NEWSLETTER. Co pro nás plyne z překvapení. polských prezidentských voleb ČERVNOVÝ GRAF IVK. Jiří Weigl:

Transkript

1 červe / 2015 NEWSLETTER NEWSLETTER červe /2015 Jiří Weigl: Co pro ás plye z překvapeí polských prezidetských voleb Václav Klaus: Malá pozámka k jarí ávštěvě Berlía Otázka IVK: Přiesou polské prezidetské volby změu v evropské politice? (Václav Klaus, Ladislav Jakl, Ja Sechter, Ivo Strejček, Jiří Weigl, Maciej Ruczaj, Ja Holzer) Ivo Strejček: Nešťastá politika Západu vůči Ukrajiě Marek Loužek: Zpráva ze semiáře o Otto vo Bismarckovi ČERVNOVÝ GRAF IVK Nizozemí Kolik stojí v Evropě dálice Rakousko Prame: PWC, 2014 Polsko cea 1 km dálice (mil. eur) ČR Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Německo Špaělsko Co pro ás plye z překvapeí polských prezidetských voleb Jiří Weigl výkoý ředitel IVK Když v loňském roce v prezidetských volbách a Slovesku překvapivě porazil zcela ezámý podikatel Adrej Kiska suveréa sloveské politiky premiéra Roberta Fica, dostalo se ám okamžitě od ašeho mediálího maistreamu jedozačého vysvětleí Slováci chtějí silě liberálí, prozápadí a proevropskou hlavu státu, takový je Adrej Kiska, a proto zvítězil. Je to správý evropský tred a Slováci jej a rozdíl od ás dobře pochopili. Nebyla to pravda. Dosavadí proevropský politický rutiér prezidet Broislaw Komorowski prohrál s mladým a dosud ezámým kadidátem kozervativí euroskeptické pravice Adrzejem Dudou. V eděli v Polsku přiesly prezidetské volby stejě překvapivý výsledek ve zcela opačém gardu dosavadí proevropský politický rutiér prezidet Broislaw Komorowski prohrál s mladým a dosud ezámým kadidátem kozervativí euroskeptické pravice Adrzejem Dudou. Jsem zvědav, jaké vysvětleí uslyšíme od ašich odboríků des. Současé Polsko ám totiž až dosud tvrdošíjě dávají za vzor polská ekoomika se vyhula krizi a stále roste, posledí polské vlády jsou příkladě proevropské a Doald Tusk je dokoce předsedou Evropské rady, z čehož plye, že Polsko má prý a rozdíl od ás velkou autoritu v Evropě a vůbec je celkově polský příklad pro ás hodý ásledováí. Na základě výsledků volby polského prezideta si troufám tvrdit, že vše bude v ěčem trochu složitější a v mohém jedodušší. Složitější to bude s těmi oslavovaými polskými úspěchy. Jsou podobé jako jistě epomiutelé úspěchy Sloveska ve výše uvedeém loňském případě, problém je pouze te, že domácí voliči je málo oceňují. Uplyulo 25 let od pádu komuismu a více ež deset let od vstupu do EU, ale velká část společosti v bývalých postkomuistických zemích východí Evropy je silě espokojea. Má oprávěý pocit, že se jí prosperita vyhýbá, že a společeském pokroku v zemi dostatečě eparticipuje. Milióy Poláků a statisíce Slováků musely odejít za prací do ciziy, velká část atrvalo. Zklamáí přiesl ereálými očekáváími obestřeý vstup do EU, v ěmž stále aše země představují přehlížeou periférii. Příklad bakrotujícího Řecka a krize vztahů s Ruskem zvyšují ejistotu a rizika ve vztahu k budoucosti. Přesvědčeí o tom, že cesta k prosperitě je zámá a že západí spojeci jsou schopi a ochoti ám skutečě pomáhat už zdaleka eí tak silé jako v dobách po pádu komuismu. Proto domiuje edůvěra. Nedůvěra ke všem, kteří vládou či vládli, k těm ahoře vůbec. Sílí a dokoce se veřejě a oficiálě pěstuje politický egativismus. Tématem číslo jeda je všude uměle pěstovaý boj proti korupci a stává se zámikou k zavržeí dosavadího vývoje. Političtí maipulátoři vzbuzují aděje, že lze korupci sado zlikvidovat politickou kampaí a účelovou represí. Úpadek tradičích stra v posledích volbách však ukazuje, že ai českému voliči eí cizí sázka a áhodu a riskováí s důvěrou ve sliby skutky eprověřeých politických subjektů. Zmíěé výsledky prezidetských voleb v sousedích zemích tomuto tredu odpovídají. Nemá smysl si vymýšlet složité důvody, proč voliči dají předost ezámému kadidátovi před zámou politickou figurou. Ve dvoukolové většiové volbě ve druhém kole voliči říkají, koho prezidetem echtějí. Nechtějí toho, koho ztotožňují s tolikrát dehoestovaou dosavadí politikou, a te, kdo v í působí a čelé pozici, má oproti ezámé tváři eodstraitelý hadicap. Zásluhy ic ezameají, des platí epopsaý list s

2 politického životopisu a alespoň trochu obstojý zevějšek a mediálí obratost. Programové detaily jsou pod rozlišovací schopost elektorátu. Samozřejmě, že euroskeptiky a kozervativce potěší vítězství Adrzeje Dudy v Polsku, stejě jako potěšilo vítězství Adre je Kisky levicové liberály a Slovesku. Můžeme vést vášivé spory o tom, zda se politické tredy obrací či ikoliv a kdo může za eúspěchy. Jeda věc je ale jasá opakovaé sázky voličů a politicky ezámé osoby do fukce hlavy státu jsou svědectvím euspokojivých politických a společeských poměrů. To ezameá, že se z takto zvoleých kadidátů emohou stát ve fukci hlavy státu postupem času výrazé politické osobosti a árodí vůdci. Bude to ale dílo áhody a v or málích poměrech by postup měl být opačý. V České republice tomu tak až dosud bylo. Do prezidetského křesla usedaly v souladu s Masarykovou tradicí až dosud osobosti, které do fukce hlavy státu kvalifikovaly eje hlasy volitelů či voličů, ale především jejich předchozí zásluhy o stát. Úpadek tradičích stra v posledích volbách však ukazuje, že ai českému voliči eí cizí sázka a áhodu a riskováí s důvěrou ve sliby skutky eprověřeých politických subjektů. Za tři roky uvidíme, zda to může platit i pro volbu prezideta republiky a zda i pro aši zemi je áhodý kadidát představitelá alterativa pro výběr hlavy státu. Politický kometář IVK č. 36. Publikováo a serveru Echo24.cz de 25. květa Malá pozámka k jarí ávštěvě Berlía Václav Klaus Když jsem jel ve dech výročí koce druhé světové války (i v Německu se diskutuje o tom, zda se emá spíše říci výročí osvobozeí) předášet do Berlía, všiml jsem si, že i tam jsou rozkvetlé šeříky. Je to sice ve středí Evropě samozřejmostí, ale já měl od dětství šeříky podvědomě spojeé s Prahou a s okamžikem osvobozeí aší země od ěmeckých okupatů. Chtělo by se mi dodat osvobozeí Rudou armádou, což jsem viděl a své vlastí čtyřleté dětské oči, ale to se teď eosí (zapoměl to říci i pa kardiál Duka a slavostí mši k sedmdesátému výročí koce války, která se koala 5. květa v katedrále svatého Víta). V Berlíě me zaujalo (kromě smutku z výsledku britských voleb) vystoupeí prezideta Gaucka a místě bývalé ejvětší NABÍZÍME vězice zajatých sovětských vojáků, kde jich asi zahyulo. Prezidet Gauck se omlouval a děkoval, což u ás vůči vítězům ad acisty téměř ezazělo. Pražská kavára by takové děkováí epřežila. Německá média oceila Gauckův projev i s připomíkou toho, že Gauckův otec byl jako ěmecký voják zajat a ze Sibiře se vrátil až v roce 1956 (malý Gauck ho do svých patácti let věku eviděl). Je dobré a chvíli (a já tam byl opravdu je méě ež 24 hodi) vidět svět odjiud ež z aší malé, těžce zkoušeé zemičky. Koec války se v ěmeckých médiích itezivě diskutuje. V týdeíku Juge Freiheit me zaujalo jasé astoleí ěmecké otáz- Istitut Václava Klause abízí kihu Václava Klause The Never-Edig Struggle for Free Society (2014), která shruje aglické projevy, eseje a čláky bývalého prezideta od roku 2012 do současosti. Prví kapitola se zabývá svobodou a demokracií. Druhá část aalyzuje Evropskou uii bez iluzí. Třetí kapitola zkoumá ekoomickou trasformaci. Čtvrtá kapitola diskutuje globálí oteplováí. Pátá kapitola abízí úvahy o současém světě. Uikátí kiha, která vychází v tištěé i elektroické verzi. 288 stra, 200 Kč. objedávky a: 2

3 ky. Německo bylo a je příliš velké a to, aby poklidě žilo v jakémsi tichém koutku Evropy a příliš malé a to, aby bylo světovou velmocí. Autor textu rezolutě odmítá současé odhistorizováváí, démoizováí a dogmatizaci historie. To se vztahuje i k akci, a kterou jsem do Berlía přijel. Berlíská AfD (Alterativa pro Německo), podobě jako před více ež měsícem frakfurtská a v úoru michovská AfD, me pozvala, abych promluvil o deší Evropě. Tam ikoli z mých úst zazělo, že k dešímu ešťastému uspořádáí Evropské uie výrazě přispělo právě Německo svým epřetržitým vyrováváím se z pocitu viy za rozpoutáí druhé světové války a svým strachem ze sebe sama. Nevím, jestli se jim úplě líbilo, když jsem k tomu dodal, že deší forma EU umožňuje Německu (právě jemu a ikomu jiému) dosáhout uskutečěí ěkterých z cílů, které měli už tekrát. Deší forma EU umožňuje Německu (právě jemu a ikomu jiému) dosáhout uskutečěí ěkterých z cílů, které měli už tekrát. Alterativa pro Německo je esmírě sympatické seskupeí, které má mě velmi blízké ázory a EU. Jsou to ale přece jeom Němci, kteří cítí a respektují státí doktríu své země, a proto řadu věcí říkají měkčím a opatrějším způsobem. Proto me zvou, aby to od ěkoho ahlas slyšeli daleko ostřeji. Já mám z těchto setkáí pocit, jaký si uchovávám z mítiků u ás doma v prvích letech po listopadu 1989 plé sály, bouřlivý potlesk, adšeé reakce, elá. Je to stále ještě trochu revolučí atmosféra všiml jsem si, že jsem byl v sále asi 400 lidí skoro jediý, kdo měl, a šlo o večerí akci, kravatu. AfD také pořád ještě eměla svůj hostivařský sjezd Občaského fóra a své v pražské Lucerě provedeé odděleí těch, kteří chtěli ormálí politickou strau a těch, kteří chtěli hutí. Ale adějé to je a já to budu podporovat. Evropa má společé dějiy. Rezidua miulého myšleí tam ale jsou. Nastala debata, co má Evropa společého. Jede z předích představitelů AfD, který byl se mou a pódiu, řekl, že Evropa má společé dějiy. Bouřlivě jsem za velkého potlesku protestoval. Říkal jsem, že žádé společé dějiy apř. s Fiskem, Portugalskem, Irskem ebo Kyprem emám. A to jsem se echtěl zaplést do diskuse, akolik máme společé dějiy třeba s Německem. Evropu a Evropskou uii sice rozlišují, ale stejě dostau od moderátora a závěr NABÍZÍME otázku: Kde kočí Evropa?. Řekl jsem trochu klausovsky že je to otázka špatá a avíc zcela irelevatí, zajímavé je pro ás je a jediě to, kde kočí Evropská uie. Úvahy geologů či geografů (či kohokoli jiého z vědy) o tom, kde kočí Evropa, jsou pro aše životy a pro deší vývoj v Evropě zcela ezajímavé. Dalo mi to však možost, abych uplatil svůj zámý ázor, že si přeji, aby byla EU co ejvětší. Čím bude větší, tím bude rozmělěější. Na závěr si emohu odpustit malé povzdechutí. Několik set metrů od hotelu, ve kterém jsem bydlel a od Uter de Lide, je ulice Rudi Dutschkeho (v bývalém východím Berlíě). Nedovedu si přestavit, že by teto ázev mohl přežít v Praze. Opravdu tam vědomě připomíají a oslavují takové levicové aarchisty a extremisty? Ještě že jsme ta postkomuistická země. 11. květa Istitut Václava Klause abízí sborík č.16/2015 Spor o měovou politiku v kotextu devizových itervecí, do ěhož přispěli Karel Brůa, Karel Dyba, Václav Klaus, Lukáš Kovada, Marti Mašát, Pavel Ryska, Ja Skopeček, Marti Slaý, Miroslav Ševčík, Václav Vlk st. a Eva Zamrazilová. V přílohách jsou úryvky záko o ČNB a vyhlášeí kurzového závazku ČNB. Předmluvu apsal Václav Klaus. 134 stra, 100 Kč. objedávky a: 3

4 OTÁZKA IVK Přiesou polské prezidetské volby změu v evropské politice? Václav Klaus Jsem rád, že v polských prezidetských volbách zvítězil kadidát autetické polské pravice. Jsem rád, že ve velké evropské zemi zvítězil v prezidetských volbách kritik deší formy evropské itegrace a Evropské uie. Jsem rád, že zvítězil blízký spolupracovík prezideta Lecha Kaczyńského a jsem rád, že touto volbou cesta tragicky zemřelého prezideta Kaczyńského alezla své pokračováí. Prezidetu Dudovi jsem poslal své blahopřáí. I o bude jistě usilovat o velmi přátelské česko-polské vztahy. Ladislav Jakl Istitut Václava Klause Polské prezidetské volby přiesly omiálě ového prezideta. V jistém smyslu ale spíše vrátily Polsku prezideta starého, zatímco toho opravdu ového, který v Belvederu úřadoval posledích pět let, se rozhodlo odmítout. Protože Adrzej Duda přes své mládí a politickou eokoukaost reprezetuje daleko více staré dobré Polsko, Polsko tradičí, Polsko hrdé a své kořey. Takové, které dlouhá léta reprezetovali bratři Kaczyští. Otázka zí ale jiak: co tyto volby přiesou evropské politice a zda s imi přichází ějaká celoevropská změa. V tomto smyslu bych byl s hodoceím zatím velice opatrý. Jistě, Polsko je výzamou evropskou silou a změa ve varšavském prezidetském úřadě emůže emít ějaké dopady a evropskou realitu. Podívejme se ale a jedotlivé aspekty ideového vybaveí, které přicházejí s Dudou. Ubere Polsko a rychlosti destrukce tradičího hodotového systému, ubere a levicově liberálím úprku pryč od svých kulturích kořeů? Zcela jistě ubere. Ne kvůli síle kompetecí ového prezideta, ale kvůli síle jeho madátu, kvůli síle probuzeé části veřejosti, která mu pomohla zvítězit. A polská reprezetace ebude moci tuto ovou skutečost igorovat ai při vyjedáváí o těchto věcech a uijí úrovi. Ubere Polsko a svém tredu být jistou lokálí velmocí, ubere a svých ambicích mít od Bruselu, Berlía a Washigtou volou ruku ad celou ebalkáskou částí postkomuistické Evropy včetě Běloruska, Ukrajiy, Pobaltí, Česka, Sloveska, Maďarska a Moldavska? Zcela jistě eubere. Deší Polsko je přesvědčeo, že a domiaci v tomto prostoru má morálí a historické právo a především aktuálí sílu. Jak se to projeví? Především hraí vlastí zájmovou kartou. Ubere Polsko a servilitě vůči Berlíu a Bruselu, vůči bezhlavému a zkázoosému tredu evropské uifikace? Ubere. Dudu zvolily síly, kterým Buzkové, Tuskové a Komorowští připadají více jako ageti cizích zájmových sil ež jako patrioti. A eje to. S Dudou jistě přijde eje silější akcet a hájeí vlastích zájmů a půdě uijích istitucí, ale i a obrau demokratických pricipů při uijích rozhodovacích procesech. Zde všichi, kteří se esmiřují s demokratickým deficitem uijích istitucí, získávají (staro)ového, silého a sebevědomého spojece. Ubere Polsko a své politice být americkou epotopitelou lodí v oblasti a a politice hájeí amerických zájmů v regiou výměou za americkou podporu v moha strategických oblastech? Neubere. Možá spíše aopak. Už proto, že jeda z důležitých polských zahraičě-politických doktrí staví a fikci, že věrost Americe se vrátí, až bude Polsko potřebovat oporu při rivalitě s Německem. Nevrátí, protože USA se akoec vždy i přes hlavu Polska se svými hlavími evropskými partery dohodou a své ejvěrější Poláky hodí přes palubu. Ubere Polsko a vyostřeě epřátelském a militatím postoji k Rusku? Neubere. Možá bude rezervovaější ve vztazích s mometálími vládci v Kyjevě, protože o těch si Polsko edělá iluze a emá zapotřebí se jimi echat příliš kompromitovat (v tom bude Polsko poučeější ež celá uijí reprezetace). To ale ic ezměí a částečě tradičí a částečě aktuálě taktické atiruské áladě polských elit. Tyto elity měly mohokrát pocit, že je v západoevropských metropolích eberou za sobě rové a považují je za jedy z těch Slovaů a Východě. A Poláci bláhově věří, že přestřeleé atiruské postoje pomohou ávštěvíkům kaváre v evropských metropolích rozlišit, že eí východí rovia jako východí rovia. Suma sumárum? Polsko se pohulo správým směrem. Ale demotovat v čele evropských euroskeptiků bruselské babyloské věže hed tak ebude. 4 Ja Sechter velvyslaec ČR v Polsku Volba prezideta Dudy emůže sama o sobě přiést změu v evropské politice. Přiese ale jistý korektiv role Polska, kterou áš severí soused sehrával v posledích letech v prohlubováí evropské itegrace. Adrzej Duda se eje v kampai otevřeě hlásil k Lechovi Kaczyńskému jako ke svému učiteli a člověku, který jej získal pro politiku. Tragédie polského vládího speciálu s prezidetem Kaczyńským do Katyě 10. duba 2010 pro ěho zameala přestup ze světa státí správy do politiky. Vzpomíám si a svoji ávštěvu u ěj počátkem červece 2010, těsě před stěhováím, když v prezidetských volbách prohrál bratr zesulého prezideta Jaroslaw Kaczyński. Navzdory smutku z koce jedé éry bylo vidět, že se chce sám ujmout ideálů a pricipů velkého a edokočeého díla, jak říkal, Lecha Kaczyńského. Duda postupě uspěl ve volbách do zastupitelstva ve druhém ejvětším městě Krakově, ve volbách do Sejmu získal v Krakově ejvíce preferečích hlasů a uspěl zřetelě i ve volbách do Evropského parlametu. V prezidetské kampai prolomil schematický pohled a Polsko, kde kozervativce dosud volila v posledí dekádě méě prosperující část Polska. Jako zdálivý outsider s motivací, úsilím a osobím asazeím oslovil mladé voliče. Vyhrál v moha středích a větších městech a zároveň i získal podporu odborové orgaizace Solidarita. Prezidet Duda, který byl v době překlápěí odmítuté evropské ústaví smlouvy do deší Lisaboské podoby poradcem prezideta pro legislativí a evropské záležitosti, dispouje odborými předpoklady pro zvládutí pravidel i zákulisí evropské politiky. Prezidet má možost vetovat záko, k jehož přehlasováí parlamet (a rozdíl od ČR) potřebuje tři pětiy poslaců. Navíc dispouje sám zákoodárou iiciativou. Tím, že se Duda postavil v kampai proti rychlému přijetí eura v Polsku a aopak zdůrazňoval utost podmíit vstup do eurozóy reálou kovergeci parametrů polské ekoomiky, za což dostal od voličů silý madát, budou mít zastáci teze o automatické výhodosti bytí v hlavím proudu evropské itegrace velmi složitou pozici. s

5 Jiří Weigl výkoý ředitel Istitutu Václava Klause Polské prezidetské volby bezprostředí změu v evropské politice přiést emohou, protože Polsko eí dostatečě silou a vlivou zemí, která by měla a evropskou politiku výzamější vliv. Navíc, pravomoci hlavy státu v oblasti zahraičí politiky ejsou v Polsku takové, aby pouze změa a tomto postu mohla rozhodout od zásadější změě jejího kurzu. Důležitější proto bude, jak dopadou polské podzimí parlametí volby. Vítězství Adrzeje Dudy je epochybě povzbuzeím pro všechy v Evropě, kdo stejě jako o kritizují současý směr evropské itegrace a epřejí si přijetí eura a může se stát jedím z kamíků, které později uvedou do pohybu silější laviu esouhlasu apříč EU. Teto esouhlas vziklý v době krize pozvola sílí a měí politickou scéu, ejviditelěji a evropském jihu. Je tam ale spíše živelý a evidí jasé příčiy deší krize v itegračím modelu a společé měě, ale orietuje se spíše obecě protikapitalisticky a levicově utopisticky. Ve Fracii, Německu, Britáii a Nizozemsku roste vliv stra, které vidí bezvýchodost dešího směřováí Evropské uie a eudržitelost politiky, jež likviduje kokureceschopost a otevírá Evropu ekotrolovatelé imigraci. Tyto síly však bohužel zatím ejsou schopy spolupracovat a evropské scéě a svou společou vahou vytvořit předpoklady pro změu. Evropský establishmet proto v dohledé budoucosti bude pravděpodobě schope i díky současé přízivé fázi ekoomického cyklu udržovat svoje pozice a pokračovat v hašeí požárů doutajících pod povrchem. Nedávé polské prezidetské volby jsou proto jeom malým a dosud evropsky málo výzamým posuem. Pilíři politického programu prezideta Dudy je obhajoba rodiých hodot, patriotismus a hrdost a příslušost ke svému árodu i bezpečost Polska (což Duda evidí pouze jako posilováí síly polské armády, ale jako utvářeí hospodářsky silého a stabilího Polska). Bude-li se ový polský prezidet a budoucích jedáích Evropské rady statečě opírat o svoji hodotovou výbavu, už tím bude působit a evropském úseku bruselskému multikulturalismu velké problémy. Další adějí je jistě i fakt, že si Adrzej Duda za jedo z velkých předvolebích témat zvolil odpor k přijetí jedoté evropské měy a vášivě obhajoval zachováí polského zlotého. Ukázalo se, že si Poláci většiově euro epřejí, což je v celkovém kotextu potíží eurozóy pro Brusel (a tam usazeého Doalda Tuska) zpráva špatá. Polsko eí malou evýzamou čleskou zemí EU, kterou mohou evropské velmoci je tak sado přehlížet a ebrat vážě. Polsko je státem, který svojí velikostí domiuje středoevropskému prostoru a dlouhodobě hledá a buduje svoji pozici lídra středo a východoevropských zemí. Vítězství polského kozervativce s racioálě skeptickým pohledem a současou podobu evropského itegračímu procesu proto považuji za další adějý sigál posilující myšlekový proud, jež v růzých evropských zemích volá po hluboké a zásadí změě obsahu i formy evropské itegrace. Ovšem to, že se vyoří ezámá odvážá ová politická tvář, je ohromující. Outsider, který vybojuje vítězství proti domácímu mediálímu maistreamu i avzdory gigatické pomoci Tuskových bruselských pomocých balíčků jeom proto, že se opře o álady, hodoty a vůli běžých občaů své země to je pro mě ta ejvětší aděje a možou změu (eje v evropské politice). Zcela určitě se eaplí očekáváí, vyjádřeé ěkterými ruskými médií, která volebí výsledek iterpretovala jako trest za jestřábí politiku současé vlády. Tváří v tvář bezpečostí a geopolitické krizi a východí hraici EU se Adrzej Duda profiloval jako přízivec maximálího posíleí vojeské přítomosti NATO ve středo-východí Evropě. Ve svých úvahách o zahraičí politice se opakovaě prezetuje jako pokračovatel kocepce Lecha Kaczyńského, který pozici Polska v Evropě chtěl budovat především a základě regioálích aliací, od Švédska až k Rumusku tedy aliaci států akutě vímajícího případé bezpečostí hrozby ze stray Ruska. Svoji vizi politiky v rámci EU shrul budoucí prezidet v hesle eplout v hlavím proudu, v ěmž zdůrazňoval potřebu sebevědomějšího a autoomího vystupováí Polska v ěkterých klíčových pro árodí zájmy otázkách. Vysloveě bylo v tomto kotextu zmíěo přijetí eura, které by mohlo astat pouze za přízivých ekoomických okolostí, ikoliv a základě politického rozhodutí. Druhým klíčovým tématem byl pak klimatický balíček EU a především otázka dekarboizace ekoomiky, která je pro Polsko více ež problematická. Je třeba také poukázat a skutečost, že s Adrzejem Dudou se v EU objevuje hlava státu, která ejeom otevřeě deklaruje svoji ábožeskou víru, ale také se aktivě hlásí ke křesťaským pricipům v politice. Na závěr je icméě dobré říct, že vzhledem k současé vyhroceé meziárodí situaci eí třeba očekávat v polské zahraičí politice žádou revoluci, spíše jié rozložeí důrazů. Svědčit mohou o tom i překvapivě eutrálí až pozitiví (vzhledem k pověsti, jaké se těší straa PiS, jejiž byl Duda kadidátem) sigály, které v posledích dech směrem k ové hlavě státu vysílají ěkteří klíčoví hráči v čele s Berlíem. Ivo Strejček čle správí rady Istitutu Václava Klause Nečekaé vítězství kadidáta polské pravice Adrzeje Dudy mi udělalo radost. Vyhrál politik kozervativí, hodotově ukotveý v polském katolicismu a člověk, který považuje podle svých slov Lecha Kaczyňského za svého učitele, v jehož politickém programu i práci chce pokračovat. V odhadech toho, zda výsledek polských prezidetských voleb přiese změu v evropské politice, jsem ovšem velmi opatrý. Přesto mi tamí výsledek abízí ěkolik adějí. Maciej Ruczaj politolog a publicista Evropská a celkově zahraičí politika byla spíše okrajovým tématem kampaě před prezidetskými volbami v Polsku a podle průzkumů ebyla ai příliš výzamým rozhodovacím kritériem pro voliče. Navíc prezidet je v polském ústavím pořádku pouze jedím z tvůrců zahraičí politiky a o jejím směřováí v ejbližších letech budou také rozhodovat podzimí parlametí volby. I proto je hodě předčasé vydávat defiitiví soudy o tom, co zameá vítězství Adrzeje Dudy pro evropskou politiku. 5 Ja Holzer Fakulta sociálích studií MU v Brě Nevím, mohou, emusejí. Což eí odpověď chytré horákyě, ýbrž prostá skepse ad progostickými limity, které jako sociálí vědec emíím igorovat. Ale otázku lze přeformulovat: co by polské prezidetské volby evropské politice přiést měly? A zde se jako odpověď abízí téma itezity voličského prožíváí árodího státu jako výsostě srozumitelého a smysluplého rámce pro politickou akci. Teto rozměr ostatě zdůrazňovala i emalá část polských itelektuálů; viz kostatos

6 váí krakovského historika a politologa Adrzeje Nowaka (mimochodem po určitou dobu zmiňovaého jako možý prezidetský kadidát stray Právo a Spravedlost, ežli se jím stal Adrzej Duda): V těchto volbách je v sázce otázka, zda jsou Poláci předmětem či objektem vládutí ve vlastí zemi. Tlumočit předchozí repliku, zda je lepší být předmětem, či aopak objektem vládutí ve vlastí zemi, eí složité: jedou z klíčových tezí Adrzeje Dudy byla kritika stávající polských vládích kruhů (jakkoli jejich symbolem byl a je spíše Doald Tusk ež Broislaw Komorowski) z toho, že dávají předost evropským zájmům před zájmy árodími, polskými. V prezidetských volbách tak šlo vlastě o další z testů, zda lze vyhrávat s programem huráevropaství. Z jejich výsledku pak můžeme vyvodit, že pod žádoucí evropskou politikou si většiová část polského elektorátu představuje obhajobu a árodí úrovi formulovaých zájmů. Zdrojů ejistoty, zda tyto zájmy byly předchozí politickou elitou dostatečě bráěy, je více. Zdůrazit chci dva (už kvůli jejich esporé akcetaci a východě Polska, které se stalo Dudovou základí voličskou základou): a jedé straě vývoj ve východím sousedství a oprávěá obava z ruské strategie; a a straě druhé eslaě emastou reakci bruselských elit a tuto výzvu. Nešťastá politika Západu vůči Ukrajiě Ivo Strejček rozhovor pro Parlametí listy Český exprezidet Václav Klaus před časem řekl, že krizi a Ukrajiě vyvolaly EU a Spojeé státy, které si přály esmyslý koflikt s Ruskem, a Rusko a Puti jsou v tom eviě. Co si o tom myslíte? Já si především myslím, že Ukrajia prožívá průběžou krizi už celá léta. To, co se stalo a Majdau a koci roku 2013 a a začátku 2014, bylo dalším vyhroceím hospodářských, sociálích i společeských problémů Ukrajiy z let a desetiletí předcházejících. Ukrajia přece ikdy ebyla zemí, ve které by se tamí politikové byť jeom pokusili o ějaké výzamější reformy. Naopak, aby si průměrý Ukrajiec byl schope vydělat a své živobytí, musí odejít do zahraičí a pracovat za jakoukoliv mzdu. Stačí se projít jakýmkoliv českým městem a poslouchat, jakým jazykem mluví dělíci ve výkopu ebo a lešeí. To, že Západ v situaci hospodářsky i politicky rozvráceé země a její vitří stav ebral ohledy a postavil Ukrajiu e před volbu, ale před hotovou věc s abídkou asociačí dohody, bylo rozhodutí v důsledcích strašé. Agažmá USA, což je dohledatelé ve veřejě přístupých zdrojích, bylo méě pro-ukrajiské a více proti-ruské. Reakce Ruska byla pochopitelá, ačkoliv se ám emusí líbit. Stále je třeba mít a paměti, co bylo příčiou a co důsledkem. Ao, v tomto slova smyslu zřejmě Rusko i prezidet Puti ebyli těmi, kdo jako prví koflikt uvitř Ukrajiy rozdmýchal. Neí chyba tlačit Ukrajiu do EU a NATO, když je tato země kulturě a jazykově, svou idetitou rozděleá? Neí to tak, že existují více méě dvě možosti? Tedy chci zachovat jedotou Ukrajiu, a proto bude eutrálím státem s vlivem Západu i Ruska, ebo se země bude muset rozdělit a západí a východí část... Ao, ezralý, a ačasováím i průběhem bezohledý, tlak a připoutáí Ukrajiy k EU i NATO považuji za pro Ukrajiu osudovou chybu i posledí kapku, která apomohla vyhřezout vážým vitřím problémům země a v důsledku vyprovokovala občaskou válku a Ukrajiě. Válku mezi prozápadě orietovaou západí částí Ukrajiy a východí Ukrajiou, která tíhe k Rusku přirozeě, a základě jazykových i historických vazeb. Cožpak idetické motivace, jež a evropském kotietu vedly k podobým válkám, Evropa epamatuje? Obyvatelé východích oblastí zřejmě a rozdíl od západích echtějí do EU, echtějí do NATO, echtějí se vzdát svých tradic. Svoji cestu k prosperitě si představují jiak, a tak se vzpírají, bráí se. Kyjev zjevě považují za město, odkud jim toho moho dobrého asi epřišlo. Jejich otcové a syové při výkou ejhrubších prací v Praze poížeě a se závistí sledují ruské turisty, jak utrácejí v drahých módích buticích. Přál si průměrý Ukrajiec válku, koflikt, prohloubeí bídy ebo lepší živobytí? Západ jedostraým zbytečým uspěchaým tlakem a Ukrajiu zbavil tuto zemi možosti v relativím klidu se pokusit vlastími silami řešit své těžké vitří problémy a pěstovat racioálí vztahy se Západem i s Ruskem. Neí to avíc tak, že čleství Ukrajiy v EU je pro i evýhodé viz zmiňovaá asociačí dohoda? Ale je evýhodé i pro ás: proč přijímat efugující rozpadlý stát se zičeou ekoomikou ovládaý mafiemi, oligarchy, vojeskými bojůvkami... EU sebe sama vmaévrovala do situace, ze které eví, kudy kam, a kterou eumí řešit. Míra vitřích problémů uie je ohromá. Hospodářských, sociálích i politických. EU eí v kodici, která by jí umožňovala zachraňovat Ukrajiu. Ao, bezpečostí estabilita a východí hraici EU může zastrašit remcaly, kteří poměry v EU kritizují. To by sad byla motivace, která zpočátku mohla Brusel zajímat. Ale co víc? Co tohle všecho přieslo dobrého či pozitivího ormálímu běžému obyvateli Ukrajiy? Vážě si myslíme, že večer uléhá s uspokojeím, že Ukrajia má koečě asociačí dohodu s EU? Nebo jde spát s hrůzou, zda ebude o ebo ěkdo z jeho rodiy odvede a východí frotu do Dobasu? A jakou má asi radost z dramatického poklesu hodoty ukrajiské měy? Ne, situace a Ukrajiě po desetiletí dobrá ebyla a po formálí asociaci s EU je sad ještě horší. Ruský prezidet Vladimir Puti také řekl v dubové debatě s občay: Po druhé světové válce jsme se pokoušeli četým východoevropským zemím vutit svůj model rozvoje a musíme si přizat, že jsme jedali ásilě. Nic dobrého v tom eí a yí se ám to vrací. Mimochodem, přibližě stejě se v současé době chovají Američaé, když se pokoušejí vutit svůj model vývoje fakticky celému světu. Také je čeká fiasko. Co si o tom myslíte? Je dobře, že tato slova z úst ruského prezideta zějí. Máme s jejich obsahem Předplaté a rok 2015 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz s 6

7 eblahé zkušeosti. I proto jsou v mohých z ás latetě zakódováy istikty edůvěry, opatrosti a obezřetosti vůči mohému, co přichází z Ruska. Je dobře, že si to Rusové uvědomují. Komuismus byl ideologický a svoji ideologii vucoval okolímu světu. To, co jsme tehdy obdivovali a Západu, bylo pravým opakem eideologičost. Víra a obhajoba svobody, kterou si každý aplňuje obsahem podle svých představ. Des je situace, zdá se mi, aprosto opačá. To Západ je přemrštěě ideologický, věřící v uiverzalitu svých hodot a cítící poviost áš hodotový řád vyvážet a vucovat jiým. Varových příkladů je z posledích let hed ěkolik: Irák, Libye i Ukrajia. A důsledky jsou již také patré. Svět se vucováí těchto hodot bráí, považuje je za cizorodé a odmítá je. Často se zbraí v ruce a eávistí vůči všemu západímu. Puti před časem také řekl, že ejagresivější politiku a světě mají Spojeé státy, protože vyvrátily ěkolik sobě epohodlých režimů a Blízkém východě, mají desetkrát větší armádu a výdaje a zbrojeí ež Rusko, mají vojeské základy ve více ež sto zemích světa... Co si myslíte o této tezi? Nevím, zda bych použil slovo ejagresivější, každopádě v předcházející odpovědi jsem svůj ázor objasil. Američaé se považují za vítěze studeé války a mylě se domívají, že jim to dává právo vucovat ostatím svoje pojetí demokracie, které považují za výjimečé a pro všechy pouze blahodáré. Chybí ám pokora respektovat odlišosti a zvyklosti lidí v jiých částech světa a chybí ám také odvaha přizat si, že zdaleka e všecho děláme dobře my sami. Nemůže se Rusko cítit ohrožeo, když se od koce studeé války NATO přibližuje k jeho hraicím a je obkličováo vojeskými základami USA a NATO? Myslím, že pocit ohrožeí je v postojích i chováí Ruska přítomý a eí a tom ic překvapujícího či divého. Pocit vějšího ohrožeí vedl a koci 19. a a začátku 20. století Německo k masivímu zbrojeí, což obráceě zvyšovalo pocity ohrožeí Fracouzů i Britů. Výsledkem akoec byla prví světová válka. Jak se chovaly USA v době, kdy zjistily, že Sovětský svaz dodává rakety s ukleárími hlavicemi a Kubu? Jak by se USA a NATO chovaly des, kdyby Rusové rozšiřovali svoji vojeskou přítomost budováím vojeských základe podél svých západích hraic? Obavy z vějšího ebezpečí a pocity ohrožeí eí možé v meziárodí diplomacii přehlížet a podceňovat. Důsledky mohou být katastrofálí. Jak se díváte a politiku USA a Blízkém východě? Nejsou jejím výsledkem jeom failed states, árůst radikálího islámu, milioy uprchlíků a statisíce mrtvých včetě vyvražďováí křesťaů? Lze ad tím jeom mávout rukou? I tato otázka souvisí s tím, co jsem řekl opakovaě před chvílí. Jistě, o režimu plukovíka Kaddáfího, o politickém uspořádáí v Egyptě ebo o situaci v Iráku a Sýrii jsme věděli či tušili své. A právě proto uměl Západ s těmito režimy jedat, bylo zřejmé, jaké jsou, jejich motivace i chováí byly předvídatelé a čitelé. Bohužel, Západ při exportu svého pojetí demokracie a vlastího hodotového rámce aktivisticky či přímo vojesky tyto režimy odstrail, aiž by se ějak trápil otázkou, kdo vziklá politická vakua vyplí. To, čemu des Západ v podobě Islámského státu čelí, je přímým produktem jeho politiky. Davy uprchlíků jedak láká do Evropy bohatý sociálí systém, jedak je z jejich zemí vyháí válka a koflikty, které tam obvykle Západ buďto zasel ebo pro jejich bujeí v tamích podmíkách vytvořil vhodé prostředí chaosu a bezvládí. A stejě si emohu odpustit ještě jedu pozámku jako možé poučeí z celého vývoje: čím servilěji se historicky ěkteří západoevropští politici chovali k osobě Kaddafího, tím úporěji jejich letadla posléze Tripolis bombardovala. I to je jistá výpověď o ás. Nebylo by dobře, aby se Rusko, Čía a další mocosti BRICS či ěkdo jiý postavil Spojeým státům, aby libovolě erozvracely státy, kde se jim zachce, a ezpůsobovaly milioy lidských tragédií po celém světě? Neí chybou, pokud existuje jede hegemo? Neí lepší klasická balace of power, tedy rovováha moci? Víme, že pokud ve státě eí rozděleí moci, směřuje k tyraii. Neí to podobé i v meziárodích vztazích, že když eí moc vyvažováa, je v pokušeí být také tyraskou? Já bych si spíše ež to, aby ěkdo stál proti ěkomu, přál, aby ěkdo spolupracoval s ěkým. Západ se, myslím, dopustil velké chyby tím, že od sebe a základě starých a sad prokazatelě překoaých stereotypů odtlačil Rusko. Namísto politiky přitahováí k rozmaité spolupráci zvolil Západ politiku izolace Ruska. Ale svět eí jeom Evropa a USA. Rusové, odmítuti Západem, budou hledat současé a budoucí spojece jide a této plaetě. Je to pro ás a Západě dobrá zpráva a dlouhodobě výhodý stav? Nemyslím si to. Pokud si přejeme, aby se Rusko podobalo Západu, elze toho dosáhout zvyšováím apětí, odháěím a provokacemi. Deší pro obě stray sváru smutý stav se bude apravovat dlouho a zdá se mi, že v průběhu této doby se budou vytvářet jiá rozhodující společesko-ekoomická civilizačí cetra, jejichž součástí Rusko může být, Západ, ezměí-li své uvažováí, však je stěží. Publikováo a serveru Parlametilisty.cz de 26. květa NABÍZÍME Istitut Václava Klause abízí sborík Záměrě plochá diskuse o ukrajiské krizi (2014). Těžiště publikace tvoří základí text Václava Klause a Jiřího Weigla Zabraňme zplošťováí debaty o Ukrajiě. V dalších částech ajde čteář politické kometáře IVK k ukrajiské krizi a další čláky Jiřího Weigla, Petra Hájka, Václava Vlka staršího a Tomáše Haase. Publikaci doprovází krátké shrutí. 70 stra, 50 Kč. objedávky a: 7

8 ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE Otto vo Bismarck 200 let od arozeí V úterý 14. duba 2015 uspořádal Istitut Václava Klause semiář Otto vo Bismarck 200 let od arozeí. Na paelu, který moderoval Václav Klaus, vystoupili výkoý ředitel Istitutu Václava Klause Jiří Weigl, prorektor Uiverzity Karlovy Marti Kovář, profesor Vysoké školy fiačí a správí Jaroslav Vostatek a Vít Hloušek z Fakulty sociálích studií Masarykovy uiverzity. Jiří Weigl přestavil Bismarcka jako velikáa evropské a světové politiky, jehož dílo ovlivňovalo a ovlivňuje aši přítomost daleko více, ež jsme ochoti si připustit. Hery Kissiger azval Bismarcka kozervativím revolucioářem, protože defiitivě zboural starý metterichovský systém meziárodích vztahů založeý a Vídeňském kogresu. Na společých hodotách založeou spolupráci velmocí ahradil Bismarck čistou reálpolitikou založeou a síle a umém vytvářeí moceské rovováhy. Železý kacléř učiil z poražeého Rakouska rychle svého klíčového spojece a umě se ho sažil smiřovat s Ruskem. Zovusjedoceí Německa po pádu komuismu zovu otevírá problémy, které řešil Otto vo Bismarck. Příliš silé Německo zovu domiuje Evropě, des však v míře daleko větší, ež tomu bylo kocem 19. století. Ve světle Bismarckova odkazu se ukazuje, že představa Evropy bez Ruska a USA jako superstátu spojujícího a svazujícího staré evropské velmoceské protivíky eí ai realistická, ai vyvážeá, ai udržitelá. Marti Kovář ačrtl kocepci a praxi ěmecké zahraičí politiky během Bismarckova kacléřství. Otto vo Bismarck ovlivil druhou poloviu 19. století a prví poloviu 20. století jako málokdo jiý. Jeho zahraičí politika byla střízlivá, až Německo po Bismarckovi začalo provádět moceskou světovou politiku, která připravila cestu k prví světové válce. Bismarck prosadil aliaci Německa, Rakouska a Ruska. Předvídal rusko-rakouský střet a Balkáě. Po sjedoceí bylo Německo územě saturovaé, zapojilo se do meziárodích smluv a udrželo pozici Velké Britáie. Evropa byla za Bismarcka bezpečá, evedly se velké války. Bismarck etoužil po koloiálí politice. Bismarck byl v Německu důležitější ež pruský král. Kdyby pokračovala Bismarckova reálpolitika po roce 1891, eastala by pravděpodobě apokalypsa prví světové války. Jaroslav Vostatek astolil otázku, zda byl Otto vo Bismarck otcem sociálího státu v Evropě. Příos Bismarcka k rozvoji sociálí politiky a přelomu 19. a 20. století byl zásadí. Ač byl spíše liberálem zejméa s ohledem a prosazováí moderího liberálího pezijího systému pro dělictvo, za jeho éry realpolitiky se v Německu dále rozviul kozervativí sociálí model. Doba pro moderí liberálí systém tehdy zřejmě ještě eazrála. Segmetovaé sociálí pojištěí považoval Bismarck za bastarda. Je iroií osudu, že dávky závislé a výdělku, popř. a zaplaceém pojistém, jsou des považováy za Bismarckův systém s tím, že jeho protipólem je liberálí Beveridgeův systém, který v podáí Beveridge a avazující britské praxe byl kombiová se sociálím či spíše státím pojištěím svého, estadardího druhu. Des používaé pojmy Bismarckův model a Beveridgeův model jsou až eúměrě zjedodušeými modely pro aalýzy moderích sociálích systémů. K výkladu sociálích systémů jsou daleko vhodější čtyři základí sociálí modely. Vít Hloušek rozebral vitří politiku pruského a později ěmeckého kacléře Otto vo Bismarcka. Bismarckův autokratický politický styl by se asi ehodil v deších demokratických dobách. Jeho popudlivá osobost, esášelivost jakéhokoliv odporu a opozice, eúcta k politickým protivíkům ale i souputíkům, istrumetálí jedáí s lidmi by Bismarcka v současé politice hadicapovaly. Využíval mix ústavího kostitučího vládutí, ale e v deším smyslu. Bismarck ebyl mediálím, ýbrž kabietím politikem. Uměl komuikovat s císařem a parlametem. Největším politickým úspěchem Bismarcka bylo sjedoceí Německa. Politicky byl kozervativec (ikoli liberál) a obhájce árodích zájmů Německa. Čelil výzvám doby, i demokratickým a socialistickým idejím. Nejdříve se opíral o pozemkovou šlechtu a zemědělce. Vitropoliticky vedl dva hlaví spory s katolickou církví a se sociálí demokracií. Socialistům chtěl brát vítr z plachet sociálím zákoodárstvím. Bismarck epočítal je s represí, sociálími zákoy chtěl dělíky itegrovat. V diskusi Jiří Šoler vyložil Bismarcka jako vůdčího představitele geopolitiky 19. století. Tomáš Urba se zeptal, při jaké příležitosti padl Bismarckův citát: kdo vláde Čechám, vláde Evropě. Václav Juek položil otázku, akolik lze ozačit za vrchol Bismarckovy kariéry Berlíský kogres. Pavla Nýče zajímaly detaily ěmeckého volebího systému platého do roku Podle Jiřího Weigla byl Bismarck praktický politik, který se řídil zdravým rozumem a citem, mistrovsky politiku uměl. Podle Martia Kováře ebyl Bismarck zosoběím morálky, ýbrž reálpolitiky. Berlíský kogres ebyl vrchol Bismarckovy kariéry, ale svědčí o mimořádé schoposti vyjedávat, kdy si Bismarck odcizil Rusko, ale eztratil ho. Vít Hloušek vylíčil kulturí boj mezi katolíky a protestaty. Volebí právo tehdy měli v Německu muži, ale bylo odstupňovaé podle majetku. Marek Loužek NABÍZÍME Istitut Václava Klause abízí sborík Sto let od počátku prví světové války (2014). Do sboríku přispěli Jiří Weigl, Ja Eichler, Ladislav Tajovský, Staislav Balík, Václav Vlk st., Robert Kvaček, Domiik Duka, Josef Tomeš a Rajko Doleček. V přílohách ajde čteář historické dokumety: rakousko-uherské ultimátum Srbsku z 23. červece 1914, provoláí Fratiška Josefa I. Mým árodům z 28. červece 1914 a Maifest českých spisovatelů z 17. květa Předmluvu ke sboríku apsal Václav Klaus. 160 stra, 100 Kč. objedávky a: 8