Slovesa dumať a myslet s prefixy v rusko-českém srovnávacím aspektu

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Slovesa dumať a myslet s prefixy v rusko-českém srovnávacím aspektu"

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra ruského jazyka a literatury Slovesa dumať a myslet s prefixy v rusko-českém srovnávacím aspektu Petra Valovičová, Brno 2017 Vedoucí práce: Mgr. Anastasia Sokolova, Ph.D.

2 Poděkování Mé poděkování za veškerou pomoc, za čas strávený při konzultacích a za cenné rady, které jsem využila k vypracování této práce, patří především Mgr. Anastasii Sokolové, Ph.D.

3 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá slovesy myslet a dumať a jejich prefixálními odvozeninami v rusko-českém srovnávacím aspektu. Teoretická část je rozdělena do tří kapitoly, které obsahují informace nezbytné pro výzkum. Abstract This bachelor thesis focuses on verbs myslet and dumať and their prefixal derivatives in Russian-Czech comparative aspect. The theoretical part is divided into three chapters that contain information necessary for research. Klíčová slova slovesa, předpony, prefixy, slovotvorba, morfém

4 Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů....

5 OBSAH ÚVOD 6 I. TEORETICKÁ ČÁST 8 1 Morfologie a morfematika Typy morfémů 9 2 Slovotvorba Způsoby tvoření slov v češtině Způsoby tvoření slov v ruštině 15 3 Slovesné předpony České předpony Ruské předpony 20 II. PRAKTICKÁ ČÁST 22 4 Metodika výzkumu Časování sloves 25 5 Analýza sloves Analýza sloves MYSLET / ДУМАТЬ Analýza sloves DOMYSLET / ДОДУМАТЬ Analýza sloves PROMYSLET / ПРОДУМАТЬ Analýza sloves VYMYSLET / ВЫДУМАТЬ Analýza sloves POMYSLET / ПОДУМАТЬ Analýza sloves ODMYSLET / ОТДУМАТЬ Analýza sloves ZAMYSLET SE / ЗАДУМАТЬ Analýza sloves ROZMYSLET SI/SE / РАЗДУМАТЬ Analýza sloves VMYSLET SE/ВДУМАТЬСЯ Shrnutí výsledků výzkumu 42 ZÁVĚR 44 РЕЗЮМЕ 47 SEZNAM ZDROJŮ 51 PŘÍLOHA 54

6 ÚVOD Předmětem studia dané bakalářské práce je české sloveso myslet a ruské sloveso dumať. V centru našeho bádání jsou slovesa myslet/dumať a jejich prefixální odvozeniny. Z dostupných zdrojů je patrné, že tato slovesa doposud nebyla dostatečně analyzována. Slovesa patří mezi slovní druhy českého i ruského jazyka a tvoří základ pro dorozumívání mezi lidmi, ať už v písemné nebo ústní formě, označují stavy, jsou také základem přísudku ve větách a jako jediný slovní druh se slovesa časují. Základním tvarem slovesa je infinitiv (инфинитив) např. číst (читать), přečíst (прочитать). Na základě slovesného kmene se tvoří přídavná jména slovesná, která se skloňují (читающий, читавший, читаемый, прочитанный), a přechodníky, které jsou v ruském jazyce neohebné (читая, прочитав). Při časování sloves se mění jejich tvar, slovesa tedy patří mezi ohebné slovní druhy. Podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky také patří k ohebným slovním druhům, ale na rozdíl od sloves se skloňují. Při skloňování se mění jejich tvar v závislosti na pádu, rodu a čísle. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části na část teoretickou a praktickou. V průběhu bakalářské práce se objevují termíny přeložené do ruského jazyka, slovníček všech základních termínů se nachází v příloze práce. Přestože ruský a český jazyk jsou jazyky slovanské, našli jsme mnoho rozdílů, na které jsme upozornili především v praktické části bakalářské práce. Podobná slovní zásoba těchto jazyků způsobuje často nedorozumění v komunikaci, jelikož foneticky podobná slova mohou mít zcela jiný význam. V našem případě způsobují nedorozumění foneticky podobné předpony klíčové pro náš výzkum, jenž je součástí této bakalářské práce. Teoretická část obsahuje informace nezbytné pro výzkum. Teoretická část bakalářské práce začíná kapitolou, která se týká morfologie a morfematiky. V dané kapitole jsou uvedeny nejdůležitější pojmy, které souvisí s těmito jazykovědnými disciplínami. V její podkapitole se podrobně rozebírají typy morfémů. Druhá kapitola je věnována slovotvorbě, která může být morfologického charakteru (pro tvoření nových slov je využíváno morfémů) a nemorfologického charakteru (při tomto slovotvorném způsobu se neuplatňují morfémy). Z důvodu přehlednosti a také rozdílnosti ve slovotvorbě jsou od sebe odděleny způsoby tvoření nových slov v ruském a českém jazyce. V těchto dvou podkapitolách jsou podrobně popsány způsoby tvoření nových slov v obou jazycích. Třetí kapitola teoretické 6

7 části se týká předpon, jejich významu, funkci a samotného dělení. Za významné dílo považujeme knihu Slovesné předpony od Fr. Uhra vydanou v roce 1987, jedná se tedy o starší, ale kvalitní zdroj informací. V knize je sepsána kompletní teorie vztahující se k českým předponám, která se od roku 1987 výrazně nezměnila, proto jsme se ji rozhodli využít k naší bakalářské práci. V praktické části jsme pracovali s Českým národním korpusem a Národním korpusem ruského jazyka. Oba korpusy nám poskytly dostatečné množství textů, ve kterých bylo nalezeno mnoho příkladů využití českého slovesa myslet a ruského slovesa dumať s různými prefixy. Texty, které jsme našli, nám poskytly ucelený přehled použití vybraných slov v různých žánrech, pracovali jsme však jenom s texty publicistického stylu. V praktické části jsme také analyzovali jednotlivé prefixy, které se vyskytují ve spojení se zkoumanými slovesy myslet/dumať, zaměřili jsme se také na význam jednotlivých prefixů, které obměňují, specifikují význam slovesa a často mění i vid slovesa. Cílem této bakalářské práce je analýza sloves myslet/dumať s různými prefixy a především srovnání těchto sloves z pohledu českého a ruského jazyka. V některých případech může mateřský jazyk pomoci, v jiných případech je mateřský jazyk spíše negativní jev. V bakalářské práci je používána komparativní a také statistická metoda. Komparativní metoda je využita při významovém srovnávání sloves na základě výkladových slovníků českého a ruského jazyka. Statistická metoda je použita v praktické části při zpracování tabulek s počty nalezených výsledků v korpusech. Na konci této práce je uveden seznam použité literatury a také slovníček základních pojmů. Použita je česky a rusky psaná literatura, několik slovníků a samozřejmě i internetové zdroje. Nedílnou součástí bakalářské práce je resumé psané v ruském jazyce. 7

8 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Morfologie a morfematika Morfologie (морфология) neboli tvarosloví patří mezi hlavní jazykovědné disciplíny. Hubáček (2002, s ) dále rozlišuje formální a funkční morfologii a věnuje se dalším termínům slovotvorby. Tvořením slov se zabývá formální morfologie a fungováním slovních tvarů ve větě se zabývá funkční morfologie. Základní jednotkou morfologie je morfém. Morfém je nejmenší vydělitelná část slova, která je nositelem věcného nebo mluvnického významu (např. kořen, předpona, koncovka). 1 Morfém, který nese lexikální význam, se nazývá kořen a morfémy, které vyjadřují gramatický nebo slovotvorný význam slova, se souhrnně nazývají afixy. Afixy se dále dělí podle místa výskytu ve slově (prefixy, sufixy, infixy, interfixy, cirkumfixy a postfixy). Lotko (2003, s. 75) ve svém lingvistickém slovníku, dodává, že morfém je: zobecněná, neliterární, formálně-významová jednotka jazykové roviny, jeho reprezentanty jsou morfy, např. ruk-. Dalšími pojmy, které je nutné uvést, jsou morf, morfémový šev a kmen slova. Morf je textová realizace abstraktního morfému. Morfémový šev je místo mezi slovotvorným základem a formantem, např. den-ní, pis-a-tel, zde je morfematický šev značen pomlčkou. Posledním důležitým pojmem je kmen slova. Kmen je část slova, která zůstane po odtržení gramatického nebo slovotvorného morfému (Cvrček, s ). Budeme-li zkoumat, jak dané slovo bylo utvořeno, všimneme si toho, že tvar slova má dvě části. Hubáček (2002, s ) se dále věnuje členění slovního tvaru. První částí slovního tvaru je tvarotvorný základ, který se při ohýbání slova nemění, druhou částí je tvarotvorný formant. Tvarotvorný formant je zbývající část slova, která se mění u jednotlivých tvarů. Tyto dvě části se nachází u každého slova, např. ředitel, ředitelem, řediteli zde je tvarotvorným základem ředitel a tvarotvorným formantem se stávají koncovky -em, -i. K základu slova mohou být připojované různé koncovky, předpony i přípony. Tímto způsobem lze tvořit odvozeniny a různé tvary konkrétního slova. V mnoha případech je formant nulový, tzv. nulová koncovka, která se označuje takto: Ø. Jelikož je český a ruský jazyk flexivní, bývá nejčastěji formantem koncovka, ale výjimku netvoří ani předpona či přípona. 1 Nechybujte.cz. LINGEA: Slovník současné češtiny [online]. [cit ]. Dostupné z: 8

9 1.1 Typy morfémů Jednotlivá slova jsou složena z morfémů, které se liší svou funkcí а místem výskytu. V některých případech tvoří pouze jeden morfém celé slovo, takovými případy jsou např. předložky v, u apod. Některé morfémy mohou mít i nulovou podobu, zpravidla to jsou koncovky. Nulová koncovka nemá žádné formální vyjádření, avšak přítomnost nulové koncovky má určitý význam. Nulová koncovka se velmi často vyskytuje v českém i ruském jazyce, např. u substantiv rodu mužského магазин, obchod. Morfémy lze rozdělit do dvou skupin podle významu, který vyjadřují. Morfémy, které nesou lexikální význam, jsou kořeny. Druhou skupiny jsou afixy. Afixy je souhrnný název pro prefixy, sufixy, infixy, interfixy, cirkumfixy a postfixy. Afixy se dělí podle místa výskytu ve slově, mohou nést lexikální význam slova nebo gramatický význam. Rozlišovány jsou tyto morfémy: 2 Kořen (корень) neboli radix jako jediný morfém nese lexikální význam slova. Jedná se o jádro slova, kořen slova dále nelze členit. S pomocí dalších morfémů může vytvářet nová slova. Kořen hraje při tvoření slov klíčovou roli. Z levé strany se ke kořenu připojuje prefix, který obměňuje jeho význam. Z pravé strany se pojí sufix. Připojením předpon (prefixací) zpravidla vznikají slovesa naopak přidáním přípon (sufixací) podstatná jména. Některá slova jsou tvořena pouze kořenem např. skrz apod. Morfém, který předchází kořen slova, se nazývá prefix neboli předpona. Prefixy (префиксы) mají význam lexikální nebo gramatický. Předpony se ve slově kumulují, v některých slovech mohou být dvě až tři předpony. Předpony lze rozdělit na slovotvorné a tvarotvorné. Slovotvorné předpony jsou častější a slouží k specifikaci, obměně významu slova. Předpony se mohou vyskytovat u podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. Tvarotvorné předpony jsou méně časté. Tvarotvornou předponou je morfém po-, který po připojení ke kořenu slova nijak neobměňuje jeho význam, ale pouze mění kategorii slovesného času, např. poletím, pokoušu. Sufix (суффикс) neboli příponа se nachází mezi kořenem a koncovkou. Souhrnně tak lze označit morfémy, které se nachází za kořenem slova. Sufixy se mohou za kořenem slova hromadit, např. péct pekař pekárna. Stejně jako prefixy mohou nést lexikální nebo 2 Typy morfémů uvedeny dle: Internetové jazykové příručky: Morfematika [online]. [cit ]. Dostupné z: doplněno o ruské příklady dostupné z: 9

10 gramatický význam. Dle funkce se sufixy dělí na slovotvorné, tvarotvorné (koncovky) a kmenotvorné. Koncovka (окончание, флексия) nese pouze gramatický význam а zároveň vyjadřuje syntaktické vztahy ve větě, např. Дет-и бега-ют в парке. Žen-y šl-y nakoupit. Za specifický druh přípony je považován postfix. Postfix (постфикс) je část, která se nachází až za koncovkou slova. V českém jazyce se často vyskytuje u neurčitých zájmen, např. -koli (kohokoli, kýmkoli). V ruském jazyce postfixy jsou např. -нибудь, -ся, -то. Speciální afix, který je nutno zmínit je cirkumfix (циркумфикс). Cirkumfix je složen ze dvou částí. První část se nachází před slovotvorným základem slova, tj. v pozici předpony. Druhá část se nachází v pozici přípony, příp. koncovky. Vyskytuje se v českém i ruském jazyce, např. nej-krásn-ější, под-стакан-ник. Infix (инфикс) neboli vpona je také derivační morfém, obvykle je jim souhláska, která je vložena do kořene slova, např. лоб-о-тряс, spáti sp-ink-ati. Poslední morfém je interfix neboli spojovací afix (интерфикс neboli соединительный аффикс), který zcela nepatří k běžným afixům v českém jazyce. Jedná se o samohlásku, která je vložena mezi dva kořeny v složeném slově. V českém jazyce je interfixem obvykle samohláska o, e, i např. velkoměsto, dějepis. Interfix má pouze konstrukční funkci. Stejně tomu je i v ruském jazyce, např. водопровод, пылесос. 2 Slovotvorba Tvoření slov nebo také slovotvorba (словообразование) se zabývá formou a významem jednoslovných pojmenování, která vznikají na základě již existujících pojmenování. Tvoření slov podrobněji popisuje např. Hubáček (2002, s ). Slovotvorba je řazena pod morfologii, jelikož k tvoření nových slov je využíváno morfémů. Nová pojmenování vznikají tedy obměnou morfologické struktury. Tvoří se pouze ze slov, která v jazyce již existují. Z části slovotvorba spadá i pod lexikologii a syntax. Dnes je slovotvorba považována za samostatnou jazykovědnou disciplínu. Všechna pojmenování, která vznikají, jsou motivovaná (popisná) nebo nemotivovaná (značková). Mezi motivovaná pojmenování patří složená slova, sdružená pojmenování, zkratková a odvozená slova. U těchto slov lze zjistit, jakým způsobem vznikla. Motivovaná slova tvoří většinu slov 10

11 v českém i ruském jazyce. Nemotivovaná pojmenování jsou slova, jejichž vznik nemůžeme nijak zjistit, jsou to tzv. prvotní slova. Slovotvorba může mít i nemorfologický charakter, tzv. neslovotvorný. Při neslovotvorném způsobu slovotvorby se na vzniku nového slovního tvaru nepodílejí morfémy. Mezi neslovotvorné způsoby patří: přejímání slov z jiných útvarů národního jazyka (dialekty, slangy) nebo z cizích jazyků, přenesení slovního významu, tvoření víceslovných pojmenování. Slovotvorné postupy jsou častější při utváření nových slov, avšak jazyk se neustále vyvíjí, a tak i neslovotvorné postupy jsou dnes aktuální. Neslovotvorné postupy jsou spjaty s vývojem společnosti, jazyka, techniky a kultury (Čermák, 2012, s. 45). Jak už bylo výše zmíněno, slovotvorba se zabývá vznikem nových slov. Způsoby, kterými vznikají nová slova v ruském a českém jazyce se lehce liší. Pro přehlednost a také z hlediska určitých rozdílů jsme se věnovali zvlášť tvoření nových slov v ruském a českém jazyce. Mezi základní slovotvorné způsoby tvoření nových slov z domácích základů z hlediska morfologie patří odvozování, skládání a zkracování. Neslovotvorné způsoby tvoření nových slov naše práce konkrétněji nerozebírá. Pozornost jsme věnovali morfologickým způsobům tvoření nových slov, kdy od základového slova vzniká odvozené slovo. Kolářová (2012, s. 65) vysvětluje rozdíl mezi slovotvorným rozborem a rozborem stavby slova. Na středních školách se studenti často mohou setkat s úkolem, ve kterém po nich bude požadován slovotvorný rozbor nebo rozbor stavby slova. První věc, kterou musí student udělat při slovotvorném rozboru, je najít základové slovo. Dále musí porovnat mezi sebou slovo základové a slovo odvozené. Tímto zjistí slovotvorný základ a slovotvorný formant. Slovotvorba pracuje s termínem slovotvorný formant, ale prakticky se jedná o slovotvorné morfémy, kterým byla věnována předchozí podkapitola. V poslední fázi slovotvorného rozboru student zjistí, jakým způsobem vzniklo dané slovo, způsobům tvoření nových slov v češtině a ruštině jsou věnované následující dvě podkapitoly. Jakýkoli rozbor se vždy provádí na slovech v základním tvaru. Příklad slovotvorného rozboru: pojišťov-na (slovotvorný základ sufix). Rozbor stavby slova se od slovotvorného rozboru liší. Rozbor stavby slova lze také nazvat rozborem morfematickým, jelikož při tomto rozboru jsou zkoumané jednotlivé morfémy (prefix, sufix, kořen a koncovka). Příklad rozboru stavby slova: po-jišť-ov-n-a (prefix kořen sufix koncovka). 11

12 2.1 Způsoby tvoření slov v češtině Slovní zásoba každého jazyka se neustále vyvíjí. Zcela nová slova vznikají však jen velmi málo. Většina slov vzniká obměnou morfologické struktury slova. Z hlediska morfologie se na vzniku nových slov podílejí morfémy. Slovní zásoba českého jazyka je utvářena těmito způsoby: odvozování, skládání a zkracování. 1. Odvozování Základní informace o odvozování uvádí Cvrček (2010, s. 82). Odvozování (derivace) patří mezi základní způsoby tvoření slov v českém jazyce. Odvozené slovo je slovo, které vzniklo obměnou slova, které je již vytvořené. Podíváme-li se na ostatní slovanské jazyky, všimneme si toho, že u slovanských jazyků je derivace nejčastějším slovotvorným způsobem. Při tomto způsobu tvoření slov se k slovotvornému základu slova připojuje formant, zpravidla předpona, přípona nebo oba formanty současně, formantem však může být i spojovací morfém nebo koncovka. Slovotvorný základ je část slova, která je společná pro slovo základové a nově utvořené. Souhrnně lze říct, že za formant může být cokoliv, co odlišuje utvořené slovo od základového slova. Připojovaný formant samostatně neexistuje, připojované předpony a přípony pouze vyjadřují významové rozdíly mezi slovem základovým a slovem odvozeným. Pokud se jedná o formant shodný s předložkou, není plnovýznamový. Slovo vzniklé odvozováním se nazývá odvozenina (derivát). Při odvozování se mění morfologická struktura. Odvozená slova mohou tvořit řetězce. Od odvozeného slova lze tvořit další slova pomocí afixů příklad uvedený Bauerem (1997, s. 12): mil-ý, roz-mil-ý, rozto-mil-ý, mil-enec, miláček, mil-ovník, mil-ovnice, mil-enka, Mil-oš, mi-lost, mil-ování, mil-ovat Tímto způsobem vzniká skupina slov, která tvoří slovotvorné hnízdo. Při odvozování se slovotvorný základ se nemění. Může však docházet k změnám jako je např. změna souhlásek (Praha Praze), vznik nebo zánik samohlásky (pes psí), zkrácení samohlásky (slíbit slib) nebo může nastat střídání samohlásek (skákat skok). Tento jev je označován jako hlásková alternace. Hlásková alternace se může týkat samohlásek a také souhlásek, podrobněji popisuje Karlík, Nekula a Rusínová (1995, s ). Skládání, zkracování a odvozování patří mezi slovotvorné způsoby. Karlík, Nekula a Rusínová (1995, s ) rozlišují odvozování předponové (prefixace), příponové (sufixace), koncovkové, předponově-příponové a předponově-koncovkové. Zde již 12

13 hovoříme o konkrétních slovotvorných postupech. Slovotvorné postupy se liší použitím slovotvorného prostředku. Někdy může derivační úlohu plnit sama koncovka. Při tvoření sloves se připojuje samostatně stojící formant se nebo si. Formant se nebo si se vyskytuje samostatně (myslet myslet si), nebo jako spoluformant některých prefixů (myslet - zamyslet se). Stavbě slovního tvaru se věnuje také Cvrček (2010, s ). Nachází-li se slovotvorný prostředek před základem slova, jedná se o prefix. Proces, který označuje vznik nového slova připojením prefixu, se nazývá prefixace (předponové odvozování). Prefixace může být jmenná i slovesná. Pomocí prefixace je utvořeno velké množství podstatných a přídavných jmen, např. prababička, poskočit, vyhodit apod. Pro naši práci je důležitá pouze slovesná prefixace. Předpona, která se ke kořenu slova pojí, se píše dohromady a stává se součástí slova. Nejčastěji připojení předpony před kořen slova se děje bez jakékoliv změny. V českém jazyce bývá často mezi základ slova a prefix vkládaná samohláska e např. rozeznat, vejít apod. Vložení samohlásek se děje z důvodu lepší výslovnosti. Počet odvozených slov v ruském a českém jazyce se liší, jelikož oba jazyky nemají stejné předpony. Předponami, které se v českém jazyce vůbec nevyskytují, jsou, např. из-, низ-, недо-, обез-, обес-. U odvozených slov může slovotvorný prostředek stát také za základem slova. Slovotvorný prostředek, který se nachází za základem slova, se nazývá sufix neboli přípona. Sufixace je slovotvorný způsob, kdy za kmen slova je připojována přípona. Součástí sufixu je i koncovka, jelikož se jedná o flektivní slovní druh. Z tohoto vyplývá, že neohebné slovní druhy zpravidla nemají koncovku. Koncovka neboli finální tvarotvorná přípona je morfém, který se nachází na konci slova. Koncovky v českém jazyce vyjadřují rod, číslo, pád a osobu u sloves. Způsob, kdy nové slovo vzniká pouze změnou koncovky, se nazývá konverze, např. modrý-modro. Konverze patří mezi derivační postupy tvoření nových slov, stejně jako sufixace a prefixace. 2. Skládání Druhým slovotvorným způsobem, který popisuje Hubáček (2002, s. 82) a Cvrček (2010, s. 110) je skládání (kompozice). Skládáním vznikají nová pojmenování zpravidla ze dvou maximálně tří částí, které se k sobě připojují, tato nová pojmenování jsou vždy motivovaná. Slovo, které vznikne tímto způsobem, se nazývá složenina (kompozitum). Mezi slovotvorné základy bývá vložena spojovací samohláska -e-, -o-, -i- (spojovací 13

14 morfém). Vyskytuje se také nulová varianta spojovacího morfému, např. zbrojnoš, trojhran. Někdy se mohou složeniny psát se spojovníkem, např. černo-bílý, ale zároveň také černobílý. Většina složenin vzniká kombinací různých slovních druhů. Nejčastěji jsou složeniny tvořeny z přídavného a podstatného jména, např. novo-stavba, velko-město. Druhým nejčastějším způsobem tvoření složenin je spojení dvou podstatných jmen, např. sbor-mistr, úhlo-příčka. Velmi často se v první části složeniny nachází číslovka, např. troj-boj, čtvrto-hory. Tímto způsobem vznikají i ostatní slovní druhy. Najdeme složená přídavná jména, slovesa i příslovce, např. modrozelený, spoluúčinkovat, málokdy apod. V mnoha případech vznikají slova smíšeným způsobem skládání. Takováto slova vznikla současně skládáním dvou slovních základů a připojením koncovky, nebo zkracováním, např. celoroční. 3. Zkracování Posledním slovotvorným způsobem je zkracování (abreviace). Při tomto slovotvorném způsobu se základové slovo různým způsobem zkracuje. Zkracováním vznikají zkratková slova a zkratky. K jejich vzniku vede jazyková ekonomie. Pro víceslovné pojmenování lze použít pouze jeden název. Zkratky nahrazují víceslovná pojmenování. Podle způsobu zkracování rozlišujeme zkratky grafické, kterými jsou tituly: ing, doc., prof., ustálená spojení: tj., atd., tzv. a také fyzikální, matematické a jiné jednotky: MB,, ml. Tyto zkratky se vyskytují pouze v psané podobě, při čtení se vždy vyslovuje jejich plná forma. Druhým typem jsou zkratky graficko-fonické neboli iniciálové, které jsou složeny z prvních písmen slov a píší se velkými písmeny. Některé vyslovujeme je jako běžná slova, ovšem jsou nesklonná, např. JAMU, FAMU. U některých zkratek je nutné hláskovat jednotlivé hlásky, např. ČVUT. Posledním druhem zkratek jsou zkratky fonické neboli zkratková slova. Zkratková slova se používají v běžné mluvě a často lidé zapomenou, že se jedná o zkratkové slovo, např. motel, moped, Čedok. Více příkladů slov, která vznikla skládáním a zkracování uvádí Bauer (1997, s ). Cvrček (2010, s ) upozorňuje na slova zkrácená. Tato slova vznikla odstraněním určité části slova. Jedním způsobem, jak lze zkrátit slovo je vypuštění střední části slova. Při tomto typu zkracování se přední a koncová část slova stáhne k sobě, např. matematika matika. Tomuto typu říkáme zkracování stažené. Druhým možným způsobem je zkracování počátkové, kdy je odstraněna koncová část slova, např. spolehnutí spoleh. Třetím způsobem zkracování je zkracování koncové, kdy je odstraněna počáteční část 14

15 slova, např. cigaretka retka. Posledním způsobem, jak se zkracují slova je vypuštění jednoho slovního základu složeniny, např. dekagram deka. Zmíněnými způsoby zkracování vznikají pouze slova zkrácená, nikoliv zkratková. 2.2 Způsoby tvoření slov v ruštině V ruském jazyce vznikají nová slova čtyřmi způsoby, Čirkinjan (2007, s. 20) jmenuje tyto: morfologický, morfologicko-syntaktický, lexikálně-syntaktický a lexikálně-sémantický. Dle způsobu tvoření slov je patrné, že slovotvorba úzce souvisí s lexikologií, syntaxí a sémantikou, tyto jazykovědné disciplíny se navzájem prolínají, a tak bývá někdy nemožné je od sebe oddělit. Pro naši práci jsou důležité pouze morfologické způsoby tvoření slov. Morfologické tvoření slov pak probíhá čtyřmi postupy, kterými jsou: afixace, bezafixální způsob, skládání a abreviace. Nová slova, která vznikají morfologickým tvořením, se skládají ze slova základového a slovotvorného formantu. Slovotvorným formantem je v ruském jazyce afix nebo více afixů, které se připojují k základovému slovu, např. учитель учитель-ск-ий. V některých příkladech může být slovotvorný formant nulový, např. синий синь. 1. Afixace Afixace (аффиксация) je způsob tvoření slov v ruském jazyce. Na tvorbě nových slov se podílejí afixy (prefix, sufix a postfix). Dle použitého afixu jsou rozlišovány tyto slovotvorné postupy: 3 Prefixální (префиксальный) způsob je v ruském jazyce nejčastěji používán při utváření slov. K základovému slovu se připojuje jeden, dva nebo až tři prefixy současně. Prefixací ke změně slovního druhu nedochází. Odvozené slovo, které vzniklo připojením prefixu k základovému slovu, patří ke stejnému slovnímu druhu pomocí předpony nelze ze slovesa utvořit podstatné jméno. Změny se dějí pouze v rámci konkrétního slovního druhu. Může docházet např. ke změně vidu nebo vzniku záporu. Prefixální slovesa jsou ve většině případů dokonavého vidu a jsou odvozená od sloves nedokonavého vidu. Od každého slova, které nemá předponu lze utvořit přidáním předpony několik dalších slov, která mají upřesňující význam, např. внук правнук, писатъ написатъ, ехать поехать. Stejně jako v českém jazyce se předpona připojuje před slovní základ, ve většině případů pouhým 3 РУССКАЯ ГРАММАТИКА. Словообразование глаголов [online]. [cit ]. Dostupné z: 15

16 připojením, např. читатъ прочитатъ. V případech, kdy připojovaná předpona v ruském jazyce končí na souhlásku a kořen na skupinu souhlásek např. раз- i -рвать, je nutné mezi předponu a kořen slova vložit samohlásku, nejčastěji bývá vkládána samohláska o разорвать. Vložení samohlásky o usnadňuje výslovnost. Druhým způsobem tvoření nových slov je sufixální (суффиксальный) způsob neboli sufixace. Při tomto slovotvorném způsobu hraje hlavní roli sufix, který se připojuje za slovní základ. Na rozdíl od prefixů pomocí sufixů lze snadno měnit slovní druh, např. город городской, nebo může zůstat stejný např. Москва москвич. Tento způsob bývá také využíván při odvozování sloves nedokonavých ze sloves dokonavých, např. расписаться расписываться, кричать крикнуть. Dalším slovotvorným způsobem je postfixální (постфиксальный) neboli postfixace (постфиксация). K vytvoření nového slova je nutný postfix. Postfix se připojuje až za konec slova, jako je tomu u zvratných sloves, např. сыпать сыпаться, занимать заниматься занималась. V zmíněných příkladech je postfixem -ся, -сь. V ruském jazyce slova mohou také vznikat kombinací zmíněných tří afixů. Kombinovanými způsoby tvoření slov jsou: prefixálně-sufixální (префиксальносуффиксальный), prefixálně-postfixální (префиксально-постфиксальный), sufixálněpostfixální (суффиксально-постфиксальный). Pomocí afixace vzniká velké množství odvozených slov. Z odvozeného slova může vzniknout slovo stejného nebo jiného slovního druhu, záleží na připojovaném afixu. Řetězec odvozených slov od jednoho základového slova může být velmi dlouhý. Také v ruském jazyce existuje pojem slovoobrazovatel noe gnezdo (словообразовательное гнездо) neboli slovotvorné hnízdo. Tento termín označuje skupinu slov se stejným kořenem slova. V jednom slovotvorném hnízdu mohou být slova různých slovních druhů jako je tomu i u zkoumaného slovesa dumať (думать), zde je pouze ukázka části slovotvorného hnízda: думать думание дума думчивый вдуматься вздуматья выдумать выдумываться выдумка. Slovník, který obsahuje největší počet slovotvorných hnízd, je Словообразовательный словарь русского языка (Tichonov, 1985), který se stal také významným a spolehlivým zdrojem informací pro tuto bakalářskou práci. 16

17 2. Bezafixální způsob Bezafixální způsob (безаффиксальный) patří mezi způsoby tvoření slov v ruském jazyce. Při tomto způsobu se na vzniku slova nepodílejí afixy (prefix, sufix, postfix). Tvoření nových slov probíhá, tak že od základového slova jsou odebírány afixy (koncovka, přípona), tento způsob je opakem afixace, často bývá nazýván jako nulová sufixace. Bezafixální způsob je produktivní pouze u přídavných jmen, např. новый новь. Čirkinjan (2007, s ) se věnuje bezafixálnímu způsobu a dále také skládání a abreviaci. 3. Skládání Skládání (сложение) patří také mezi slovotvorné postupy ruského jazyka. Skládáním vznikají slova, která jsou složena ze dvou a více slovních základů nebo se spojují dvě plnovýznamová slova. Ke spojení slovních základů jsou využívány interfixy -o-, -e-, např. слепоглуxонемой, лесостепь. U některých slov může být interfix vyjádřen pouze spojovníkem, např. царь-пушка. V ruském jazyce tímto způsobem vznikají pouze podstatná a přídavná jména, nikoli slovesa. 4. Abreviace Abreviace (аббревиация) neboli zkracování je poslední způsob morfologického tvoření slov, kdy nová slova mohou vznikat z prvních písmen slov, z prvních slabik, spojením jedné části slova s celým slovem nebo také spojením začátku prvního slova a konce druhého slova. Slova, která vznikla v ruském jazyce zkracováním, jsou např. физкультура, вуз, СССР. Slova вуз, физкультура se chovají jako běžná slova a ve větách se vyskytují v různých tvarech. Zkratka СССР je však nesklonná. 3 Slovesné předpony Předpony (приставки) patří mezi slovotvorné prostředky, stejně jako přípona a koncovka. Pro tyto slovotvorné prostředky existuje označení, které se nazývá formant. Formantem nejčastěji bývá předpona nebo přípona. Předponám se dále věnuje Kolářová (2012, s. 62). Každá předpona má několik významů. Význam předpony je udáván slovesem, ke kterému se předpona pojí. Přestože ruský a český jazyk mají mnoho foneticky podobných předpon, významově se některé předpony liší. Význam předpony označujeme jako sémantiku v již konkrétním slovesu s předponou. Velmi důležitý je vidový význam předpon. Rodilí mluvčí spojují slovesa s předponami automaticky. Předpony, které mění pouze vid slovesa, se 17

18 nazývají prostěvidové. Při tvoření dokonavých sloves od nedokonavých v českém jazyce jsou nejčastěji využívané předpony, např. u- uslyšet, z- zčervenat, vy- běhat, o-loupat. Teorii k předponám popisuje Uher (1987, s ). Předpony slouží především k obohacování slovní zásoby. Jedná se o nejčastější způsob, jak tvořit nová slova. Slovotvorné předpony se připojují před základ slova nebo před hotové slovo. Používání předpon je naprosto běžné. Předpony především obměňují význam a velmi často mění vid slovesa. Prefixy se mohou připojovat ke slovům různých slovních druhů, připojením prefixu před základ slova se však slovní druh nemění. Funkce jednotlivých předpon se projevuje jako změna slova. Funkce předpony je rys, který má předponové slovo oproti fundujícímu (základovému) slovu. Tuto změnu můžeme pozorovat z formálního a významového hlediska. U předpon najdeme několik druhů funkcí. Funkce: stálá (obligatorní), omezená, fakultativní a funkce předpon z hlediska lexikální a gramatické roviny jazyka. Z hlediska fonémů jsou předpony monofonémové a vícefonémové. Monofonémové předpony tvoří pouze jeden foném. Monofonémovými předponami v ruském jazyce jsou např. смыть, убежать, v českém jazyce např. sjednat, zčervenat. Vícefonémové předpony jsou tvořeny více než jedním foném. Tyto předpony mohou být tvořeny dvěma až pěti fonémy. Rozlišujeme následující druhy: dvojfonémové: do-, na-, vy-, za- / до-, на-, вы-, за-; trojfonémové: nad-, pod-, roz-, pře- / над-, под-, про-; čtyřfonémové: před- / пере-; pětifonémové: přede-. Zde je několik příkladů sloves, ve kterých se vyskytují vícefonémové předpony: nadskočit, donést, předběhnout, roztrhnout, v ruském jazyce, např. прочитать, подумать, переехать, дополнить, выбирать, рассказать. Slovní zásoba obou jazyků obsahuje i slovesa, ve kterých jsou obsaženy dvě až čtyři předpony současně. Spojování více předpon není nijak omezené, avšak má svá pravidla Zpravidla se však nespojují předpony antonymní (nad- a pod-). Počet předpon, které se nachází v předponové části slova, by neměl přesáhnout čtyři. 18

19 dvojnásobné předpony jedná se o nejčastěji používané prefixy. Prefixy ve slově mohou být zcela stejné, např. popojet nebo zcela odlišné, např. poohlédnout se; trojnásobné, čtyřnásobné předpony trojnásobných a čtyřnásobných předpon je méně než dvojnásobných, např. pozurážet. 3.1 České předpony V inventáři českých předpon se nachází dvacet předpon. Mezi ně patří: nad-, na-, o-, ob-, po-, od-, do-, pod-, pře-, před-, pro-, při-, roz-, před-, s-, z-, u-, v-, vy-, vz-, za-. Konkrétně se zkoumaným slovesem myslet lze použít tyto předpony: do- (si), do- (se), na- (se), ob-, od- (si), po- (si), pro- (si), pře-, při- (si), roz- (si), roz- se, v-, v- se, vy- (si), z- (si), za- se. 4 České předpony se dělí do dvou skupin. První skupinou jsou předpony jmenné a druhou skupinou slovesné. Pro některé předpony není typické pojení se slovesy, ale spíše s podstatnými jmény. Např. předpony pa-, proti- se pojí se slovesy jen velmi málo padělat, protiargumentovat, avšak spojení těchto předpon s podstatnými jmény je běžné protiútok, protivítr, paklíč, pavěda apod. Pro naši práci jsou důležité slovesné předpony, kterými v českém jazyce jsou: do-, na-, nad(e)-, ne-, o-, ob-, od(e)-, po-, pod(e)-, pro-, prů-, pře-, před(e)-, při-, roz(e)-, s(e)-, sou-, u-, ú-, v(e)-, vy-, vý-, vz(e)-, z(e)-, za-, zá. Dále uvádíme dělení předpon podle Kolářové a Uhra. České předpony Kolářová (2012, s ) dělí dle původu na předložkové a nepředložkové. Mezi předložkové předpony, které se často pojí se slovesy, patří do-, na-, nad-, o-, ob-, od-, po-, pod-, pro-, při-, před-, s-, v-, z-, za-. Se slovesy se mohou spojovat i tyto tři nepředložkové předpony roz-, vy-, vz-. Významově se předpony dělí dle Uhra (1987, s. 23) na konkrétní a abstraktní. Konkrétní význam je většinou spjat s prostorem, např. přeskočit. Vidíme zde, že prefix předpředstavuje konkrétní jev v prostoru. Ve slovesu přeprat konkrétnost už mizí. Přeprat prádlo, přeprat někoho. Lebeďová (1984) se věnuje spojování sloves cizího původu s českými prefixy. Naprosto běžné je spojení české předpony s cizím slovem, např. zalarmovat, zdeformovat, vypiglovat, vsugerovat, přefiltrovat apod. V českém jazyce je také aktivně využíváno i několik cizích předpon, které jsou latinského a řeckého původu. Mezi přejaté předpony 4 Internetová jazyková příručka [online]. [cit ]. Dostupné z: 19

20 patří, např. in-, a-, ab-, de-, des-, dis-, ex-, kilo-, hyper-, hypo-, pre-, per-, re-, sub-, super-, ultra-, mini-, maxi-, pseudo- aj. Tyto předpony se zpravidla spojují se slovy přejatými z cizích jazyků, ale ani spojení s českým slovem není výjimkou. Zde jsme uvedli několik slov s českým základem a příponou cizího původu, např. ultrazvuk, mikročástice, antihmota, minisukně. Velmi komplikovaný je pravopis některých předpon v českém jazyce. České předpony, které dělají problémy i rodilým mluvčím jsou s-, z-, vz-. Při psaní zmíněných problémových předpon je nutné znát význam sloves, se kterými se pojí. Předponu s- lze použít, jedná-li se o pohyb, který směřuje dohromady, shora dolů, z povrchu pryč a také, když se jedná o zmenšení objemu spojit, sblížit, scvrknout apod. Předpona z- se typicky vyznačuje tím, že mění vid slovesa, např. rušit zrušit, lámat zlámat, rudnout zrudnout apod. U některých sloves nelze odůvodnit psaní dané předpony, proto je nutné si slovo zapamatovat se správnou předponou, např. zpověď, zkoušet, způsob, zpívat Ruské předpony Ruské slovesné předpony velmi úzce souvisí s předložkami. Dříve existovaly předložky, které se nacházely i před slovesem. Takovéto předpony se nazývaly slítnye, což v překladu znamená semknutý. Semknuté byly právě se slovesem. Tyto předložky nemohly existovat samostatně nebo po slovese, jelikož splňovaly funkci předpon. Většina předložek ze staré ruštiny přešla do pozice předpony. Dle zjištěných informací současná ruská slovotvorba pracuje s 22 předponami a s jejich fonetickými variantami, mezi které patří následující: в-, (во-), вз- (взо-, вс-, воз-), вы-, до-, за-, из-(ис-, изо-), на-, над- (надо-), недо-, о- (об-, обо-), обез- (обес-),от- (ото-), пере-, по-, под- (подо), пре-, пред- (предо-), при-, про-, раз- (рас-, разо-, рос-), с- (со-), у-. Stejně jako v českém jazyce i ruština využívá předpon cizího původu např. а-, анти-, де-, интер-, интра-, ультра-, пост-, супер-, суб- ad. 6 Jak bylo výše zmíněno, každá předpona nese svůj význam. Jednotlivé významy popisuje Averjanovová (2008, s. 81). Jedna předpona může mít několik významů (směr pohybu, opakování děje, ukazatel míry apod.). Většina předpon vymezuje směr pohybu, lokalizaci a přímé určení (prostorový význam). Jestliže, chceme popsat děj, který je uskutečňován 5 Internetová jazyková příručka: Psaní předpon s(e)-, z(e)- [online]. [cit ]. Dostupné z: 6 Издательство «Лицей»: Приставки. [online]. [cit ]. Dostupné z: kurs_russkogo_yazyka_fonetika slovoobrazovanie morfologiya_i_orfografiya/stages/648-25_pristavki.html 20

21 v prostoru, je vhodné použít tyto předpony: в-(во-), вз- (взо-, вс-, воз-), вы-, до-, за-, на-, о- (об-, обо-), от- (ото-), под-(подо-), при-, про-, раз- (рас-, разо-), с- (со-), у -. Např. předpona в- se používá pro popsání pohybu směřující ho dovnitř naopak předpona вы- se pojí se slovesem, které označuje pohyb ven. Předpony jsou také nezbytné pro orientaci v čase. Tento význam předpon lze souhrnně označit jako tzv. časový. Časový význam předpon je velmi důležitý, jelikož určuje průběh, trvání nebo ukončení děje, který je uskutečňován člověkem nebo předmětem. Pro časový význam jsou charakteristické tyto předpony: по-, пере-, при-, про-, вз-, до-, за-, от-. Některé předpony označují konec, např. за- зачервиветь, заездить a některé začátek děje, např. по- пойти, поехать. Špatné použití zmíněných předpon může vést k nedorozumění v komunikaci, jelikož některé předpony vyjadřují začátek děje, některé konec děje. 21

22 II. PRAKTICKÁ ČÁST 4 Metodika výzkumu Praktická část bakalářské práce je zaměřená na porovnání českého slovesa myslet a ruského slovesa dumať s osmi foneticky podobnými předponami. Tato slovesa budeme analyzovat z několika důvodů: 1. Sloveso myslet/dumať patří do základní slovní zásoby českého i ruského jazyka. 2. Slovesa myslet/dumať se pojí s dostatečným počtem předpon, které hrají důležitou roli pro výzkum. 3. Nezbytná znalost správného časování a používání tohoto slovesa v mluvené nebo psané podobě. Základ výzkumu tvoří osm dvojic českých a ruských prefixů. Českým předponám, které porovnáme (vy-, do-, po-, pro-, od-, roz-, za-, v-), foneticky odpovídají tyto ruské předpony: вы-, до-, по-, про-, от-, раз-, за-, в-. Prvních pět zmíněných prefixů se připojuje k základovému slovesu bez dalších změn, připojením vzniká dokonavé sloveso. Prefixy roz-/раз- а za-/за- lze také spojit se základovými slovesy, ovšem v českém jazyce se kromě připojení prefixů roz-, za- také připojuje postfix, tímto způsobem vzniká zvratné sloveso rozmyslet se, zamyslet se, v ruském jazyce nikoli раздумать, задумать. Poslední prefix, kterému je také věnována část výzkumu je prefix v-/в-, prefixací vznikají v obou jazycích zvratná slovesa, kterými jsou вдуматься, vmyslet se. Začátek výzkumu je zahájen teorií vztahující se převážně k časování ruských sloves, jelikož se jedná o důležitou informaci, o které je nutné vědět před samotnou analýzou jednotlivých sloves s prefixy. Po krátké podkapitole o časování sloves začíná již další část, která se již týká základových sloves myslet/dumať. Důraz je kladen na jejich původní význam, aby bylo možné sledovat, jak daný prefix specifikuje význam slovesa. K objasnění významů českých sloves byl použit Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Filipec, 2005). V slovníku jsou slovesa uvedena vždy v základním tvaru, tj. infinitiv. Podobu infinitivu českých sloves podrobněji popisuje Cvrček (2010, s. 248). V českém jazyce je infinitiv tvořen od kmene přidáním přípony -t, ve starších textech se vyskytují také přípony -ti, -ci. V obou jazycích infinitiv již vyjadřuje vid slovesa a slovesný rod. Infinitiv se vyskytuje také v činném rodě některých složených tvarů, např. 22

23 půjdu spát. V ruském jazyce je infinitivní tvar zpravidla zakončen na -ть, ale také na -чь nebo -ти, infinitiv zvratných sloves je zakončen na -ться, -тись, -чься. O ruském infinitivním tvaru dále podrobněji pojednává Naumovová. 7 Všechna zkoumaná prefixální slovesa jsou v našem případě dokonavá. Ke každému dokonavému slovesu se uvádí i jeho vidová dvojice, tedy sloveso nedokonavé. Vidové dvojice se liší pouze slovesným videm nikoli významem. Výzkum dále probíhal na vybraném slovese myslet/dumať s použitím osmi foneticky podobných předpon. Sloveso dumať se vyskytuje až s 15 různými prefixy, dle slovníku Tichonova (1985) jsou to předpony вз-, вы-, до-, за-, на-, недо-, о-, об-, от-, пере-, по-, при-, про-, раз-, у-. Pro přehlednost výzkumu analyzujeme vždy české a ruské sloveso zvlášť. Příklady správného použití slovesa s předponou dokážeme na základě textu, který nám poskytne Český národní korpus ČNK 8 a také Национальный корпус русского языка (Národní korpus ruského jazyka NKRJ). 9 Zde je také nutné uvést, jak probíhala práce s korpusem českého a ruského jazyka. Tyto dva korpusy se od sebe odlišují, a tak práce s nimi probíhala rozdílně. Při hledání příkladů použití prefixálních sloves v Českém národním korpusu je nejdříve nutné zvolit korpus, v kterém chceme hledat slovesa. Našim požadavkům nejvíce vyhovoval korpus SYN2013PUB, který je součásti korpusu řady SYN. Jedná se o synchronní korpus psané publicistiky převážně z let 2005 až Zmíněný publicistický korpus čerpá ze 44 nejvýznamnějších titulů, mezi které patří např. Mladá Fronta DNES, Lidové noviny, Právo, Deník Bohemia a další. Pro kvalitní výsledky je použit dotazovací jazyk CQL. Základní formát pro vyhledávání v korpusu, používaný konkrétně v této práci, vypadal takto: [lemma="myslet" & tag="v...a...i"]. V našem případě je zkombinováno více atributů, jedním atributem je lemma, což je základní slovníkový tvar a druhým atributem je tag, který doplňuje morfologické/gramatické informace: V=sloveso, A=afirmativ (sloveso bez negativní předpony ne- ), I=imperfektivum (nedokonavé sloveso) / P=perfektivum (dokonavé sloveso). Mezi atributy je nutné vložit znak &, který vyjadřuje platnost obou atributů současně. 10 Zadaný dotaz pomocí morfologických značek znamená, že hledáme všechny nezáporné tvary nedokonavého slovesa myslet. V tomto případě je nutné 7 НАУМОВА, И. Морфология простым языком. Учебно-справочное пособие. Спряжение глагола [online]. [cit ]. Dostupné z: 8 ČESKÝ NÁRODNÍ KORPUS [online]. [cit ]. Dostupné z: https://www.korpus.cz/ 9 НАЦИОНАЛЬНЫЙ КОРПУС РУССКОГО ЯЗЫКА [online]. [cit ]. Dostupné z: 10 WIKI ČESKÝ NÁRODNÍ KORPUS: Poziční atributy [online]. [cit ]. Dostupné z: https://wiki.korpus.cz/doku.php/pojmy:atributy_pozicni 23

24 konkretizovat slovní druh, jelikož korpus vyhledává všechny tvary slovesa myslet a některé tvary jsou totožné s podstatným jménem ženského rodu mysl. Pro vyhledávání ruských sloves bylo nejvhodnější zvolit gazetnyj korpus, jenž je součástí NKRJ. Obsahuje texty z hromadně sdělovacích prostředků z let (СМИ 2000-ых гг.). 11 Použitými tituly byly Комсомольская правда, Известия a РБК Дейли. Při vyhledávání v NKRJ bylo zadáváno sloveso v infinitivním tvaru do pole Slovo (слово). Po zadání dotazu byly vyhledávány všechny tvary daného slovesa, např. думали, думая, думают, думай. Posledním krokem bylo v záhlaví zvolit typ korpusu. V praktické části také upozorňujeme na nesrovnalosti i na totožné případy použití slovesných předpon. Součástí praktické části je překlad slovesa, k němuž byly využity překladové slovníky. Překladové slovníky nebyly jediné použité slovníky, důležitou roli pro naši práci hráli také slovníky výkladové. Významy ruských sloves jsme čerpali z online slovníku Ušakova, v tomto případě je uvedený význam slovesa ponechán v originálu, tedy v ruském jazyce. Pozornost je také věnována překladům z online Ruskočeského praktického slovníku Lingea, u každého slovesa je uveden překlad dle slovníku, ale také možnosti použití s českými komentáři, což uvítají zejména začínající studenti ruského jazyka. V průběhu tvorby praktické části bakalářské práce byly použity tyto slovníky: Lingea Rusko-český praktický slovník (dále jen Lingea) 12 Rusko-český a česko-ruský slovník; 13 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost; 14 Slovník českých synonym; 15 Leda Rusko-český slovník: nové výrazy (dále jen Leda); 16 Толковый словарь Ушакова. 17 Cílem celého výzkumu je zjistit, jak prefixy připojované k základovým slovesům myslet/dumať obměňují jejich význam, zda po připojení prefixů se významově slovesa 11 СМИ= средства массовой информации (hromadné sdělovací prostředky) 12 Rusko-český praktický slovník, verze 4.0. Slovníky lingea on-line. [Online]. [cit ]. Dostupné z: 13 ŠROUFKOVÁ, M., VENCOVSKÁ M. a PLESKÝ R. Rusko-český, česko-ruský slovník. Praha: Leda, s. ISBN FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Praha: Academia, s. ISBN PALA, K. a VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. ISBN VENCOVSKÁ, M a kol. Rusko-český slovník: nové výrazy. Voznice: Leda, s. ISBN Tолковый словарь Ушакова. Словари и энциклопедии на Академике. Академик. [Online] [cit ]. Dostupné z: 24

25 českého a ruského jazyka shodují a také ověření, zdali se dané sloveso vyskytuje v publicistickém stylu. Výsledky analýzy jsou vždy souhrnně napsány u každé dvojice sloves. Statistické údaje uvedené v praktické části dané bakalářské práce vyplývají z textů, které nám poskytly oba korpusy, avšak jedná se o zcela odlišné internetové zdroje a každý korpus pracuje s rozdílným počtem titulů a také s tituly z různého časového období, proto počet výskytů v českém a ruském korpusu se značně liší. Z toho hlediska je statistické porovnávání sloves ruského a českého jazyka neobjektivní, statistickou analýzu lze použít pouze v rámci jednoho jazyka, avšak statistická analýza je prováděna pouze na určitém vzorku textu pocházejícího z určitého období, proto nelze konstatovat, že výsledky z tohoto výzkumu platí obecně pro český a ruský jazyk. Provedením statistické analýzy lze zjistit, jaká varianta prefixálního slovesa byla nejvíce používána v publicistice konkrétního časového období. 4.1 Časování sloves Před samotnou analýzou sloves je nutné znát informace týkající se časování sloves. V ruském jazyce existují dva typy časování sloves, tj. I. a II. časování. Při časování se mění tvar slovesa v závislosti na slovesné osobě a čísle. Pro studenty, kteří se učí ruský jazyk, je důležité vědět, k jakému typu časování patří určité sloveso. Tato znalost vede ke správnému použití koncovek sloves, jelikož první a druhé časování se liší koncovkami. Typ časování zůstává pro všechna prefixální slovesa stejný jako u slovesa základového. Sloveso dumať patří do skupiny prvního časování. Slovesa I. časování jsou v infinitivu zakončena na -ать, -еть, ve druhé a třetí osobě jednotného čísla a také v první a druhé osobě množného čísla se vyskytuje -e nebo -ë, ve třetí osobě množného čísla je charakteristické zakončení -ут /-ют. Pouze čtyři slovesa se sufixem -ать nepatří k prvnímu časování, těmito slovesy jsou: держать, слышать, дышать, гнать a sedm sloves zakončených na -еть: терпеть, вертеть, смотреть, видеть, обидеть, зависеть и ненавидеть. Dále k prvnímu časování patří všechna slovesa se sufixem -овать. -евать, -нуть. Slovesa druhého časování jsou pak v infinitivním tvaru zakončena na -ить, ve druhé а třetí osobě jednotného čísla а také v první a druhé osobě množného čísla se vyskytuje -и а ve třetí osobě množného čísla zakončení na -ат /-ят. Výjimku tvoří tři slovesa, která jsou zakončena v základním tvaru na -ить, ale patří ke skupině sloves druhého časování, těmito 25

26 slovesy jsou брить, стелить, зиждиться. Příkladem pravidelného slovesa druhého časování je sloveso говорить. O charakteristice I. a II. časování ruských sloves také informuje Rusko-český česko-ruský slovník (Šroufková, M., Vencovská M. a Pleský R., 1998) a podrobněji také Naumovová. 18 Tabulka koncovek pro I. a II. časování: Jednotné číslo Množné číslo 1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba I. časování -у, -ю -ешь -ет -ем -ете -ут, -ют II. časování -у, -ю -ишь -ит -им -ите -ат, -ят V českém jazyce existují také tři osoby při časování. První osoba vyjadřuje děj sama (já běhám), druhá osoba vyjadřuje děj, který se týká adresáta (ty sedíš) a třetí osoba vyjadřuje děj, jenž vykonává nezúčastněná osoba či předmět (on poslouchá). Všechny osoby mohou být zastoupeny člověkem, zvířetem, ale také neživou či abstraktní věcí. Stejně jako v ruském jazyce všechny tři zmíněné osoby lze vyjádřit v jednotném (já, ty, on/ona/ono) a množném čísle (my, vy, oni). Podrobnější časování sloves neuvádíme, jelikož není předmětem této práce, bližší informace uvádí Cvrček (2010, s ). 5 Analýza sloves Základ analýzy tvoří české sloveso myslet a ruské sloveso dumať. Velký důraz je také kladen na prefixy, které se s danými slovesy pojí a vždy jsou také uvedeny významy, které může daný prefix vyjadřovat. Zkoumaných prefixů je osm, tedy osm prefixálních sloves českého a ruského jazyka, která jsme pak vyhledávali v ČNK a NKRJ. Pozornost je věnována použití sloves pouze v publicistickém stylu. V českém jazyce byla slovesa hledána v publicistice, která pochází z let , v ruském jazyce je časové období delší, publicistika, která nám poskytla příklady užití, byla vydána od roku 2000 až do roku V ČNK vyhledáváme pomocí dotazovacího jazyka CQL, který nejpřesněji vyhledá požadované informace. Při vyhledávání v NKRJ zadáváme infinitivní tvar a vyhledávány 18 НАУМОВА, И. Морфология простым языком. Учебно-справочное пособие. Спряжение глагола [Online]. [Cit ]. Dostupné na 26