Architektonický světelný design v porovnání s divadelním svícením

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie studijní obor Jevištní technologie Architektonický světelný design v porovnání s divadelním svícením Bakalářská práce Autor práce: Jakub Podešva Vedoucí práce: BcA. Jonáš Garaj Oponent práce: doc. MgA. Jirásková Marie Ph.D. Brno 2014

2 BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM PODEŠVA, Jakub. Architektonický světelný design v porovnání s divadelním svícením [Architectural lighting design in compare with theatrical lighting]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, s. Vedoucí bakalářské práce BcA. Jonáš Garaj. ANOTACE Bakalářská práce Architektonický světelný design v porovnání s divadelním svícením je hledáním především uměleckých aspektů světelného designu, architektonického a divadelního, které se mohou v obou odvětvích shodovat. Práce nemá být opisem pouček z už mnoha vydaných publikací o světelném umění. Má sloužit jako zdroj odkazů na obsáhlé, použitelné a nepochybně zajímavé zdroje informací. Je souhrnem myšlenek o tom, jak je světlo důležitým činitelem v jakémkoliv prostředí, jak lze vnímat teatrální odkazy v nasvícení architektury a naopak jak se i v divadle projevují architektonické principy. To vše je podloženo bohatou obrazovou částí, vlastními zkušenostmi a vjemy nasbíranými za tři roky studia. ANNOTATION Bachelor thesis Architectural lighting design in compare with theatrical lighting is document about finding especially artistical aspects of architectural and theatrical lighting design, which could be in both sectors common. This thesis shouldn't be copy of principles from many publicated books about lighting art. It should be a source of links to useable, deep and of course interesting roots of informations. It is resume of thoughts about light, as an important factor in every environment, about how to catch theatrical links in architectural lighting and on the other side, how do architectural principles act in theatre. That all will be supported with rich amount of pictures, own experiences and perceptions collected during my three year study.

3 KLÍČOVÁ SLOVA Světlo, Design, Architektura, Divadlo, Porovnání KEYWORDS Light, Design, Architecture, Theatre, Comparison

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem mnou předkládanou práci zpracoval zcela samostatně a použil pouze uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 12. května 2014 Jakub Podešva

5 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval mým rodičům za podporu při studiu. Dále mé díky patří Jonáši Garajovi, Mariánovi Medlenovi, Petře Provázkové, Michalu Majnuši, Janu Šušklebovi, Janu Kolegarovi, Vašku Olšarovi, Nicku Moranovi, Henku Van der Geestovi, Tapiu Roseniovi, Alvaru Aaltovi, kolektivu Ljusarkitektur a Peteru Petzovi za kolektiv World Architects. Těmto všem mnohokrát děkuji za pomoc, podporu, informace a inspiraci.

6 OBSAH Bibliografický záznam... 2 Anotace... 2 Annotation... 2 Klíčová slova... 3 Keywords... 3 Prohlášení... 4 Poděkování... 5 Obsah... 6 Předmluva... 6 Úvod Světlo v životě člověka Význam světla v architektuře Světlo v rámci budovy Světlo v urbanistickém měřítku Muzejní svícení Podstata nasvícení divadelní inscenace Svícení v klasickém divadle s vymezeným jevištěm Osvětlení inscenace v nedivadelním prostředí Eventy jako přechod mezi divadlem a architekturou Prostředky používané pro divadelní a architektonické svícení Závěr Seznam použité literatury Seznam příloh... 38

7 PŘEDMLUVA Volba tématu mé bakalářské práce byla důsledkem setkávání s lidmi, kteří výrazně pozměnili mé myšlení o světle jako o uměleckém prostředku a zábavy, kterou mi přinášelo svícení divadelních inscenací. V souvislosti s těmito zkušenostmi jsem si zároveň nemohl nevšimnout role světla v našem běžném životě. Současně s mým dlouhodobým zájmem o architekturu jsem se začal zaměřovat na světlo a jeho vliv na vzhled architektonických prostor, jeho efekt na atmosféru místa a působení na lidi toto prostředí obývající. Všimnul jsem si jistých podobností a principů, které se vyskytují také v divadelním svícení a začal hledat co nejvíce znaků a metod, které jsou nebo by mohly být použitelné jak v architektonickém, tak v divadelním světě. Myslím, že obě branže se v poslední době velice mění nápady v divadelním osvětlování začínají být vyčerpané, osvětlovači se musí dívat po inspiraci jinde, a naopak v architektuře začíná příliv nových technologií v podstatě přejímaných z divadla. Je proto důležité zajímat se o všechny oblasti, ať už chce člověk působit v kterékoliv z nich. Světlo totiž tvaruje okolní svět, dělá ho zajímavým i jedinečným a je potřeba abychom jím vytvořené obrazy vnímali. Stačí se podívat například na fotografii obyčejného uschnutého listu, kterou jsem zachytil vloni na podzim (viz Příloha A, Obr. 1) a zjistíme, že je na ní mnoho světelných jevů, že je to kompozice světelných nálad. Má bakalářská práce tak je, doufám, zdrojem inspirace pro kohokoliv, kdo chce v budoucnu pracovat se světlem. Je to trochu jiný pohled na něj a jeho možnosti, snad i trochu předjímání o budoucnosti světelného designu. 6

8 ÚVOD Cílem této bakalářské práce je pokusit se najít co nejvíce společných znaků architektonického světelného designu a divadelního svícení. Nebudou zde dlouze popisovány technické metody používané v jednotlivých oborech, ale půjde spíše o hledání uměleckých znaků nacházejících se v daných disciplínách. Osvětlování, ať už je zaměřeno na cokoliv, je totiž vždy spojením umělecké kreativity a technických znalostí. Hypotéza práce zní: Tato odvětví mají společné znaky a mohou se navzájem inspirovat. Vychází se tedy z bodu, že obě zmíněná odvětví osvětlování jsou ve své nejhlubší podstatě totožná. Bakalářská práce má za cíl najít mezi nimi co nejvíce podobností a nastínit, jaké jsou možnosti jejich dalšího prolínání. Na problematiku se v ní bude nahlížet především z pohledu divadelního osvětlovače. V nově nabytých poznatcích o architektonickém světelném designu budou hledány divadelní znaky a naopak charakteristiky architektonického svícení budou nalézány v inscenačním prostředí. Hledání budou poté prováděna na jednotlivých konkrétních příkladech. V první kapitole se zaměříme na definování důležitosti světla v lidském světě, a pokusíme se tak zdůvodnit, proč se začínají divadelní prvky osvětlování dostávat do běžného osvětlení našich domovů. Co se týče architektonického světelného designu, půjde o interiérové svícení především ve veřejných prostorech, vliv exteriérového nasvícení budov a veřejných prostor na urbanistickou podobu měst v noci, muzejní svícení a jeho podobu ke scénickému osvětlování. V části věnované divadelnímu svícení budou architektonické prvky vyhledány v inscenacích hraných na klasickém jevišti a budou také vzpomenuty inscenace v nedivadelním prostředí. Zmíněny budou také eventy, jako události, kdy dochází k prolínání prvků z obou odvětví. V závěru práce dojde ke zhodnocení hypotézy. 7

9 1 Světlo v životě člověka Světlo je přítomné v podobě denního nebo umělého světla v našem každodenním životě. Od přírody jsme nastaveni na přirozené cykly slunce, ať už v měřítku jednoho dne, nebo celých ročních období. Proto začíná být v civilizovaném světě problematický vliv čím dál více se rozšiřujícího umělého osvětlení. Jak napsala Marietta Millet v její knize: Environments in industrialized countries are dominated by electric lighting so that the dynamics of the natural cycles of day and night and the change of seasons are muffled by the constancy of electric lighting, both inside and outside. (MILLET, 1996, str. 5) (V prostředí v západních civilizovaných industrializovaných zemích je dominantní světlo umělé, takže je dynamika přirozených cyklů dne a noci a změn ročních období pokřivována konstantností elektrického osvětlení jak v exteriérech, tak v interiérech) 1 Lidé jsou zvyklí žít nočním životem, dlouho do noci pracovat nebo chodit za zábavou. V důsledku toho potom roste potřeba společnosti po osvětlování všech podstatných i nepodstatných veřejných komunikací a prostranství poslední dobou se hovoří o nutném zlepšování kvality světla pomocí použití LED zdrojů, které produkují světlo s lepším podáním barev, větší svítivostí, menší spotřebou elektřiny. To nám má zaručit větší množství bezpečí, úsporu energie i finančních prostředků. Světelný designér Ben Ratcliff však na své přednášce přišel s názorem, který se tomu většinovému dosti vymyká. Podle něj jsme od dob Homo Sapiens nastaveni na střídání denního a nočního světla charakteru ohně a také na tmu. Proto by světlo nočního typu nemělo přesahovat výši kolen a mělo by mít oranžovou až červenou barvu. Světlo bílé barvy má tedy jednu velkou nevýhodu je to barva denního světla a proto v noci způsobuje nepřirozené hormonální změny nejen v těle lidí, ale také zvířat a rostlin. S takovýmto typem osvětlení se naše tělo probouzí, což je z dlouhodobého hlediska nepochybně špatné. Doporučení vycházející z poznatků pana Ratcliffa tedy zní zachovat oranžovou barvu světla pro osvětlování dopravních tahů (které podle norem osvětlené být musí), nepoužívat na veřejných prostranstvích bílé světlo 1 Vlastní překlad. 8

10 a pokud možno zajistit co největší možnost regulování osvětlení v málo využívaných oblastech. Vždyť ona nakonec tma je vlastně bezpečnější než světlo. Když se rozhlédneme kolem sebe z osvětleného chodníku, vidíme kromě osvětlené části pouze tmu. Naopak když se podíváme ze tmy na osvětlenou stezku, vidíme dosti konkrétně a detailně člověka, kterého se můžeme bez problému pokusit okrást. Pokud by bylo všude stejně málo světla, viděli by se všichni navzájem a spousta problému by tak nejspíše byla eliminována. A nakonec sám Ratcliff končil přednášku slovy: může to znít jako slova z úst starce, ale když je noc, běžme spát na co vlastně potřebujeme světlo v ulicích?. Je paradoxem, že se ve veřejném osvětlení prosazují tyto absurdní inovace, když už je biologický vliv světla na člověka dlouho známý. Existují systémy používané na pracovištích s nemožností přísunu denního světla, které dokáží přesně kopírovat jeho přirozené cykly. Osvětlení v průběhu dne mění barevnou teplotu, intenzitu a směr, a to dokonce v závislosti na zeměpisné poloze a ročním období. Tady si můžeme poprvé všimnout, že se jedná o dynamické osvětlení, kdy dochází v průběhu času k prolínání různých světelných scén. To, že naše tělo reaguje na světlo, dokazuje i tak zvané Wake up light 2 od společnosti Philips. Simuluje východ slunce, kdy postupně narůstá intenzita světla a jeho barva přechází plynule z rudé do jasné bílé v těle se s každým okamžikem uvolňují rozdílné hormony, které postupně nastartují organismus až do našeho úplného probuzení. Výjimkou dnes v moderních lékařských zařízeních nejsou ani léčivé osvětlovací soustavy. Ty v průběhu dne prolínají několik klidových a aktivačních cyklů se změnou charakteru osvětlení tělo odpočívá, nebo je přiměno k větší aktivitě, a tedy i k větší schopnosti zotavovat se. Takto důmyslně řízené ovlivňování tělesné aktivity potom urychluje proces hojení a celkovou pohodu pacienta. Vidíme tedy, že světlo má obrovský biologický význam na náš život a na tento problém budou muset být v budoucnosti brány čím dál větší ohledy. Kromě čistě racionálního vlivu získalo světlo v průběhu let také například funkci poetickou, což je také velmi zajímavá role v rámci tohoto srovnávání. Jako bytosti schopné vnímat okolní svět a uchovávat vzpomínky 2 Probouzecí světlo. 9

11 jsme schopni asociovat různé světelné atmosféry známé z přírody k jejich umělým substitutům. Architekt Alvar Aalto chtěl přenést charakter okolí do interiéru jím navržené vily Mairea. Obklopoval ji borový háj, pro který byly typické paprsky slunce proplétající se vysokými těly stromů. Tento princip použil u schodiště, které obehnal nahodile umístěnými kmeny dřeva sloužícími jako zábradlí a zároveň evokujícími stejný patern světel a stínů jako v tamním lese (viz příloha A, Obr. 2). Dalším podobným příkladem může být Robie House od Franka Lloyda Wrighta, kde na jeho okna autor instaloval stínící matici imitující listy stromů - tatáž struktura se pak promítala dovnitř domu a navozovala stejný efekt jako v zahradě plné listnatých stromů (viz příloha A, Obr. 3). Tyto zdánlivě nepodstatné jevy nám potom napomáhají utvářet si dojem z daného prostředí. Light has the capacity to move us. A sunrise, the colored mosaic of light moving across the surfaces of a Gothic cathedral, the darkness of a Nordic stave church, or a disco light glittering over a crowd of dancers all convey a certain meaning to us which differs according to our momentary state of being. (MILLET, 1996, str. 135) (Světlo má tu schopnost měnit nás. Východ slunce, barevná mozajka světla mihotající se na stěnách gotické katedrály, temnota norského kostela nebo disko koule zářící nad davem tanečníků to všechno vyjadřuje jasný význam pro nás, jakožto osobnosti s určitými zkušenostmi a vnímáním.) 3 Někteří architekti tak začali modelovat prostor s pomocí přirozeného světla stejně dobře jako později s použitím toho umělého. Příkladem výrazného použití slunečního svitu může být kostel Christ church Lutheran v americkém Minneapolis. Zde je zvýrazněn bílý kříž nad oltářem za pomocí největšího okna v celé budově tak je zajištěno, že jas tohoto objektu bude nejvyšší a tudíž nás zaujme ze všeho nejdříve. Humans are phototropic; we respond to light. The brightest spot in a scene usually attracts our attention first, wheter it be a patch of sunlight in the fores or an illuminated billboard in Times Square in New York. Light is a practical and potic means of providing orientation at all scales of the built environment. It can define a focus, reinforce a hierarchical organization of space, or encourage movement along a path or thtough a space. (MILLET, 1996, str. 113) (Jako lidé reagujeme na 3 Vlastní překlad. 10

12 světlo. Nejsvětlejší bod scény obvykle upoutá naši pozornost jako první, ať už je to paprsek světla v lese nebo billboard na Times square v New Yorku. Světlo má praktický i poetický význam a poskytuje nám orientaci ve všech měřítkách prostředí. Může definovat naše zaměření, vytvořit hierarchii prostoru nebo přimět k pohybu prostorem.) 4 Podobný názor najdeme i v dalších publikacích: Light was no longer just a physical quantity that provided sufficient illumination; it became a decisive factor in human perception. Lighting was not only there to render things and spaces around us visible, it determined the priority and the way individual objects in our visual environment were seen. (GANSLANDT a HOFFMAN 1992, str. 24 (Světlo už nebylo jen fyzikální veličina, která produkuje potřebné osvětlení, ale stalo se určujícím faktorem lidského vnímání. Není tu jen proto, aby nám pomohlo zobrazit věci a prostor kolem nás, ale determinuje důležitost jednotlivých předmětů a způsob, jakým je v našem vizuálním obrazu vnímáme.) 5 Světlo tedy má kromě funkce zobrazovací také výraznou významovou funkci. Výjimkou ve významovém použití světla nejsou a nebyla ani umělecká díla. Například v malbách už od pradávna hrálo světlo velkou roli. Skvělým příkladem může být Caravaggiův obraz Povolání svatého Matouše (viz příloha A, Obr. 4). V něm paprsky světla osvětlují tvář Matouše a tím podporují nataženou ruku, kterou na něj Ježíš ukazuje. Malíř nám tak světlem zdůrazňuje, co chtěl říci. Můžeme si také všimnout, že směr odkud světlo přichází, není logický. Autorovi však tato interpretace nejspíše přišla vhodná v rámci kompozice obrazu. V tomto ohledu tak měli umělci větší možnost pracovat také s estetickou funkcí světla. Estetická funkce světla se s pozdějším rozvojem technologií mohla začít plně prosazovat i v architektonickém umělém osvětlení. Dnes není nouze o designová svítidla z nejrůznějších materiálů včetně papíru, máme možnosti osvětlení řídit a upravovat podle vlastního uvážení. Stejně tak exteriérové nasvícení budov prošlo mnoha změnami a světlo je schopné v noci proměnit i tradiční domy v barevné a zářivé prvky nočního panoráma města. Jak také píše ve své knize Nick Moran: Promyšlené světlo umí 4 Vlastní překlad. 5 Vlastní překlad. 11

13 proměnit obyčejné věci ve výjimečné. (MORAN, 2010, Str. 17) Místo, kde má světlo velice výraznou estetickou úlohu, je však bez pochyby především divadelní představení. Jak si tedy můžeme všimnout, světlo hraje podstatou roli v každé oblasti našeho bytí. Působí na nás biologicky, má také praktické důvody použití, může pro nás nést určitý význam a také měnit estetickou hodnotu okolního prostředí. As René Dubos warns, We must shun uniformity of surroundings as much as absolute conformity in behavior ant tastes. We must strives instead to create as many diversified environments as possible. Part of this diversity is accomplished through lighting: the flames of fire, a candlelight dinner, the suffused glow of colored light in a cathedral, sunlight filtering through leaves or reflected from a smooth surface of water, neon signs, and searchlights crossing the night sky at a grand opening. Light is an indelible part of our experience of life. (MILLET, 1996, str. 1) (Jak varuje René Dubos - musíme bojovat proti stejnorodosti prostorů jak to jenom jde. Musíme se snažit vytvořit co nejvíce různých prostředí. Část této různorodosti je zprostředkována světlem. Světlo ohně přicházející z krbu, světlo svíček při večeři, zbarvené světlo pronikající okny katedrály, paprsky slunce prosvítající listy stromů nebo odražené od vodní hladiny, neonové reklamy a také světla reflektorů křižující noční oblohu při velkých ceremoniálech. Světlo je část požitku z našeho života) 6. Jsme tedy na světlo zvyklí přijímat ho, používat, vnímat. Máme o něm už dostatek informací a z divadelních představení známe nejrůznější efekty, které se s jeho pomocí dají vytvořit. Lidé jsou dnes zaujati jakýmkoliv způsobem, jak změnit každodenní stereotypy, chtějí si hrát a divadlo je jim dobrým zdrojem inspirace. Jak řekl Henk Van der Geest: Společnost začíná být čím dál více teatrální. Tento fakt potvrzuje současný rozvoj dynamických soustav osvětlení, které mohou lidé sami ovládat přes domácí počítače a chytré telefony. Je to zřejmě důsledkem zpřístupnění technologií dříve běžnému člověku nedostupných a snad i vývojem a potřebami člověka jako uživatele světla, jež ho provází a ovlivňuje po celou dobu jeho existence. 6 Vlastní překlad. 12

14 2 Význam světla v architektuře V této kapitole se budeme zabývat nasvěcováním architektonických objektů. Je podstatným faktem, že po většinu exponované doby těchto celků je zdrojem iluminace denní, sluneční světlo. Touto fází světla v architektuře se tato práce spíše nebude zabývat, ale můžeme si uvést i příklady využití slunce pro vytvoření zajímavého efektu. Dobrou ukázkou může být strukturalizace fasády chrámu Finca Güell ve Španělsku. Architekt António Gaudí použil členitost fasády k tomu, aby vůbec byla pod ostrým jižním sluncem viditelná díky nerovnoměrnému povrchu se vytváří stíny, a vyniká tak její ojedinělý vzhled. Kdyby se jednalo o plochou fasádu, přes velký jas by šla rozeznat sotva její barva podobný princip je tak společný pro většinu domů ve španělských městech. Důležité je si uvědomit, že právě tma a umělé osvětlení nám dává možnost v noci proměnit interiéry, budovy i celá města. Pojem Lichtarchitektur 7 poprvé použil Joachim Teichmüller, když hovořil o architektuře, která obsahuje světlo jako jeden ze svých materiálů a zahrnuje ho vědomě do celkového architektonického designu. Stejně tak bychom mohli vzpomenout Le Corbusiera: Architektura je správná a překrásná hra objemů spojených pomocí světla. Hlavním důvodem uměleckého nasvěcování architektury je však nejspíše snaha o zvyšování její atraktivity. Máme možnost změnit její estetickou hodnotu, stává se zajímavější a nevšední. Další výhodou je, že je toto osvětlení plně kontrolovatelné a měnitelné. Jak řekl na své pražské přednášce Tapio Rosenius: Světlo je umění, které se dá zhasnout. Výjimkou už nejsou ani dynamické a interaktivní světelné instalace, které se mění podle faktorů, které jim nastavíme. Takovýto druh světelného designu je potom velice blízko divadelnímu principu nasvěcování. Musíme si také zdůraznit, že divadlo samotné se kvůli dřívější absenci použitelných umělých zdrojů osvětlení původně hrálo venku, ale s jejich nástupem a rozvojem se začalo přesouvat do vnitřních prostor. Denní světlo bylo dostačující, ale málo kontrolovatelné, příliš monotónní a nezajímavé. Inscenace mohly zůstat záležitostí venkovních areálů hrané za denního světla, ale jejich tvůrci tak moc toužili po možnosti zvýšení estetické úrovně, že byli ochotni dusit sebe 7 Světelná architektura. 13

15 i diváky plynovými zplodinami prvních světlometů v uzavřených prostorech. Od té doby ale už uplynulo spoustu let a nynější možnosti práce se světlem jsou velice bohaté. Důležitá je pro nás zmínka z knihy Handbook of lighting design: Nevertheless stage lighting serves as an example for architectural lighting. It identifies methods of producing differentiated lighting effects and the instruments re- quired to create these particular effects both areas from which architectural lighting can benefit. It is therefore not surprising that stage lighting began to play a significant role in the development of lighting design and that a large number of well-known lighting designers have their roots in theatre lighting. (GANSLANDT a HOFFMAN, 1992, Str. 24) (Nicméně scénické osvětlování můžeme vzít příkladem k osvětlování architektonickému. Ono totiž popisuje metody vytváření rozdílných světelných efektů a nástroje, jak jich dosáhnout. Z obojího může těžit architektonické svícení. Není divu, že scénické svícení hrálo důležitou roli ve vývoji světelného designu a proto má mnoho světelných designérů kořeny v divadelním svícení.) 8 Nyní se začínají rozmáhat technologie sloužící k osvětlování architektury a podobnost v důvodu tohoto jevu je velmi patrná. V úvodu práce bylo zmíněno, že nebude popisovat metody, jak se co provádí, ale pro ucelení představy o architektonickém světelném designu a jeho podobnosti s jevištní formou nasvícení si můžeme vypůjčit teorii Richarda Kellyho, který popisuje jako základ úspěchu tři složky světelného návrhu. Ambient light corresponded to what had up to then been termed quantitative lighting. General lighting was provided that was sufficient for the perception of the given visual tasks; these might include the perception of objects and building structures, orientation within an environment or orientation while in motion. Focal glow went beyond this general lighting and allowed for the needs of man as a perceptive being in the respective environment. Focal glow picked out relevant visual information against a background of ambient light; significant areas were accentuated and less relevant visual information took second place. In contrast to uniform lighting, the visual environ- ment was structured and could be perceived quickly and easily. Moreover, the viewer s attention could be drawn towards individual 8 Vlastní překlad 14

16 objects, with the result that focal glow not only contributed towards orientation, but could also be used for the presentation of goods and aesthetic objects. Play of brilliance took into account the fact that light does not only illuminate objects and express visual information, but that it could become an object of contemplation, a source of information, in itself. In this third function light could also enhance an environment in an aesthetic sense play of brilliance from a simple candle flame to a chandelier could lend a prestigious space life and atmosphere. (GANSLANDT a HOFFMAN, 1992, Str. 24) (První je tzv. ambientní světlo, které poskytuje dostatečnou hladinu světelnosti pro možnost vnímání okolí tedy rozlišování objektů a struktury budovy, orientaci v prostředí a při pohybu. Další složkou je hlavní světlo, které jde významově před ambientní světlo a slouží k vyzdvižení relevantních vizuálních informací. Důležité oblasti jsou zdůrazněny a ty méně důležité zůstanou na druhém místě. Oproti plošnému svícení je pozorované prostředí strukturováno, a je proto snáze a rychleji pochopeno. A co víc, pozorovatelův zrak může být směřován k jednotlivým objektům, takže tato funkce osvětlení nemusí sloužit pouze ke zlepšení orientace, ale také k prezentaci zboží či uměleckých děl. Poslední složkou světelného návrhu je potom krásné světlo, které si uvědomuje to, že nemusí pouze osvětlovat objekty a zobrazovat informace, ale může se samo stát předmětem zkoumání, zdrojem informací. V této třetí funkci může světlo pozvednout estetickou rovinu prostoru od jednoduché svíčky po křišťálový lustr toto světlo propůjčí místu život a atmosféru.) Světlo v rámci budovy Primárním účelem světla, ať už v architektuře či na jevišti, je jeho zobrazovací funkce potřebujeme ho na to, abychom viděli. Stejně tak jím však můžeme vyjádřit atmosféru, hierarchii, nebo upoutat pozornost. Nejlépe vyjadřuje obsah kapitoly tento výrok: Architekturní a dekorativní osvětlení není určeno k vytvoření světelných podmínek, které by souvisely se zrakovým výkonem, ale k vytvoření určité atmosféry v nočním prostředí, ke světelnému zdůraznění zvolených objektů apod. Výsledný efekt 9 Vlastní překlad. 15

17 architekturního osvětlení závisí nejen na tvaru osvětlovaného objektu, ale také na barevných vlastnostech a struktuře povrchů, na okolním prostředí, klimatických podmínkách, roční době a barevných vlastnostech použitých zdrojů. (HABEL a kolektiv, 2013, Str. 453) Druhé souvětí v citaci bylo opsáno vědomě proto máme v divadlech většinou černé či tmavě modré matné povrchy stěn na jevišti a v jeho okolí. Podobně musíme uvažovat o každém objektu umístěném na scéně. Bude odrážet světlo? Zůstane viditelný při tmě na scéně? Když zapomeneme uvažovat nad podobnými otázkami, výsledný efekt se potom může velice lišit od naší prvotní představy. Dnes se architekturního nasvícení používá zatím spíše ve veřejných prostorech. Jedná se o záležitost prestiže a prezentace daného místa veřejnosti ta je v podstatě stavěna do role pomyslného obecenstva, které může výsledný efekt ocenit. Poutavé světlo může například pomoci ke zvýšení prodeje v obchodních prostorech. Stačí pouhé srovnání fotogragií dvou různých prodejen první je nasvícena ryze prakticky, bez uměleckých ambicí (viz příloha A, Obr. 5) a druhý využívá také tak zvané akcentové osvětlení (viz příloha A, Obr. 6). Účelem akcentového osvětlení je světelné zvýraznění určitého zboží nebo skupiny výrobků a upoutání pozornosti zákazníků. Akcentovým osvětlením se nejen výrazně zvyšuje osvětlenost daného předmětu oproti jeho okolí, ale lze jim také zvýraznit a podpořit vnímání trojrozměrných předmětů, textur povrchů a vytvořit tímto způsobem žádoucí lesk a třpyt na špercích a na skleněném, kovovém, nebo porcelánovém zboží. Tímto způsobem osvětlení se vytváří světelné prostředí, které v sobě obsahuje prvek dynamiky. Vytvářením ostrých stínů a jasových přechodů lze dosáhnout dramatického až agresivního účinku. (HABEL a kolektiv, 2013, Str. 392) Tedy stejně jako na jevišti světlem usměrňujeme náš zrak. Pokud chceme vytvářet takovéto osvětlení, musíme mít k dispozici i adekvátní osvětlovací soustavu prezentace v takovýchto místech se totiž pravidelně obměňují. V obchodních prostorech, kde se využívá tato strategie, se zpravidla požaduje, aby osvětlení umělo na tyto změny reagovat, mělo určitou míru flexibility. Tato flexibilita spočívá nejen v možnosti změn poloh svítidel a jejich směrování, ale také možnosti variabilního ovládání 16

18 osvětlovací soustavy a možnosti vytváření světelných scén. (HABEL a kolektiv, 2013, Str. 390) Možnosti takovéto soustavy už jsou velmi blízko možnostem divadelního světelného aparátu. Existují samozřejmě i případy, kdy se k osvětlování architektury používá divadelních svítidel. Jedním z nich je světelný design klubu Universale Firenze od Stefana Pirovana ve Florencii (viz příloha A, Obr. 7). Zde jsou použity divadelní světlomety k nasvícení bohatých dekorací v prostoru. Důvod použití je i jakousi asociací, neboť tento podnik dříve fungoval jako divadlo a kino. Další úžasné využití divadelní techniky v architektonickém objektu vymysleli liberečtí Mjölk architekti. V interiéru jihlavské Palmovky použili stojan s profilem, který svítil na prismu, a ta poté promítala rozložené světlo na stěnu (viz příloha A, Obr. 8). Všechny tyto prvky nejen že slouží narativnímu nebo designovému účelu, ale mají také přímý vliv na světelnou náladu prostředí. V současnosti se interiérový světelný design nejvíce projevuje v nově budovaných restauracích, barech a kavárnách. Pokud se má jednat o výjimečné místo, které se neztratí v konkurenci, musí mít také výjimečné osvětlení. Nespočet příkladů můžeme najít například v publikaci Club design (SERRATS, 2008), která obsahuje interiérové řešení podniků z celého světa. V této práci budou zmíněna spíše místa, která můžeme v blízkém okolí sami navštívit. Nádherným příkladem je například brněnský Bar, který neexistuje (viz příloha A, Obr 9). Hladina osvětlení je dostačující na běžnou komunikaci, zároveň je však správně nízká na to, aby vynikly jednoduché stolní lampy se stínidly, nebo samotná nabídka baru, jehož skleněné police jsou podsvíceny, takže je každá láhev třpytivým zdrojem světla. Osvětlení nikoho neoslňuje, je velmi živé a rozmanité, návštěvníci se proto cítí příjemně. Jmenovat můžeme také některé nově vzniklé kavárny Café TeeVee je jedním z míst, kde je výjimečný design interiéru doplněn velmi čistým a jednotným osvětlením. Skryté zdroje světla vytvářejí velice měkké osvětlení, jehož jasová hladina je akurátní a jednotlivá svítidla jsou příjemná na pohled (viz příloha A, Obr. 10). Podobně jsou na tom i Café Placzek nebo kavárna Anděl. Ze vzdálenějších míst určitě stojí za zmínku kavárna a pražírna Zweihunderdzwanzig grad v rakouském Salzburgu (viz příloha A, Obr. 11). Světlo je zde výrazným tvůrcem atmosféry, poutá naši pozornost na hlavní prvky prostoru a nechává na nás velmi pozitivní estetický dojem. 17

19 V domech a bytech se takto výrazné osvětlení uplatňuje méně, což vyplývá i z praktických požadavků na osvětlení. Postupně ale začíná přibývat případů, především v tak zvaných inteligentních domech, kdy jsou světla stmívatelná, a my si můžeme volit z uložených scén pro různé druhy našich aktivit. Spolu s ostatním elektronickým vybavením je toto řízeno z centrálních ovládacích panelů, popř. skrze aplikace dostupné v komunikačních zařízeních. Pravdou ale je, že jakékoliv osvětlení má svoje sdělení. Lighting is often considered at one of the ends of the spectrum of its capabilities: either solely for aesthetic purposes, or solely for providing visibility for tasks. In fact, it always render both. Where there is very little light quantitatively (as in restaurant or churches) in order to establish a mood or aura, most of us can still see well enough to read if we will wait for our eyes to adjust and tolerate reading slowly. Where there is enough light to perform intricate surgery, there is still a mood, a character of the room. These moods can be designed intentionally and not left to chance. (MILLET, 1996, Str. 2) (Světlo je často stavěno do krajních pozic jeho možností buďto jako estetický prvek, nebo jako prostředek umožňující nám vidět na naši práci. Ve skutečnosti však vždy přináší obojí. Tam, kde je málo světla (kostely, restaurace) pro zachování ducha místa, může většina z nás vidět dostatečně i pro čtení knihy, pokud počkáme až se oči adaptují na světelné podmínky. Na druhou stranu tam kde je dostatek světla pro provádění chirurgických zákroků je také pořád charakter pokoje, jeho atmosféry. Tyto atmosféry však mohou být vytvářeny cíleně, nikoliv jako vedlejší efekt nebo důsledek náhody.) 10 V tomto názoru by se mohla nalézat budoucnost interiérového osvětlování. Stejně jako v divadle není jediné světlo bezdůvodné, může i světlo interiéru cíleně nést jakékoliv sdělení. 2.2 Světlo v urbanistickém měřítku Tak jako se v divadelním svícení upozorňuje světlem na hlavní bod našeho zájmu, stejně tak se světlo používá i v rámci nočního urbanistického osvětlování. Ať už se jedná o menší oblast, nebo celkový obraz města, vždy může být světlo použito jak k osvětlení pěších a dopravních komunikací, tak 10 Vlastní překlad. 18

20 k nasvícení a zvýraznění důležitých budov, které dané sídlo charakterizují. Tímto způsobem se potom tvoří dominanty nočního panoráma měst. Stejně jako to v Brně platí pro Petrov, kostel svatého Petra a Pavla (viz příloha A, Obr. 12), nebo také nově pro mrakodrap AZ Tower, najdeme takovéto dominanty v každém městě. Za zmínku stojí trochu kontroverzní, ale velmi výrazná Agbar tower v Barceloně (viz příloha A, Obr. 13), Bratislavský nebo Pražský hrad, londýnský Big Ben, Empire state building v New Yorku a takto bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho. Přes den samozřejmě jejich dominance platí taktéž, ale v rámci osvětlení jsou na tom všechny budovy stejně. Večer potom máme možnost vybírat, který objekt a jakým způsobem se bude vyjímat v jinak tmavé noci. Jedná se vlastně o urbánní scénografii a je dobré ji vnímat (viz příloha A, Obr. 14). V Brně si můžeme všimnout jednoho úžasného obrazu viditelného od kostela Sv. Michala na Dominikánském náměstí. Je to pohled na zářící reklamy Velkého Špalíčku v jehož pozadí se tyčí věž brněnské Staré radnice (viz příloha A, Obr. 15). Přestože jde o vizuálně zajímavý snímek, představuje jinak dost absurdní kontrast mezi světelným zvýrazněním historické budovy a nutností, dnešní době vlastní, dodržet marketingové potřeby obchodního centra. Urbanistické světlo ve městech neznamená pouze řešení exteriérového nasvěcování jednotlivých objektů, ale o městu a jeho hlavních částech se přemýšlí jako o celku. Potom se tvoří celkové plány nasvícení (viz příloha A, Obr. 16), které kromě estetického hlediska zohledňují také hygienické a mnohé další normy. O metodě tvorby takovéhoto plánu osvětlení se píše v časopisu Světlo následovně: Uvedená architektonicko- urbanistická hlediska, kterými je charakterizováno konkrétní sídlo, jsou základem pro zpracování základního plánu veřejného osvětlení. V jeho první části se dělá rozbor uplatnění sídla v dálkových a blízkých pohledech, které odrážejí jeho historický a kulturní vývoj. Výsledkem rozboru je stanovení objektů, pohledových os a prostorů, které spoluvytvářejí významné a jedinečné obrazy sídla. (ŽÁK, ŠVECOVÁ, 2014, Str. 19) Dále je pro tuto kapitolu užitečné shrnutí urbanistického osvětlení: Výstupem, resp. primárním účelem veřejného osvětlení je zajistit bezpečnost osob, dopravy a majetku ve večerních a nočních hodinách. Vedle toho veřejné osvětlení významně ovlivňuje vzhled měst a obcí. (ŽÁK, ŠVECOVÁ, 2014, Str. 17) 19

21 Největším rozdílem mezi světlem v divadelní inscenaci a světlem v architektuře jsou změny osvětlení v průběhu času. Dnes však existuje kromě tradičního statického nasvícení architektury čím dál více instalací, kdy je světlo dynamické a dokonce má narativní funkci. Dříve bývalo výhradou eventů, ale dnes je stále populárnější, a jako takové má potom pro noční vzhled města mnohem větší přínos. Budova se díky světlu stává komunikátorem, jako je to např. u světelné instalace na Port Baku tower od týmu LD collective (viz příloha A, Obr. 17). Tenké zářící pruhy lemující jinak černou budovu mají uložených několik nálad charakterizující různé svátky platné podle tamního kalendáře. Nejenže světelný design budovy předává informace, ale dokonce je determinován úzkým kruhem obyvatel, kteří jsou schopni vnímat jeho sdělení. Mé asi nejoblíbenější dílo od stejného kolektivu světelných designérů je Silo 468 v Helsinkách (viz příloha A, Obr. 18). Dříve opuštěné silo bylo proměněno ve veřejné atrium s jedinečnou atmosférou. Do jeho povrchu bylo vyvrtáno přes dva tisíce děr. Přes den je tedy uvnitř relativně tma a světlo se dynamicky mění díky pohybu slunce, které prosvítá skrze zmíněné otvory dovnitř. Za každým z otvorů je navíc umístěno volně se pohybující zrcátko, které se navenek třpytí podle poryvů větru. Stejný efekt je vyvoláván i v noci, protože před každým zrcátkem je zároveň zdroj světla. Světelní designéři se inspirovali přírodními motivy chtěli napodobit třpyt vodní hladiny. Vytvořili tak program, který se řídí silou větru a uměle vytváří nahodilou hru světel zobrazovanou na fasádě objektu. Tento velmi živý světelný design symbolizuje počátek revitalizace opuštěně průmyslové oblasti, ve které budou postupně vyrůstat obytná sídla pro obyvatele Helsinek. Zatím jim tento fakt připomíná silo na protějším břehu zálivu, zářící a viditelné ve dne i v noci z hlavního nábřeží centra města. Podobným komunikátorem je také fasáda mnichovské Allianz arény od ateliéru architektů Herzog und de Meuron (viz příloha A, Obr. 19). V této fotbalové hale mají domácí půdu týmy Bayern Mnichov a Mnichov 1860, eventuélně ještě národní tým. Pro rozlišení, kdo právě hraje, bylo použito různých barev nasvícení fasády červená pro Bayern, modrá pro 1860 a bílá pro reprezentační tým. Když už jsme zmínili sportovní areál, je vhodné poukázat ještě na jedno z děl LD collective. Na stadionu Education city stadium (viz příloha A, Obr. 20) je svítící fasáda médiem vyjadřujícím co se děje uvnitř 20

22 stejně jako každá událost nebo divadelní představení mají i sportovní utkání a závody nějaký vývoj atmosféry. Pomocí speciálního rozhrání je dění uvnitř stadionu interpretováno fasádou, a tak například padlý gól neujde ani širokému okolí sportoviště. K čistě reaktivním projektům bez hlubšího významu potom patří například Flower Power (viz příloha A, Obr. 21) instalace ve výloze, která je vybavena čidly pohybu, a tak se řada neonových květin rozsvěcuje s pohybem kolemjdoucích. Zde je světlo opět činitelem, který má upoutat pozornost. Vidíme tedy, že ani v tomto odvětví architektonického svícení není proměna světla v čase výjimkou. Dalším stupněm, který si v této kategorii uvedeme je atmosférické, respektive dekorativní osvětlení. Tento druh nasvícení většinou svojí směrovostí ani intenzitou nepokryje celou osvětlovanou oblast. Dává nám pouze část informace o objektu, čímž mu dodává tajemný vzhled a pozorovateli poskytuje prostor k vlastní interpretaci. Jedním z příkladů, který je však zároveň metaforou, je osvětlení schodiště německého Ruhrmuzea (viz příloha A, Obr. 22). Výsledný efekt připomíná tekuté rozžhavené železo, které se zde také dřív vyrábělo. Příjemnou atmosféru má také náměstí Place du Molard ve švýcarské Ženevě (viz příloha A, Obr. 23). Místo některých dlažebních kostech jsou zasazeny průhledné svítící kostky, dokonce je na nich vyryt pozdrav v mnoha světových jazycích. Tyto svítící vzkazy lákají k prozkoumání, a mají tak nabourávat problematiku komunikace rozdílných kultur a národností. Většinou má dekorativní osvětlení pouze tu funkci, že ozvláštňuje budovu a posouvá její estetickou hodnotu do jiné, vyšší dimenze. Příkladem může posloužit nasvícení exteriéru brněnské hospody Na Stojáka (viz příloha A, Obr. 24) vzhled budovy je atraktivnější a výjimečný vůči svému okolí. O dost výrazněji působí nasvícení apartmánů ve Velkých Karlovicích (viz příloha A, Obr. 25). Tady jsou použity úzce směrová svítidla vyzařující do dvou protichůdných směrů. Osvětlují vždy část fasády a klenbu střechy. Díky jejich vhodnému umístění máme i přesto, že je osvětleno pouze několik procent povrchu budovy, představu o tom, jak objekt zhruba vypadá. Tento efekt můžeme přirovnat se zadním světlem na herce na jevišti, kdy vidíme pouze jejich siluety. Poznáme, že se jedná o herce, ale nerozpoznáváme je detailně. Takovýto typ osvětlení navíc neprodukuje zbytečné odpadové světlo unikající do okolí, 21

23 vytváří tajemnou atmosféru a dává nám prostor k vlastní interpretaci architektury, kterou zobrazuje. 2.3 Muzejní svícení Hlavním důvodem, proč stojí za to zmínit tuto kategorii osvětlování, je její podobnost v rámci nároků na technické možnosti, které jsou nutné k vytváření světelného designu uměleckých výstav. Světlo v galeriích je totiž omezováno ze strany exponátů, které snesou pouze určitou hodnotu osvětlenosti, jsou náchylné na délku doby expozice i UV záření. Proto se v galeriích používá především umělé osvětlení, které musí být kvalitativně na vysoké úrovni a musí být také co nejvíce ovladatelné. Habel a kolektiv toto definují následovně: Hlavním účelem řízení osvětlovací soustavy ve výstavních prostorech je nastavení požadované hladiny osvětlenosti. Jde jednak o nastavení osvětlenosti na jednotlivých exponátech, jednak o nastavení celkové světelné atmosféry ve výstavním prostoru. Důležité je, aby toto ovládání bylo plynulé. (HABEL a kolektiv, 2013, Str. 408) Je tedy nutné, aby bylo možné ovládat nejlépe každé svítidlo osvětlovací soustavy zvlášť, popřípadě mít alespoň dostatek stmívatelných okruhů. Osvětlenost výstavních prostorů se rovněž může měnit v průběhu času, aby exponáty nebyly zbytečně vystavovány světlu. Stává se, že jsou jednotlivé části výstavy opatřeny čidly přítomnosti a pokud se v místnosti nevyskytují diváci, světlo se automaticky ztlumí a vrátí se do nastavené hodnoty až s příchodem návštěvníků. Dalším důležitým faktem je, že se v muzeích vystavují kromě maleb také trojrozměrné objekty, jako jsou například sochy. Ty jsou pak nasvětlovány stejně jako herci na jevišti. Používá se minimálně tříbodového osvětlení, aby objekty nevypadaly plošně a naopak dostaly prostorovou hloubku. Habel a kolektiv dokonce hovoří o scénickém osvětlení: U směrového scénického osvětlení je vjem výstavního prostoru dramatický s výraznými jasovými přechody a pro osvětlení se používají směrová svítidla s různými úhly poloviční svítivosti. Volbou rozložení jasů v prostoru (tzv. jasové schéma) je možné vytvořit vizuální hierarchii exponátů a světelně zdůraznit významné exponáty. (HABEL a kolektiv, 2014, Str. 402) V tomto případě se o shodě s divadelním způsobem iluminace nedá pochybovat. Nejenže ovlivňujeme důležitost jednotlivých prvků, ale potřebujeme k tomu 22

24 také adekvátní nástroje. Muzejní svítidla jsou vybavena stínícími klapkami, možností stmívání, změny úhlu nebo možností oříznutí vyzařovaného kuželu světla. Také Nick Moran má ve své knize stejný názor: Divadelní způsob nasvícení se používá i v řadě žánrů bez účinkujících, jako jsou výstavy, interaktivní instalace v muzeích a nočních představení son et lumiére. (Moran, 2010) neposlední řadě se při nasvěcování expozic dbá také o celkovou atmosféru výstavy. Světelná atmosféra by měla odpovídat charakteru vystavených exponátů a prostoru, v němž se nachází. (HABEL a kolektiv, 2014, Str. 402). Při tvorbě světelného designu výstavy tak musíme dbát na funkčnost osvětlení z hlediska exponátů i diváků (dodržet maximální hladinu osvětlenosti stanovenou podle nejcitlivějších prvků, zabránit oslnění pozorovatelů, kontrolovat tvorbu stínů a nežádoucích odlesků) a také na designovou stránku osvětlení z pohledu významu vystavovaných objektů a požadovaného dojmu, který má výstava zanechat. Jako příklad, který spojuje snad všechny uvedený principy, si uveďme výstavu v Muzeu moderní literatury v Karabachu od německé kanceláře Lunalicht (viz příloha A, Obr. 26). Jedná se paradoxně o nasvěcování velmi starých dokumentů a listin. V celém prostoru je nízká hladina osvětlení, pro ambientní světlo se používá odrazů od nasvícených stěn interiéru a parazitní světlo, jak můžeme vidět na světelném plánu (viz příloha A, Obr. 27). Náš zrak poutají především prosklené vitríny, které mají správnou barvu a hladinu světla, aby náchylné exponáty nebyly poškozeny. Výrazným prvkem, který nás provádí celou výstavou, je svítící červená linie, která vytváří nejen zajímavý vizuální efekt, ale také vede naše kroky z jedné místnosti do druhé. 3 Podstata nasvícení divadelní inscenace V této kapitole budou vystihnuty principy, které jsou používány při svícení divadelních představení a budou mezi nimi hledány shodné znaky s architektonickým osvětlováním. Světlo na jevišti divadla má sloužit jako nástroj, který zobrazuje vybrané části scénografie a osoby na pódiu. Pro osvětlování se používají většinou pouze elektrické zdroje světla, což přináší určitou svobodu při ovlivňování množství a směru světla. Můžeme kdykoliv zhasnout, vytvářet iluzi změny času, místa, měnit atmosféru osvětlení. 23

25 Většinou je divadelní sál uzpůsoben tomu, aby co nejméně ovlivňoval světelné podmínky na jevišti. Stejně ale musíme řešit parazitní světlo emitované segmenty scény a kostýmy herců. Pakliže má například herec bílou košili a má takzvaně odejít do tmy, bude právě jeho oblečení odrážet každý sebemenší zdroj světla nacházející se i daleko od něj. Tak jako v architektonickém svícení je zdrojem světla kromě svítidla samotného i každý materiál o určité struktuře a barvě. V divadelním světě je však toto bráno ve většině případů jako negativní efekt. Světelný design každého představení je souborem světelných scén, které se mezi sebou prolínají v čase. Toto je největší rozdíl vůči architekturnímu osvětlení, které je ve většině případů zatím neměnné. Nick Moran však ve své knize popisuje osvětlování jeviště jako jakousi malbu světlem a říká: Klasické malby a fotografie nám nabízejí dobrou příležitost studovat jednu scénu zmrazenou v čase. (MORAN, 2010, Str. 14) Přestože se jednotlivé scény prolínají v časovém horizontu, svícení musíme chápat právě jako statické obrazy, které mají pro inscenaci narativní význam. Divadelní svícení má nejčastěji za úkol podpořit inscenaci, pomoci při vyprávění příběhu, přidat další rozměr, vést soustředění a ovlivnit náladu diváka, občas přímo působit na jeho emoce, ale vždy při tom pomáhat širšímu záměru. (MORAN, 2010, Str. 9) Divadelní představení jako celek je potom sledován obecenstvem v architektuře by se dali s velkou dávkou nadsázky označit za obecenstvo její obyvatelé, spíše jsou to však lidé sledující videomapingové projekce či slavnostní nasvícení budov v rámci eventů. V dalších částech kapitoly si popíšeme význam světla v tradičním divadelním prostoru, kde budou interpretovány spíše představení inspirované architektonickým svícením a nakonec se podíváme na možnosti netypického nasvícení inscenace v nedivadelním prostoru. 3.1 Svícení v klasickém divadle s vymezeným jevištěm Základní metody, které se používají při svícení jakéhokoliv divadelního představení, byly popsány v předchozí kapitole. Pro vytvoření požadovaných efektů se používají speciální scénická svítidla, jejichž nejmodernější verze nám umožňují upravovat v podstatě všechny parametry produkovaného světla. Důležité je, že v divadlech s klasickým kukátkovým jevištěm je snaha 24

26 tyto zdroje skrýt za portály a sufity, pokud samozřejmě není záměrem například oslňovat diváky. Oslnění není přípustné ani v architektonickém osvětlování, proto jsou většinou všechny zdroje skryté, jsou umístěny ve stropu nebo svítí zpoza podhledových ploch. Někdo by mohl namítat, že v průběhu divadelního představení je v podstatě po celou dobu svíceno do očí hercům, a proto nemůže mít nic společného s architektonickým svícením. Používá se totiž světlo směřované ze všech směrů bez ohledu na pozici vůči zraku účinkujících. Musíme si však uvědomit, jakkoliv to může znít krutě, že herec v tomto ohledu není chápán jako člověk, ale jen jako objekt na scéně. Je důležité pouze to, aby byl optimálně osvětlený a vypadal dobře, ostatní dopady nejsou respektovány. Herec je potom vnímán diváky v hledišti jako nasvícené těleso na scéně a obecenstvo vidí pouze efekt použitého osvětlení. Pro čistý vizuální vzhled scénografie je také nežádoucí, aby byla scéna narušována přítomností techniky. V amsterdamském Operním domě se dokonce rozhodli skrýt technologie divadla umístěné pod stropem nad hledištěm pomocí dekorativního architektonického osvětlení sálu (viz příloha A, Obr. 28). Pod úroveň technického vybavení umístili síť bodových světel, která zároveň slouží k ambientnímu osvětlení sálu. Jas jednotlivých zdrojů poté znemožňuje vidět za jejich úroveň. Na druhou stranu se občas záměrně světla na scéně ukazují, a to právě ta, která se používají v architektonickém prostředí. Neexistuje totiž jednodušší způsob jak vyjádřit večerní čas, než když je na scéně rozsvícený lustr. Nakonec máme na scéně stojací lampu. Při večerních scénách nám poslouží jako zdánlivý zdroj světla (spolu s ohněm v krbu). (MORAN, 2010, Str. 16) A tak najednou používáme interiérový světelný design v prostoru divadelního jeviště. Použití nekonvenčních zdrojů světla a svítících objektů je zatím moc nevyčerpaná cesta, kterou by se mohlo divadelní svícení vydat. Takové použití světla na sebe strhává pozornost diváků, zdůrazňuje řeč osvětleného jeviště a může odpoutat zájem od hlavní akce probíhající na jevišti. Na druhou stranu architektonické osvětlení dobře evokuje místo nebo atmosféru a podporuje scénu. (MORAN, 2010, Str. 18) Samotné světlo je někdy stavěno do pozice hmoty, už od dob revolučních scénografií Josefa Svobody. Viditelné kužely světla mohou na jevišti působit jako architektura. (MORAN, 2010, Str. 16) 25

27 Jako příklad použití architektonických prvků v divadelním svícení můžeme použít například scénu z inscenace Perplex brněnského HaDivadla. Je zde použita právě už zmíněná stojací lampa, jako zdánlivý zdroj světla a součást interiéru, kde se příběh odehrává (viz příloha A, Obr. 29). Zajímavě také působí světlo procházející žaluziemi zadních oken stěny. To může svým směrem a barvou rovněž napomáhat vyjádření denní doby. Rovněž z HaDivadla stojí za připomenutí také napodobeniny moderních interiérových svítidel umístěných do prostoru v představení Svět v ohrožení (viz příloha A, Obr. 30). V Mahenově divadle byli tvůrci kreativní v inscenaci Romeo a Julie. Zdánlivým zdrojem světla jsou klasické lustry vymezující horní plán scény v interiérových obrazech (viz příloha A, Obr. 31). Tyto jsou vybaveny ještě bodovým svítidlem umístěným pod klasickými žárovkami a sítí drobných světel tvořící objem tohoto netypického zdroje (viz příloha A, Obr. 32). Variabilita použití je pak veliká. V Janáčkově divadle zase na jevišti opery Louskáček postavili kulisu celého domu, který měl na sobě dvě dekorativní nástěnná svítidla u vchodových dveří a zároveň světlo vycházelo z jeho oken (viz příloha A, Obr. 33). Opět se jednalo o krásnou pomoc pro definici nočních scén. 3.2 Osvětlení inscenace v nedivadelním prostředí Občas se, ve snaze ukázat divákům něco nového, inscenuje mimo divadelní budovu. A to místo kam se přesouvá divadlo mohou být mimo jiné i běžné interiéry budov. Nastává tím spousta omezení a problémů, se kterými se musí osvětlovač vypořádat. Nelze například umísťovat světla na vhodné pozice, výrazně se snižuje jejich možný počet, pokud se využívá více než jedna místnost, je systém obtížně ovladatelný. Dalším faktem je, že samotný prostor není stavěn na provozování divadla. Nemáme jasně vymezené jeviště, v místě se většinou nacházejí okna a barva a lesk materiálů v okolí často odrážejí světlo. I těchto negativ však lze využít v náš prospěch. Dovedu si například představit inscenaci, která by začínala v době pozdního západu slunce, a poté by se do hry postupně zapojovaly různé zdroje světla. Použít lze i konvenční svítidla používaná v daném prostoru, která ale nemohou být ovládána pomocí osvětlovacího pultu. Jestliže však přiznáváme to, že nehrajeme v divadle, vůbec nevadí, když si herec sám rozsvítí světlo. 26