Jaroslav Hašek OSUDY DOBRÉHO

Transkript

1 Jaroslav Hašek OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVÌTOVÉ VÁLKY 4. díl POKRAÈOVÁNÍ SLAVNÉHO VÝPRASKU

2 Na pøípravì této knihy se podíleli: Zdroj: Klempera ( Doplnil a upravil: RoboV ( Finální úpravy a uveøejnìní: Atheneum (

3 POKRAÈOVÁNÍ SLAVNÉHO VÝPRASKU

4 Obsah Švejk v transportu ruských zajatcù... 6 Duchovní útìcha Švejk opìt u své marškumpanie Jak jsem ilustroval Švejka

5 5

6 *1. kapitola Švejk v transportu ruských zajatcù Když tedy Švejk, považovaný omylem v ruském plášti a ve furažce za ruského zajatce, uprchlého z vesnice pøed Felštýnem, psal své zoufalé výkøiky uhlem na stìny, nikdo si toho nevšímal, a když chtìl v Chyrówì na etapì všechno dopodrobna vysvìtlit nìjakému dùstojníkovi, který šel právì okolo, když jim rozdávali kousky tvrdého kukuøièného chleba, tu ho jeden z maïarských vojákù, hlídající transport zajatcù, uhodil kolbou do ramene s poznámkou: Baszom az élet, lezeš do øady, ruská svinì! Tohle všechno bylo v rámci, jak zacházeli Maïaøi s ruskými zajatci, jejichž øeèi nerozumìli. Švejk se tedy vrátil do øady a obrátil se k nejbližšímu zajatci: Von ten èlovìk koná svou povinnost, ale vydává sebe sám v nebezpeèí. Což kdyby náhodou mìl nabito a votevøenej fršlús? Tak by se mu mohlo lehce stát, že jak mlátí èlovìka do ramene a lauf má proti sobì, že by moh kvér spustit a celej náboj by mu vletìl do huby, a von by zemøel ve vykonávání své povinnosti. Na Šumavì v jednìch lomech kradli skaláci dynamitový zápalky, aby mìli zásobu na zimu na trhání paøezù. Hlídaè v lomech dostal rozkaz, když jdou skaláci z práce, každýho šacovat, a von to dìlal s takovou láskou, že chyt hned prvního skaláka a zaèal mu plácat tak náruživì po kapsách, až tomu skalákovi dynamitový zápalky v kapse vybouchly, a voba i s hlídaèem vyletìli do povìtøí, takže to vypadalo, jako by se ještì v poslední chvíli drželi kolem krku. Ruský zajatec, kterému to Švejk vyprávìl, díval se na nìho s plným porozumìním, že z celé øeèi nerozumí ani slova. Ne ponymat, já krymsky tatárin, Allah achper. Tatar sedl si, zkøíživ nohy, na zem, složiv ruce na hruï, zaèal se modlit: Allah achper - Allah achper - bezmila - arachman - arachim - málinkin 6

7 mustafír. Tak ty seš tedy Tatar, soustrastnì øekl Švejk, ty jsi se vydaøil. Pak mnì máš rozumìt a já tobì, když seš Tatar. Hm - znáš Jaroslava ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natøel prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy kluci tatarský, z Moravy svinským krokem. Patrnì vás ve vašich èítankách neuèejí, jako nás to uèívali. Znáš hostýnskou Panenku Marii? To se ví, že neznáš - ta byla taky pøi tom, však voni vás, kluky tatarský, tady v zajetí pokøtìjí. Švejk obrátil se na druhého zajatce: Ty seš taky Tatar? Oslovený porozumìl tomu slovu Tatar, zavrtìl hlavou: Tatárin net, èerkes, rodneja èerkes, golovy režu. Švejk mìl vùbec štìstí, že se octl ve spoleènosti rùzných pøíslušníkù východních národù. Byli tu v transportu Tataøi, Gruzíni, Osjetínci, Èerkesové, Mordvíni a Kalmykové. Tak mìl Švejk neštìstí, že se nemohl dohovoøiti s nikým, a s ostatními vlekli ho na Dobromil, odkud se mìla spravovati dráha pøes Pøemyšl na Nižankovice. 7

8 V Dobromilu, na etapì v kanceláøi, jednoho po druhém zapisovali, což šlo velice ztìžka, ponìvadž ze všech 300 zajatcù, které do Dobromilu pøihnali, nikdo nerozumìl ruštinì šikovatele, který tam sedìl za stolem a který se pøihlásil kdysi, že umí rusky, a jako tlumoèník vystupoval nyní ve východní Halièi. Dobøe pøed tøemi nedìlemi objednal si nìmecko-ruský slovník a konverzaci, ale dosud mu to nepøišlo, takže mluvil místo rusky lámanou slovenèinou, kterou si bídnì osvojil, když jako zástupce vídeòské firmy prodával na Slovensku obraz svatého Štìpána, kropenky a rùžence. Nad tìmito podivnými postavami, s kterými se vùbec nemohl smluvit, byl celý vyjeven. Vyšel tedy ven a zaøval do skupiny zajatcù: Wer kann deutsch sprechen! Ze skupiny vystoupil Švejk, který se hnal s radostnou tváøí k šikovatelovi, který mu øekl, aby šel hned za ním do kanceláøe. Šikovatel posadil se za lejstra, za haldu blanketù o jménu, pùvodu, pøíslušenství zajatcù, a nyní zaèal zábavný nìmecký rozhovor: Ty jseš žid, viï? zaèal na Švejka. Švejk zavrtìl hlavou. To nemusíš zapírat, pokraèoval s urèitostí šikovatel tlumoèník, každý z vás zajatcù, který umìl nìmecky, byl žid, a basta. Jak se jmenuješ? Švejch? Tak vidíš, co zapíráš, když máš takové židovské jméno? U nás se nemusíš bát pøiznat se k tomu. U nás v Rakousku se nedìlají pogromy na židy. Odkuï jsi? Aha, Prága, á, to znám, to znám, to je u Varšavy. Taky jsem tu mìl pøed týdnem dva židy z Prágy od Varšavy, a tvùj pluk, jaké má èíslo? 91? Šikovatel vzal schematismus, listoval se v nìm: Jednadevadesátý pluk je erivanský, Kavkaz, kádr má v Tiflisu, to koukáš, co, jak my tady všechno známe. Švejk opravdu koukal na tu celou historii a šikovatel pokraèoval s velkou vážností, podávaje Švejkovi napolo 8

9 dokouøenou svou cigaretu: To je jiný tabák než ta vaše machorka. - Já jsem zde, židáèku, nejvyšším pánem. Když já nìco øeknu, tak se všechno musí tøást a zalízat. U nás ve vojsku je jiná disciplína než u vás. Váš car je ksindl, ale náš car je otevøená hlava. Teï ti nìco ukážu, abys vìdìl, jaká je u nás disciplína. Otevøel dveøe do vedlejší místnosti a zavolal: Hans Lófler! Ozvalo se Hier! a dovnitø vstoupil volatý voják, Štajeráèek, s výrazem ubreèeného kreténa. To byla na etapì holka pro všecko. Hans Lófler, poruèil šikovatel, vezmi si tamhle mou dýmku, strè si ji do huby, jako když pes aportuje, a budeš po ètyøech bìhat kolem stolu tak dlouho, dokud neøeknu Halt! Pøitom musíš štìkat, ale tak, aby ti fajfka z huby nevypadla, nebo tì dám uvázat. Volatý Štajeráèek dal se do lezení po ètyøech a do štìkání. Šikovatel vítìzoslavnì podíval se na Švejka: Co, neøíkal jsem ti to, židáèku, jaká je u nás disciplína? A šikovatel s potìšením díval se na tu nìmou vojenskou tváø z nìjaké alpské salaše. Halt! øekl koneènì, nyní panáèkuj a aportuj dýmku. - Dobøe, a teï zajódluj. Místností ozval se øev: Holarijó, holarijó... Když bylo po pøedstavení, šikovatel vytáhl ze zásuvky 4 Sportky a velkomyslnì je daroval Hanzimu, a tu jal se Švejk lámanou nìmèinou vykládat šikovatelovi, že u jednoho regimentu mìl jeden dùstojník takového poslušného sluhu, že ten udìlal všechno, co si jeho pán pøál, a když se ho jednou optali, jestli by sežral lžící, kdyby mu jeho pán poruèil, i to, co vykadí, že øekl: Kdyby mnì to mùj pan lajtnant poruèil, sežral bych to dle rozkazu, ale nesmìl bych v tom najít vlas, to si strašnì ekluju, to by se mi udìlalo hned špatnì. Šikovatel se zasmál: Vy židi máte podaøené anekdoty, ale to bych se chtìl vsadit, že disciplína ve vašem vojsku není jako u nás. Abychom tedy pøišli k jádru vìci, já tì ustanovuji nad transportem! Do veèera sepíšeš mnì jména všech druhých zajatcù! Budeš pro nì fasovat mináž, rozdìlíš je po deseti mužích a ruèíš za to, že 9

10 nikdo neuteèe! Kdyby ti nìkdo utek, židáèku, tak tì zastøelíme! Já bych chtìl, pane šikovateli, si s váma promluvit, øekl Švejk. Jen nesmlouvej, odpovìdìl šikovatel. To já nemám rád, nebo tì pošlu do lágru. Náramnì brzo jsi se u nás v Rakousku nìjak aklimatizoval. - Chce si se mnou soukromì promluvit... Èím je èlovìk na vás zajatce hodnìjší, tím je to horší... Tedy se hned seber, tady máš papír a tužku a piš seznam...! Co chceš ještì? Ich melde gehorsamst, Herr Feldwebel... Hleï se ztratit! Vidíš, co mám práce! Oblièej šikovatelùv vzal na sebe výraz èlovìka úplnì pøepracovaného. Švejk zasalutoval a odešel k zajatcùm, pøièemž si pomyslil, že trpìlivost pro císaøe pána nese ovoce. Horší to ovšem bylo se sestavováním seznamu, než pochopili zajatci, že mají jmenovat své jméno. Švejk prožil mnoho v životì, ale pøece jen tahle tatarská, gruzínská a mordvinská jména mu nešla do hlavy. To mnì nikdo nebude vìøit, pomyslil si Švejk, že se nìkdy nìkdo moh tak jmenovat jako ti Tataøi kolem: Muhlahalej Abdrachmanov - Bejmurat Allahali - Džeredže Èerdedže - Davlatbalej Nurdagalejev a tak dále. To u nás máme pøeci lepší jména, jako ten faráø v Židohoušti, kterej se jmenoval Vobejda. Zas chodil dál vystrojenými øadami zajatcù, kteøí postupnì vykøikovali svá jména a pøíjmení: Džindralej Hanemalej - Babamulej Mirzahali a tak dále. Že si nepøekousneš jazyk, øíkal každému z nich s dobráckým úsmìvem Švejk. Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje nìkdo Bohuslav Štìpánek, Jaroslav Matoušek nebo Rùžena Svobodová. Když koneènì Švejk po hrozném utrpení sepsal všechny ty Babula Halleje, Chudži Mudži, umínil si, že to zkusí ještì jednou a vysvìtlí tlumoèníkovi šikovatelovi, že se stal obìtí omylu a jak už nìkolikrát po cestì, když ho hnali mezi zajatci, marnì se 10

11 dovolával spravedlnosti. Šikovatel tlumoèník, který již pøedtím nebyl úplnì støízlivý, mezitím pozbyl úplnì soudnosti. Mìl pøed sebou rozloženou inzertní èást nìjakých nìmeckých novin a zpíval inzeráty na notu Radeckého pochodu: Gramofon vymìním za dìtský koèárek! - Skelné støepy, bílé tabulové i zelené, kupuji! - Úètovati i bilancovati nauèí se každý, kdo prodìlá písemný kurs úèetnictví a tak dále. Na nìkterý inzerát nehodil se pochodový nápìv, šikovatel však to chtìl vší mocí pøemoct, proto mlátil si pìstí do taktu do stolu a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trèely po obou stranách tváøe, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé štìtce od arabské gumy. Jeho opuchlé oèi zpozorovaly sice Švejka, ale nenásledovala žádná reakce na tento objev, jenom to, že šikovatel pøestal tlouct pìstí a dupat nohama. Pøebubnovával si na židli na nápìv Ich weiß nicht, was soll s bedeuten... nový inzerát: Karolina Dreger, porodní babièka, doporuèuje se ct. dámám v každém pøípadì. Pøezpìvoval si to tišeji a tišeji a tichounce, až koneènì umlkl, nehybnì se zadíval na celou velkou plochu inzerátù a dal pøíležitost Švejkovi, aby se rozpovídal o svém neštìstí, ku kterémuž povídání Švejkovi dostaèovaly jen taktak vìty v lámané nìmèinì. Švejk zaèal tím, že mìl pøeci jen pravdu, jít na Felštýn podél potoka, ale že za to nemùže, když jeden neznámý ruský voják uteèe ze zajetí a jde se vykoupat do rybníka, kolem kterého on, Švejk, musel jít, ponìvadž to byla jeho povinnost, když šel nejkratší cestou na Felštýn jako kvartýrmachr. Rus jakmile ho uvidìl, utekl a nechal všechnu svou uniformu ve køoví. On, Švejk, že slýchával, jak tøebas na pozici používá se k výzvìdné službì uniformy padlých nepøátel, a proto že na zkoušku se pøevlékl do zanechané uniformy, aby se pøesvìdèil, jak by se mu v takovém pøípadì v cizí uniformì chodilo. 11

12 Vysvìtliv tento svùj omyl, tedy Švejk seznal, že mluvil úplnì zbyteènì, ponìvadž šikovatel již dávno spal, ještì než došel k tomu rybníku. Švejk dùvìrnì pøikroèil k nìmu a dotkl se jeho ramene, což úplnì staèilo, aby šikovatel spadl ze židle na zem, kde spal klidnì dál. Vodpustìjí, pane šikovatel, øekl Švejk, zasalutoval a vyšel z kanceláøe. Èasnì ráno zmìnilo vojenské stavební velitelství dispozice a usneslo se, že ona skupina zajatcù, ve které byl Švejk, bude dopravena pøímo do Pøemyšlu k obnovení trati Pøemyšl-Lubaczów. Zùstalo tedy vše pøi starém a Švejk pokraèoval ve své odyseji mezi ruskými zajatci. Maïarské hlídky hnaly to všechno bystrým tempem kupøedu. V jedné vesnici, kde byl oddych, srazili se na návsi s oddìlením trénu. Pøed skupinou vozù stál dùstojník a díval se na zajatce. Švejk vyskoèil z øady, postavil se pøed dùstojníka a zvolal: Herr Leutnant, ich melde gehorsamst. Víc ale neøekl, nebo hned tu 12

13 byli dva maïarští vojáci, kteøí ho pìstìmi do zad vrazili mezi zajatce. Dùstojník hodil za ním nedopalek cigarety, který jiný zajatec rychle zvedl a kouøil dál. Potom dùstojník vykládal vedle stojícímu kaprálovi, že v Rusku jsou nìmeètí kolonisté a ti že také musí bojovat. Potom už se po celé cestì do Pøemyšlu nevyskytla Švejkovi pøíležitost nìkomu si postìžovat, že je vlastnì kompanieordonanc 11. marškumpanie 91. regimentu. Až teprve v Pøemyšlu, když je naveèer zahnali do jedné rozbité pevnùstky ve vnitøním pásmu, kde byly uchovány stáje pro konì pevnostního dìlostøelectva. Byla tam navrstvena tak zavšivená sláma, že krátkými stébly vši pohybovaly, jako by to nebyly vši, ale mravenci, odtahující materiál ku stavbì svého hnízda. Také jim rozdali trochu èerné špíny z èisté cikorky a po kusu trupelovitého kukuøièného chleba. Potom je pøejímal major Wolf, vládnouti tou dobou nad všemi zajatci pracujícími na opravách v pevnosti Pøemyšlu a okolí. To byl dùkladný èlovìk. Mìl u sebe celý štáb tlumoèníkù, kteøí vybírali ze zajatcù specialisty ku stavbám podle jejich schopností a pøedbìžného vzdìlání. Major Wolf mìl utkvìlou pøedstavu, že ruští zajatci zapírají svou gramotnost, ponìvadž se stávalo, že na jeho pøetlumoèenou otázku: Umíš stavìt železnice? odpovídali všichni zajatci stereotypnì: O nièem nevím, o nièem takovém jsem neslýchal, žil èestnì a poctivì. Když tedy stáli již sešikováni pøed majorem Wolfem a celým jeho štábem, otázal se zprvu major Wolf nìmecky zajatcù, kdo z nich umí nìmecky. Švejk ráznì vykroèil, postavil se pøed majora, hodil mu èest a hlásil, že on umí nìmecky. Major Wolf, zøejmì potìšen, ihned se Švejka optal, zdali není 13

14 inžinýrem. Poslušnì hlásím, pane majore, odpovìdìl Švejk, že inžinýrem nejsem, ale ordonancí 11. marškumpanie 91. regimentu. Upadl jsem do našeho zajetí. To se stalo takhle, pane majore... Cože? zaøval major Wolf. Poslušnì hlásím, pane majore, že se to má takhle... Vy jste Èech, øval dál major Wolf. Vy jste se pøevlékl do ruské uniformy. Poslušnì hlásím, pane majore, že to všechno úplnì souhlasí. Já jsem opravdu rád, že pan major se hned vžil do mý situace. Možná, že už naši nìkde bojují, a já bych tady zbyteèné proflákal celou vojnu. Abych jim to, pane majore, ještì jednou po poøadì vysvìtlil. Dost, øekl major Wolf a zavolal na dva vojáky s rozkazem, aby ihned toho muže odvedli na hauptvachu, a sám ještì s jedním dùstojníkem ubíral se pomalu za Švejkem, pøièemž rozhazoval v rozhovoru s dùstojníkem rukama. V každé jeho vìtì bylo nìco o èeských psech a zároveò z jeho øeèi vycitoval druhý dùstojník velkou radost majorovu, že svým bystrozrakem objevil jednoho z tìch ptáèkù, o jejichž velezrádné èinnosti za hranicemi vydávány byly již po kolik mìsícù velitelùm vojenských èástí tajné rezerváty, že totiž je zjištìno: jak nìkteøí pøebìhlíci od èeských regimentù, zapomínajíce na svou pøísahu, vstupují do øad ruského vojska a slouží nepøíteli, prokazujíce mu zejména platné vyzvìdaèské služby. Rakouské ministerstvo vnitra tápalo ještì ve tmách, pokud se týkalo zjištìní nìjaké bojovné organizace z pøebìhlíkù na ruskou stranu. Neznalo ještì nic urèitého o revoluèních organizacích v cizinì a teprve v srpnu na linii Sokal Milijatin - Bubnovo obdrželi velitelé bataliónù dùvìrné rezerváty, že bývalý rakouský profesor Masaryk utekl za hranice, kde vede proti Rakousku propagandu. Nìjaký pitomeèek od divize doplnil rezervát ještì tímto 14

15 rozkazem: V pøípadì zachycení pøedvésti neprodlenì k štábu divize! Toto tedy pøipomínám panu presidentovi, aby vìdìl, jaké nástrahy a léèky byly na nìho kladeny mezi Sokalem - Milijatinem a Bubnovou. Major Wolf v té dobì ještì nemìl zdání o tom, co vlastnì všechno chystají Rakousku pøebìhlíci, kteøí pozdìji, setkávajíce se v Kyjevì a jinde, na otázku: Co tady dìláš? odpovídali vesele: Zradil jsem císaøe pána. Znal jenom z tìch rezervátù o tìch pøebìhlících špiónech, z nichž jeden, kterého odvádìjí na hauptvachu, tak lehce mu padl do pasti. Major Wolf byl trochu ješitný èlovìk, pøedstavoval si z vyšších míst pochvalu, vyznamenání za svou ostražitost, opatrnost a nadání. Nežli došli k hauptvaše, byl pøesvìdèen, že tu otázku: Kdo zná nìmecky? dal schválnì, ponìvadž se mu již hned, jak zajatce prohlížel, právì ten zdál podezøelým. Dùstojník jej provázející kýval hlavou a øekl, že bude tøeba oznámiti zatèení na velitelství posádky k dalšímu øízení a pøevedení obžalovaného k vyššímu vojenskému soudu, ponìvadž to rozhodnì nejde, jak øíká pan major, vyslechnout ho na hauptvaše a pak ho hned za hauptvachou povìsit. On bude povìšen, ale právní cestou podle vojenského soudního øádu, aby docíleno bylo spojitosti s podobnými jinými zlosyny podrobným výslechem pøed povìšením. Kdoví co se ještì z toho nevyklube. Major Wolf byl jat náhlou neústupností, vjela do nìho doposud skrytá zhovadilost, takže prohlásil, že toho pøebìhlíka špióna dá ihned po výslechu povìsit na své riziko. On si to ostatnì mùže dovolit, ponìvadž má vysoké známosti, a jemu že je to všechno úplnì jedno. Je to zde jako na frontì. Kdyby ho byli chytli a objevili hned za bojištìm, tak by ho byli vyslechli a také hned povìsili a nedìlali by s ním taky žádných cavykù. Ostatnì pøece snad zná 15

16 pan hejtman, že velitel ve váleèném území, jakýkoliv velitel od hejtmana nahoru, má právo všechny podezøelé lidi vìšet. Major Wolf si to ovšem trochu popletl, pokud se týká právomoci vojenských hodností na vìšení. Ve východní Halièi, èím blíže k frontì, tím více tato právomoc sestupovala na nižší a nižší šarže, až koneènì stávaly se pøípady, že tøebas kaprál vedoucí patrolu dal povìsit dvanáctiletého kluka, který mu byl podezøelý tím, že v opuštìné a vydrancované vesnici vaøil si v rozboøené chatì slupky od brambor. Také hádka mezi hejtmanem a majorem se stupòovala. Nemáte na to práva, køièel rozèilenì hejtman. Ten bude povìšen na základì soudního rozsudku vojenského soudu. Bude povìšen bez rozsudku, sípal major Wolf. Švejk, kterého vedli napøed a slyšel celý zajímavý rozhovor, neøekl nic jiného svým prùvodèím než: Pìšky jako za vozem. To jsme se vám jednou v hospodì Na Zavadilce v Libni hádali mezi sebou, jestli máme nìjakýho klobouèníka Vašáka, kerej vždycky dìlal pøi zábavì neplechu, vyhodit, hned jak se vobjeví ve dveøích, nebo ho vyhodit, až si dá pivo, zaplatí a dopije, nebo mu vyndat boty, až pøetanèí první kolo. Hostinskej, ten zas navrhoval, abysme ho vyhodili až v pùli zábavì, až bude mít nìjakou útratu, pak že musí zaplatit a hned že musí ven. A víte, co nám ten lump proved? Nepøišel. Co tomu øíkáte? Oba vojáci, kteøí byli odnìkud z Drol, odpovìdìli souèasnì: Nix böhmisch. Verstehen Sie deutsch? otázal se klidnì Švejk. Jawohl, odpovìdìli oba, naèež Švejk poznamenal: To je dobøe, aspoò se mezi svejma neztratíte. Bìhem tìchto pøátelských rozmluv došli všichni na hauptvachu, kde major Wolf pokraèoval dále s hejtmanem v debatì o Švejkovì osudu, zatímco Švejk sedìl skromnì vzadu na lavici. Major Wolf koneènì pøece jen pøiklonil se k hejtmanovì 16

17 názoru, že tento èlovìk musí viset až po delší proceduøe, které se øíká roztomile: právní cesta. Kdyby se byli Švejka optali, co on o tom soudí, byl by øekl: Mnì je to moc líto, pane majore, ponìvadž voni mají vyšší šarži než pan hejtman, ale pan hejtman má pravdu. Vona každá ukvapenost škodí. U jednoho okresního soudu v Praze se jednou zbláznil jeden soudce. Dlouho na nìm nebylo nic pozorovat, až to takhle u nìho propuklo pøi líèení pro urážku na cti. Nìjakej Znamenáèek øekl kaplanovi Hortíkovi, kerej pøi náboženství nafackoval jeho klukovi, když ho potkal na ulici:,vy vole, ty èerná potvoro, ty nábožnej blbeèku, ty èerný prase, ty farní kozle, ty przniteli uèení Kristova, ty pokrytèe a šarlatáne v kutnì! Ten bláznivej soudce byl moc nábožnej èlovìk. Mìl tøi sestry a ty všechny byly farskejma kuchaøkama a jejich všem dìtem byl za kmotra, tak ho to tak rozèílilo, že pozbyl najednou rozum a zaøval na obžalovanýho:,jménem Jeho Velièenstva císaøe a krále odsuzujete se k smrti provazem. Proti rozsudku není odvolání. - Pane Horáèek! zavolal potom na dozorce,,vezmou tady tohodle pána a povìsejí ho tam, vìdí, kde se klepají koberce, a potom sem pøijdou, dostanou na pivo! To se rozumí, že pan Znamenáèek i ten dozorce zùstali stát jako zkoprnìlí, ale on si na nì dup a rozkøikl se:,poslechnou, nebo ne! Ten dozorce se tak lek, že táh už pana Znamenáèka dolù, a nebejt obhájce, kerej se do toho vložil a zavolal záchrannou stanici, nevím, jak by to bylo dopadlo s panem Znamenáèkem. Ještì když pana soudce sázeli do vozu záchranné stanice, køièel:,nenajdou-li provaz, povìsejí ho na lajntuchu, potom to vyúètujem v pùlroèních výkazech... Švejk byl tedy pod eskortou dopraven na velitelství posádky, když byl podepsán protokol sestavený majorem Wolfem, že jako pøíslušník rakouské armády vìdomì, beze všeho nátlaku pøevlékl se do ruské uniformy a byl za frontou zadržen polním èetnictvem, 17

18 když Rusové ustoupili. To všechno byla svatá pravda a Švejk, jako poctivec, nemohl proti tomu protestovati. Když se pokusil pøí sepisování protokolu doplniti protokol nìjakým výrokem, který by snad mohl objasnit blíže situaci, byl zde hned pohotovì rozkaz pana majora: Držte hubu, na tohle se vás neptám! Vìc je úplnì jasná. Švejk potom vždy zasalutoval a prohlásil: Poslušnì hlásím, že držím hubu a že je vìc úplnì jasná. Potom, když ho pøivedli na velitelství posádky, odvedli ho do nìjaké díry, kde bylo døív skladištì rýže, zároveò penzionát pro myši. Byla zde ještì všude po podlaze roztroušena rýže a myši se nikterak Švejka nebály a vesele bìhaly kolem, pabìrkujíce zrnka. Švejk si musel dojít pro slamník, a když se ve tmì rozhlédl, shledal, že se do jeho slamníku stìhuje ihned celá rodina myší. Nebylo žádné pochyby, že si zde chtìjí udìlat nové hnízdo, ve troskách slávy zpuchøelého rakouského slamníku. Švejk poèal bouchat na zamèené dveøe, pøišel nìjaký kaprál, Polák, a Švejk ho žádal, aby byl pøeveden do jiné místnosti, ponìvadž by mohl zalehnout myši ve svém slamníku a udìlat škodu vojenskému eráru, ponìvadž co je ve vojenských magacínech, je všechno jeho majetkem. Polák èásteènì porozumìl, zahrozil Švejkovi pìstí pøed uzavøenými dveømi, a zmíniv se ještì nìco o dupì zasrane, vzdálil se, bruèe nìco rozèilenì o choleøe, jako by ho bùhvíjak Švejk neurazil. Noc strávil Švejk klidnì, ponìvadž myši neèinily si veliké nároky na Švejka a patrnì mìly svùj noèní program, který dodržovaly ve vedlejším skladišti vojenských pláš ù a èepic, které prokousávaly s velkou jistotou a s bezpeèím, ponìvadž až teprve za rok vzpomnìla si intendantura a zavedla do vojenských skladiš erární koèky, bez nároku na penzi, které byly vedeny v intendanturách pod rubrikou K. u. k. Militärmagazinkatze. Tato koèièí hodnost byla vlastnì jen obnovením této staré instituce, 18

19 která byla zrušena po válce v šestašedesátém roce. Døíve, ještì za Marie Terezie, v dobách váleèných zavádìny byly též koèky do vojenských skladiš, když páni z intendantstva svádìli všecky své šmejdy s mundúry na neš astné myši. C. k. koèky v mnohých pøípadech nekonaly však svou povinnost, a tak stalo se, že jednou za císaøe Leopolda ve vojenském skladišti na Pohoøelci, na základì výnosu vojenského soudu, bylo obìšeno šest koèek pøidìlených k vojenskému skladišti. Já vím, že se tenkrát pìknì usmívali pod vousy všichni ti, co mìli s tím vojenským skladištìm... S ranní kávou strèili k Švejkovi do díry nìjakého èlovìka v ruské furažce a v ruském vojenském plášti. Muž ten mluvil èesky, s polským pøízvukem. Byl to jeden z tìch nièemù sloužících v kontrašpionáži pøi armádním sboru, jehož velitelství nalézalo se v Pøemyšlu. Byl to èlen vojenské tajné policie a nedal si ani pøíliš záležet na nìjakém rafinovaném pøechodu k vyzvídání na Švejkovi. Zaèal zcela jednoduše: To jsem se dostal do pìkného svinstva svou neopatrností. Já jsem sloužil u 28. regimentu a hned jsem vstoupil k Rusùm do služby, a pak se dám tak hloupì chytit. Pøihlásím se Rusùm, že pùjdu na forpatrolu... Sloužil jsem u 6. kyjevské divize. U kterého ruského regimentu jsi ty sloužil, kamaráde? Tak se mi zdá, že jsme se nìkde v Rusku museli vidìt. Já jsem v Kyjevì znal mnoho dechù, kteøí šli s námi na front, když jsme pøešli do ruského vojska, nemùžu si teï ale vzpomenout na jejich jména a odkuï byli, snad ty si vzpomeneš na nìkoho, s kým si se tam tak stýkal, rád bych vìdìl, kdo tam je od našeho 28. regimentu? Místo odpovìdi sáhl mu Švejk starostlivì na èelo, pak mu prozkoumal tepnu a nakonec ho odvedl k malému okénku * 19

20 a požádal ho, aby vyplázl jazyk. Celé té proceduøe se nièema nijak nebránil, domnívaje se, že se snad jedná o urèitá spiklenecká znamení. Potom Švejk poèal bušit na dveøe, a když se ho hlídka pøišla zeptat, proè dìlá rámus, žádal èesky i nìmecky, aby ihned zavolali doktora, ponìvadž toho muže, kterého mu sem dali, chytá se fantaz. Nebylo to však nic platné, pro toho muže si hned nikdo nepøišel. Zùstal tam zcela klidnì a blábolil dále cosi o Kyjevu a že Švejka tam rozhodnì vidìl, jak mašíroval mezi ruskými vojáky. Voni se museli rozhodnì napít bahnitý vody, øekl Švejk, jako ten mladej Tyneckej od nás, èlovìk jinak rozumnej, ale jednou se pustil na cesty a dostal se až do Itálie. Taky vo nièem jiným nemluvil než vo tej Itálii, že jsou tam samý bahnitý vody a nic jinýho památnýho. A taky dostal z tý bahnitý vody zimnici. Chytalo ho to ètyøikrát do roka. Na Všechny svatý, na sv. Josefa, na Petra a Pavla a na Nanebevstoupení Panny Marie. Když ho to chytlo, tak všechny lidi, úplnì cizí a neznámý, poznával zrovna jako voni. Tøebas v elektrice oslovil kdekoho, že ho zná, že se vidìli na nádraží ve Vídni. Všechny lidi, který potkával na ulici, vidìl buï na nádraží v Milánì, nebo s nimi sedìl ve Štýrském Hradci v radnièním sklepì pøi vínì. Když v tej dobì, kdy pøišla na nìho ta bahenní horeèka, sedìl v hospodì, tu všechny hosty poznával, všechny vidìl na tom parníku, kterým jel do Benátek. Proti tomu nebyl však žádnej jinej lék, než jako to udìlal ten novej ošetøovatel v Kateøinkách. Dostal na starost jednoho nemocnýho na hlavu, kterej celej boží den nic jinýho nedìlal, než že sedìl v koutì a poèítal:,jedna, dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest, a zas od zaèátku:,jedna, dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest. Byl to nìjakej profesor. Ten ošetøovatel moh zlostí vyskoèit z kùže, když vidìl, že ten blázen se pøes šestku nemùže dál dostat. Zaèal to napøed s ním po dobrým, aby øekl: sedem, vosum, devìt, deset. Ale kdepak! Ten profesorskej na to nedbal ani za mák. Sedí si v kouteèku a poèítá: leden, dva, tøi, 20

21 ètyøi, pìt, šest, a zas:,jeden, dva, tøi, ètyøi, pìt, šest! Tak se dožral, skoèil na svýho ošetøovance a dal mu, když øekl šest, pohlavek.,tady je sedem, povídá,,a tady je vosum, devìt, deset Co èíslice, to pohlavek. Ten se chyt za hlavu a optal se, kde se nalézá. Když mu øek, že v blázinci, upamatoval se již na všechno, že se dostal do blázince kvùli nìjaký kometì, když vypoèítával, že se objeví napøesrok 18. èervence v šest hodin ráno, a voni mu dokázali, že ta jeho kometa shoøela už pøed nìkolika milióny let. Toho ošetøovatele jsem znal. Když se profesor úplnì vzpamatoval a byl propuštìn, vzal si ho k sobì za sluhu. Von nemìl nic jinýho na práci než každý ráno vysázet panu profesorovi ètyry pohlavky, což on vykonával svìdomitì a pøesnì. Já znám vaše všechny známé z Kyjeva, neúnavnì pokraèoval zøízenec protišpionáže, nebyl tam s vámi takový tlustý a jeden takový hubený? Teï nevím, jak se jmenovali a od kterého byli regimentu... Z toho si nic nedìlejte, tìšil ho Švejk, to se mùže každýmu stát, že si nezapamatuje všechny tlustý a hubený lidi, jak se jmenujou. Hubený lidi je ovšem tìžší si zapamatovat, ponìvadž je jích vìtšina na svìtì. Voni tedy tvoøejí vìtšinu, jak se øíká. Kamaráde, ozval se naøíkavì c. k. padouch, ty mnì nevìøíš. Vždy nás èeká stejný osud. Vod toho jsme vojáci, øekl Švejk nedbale, kvùli tomu nás matky porodily, aby nás rozsekali na hadry, až nás oblíknou do mundúru. A my to rádi dìláme, ponìvadž víme, že naše kosti nebudou zadarmo práchnivìt. My padneme za císaøe pána a jeho rodinu, za kterou jsme vybojovali Hercegovinu. Z našich kostí se bude vyrábìt špódium pro cukrovary, vo tom už nám pøed lety vykládal pan lajtnant Zimmer.,Vy svinská bando, povídá,,vy nevzdìlaní kanci, vy zbyteèný, indolentní vopice, vy tìma haksnama pletete, jako by nemìly žádnou cenu. Kdybyste padli jednou ve vojnì, tak z každého vašeho hnátu udìlají pùl kilogramu špódia, 21

22 z muže pøes dva kilogramy, hnáty i pazoury dohromady, a budou skrz vás filtrovat v cukrovarech cukr, vy idioti. Vy ani nevíte, jak ještì po smrti budete užiteèný svým potomkùm. Vaši kluci budou pít kafe voslazený cukrem, kerej šel skrz vaše hnáty, hòupové. Já jsem se zamyslel, a von na mne, vo èem pøemejšlím.,poslušnì hlásím, povídám,,tak si myslím, že špódium z pánù oficírù musí bejt vo hodnì dražší než ze sprostejch vojákù. Dostal jsem za to tøi dny ajnclíèka. 22

23 Švejkùv spoleèník zatloukl na dveøe a vyjednával cosi se stráží, která volala do kanceláøe. Za chvíli pøišel nìjaký štábní šikovatel pro Švejkova spoleèníka a Švejk byl opìt sám. Pøi odchodu øekla stvùra hlasitì k štábnímu šikovateli, ukazujíc na Švejka: Je to mùj starý kamarád z Kyjeva. Celých 24 hodin zùstal Švejk o samotì kromì tìch chvil, kdy mu pøinesli jíst. V noci dospìl k tomu pøesvìdèení, že ruský vojenský pláš je teplejší a vìtší než rakouský, a že oèichává-li myš v noci ucho spícího èlovìka, že to není nic nepøíjemného. Švejkovi to pøipadalo jako nìžný šepot, ze kterého ho ještì za šera probudili, když pøišli pro nìho. Švejk nedovede si dnes pøedstavit, jaká vlastnì soudní formace to byla, pøed kterou ho to smutné ráno vlekli. Že to je vojenský soud, o tom nebylo žádné pochybnosti. Zasedal dokonce nìjaký generál, pak plukovník, major, nadporuèík, šikovatel a nìjaký pìšák, který vlastnì nic jiného nedìlal, než druhým zapaloval cigarety. Švejka se také na mnoho netázali. Ten major mezi nimi jevil o nìco vìtší zájem a mluvil èesky. Vy jste zradil císaøe pána, vybafl na Švejka. Ježíšmarjá, kdy? vykøikl Švejk, já že jsem zradil císaøe pána, našeho nejjasnìjšího mocnáøe, pro kterého jsem už tolik trpìl? Nechte hloupostí, øekl major. Poslušnì hlásím, pane majore, že zradit císaøe pána není žádná hloupost. My lid vojenský pøísahali jsme císaøi pánu vìrnost, a pøísahu, jak zpívali v divadle, co vìrný muž jsem splnil. Zde to je, øekl major, zde jsou dùkazy vaší viny a pravdy. Ukázal na objemný svazek papírù. Muž, kterého posadili k Švejkovi, dodal hlavní materiál. Vy se tedy ještì nechcete pøiznat? otázal se major. Vy jste pøece již potvrdil sám, že jste se dobrovolnì pøevlékl do ruské 23

24 uniformy jako pøíslušník rakouské armády. Ptám se vás ještì naposled: Byl jste k tomu nìkým nucen? Udìlal jsem to bez pøinucení. Dobrovolnì Dobrovolnì. Bez nátlaku? Bez nátlaku. Víte, že jste ztracen? Vím, vod 91. regimentu mne už jistì hledají, ale jestli dovolíte, pane majore, malou poznámku vo tom, jak se lidi dobrovolnì pøevlíkají do cizích šatù. Roku 1908, nìkdy v èervenci, koupal se knihaø Božetìch z Pøíèný ulice v Praze na Zbraslavi ve starým rameni Berounky. Šaty si dal do vrbièek a náramnì si liboval, když pozdìji vlez k nìmu do vody ještì jeden pán. Slovo dalo slovo, škádlili se, støíkali po sobì, potápìli se až do veèera. Potom ten cizí pán vylez z vody napøed, že musí k veèeøi. Pan Božetìch ještì chvíli zùstal sedìt ve vodì a pak si šel pro šaty do vrbièek a našel tam místo svých rozbitý vandrácký šaty a lístek:,dlouho jsem se 24

25 rozmejšlel: mám - nemám, když jsme se spolu tak krásnì bavili ve vodì, tak jsem utrh kopretinu a poslední otrhaný lístek bylo: mám! Proto jsem si s nimi hadry vymìnil. Nemusejí se bát vlézt do nich. Vodvšivený jsou pøed tejdnem u okresu v Dobøíši. Podruhý si dají lepší pozor na toho, s kým se koupají. Ve vodì vypadá každej nahej èlovìk jako poslanec, a je to tøeba vrah. Voni taky nevìdí, s kým se koupali. Za vykoupání to stálo. Teï je voda naveèír nejlepší. Vlezou si tam ještì jednou, aby se vzpamatovali. - Panu Božetìchovi nic jiného nezbývalo než èekat, až se zešeøí, a pak se oblékl do tìch vandráckých hadrù a namíøil si to ku Praze. Vyhýbal se okresní silnici a šel pøes luka po pìšinkách a setkal se s èetnickou patrolou z Chuchle, která vandráka zatkla a odvedla druhého dne ráno na Zbraslav k okresnímu soudu, nebo to by moh øíct každý, že je Josef Božetìch, knihaø z Pøíèný ulice v Praze, èíslo 16. Zapisovatel, který více èesky nerozumìl, pochopil, že obžalovaný udává adresu svého spoluviníka, a proto se ještì jednou otázal: Ist das gemu, Prag, No 16, Josef Bozetech? Jestli tam ještì bydlí, to nevím, odpovìdìl Švejk, ale tenkrát tam v roce 1908 bydlel. Náramnì hezky svazoval knihy, ale dlouho, ponìvadž je napøed musel pøeèíst a podle obsahu je vázal. Když dal na knihu èernou oøízku, to už to nikdo ani nemusel èíst. To hned vìdìl, že to moc špatnì v tom románì dopadlo. Pøejete si snad ještì nìco bližšího? Abych nezapomnìl, sedával dennì u Flekù a vyprávìl obsah všech knih, které právì si dali k nìmu vázat. Major pøistoupil k zapisovateli a šeptal si s ním, ten potom ve spisech pøeškrtával adresu nového domnìlého spiklence Božetìcha. Potom pokraèoval tento podivný soud na zpùsob náhlého soudu, který aranžoval pøedsedající generál Fink von Finkenstein. Jako má nìkdo koníèka sbírat krabièky od sirek, tak zase koníèkem tohoto pána bylo organizovat náhlé soudy, aèkoliv ve vìtšinì pøípadù bylo to proti vojenskému soudnímu øádu. 25

26 Tento generál øíkával, že žádných auditorù nepotøebuje, že to sezve dohromady a za tøi hodiny že každý chlap musí viset. Dokud byl na frontì, tak u nìho o náhlý soud nikdy nebyla nouze. Jako nìkdo pravidelnì musí si dennì zahrát partii šachu, kuleèníku nebo mariáš, tak tento znamenitý generál sestavoval dennì náhlé polní soudy, pøedsedal jim a hlásil s velkou vážností a radostí mat obžalovanému. Kdyby èlovìk chtìl být sentimentálním, tak by napsal, že tento èlovìk mìl na svìdomí hodnì tuctù lidí, zejména tam na východì, kde zápasil, jak øíkal, s velkoruskou agitací mezi halièskými Ukrajinci. Z jeho stanoviska nemùžeme však mluvit, že by mìl nìkoho na svìdomí. To u nìho neexistovalo. Když dal povìsit uèitele, uèitelku, popa nebo celou rodinu na základì rozsudku svého náhlého soudu, vracel se klidnì do své ubikace, jako když se spokojenì vrací z hospody domù vášnivý hráè mariáše a pøemýšlí o tom, jak mu dali flek, jak on dal re, oni supre, on tuti, oni boty, a jak on to vyhrál a mìl sto a sedmu. Považoval vìšení za nìco prostého a pøirozeného, za jakýsi denní chléb a pøi rozsudcích dosti èasto zapomínal na císaøe pána a už ani neøíkal: Jménem Jeho Velièenstva odsuzujete se k smrti provazem, ale pronášel: Odsuzuji vás. Nìkdy nalézal ve vìšení i komickou stránku, o èemž také jednou psal své manželce do Vídnì:...nebo napøíklad, má drahá, nedovedeš si pøedstavit, jak jsem se pøedešle nasmál, když pøed nìkolika dny odsoudil jsem jednoho uèitele pro vyzvìdaèství. Mám vycvièeného èlovìka, který to vìší, má již vìtší praxi, je to jeden šikovatel, a ten to dìlá ze sportu. Byl jsem ve svém stanu, když po rozsudku pøišel ten šikovatel ke mnì a ptá se mne, kde má toho uèitele povìsit. Øekl jsem mu, že na nejbližším stromì, a nyní si považ tu komiènost situace. Byli jsme uprostøed stepi, kde do nedozírna nic jiného jsme nevidìli než trávu a na míle cesty ani 26

27 stromeèku. Rozkaz je rozkaz, proto šikovatel vzal uèitele s sebou s eskortou a jeli hledat strom. Vrátili se až veèer, opìt s uèitelem. Šikovatel pøišel ke mnì a ptá se mne opìt:,na èem mám povìsit toho chlapa? Vynadal jsem mu, že pøece mùj rozkaz byl: na nejbližším stromì. Øekl, že se tedy ráno o to pokusí, a ráno pøišel celý bledý, že uèitel do rána zmizel. Pøipadalo mnì to tak smìšné, že jsem všem odpustil, kteøí ho hlídali, a ještì jsem udìlal vtip, že se ten uèitel patrnì sám šel poohlédnout po nìjakém stromì. Tak vidíš, má drahá, že se zde nijak nenudíme, a øekni malému Viloušovi, že ho tatínek líbá a že mu brzo pošle živého Rusa, na kterém bude Viloušek jezditi jako na koníèkovi. Ještì ti, má drahá, si vzpomínám na jeden smìšný pøípad. Vìšeli jsem onehdy jednoho žida pro vyzvìdaèství. Chlap se nám pøipletl do cesty, aèkoliv tam nemìl co dìlat, a vymlouval se, že prodává cigarety. Tedy visel, ale jen nìkolik vteøin, provaz se s ním pøetrhl a on spadl dolù, hned se vzpamatoval a køièel na mne:,pane generále, já jdu domù, už jste mì povìsili, a podle zákona nemohu být za jednu vìc dvakrát povìšen. Dal jsem se do smíchu a žida jsme pustili. U nás je, má drahá, veselo... Když se generál Fink stal velitelem posádky pevnosti Pøemyšlu, nemìl již tolik pøíležitosti poøádat podobné cirkusy, proto s velkou radostí chopil se Švejkova pøípadu. Švejk tedy stál pøed tím tygrem, který sedì v popøedí za dlouhým stolem, kouøil cigaretu za cigaretou, dával si pøekládat výpovìdi Švejkovy, pøièemž souhlasnì kýval hlavou. Major podal návrh, aby telegraficky byl uèinìn dotaz na brigádu kvùli zjištìní, kde se nyní nalézá 11. pochodová setnina 91. pluku, ku které obžalovaný patøí dle jeho údajù. Generál proti tomu vystoupil a prohlásil, že se tím zdržuje náhlost soudu a pravý význam tohoto zaøízení. Je zde pøece úplné doznání obžalovaného, že se oblékl do ruské uniformy, potom jedno dùležité svìdectví, kde se pøiznal obžalovaný, že byl 27

28 v Kyjevì. Navrhuje tudíž, aby se odebrali k poradì, aby pronesen mohl býti rozsudek a ihned vykonán. Major trval však na svém, že je tøeba zjistit totožnost obžalovaného, ponìvadž celá záležitost jest neobyèejnì politicky dùležitou. Zjištìním jeho totožnosti mùže se pøijít na další styky obvinìného s jeho bývalými kamarády z oddílu, ku kterému patøil. Major byl romantický snílek. Mluvil ještì o tom, že vlastnì se hledají jakési nitky, že nestaèí èlovìka odsoudit. Odsouzení že je jediné výslednicí urèitého vyšetøování, které zahrnuje v sobì nitky, kteréžto nitky... Nemohl se z tìch nitek dostat, ale všichni mu rozumìli, souhlasnì kývali hlavou, dokonce i pan generál, kterému se ty nitky tak zalíbily, že si pøedstavoval, jak na majorových nitkách visí nové náhlé soudy. Proto také již více neprotestoval, aby u brigády bylo zjištìno, zdali Švejk skuteènì pøísluší k 91. pluku a kdy asi pøešel k Rusùm, v dobì kterých operací 11. marškumpanie. Švejk po tu celou dobu debaty byl støežen na chodbì dvìma bajonety, potom byl opìt pøiveden pøed soud a ještì jednou otázán, ke kterému pluku vlastnì patøí. Potom ho pøestìhovali do garnizónního vìzení. Když se generál Fink vrátil po nezdaøeném náhlém soudu domù, lehl si na pohovku a pøemítal, jak by vlastnì urychlil celé jednání. Byl pevnì pøesvìdèen, že odpovìï zde bude brzo, ale že už to pøece nebude ta rychlost, kterou jeho soudy vynikaly, ponìvadž ještì potom pøijde duchovní útìcha odsouzence, èímž se rozsudek zbyteènì zdrží o dvì hodiny. * * 28

29 Je to jedno, pomyslil si generál Fink, mùžeme mu poskytnout duchovní útìchu napøed, pøed rozsudkem, ještì než pøijdou zprávy z brigády. Viset bude stejnì. Generál Fink dal zavolat k sobì polního kuráta Martince. Byl to jeden neš astný katecheta a kaplan, odnìkud z Moravy, který mìl takového neøáda faráøe nad sebou, že se radìji dal na vojnu. Byl to doopravdy nábožensky založený muž, který s lítostí v srdci vzpomínal na svého faráøe, který pomalu, ale jistì propadá zkáze. Vzpomínal, jak jeho faráø chlastal slivovici jako duha a jak mu jednou v noci mermomocí strkal do postele nìjakou potulnou Cikánku, kterou našel za vesnicí, když se potácel z vinopalny. Polní kurát Martinec pøedstavoval si, že jsa ve službách duchovní útìchy ranìným a umírajícím na bojišti, vykoupí i høíchy svého zpustlého faráøe, který vraceje se v noci domù, nesèíslnìkráte ho vzbudil a vypravoval mu: Jeníèku, Jeníèku! Macatá dìvka, to je mùj celý život. Jeho nadìje se nesplnily. Házeli ho po garnizónách, kde vùbec 29

30 nemìl nic jiného na práci než v garnizónním chrámu jednou za ètrnáct dní pøed mší kázat vojákùm z posádky a odolávat pokušení, které vycházelo z dùstojnického kasina, kde vedly se takové øeèi, že v porovnání s nimi byly macaté dìvky jeho faráøe nevinnou modlitbièkou k andìlu strážci. Obyèejnì teï býval volán ke generálu Finkovi v dobì velikých operací na bojišti, kdy se mìlo slavit nìjaké vítìzství rakouské armády, tu se stejnou zálibou jako náhlé soudy aranžoval generál Fink slavné polní mše. Potvora Fink byl takový rakouský vlastenec, že se nemodlil za vítìzství øíšskonìmeckých zbraní nebo tureckých. Když øíšští Nìmci nìkde vyhráli nad Francouzi nebo Anglièany, opomenul to úplným mlèením od oltáøe. Nepatrná vítìzná rakouská šarvátka výzvìdné rakouské hlídky s ruskou pøední stráží, kterou nafoukl štáb na ohromnou mýdlovou bublinu porážky celého armádního sboru, dala podnìt generálu Finkovi k slavnostním bohoslužbám, takže neš astný polní kurát Martinec mìl dojem, že generál Fink je souèasnì též nejvyšší hlavou katolické církve v Pøemyšlu. Generál Fink také rozhodoval o tom, jaký poøad bude mít pøi takové pøíležitosti mše, a nejradìji by si byl vždy pøál nìco na zpùsob Božího tìla s oktávou. Mìl též ve zvyku, že když pøi mši bylo již ukonèeno pozdvihování, pøicválal na cvièištì na koni k oltáøi a zvolal tøikrát: Hurá - hurá - hurá! Polní kurát Martinec, duše zbožná a spravedlivá, jeden z tìch málo, kteøí ještì vìøili v pánaboha, nerad chodíval ke generálovi Finkovi. Po všech instrukcích, které mu dával velitel garnizónní posádky, dával vždycky generál Fink nìco ostrého nalít a potom mu vypravoval nejnovìjší anekdoty z nejblbìjších svazeèkù, které pro vojsko byly vydány v Lustige Blätter. 30

31 Mìl celou knihovnu takových svazeèkù s pitomými názvy jako Humor v tornistøe pro oèi i uši, Hindenburgovy anekdoty, Hindenburg v zrcadle humoru, Druhá tornistra plná humoru, naládovaná Felixem Schlemprem, Z našeho gulášového kanónu, Š avnaté granátové tøísky ze zákopù, nebo tyto hovadiny: Pod dvojitým orlem, Vídeòský øízek z c. k. polní kuchynì. Ohøál Artur Lokesch. Nìkdy mu také pøedzpìvoval ze sbírky veselých vojenských písní Wir müssen siegen, pøièemž naléval neustále nìco ostrého a nutil polního kuráta Martince, aby pil a hulákal s ním. Potom vedl oplzlé øeèi, pøi kterých kurát Martinec se steskem v srdci vzpomínal na svého faráøe; který si v nièem nezadal generálovi Finkovi, pokud se týkalo tlustých slov. Kurát Martinec pozoroval s hrùzou, že èím více chodí ke generálovi Finkovi, tím více mravnì upadá. Poèaly neš astníkovi lahodit likéry, které tam pil u generála, a také generálovy øeèi zaèaly se mu pomalounku zamlouvat, dostával zpustlé pøedstavy a kvùli kontušovce, jeøabince a pavuèinám na lahvích starého vína, které mu pøedkládal generál Fink, zapomínal na pánaboha a mezi øádkami breviáøe tancovaly mu holky z vypravování generálova. Odpor k návštìvám u generála pomalu se zmíròoval. 31

32 Generál oblíbil si kuráta Martince, který se mu prvnì pøedstavil jako nìjaký svatý Ignác z Loyoly a pomalu pøizpùsoboval se generálovu okolí. Jednou pozval generál k sobì dvì sestøièky z polního špitálu, které tam vlastnì ani nesloužily, jenom byly tam pøipsány kvùli platu a zvìtšovaly si své pøíjmy lepší prostitucí, jak to bývalo zvykem v tìch tìžkých dobách. Dal zavolat polního kuráta Martince, který již upadl tak dalece do osidel ïábla, že po pùlhodinové zábavì vystøídal obì dámy, pøièemž tak øièel, že poslintal celou podušku na pohovce. Potom dlouhou dobu vyèítal si toto zpustlé jednání, aèkoliv to nemohl ani napraviti tím, když tu noc, vraceje se domù, kleèel omylem v parku pøed sochou stavitele a starosty mìsta, mecenáše pána Grabowského, který získal si velké zásluhy o Pøemyšl v letech osmdesátých. Jenom dupot vojenské hlídky míchal se do jeho vroucích slov: Nevcházej v soud se služebníkem svým, nebo nižádný èlovìk nebude ospravedlnìn pøed tebou, nedáš-li ty mu odpuštìní všech høíchù jeho, nechat mu tedy, prosím tebe, není tìžký výrok tvùj. Pomoci tvé žádám a odporuèuji v ruce tvé, pane, ducha svého. Od té doby uèinil nìkolikrát pokus, kdykoliv ho zavolali ke generálovi Finkovi, zøeknouti se všech pozemských rozkoší a vymlouval se pøitom na zkažený žaludek, považuje tuto lež za nutnou, aby jeho duše nezakusila pekelných útrap, nebo souèasnì nahlížel, že disciplína vojenská vyžaduje, když feldkurátovi øekne generál: Chlastej, kamaráde, aby ten chlastal již ze samotné úcty k pøedstavenému. Nìkdy se mu to ovšem nepodaøilo, zejména když generál po slavných polních bohoslužbách poøádal ještì slavnostnìjší žranice na úèet garnizónní pokladny, kde potom v úètárnì to všelijak stloukali dohromady, aby také z toho nìco trhli, tu si vždy potom pøedstavoval, že je morálnì pohøben pøed tváøí Hospodinovou a tøesoucím se uèinìn jest. 32

33 Chodil potom jako v mátohách, a neztráceje pøi tom chaosu víru v boha, zcela vážnì už zaèal pøemýšlet o tom, zdali by se nemìl každodennì pravidelnì mrskat. V podobné náladì dostavil se i nyní na pozvání generála. Generál Fink vyšel mu vstøíc celý rozzáøený a rozradostnìlý. Slyšel jste již, volal mu jásavé vstøíc, o mém náhlém soudu? Budeme vìšet jednoho vašeho krajana. Pøi slovì,krajana podíval se polní kurát Martinec utrápenì na generála. Již nìkolikráte odmítl domnìnku, že by byl Èechem, a vysvìtlil již bezpoètukráte, že k jejich moravské farnosti patøí dvì obce, èeská i nìmecká, a že on kolikrát musí jeden týden kázat pro Èechy a druhý pro Nìmce, a ponìvadž v èeské obci není žádná èeská škola, jenom nìmecká, proto že on musí vyuèovat v obou obcích nìmecky, a proto on není žádný èech. Tento logický dùvod dal jednou podnìt jednomu majorovi u stolu k poznámce, že ten polní kurát z Moravy je vlastnì obchod se smíšeným zbožím. Pardon, øekl generál, zapomnìl jsem, není to váš krajan. Je to èech, pøebìhlík, zrádce od nás, sloužil Rusùm, bude viset. Zatím však jaksi kvùli formì zjiš ujeme jeho identitu, to nevadí, viset bude hned, jakmile dojde telegrafická odpovìï. Usazuje polního kuráta vedle sebe na pohovku, pokraèoval generál vesele: U mì když je náhlý soud, musí odpovídat také skuteèné náhlosti tohoto soudu, to je mùj princip. Když jsem byl ještì za Lvovem na poèátku války, docílil jsem toho, že jsme chlapa povìsili za tøi minuty po rozsudku. To byl ovšem žid, ale jednoho Rusína jsme obìsili za pìt minut po naší poradì. Generál se dobromyslnì zasmál: Oba náhodou nepotøebovali duchovní útìchy. Žid byl rabínem a Rusín popem. Tento pøípad je ovšem jiný, zde se jedná o to, že budeme vìšet katolíka. Pøišel jsem na kapitální myšlenku, aby se to potom nezdržovalo, že mu poskytnete duchovní útìchu napøed, jak øíkám, aby se to nezdržovalo. 33

34 Generál zazvonil a poruèil sluhovi: Pøines dvì z té vèerejší baterie. A naplòuje za chvíli polnímu kurátovi sklenici na víno, pravil pøívìtivì: Utìšte se trochu pøed duchovní útìchou... Ze zamøížovaného okna, za kterým sedìl Švejk na kavalci, ozýval se v tento hrozný èas jeho zpìv: * My vojáci, my jsme páni nás milujou holky samy my fasujem peníze, máme se všady dobøe... Cárárá... Ein, zwei... 34

35 *2. kapitola Duchovní útìcha Polní kurát Martinec v pravém slova smyslu nepøišel k Švejkovi, ale veplul k nìmu jako baletka na jevišti. Nebeské touhy a láhev starého gumpoldskirchen èinily ho v této dojemné chvíli lehkým jako pírko. Zdálo se mu, že se pøibližuje v této vážné a posvátné chvíli blíže k bohu, zatímco se pøibližoval k Švejkovi. Zavøeli za ním dveøe, zanechali oba o samotì a on nadšenì øekl k Švejkovi, který sedìl na kavalci: Milý synu, já jsem polní kurát Martinec. Toto oslovení zdálo se mu po celé cestì sem nejvhodnìjším a jaksi otcovsky dojemným. Švejk vstal ze svého pelechu, potøásl bodøe rukou polnímu kurátovi a øekl: Mì velice tìší, já jsem Švejk, ordonanc 11. marškumpanie 91. regimentu. Nedávno nám pøeložili kádr do Brucku nad Litavou, tak si pìknì sednou vedle mne, pane feldkurát, a vypravujou mnì, proè voni sou zavøenej. Voni sou pøece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest pøi garnizónì, kdepak tady, vždy je na tom kavalci plno vší. Nìkdy ovšem se stává, že nìkdo neví, kam vlastnì arestem patøí, ale to se splete v kanceláøi nebo náhodou. Jednou jsem vám sedìl, pane feldkurát, v arestì v Budìjovicích u pluku a pøivedli ke mnì jednoho kadetštelfrtrétra. Takovej kadetštelfrtrétr, to bylo nìco podobnýho jako feldkuráti, ani prase, ani myš, øval na vojáky jako oficír, a když se nìco stalo, tak ho zavírali mezi sprostej manšaft. Byli to vám, pane feldkurát, takoví bastardi, že je nepøijímali na mináž do untroficírský kuchynì, na mináž pro manšaft nemìli právo, to byli vejš, a oficírsmináž jim zase negebírovala. Mìli jsme jich tam tenkrát pìt a ze zaèátku vám to žralo v kantýnì samý syreèky, ponìvadž mináž nikde nedostali, až tam na nì pøišel takhle jednou 35

36 obrlajtnant Wurm a zakázal jim to, ponìvadž prej se to nesrovnává se ctí kadetštelfrtrétrù, chodit do kantýny pro manšaft. Ale co mìli dìlat, do oficírskantýny je nepouštìli. Tak viseli ve vzduchu a prošli za nìkolik dní takovou cestou utrpení, že jeden z nich skoèil do Malše a jeden zbìh od pluku a za dva mìsíce do kasáren psal, že je v Maroku ministrem vojenství. Byli ètyøi, ponìvadž toho z Malše vylovili živýho, ponìvadž von v rozèileni zapomnìl, když tam skákal, že umí plavat a že udìlal zkoušku v plavectví s výborným prospìchem. Dodali ho do nemocnice a tam si s ním zas nevìdìli rady, jestli ho mají pøikrejt oficírskou dekou anebo vobyèejnou pro manšaft. Tak našli tedy cestu a nedali mu vùbec žádnou deku a zabalili ho jenom do mokrýho prostìradla, takže von za pùl hodiny prosil, aby ho pustili zpátky do kasáren, a to byl právì ten, kterýho zavøeli ke mnì ještì celýho mokrýho. Sedìl tam asi ètyøi dni a liboval si, ponìvadž tam dostával mináž, arestantskou sice, ale mináž, byl na svým jistým, jak se øíká. Pátej den si pro nìho pøišli a von se potom za pùl hodiny vrátil pro 36

37 èepici a plakal vám radostí. Povídá mnì:,pøišlo koneènì vo nás rozhodnutí. Vode dneška budeme kadetštelfrtrétøi zavíráni na hauptvaše mezi oficírama, na mináž budeme si pøiplácet do oficírský kuchynì, a až se oficíøi najedí, tak teprve dostanem my jíst, spát budeme s manšaftem a kafe budem dostávat taky vod manšaftskuchynì a fasovat budem tabák taky s manšaftem. Teprve nyní se tak dalece vzpamatoval polní kurát Martinec, že pøerušil Švejka vìtou, která svým obsahem nepatøila nijak pøedcházejícímu rozhovoru: Ano, ano, milý synu! Jsou vìci mezi nebem a zemí, o kterých sluší uvažovati s vroucím srdcem a s plnou dùvìrou v nekoneèné milosrdenství boží. Pøicházím, milý synu, poskytnouti ti duchovní útìchy. Zamlèel se, ponìvadž to všechno se mu jaksi nehodilo. Po cestì již si sestavoval celý náèrtek øeèi, ve které neš astníka pøivede k rozjímání o jeho životì a jak mu bude odpuštìno tam nahoøe, když se bude kát a projeví úèinnou lítost. Nyní pøemýšlel, jak dál navázat, ale pøedešel ho Švejk otázkou, jestli má cigaretu. Polní kurát Martinec nenauèil se doposud kouøit. To bylo také jediné, co si vlastnì zachoval ze životosprávy, než sem pøijel. Nìkdy u generála Finka, když už mìl trochu v hlavì, zkoušel kouøit britanika, ale hned mu všechno šlo ven, pøièemž mìl dojem, že mu andìlíèek strážce výstražnì lechtá v krku. Nekouøím, milý synu, odpovìdìl Švejkovi s neobyèejnou dùstojností. To se divím, øekl Švejk. Znal jsem mnoho feldkurátù a ti kouøili jako špirituska na Zlíchovì. Feldkuráta si vùbec nemùžu pøedstavit, aby nekouøil a nepil. Jenom jednoho jsem znal, kterej nešlukoval, ale ten zas radìji místo kouøení žvejkal tabák a pøi kázání poplival celou kazatelnu. - Vodkudpak sou, pane feldkurát? 37