Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta financí a účetnictví DIPLOMOVÁ PRÁCE Jan Havel

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví DIPLOMOVÁ PRÁCE 2000 Jan Havel

2 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Hlavní specializace: Finance Vedlejší specializace: Ekonomické teorie Název diplomové práce: SVOBODNÉ BANKOVNICTVÍ SPONTÁNNOST A STABILITA Vypracoval: Jan Havel Vedoucí diplomové práce: doc. Jitka Koderová, CSc.

3 Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma SVOBODNÉ BANKOVNICTVÍ SPONTÁNNOST A STABILITA jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne Podpis:

4 Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval především paní docentce Jitce Koderové za její upřímnost, otevřenost a volnost, kterou mi poskytla při zpracování tohoto kontroverzního tématu. Tato práce by nemohla vzniknout bez rozsáhlé podpory, které se mi dostalo od Liberálního institutu, za což děkuji Ing. Jiřímu Schwarzovi, Ing. Miroslavu Ševčíkovi, Ing. Josefu Šímovi a Ing. Danu Šťastnému. Rady, podnětné připomínky a možnost diskutovat o tomto problému mi dále mimo jiné poskytli Prof. Hans-Hermann Hoppe, George Selgin, Ing. Eva Kindlová, Dr. Jaroslav Brada, Don Boudraux a Ing. Radka Langhammerová, kterým rovněž děkuji.

5 OBSAH 1 ÚVOD METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA Rakouská a neorakouská ekonomická škola Metodologický subjektivismus Metodologický individualismus Spontánní řád Svoboda jednotlivce a koncept přirozených práv DEFINICE PENĚZ Definice peněz Terminologie v oblasti teorie peněz Hodnota peněz VÝVOJ BANKOVNÍHO SYSTÉMU Úvod Přímá směna Vznik nepřímé směny Ražba mincí Peněžní substituty Účty, šeky a služby platebního styku Zúčtovací centra Zprostředkování úvěrů Ekonomické implikace a stabilita systému Poptávka po penězích VZNIK FIDUCIÁRNÍ SUBSTITUCE Úvod Směnky Bankovky... 49

6 5.4 Zapůjčování prostředků z vkladů na vyžádání Poskytování úvěru nekrytými bankovkami Opční klauzule Stabilita systému Ostatní formy peněz FREE BANKING VS. CENTRAL BANKING Vznik centrálního bankovnictví Funkce centrální banky Zdroje nestability bankovního systému Svobodné bankovnictví mýty a realita MOŽNOSTI TRANSFORMACE CENTRÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ Předpoklady transformace Privatizace zlatých rezerv Privatizace centrální banky Spontánní transformace Elektronické peníze ZÁVĚR LITERATURA...91

7 1 ÚVOD Svobodné bankovnictví, systém uspořádání bankovního systému bez státní centrální banky založený na konkurenci soukromých institucí ve všech oblastech bankovnictví, je pro většinu lidí neznámým pojmem bez bližšího obsahu. Odborná veřejnost je s tímto problémem seznámena okrajově v rozsahu stručných shrnutí v ekonomických encyklopediích a dále se jím nijak nezabývá. Veškeré ekonomické debaty se v dnešní době omezují pouze na otázky zvládnutí systému, ve kterém již centrální banka zapustila své kořeny, kde nedotknutelní centrální bankéři svými rozhodnutími rozsáhle zasahují do jemného systému tržních vztahů a kde zájmy hrstky mocných zcela zastiňují zájmy všech ostatních členů společnosti. Experiment v podobě centrálního bankovnictví je brán jako nezpochybnitelné východisko všech dalších úvah. Názory, které poukazují na výhody jiného systému, jsou považovány za nedospělé, utopické či zcela nesmyslné. Odborníci zapojení do mocenské mašinérie a často bohužel i odborníci působící v akademických kruzích v lepším případě teorii svobodného bankovnictví zcela ignorují, v horším se jejím zastáncům otevřeně vysmívají. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že každé uspořádání, které aspiruje na to stát se dlouhodobě stabilním a spravedlivým 1 systémem, musí vycházet ze zásad svobody jednotlivce, ochrany soukromého vlastnictví a vlády zákona. Systém svobodného bankovnictví považuji za jediný bankovní systém, který splňuje tyto požadavky. Teorie svobodného bankovnictví není konstruktivistickou teorií. Nesnaží se shora vytvořit systém, instituce a definovat vztahy mezi prvky tohoto systému. Právě naopak, jde 1

8 pouze o určité principy, které vycházejí z výše uvedených zásad a které by měl každý jednotlivec dodržovat. Proto čtenář v této práci nenalezne detailně popsaný systém bankovnictví ani konkrétní řešení mnoha problémů, které v něm mohou vzniknout. Stejně jako ve všech ostatních oblastech i v bankovnictví fungují tržní mechanismy a až příliš často primitivně kritizovaná neviditelná ruka trhu Adama Smithe 2 i zde vede sobecky motivované jednotlivce ke zlepšování situace všech lidí. Pro obhajobu systému svobodného bankovnictví jsem zvolil čistě teoretický přístup. Vedlo mě k tomu hned několik důvodů. V historii nalezneme období, o kterých se běžně hovoří jako o obdobích svobodného bankovnictví, a je pravda, že tato období nebyla obdobími nestability a neefektivity a že nebyla na základě plýtvání zdroji nahrazena systémem centrálního bankovnictví. Naopak, existující systémy svobodného bankovnictví se těšily vysoké stabilitě a jejich zánik byl spojen výhradně s politickými rozhodnutími mocenských elit. Žádné z těchto období však nerealizovalo systém svobodného bankovnictví v čisté podobě, vždy existovala určitá omezení a regulace. Proto jsem se rozhodl v této práci vyvinout teoretický model, na němž hodlám demonstrovat aspekty svobodného bankovnictví očištěného od všech cizorodých regulačních vlivů. Celá práce je zasazena do metodologického rámce neorakouské ekonomické školy. Neorakouští ekonomové a filosofové mají nejblíže k myšlenkám spontánního řádu, který je produktem jednání lidí, avšak nikoliv jejich záměru. 1 Spravedlností na tomto místě chápu spravedlnost ve smyslu Hayekových pravidel správného chování (just conduct), tedy chování v rámci vlastní negativně vymezené zóny svobody. 2 Smith A.: Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, Londýn,

9 Práce je rozdělena do osmi kapitol včetně první úvodní. Ve druhé kapitole jsou popsána metodologická východiska použitá pro analýzu všech souvislostí systému. Kapitola zdůvodňuje, proč neorakouská metodologie nejlépe vyhovuje potřebám této práce a jaký má vztah k liberálním hodnotám, které jsou zde ctěny. Třetí kapitola se zabývá terminologickými problémy, které vznikají při diskusích týkajících se svobodného bankovnictví. Drtivá většina publikací o svobodném bankovnictví vzniká na akademické půdě a v ekonomických institutech ve Spojených státech. V českém jazyce, vzhledem k zmíněnému nezájmu odborné veřejnosti, jsou tyto publikace vydávány pouze zřídka. Nejednotnost terminologie používané v anglické literatuře je pak umocněna nejednotností překladů různých termínů do češtiny. Čtvrtá a pátá kapitola jsou stěžejními částmi této práce. Čtvrtá kapitola se zabývá rozvinutím teoretického vývojového modelu, který popisuje vývoj peněz ve svobodné společnosti. Hlavní důraz kapitoly je kladen na spontánnost vývoje a na následnou analýzu stability vzniklého systému. V páté kapitole je diskutována otázka částečného krytí peněz, kterou považuji za nejkontroverznější otázku v teorii svobodného bankovnictví. Podle mého názoru má částečné krytí peněz zásadní dopady na fungování celého systému bankovnictví, především pak na jeho stabilitu. Tato kapitola rozebírá řadu opomíjených aspektů teorie svobodného bankovnictví a uvádí na pravou míru mnohá nesprávná a zjednodušená tvrzení. Šestá kapitola diskutuje nejčastější tvrzení obhájců centrálního bankovnictví ve světle zde prezentovaného modelu. Podrobněji se zabývá především srovnáním stability systému centrálního bankovnictví a svobodného bankovnictví. Kapitola sedmá rozebírá některé aspekty transformace stávajícího systému centrálního bankovnictví. Kromě některých návrhů na řízenou reformu systému obsahuje i nástin možného dalšího vývoje v případě, že k žádné takové reformě nedojde. V tomto 3

10 ohledu je kladen důraz především na otázku vývoje informačních technologií a jeho dopadu do bankovního systému například v podobě vzniku elektronických prostředků směny. Poslední kapitola pak shrnuje závěry této práce. 4

11 2 METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA Problematiku svobodného bankovnictví jako bankovního systému bez jediné státem kontrolované emisní banky lze samozřejmě studovat z pohledu různých škol či směrů ekonomického myšlení. Myšlenka svobodného bankovnictví je úzce spjata s myšlenkami svobody jednotlivce, svobodné společnosti a spontánního řádu věcí vzniklého na základě dobrovolného jednání lidí. Je zřejmé, že teorie, které budou schopny tyto základní předpoklady existence takového systému vstřebat, budou především teorie, které bychom mohli nazvat liberálně orientované 3. Na tomto místě bych rád upozornil na rozdílné chápání slova liberální v klasické literatuře a v moderní americké literatuře, které může při studiu cizojazyčné literatury způsobit řadu problémů. V této práci budu liberalismem označovat tu koncepci (politického) řádu, která vychází z tradice Davida Huma, Adama Smithe a dalších, koncepci individuální svobody v rámci zákona 4. Toto pojetí liberalismu se zásadně odlišuje od významu, který je tomuto pojmu přisuzován dnes ve Spojených Státech, avšak který je potomkem evropské kontinentální tradice. Jde o pokus o reinterpretaci původních liberálních myšlenek, avšak v rámci zcela neslučitelných koncepcí konstruktivistického racionalismu. Jde o myšlenky především francouzských filosofů Voltaira, Rousseaua, Condorceta a dalších, které byly základem moderního socialismu. Ke zmatení pojmů dochází podle mého názoru z toho důvodu, že jsou zaměňovány pojmy liberalismus a demokracie. Jak říká Hayek: Liberalismus a demokracie, ačkoli jsou slučitelné, nejsou totožné. První se týká rozsahu moci vlády, druhá pak toho, kdo tuto moc 3 Tento předpoklad však nejde vykládat opačným způsobem ne všechny liberální ekonomické koncepce a liberální ekonomové jsou zastánci svobodného bankovnictví. Například Milton Friedman, který je široce uznávanou osobností hájící liberální principy, prosazuje ve své koncepci stálého tempa růstu peněžní zásoby spíše myšlenku rozumné centrální banky (např. Friedman, M.: Kapitalismus a svoboda, Praha, Liberální institut 1993, str. 59). 5

12 má. 5 Liberalismus říká, že moc vlády pokud by vůbec měla existovat by měla být omezena na nutné minimum (jeho opakem pak je totalitarismus dávající do rukou vlády maximum moci). Demokracie je o tom, že moc by měla být v rukách většiny (jejím opakem je autoritarismus dávající moc do rukou jednotlivce). Americký liberalismus je tedy spíše totalitárním demokratismem, který dává maximum moci do rukou většiny. Tím však zcela popírá původní obsah slova liberalismus. Všem požadavkům na teorii vhodnou pro popis systému svobodného bankovnictví podle mého názoru nejlépe vyhovuje metodologie neorakouské ekonomické školy. Její základní metodologická východiska totiž velmi dobře korespondují s předpoklady existence svobodného bankovnictví. Metodologický subjektivismus se odklání od hledání exaktních ekonomických zákonů a naopak hledá spíše motivace jednotlivce k určitému jednání, odhaluje jeho cíle. Metodologický individualismus se projevuje odmítáním sledování motivů skupin, přičemž existenci takových motivů zcela popírá. Namísto toho hledí opět na jednotlivce jako samostatně jednající a motivovanou součást těchto celků. Spontánní řád pak ukazuje, jak zákonitosti v jednání na úrovni jednotlivců mohou bez centrálních zásahů a úmyslů dát vzniknout řádu věcí, který je lidmi vytvořený, i když nezamýšlený. Avšak ani samotná rakouská ekonomická škola není jednotná v názoru na to, jakou formu peníze ve svobodné společnosti budou mít. Na druhou stranu je však nutné zdůraznit, že všem zastáncům této školy je společná myšlenka, že půjde o peníze vydávané a přijímané na základě dobrovolnosti a práva. Těžko bychom tedy mezi stoupenci rakouské 4 V moderní anglické literatuře se proto často používá pojem klasický liberalismus, kterým je zdůrazněna odlišnost od jinak užívaného pojmu liberalismus, jakož i návaznost na tradice klasiků 17. a 18. století. 5 Hayek, F.A.: The Principles of a Liberal Social Order, In: Ježek, T. (ed): Liberální ekonomie kořeny euroamerické civilizace, Praha, Prostor 1993, str. 51). 6

13 školy hledali někoho, kdo se staví proti myšlence svobodného bankovnictví a obhajuje pozice bankovnictví centrálního. Především z těchto důvodů, jakož i z důvodu, že myšlení neorakouských ekonomů je mi osobně velmi blízké, se v této práci pokusím důsledně uplatňovat jejich metodologii a poukázat tak na některé aspekty teorie peněz, které bez aplikace této metodologie zůstávají utopeny v implicitních definicích a skutečnostech, o kterých již údajně není třeba přemýšlet, natož diskutovat. Přední čeští teoretici tvrdí, že úvahy o tzv. svobodném bankovnictví jsou nesmyslné a že celý tento koncept je nefunkční, neboť informace se již nepohybují rychlostí cválajícího koně, popřípadě se omezují na tvrzení, že centrální banka nemá žádný názor na rozvíjející se teorii svobodného bankovnictví, neboť nikdo v tomto ústavu s více než 1000 zaměstnanci se touto věcí nezabývá a nezná ji, a že to, co je svoboda, si už ze školy nepamatují, natož pak to, co je svoboda v bankovnictví. Většinu svých znalostí tito lidé čerpají, jak sami přiznávají, pouze z několikastránkových shrnutí dané problematiky v ekonomických encyklopediích sepsaných odpůrci této teorie. Proto obě skupiny zastánců etatismu v bankovnictví, kteří tvoří většinu českého teoretického establishmentu, spojují své síly a reakčním názorům hovořícím o svobodě a konkurenci v bankovnictví se vysmívají. 6 6 Šíma, J. (ed): Jerry Jordan Změněná úloha centrálních bank v XXI. století, Praha, Liberální institut 1999, str. 2 předmluva Josefa Šímy. 7

14 2.1 Rakouská a neorakouská ekonomická škola Vzhledem k velké důležitosti, kterou přisuzuji myšlenkám rakouské ekonomické školy, a respektu, jež mám vůči jejím předním myslitelům, považuji za nezbytné krátce nastínit některé relevantní aspekty vzniku a vývoje rakouské ekonomické školy. 7 Za zakladatele rakouské školy jsou považováni následovníci Carla Mengera Eugen von Böhm-Bawerk a Friedrich von Wieser. Její další rozvoj ve třicátých letech však velmi utrpěl nástupem keynesovského myšlení, jehož popularita trvala až do konce šedesátých let. Dnešní myšlení ekonomů, kteří se odkazují na rakouskou tradici, je od zakladatelů rakouské školy značně odlišné. Z tohoto důvodu bývají někdy označováni jako neorakouská ekonomická škola. Hlavními představiteli neorakouské školy jsou Murray N. Rothbard, Israel M. Kirzner a Ludwig M. Lachmann. Určitým přechod mezi oběma etapami pak představují podle mého názoru dvě nejvýznamnější osobnosti rakouské školy a ekonomické teorie vůbec Friedrich August von Hayek a Ludwig von Mises. Představitelé neorakouské školy jsou nekompromisními kritiky státních zásahů do svobody jednotlivce na všech úrovních. Ostře vystupují proti všem formám intervencionismu, státního paternalismu a porušování soukromého vlastnictví. Důsledně argumentují a demonstrují škodlivost těchto státních zásahů. Jako alternativu pak nabízejí společnost uspořádanou na základě svobody a práva, která je podle nich spontánním produktem vývoje při absenci státního donucení. 7 Podrobnější informace o rakouské ekonomické škole nalezne čtenář například v publikaci Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, Praha, C. H. Beck 1999, str

15 2.2 Metodologický subjektivismus Subjektivismus rakouské školy vyjadřuje skutečnost, že za jediný základ skutečných znalostí je možné považovat soukromou zkušenost jednotlivce. Rakušané se staví odmítavě k používání metod studia přírodních věd v ekonomii. Zde mají na mysli především hledání objektivních ekonomických zákonů a objektivně měřitelných veličin. Představitelé rakouské školy tvrdí, že hodnota je objektivně neměřitelná stejně jako náklady, které představují subjektivní hodnotu alternativního užití výrobních faktorů. Hodnota je vždy dána subjektivním vnímáním jednotlivci. Pro různé jednotlivce může být hodnota různá, dokonce i pro jednu osobu může být hodnota různá v různou dobu nebo za jiných okolností. Pokud na základě zkušenosti formulujeme například fyzikální zákony, docházíme k objektivním faktům zákonům. Tyto hypotézy je možné testovat a falsifikovat. Jsme schopni exaktně vyjádřit i mírů, v jaké se modely a matematické vztahy vytvořené na základě fyzikálních zákonů liší od reality. Například můžeme zjistit, jaký vliv na měření hmotnosti má zanedbání nadmořské výšky místa měření (přesněji tedy vzdálenosti váženého předmětu od těžiště země). Něco podobného však není možné ve společenských vědách jako je ekonomie. Neexistuje objektivní měřítko hodnoty a z tohoto důvodu veškeré modely uvažující o hodnotě jako o objektivně měřitelném jevu jsou vždy příliš zjednodušující, než aby byly schopny popisovat realitu. Rovněž není nutné veškeré hypotézy o lidském chování empiricky testovat a falsifikovat. Ludwig von Mises ekonomii (obecněji pak praxeologii, jejíž součástí ekonomie v jeho pojetí je) považuje za axiomatickou vědu, tedy soustavu poznání, které se dá odvodit ze základního axiomu lidského jednání. Základním axiomem dle Misese je, že jednotlivci jednají cílevědomě, aby dosáhli zvoleného cíle. Tento axiom je ze své podstaty pravdivý a nelze jej vyvrátit, a proto i všechna z něj dedukovaná tvrzení musí být pravdivá, pokud se 9

16 k nim dospěje správnou logikou. Není smysluplné tato tvrzení empiricky dokazovat či falsifikovat stejně, jako nemá smysl ověřovat platnost Pythagorovy věty na každém pravoúhlém trojúhelníku, který najdeme. Pro Rakušany je tedy ekonomie vědou o lidském chování, o jeho motivech a prostředcích dosahování cílů. Předmětem ekonomie je především to, co si lidé myslí, nikoliv objektivně existující fakta. Ekonomie a společenské vědy vůbec se zásadním způsobem odlišují od věd přírodních, a proto i metoda zkoumání ekonomických jevů musí být odlišná. 2.3 Metodologický individualismus Podobně jako k positivismu staví se Rakušané i k metodologickému holismu, který uvažuje o existenci společenských entit, které mají své vlastní cíle, potřeby a vůli. Rakušané nabízejí alternativu v metodologickém individualismu. Metodologický individualismus tvrdí, že veškerá konstatování o skupinách a entitách je možné desagregovat na konstatování o prvcích těchto skupin a jejich vzájemných vztazích. Tuto skutečnost lze podle mého názoru chápat ve dvou rovinách. Jednak jde o pouhé přeformulování konstatování, která jsou používáním celků zjednodušována, i když často mohou díky tomuto zjednodušení posouvat jejich chápání. Například tvrzení: česká reprezentace sehrála výborný zápas má být chápáno tak, že všichni v reprezentaci hráli tak, že zápas vypadal jako výborný. Nikdo nepochybuje, že reprezentace jako skupina lidí nemá vlastní vůli hrát a nemůže tedy sama o sobě sehrát zápas. Takováto zjednodušení však většinou nejsou nijak škodlivá a naopak pomáhají k jednoduššímu pochopení stavu věcí. Výjimkou jsou pouze prohlášení typu Česká národní banka snížila repo sazbu..., za kterým je nezbytně nutné vidět rozhodnutí konkrétních osob a nikoliv banky jako celku. 10

17 Taková prohlášení totiž mohou deformovat chápání odpovědnosti jednotlivých představitelů, kteří se rádi schovají za odpovědnost celku. Druhá rovina chápání problému agregace prvků systému do skupin se týká případů, kdy tato agregace má negativní vliv na popis dané situace. Například tvrzení: inflace vzrostla za poslední tři měsíce o 2% je podle mého názoru typickým příkladem konstatování, které svádí k přesvědčení, že inflace je výsledek činnosti jakési nelidské agentury a je potřeba s ní bojovat. 8 Myšlenky metodologického individualismu implikují skutečnost zásadní důležitosti, a to že neexistují žádné společenské tendence, které by nebylo v moci jednotlivců změnit, mají-li k tomu vůli a potřebné informace Spontánní řád Ve své práci hodlám sledovat vývoj systému svobodného bankovnictví jakožto spontánně vzniklého uspořádání vztahů ve společnosti. Objev a rozpracování teorie spontánního řádu podle mého názoru představuje jeden z největších počinů v moderní ekonomické vědě 20. století. Hlavní osobností, která má na tomto rozpracování zásluhu, je přední myslitel rakouské ekonomické školy Friedrich August von Hayek. 10 Hayek sám definuje řád jako ten stav věcí, v němž se velký počet prvků různých druhů má k sobě navzájem tak, že znalost nějaké prostorové nebo časové části celku nám 8 Na tomto místě je nutno připomenout, že představitelé rakouské školy nepředpokládají existenci centrální banky, kterou bychom mohli označit za agenturu odpovědnou za inflaci. V systému dobrovolně přijímaných peněz celý problém nabývá zcela jiné dimenze. 9 Shand, A.: The Capitalist Alternative, In: Kindlová, E.: Studijní materiály ke kurzu Moderní rakouská liberální ekonomie na VŠE v Praze, Friedrich August von Hayek ( ), původem z Vídně, vystudoval práva a politické vědy na Vídeňské univerzitě. Byl významně ovlivněn dílem a názory Ludwiga von Misese, především jeho kritiky kolektivistického socialistického myšlení. Byl zakládajícím členem prestižní společnosti liberálů Mont Pélerin Society. V roce 1974 mu byla udělena Nobelova cena za ekonomii. Hayek celý svůj život věnoval studiu problematiky řádu ve společnosti, tržního systému, koordinace při omezených znalostech a vždy ostře vystupoval proti jakýmkoliv snahám o centrální řízení společnosti a trhu. 11

18 umožňuje vytvářet správná očekávání týkající se zbytku, nebo alespoň očekávání, která mají dobrou pravděpodobnost, že se ukáží jako správná. 11 Hayek ve svém díle prezentuje dva druhy řádu spontánní (vyrostlý) řád, který označuje kosmos, a vytvořený (umělý) řád, jež pojmenoval taxis. Pod spontánním řádem si můžeme představit například strukturu krystalu vzniklou chemickou reakcí. Každý prvek systému (molekula, atom) vykazuje určité pravidelnosti ve svém chování dané chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Vzniklý krystal pak jako celek má vlastnosti zcela nové, které u jednotlivých prvků systému nejsou pozorovatelné. Zdrojem spontánního řádu je tedy obecně určitá pravidelnost v chování jeho prvků. Vytvořeným řádem, který Hayek rovněž nazývá organizací, je například malířská živnost, kdy každý prvek tohoto systému (učedník, mistr,...) má určené a definované vztahy k ostatním prvkům systému, jako například pravomoci a odpovědnosti. Tento vytvořený řád je produktem lidského jednání (podřízení se předem daným psaným či nepsaným pravidlům), jakož i lidského úmyslu (zajistit efektivní využívání lidských a dalších zdrojů s cílem zajistit prosperitu firmy). Jednou ze zásadních myšlenek ve společenských vědách je uvědomění si skutečnosti, že může existovat řád, který je sice produktem lidského jednání, avšak není produktem lidského úmyslu. Obzvláště v ekonomii i dnes řada lidí tuto skutečnost není schopna rozlišit. Neustále spojují existenci řádu ve společnosti s konkrétním účelem, pro který byl vytvořen....zejména v ekonomické oblasti kritikové stále ještě zahrnují nechápavým výsměchem výrok Adama Smithe o neviditelné ruce, který takto jazykem 12

19 své doby popisoval, jak je člověk veden k dosahování cíle, který nebyl součástí jeho úmyslů. 12 Tržní systém je jedním z příkladů spontánního řádu. Zdrojem tržního řádu je jednání jednotlivců jejich dobrovolné vztahy jako je směna vedené jejich vlastními úmysly a zájmy. Přesto není tržní řád výsledkem žádného objevu ani vynálezu, nikdo ho nevytvořil s konkrétním úmyslem. Vznikl na základě pravidelnosti v jednání prvků systému, kdy každý člověk preferuje lepší situaci před horší situací. S existencí tržního řádu souvisí další fundamentální skutečnost, kterou je využívání znalostí ve společnosti. Informace potřebné pro efektivní využití zdrojů, které jsou ve společnosti k dispozici, jsou rozptýleny mezi všechny jednotlivce, a to často neúplně a rozporuplně. Problémem efektivní alokace tedy není využití daných zdrojů, nýbrž využití zdrojů známých jednotlivcům pro účely, jejichž relevantní význam znají opět jen tito jednotlivci. Jde o problém využití znalostí, které, jak Hayek tvrdí, nikdy nemá jedna osoba ve své úplnosti. Tento problém řeší cenový systém jako součást tržního systému. Jsou to právě ceny, které s sebou nesou relevantní informace, jež uživateli cenového mechanismu nemusí být známy. Vzroste-li díky objevení nového zdroje křemíku světová nabídka křemíku, poklesne pravděpodobně jeho cena. To bude mít za následek mimo jiné pokles cen procesorů a počítačových pamětí vedoucí k poklesu cen výpočetní techniky obecně. Tato skutečnost se bezesporu odrazí v rozhodování firmy, zda vybavit kancelář novým počítačem. Ředitel firmy nemá ani ponětí, že tisíce kilometrů daleko byla před rokem 11 Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda, Praha, Academia 1994, str Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda, Praha, Academia 1994, str. 45; vnitřní citace: Smith A.: Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, Londýn,

20 spuštěna nová továrna na výrobu velmi čistého křemíku. Přesto tuto informaci používá při svém rozhodování díky tomu, že se prostřednictvím cenového mechanismu odrazila v ceně kupovaného počítače. Jsem přesvědčen, že kdyby to byl výsledek uvědomělé lidské konstrukce a kdyby lidé vedení cenovými změnami chápali, že význam jejich rozhodování daleko přesahuje jejich bezprostřední cíl, byl by tento mechanismus oslavován jako jeden z největších triumfů lidského ducha.... [T]i, kteří horují pro uvědomělé řízení a kteří nemohou uvěřit, že to, co vzniklo bez konstrukčního návrhu, by mělo řešit problémy, které nejsme schopni řešit vědomě, by si měli zapamatovat toto: problém tkví právě v tom, jak rozšířit dosah našeho používání zdrojů za dosah kontroly prováděné kterýmkoli jednotlivým mozkem, a tudíž jak se zbavit nutnosti vědomého řízení a jak zajistit podněty, které by přiměly jednotlivce k žádoucímu jednání, aniž by jim někdo říkal, co mají dělat Svoboda jednotlivce a koncept přirozených práv Není náhodou, že svobodné bankovnictví se označuje jako svobodné. 14 Svoboda jednotlivce v něm totiž hraje ústřední roli. Obhajoba principů svobody na filozofické bázi zdaleka přesahuje rámec této práce, proto se omezím pouze na některé významné souvislosti, které považuji pro pochopení této problematiky za relevantní. Osobně sdílím pohled na otázky svobody, který popisuje Randy Barnett 15 ve své knize The Structure of Liberty. 16 Jeho argumentace vychází z filosofie přirozených zákonů a přirozených práv a z problémů, které v této souvislosti vznikají a které musí být řešeny. 13 Hayek, F. A.: The Use of Knowledge in Society, In: Ježek, T. (ed): Liberální ekonomie kořeny euroamerické civilizace, Praha, Prostor 1993, str. 51). 14 V této souvislosti bych dokonce považoval za velmi přínosné pro pochopení podstaty věci centrální bankovnictví označovat jako nesvobodné bankovnictví. 15 Randy E. Barnett je profesorem práva na Boston University School of Law, USA. 14

21 Základní myšlenka argumentace na základě analýzy přirozených zákonů se dá shrnout citací, jejíž originál pro zachování autenticity uvádím v poznámce pod čarou: Je-li dána povaha lidských bytostí a světa, ve kterém se nacházejí,... pokud chceme společnost, v níž mohou jednotlivci přežít a usilovat o štěstí, mír a blahobyt žijíce velmi blízko jeden druhému, pak musíme respektovat liberální koncepci spravedlnosti jak je definována přirozenými právy a vládu zákona. 17 Myšlenka přirozených zákonů, která je hluboce zakořeněna v dílech klasických liberálů jako byli John Locke a David Hume, je dnes pro řadu lidí obtížně pochopitelná. Podobně, jako je tomu v případě peněz, je totiž dnes chápání zákonů velmi omezeno. Omezeno na zákony psané, zákony, jež jsou produktem zákonodárce a legislativního procesu. Zákon, který není vynucován vládou či soudy, je považován za bezcennou konstrukci. V jiných vědách je však uvažování v rámci přirozených zákonů běžné. Nikdo nepochybuje o přirozených zákonech v přírodě. 18 Problém může vznikat pouze v omezenosti lidské mysli tyto přirozené zákony objevovat, formulovat či interpretovat. Jejich existence je však dána. Touto logikou můžeme zformulovat bezpočet tvrzení, která, ačkoliv budou mít opět strukturu analýzy přirozených zákonů, nebudou pravděpodobně nikým zpochybňována. 16 Barnettt, R.E.: The Structure of Liberty. Justice and the Rule of Law, Oxford, Clarendon Press Given the nature of human beings and the world in which they find themselves... if we want a society in which persons can survive and pursue happiness, peace and prosperity living in close proximity to each other, then we should respect the liberal conception of justice as defined by natural rights and the rule of law. In: Barnettt, R.E.: The Structure of Liberty. Justice and the Rule of Law, Oxford, Clarendon Press 1998, str Není náhodou, že v anglickém jazyce se pro přirozené zákony používá termínu natural law, který je totožný s termínem přírodní zákony. Tím je vyjádřeno, že přirozené zákony jsou dány povahou světa, nikoliv rozhodnutími jeho prvků. 15

22 Je-li dána povaha lidských bytostí a světa, ve kterém žijí, pokud chceme, aby jednotlivec přežil, musí pravidelně pít odpovídající množství tekutin. To, kolik člověk musí vypít tekutin, ačkoliv je to notoricky známá věc, není dáno lidskou vůlí. Jedná se pouze o poznané pravidlo, které vychází z předpokladů zabudovaných do povahy lidských bytostí a světa, ve kterém žijí. Kdokoliv může dobrovolně toto poznané pravidlo porušovat, ohrožuje tím však své zdraví a život. Toto pravidlo nám tedy ukazuje, jak bychom se měli chovat. Tuto metodu analýzy Barnett ve své knize označuje jako analýza je-li pokud pak. 19 Podle Barnettova názoru je možné ji použít i na společenské vědy. V dalším pouze stručně popíši filosofické základy, na kterých je tato argumentace postavena, a základní předpoklady, které s ní souvisí. Pro důkladnou obhajobu těchto principů není bohužel v této práci prostor a ani to není jejím záměrem. Vraťme se k původnímu tvrzení je-li pokud pak o společnosti lidských bytostí. V první části se říká: Je-li dána povaha lidských bytostí a světa, ve kterém žijí,... Toto tvrzení implikuje, že lidské bytosti mají určitou společnou povahu. Jde vlastně o myšlenku, že svět, lidé a společenství lidí jsou vedena určitými zákony či pravidly, která určují, jak by měla být společnost strukturována, stejně tak, jako přírodní zákony určují, jak by se měly stavět domy nebo pěstovat plodiny. Status přírody, říká Locke, je dán přirozenými zákony, které každého svazují. A rozum, který je tímto zákonem, učí celé lidstvo, které jej může pouze nahlédnout, že každý si je roven a je nezávislý a neublíží druhému na životě, zdraví, svobodě ani majetku Barnettt, R.E.: The Structure of Liberty. Justice and the Rule of Law, Oxford, Clarendon Press 1998, str Locke, J.: Two Treaties on Government, 1690, In Barnettt, R.E.: The Structure of Liberty. Justice and the Rule of Law, Oxford, Clarendon Press 1998, str

23 Pokud budeme chtít pro lepší představivost konkretizovat, co lze chápat pod povahou lidských bytostí a světa, ve kterém žijí, můžeme vyjít například z následujících skutečností formulovaných H. Hartem: 1. zranitelnost člověka, 2. přibližná rovnost, 3. omezený altruismus, 4. omezené zdroje, 5. omezené chápání a síla vůle. 21 Na základě pozorování pak Hart předpokládá vztah jednání lidí k jejich snaze o přežití. Argumentace je-li pokud pak dále předpokládá, že štěstí, mír a blahobyt jsou správnými cíli. Podle mého názoru může existovat rozdíl pouze v tom, jaká je podstata či povaha štěstí, míru a blahobytu pro určité jednotlivce, přičemž v tomto ohledu může existovat i řada rozporů. Nicméně skutečnost, že lidé se snaží těchto cílů dosáhnout, považuji za nezpochybnitelnou. S filosofií přirozených zákonů úzce souvisí teorie přirozených práv. Je však důležité uvědomit si rozdílnost obou pojmů. Zatímco přirozené zákony nám říkají, jak se lidé mají chovali, pokud chtějí dosáhnout určitých cílů ( je-li pokud pak ), přirozená práva naopak definují svobodu či morální prostor, v rámci něhož se jednotlivec může svobodně rozhodovat. Jednotlivec má určitý prostor svobody, do kterého mu nikdo jiný nesmí zasahovat, a v rámci tohoto prostoru (vlastní jurisdikce) se může svobodně rozhodovat, co bude činit. Stručně řečeno, etika přirozených zákonů nám říká, jak máme užívat svobodu definovanou a chráněnou přirozenými právy. Ačkoliv principy etiky přirozených zákonů mohou být využity pro směrování jednání jednotlivce, neměly by být násilně vynucovány 21 Hart, H. L. A.: The Concept of Law, Oxford University Press, Oxford 1961, In: Barnettt, R.E.: The Structure of Liberty. Justice and the Rule of Law, Oxford, Clarendon Press 1998, str

24 lidskými zákony, pokud to porušuje morální prostor či svobody definované přirozenými právy. 22 Z tohoto je rovněž zřejmé, že v této práci se budu zabývat především přirozenými právy. Půjde mi o to ukázat, že každý člověk má právo na vlastní rozhodnutí týkající se využívání peněz, volby peněz či banky a že existence centrální banky jednoznačně porušuje prostor svobody definovaný přirozenými právy. 22 Barnettt, R.E.: The Structure of Liberty. Justice and the Rule of Law, Oxford, Clarendon Press 1998, str

25 3 DEFINICE PENĚZ 3.1 Definice peněz Tato práce se soustředí na možnosti a aspekty konkurenční emise peněz, a proto je důležité hned na začátku definovat, co vlastně peníze jsou. Bohužel dnešní chápání tohoto pojmu je velmi zkresleno vývojem systému bankovnictví a postavení peněz v posledních dvou stoletích. Pro běžného občana jsou peníze tím, co bude moci vždy použít na nákup statků a služeb a k úhradě dluhu. Takový člověk tedy chápe peníze jako pojem ekvivalentní pojmu zákonné platidlo, neboť se v životě s ničím jiným nesetkal a nikdy neměl důvod o něčem jiném ani přemýšlet. Za zákonné platidlo pak například Websterův universální slovník považuje měnu, kterou je věřitel povinen přijmout jako úhradu dluhu. 23 Stejný slovník definuje pojem peníze jako mince či bankovky schválené vládou jako prostředek směny. 24 Tato definice explicitně stanovuje, že platidlo musí schválit vláda. Nic takového jako soukromé peníze vydávané komerčními bankami tedy Websterův slovník stejně jako většina občanů nezná. Teoretik ekonom, který je zastáncem hlavního proudu ekonomického myšlení, již může mít problém s vytvořením vhodné definice peněz. Vzhledem k tomu, že mainstreamoví ekonomové sledují i makroekonomické vztahy, jako je vliv peněz v ekonomice, nebude jim stačit teoretické vymezení peněz. Z toho důvodu zavádí empirickou definici peněz:...nejlepším vymezením peněz je to, které nejlépe předpovídá vývoj těch proměnných, jež by peníze měly vysvětlit. 25 Na tomto místě nehodlám 23 Webster s Universal Dictionary and Thesaurus, Geddes & Grosset Ltd., New Lanark Tamtéž. 25 Revenda, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha, Management Press 1996, str

26 kritizovat používání měnových agregátů a smysluplnost sledování jejich vlivu na ostatní agregované veličiny typu inflace, nezaměstnanosti apod. Pouze považuji za nutné zdůraznit, že pro účely této práce je empirická definice peněz nevhodná, neboť podle mého názoru není sto vstřebat aspekty systému konkurenční emise více měn. V systému svobodného bankovnictví však institut zákonného platidla existovat nemůže. Lidé si mezi sebou budou dluhy splácet v měně či komoditách předem smluvně dohodnutých. Při definování pojmu peníze se musíme vrátit k Misesovu axiomu lidského jednání. Proč lidé nabývají peníze? Obecně proto, že tím zlepšují svoji subjektivně vnímanou situaci. V daném případě se tedy jejich situace zlepší v tom, že za to, co nazveme penězi, snadněji získají statek, který chtějí nabýt, než za statek či službu, které se směnou za peníze vzdávají. Jinými slovy je tomu tak proto, že peníze jsou likvidnější než ostatní komodity. Pro pekaře je pak například jednodušší prodávat housky za peníze a za tyto peníze jít večer do kina, než se snažit směnit v pokladně své housky za lístky večer před představením. Peníze jsou tedy něčím, co člověk získává především kvůli jejich likviditě. Jak ale vyřešíme například situaci, kdy sběratel známek získává směnou známku, která je likvidnější na trhu známek, s cílem směnit ji ve finále za známku, kterou shání? V danou chvíli a na daném místě tedy taková nejlikvidnější známka funguje jako peníze, za určitých okolností by dokonce mohla být likvidnější (pokud například budeme předpokládat, že majitel sháněné známky dává přednost výměnám známka za známku před prodeji známky za bankovky). Na potápějícím se Titaniku zlatem podložené dolary jistě nebyly nejlikvidnější 20

27 komoditou. Naopak za záchrannou vestu by v tu chvíli patrně člověk mohl směnou získat téměř cokoliv. 26 Přesto by většina lidí i v této situaci mluvila o dolarech jako o penězích. Peníze v této logice vystupují jako prostředek směny tím, že směnu usnadňují (snižují subjektivně vnímané náklady jednotlivce). 27 Ekonomická literatura všeobecně uznává funkci peněz jako prostředku směny. Podle výše uvedených skutečností však ne každý prostředek směny je stejnou literaturou považován za peníze. Podle mého osobního názoru je v teoretické literatuře, kterou se tato práce snaží rovněž být, nemožné používat pojmu peníze bez toho, aby byl řádně nadefinován. Z výše uvedených důvodů se však domnívám, že je velmi obtížné tento pojem nadefinovat tak, aby byla práce nadále srozumitelná pro čtenáře zvyklého užívat pojem peníze zaběhlým způsobem. Souhlasím s tvrzením, že definice peněz je věcí, kterou ekonomická věda zakopala pod koberec, 28 že současné chápání tohoto pojmu jej činí dále nepoužitelným pro teoretické bádání a že jde o fenomén, u kterého nazrál čas na zavedení nového pojmu, jako tomu bylo například u Hayekovy katallaxie. 29 Nic podobného však není ambicí této práce. Z tohoto důvodu se tedy přidržím pojmu peníze, který budu používat ve standardní teoretické definici jako jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu. 30 Nicméně považuji za důležité zdůraznit některé aspekty této definice, které je potřeba při čtení práce mít na paměti. 26 Zde je zajímavé povšimnout si rovněž skutečnosti, že záchranná vesta by v mrazivých vodách Atlantického oceánu člověku život rozhodně nezachránila. Tato objektivní skutečnost však nic nemění na subjektivně vnímané hodnotě záchranné vesty na potápějící se lodi. 27 Podrobněji o funkci peněz jako prostředku směny pojednává kapitola Vývoj bankovního systému. 28 Ing. Kindlová v rámci kurzu Moderní rakouská liberální ekonomie na VŠE v Praze. 29 Katallaxií rozumí Hayek hru tržního řádu, hru, která se hraje podle pravidel a v níž rozhoduje dovednost, nadání, štěstí a píle. 30 Revenda, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha, Management Press 1996, str

28 Jednak tato definice nevyžaduje, aby šlo o jediné aktivum. Může jít o komoditu, o vlastnické právo ke komoditě, o nekrytou bankovku, o úročený cenný papír či o elektronický záznam na Internetu. Dále všeobecnost definice není možné chápat absolutně. Není nutné, aby dané aktivum přijímali všichni lidé bez výjimky. Může existovat člověk či skupina lidí, která bude například z náboženských důvodů odmítat přijímat zlaté mince, a přesto to nebude znamenat, že tyto zlaté mince nebudou kvůli tomu penězi. Všeobecnost se rovněž musí chápat subjektivně. Jde tedy o to, že lidé budou nabývat peníze z důvodu, že se subjektivně domnívají, že mají dobrou šanci získat jejich směnou požadovaný statek. Vlastnictví peněz staví člověka do pozice, v níž je schopen uskutečnit libovolný potenciální nákup s minimálními problémy. 31 Všeobecnost může být omezena teritoriálně či společensky, což však neubírá této definici na platnosti. Peníze ale nemusí být zákonným platidlem. V žádném případě není nutné, aby státní či jiná moc nutila člověka přijímat konkrétní druh peněz jako úhradu dluhu. Zákonné platidlo, ačkoliv beze zbytku splňuje podmínku všeobecnosti přijímání, je totiž přijímáno nedobrovolně pod pohrůžkou násilí. Takové násilí nemá v systému svobodného bankovnictví místo. Zákonné platidlo tedy může být penězi, nicméně penězi může být i jiná komodita než zákonné platidlo všeobecně přijímaná na základě dobrovolnosti. Jsem si plně vědom, že zde exaktně neuvádím hranici toho, co ještě jsou peníze a co již peníze nejsou. Tuto hranici si lze obecně představit tak, že je dána podmínkou blíže nespecifikované všeobecnosti z uvedené definice peněz. 31 White, Lawrence H.: Competition and Currency, New York, New York University Press 1990, str

29 3.2 Terminologie v oblasti teorie peněz Nadefinování pojmu peníze je však pouze prvním krokem při pokládání terminologických základů práce. Při používání pojmu peníze se v odborné literatuře hojně objevují různá adjektiva, která upřesňují formu, druh a další vlastnosti peněz. Situace je dále komplikována nepřesnými překlady původní anglické terminologie. V této části se tedy pokusím o podání komentovaného přehledu anglické terminologie a příslušných mnou používaných ekvivalentů v češtině. V některé literatuře je již používání samotného pojmu peníze (money) značně zúženo. Profesor Hoppe například jako peníze chápe pouze komoditu, jako například zlato 32. Jiní autoři, jako například Selgin a White, používají pro tyto komoditní peníze (commodity money, commodity-based money) termínu základní, resp. podkladové peníze (basic money, base money) či silné peníze (high-powered money). Sám Hoppe v jiných pracích používá termínu řádné peníze (money proper). Peněžní substituty (money substitutes) jsou, na rozdíl od peněz, definovány jako vlastnická práva k určitému množství peněz. Pokud jsou peněžní substituty zcela kryty rezervami peněz (zlata), označuje je Mises jako peněžní certifikáty (money certificates). V Hoppeovské literatuře jsou tyto zcela kryté bankovky označovány pouze jako peněžní substituty (jaksi v pravém slova smyslu). Pokud nejsou peněžní substituty kryty penězi, jsou označovány jako fiduciární prostředek směny (fiduciary media of exchange). White používá rovněž termínů vnější peníze (outside money) a vnitřní peníze (inside money). Vnitřní peníze chápe White jako nároky (bankovní závazky, převoditelné šeky,...), jejichž hodnota se odvozuje od jejich směnitelnosti za vnější peníze. Vnějšími 23

30 penězi podle Whita mohou být například bankovky či mince bez ohledu na to, zda je vydává státní instituce nebo soukromé banky, a rovněž bez ohledu na to, zda jsou dále směnitelné za podkladovou komoditu, či nikoliv. Srozumitelnosti problematiky rozhodně nepřispívá převzetí těchto pojmů Selginem, který je však používá k popisování systému svobodného bankovnictví a v jehož pojetí se vnější peníze blíží spíše komoditním penězům a vnitřní peníze fiduciárním prostředkům směny. Nesměnitelné peníze (fiat money) jsou termínem pro prostředek směny, který není ani obchodovatelnou komoditou, ani spotřebním či výrobním zbožím ani nárokem na nějakou komoditu. Jde tedy o papírové peníze (paper money) bez nároku na směnitelnost za komoditu. Rozdíl mezi fiduciárními prostředky směny (vnitřními penězi) a nesměnitelnými penězi spočívá v tom, že fiduciární prostředky směny zůstávají stále nároky na podkladové komoditní peníze, a to bez ohledu na to, že v ekonomice existuje více těchto nároků než je zásoba podkladových peněz. 33 Nesměnitelné peníze nejsou spojeny z žádným nárokem na směnitelnost za zlato či jinou komoditu. 3.3 Hodnota peněz Hodnota hraje v ekonomické teorii důležitou roli a hodnota peněz není v této souvislosti výjimkou. Naopak, jak se pokusím nastínit v této části, chápání pojmu hodnota peněz je podle mého názoru klíčové pro pochopení funkce peněz v ekonomice. V této části se nejprve budu věnovat problematice funkce peněz jako měřítka hodnoty. Poté se zaměřím na samotnou hodnotu peněz tak, jak ji chápe Ludwig von Mises. 32 Hoppe, H.-H.: Against Fiduciary Media, In: Quarterly Journal of Austrian Economics, vol. 1, no. 1 (1998), str Související ekonomické aspekty budou diskutovány později v kapitole Vznik fiduciární substituce. 24

31 Monetaristické myšlení od dob Irvinga Fishera považuje peníze za měřítko hodnoty a operuje stále s pojmem měnové stability či stabilizace. Hoppe v této souvislosti argumentuje, že zatímco zjevně existuje motivace jednotlivců vlastnit peníze jako prostředek směny, již těžko si představíme motivaci vlastnit peníze jako měřítko hodnoty. Hodnotu totiž není potřeba měřit. Při dobrovolné směně se člověk vždy vzdává něčeho, čemu subjektivně přiřazuje nižší hodnotu, než tomu, co směnou nabývá. Není důležité o kolik je získávaný předmět hodnotnější. Snadno pochopíme, proč je vhodné měřit fyzikální veličiny jako hmotnosti či vzdálenost. Proč by však bylo vhodné měřit hodnotu v kardinálních číslech? Připusťme však, že lze pomocí peněz měřit hodnotu tak, že hodnotu komodity vyjádříme jako množství peněz za tuto komoditu směněných. Automaticky pak vyvstává otázka, jaká je hodnota tohoto měřítka hodnoty. Bylo by absurdní uvažovat hodnotu jednoho dolaru jako jeden dolar. Jediné smysluplné srovnání bude opět ordinální. Pokud člověk smění svůj produkt, kterým může být například obraz, za tisíc dolarů, má tento obraz podle výše uvedeného předpokladu hodnotu tisíc dolarů. Za nabytých tisíc dolarů si pak tento člověk koupí například televizor. Pak by tedy obraz měl stejnou hodnotu jako televizor. V tomto okamžiku se ale objevuje nesmyslnost původního předpokladu. Nikdo nebude provádět směnu kvůli tomu, aby získal něco se stejnou hodnotou. Člověk vždy směňuje, aby zvýšil své bohatství, tedy aby získal něco se subjektivně vyšší hodnotou. Je pochopitelné, že může být výhodnější používat kardinální hodnotu například při hodnocení, agregaci a srovnávání nákladů. Avšak ordinální vyjádření jako seřazení či 25

32 preference, říká Hoppe, musí být vždy považovány za fundamentálnější než kardiální a hodnota musí být považována za vnitřně subjektivní, nekvantifikovatelnou veličinu. 34 Peníze, jak bude popsáno dále, vznikají z komodity. Pokud však jsou komoditou, pak jsou předmětem zákona klesajícího mezního užitku. To odporuje však předpokladům o stabilní hodnotě peněz. Každý jednající člověk vždy a za každých okolností jedná tak, aby v souladu se svou škálou preferencí učinil to, o čem se správně či nesprávně domnívá, že ho posune do situace, která ho bude uspokojovat více než situace, ve které se právě nachází. Z toho jednoznačně plyne, že dodatečná jednotka komodity (tuto jednotku si subjekt nadefinuje sám podle toho, jak mu připadá nejvhodnější) bude mít nižší subjektivní hodnotu než stejně velká jednotka stejné komodity, kterou subjekt již vlastní. Je tomu tak proto, že jednotka komodity, kterou již subjekt vlastní, byla použita k uspokojení potřeby pociťované naléhavěji než potřeby, která bude uspokojena dodatečnou jednotkou komodity. Jakákoliv změna zásoby komodity u jednotlivce tedy znamená, že se mění její mezní užitečnost a subjekt komoditě přiřazuje jinou hodnotu. Každé ekonomické jednání však souvisí se změnou zásoby komodity. Spotřebou se snižuje zásoba jedné komodity, směnou či výrobou se tato zásoba snižuje výměnou za zvýšení zásoby jiné komodity. Ve všech těchto případech se mění hodnota komodity. Jednat znamená záměrně měnit hodnotu komodity. Je proto praxeologicky nemožné najít komoditu se stabilní hodnotou, ať již půjde o peníze nebo něco jiného Hoppe, H.-H.: How is Fiat Money Possible?, In: The Review of Austrian Economics, vol. 7, no. 2 (1994), str Tamtéž, str

33 Stejné pochybnosti lze vznést vůči možnosti či vhodnosti stabilní kupní síly peněz. Jedním z problémů je samotná měřitelnost kupní síly peněz. Jakákoliv konstrukce cenových indexů je nutně arbitrární. Určitý koš komodit může být relevantní pro jednoho člověka, avšak již nemusí být relevantní po někoho jiného. Stejný problém nastává i v čase. Dokonce i koš obsahující všechny existující komodity nemůže být vhodný, neboť vyvstává problém váhy komodit v koši. Z hlediska držitele peněžních zůstatků je zjevně výhodnější stabilní kupní síla než inflační peníze. Nicméně ze stejného pohledu jsou vhodnější zhodnocující se deflační peníze než peníze se stabilní kupní silou. Celá snaha stabilizovat jakkoliv definovanou kupní sílu tedy nevychází ze zájmu jednotlivce. Ačkoli zastánci rakouské ekonomické školy jednoznačně odmítají existenci objektivní hodnoty zboží, někteří se ve svých dílech pokoušejí nalézt objektivní hodnotu peněz. Ludwig von Mises se ve své knize Teorie peněz a úroku věnuje pojmu hodnoty peněz celou kapitolu. Mises popisuje subjektivní a objektivní faktory ovlivňující hodnotu peněz. Peníze mají podle Misese objektivní směnnou hodnotu (kupní sílu), která je odlišuje od ostatních statků. To v žádném případě neznamená, že v teorii peněz by neměla místo subjektivní hodnota. Důležité však je, že tato subjektivní hodnota je odvoditelná od objektivní směnné hodnoty peněz. V případě peněz jsou subjektivní užitná hodnota a subjektivní směnná hodnota totožné. Obě se odvozují od objektivní směnné hodnoty, protože peníze nemají jinou užitečnost než tu, která vyplývá z možnosti získat 27

34 směnou za ně jiné ekonomické statky. Není možné myslit si nějakou funkci peněz, kterou by šlo oddělit od jejich objektivní směnné hodnoty. Aby měly peníze užitou hodnotu, je pro to podstatné, že mají směnnou hodnotu. 36 Subjektivní hodnota peněz je dána skutečností, že směnou za ně lze získat jiné statky. Tuto vlastnost Mises považuje za objektivně danou. Peníze podle něj mají určitou objektivní směnnou hodnotu, neboli kupní sílu. Bez ní by ani neměly žádnou subjektivní hodnotu. Směnná hodnota peněz je anticipovaná užitná hodnota věcí, které za ně lze získat. 37 Ani objektivní směnná hodnota však není jakousi vnitřní vlastností samotných statků, ale je odvozena od lidského hodnocení statků, které je možné směnou získat. Směnná hodnota (směnné poměry mezi statky) vzniká na základě transakcí mezi jednotlivci. Jejich subjektivní hodnocení však mají na určitém trhu tendenci konvergovat k určitému stavu, který se může na první pohled jevit jako objektivní vlastnost statků. Bylo by však chybné se domnívat, že tyto objektivní vlastnosti nevyplývají z hodnocení jednotlivců. Často je možné setkat se s tvrzením, že hodnota peněz je dána jejich nemonetárním používáním. Podle Misese je to pravda v počátečních fázích, kdy statek figurující jako peníze mohl v konečné instanci přestat obíhat a mohl být spotřebován. V rozvinutém peněžním systému však vznikají jiné formy peněz, které spotřebovány být nemohou nebo spotřebovávány nejsou. Například zcela nekryté papírové peníze, úvěrové peníze nebo komodita, která z převažující části zůstává stále v oběhu, nebudou nikdy spotřebovány. 36 Von Mises, Ludwig: The Theory of Money and Credit, Indianapolis, Liberty Fund 1981, str. 118, použitý překlad Kindlová, E.: Studijní materiály ke kurzu Moderní rakouská liberální ekonomie na VŠE v Praze, Tamtéž, str