Jsou naše doby lovu založeny na biologických základech - Management malých šelem a zavlečených živočichů

Transkript

1 Jsou naše doby lovu založeny na biologických základech - Management malých šelem a zavlečených živočichů Malé šelmy, jež jsou u nás ve svém areálu přirozeného výskytu zastoupeny především: liškou obecnou, jezevcem lesním, kunou skalní a lesní a tchořem tmavým, tvoří přirozenou součást naší fauny. Přitom bychom na ně měli pohlížet jako na přirozenou složku našich ekosystémů a podle toho s nimi hospodařit a ne se je za každou cenu snažit lovit. Opačná situace nastává ovšem u zavlečených druhů živočichů, kteří se do naší volné krajiny dostali většinou naší vinou nejčastěji při umělém chovu a následných únicích do volnosti. Některé druhy jako např.: psík mývalovitý se k nám rozšířily samovolně ze sousedních zemí ovšem i tam nepatří mezi původní druhy živočichů. Zde je na zvážení zda chceme, aby v naší krajině zdomácněly nebo ne. Současná platná legislativa nám účinnou redukci jejich stavů příliš neumožňuje. Liška obecná (Vulpes vulpes) Tab. č. 2 liška obecná celoročně celoročně Liška je řazena mezi hlavní přenašeče vztekliny a to ji pasovalo do role celoročně lovené šelmy. Její odlovy se během posledních let pohybují ve výši 65 tisíc kusů. Ale zcela určitě, tak jako zaručujeme kojící nebo březí srně ochranu, neměla by být liška neustále v nemilosti.o tom, že u nás mohou být vzteklinou nakažena veškerá divoce žijící zvířata (liška, jezevec, spárkatá zvěř), a také zvířata domácí (pes, kočka, kůň, kráva) dnes již víme všichni. A tudíž není důvod celou problematiku šíření a přenosu vztahovat jen na lišku, i když je dokázáno, že právě lišky jsou hlavními přenašeči této nebezpečné choroby. Kolik lidí každý den přichází do přímého kontaktu s kočkou nebo psem, který má možnost neomezeného výběhu do volné přírody, bez jakéhokoliv očkování proti vzteklině (i když je povinné)! Virus vztekliny, přítomný ve slinných žlázách nakažených zvířat, se může přenést buď pokousáním člověka infikovaným zvířetem nebo dopravením infikovaných slin zvířete do otevřené rány člověka. Během posledních 20 let u nás ovšem k onemocnění člověka vzteklinou nedošlo, poslední úmrtí na následky vztekliny bylo zaznamenáno v roce K výraznému snížení výskytu vztekliny u psů i koček došlo po zavedení povinného očkování všech psů v roce Vrchol výskytu byl u nás zaznamenán v roce 1984 (2 232 pozitivních výskytů celkem, z toho 86 u domácích masožravců). Po zavedení orální vakcinace lišek v roce 1989 významně klesl počet infikovaných zvířat vzteklinou. Od roku 1989, kdy bylo celkem evidováno 1501 případů vztekliny u zvířat, docházelo téměř každoročně k poklesu až na dnešní úroveň. V roce 1993 bylo pomocí orální vakcinace ošetřeno celé území ČR s výjimkou okresů bez výskytu nákazy. Podrobněji se problémem vztekliny zabýval kolektiv MUDr. Miroslava FÖrstla v Myslivosti č. 1/2001. U volně žijících zvířat byla v roce 2002 vzteklina diagnostikována pouze ve 3 případech. Všechny pozitivní nálezy z tohoto roku pocházejí z okresu Trutnov a byly lokalizovány v blízkosti státní hranice s Polskem. Registrovány byly na počátku roku v měsících únoru (1) a dubnu (2). V ostatních měsících nebyla již nákaza diagnostikována. Srovnatelně příznivá situace nebyla u nás od počátku minulého století nikdy zaznamenána (Matouch, Jaroš, 2003)! Na základě informací SVS, nebyl v roce 2003 a 2004 v ČR

2 registrován žádný pozitivní nález vztekliny. Z těchto důvodů byla v roce 2004 ČR prohlášena za stát bez výskytu vztekliny. I přesto, že liška nadále patří mezi naše přední šiřitele vztekliny, mám zato, že si i ona zaslouží určitý stupeň ochrany. Z pohledu jejího biologického vývoje dochází ke kaňkování většinou v průběhu ledna. Po 52 dnech se rodí mláďata, která jsou na feně plně závislá 3 měsíce. V období osamostatňování mláďat dochází k jejich největšímu úhynu a to vlivem nemocí, automobilové dopravy a vlastního odlovu. Navrhovaná doba lovu by měla vycházet z určitého etického kodexu, který uplatňujeme u ostatních druhů zvěře v době péče o mláďata. Zejména v dnešní době, kdy je snadno dostupný lék proti vzteklině, popřípadě je možné se nechat preventivně očkovat. Místo lovu březích a kojících matek je možné se více zaměřit na informační kampaň o tomto onemocnění a snažit se informovaností veřejnosti předejít přenosu této nemoci na člověka. Je vhodné zvýšit odlov lišek v zimním období, kdy mají navíc kvalitní kožešinu a snažit se tak snížit stav místní populace před vlastním obdobím březosti. Vždyť zejména lov v době kaňkování poskytuje spoustu pěkných zážitků, díky nímž čekaná v mrazivém počasí určitě stojí za to. Jezevec lesní (Meles meles) Kuna lesní (Martes martes) Kuna skalní (Martes foina) Tab. č. 3 jezevec lesní kuna lesní a skalní tchoř tmavý neloví se celoročně Jezevec lesní, má po delší době opět stanovenou dobu lovu a stává se pro mnohé myslivce atraktivní zvěří. Jako jediná z našich stále se vyskytujích šelem upadá na zimu do nepravého zimního spánku, z něhož se několikrát probouzí, zejména v období, kdy dojde k výraznějšímu oteplení. K chrutí jezevce dochází od května až do října a je tedy velmi nepravidelné. Jezevčice je plná 8 měsíců, z toho 5 měsíců připadá na utajenou březost. V únoru až březnu vrhá v brlohu mláďata, jež jsou lysá a 4 až 5 týdnů slepá. Po dobu 8 týdnů je plně kojí a později je začíná brát na první lovecké výpravy. Mláďatům trvá zhruba 6 měsíců, než se osamostatní. Největší pohybovou aktivitu lze u jezevců pozorovat v období srpna až října, kdy se intenzivně připravují na zimu, aby měli dostatek běli. Z těchto údajů lze odvodit úpravu doby lovu, jež by se měla posunout o měsíc dříve, tj. od září do listopadu. V tomto období zvýšené aktivity jezevců je lze poměrně bez obtíží lovit na čekané. Nedochází tak k zbytečnému stresování jezevce i psa při norování, kdy se často setkáme s poraněním až smrtí norníka, o čemž se již přesvědčilo mnoho majitelů psů. Pro podzimní dobu lovu nasvědčuje několik údajů: a) mladí jedinci jsou již dostatečně vyvinutí a nejsou závislí na matce

3 b) jezevec má kvalitní a vyzrálou škáru a největší vrstvu podkožního tuku, jenž je považován za léčivo c) samice není ve vysokém stupni březosti d) není loven v době, kdy má sníženou pohybovou aktivitu (probíhá nepravý zimní spánek) Kuna lesní, jejíž odlovy jsou uváděny v mysliveckých výkazech na třetinových stavech odlovu kuny skalní, patří mezi významné biologické činitele v lesním ekosystému. Nízký odlov kuny lesní si lze vysvětlit několika důvody: a) špatná determinace druhu lovcem b) menší areál rozšíření v rámci ekosystému c) nedostatky v hlášení statistických údajů mysliveckými hospodáři d) nižší stavy Kuna lesní na rozdíl od kuny skalní obývá převážně rozsáhlejší zalesněné oblasti a její výskyt mimo ně je výjimečný. U kuny skalní se poměrně často setkáme s výskytem i v zastavěných aglomeracích, poměrně hojná je v okrajových opuštěných nebo nevyužívaných zástavbách, v lesích s oblibou využívá krmelce, oborohy a hromady klestu. Biologie obou druhů je podobná, kaňkování probíhá v červenci a srpnu, po 9 měsících březosti (z toho 6 měsíců je utajená březost) vrhá samice 2 až 6 mláďat. Ta jsou po dobu 5 týdnů slepá a 3 měsíce plně závislá na matce. Na konci léta dochází k jejich osamostatňování. Tchoř tmavý (Putorius putorius) Tab. č. 4 tchoř tmavý neloví se celoročně Tchoř tmavý se po mnoha letech, kdy docházelo k poklesu jeho stavů a odlovů dočkal ochrany. Ta je ovšem sporná a záleží na výkladu zákona o Myslivosti č.449/2001 Sb. v 2 písm. d) výslovně uvádí, že je lze obhospodařovat lovem (nejde tedy druh zvěře hájený. Skutečnost, že tchoř nemá stanovenu dobu lovu nemůže znamenat, že jej nelze "obhospodařovat lovem", nýbrž jen to, že jej lze lovit celoročně (Myslivost 12/2003). Tchoř je výrazný člen především mokřadního ekosystému, jenž zde má nezastupitelnou roli konzumenta II. řádu. U tchoře dochází ke kaňkování v březnu až dubnu a po 40 dnech se rodí 4 7 slepých mláďat, u kterých po 10 měsících dochází k pohlavní dospělosti. Nejčastěji obývá různé přirozené, ale i uměle vytvořené dutiny nebo osídluje různé opuštěné nory. Tchoř tmavý na rozdíl od již dříve chráněného tchoře stepního (Putorius eversmanni), je vázán na mokřadní společenstva nebo vodní toky, kde nachází dostatek potravy (především obojživelníci a plazi, brouci, vodní živočichové). Po melioračních zásazích, kdy přicházel o vhodná pobytová stanoviště a zdroj potravy, docházelo ke zmenšování jeho areálu rozšíření. V současné době lze očekávat opětovný nárůst stavů, především díky revitalizačním opatřením na tocích a budování nových malých vodních ploch, jako součást Územních systémů ekologické stability (ÚSES), jež by měli postupně zvyšovat množství malých obojživelníků v ekosystému krajiny a následně i vlastních predátorů.

4 Mýval severní (Procyon lotor) Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) Norek americký - mink (Mustela vison) Nutrie říční (Myocastor coypus) Tab. č. 5 Mýval severní celoročně mysl. stráž a mys. hospodář celoročně psík mývalovitý celoročně mysl. stráž a mys. hospodář celoročně norek americký celoročně mysl. stráž a mys. hospodář nutrie říční celoročně mysl. stráž a mys. hospodář Dle Zákona o myslivosti č. 449/2001Sb., v platném znění a prováděcích vyhlášek se jedná o zavlečené druhy živočichů, jež jsou v naší přírodě nežádoucí. Vlastní formulace zákona a vyhlášek tomu však neodpovídají. Ani jeden z výše uvedených druhů, dle 2 odst. písmen c) a d), není uveden v žádné kategorii zvěře. Podle současné právní úpravy je k jejich lovu oprávněna jen myslivecká stráž a myslivečtí hospodáři. Vzniká pak otázka, proč jsou tito živočichové označeni za zavlečené druhy, kteří jsou v naší přírodě nežádoucí, když je jejich odlov a sním spojené snižování stavů, tak silně omezen. V dnešní situaci, kdy ve většině honiteb je počet členů myslivecké stráže stanoven na úrovni minimálních počtů dle 12 zákona č. 449/2001 Sb., tj. 1 myslivecká stráž na započatých 500ha honební plochy a v každé honitbě je jeden myslivecký hospodář, není možné zastavit invazi těchto živočichů na našem území. A tak jim s naším souhlasem umožňujeme poměrně nekontrolovatelné šíření a vytlačování našich původních druhů zvěře, jichž máme především v kategorii malých šelem pestré zastoupení Tuto špatnou strategii snižování počtů zavlečených nepůvodních druhů živočichů je nutné rychle změnit. Jistě lze namítat několika argumenty např: a) populační dynamika nepůvodních zavlečených druhů živočichů byla podceněna b) je zde obava, aby nedocházelo k lovu jiných, zejména chráněných druhů v důsledku neznalosti nebo špatné determinace živočicha před lovem. Především je možná záměna norka amerického za chráněného tchoře tmavého a norka evropského, i když druhý se u nás již dlouhodobě nevyskytuje. Každý majitel loveckého lístku skládal některý druh zkoušek pro získání loveckého lístku. V rámci všech stupňů zkoušek z myslivosti je část přípravy uchazečů věnována zoologii a tudíž základní zoologické znalosti musí mít jejich absolvent. Dále záleží ovšem pouze na něm, jestli si sám dále rozšiřuje znalosti, a to nejen pobytem v honitbě, ale především četbou odborné literatury a tisku, kterých je dnes nepřeberné množství. Vzhledem k tomu, že se jedná především o malé šelmy, které se vyznačují skrytým způsobem života. Měli by je tudíž mít možnost lovit i ostatní myslivci, kteří jsou ochotni strávit v honitbě delší čas. A ti jsou obvykle vybaveni dostatečnými teoretickými a praktickými znalostmi, aby konkrétní druh živočicha poznali. Dále je to pak otázka pouze vydání povolenek k lovu.

5 Návrh dob lovu v ČR Tab. č. 6 Návrh dob lovu v ČR zajíc polní králík divoký liška obecná jezevec lesní kuna lesní a skalní tchoř tmavý celoroční ochrana mýval severní psík mývalovitý norek americký nutrie říční Z výše uvedených údajů a zjištěných nedostatků v legislativě je vhodné provést úpravu dob lovu některých druhů malých šelem. A to tak, aby doba lovu vyhovovala jednak biologickým požadavkům daného druhu živočicha a vše nezáleželo jen na etice chování jednotlivých myslivců. Případně, aby nedocházelo k rozporům mezi našimi zájmy v oblasti snižování stavů populací vybraných druhů volně žijících živočichů a našimi pravomocemi určenými legislativou v oblasti myslivosti případně ochrany přírody a krajiny. Na základě údajů a poznatků o biologii lišky obecné považuji za vhodné provést zkrácení doby jejího lovu na období od 1.července do 15.února. A dát tak i této šelmě určitou šanci na odchov mláďat a nelovit zbytečně březí nebo kojící matky. Například ve Finsku je u všech malých šelem (liška, jezevec, tchoř, norek, mýval) samice s mláďaty hájena v období od 1.5. do U jezevce by bylo vhodné prodloužit dobu lovu na období od 1. září do 30. listopadu, protože v tomto období vykazují největší aktivitu. Samice nemají díky utajené březosti plody ve vysokém stupni vývoje a mladí jedinci nejsou již závislí na matce. Vzhledem k současným početním stavům kuny lesní je vhodné, pokud by došlo k dalšímu poklesu stavů, přemýšlet o její legislativní ochraně. Lze argumentovat tím, že bude v praxi těžko proveditelná determinace obou druhů, vzhledem k velké podobnosti a mnohdy nesnadnému rozeznání při lovu. Tento problém by nastával zejména při společných lovech, kdy se střílí nejčastěji na pohybující se zvěř. Ovšem každý lovec si musí být plně vědom, na jaký druh živočicha střílí. A bez dokonalého obeznání loveného druhu by neměl vystřelit, aby nedošlo k ulovení jakéhokoliv chráněného živočicha. Pro zavlečené druhy, jako jsou psík mývalovitý, mýval severní, norek americký a nutrie říční, by bylo vhodné stanovit jednotnou dobu lovu od 1. července do 31. března. Zároveň je vhodné umožnit jejich odlov všem myslivcům. Pokud opravdu máme zájem o co nejrychlejší snížení až eliminaci jejich stavů? A to pokud možno dříve, než se nám situace vymkne úplně z kontroly. Jinak je možné, že by se nám za pár let opakovala situace, kterou se snažíme dnes řešit u černé zvěře.