde-li o vadu kvantitativní 2. poţadovat odstranění vad dodáním náhradního zboţí za zboţí vadné 3. poţadovat odstranění právních vad 4. poţadovat odstranění vad opravou zboţí, jestliţe vady jsou opravitelné 5. poţadovat přiměřenou slevu z kupní ceny 6. odstoupit od smlouvy 69 Volbu jednotlivých nároků činí kupující. Musí ji však prodávajícímu učinit ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Neprovede-li kupující tuto volbu v dané lhůtě, má nároky jakoby se jednalo o nepodstatné porušení smlouvy. Jakmile si kupují zvolí nárok, nemůţe později své rozhodnutí změnit. Volbu můţe změnit pouze se souhlasem prodávajícího ve dvou případech. Prvním z nich je případ, kdy si kupující zvolí nárok na opravu zboţí a prodávající mu sdělí, ţe vada je neopravitelná, nebo ţe s opravou narostou nepřiměřeně náklady. Kupující pak můţe prodávajícího poţádat o dodání náhradního zboţí, učiní-li tak bez zbytečného odkladu poté, co mu tuto skutečnost prodávající sdělil. Druhá situace nastává nejsou-li odstraněny 67 PLÍVA, S.: Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s. 340, ISBN s POHL, T. Odpovědnost za vady plnění u kupní smlouvy podle obchodního zákoníku [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: <. ECdnost+za+vady>. 69 DOLEČEK, M.: Obchodní právo [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 30

32 prodávajícím vady zboţí v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, ţe vady neodstraní, můţe kupující odstoupit od smlouvy nebo poţadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. 70 Na rozdíl od občanského zákoníku můţe být uvedený princip upraven smluvní dohodou, kde si strany mohou dojednat v podstatě cokoli. Rozsah nároku na slevu odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboţí bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboţí dodané s vadami. V případě, ţe kupní cena nebyla ještě zaplacena, má kupující právo cenu jednostranně sníţit o slevu z důvodů dodání vadného zboţí. Jestliţe kupující výši ceny jiţ zaplatil, můţe poţadovat její vrácení do výše slevy společně s úroky, sjednanými ve smlouvě či vyplývajících ze zákona. Obchodní zákoník také poskytuje kupujícímu právo nezaplatit část kupní ceny do doby odstranění vad nebo do poskytnutí náhradního zboţí. V případě, ţe je kupujícímu odstraněna vada dodáním náhradního zboţí, je prodávající oprávněn poţadovat vrácení vyměňovaného zboţí ve stavu, v jakém bylo kupujícímu dodáno. Zákon stanoví přesně podmínky, kdy kupující nemusí koupené zboţí vracet. Je tomu tak,: jestliţe nemoţnost vrácení zboţí ve stavu tam uvedeném není způsobena jednáním nebo opomenutím kupujícího, kupující zboţí nevrací nebo ho vrátí v pozměněném stavu jestliţe ke změně stavu zboţí došlo v důsledku prohlídky řádně vykonané za účelem zjištění vad zboţí, kupující zboţí nevrací nebo ho vrátí v pozměněném stavu jestliţe před objevením vad kupující zboţí nebo jeho část prodal nebo zboţí zcela nebo zčásti spotřeboval nebo je pozměnil při obvyklém jeho pouţití. V tomto případě je povinen vrátit zboţí neprodané nebo nespotřebované nebo zboţí pozměněné a poskytnout prodávajícímu náhradu do výše, v níţ měl z uvedeného pouţití zboţí prospěch. 71 Je nutné zdůraznit, ţe právo odstoupit od smlouvy při podstatném porušení smlouvy dodáním vadného zboţí nevzniká, jestliţe kupující vady prodávajícímu včas neoznámil. Dále můţe 70 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s ISBN s DOLEČEK, M.: Obchodní právo [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 31

33 dojít k tomu, ţe účinky odstoupení nevzniknou nebo zaniknou, jestliţe kupující nemůţe vrátit zboţí ve stavu, v jakém je obdrţel (s výjimkou případů stanovených zákonem, viz výše). 72 Obr. 3 Porušení smlouvy podstatným a nepodstatným způsobem Zdroj: Porušení smlouvy nepodstatným způsobem U nepodstatného způsobu porušení má kupující omezené nároky z odpovědnosti za vady. Můţe poţadovat jen dodání chybějícího zboţí, odstranění ostatních vad zboţí (výměnou věci či její součásti nebo bezplatnou opravou i odstranění právní vady) nebo slevu z kupní ceny. Systém volby práva je zde odlišný neţ je tomu u podstatného porušení. Z 437 odst. 2 obchodního zákoníku vyplývá, ţe prodávající je povinen odstranit právní vady zboţí a dodat chybějící zboţí, dokud kupující neuplatní nárok na slevu nebo neodstoupí od smlouvy. Jde zde o vady právní a vady mnoţství. U faktických vad je prodávající povinen zvolit způsob odstranění vad, a to opravou či dodáním náhradního zboţí. Touto volbou však nesmí kupujícímu způsobit vynaloţení nepřiměřených nákladů. Prodávající stanovuje i lhůty k provedení náprav. V případě, ţe kupující poţaduje odstranění vad zboţí, nesmí před uplynutím dodatečně přiměřené lhůty poskytnuté prodávajícímu za tímto účelem uplatnit jiné 72 Tamtéţ 32

34 nároky z vad zboţí, vyjma nároku na náhradu škody a následnou pokutu. Oznámí-li však prodávající v průběhu této lhůty kupujícímu, ţe své povinnosti nestihne, můţe tak kupující se souhlasem prodávajícího změnit svůj nárok. Kupující nemá právo odstoupit ze zákona. To mu přísluší jen tehdy neodstraní-li vady prodávající v dodatečně přiměřené lhůtě nebo v případě, kdy mu prodávající sdělil, ţe povinnost odstranit vady nesplní. 73 Zároveň však musí kupující upozornit prodávajícího na úmysl odstoupit od smlouvy. Podmínkou odstoupení je i moţnost kupujícího vrátit zboţí v původním stavu. 73 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s ISBN s

35 6. Reklamace vad podle obchodního zákoníku Povinností kupujícího je prohlédnout dodávané zboţí osobně nebo s pověřením třetí osoby, co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na zboţí. Smyslem je zjistit zjevné vady zjistitelné aţ po řádné a s odbornou péčí provedené prohlídce. Vady, které se touto prohlídkou nezjistí jsou skryté. 74 Pokud je vada zjištěna později při vynaloţení odborné péče, měl by kupující poté včas a bez zbytečného odkladu oznámit vadu prodávajícímu. Takto je stanovena subjektivní lhůta k vytknutí vady u prodávajícího. Objektivní - limitní lhůtou ze zákona jsou dva roky od dodání či doručení zboţí. Vada, na které se vztahuje záruka za jakost, musí být uplatněny v záruční lhůtě. Lhůty ke zjištění konkrétních vad jsou pak stanoveny záruční listinou. 75 Obchodní zákoník stejně jako občanský zákoník nestanovuje písemnou formu oznámení vad (reklamace), ale z dikce zákona ohledně včas oznámení vad i z praktického hlediska je vhodné ji doporučit. Volba nároku, kterého se kupující z titulu odpovědnosti za vady domáhá můţe být buď součástí oznámení nebo ji prodávajícímu oznámí bez zbytečného odkladu po oznámení. Není-li oznámení provedeno včas je právo kupujícího z vad zboţí oslabeno o soudní vymahatelnost. 76 Oznamovací lhůta má povahu lhůty promlčecí. Jak upozorňuje Sum. V případě, že ale kupující prodávajícího takto řádně o vadách zboží neinformuje, má takovéto opomenutí pro něj závažné důsledky. Předně nemůže být jeho právo z vad zboží přiznáno v soudním řízení, pakliže prodávající v soudním řízení namítne nesplnění této povinnosti. To ale neplatí za předpokladu, že vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží. 77 Důkazní břemeno pak spočívá na kupujícím a v tomto případě nemůţe prodávající u soudu úspěšně namítat, ţe vady nebyly kupujícím včas oznámeny. V závěru svého příspěvku ještě podotýká, ţe důsledky, které plynou z nedodrţení podmínek podle obchodního zákoníku, jsou velmi závaţné. Kupující si po písemném oznámením vad můţe zvolit nárok z vad zboţí, který mu nejvíce vyhovuje, a který se odvíjí od toho, zda se jedná o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy. Volbu si nemůţe později rozmyslet a svévolně ji změnit. Výjimkou je případ, kdy mu k tomu 74 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání, Praha : ASPI, s ISBN s BOUDA, Z.: Obecně k odpovědnosti za vady vybrané problémy [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 76 Tamtéţ 77 SUM, T.: Reklamace vad zboží podle obchodního zákoníku vady zboží a jejich notifikace (1. část) [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 34

36 dá souhlas prodávající. Můţe nastat situace, ţe se zjistí, ţe vady jsou takového charakteru a rozsahu, ţe jsou neopravitelné anebo opravitelné za cenu nepřiměřeně vysokých nákladů. Toto umoţňuje kupujícímu poţadovat výměnu zboţí. Odstoupit od smlouvy či poţadovat přiměřenou slevu můţe kupující v situaci, kdy není prodávajícím provedena oprava v přiměřeně dodatečné lhůtě a nebo vada není odstraněna. Je-li zjištěno, ţe bylo dodáno zboţí s vadami, protoţe chyběla nějaká část produktu, můţe kupující ţádat odstranění této vady anebo slevu z kupní ceny. Prodávající odstraní vadu zboţí buď urychleným dodáním chybějí části nebo dodáním náhradního zboţí. Platí zásada, ţe to nesmí být na úkor vynaloţení nepřiměřených nákladů kupujícímu. Dokud ten nestanoví lhůtu nebo neuplatní nárok na slevu z kupní ceny, můţe prodávající sdělit kupujícímu, ţe vady odstraní v určité lhůtě. Kupující musí vědět, ţe při dodání náhradního zboţí je prodávající oprávněn poţadovat, aby mu na jeho náklady kupující vrátil vyměňované zboţí ve stavu, v jakém mu bylo dodáno. Do doby odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, jeţ by odpovídala nároku na slevu, nejsou-li vady odstraněny. Není třeba vymáhat částku odpovídající nároku po slevě aţ po zaplacení. 78 Kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny, není oprávněn poţadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboţí, na něţ se sleva vztahuje. Důleţité je také zapamatovat si, ţe kupující nemůţe odstoupit od smlouvy, jestliţe včas vady neoznámil prodávajícímu. 79 Shrnutím této části lze konstatovat, ţe se společnost snaţí regulovat postavení všech účastníků obchodních vztahů, aby některý z nich, zejména ti, kteří jsou prokazatelně slabší, nebyli v nevýhodě. Tomu slouţí objektivní právo, které představuje souhrn právních norem, které zajišťují spravedlivé fungování společenského zřízení. 80 Všechny zákony zajišťují fungování spravedlivého systému, jejich úkolem je v rámci zákona chránit slabší, narovnávat tedy šance těch, kteří nemají vlastní schopnosti se účinně bránit proti jakýmkoli nespravedlnostem (např. děti, invalidé, jiné znevýhodněné skupiny), zatímco 78 ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 2. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, s. ISBN s DOLEČEK, M.: Obchodní právo [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 80 BOGUSZAK, J. a kol. Teorie státu a práva I., 1. vydání. Praha: Orbis, 1967, s

37 ostatní jsou ve faktické výhodě existuje řada případů, kdy se právo dostává do konfliktu s morálními zásadami jednotlivých lidí KNAPP, V. Teorie práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN , s. 212, an. 36

38 7. Kupní smlouva a změny v zákonech V souvislosti s dlouholetou přípravou nového občanského a obchodního práva několik let trvala diskuse o tom, do jaké míry má splynout občanské a obchodní právo v jedno právní odvětví, zda má existovat pouze monistický model anebo opět dualistický. Jak uvádí Fiala a kol., Tato diskuse je v současnosti řešena de lege ferenda ve prospěch výrazně monisticky koncipovaného modelu, když návrh nového občanského zákoníku soustřeďuje většinu právní úpravy do rámce občanského zákoníku a obchodnímu zákoníku ponechává pouze skupinu vztahů specifických pro podnikatelské prostředí (úprava obchodních společností, hospodářské soutěže a úzké skupiny smluvních typů) Autoři dále zdůrazňují, ţe cílem úpravy občanského práva, tj. občanského zákoníku a dalších právních předpisů, je dosaţení, ochrana, případně obnovení rovnováhy zúčastněných společenských zájmů a ţe vzájemný vztah občanského práva a práva obchodního s jeho obchodním kodexem obchodním zákoníkem má značně sofistikovanou povahu. 83 V souvislosti s tvorbou na novém občanském zákoníku byly smluvní závazky a kupní smlouvy zahrnuty do čtvrté části, relativní majetková práva, do hlavy druhé, závazky z právních jednání. Problémem současné úpravy je fakt, ţe kupní smlouvu lze uzavírat podle občanského i podle obchodního zákoníku, coţ často vyvolává problémy. V navrhované úpravě občanského zákoníku tak bude kupní smlouva upravena tímto jediným právním předpisem. Kupní smlouva je v 1923 odst. 1 nového návrhu občanského zákoníku definována jako závazek prodávající odevzdat věc, která je předmětem koupě kupujícímu a umoţnit mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit kupní cenu prodávajícímu. 84 Nejedná se jiţ o pouhé předání předmětu koupě za dohodnutou cenu. Kupní cena nemusí být nadále sjednávána v souladu s obecně závaznými právními předpisy. 85 Je-li ujednán alespoň způsob určení ceny, je kupní cena ujednána dostatečně. Ke kupní smlouvě budou připojena zvláštní a upřesňující ustanovení týkající se koupě v obchodě, podomního a zásilkového 82 FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha : ASPI, s. ISBN s Tamtéţ, s MS: Vládní návrh občanského zákoníku. [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 85 KVÍTKOVÁ, A. Může nám přinést úprava kupní smlouvy v návrhu občanského zákoníku něco zásadně nového? [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: <

39 prodeje a prodeje pomocí automatů, v té míře, v jaké nebudou obsaţena v obecné úpravě ochrany slabší strany (spotřebitele). 86 Novinkou je záruka smluvní (za jakost), kterou lze doplnit zákonnou záruku. Posílena je i pozice kupujícího, kterému bylo plněno vadně, nároky z uplatnění odpovědnosti za vady si volí podle toho zda smlouva byla porušena podstatným či nepodstatným způsobem. Rovněţ při opoţděném oznámení vad nedochází k prekluzi práva kupujícího, ale jen k oslabení práva, nepodá-li prodávající u soudu námitku. Návrh občanského zákoníku upravuje záruku za jakost v obecném ustanovení o kupní smlouvě a práva z vad věcí v rámci úpravy prodeje zboţí v obchodě. Za vady, které se projeví ve stanovené době po převzetí věci, odpovídá prodávající. Tato doba je shodná jako současná současná záruční doba (tj. 24 měsíců, šest týdnů, tři týdny, osm dnů). Obecná ustanovení o záruce za jakost se pouţijí v případě, ţe na obalu či v návodu je uvedena doba pouţitelnosti. Návrh nového občanského zákoníku je inspirován úpravou odpovědnosti za vady zejména z ustanovení o kupní smlouvě v obchodním zákoníku. 87 Navrhovaná právní úprava obsahuje také ustanovení o shodě s kupní smlouvou. Pokud není věc v souladu s kupní smlouvou v době převzetí věci a kupující před převzetím věci o tomto rozporu nevěděl, ani ho nezpůsobil, má právo na výměnu věci, opravu věci, slevu z ceny věci či odstoupení od smlouvy, přičemţ si sám zvolí ze zákonem daných moţností. Uplatňuje se zde opět vyvratitelná právní domněnka o existenci rozporu s kupní smlouvou, pokud se tento projeví v průběhu šesti měsíců od převzetí věci. 86 OULÍK, J. Prodej v obchodě a odpovědnost za vady. Praha : Panorama, s. s ELIÁŠ, K. Věcný záměr občanského zákoníku. [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 87 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo. obligační právo komparativní rozbor. 4. Díl. Praha : ASPI, s. ISBN s

40 Průzkum spotřebitelského chování z hlediska znalostí práv spotřebitelů 8. Úvod do problematiky Ochrana spotřebitele je předmětem řady právních předpisů, především veřejnoprávního charakteru. Soukromoprávní výraz posilování ochrany spotřebitele lze spatřovat v úpravě vztahů zaloţených tzv. spotřebitelskou smlouvou (příp. směřujících k uzavření smlouvy či k financování obchodů takovými smlouvami zaloţenými) ve smyslu 52 aţ 57 občanského zákoníku. 88 Zákony týkající se ochrany spotřebitelů vycházejí z iniciativy Evropských společenství v oblasti harmonizace evropského mezinárodního práva, především z Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, která byla uzavřena v Římě 19. června Česká republika ke smlouvě přistoupila 19. dubna Spotřebitelské smlouvy zahrnují ochranu spotřebitele a týkající se hlavně ochrany proti smlouvám uzavíraným mimo provozní prostory, nekalým ustanovením ve smlouvách a smlouvám uzavíraným na dálku ochrana se vztahuje téţ na právnické osoby. 90 Velice často se hovoří o tom, ţe čeští občané jako spotřebitelé mají velmi malé právní povědomí o tom, jaká práva mohou uplatňovat v případě, ţe nejsou spokojeni s kvalitou spotřebního zboţí nebo sluţeb. Toto konstatování se týká nejen spotřebitelských smluv kupních smluv, smlouvy o dílo a dalších smluv, kde vstupuje do vztahu dodavatel spotřebitelem, ale i velmi nízké finanční gramotnosti. Bohuţel z právních neznalostí profituje především dodavatel. se 88 BĚLOHLÁVEK, A.: Ochrana spotřebitele a spotřebitelská smlouva. In Právní rádce, Praha, Ekonomia, 2001, č. 6, s ROZEHNALOVÁ, N.; TÝČ, V.; NOVOTNÁ, M. Evropské mezinárodní právo soukromé. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, právnická fakulta, ISBN , TICHÝ, L. Mánie a fobie při aproximaci práva. In: GERLOCH, A.: Teoretické problémy práva na prahu 21. století. (Pocta k 75. narozeninám prof. JUDr. Jiřího Boguszaka, DrCs. 1. Vydání, Praha : Karolinum, s

41 8.1 Cíl průzkumu Cílem průzkumu je analyzovat informace, které respondenti sdělili v písemném dotazníku, které se týkaly jejich znalostí práv spotřebitelů bez ohledu na to, o jaký typ uzavřené smlouvy se jedná. Cílem průzkumu je dále prokázat, zda: 1. znalosti spotřebitelů v otázce jejich práv jsou dostačující 2. povaţují za dostatečnou osvětu problematiky spotřebitelských práv i dalších právních ujednání z pozice občana jako spotřebitele. 3. zda chybějící znalosti jsou důvodem k případným problémům vzniklým z nedostatku právního vědomí týkajícího se uzavírání smluv Výsledky průzkumu jsou prezentovány názorně v grafech, přičemţ u kaţdého grafu je uvedena poloţená otázka. Hodnoty grafu jsou zaokrouhleny na celá procenta. Kaţdý graf je doplněn stručným komentářem. 8.2 Metodika průzkumu V první fázi bylo nutné si ujasnit dotazy a vycházet z definice problému a z cílu průzkumu. Z hlediska tvorby souboru byl pouţit postup vybrání respondentů na základě vhodné příleţitosti. Pro průzkumu jsem si náhodně vybrala respondenty, kteří byli ochotni standardizovaný dotazník vyplnit. Cílová skupina občané České republiky, věk od 18 let výše. Rozdáno bylo 200 dotazníků, vrátilo se 149, návratnost tj. 74,5 %. Ze 149 dotazníků jich 98 vrátily ţeny, tj. 65,8 %, muţi vrátili 51 dotazník, tj. 34,2 %. Při průzkumu byl pouţit jako metodický nástroj standardizovaný dotazník, ve kterém bylo specifikováno deset otázek týkajících se znalostí právní problematiky v oblasti uzavírání smluv občany. Dotazník vyplňovali sami respondenti bez cizí pomoci. Proto bylo nutné formulovat otázky tak, aby je respondenti pochopili a mohli správně odpovědět. Původně jsem pro průzkum uvaţovala o vyuţití formy osobního dotazování, ale vzhledem k tomu, ţe tento způsob byl časově velmi náročný, zvolila jsem metodu standardizovaného dotazníku, který respondenti vyplnili sami. 40

42 8.3 Orientační analýza V souvislosti s nákupním chováním se stále více ve veřejnosti vyskytují otázky týkající se nákupů bez skrytých rizik, správnosti předloţených smluv bez ohledu na to, jaké smlouvy se to týká, působení klamavé reklamy a dalších obchodních praktik. Spotřebitelé si uvědomí rizika teprve tehdy, kdyţ podobný problém nastane a oni nedokáţou situaci zvládnout vlastními silami. Z hlediska informovanosti spotřebitelů při uzavírání smluv je všeobecně známo, ţe mnozí spotřebitelé obsah smluv podceňují, a to do takové míry, ţe je nutný zásah státu, aby je ochránil. Nejaktuálnějším příkladem je nový zákon o spotřebitelském úvěru, který vstoupí v platnost v květnu 2010, a který bude mít za úkol chránit spotřebitele na finančním trhu. Právě finanční trh je názornou ukázkou, kam vede nízké právní vědomí. 8.4 Formulování hypotéz První hypotéza Nízké právní vědomí je příčinou případných potíţí spotřebitelů při uzavírání smluv. Druhá hypotéza Podmínkou zkvalitnění právního vědomí spotřebitelů je systematické vzdělávání v oblasti spotřebitelských práv. Třetí hypotéza Spotřebitel je dostatečně znalý svých práv v oblasti reklamace, neboť získává informace nejen svými vlastními zkušenostmi, ale jde i o nejčastěji diskutovanou otázku spotřebitelských práv Plán průzkumu Vypracovaný časový plán : 1. Dokončení zpracování dotazníku Dokončení výběru skupiny tazatelů Dokončení vlastního šetření prostřednictvím tazatelů Zpracování a vyhodnocení prvních výsledků Zpracování kompletních výsledků Vypracování závěrečné zprávy

43 8.6 Sběr, zpracování a analýza údajů Průzkum byl organizován mezi 149 respondenty všech věkových kategorií. Uskutečnil se v Mělníku a v Praze. Podklady k dotazníku, jejich distribuci a zpětné dodání jsem si organizovala sama. Výběr respondentů byl nahodilý. Dotazník obsahoval 17 otázek (z toho deset se bezprostředně dotýkalo dané problematiky), formulovaných tak, aby byly odpovědi jednoznačné a nezavádějící. Dotazníky byly osobně respondentům předány a vysvětlen postup při vyplňování. Po shromáţdění všech vrácených dotazníků jsem zkontrolovala údaje a následně vyhodnotila výsledky, které jsou uvedeny v závěrečné zprávě. 8.7 Interpretace výsledků Graf 1 Setkal/a jste se někdy při nákupu zboţí s některou situací? 8% 13% 19% 3% klamavá reklama 12% 45% včas nevyřízená reklamace neinformovaní spotřebitelé neoprávněně zamítnutá reklamace neúplná nebo klamavá informace o ceně vybírání poplatků v případě neuznané reklamace Zdroj: autorka Výrobci i obchodníci se snaţí prodat co nejvíce zboţí. Nelze se tak vyhnout momentům, kdy se nakupující střetnou s nějakou nepříjemnou situací. Na třech prvních místech se umístily následující odpovědi: 45 % respondentů uvedlo, ţe se setkalo s klamavou reklamou. S tím úzce souvisí podávání neúplných nebo klamavých informací o ceně v 19 % a ve 13 % případů neinformování spotřebitele viz graf 1. Boj o zákazníky nabývá v posledních letech na síle. Světová ekonomická krize, která zasáhla i Českou republiku, díky neustále se zvyšující nezaměstnanosti, sníţila citelně zisky výrobcům a prodejcům. Vyuţívá se proto všudypřítomnost reklamy, někdy doslova útočné aţ agresivní, která ovlivňuje spotřebitele. V nejrůznějších průzkumech spotřebitelé negativně hodnotí rostoucí počet reklam a často upozorňují na reklamu klamavou, na kterou jsou zvláště citliví. To ostatně potvrdil i tento průzkum, kdy 45 % respondentům se nelíbí právě klamání spotřebitele. 42

44 Zajímavé byly odpovědi na otázku, zda si respondenti myslí, ţe znají dobře svá práva. Otázka byla v dotazníku uvedena z toho důvodu, ţe se všeobecně hovoří o stále malém právním povědomí české veřejnosti. A to navzdory dohledu nad zákonnými ustanoveními o ochraně spotřebitele ze strany veřejnoprávních orgánů a snazšímu přístupu k informacím od organizací zaměřených na tuto tématiku. Objevují se také návrhy, ţe by se finanční gramotnost a vědomosti o spotřebitelských právech měla vyučovat jiţ na základních školách. Jak napovídá graf 2, pouze 21 % respondentů uvedlo, ţe svá práva dobře zná, dalších 32 % bylo přesvědčeno, ţe je spíše znají, neznalost připustilo 24 % respondentů a spíše ne odpovědělo 16 %, 7 % uvedlo, ţe neví. Je otázkou do jaké hloubky jdou znalosti těch, kteří jsou přesvědčeni, ţe svá práva dobře znají, protoţe otázky v tomto průzkumu byly zaměřeny na základní informace, které se běţně v tisku objevují a při jejich zjišťování není nutné hlubší studium odborných pramenů. Graf 2 Myslíte si, ţe jako spotřebitel znáte dobře svá práva? 16% 7% 21% ano spíše ano ne 24% 32% spíše ne nevím Zdroj: autorka V průzkumu byla formulována otázka záruční doby z důvodů, ţe je předmětem mnoha otázek a diskusí i na internetových stránkách. Důvod se můţe zdát prozaický. Většinou se o délku záruční doby spotřebitel zajímá v okamţiku, kdy se nový přístroj porouchá. V tom okamţiku znejistí a přemýšlí, zda záruční doba ještě trvá. Přes toto konstatování téměř polovina respondentů 45 % odpověděla správně, ţe záruční doba je 24 měsíců, 40 % se domnívalo, ţe 12 měsíců a 15 % uvedlo, ţe záruční doba je 36 měsíců viz graf 3. 43

45 Graf 3 Víte, jak dlouhá je záruční doba na elektroniku? 15% 40% 12 měsíců 24 měsíců 36 měsíců 45% Zdroj: autorka Skutečností navíc zůstává, ţe spotřebitelé zpravidla dobře znají záruční dobu u elektroniky, ale horší je to například u potravinářského zboţí a u sluţeb. Záruční doby se však neliší jen v závislosti na předmětu smlouvy, ale také podle toho, zda smlouva podléhá úpravě podle obchodního zákoníku kupuje-li zboţí podnikatel pro svou podnikatelskou činnost, a nebo zda jde o běţný spotřebitelský nákup. Záruka je podle obchodního zákoníku buď sjednána mezi prodávajícím a kupujícím písemně (např. v kupní smlouvě) nebo ji prodávající jednostranně písemně prohlásí (v záručním listu). Graf 4 Víte, jak dlouhá je záruční doba na nové zboţí zakoupené ve slevové akci? 17% 12% 29% není žádná záruka 1 měsíc 2 měsíce 24 měsíců 42% Zdroj: autorka Jak vyplývá z výsledků, v tomto ohledu velká většina respondentů neuspěla. Ukázaly se zde největší slabiny. Z nich se 42 % domnívalo, ţe záruční doba je pouze měsíc, dalších 29 % uvedlo, ţe není ţádná záruka a pouze 12 % uvedlo správně, ţe je-li nové zboţí prodáváno ve slevové akci záruční doba je 24 měsíců viz graf 4. 44

46 Odpovědi znázorněné v grafu 5 dokládají nejisté znalosti v právech kupujících na odstoupení od smlouvy, v případě, ţe není zboţí v souladu s právními předpisy, 35 % respondentů by pro tento rozpor od smlouvy neodstoupilo, 42 % by nevědělo, ţe toto právo uplatnit můţe a pouze 23 % by po nedodání návodu správně od smlouvy odstoupilo. Je-li třeba předat návod k pouţití výrobku písemně, musí být i v českém jazyce. Tato povinnost prodávajícího vyplývá ze zákona o ochraně spotřebitele. Podobná povinnost mu vyplývá i z občanského zákoníku, podle něhoţ je kupující povinen seznámit kupujícího s uţívání věci (návodem), ledaţe jde o pravidla obecně známá. Poruší-li prodávající tuto povinnost, stává se pak odpovědným kupujícímu za případnou vzniklou škodu. Přičemţ jde o objektivní odpovědnost bez zřetele na zavinění. 91 Graf 5 Je důvodem k odstoupení od kupní smlouvy nedodání českého návodu k pouţití výrobku? 23% 42% ano ne nevím 35% Zdroj: autorka Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Uplynutím této doby se i odstranitelná vada stává neodstranitelnou. 91 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M. a kol.: Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, s., ISBN , s

47 Graf 6 Víte, jak dlouhé jsou lhůty pro vyřízení reklamace? 18% 18% do 21 dnů Zdroj: autorka 64% do 30 dnů, je možné dohodnout se na delší lhůtě do 60 dnů Doba pro vyřízení reklamace je často diskutované téma, tomu koresponduje i vyšší počet správných odpovědí. Celých 64 % se správně domnívá, ţe lhůta pro vyřízení reklamace je 30 dnů a lze dohodnout i delší lhůtu. Dalších 18 % bylo názoru, ţe lhůta je do 60 dnů a 18 % se přiklonilo k tomu, ţe lhůta je do 21 dnů viz graf 6. Argument, ţe nelze zboţí přijmout zpět, protoţe chybí obal od výrobku, byl po mnoho let snahou prodávajícího zamezit či ztíţit reklamaci zboţí. Ţádný zákon však spotřebiteli tuto povinnost nestanovuje. Obal není předmětem ani součástí koupené věci, je pouze určen k ochraně, manipulaci či prezentaci výrobku. Kupující nemá povinnost reklamovat zboţí v původním obalu, a to ani v případě, ţe by to prodávající uváděl v reklamačních podmínkách či řádech. 92 Graf 7 Jeden z argumentů při reklamaci nemůţeme přijmout zboţí zpět, není v původním obalu. Mají pravdu? 26% 7% 21% ano spíše ano ne spíše ne 46% Zdroj: autorka 92 TOMANČÁKOVÁ, B.: Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha : Linde s ISBN S

48 Zákon takovou podmínku reklamace nestanoví a prodávající ji nemůţe kupujícímu sám ukládat. Celkem 46 % respondentů uvedlo správnou odpověď, 26 % se domnívá, ţe spíše není nutné obal schovávat, 21 % by naopak obal spíše uschovalo a 7 % uvedlo, ţe je nutné obal schovávat viz graf 7. Po provedení opravy nebo úpravy věci odpovídá zhotovitel za vady, které má věc při převzetí kupujícím, jakoţ i za vady, které se vyskytnou v průběhu záruční doby. Záruční doba na opravu věci činí tři měsíce ze zákona, můţe být ale i smluvně prodlouţena. U stavebních prací je prodlouţena na 18 měsíců. Jak vyplývá z grafu 8, pouze 13 % odpovědí bylo správných, 51 % respondentů se domnívá, ţe délka záruční doby na opravu věci je pouze jeden měsíc a 36 %, ţe tato záruka končí uplynutím dvou měsíců. Graf 8 Jak dlouho trvá záruka na opravu věci? 13% 1 měsíc 35% 52% 2 měsíce 3 měsíce Zdroj: autorka Graf 9 znázorňuje otázku, dokumentů potřebných k uplatnění reklamace, zda je nutné prokázat uzavření kupní smlouvy s prodávajícím pouze dokladem o koupi paragonem. Na otázku odpovědělo správně 33 % (paragon můţe nahradit jiný nezpochybnitelný doklad, např. kopie výpisu z účtu, dodací list, úvěrová smlouva atd.), ale na druhou stranu 36 % respondentů odpovědělo, ţe paragon nahradit nelze. Dalších 15 % se domnívá, ţe paragon spíše nahradit nelze, 16 % spíše nahradit jde. 47

49 Graf 9 Můţete při podání reklamace nahradit paragon jiný nezpochybnitelný doklad? 36% 15% 16% 33% ano spíše ano ne spíše ne Zdroj: autorka Graf 10 dává odpověď na otázku, zda je moţné poţadovat náhradu nákladů, které vznikly důsledkem reklamace. Náhrada nutných nákladů spojených s reklamacemi (cesty do prodejny, poštovné, znalecký posudek) je častým předmětem dotazů. Pro náhradu nákladů je důleţité jednak, aby se jednalo o nutné náklady. Pouze 29 % respondentů vědělo, ţe tento nárok má. Přičemţ označení nutných nákladů znamená, ţe má-li kupující moţnost pouţít levnějšího způsobu dopravy a přesto pouţije draţšího, třeba taxisluţby, prodávající mu nahradí jen částku, která by odpovídala levnější variantě. Další podmínkou je pak oznámení tohoto nároku prodávajícímu. Nárok na náhradu nákladů by nejspíše neuplatnilo 13 % a zbytek respondentů - 58 % si nebylo jisto, zda jim toto právo náleţí. Graf 10 Máte právo poţadovat náhradu nutných nákladů spojených s reklamací? 29% ano 58% 13% ne nevím Zdroj: autorka Někteří dodavatelé zasílají spotřebitelům do schránek nejrůznější druhy zboţí, které označí jako první vzorek, první výtisk zdarma atd. Tímto způsobem agresivní reklamy se snaţí získat nové zákazníky. 48

50 Z grafu 11 vyplývá, ţe 48 % respondentů by vyrozumělo dodavatele o tom, ţe jeho nabídku nepřijímá, 39 % by dokonce zboţí vrátilo zpět a pouze 12 % respondentů odpovědělo správně, a to ţe tento jednostranný úkon dodavatele je nezavazuje k ţádné povinnosti. Pro vznik smluvního vztahu je zapotřebí, aby spotřebitel vyjádřil svou vůlí nabídku přijmout, coţ bohuţel 1% respondentů vyjádřilo jako svoji povinnost. Graf 11 Na Vaše jméno je Vám zaslán produkt zdarma společně se sloţenkou na úhradu dalšího zboţí, aniţ jste si ho však objednali. Jaké jsou Vaše povinnosti? 12% 1% 39% přijmout produkt a uhradit stanovenou cenu vrátit zboží dodavateli 48% vyrozumět dodavatele, že zboží nepřijímáte Zdroj: autorka Jak napovídá graf 12, celkem 36 % respondentů se v průběhu svého ţivota setkalo s odmítnutím své reklamace z různých důvodů. Zbývajících 64 % se s tímto problémem nesetkalo. Naskýtá se otázka, proč se 64 % respondentů s odmítnutím nesetkalo, zda proto, ţe byli v reklamacích úspěšní anebo proto, ţe neměli k podávání reklamací důvod. Graf 12 Setkal/a jste se se zamítnutím své reklamace? 36% ano 64% ne Zdroj: autorka 49

51 Na otázku, do jaké míry si spotřebitelé uvědomují své nedostatečné znalosti, a zda si myslí, ţe mají dostatek moţností aktivně si sami informace vyhledat či ověřit u důvěryhodných zdrojů, odpovídá následující výsledek. U zkoumaného vzorku celkem 36 % respondentů uvedlo, ţe osvěta není dostatečná, 29 % je názoru, ţe je spíše dostatečná, 19 % se domnívá, ţe spíše není dostatečná, naopak 16 % si myslí, ţe dostatečná je viz graf 13. Graf 13 Myslíte si, ţe právní osvěta je pro spotřebitele dostatečná? 19% 16% 36% 29% ano spíše ano ne spíše ne Zdroj: autorka Přestoţe v České republice začalo úspěšně působit několik sdruţení, která se problematikou právní pomoci spotřebitelům zabývají, stále je tento stav neuspokojivý. Na otázku, jaké právní formy by respondenti přivítali, 38 % uvedlo, ţe tištěnou příručku (lze ji uschovat a mít ji kdykoli k dispozici), 31 % by rádo sledovalo televizní kurz, 20 % by uvítalo e-learning a 11 % by se rádo účastnilo kurzů, ve kterých by si mohli některé problémy s přednášejícím i prodiskutovat viz graf 14. Graf 14 Jaké formy právní osvěty byste přivítal/a? 11% 20% 38% tištěnou příručku pro spotřebitele televizní kurz účast v kurzu s diskuzí nad aktuálními problémy e-learning 31% Zdroj: autorka 50

52 Graf 15 Věková struktura 7% 3% 7% 23% 25% let let let let let 65 a více let 35% Zdroj: autorka Pro zjištění věkové struktury byli respondenti rozděleni do šesti věkových kategorií. Nejvíce byla zastoupena věková kategorie let (35 %), následována kategorií let (25 %), o dvě procenta méně má věková kategorie let, 7 % je zastoupena věková kategorie let a let, 3 % tvoří 65 a více let viz graf 15. Graf 16 Vzdělanostní struktura 22% 5% 27% ZŠ SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ 46% Zdroj: autorka Celkem 46 % respondentů mělo středoškolské vzdělání s maturitou, 27 % středoškolské bez maturity, 22 % vysokoškolské vzdělání a 5 % bylo se základním vzděláním. 51

53 Graf 17 Pohlaví 34% muž 66% žena Zdroj: autorka 8. 8 Závěrečná zpráva Respondenti se při nakupování nejčastěji setkávají s klamavou reklamou, coţ znázorňuje graf 1. Klamavá reklama je jakákoli reklama, kterou vykonává profesionál, a která můţe jakýmkoli způsobem, buď slovy, nebo prezentací, oklamat nebo pravděpodobně oklamat takovým způsobem, ţe například ovlivní výběr z produktů nebo sluţeb, které chcete koupit, nebo ţe z důvodu svého klamavého charakteru pravděpodobně bude mít dopad na ekonomické chování nebo poškodí či pravděpodobně poškodí konkurenci. (definice Europa.eu). 93 Klamavá reklama je v marketingových praktikách pouţívaná nejčastěji. Její autoři spoléhají na to, ţe běţný spotřebitel nemůţe jejich praktiky snadno odhalit. Druhým nešvarem je neúplná či klamavá informace o ceně. Letáky a další propagační materiály řetězců nabízejí například určitý produkt za padesátiprocentní slevu. Následují fronty zákazníků ještě před otevírací dobou, aby posléze zjistili, ţe těchto výrobků bylo na pultech umístěno jen pět. Tato praktika je nyní zakázána a všichni prodejci při těchto akcích musí uvádět i počet výrobků, kterých bude s touto niţší cenou prodáváno. Výsledek zjištění z průzkumu potvrzuje zde řečené, ţe i respondenti podílející se na této akci se setkali s tím, ţe ne všechny obchodní praktiky jsou v souladu s zákony MEDIAGURU: Klamavá reklama. [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 94 MPO: Doporučení Rady týkající se směrnice k mezinárodní ochraně spotřebitelů před podvodnými a nepoctivými obchodními praktikami [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 52