VIEWEGH PRO VÁS. Psaní je osamělé povolání AUTOR ČESKÝCH BESTSELERŮ MICHAL. VLAKEM ZA VÍNEM Cestování po České republice za chutí vína

Transkript

1 ČD PRO VÁS 09/2010 ROČNÍK 1 AUTOR ČESKÝCH BESTSELERŮ MICHAL VIEWEGH Psaní je osamělé povolání VLAKEM ZA VÍNEM Cestování po České republice za chutí vína ŽELEZNIČNÍ RARITY Poznejte naše NEJ na kolejích a vypravte se na Den železnice

2 editorial ROZHOVOR Spisovatel Michal Viewegh o psaní a novém filmu. 09 VLAKEM ZA VÍNEM Kde se v Čechách dělá to nejlepší víno. Vážení čtenáři, milé čtenářky, Kup dřív a ušetři Levně mezi krajskými městy Více na v sekci Vlakem po ČR / Jízdenka 20 ŽELEZNIČNÍ NEJ České železniční rarity, které možná neznáte. 25 SBĚRATELSKÁ EDICE Kam jezdili panovníci za odpočinkem do lázní. 16 MASÁŽE Je libo čokoládovou nebo dokonce erotickou? Poznejte nové trendy. 48 INFORMÁTORKA ČD Zdeňka Bakalová vám poradí, ze kterého nástupiště odjíždí váš spoj. 54 NABÍDKA ČD Vydejte se s námi na Den železnice. Poradíme vám, kam vyrazit. 44 ČD PRO DĚTI Hrajeme si s Elfíkem. Kvízy, soutěže a pohádka pro nejmenší. září je pro všechny železniční nadšence, cestovatele a fanoušky měsícem, který si mohou opravdu užít. V mnoha koutech naší republiky totiž speciálními akcemi, nostalgickými jízdami a pořádáním řady výstav slavíme Den železnice. Pokud se k oslavám chcete také přidat, inspiraci pro vaše cesty najdete v průvodci ČD pro vás. Kdyby se vám nechtělo na výlet za železnými stroji, nabídneme vám alternativu v podobě pozvánky na cestování za vínem. To obzvláště v době vinobraní odmítne snad málokdo. A když přidáte k výletu ještě svobodu cestování vlakem, plán na několik podzimních víkendů máte rázem jasný. Také se už vidíte na podzimním sluncem prozářené Moravě, jak koštujete víno ve sklípcích podél cesty? Nikdo z vašich přátel se nemusí obětovat, aby mohl odřídit cestu zpátky a vy ještě ve vlaku cestou domů popíjíte v příjemné společnosti zbylé víno od místních vinařů. A když zrovna nebudete koštovat nápoj révy vinné, na svém partnerovi můžete vyzkoušet erotickou masáž. O tom, jak vypadá každodenní život spisovatele, si vyprávíme s nejúspěšnějším autorem současných českých románů Michalem Vieweghem. Rozhovor, který překvapí svou otevřeností a zdravým nadhledem, je opravdovým osvěžením v dnešní záplavě interview s celebritami. Vřele doporučuji k přečtení. Příjemné babí léto a hezké cestování za Dnem železnice přeje VYDAVATEL: České dráhy, a.s. DATUM A MÍSTO VYDÁNÍ: 30. srpna 2010, Praha REDAKCE: ČD pro vás, Generální ředitelství ČD, Nábřeží L. Svobody 12, Praha 1 ISSN: Vydání ČD pro vás 10/2010 najdete ve stojanech na nádražích ČD od ŠÉFREDAKTORKA: Sandra Gosmanová REDAKČNÍ RADA: Miroslav Šebeňa (předseda), Sandra Gosmanová, Zdeněk Ston, Stanislav Perkner, Jiří Ješeta, Věra Švachová, Michal Málek, Tomáš Cach cdprovas@cd.cz INZERCE: Eva Balíková, balikova@gr.cd.cz Sandra Gosmanová, šéfredaktorka ČD pro vás

3 02 aktuálně aktuálně 03 VLAKEM NA DOVOLENOU VLAKEM NA LETIŠTĚ, ZPĚT ZDARMA Odlétáte na dovolenou z ryzyňského letiště? Máme pro vás až do skvělou nabídku Vlak plus Letiště. Za zpáteční jízdenku do stanice Praha letiště (NAD) odkudkoli z ČR zaplatíte pouze cenu jednosměrné jízdenky, takže cestu zpět z letiště až domů máte zdarma. Stačí si jen jízdenku po příletu nechat orazítkovat u informační přepážky na letišti. Z pražského hlavního nádraží na letiště i zpět vás dopravíme nízkopodlažními autobusy Airport Express. DĚTI NA VÝLET DO PRAHY, BRNA, OLOMOUCE ZA 80 KČ S velkým ohlasem se setkala jarní nabídka ČD pro školáky do 15 let Děti na výlet do Prahy. Celkem ji využilo přes dětí z celé ČR. Obdobná nabídka je připravena i na podzimní měsíce. Za jednotnou cenu 80 Kč mohly cestovat na jednodenní výlet do Prahy a zpět děti ze základních škol, víceletých gymnázií nebo dětských domovů. Společně se svými pedagogy navštívily během jediného dne za zvýhodněných podmínek vybrané kulturní památky a atrakce v naší metropoli. Akci zopakují ČD i na počátku následujícího školního roku a výrazně ji rozšíří za zvýhodněnou cenu bude možné navštívit nejen Prahu, ale i Brno a Olomouc. Neseďte jen v lavicích a vezměte děti na výlet! PRODEJ PŘES INTERNET JÍZDENKY NA OSOBÁKY NA eshopu ČD Od září zakoupíte přes eshop ČD mimo jízdních dokladů etiket, SporoTiket, eliška a jízdenek na všechny vlaky vyšší kvality, rychlíky a spěšné vlaky nově také jízdenky na osobní vlaky a vybrané síťové jízdenky (např. SONE+). NÁDRAŽÍ, KDE TO ŽIJE NA DEN ŽELEZNICE 2010 SE Nenechte si ujít každoroční svátek světa železnic! K vidění budou přehlídky oblíbených historických i současných vozidel, výstavy se železniční tematikou a bohatý doprovodný program pro děti i dospělé. Letos se slavnost ve vybraných železničních stanicích koná tradičně ve druhé polovině září, většina akcí proběhne v sobotu 25. září. Největší přehlídka železniční techniky a bohatý doprovodný program na vás čeká na olomouckém hlavním nádraží. Kompletní program a potřebné informace najdete na a také na str. 20 a 54 v tomto čísle. Všem, kteří vyrazí vlakem oslavit svátek všech železničářů, doporučujeme využít víkendovou jízdenku SONE+, se kterou může na Den železnice cestovat najednou až 5 osob bez ohledu na věk. Varianta jízdenky pro osobní a spěšné vlaky stojí 150 Kč, pro všechny vlaky pak 450 Kč (pouze do spojů SC Pendolino je nutné dokoupit místenku). ČD PROMO VYZKOUŠEJTE VLAK JIŽ ZA 1 KČ České dráhy připravily na září a říjen letošního roku speciální promo nabídky pro všechny, kteří využívají ke svým pravidelným cestám do školy nebo do práce auto nebo jiný druh hromadné dopravy. Doporučte vlak svým známým! Za jednu korunu tak bude možné cestovat například ve čtvrtek 23. září z Rožnova pod Radhoštěm do Valašského Meziříčí (včetně dalších vybraných mezilehlých stanic), nebo třeba v úterý 21. září z Jablonce nad Nisou do Liberce (včetně dalších vybraných stanic na trati č. 036). Za deset korun pak bude možné vyzkoušet pražské Esko ve středu 29. září z Benešova u Prahy, Čerčan, Senohrab, Mirošovic u Prahy a Mnichovic do Prahy. VLAK+ BASKETBAL NA MS V BASKETBALE SE SLEVOU 50 % Ostrava, Brno a Karlovy Vary tři města, ve kterých se na přelomu září a října utkají nejlepší národní týmy žen o titul světového šampiona v basketbale. Fanoušci, kteří na prestižní šampionát přijedou vlakem, mohou ušetřit až 50 % na jízdném. Teprve podruhé v historii bude Česká republika hostit nejlepší týmy basketbalistek z celého světa. České dráhy, oficiální dopravce FIBA Mistrovství světa 2010, připravily pro své zákazníky v době konání šampionátu speciální nabídku VLAK+ basketbal. Pokud se do místa konání šampionátu vypravíte vlakem, ušetříte až 50 % na jízdném. Ať už pojedete do Brna, Ostravy nebo Karlových Varů z odkudkoliv z ČR, kupte si zpáteční jízdenku Českých drah s názvem VLAK+ basketbal a zaplatíte pouze cenu jednosměrného obyčejného jízdného. Pro bezplatnou zpáteční cestu stačí splnit jednu podmínku nechat si jízdenku orazítkovat v místě konání zápasu u informačního stánku Českých drah. ČD V REGIONECH RADEGAST SVOLÁVÁ SVŮJ KMEN Na oslavy piva jezdí každý rok do Nošovic přes 20 tisíc návštěvníků. Na letošní ročník, okořeněný 40. výročím založení, vás 11. září dovezeme vlakem přímo do pivovaru. Na návštěvníky čeká bohatý kulturní a doprovodný program, který bude probíhat na 4 scénách. Pro Radegast den vaří nošovičtí sládci již tradičně nefiltrovaný Radegast. Vlakové spoje budou jezdit mezi Frýdkem-Místkem a Nošovicemi. Historická parní souprava pak pojede i z Ostravy. Více informací na ČD BONUS AKTUÁLNĚ VODA A ZASE TA VODA Nečekaně silné deště poznamenaly počátkem srpna život mnoha lidí v okolí severočeských řek. Během dvou dnů napršelo tolik vody jako jindy za čtvrt roku. Díky enormnímu úsilí dispečerského aparátu a zaměstnanců ČD v provozu byly dopady na cestují minimální. Celkem povodeň výrazně ovlivnila provoz na 9 tratích, např. Frýdlant v Čechách Jindřichov pod Smrkem, Děčín východ Benešov nad Ploučnicí, Chrastava Hrádek nad Nisou nebo Česká Kamenice Jedlová. Posledně jmenovaná trať byla poškozena takovým způsobem, že termín jejího zprovoznění je odhadován až na podzim. Na vodou odříznutých úsecích bylo uvězněno několik kolejových vozidel. Zaměstnanci Českých drah, bez ohledu na délku směn, se ve spolupráci s dispečerským aparátem snažili zajistit cestujícím náhradní autobusovou dopravu nebo, když nebyla jiná možnost, i dopravu osobními auty. VLAKEM DO VÝLETNÍCH RESTAURACÍ Kdysi to býval fenomén. Vypravit se ven z dusné Prahy do zeleného okolí, udělat si pěší výlet a navštívit některý ze zelených útulků, jak nazývaly výletní restaurace společenské časopisy z počátku 20. století. Velké oblibě se mezi výletníky těšila například železnice podél Vltavy a Sázavy zvaná od dvacátých let 20. století Posázavský pacifik nebo trať podél Berounky. Na Karlštejn tenkrát pěší turisté vyráželi od hotelu Slánka naproti nádraží v Černošicích. Více o fenoménu výletních restaurací v Praze i jejím okolí v dobách minulých se můžete dozvědět na dlouhodobé výstavě PRAŽSKÉ VÝLETNÍ RESTAURACE, která začíná v Muzeu hlavního města Prahy 22. září Dozvíte se například, jak vypadal jídelní lístek tehdejší výletní restaurace nebo tehdejší jízdní řád a atmosféra při cestování výletními vlaky. Součástí výstavy bude i fungující dobová restaurace. Návštěvníkům (výletníkům) se zde dostane občerstvení typické pro dobu, kdy se Pražané kupříkladu vydávali do vyhlídkové restaurace Terasy Barrandov za hudbou R. A. Dvorského a jeho orchestru. V rámci programu ČD Bonus získají zákazníci ČD po předložení In-karty nebo jízdenky ČD (s platností v daný den) slevu na vstupném 20 %. Více se o programu ČD Bonus dozvíte na v sekci Výhody pro cestující ČD Bonus.

4 04 rozhovor rozhovor 05 ROZHOVOR SE SPISOVATELEM MICHALEM VIEWEGHEM PSANÍ JE OSAMĚLÉ POVOLÁNÍ text Matěj Rychlý / foto Jan Hromádko, archiv Wikipedie uvádí, že Michal Viewegh je český spisovatel a publicista a v současnosti nejprodávanější český romanopisec. V době, kdy průměrný náklad při vydání jedné knihy představuje zhruba dva tisíce výtisků, hází Michal Viewegh svými 50 až 60 tisíci výtisky pověstnou rukavici všem kritikům, kteří mu vyčítají povrchnost a nadprodukci. Čtenáři s nimi evidentně nesouhlasí a rok co rok čekají, čím novým je překvapí. Jste znám tím, že každý rok s železnou pravidelností vydáváte jednu knihu. Platí to i pro letošek? Zatím jsem žádnou na pultech neviděl Teprve ji vydám. Trochu jsme totiž s mým nakladatelem změnili periodicitu. Dlouhé roky vycházely moje knížky na jaře. U Románu pro muže, který vyšel v roce 2008, jsme ale zjistili, že podzimní termín je skvělý, ne-li dokonce ideální prodali jsme totiž výtisků, což je náš historický rekord. Takže se toho logicky držíme a teď v říjnu vyjde nový román, který se bude jmenovat Biomanželka. Je to takový lehce humoristický románek. Jde o příběh manžela, který v době, kdy si bere svou ženu, je pro ni jedničkou, pak je postupně vytlačován jejími početnými ženskými aktivitami. Jeho konkurenty se stávají věci jako mateřská centra, kojenecké kurzy, laktační poradenství či biopotraviny. Takže se nakonec ocitne až na desátém místě. Je to psané sebeironicky, v nadsázce, žádné drama. Vraťme se ještě k rytmu vydávání vašich knih jedna kniha ročně, to je docela ojedinělé. Neznám mnoho podobně pilných autorů. Skutečné bestseleristky typu Jackie Collinsové nebo Danielle Steelové píšou až dva romány ročně. Nebo jsou detektivkáři, kteří rovněž vydávají i dvě knihy za rok. Já vždycky v téhle souvislosti říkám, že nejsem moc pracovitý, že je to spíš takový optický klam. Na knize pracuji tak tři až čtyři měsíce, a tím pádem mi ještě zbývá sedm nebo osm měsíců na to, abych přemýšlel o nové. Takže vydání jedné knihy ročně považuji za velice uměřené tempo. Pokud vím, kromě psaní a přemýšlení stihnete ještě mnoho dalších aktivit. Jednou z nich je třeba účast na právě probíhajícím Měsíci autorského čtení (pozn. red.: rozhovor se uskutečnil v červenci). Znamená to, že čtete svým čtenářům každý den? Ne. Tuhle megaakci vymysleli dva kluci z brněnského nakladatelství Větrné mlýny. Chtěli uspořádat měsíční nonstop festival autorského čtení, v jehož rámci každý den proběhne jedno čtení samozřejmě že pokaždé v podání jiného autora. Čili měli třicet dní a třicet autorů. Pak akci dokonce rozšířili, takže dnes už mají dva autory na jeden den. A já jim fandím. Samozřejmě že zpočátku jsme je všichni podceňovali, ale oni z toho nakonec udělali největší festival autorského čtení v republice. Pokud jde o mě samotného, čtu pravidelně v brněnském divadle Husa na provázku. Nechci to zakřiknout, ale vždycky jsem tam měl plno. Co vám vlastně takové autorské čtení dává (pokud odhlédneme od toho, že jde o určitý marketingový nástroj)? Jde o to, že po osamělém psaní se konečně setkáte s lidmi, pro které píšete? Je v tom více důvodů. Rozhodně se autorských čtení neúčastním pro peníze. Já totiž z principu všechna autorská čtení, až na malé výjimky, kdy agentura nastaví určitá pravidla, dělám bez nároku na honorář. To proto, že podle mě má autor setkávání se čtenáři v popisu práce. Je to ale také výborný test nového rukopisu. Tady se totiž vlastně dozvídám, co jsem to napsal; poznám to ihned z reakcí publika. A v neposlední řadě je to zpestření trochu monotónní spisovatelské práce, protože chtě nechtě psaní je osamělé povolání. Autorská čtení máte i v zahraničí. Reagují lidé v cizině jinak než naši čtenáři? Většinou bývám příjemně překvapený, že reakce jsou v podstatě shodné, když nebudeme brát v úvahu, že zahraničnímu publiku třeba unikne narážka na české poměry, politiku nebo něco podobného. Dá se říci, že ve většině případů lidé reagují úplně stejně jako u nás. Spisovatel dnes není žádný tribun, žádný hlasatel životních pravd, je vypravěč příběhů. Máte nějaký literární vzor? Mám desítky autorů, které upřímně obdivuji a nad jejichž knihami si říkám, že takhle to nikdy v životě nebudu umět napsat. Ale neumím na povel vyjmenovat třeba pět jmen, které bych mohl označit za vzory. Můžu například říct, že v posledních letech jsem hodně četl romány Philipa Rotha, pokud bych měl přece jen někoho konkrétního uvést, ale čtu opravdu ledacos. Když jsem četl vaše Povídky o manželství a o sexu, hodně mi to připomnělo postupy amerického spisovatele Johna Updika Johna Updika mám rád, hlavně králíkovskou trilogii nebo jeho povídky. S Updikem bych samozřejmě byl rád srovnáván. Kdysi jsem četl váš výrok, že když začínající mladý spisovatel zapíše něco, co prožil, ještě to není literatura. Psaní se podle vás stává opravdovou literaturou až ve chvíli, když spisovatel začne fabulovat. Jak se tedy vlastně díváte na otázku autobiografičnosti ve své tvorbě? Existuje jeden velký mýtus, že moje knížky jsou takzvaně autobiografické. Ale můj život v nich tvoří řekněme desetiprocentní, maximálně dvacetiprocentní základ a všechno ostatní je ryzí fabulace. V mnoha knížkách nejsem dokonce přítomný vůbec. Mám třeba na mysli Anděly všedního dne. Nejsem účasten ani v hlavním příběhu v Románu pro muže. Pokud jde třeba o Účastníky zájezdu, tam jsem zase skrytý v mnoha postavách. Je tam jednak ten spisovatel, tady samozřejmě některé shody nemohu popřít, ale najdeme tam i Jolanu reprezentující můj vztah k rodičům. Prostě autor se někdy schovává za postavu. Takže fabuluji jako každý jiný spisovatel. Zeptám se trochu provokativně: baví vás i po tolik letech psaní? Je totiž jasné, že jiné pocity má člověk, když píše první knihu, a naprosto jiné, když pak sedí třeba nad patnáctou, kdy už určitý pel novosti nutně vyprchal Nebavilo by mě psát pořád to samé třeba jen detektivky nebo psychologické povídky. Když vezmete seznam knih, které jsem vydal, najdete mezi nimi literární parodie, fejetony, novely, povídky, romány, dokonce i pohádky a jednu divadelní hru. Chystám se taky na klasickou detektivku, prostě chci napsat něco napínavějšího, a právě jsem dopsal už zmíněný první ryze humoristický román Biomanželka. Čili já se neopakuji. Když srovnáte posmutnělé melancholické povídky o lásce a tenhle humoristický román, uvidíte, že se naprosto odlišují. Podobně se liší třeba Román pro muže, který je zase vcelku akčním příběhem o zkorumpovaném soudci. Takže tímhle způsobem si jako by osvěžuji jistou monotónnost práce: hodně měním témata a tím pádem i formu těch knížek. A je to tak, že téma si vynutí svou formu, nebo to může být i naopak?

5 06 rozhovor rozhovor 07 Logicky si téma vynucuje formu. Když se rozhodnete psát o pětadvacetileté holce, která se jmenuje Bridget Jonesová, tak deník se tu úplně nabízí. Kdyby stejný příběh vyprávěl třeba její otec, rozhodně to nebude to pravé. A jak je to s nápady? Vím, že byli umělci, kteří svoje okamžité nápady zapisovali pohotově třeba na manžetu jako třeba Antonín Dvořák. Vaše nápady přicházejí shůry, nebo se postupně krystalizují? (M. V. se pobaveně usmívá.) Málokdy je to tak, že se rozestoupí nebesa a na zem spadne nápad. Ale zažívám situace, že třeba při běhání se mi mozek odblokuje a ten nápad najednou opravdu přijde. Taky při plavání. Nebo si otevřu víno a něco si jen tak čtu a ten příběh jiného autora mě jako by obrátí k příběhu vlastnímu. Najednou dostanu nápad pro vlastní knihu. Tak si ho samozřejmě zapíšu na kus papíru a ten založím do desek s názvem potenciální knihy. je kamarád, takže se vždycky přátelsky dohadujeme, koho bychom chtěli za režiséra a jaké herce... Takže bych to formuloval tak, že mám jakýsi poradní hlas. Kdo iniciuje zfilmování vašich knih? Někdo, koho kniha zaujme, nebo se sám někde zmíníte o tom, že když jste ji psal, viděl jste dopředu, že z ní bude jasný filmový scénář? Z principu nechci nikoho do ničeho nutit; nechávám to na intuici a úvaze producenta, což je můj kamarád Ruda Biermann. Když on řekne: pojďme to natočit, tak tomu většinou nebráním. Jak už jsem se to kdesi pokusil aforisticky vyhrotit, i špatný film je pro knihu dobrá reklama Podívejte, já si vůbec nestěžuji na prodej svých knih, ale když šli v televizní premiéře na Nově Účastníci zájezdu, kterých se prodalo dohromady asi sto třicet tisíc výtisků, viděly je dva miliony tři sta tisíc lidí. Což je řekněme dvacetinásobek. Takže odmítat zfilmování knižní předlohy je mírně řečeno netaktické. Na vašich knihách obdivuji smysl pro humor, někdy trochu sarkastický. Musíte se do něj tak trochu nutit, protože víte, že čtenáře je třeba bavit, nebo jste to prostě vy? Já myslím, že autor by měl být především dobrý vypravěč. A každý člověk, který je schopen kamarádům někde v kavárně vyprávět zábavnou historku, ví, že nesmí nudit. Jak ale nenudit? Nemusíte samozřejmě vždycky lidi za každou cenu rozesmát. Existují dvě cesty: buď musíte mít strhující příběh, skvělou pointu a podobně; nikdo se nemusí nutně smát, ale všichni by měli být přinejmenším zaujatí. Nebo máte smysl pro humor, příběh nadsadíte, trochu přeháníte a čtenáře pobavíte. Humor je můj styl komunikace s lidmi někoho si přátelsky dobírat, hledat humornou stránku i těch smutných věcí, to mě odjakživa bavilo. Rád bych věřil, že humor je součást mé osobnosti. Jaký máte rytmus tvorby? Ví se, že třeba již zmíněný skladatel Antonín Dvořák vstával ve čtyři, v pět ráno, do osmi komponoval a pak šel buď učit, nebo třeba krmit své oblíbené holuby do parku... To je individuální. Já mám na psaní vyhrazené dopoledne, protože vím, že jsem tou dobou nejčerstvější. Píšu zhruba od devíti do dvanácti, někdy třeba od půl deváté do půl jedné, prostě ty tři, čtyři hodiny dopoledne jsou z mé strany nejlepší. A odpoledne si třeba už jen napíšu nějaký nápad. Pokud vím, spisovatel Ladislav Fuks psal především v noci a potřeboval k tomu trochu alkoholu, konkrétně skleničku vína, zakrytá zrcadla a vycpaného papouška, se kterým rozmlouval. Máte vy nějaký stimul? Ladislav Fuks psal úplně odlišný druh literatury, to je naprosto jiná poetika, a s tím asi souvisí i to, že měl svůj známý barokní byt v Dejvicích zahlcený spoustou věcí. Ale kdybych vám ukázal svou pracovnu, uvidíte, že ji mám docela jednoduše zařízenou prakticky žádný nábytek, jen počítač. Veškeré rekvizity pro tvorbu mám v hlavě. Mnoho vašich prací bylo převedeno na plátno. Jsou spisovatelé, kteří si velmi hlídají každé slovo, jiní zase předhodí svou knihu režisérovi, aby si s ní dělal, co uzná za vhodné. Jaký typ autora jste vy sám? Ano, to bylo typické pro Hrabala, který se o scénáře vzniklé na základě jeho knih nestaral. Já jsem nepsal scénáře k prvním dvěma filmům (Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách), a když jsem pak slyšel některé dialogy, postupně mě to dovedlo k tomu, že jsem si je začal psát sám. Netvrdím, že jsem scenárista, ani že to umím, ale je to pro mě jediný způsob, jak si pohlídat výslednou podobu filmu. Potvrdilo se mi to u posledního filmu, mám na mysli Případ nevěrné Kláry, který byl špatný. Natočili to Italové podle vlastního scénáře a podle mě se ten film nepovedl. Takže u Románu pro muže teď bude mít mimochodem v září premiéru jsem si už psal scénář sám. Můžete třeba ovlivnit volbu režiséra? Teoreticky je to tak, že když autor prodá práva na knihu, veškerý další vliv ztrácí. Ale tady v Čechách je to v praxi tak, že producent Mám kacířskou otázku. Neuvažoval jste někdy, že by to třeba šlo i obráceně? Tedy že byste si řekl, tak tohle je vysloveně filmové téma a nejprve byste napsal scénář a až potom knihu? Shodou okolností se ptáte ve chvíli, kdy mám v plánu napsat na podzim původní filmový scénář, takovou ryze českou komedii, laskavou, o mezilidských vztazích. Pohodovou. Psát to budu pro režiséra Honzu Hřebejka. V poslední době zažívají velký boom audioknihy. Je v tomto směru zájem o vaši tvorbu? Už mám asi pět nebo šest titulů na audioknihách, ať už jde o Supraphon, Tympanum nebo Audiostory, což jsou tři vydavatelství, která audioknihy hodně vydávají. Pokud vím, lidé je rádi poslouchají třeba v autě nebo při žehlení, popřípadě při běhání. Myslím, že tohle médium má budoucnost. Dobrý herec může navíc dát textu další rozměr jako když plytkou repliku zahraje třeba Jean Gabin. Ale na druhou stranu špatný herec může textu také někdy i ublížit. Nakolik má podle vás spisovatel povinnost komentovat svou dobu a politické dění? Kdysi se říkalo, že spisovatel je svědomím národa Spisovatelé u nás během národního obrození suplovali roli českých politiků, které jsme neměli, takže tehdy byli opravdu cosi jako svědomí národa. Dnes by logicky tahle formulace zněla domýšlivě. Spisovatel není žádný tribun, žádný hlasatel životních pravd, je vypravěč příběhů. Spisovatel nemá žádnou povinnost něco národu sdělovat ani zastávat nějaké angažované občanské postoje, ale zároveň bych mu tohle právo neupíral. Jako každý veřejně známý člověk RYCHLÝ DOTAZNÍK Skřivan, nebo sova? DŘÍV SOVA, TEĎ K PADESÁTCE SPÍŠ SKŘIVAN Psací stroj, nebo počítač? KDYSI DÁVNO PSACÍ STROJ, DNES UŽ JEN PC Kočka, nebo pes? PES Pivo, nebo víno? VÍNO Město, nebo vesnice? OBOJÍ! Televize, nebo rozhlas? SPÍŠ TELEVIZE Blondýnky, nebo brunetky? ŽENY! Hokej, nebo fotbal? FOTBAL Facebook, nebo Twitter? NIC Na kole, nebo pěšky? PĚŠKY Vážná hudba, nebo populární? POPULÁRNÍ Hory, nebo moře? ROZHODNĚ OBOJÍ Maso, nebo vegetariánská jídla? MASO by měl naopak cítit jistou zodpovědnost, protože může ovlivnit chování druhých. Z vašich předchozích rozhovorů, které jsem četl, jsem pochopil, že jste už jaksi rezignoval na potřebu komentovat zdejší politické dění nebo třeba prezidenta Klause Tak zejména v případě Václava Klause jsem se před pár lety stal skoro oficiálním komentátorem, na kterého se novináři obraceli, když potřebovali kritickou reflexi. Ale já už jsem vůči politice dost ochladl. Život mi ukázal věci, které mi pomohly uvědomit si relativnost jejího významu, relativnost těch takzvaně zásadních událostí v české politice. Mám jistou občanskou odpovědnost, nehraju jen na vlastním písečku, ale zredukovat si život na vztah k momentálnímu režimu je osudový omyl. Nechce se mi ale věřit, že byste aspoň tady v Sázavě nemusel čelit tlakům místních lidí, kteří se vás třeba snaží natlačit do komunální politiky nebo abyste aspoň svým vlivem pomohl nějaké věci Otec tady sedm let starostoval za stranu Nezávislých, moje žena tu založila Mateřské centrum. Pod jeho hlavičkou pořádáme v Sázavě třikrát ročně akci Celé Česko čte dětem; já sem vozím své kamarády celebrity. Byli tu už například Saša Rašilov nebo Jarda Dušek, moderuje to Ester Janečková Takže to není tak, že bych se opevnil doma a nevycházel. Něco málo se tu snažím dělat. Vím, že jste v Sázavě vyrostl. Takže když jste si tady postavil dům, je to jakýsi návrat ke kořenům? Tady ta červená střecha, co vykukuje mezi stromy (M. V. ukazuje prstem na dům, který leží přes cestu), to je domek mých rodičů. Ovšem kdyby mi někdo ve třinácti letech řekl, že si postavím barák sto metrů od nich, tak bych se mu vysmál. A přitom před sedmi lety jsem to udělal zcela dobrovolně. Bylo tu na výběr třicet parcel, tak jsem si logicky zvolil tu nejbližší. Mluvme chvíli o další oblasti vašeho života pedagogické práci. Když pomineme krátkou etapu vašeho učení na základní škole, což je už dávno uzavřená kapitola, učíte ještě stále na Literární akademii J. Škvoreckého?

6 08 rozhovor téma 09 FESTIVAL VINNÝCH CHUTÍ VLAKEM ZA CHUTÍ Na Škvoreckého akademii jsem učil sedm let. Můj kamarád Vašek Krištof, který ji vlastnil, mě o to požádal. A musím říct, že mě to většinou bavilo. Vylíhly se tam v té době nějaké prokazatelné talenty? Je potřeba si uvědomit, že procento objevů se pohybuje řádově ve výši pouhých několika procent ze sta. Představa, že by z desetičlenného kurzu vzešlo pět autorů, je naprosto nerealistická. Pár lidí bylo šikovných. Měl jsem v semináři třeba Vaška Chocholu, kterému už vyšly tři knihy. Řada lidí skončila v televizi a v rozhlase, popřípadě v časopisech. Většina z nich předem deklarovala, že se nechtějí stát spisovateli. Byla to pro vás i inspirace k vlastní tvorbě? Inspirace ani ne, ale je pravda, že jsem napsal novelu, která se jmenuje Lekce tvůrčího psaní. Tu bych bez osobní zkušenosti s výukou tvůrčího psaní určitě nenapsal. Takže v tomto smyslu jsem to zúročil, ale že bych tam našel řadu dalších námětů, to se nestalo. Nicméně když jsem se se studenty přátelsky hádal třeba o kompozici povídky nebo když jsem je přesvědčoval, že nějaký dialog je špatně napsaný, ledacos jsem si sám srovnal v hlavě. Máte představu, v kolika výtiscích vyšly vaše knihy? Stále vydávám v jednom a tom samém nakladatelství, a to už od roku Dříve se jmenovalo Petrov, teď nakladatel změnil jeho název na Druhé město. My to samozřejmě nemáme přesně spočítané, ale průměrný náklad jedné knihy je zhruba 50 až 60 tisíc, pokud se nestane něco mimořádného jako u Románu pro muže, kde se vyšplhal na 100 tisíc. Odhaduji, že jsme dnes někde na milionu a čtvrt, možná až milionu a půl prodaných výtisků. Jaké to je být v relativně mladém věku čítankovým autorem? Děkuji za kompliment. (M. V. se pobaveně směje.) Já se ale jako mladý autor už necítím. Mně bude za dva roky padesát. Nechci to bagatelizovat, protože ocitnout se v čítance není tak úplně samozřejmé a mě to vlastně těší, avšak na druhou stranu to nepřeceňuji. Jde o výsledek výběru nějaké komise nebo několika autorů těch čítanek. Možná že to je vlastně i jistá forma odpovědi některým vašim nekompromisním kritikům, se kterými jste, jak jsem pochopil, už jednou pro vždycky zúčtoval Těch odpovědí by asi bylo víc. Když máte v Brně nebo v Lublani, kde jsem právě byl na autorském čtení, vyprodáno a je tam zhruba 250 lidí, kteří pozitivně reagují na váš text, tak to je vlastně také určitá odpověď. Všiml jsem si, že vaše překlady vycházejí v mnoha jazycích... Pokud jde o překlady, podstatný byl úspěch v Rakousku a Německu. Když knihy existují v němčině, je to určitá vstupenka na evropský trh. Pak se ty překlady začaly nabalovat. V jaké zemi si vás čtenáři nejvíc oblíbili? Asi je to právě zmíněné Slovinsko, kde vydali už devět mých titulů, ale i v Rakousku mi příští rok vyjde už sedmá kniha. V Chorvatsku je to osm knih, v Polsku mám šest nebo sedm knížek. MICHAL VIEWEGH Narodil se 31. března 1962 v Praze. Po gymnáziu vystudoval v letech Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk a literatura pedagogika. V říjnu 1989 nastoupil jako učitel na základní školu v Praze-Zbraslavi, kde dlouho nevydržel a stal se redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1995 odešel na volnou nohu, působí jako spisovatel. Rychle se proslavil svou druhou knihou Báječná léta pod psa (1992), která byla také úspěšně zfilmována. Je autorem dvou desítek knih a jedné divadelní hry (Růže pro Markétu). Kromě zmíněného bestseleru Báječná léta pod psa byly zfilmovány ještě následující knihy: Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Účastníci zájezdu, Nestyda a Případ nevěrné Kláry. Jeho knihy vycházejí v zahraničí v překladech do mnoha jazyků. Za svou literární činnost dosud získal dvě ocenění: Cenu Jiřího Ortena (1993) a Magnesia Litera Je ženatý, má tři dcery, tvoří a žije v Sázavě. text Matěj Rychlý / foto Pixmac.com, Fotobanka.cz V září ožívají všichni milovníci vína. Nastává totiž chvíle pro jeho ochutnávání, znovu zní housle a cimbály a nikde samozřejmě nechybí ani symbol vinařského podzimu burčák. Je prostě čas vinobraní. Vlakem se dá pohodlně dojet do nejznámějších center každé z našich šesti vinařských oblastí.

7 10 téma téma 11 něžna Ludmila dala údajně založit jednu z prvních vinic v Nedomicích u Mělníka. Zde se prý zaučoval vinařskému řemeslu i její vnuk sv. Václav. Z toho vznikla i svatováclavská vinařská tradice v Čechách. Mělnická podoblast je jednou ze dvou podoblastí vinařské oblasti Čechy. Patří sem nejen vinice Mělnicka, ale i Roudnicka, Prahy a Čáslavska. Mělnicko je jednou z nejsevernějších vinařských oblastí v Evropě a je největším vinařským regionem v Čechách. Zdejší vinice poskytují výborné podmínky pro pěstování modrých odrůd. Důležitou osobností pro rozvoj vinařství na Mělníce se stal císař Karel IV. Je známo, že sem dovezl révu z Burgundska, dnešní Rulandské modré, tedy jednu z nejhodnotnějších odrůd. Teprve v 19. století se ve zdejších vinicích objevil Ryzlink rýnský a z modrých odrůd Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Dnes tvoří většinu ploch vinic této podoblasti odrůda VINNÝ SLOVNÍČEK Stolní vína Jsou to révová vína odpovídající jakostním předpisům pro révové víno, zdravá, harmonická, ale bez zvláštních typických znaků jakostních vín. Vzhledem ke svým vlastnostem by to měla být vína levnější než běžné obchodní typy vín. Müller-Thurgau. Největším současným výrobcem ve městě je firma Lobkowicz vinařství Mělník, která hospodaří na 60 hektarech vlastních vinic a zpracovává výhradně hrozny z vlastní produkce. Podnik navazuje na staletou tradici pěstování hroznů a výroby vína na Mělníku. Rozhodně se vyplatí zajet si sem na výlet, protože kromě světoznámé kostnice na mělnickém zámku zde můžete navštívit i historické sklepy. Patrně nejvhodnější příležitostí je čas mělnického vinobraní, které letos začíná v pátek 17. září a trvá do neděle 19. září. V sobotu 18. září do města dorazí tradičně i sám císař Karel IV. se svým průvodem a čeká vás i večerní ohňostroj. Révová vína s přívlastkem Jsou to odrůdová vína nedoslazovaná řepným cukrem pocházející z vyzrálých hroznů s vyšším obsahem cukru. Podle vinařského zákona se smějí vyrábět ve třech druzích jako kabinet, pozdní sběr a výběr z hroznů. Mělnická vinařská podoblast Mělnické nádraží leží na hlavní trati mezi Ústím nad Labem a Lysou nad Labem ( Kolínem). Přímé vlaky sem jedou také například z Litoměřic, Nymburka, Poděbrad nebo Kolína. V pracovní dny jezdí do Mělníka také přímé vlaky z Prahy, o víkendech je nutné přestoupit v Lysé nad Labem nebo ve Všetatech. Více na MĚLNÍK TIP ČD VLAKEM DO MĚLNÍKA z Prahy za 1 hodinu z Litoměřic za 26 minut z Ústí nad Labem za 50 minut elkým soupeřem Mělníka v obchodu na Labi byly vždy Litoměřice. Stejně tak soupeřila tato města i v obchodu s vínem na pražských trzích. Litoměřická vinařská podoblast je poměrně rozsáhlá a obsahuje celkem 29 vinařských obcí. A historii má neméně slavnou: darovací listina Spytihněva II. z roku 1057 hovoří o nadaci kolegiátnímu kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích a uvádí se v ní darování vinic dokonce i s vinaři. Ve středověku byly Litoměřice po Praze druhým největším vinařským městem v Čechách. V jejich katastru bylo 400 ha vinic a nalézt je bylo možno všude v okolí, zejména v labském údolí. Tam byly v Žernosekách řádem cisterciáků v roce 1251 vyhloubeny rozměrné vinné sklepy a založeny vinice. Žernosecké vinice se proslavily zejména výbornými bílými víny z Ryzlinku rýnského, Rulandského bílého i Rulandského šedého a víny z odrůdy Müller-Thurgau z vinic pod Lovošem. Vinařství také kvetlo v Lounech VINNÝ SLOVNÍČEK Archivní vína Jsou to vlastně révová vína s přívlastkem ponechaná několik let zrát v lahvích. Podmínky výroby i jakost těchto vín přesně určuje vinařský zákon. a okolí a proslavilo se hlavně víny z Tramínu. Na Mostecku se zase uchytily odrůdy Ryzlink rýnský, Rulandské modré, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe. Svátek vína, Litoměřické vinobraní, se letos koná v termínu od 24. do 25. září. Čeká vás kromě jiných i pouliční scéna, která bude obklopena množstvím jarmarečních stánků a leženími rytířů, bude zde znít gotická hudba, uvidíte ukázky tanců, divadlo, kejklíře, chůdaře, řadu scének ze středověkého života a rytířské turnaje. Směsky Jsou to vína vyrobená ze rmutů společně zpracovaných různých odrůd, a nebo nahodilým či cílevědomým smícháním, scelením dvou nebo více vín. Tímto způsobem se vyrovnávají nedostatky jednoho vína vínem druhým. Litoměřická vinařská podoblast V Litoměřicích najdete horní nádraží, kam se dá dojet lokálkou za 13 minut z Lovosic (lovosické nádraží leží na mezinárodním koridoru z Prahy přes Ústí nad Labem do Německa), a stanici Litoměřice město, kde zastavují rychlíky na hlavní trati z Ústí nad Labem do Kolína. Více na LITOMĚŘICE TIP ČD VLAKEM DO LITOMĚŘIC z Prahy za 1 hodinu a 20 minut z Ústí nad Labem za 23 minut z Nymburka za 1 hodinu a 4 minuty