1 Jim Dawson byl hezký od narození. Byl jedináček, na

Transkript

1 1 Jim Dawson byl hezký od narození. Byl jedináček, na svůj věk velký, s dokonalou postavou, a když vyrostl, stal se z něj vynikající sportovec a smysl života rodičů. Oběma bylo kolem čtyřiceti a po letech marných pokusů o dítě brali jeho narození jako boží dar a překvapení. Už se vzdali naděje, a vtom se objevil ten bezchybný chlapeček. Matka si ho obdivně prohlížela, otec si s ním rád házel s míčem. Jim zářil v dětském baseballovém týmu a brzy z něj ve škole děvčata omdlévala. Měl tmavé vlasy, sametově hnědé oči a výrazný důlek na bradě jako filmová hvězda. Na vysoké škole ho zvolili kapitánem fotbalového týmu a nikoho nepřekvapilo, když začal chodit se studentskou královnou, hezkou dívkou, jejíž rodina se v prvním ročníku přestěhovala do jižní Kalifornie z Atlanty. Byla malá a štíhlá, měla stejně tmavé vlasy a oči a pleť jak Sněhurka. Mluvila tiše, byla klidná a bezmezně ho obdivovala. Zasnoubili se večer po promoci a tentýž rok na Vánoce se vzali. Jim v té době už pracoval v reklamní agentuře, zatímco Christine strávila šest měsíců po skončení školy přípravami na svatbu. Získala bakalářský diplom, avšak jejím jediným skutečným cílem po čtyři roky studia bylo, aby si našla manžela. Tvořili oslnivý pár, dokonale se doplňovali a každému, kdo je spatřil, připomínali dvojice z obálek časopisů. Christine toužila po svatbě pracovat jako modelka, ale Jim o tom nechtěl ani slyšet. Slušně vydělával a nepřál si, aby jeho manželka pracovala. Co by si o něm 7

2 lidé pomysleli? Že není schopen ji zabezpečit? Chtěl, aby ho každý večer čekala doma, a Christine mu jeho přání splnila. Nikdy se nevyskytly pochybnosti o tom, kdo je hlavou téhle rodiny. Jim rozhodoval a jeho manželce to vyhovovalo. Její matka zemřela, když byla Christine ještě malá. Jimova matka, kterou oslovovala maminko Dawsonová, na syna neustále pěla chválu. A Christine ho ochotně uctívala stejně. Dobře se o ni staral, miloval ji, byl výborný společník, sportovec a v zaměstnání získával stále větší vliv. Choval se k lidem přátelsky, pokud ho obdivovali a nekritizovali. Většina k tomu neměla ani důvod. Jim byl sympatický mladý muž a snadno se s každým spřátelil. Svou manželku postavil na piedestal a očekával od ní, že bude dělat to, co on řekne, uctívat ho a nechá ho o všem rozhodovat. Její otec prosazoval podobné zásady, takže byla dobře vychována k tomu, aby se stala oddanou manželkou takového typu muže. Život s Jimem byl přesně takový, v jaký doufala, ba ještě lepší. Nedočkala se od něj žádného nepříjemného překvapení, podivného chování, zklamání. Ochraňoval ji, staral se o ni a štědře ji zaopatřil. Jejich vztah dokonale fungoval. Oba znali svou roli a hráli podle pravidel. On byl Pan zbožňovaný, ona Obdivovatelka. V prvních letech po svatbě nijak s dětmi nespěchali a nejspíš by otáleli dál, kdyby se okolí nezačalo podivovat, proč děti nemají. Jim to vnímal jako kritiku nebo jakýsi pokyn, ačkoli si oba volnost užívali. Pravidelně podnikali víkendové výlety, jezdili na dovolenou a jednou či dvakrát týdně chodívali na večeři do restaurace, třebaže Christine byla dobrá kuchařka a naučila se vařit Jimova oblíbená jídla. Ani jeden z nich nijak netrpěl tím, že děti nemají, i když se shodli, že jednou je mít budou. Avšak pět let po svatbě se dokonce i Jimovi rodiče 8

3 začali obávat, že by mohli mít stejné potíže jako oni. Jim je ujišťoval, že se nic neděje, že si prostě jen užívají a nijak s dětmi nespěchají. Bylo jim dvacet sedm. Ale neustálé dotazy přece jen zapůsobily, a tak oznámil Christine, že je čas založit rodinu. A jeho žena jako vždy souhlasila. Cokoli Jim považoval za dobré, přišlo správné i jí. Otěhotněla okamžitě, dřív, než oba čekali. Předpokládali, že to bude trvat šest měsíců, nebo i rok. A navzdory tchyniným obavám snášela Christine těhotenství dobře. Když začala rodit, odvezl ji Jim do nemocnice a rozhodl se, že nebude u porodu přítomen, což Christine považovala také za správné. Nechtěla, aby se cítil nepříjemně. Jim doufal, že to bude chlapec, a ona si to rovněž přála, aby ho potěšila. Ani jednoho z nich vůbec nenapadlo, že by mohli mít holčičku, a sebejistě se rozhodli, že nebudou předem zjišťovat pohlaví dítěte. Jim při své mužnosti očekával, že prvorozený potomek bude syn, a Christine zařídila dětský pokojík v modré barvě. Dítě leželo v děloze zadečkem napřed, takže muselo na svět císařským řezem, a Christine ještě byla na pooperačním pokoji, když se Jim tu zprávu dozvěděl. Spatřil miminko, které mu ukazovala sestra přes prosklenou stěnu na dětském oddělení, a na chvilku, nebo možná déle, si pomyslel, že muselo dojít k záměně. Novorozenec měl kulatý obličej a baculaté tvářičky, z nichž se nedala vyčíst sebemenší podoba s rodiči, a kolem hlavičky mu zářila svatozář světlých vlásků. Ale mnohem víc než rysy či barva vlasů ho šokovalo, že to je děvče. Když se na holčičku díval přes sklo, napadlo ho, že nemluvně vypadá jako obstarožní britská královna Viktorie. Svěřil se s tím jedné ze sester, ale ta mu vyhubovala a prohlásila, že jeho dcera je krásná. Protože tak dobře neznal vzhled novorozenců, nesouhlasil 9

4 s ní. Připadalo mu, že to je dítě někoho jiného. Rozhodně se nepodobalo jemu ani Christine. Seděl zamračeně v čekárně, než ho zavolají k manželce do pokoje, a pocítil zklamání. Jakmile Christine spatřila výraz na jeho tváři, poznala, že to je holčička a že svého manžela zklamala. Je to holčička? zašeptala, pořád ještě omámená anestetiky, a on mlčky přikývl. Jak vysvětlí přátelům, že z jeho syna se vyklubala holka? Mocně to zasáhlo jeho ego. Bylo to něco, co nedokázal ovlivnit, což mu nikdy nesedělo. Ano, je to děvče, sebral konečně odvahu a Christine vyklouzla z koutku oka slza. Vypadá jako královna Viktorie. A ještě trochu manželku pozlobil: Nevím, kdo je její otec. Má modré oči a blond vlasy. Nikdo z příbuzných nebyl světlovlasý, kromě jeho babičky. To mu přišlo jako hodně vzdálený vztah. Ale o Christine nepochyboval. Tohle dítě očividně představovalo jakýsi návrat do minulosti v jejich propojeném genofondu. Sestřičky pořád tvrdily, že je holčička moc roztomilá, ale Jima nepřesvědčily. To bylo pár hodin předtím, než ji přinesli Christine. S údivem si ji prohlížela a dotýkala se jejích ručiček. Holčička byla pevně zabalená v růžové zavinovačce. Christine právě dostala injekci, aby se jí nespustilo mléko, protože se rozhodla, že dítě nebude kojit. Jim si to nepřál a ona po tom také netoužila. Chtěla co nejdřív vypadat jako dřív, protože Jimovi se vždycky líbila její drobná pružná postava a v těhotenství ji nepovažoval za přitažlivou. I ona jen stěží věřila, že tohle baculaté blonďaté miminko je jejich. Mělo dlouhé silné nohy jako Jim. Ale jinak se ani vzdáleně nepodobalo nikomu z nich. A maminka Dawsonová hned souhlasila se synem, když holčičku spatřila, a potvrdila, že vypadá jako Jimova babička z otcovy strany. A zadou- 10

5 fala, že se jí nebude taky podobat, až vyroste. Byla to kulatá, zavalitá žena, která vynikala jako kuchařka či švadlena, ale ne svým vzhledem. Druhý den šok z toho, že se narodilo děvče, pomaličku vyprchával, třebaže Jima si spolupracovníci dobírali, že se bude muset o syna pokusit znova. Christine měla obavy, že se manžel na ni kvůli tomu zlobí, ale on ji moc mile ujistil, že je rád, že ona i dcerka jsou zdravé, a že se s tím prostě musí smířit. Z jeho slov nabyla Christine dojmu, že dceru považuje za jakousi druhou jakost, a matka Dawsonová tuto myšlenku ochotně podpořila. Protože ani jednomu z nich vůbec nepřišlo na mysl, že by mohli stvořit dceru, neměli pro miminko v Christinině náručí připravená žádná dívčí jména. Jim sice jen vtipkoval, když prohlásil, že vypadá jako královna Viktorie, ale oba se shodli, že se jim to jméno líbí. Jim to ještě vylepšil, když navrhl jako druhé jméno Regina. Viktorie Regina Dawsonová. Královna Viktorie. To jméno jim připadalo podivuhodně výstižné, když se na dceru dívali, a tak Christine souhlasila. Chtěla, aby byl její manžel spokojený alespoň se jménem, když ne s pohlavím. Pořád měla pocit, jako kdyby ho holčičkou zklamala. Ale když za pět dní odcházeli z nemocnice, zdálo se, že jí odpustil. Viktorie byla klidné, šťastné dítě, dobrosrdečné a nenáročné. Brzy začala chodit i mluvit a všichni vždycky tvrdili, jak je milá. Zůstaly jí světlé vlásky, jen bělostné chmýří, které měla, když se narodila, se změnilo v korunu blonďatých lokýnek. Měla velké modré oči, světlé vlasy a smetanově bílou pleť. Občas někdo poznamenal, že vypadá úplně jako Angličanka, a Jim vždycky upozornil na to, že ji pojmenovali po královně Viktorii, které se podobá, a srdečně se zasmál. Stal se z toho jeho oblíbený žertík, o který se s každým přeochotně podělil. 11

6 Christine se jen stydlivě chichotala. Milovala dceru, ale láskou jejího života byl vždycky manžel, a to se nezměnilo. Na rozdíl od žen, které upřou veškerou pozornost na děti, u ní byl na prvním místě Jim, miminko až potom. Christine byla pro narcise Jimova typu dokonalou partnerkou. Měla oči jen pro něj. A ačkoli stále toužil po synovi, nijak s druhým dítětem nespěchali. Viktorie celkem dobře do rodiny zapadla a jen málo jejich život narušila, ale obávali se, že dvě děti, obzvlášť brzy za sebou, by obtížně zvládali. Maminka Dawsonová přilévala olej do ohně řečmi o tom, jaká je to chyba, že nemají syna, protože by o druhém dítěti nemuseli uvažovat. A navíc jedináčci jsou bystřejší. Její syn byl pochopitelně jedináček. Viktorie se projevila jako výjimečně inteligentní dívka. Byla hovorná, přívětivá a ve třech letech s nimi vedla téměř dospělé hovory. Všechno ji zajímalo. Christine ji ve čtyřech letech naučila číst. Když jí bylo pět, otec jí prozradil, že ji pojmenovali podle královny. Viktorie se pokaždé, když se o tom zmínil, potěšeně usmívala. Věděla, jak královny vypadají. V jejích pohádkách jsou krásné a nosí pěkné šaty. A občas mívají i kouzelnou moc. Zatím ale netušila, jak tahle královna vypadala. Otec vždycky říkal, že se tak jmenuje, protože je jí podobná. Viktorie věděla, že se údajně podobá otcově babičce, ale nikdy neviděla její fotku, a jen se dohadovala, jestli to taky byla královna. V šesti letech byla pořád baculatá. Měla silné nohy a často slýchala, že je na svůj věk velká. Už chodila do první třídy a mnoho dětí převyšovala. A také byla těžší. Říkali jí velká holka, což vždy považovala za lichotku. A ještě chodila do první třídy, když si jednoho dne s matkou prohlížely nějakou knihu a Viktorie spatřila královnu, podle níž dostala jméno. Bylo zřetelně napsa- 12

7 né pod obrázkem. Viktorie Regina, přesně jako její vlastní. Královna držela mopse, který se jí překvapivě podobal. Fotografie pocházela z doby, kdy byla královna již starší. Viktorie dlouho beze slova hleděla na stránku. To je ona? zeptala se nakonec matky a obrátila k ní velké modré oči. Christine s úsměvem přikývla. Vždyť to byla jen legrace. Podobala se Jimově babičce. Byla to velmi významná královna v Anglii před dávnou dobou, vysvětlila dceři. Nemá krásné šaty ani korunku a její pes je taky ošklivý. Viktorie se tvářila zničeně. Tehdy byla hodně stará, pokusila se matka zmírnit šok. Viděla, jak je dcera zmatená, a bodlo ji u srdce. Věděla, že jí manžel nechtěl ublížit, ale jeho žertík měl v tomto okamžiku právě opačný účinek. Viktorie se celou věčnost dívala na obrázek a po tvářích jí stékaly dvě slzy. Christine nic neřekla, otočila stránku a doufala, že dcera na obrázek zapomene. Jenže nezapomněla. A už nikdy neměla dojem, že v ní otec vidí královničku. 13

8 2 Asi rok od chvíle, kdy Viktorie spatřila fotografii královny, což navždy změnilo její představy o sobě samé, jí rodiče oznámili, že na cestě je její bratříček nebo sestřička. Viktorie byla nadšená. Spolužáci a spolužačky většinou měli sourozence, ona patřila k těm několika málo jedináčkům. Hned se jí zalíbila představa, že si bude s miminkem hrát jako s živou panenkou. Chodila do druhé třídy. Jednou pozdě v noci slyšela, jak si rodiče o miminku povídají, když si mysleli, že ona už spí, a vyděsila ji slova, že očekávané miminko je výsledkem nehody. Nebyla si jistá, co to znamená. Bála se, že je možná zraněné, děsila se, že by se mohlo narodit bez rukou a bez nohou nebo že snad nikdy nebude chodit. Netušila, jak vážná ta nehoda byla, a nechtěla se na to ptát. Matka plakala a otec také mluvil ustaraným hlasem. Oba říkali, že jim současný stav vyhovoval, jen s Viktorií. Otec po celou dobu, kdy byla matka těhotná, mluvil o tom, jak doufá, že to bude chlapec. Matka si ho zřejmě také přála, ale tentokrát zařídila dětský pokojíček neutrální bílou místo modré. Poučila se z minula. Maminka Dawsonová předpovídala, že to bude zase děvče, a Viktorie také doufala v sestřičku. Rodiče se opět rozhodli, že nechtějí znát pohlaví. Viktoriina matka se bála nepříjemného překvapení a upínala se co nejdéle k naději, že tentokrát by to mohl být chlapec. Viktorie si nebyla jistá proč, ale rodiče se nezdáli tak nadšení z miminka jako ona. Matka si neustále stěžovala, že je tlustá, a otec si Viktorii dobíral poznám- 14

9 kami, že snad miminko nebude vypadat jako ona. Nikdy jí neopomněl připomenout, že se podobá jeho babičce. Měli jen několik jejích fotografií, ale ty, které si Viktorie nakonec prohlížela, ukazovaly objemnou ženu v zástěře, bez viditelného pasu, se širokými boky a baňatým nosem. Viktorie si nebyla jistá, co je horší, vypadat jako prababička z otcovy strany, nebo jako ošklivá královna na fotografii se psem. A začala být posedlá svým nosem. Byl malý a kulatý a Viktorii připadal jak cibule zasazená doprostřed jejího obličeje. Jen doufala, že miminko nezdědí stejný. Ale když mluvili o nehodě, je třeba si nejspíš dělat starosti kvůli mnohem vážnějším věcem. Rodiče jí nehodu nikdy nevysvětlili, ale ona na jejich rozhovor nezapomněla. Tím spíš ale byla odhodlaná se o miminko starat a se vším pomáhat. Třeba má miminko jen zlomenou ruku nebo bouli na hlavě. Tentokrát byl císařský řez předem naplánovaný a rodiče Viktorii vysvětlili, že matka bude v nemocnici týden a že ji a dítě uvidí, až se z nemocnice vrátí. Viktorie přemýšlela, jestli tak získají čas na to, aby dali do pořádku škody, které miminko utrpělo při té záhadné události, kterou jí, jak se zdá, nikdo nechtěl vysvětlit. V den, kdy se dítě narodilo, přišel otec domů v šest hodin, právě když jí babička chystala večeři. Obě na něj nedočkavě pohlédly, a když jim oznamoval, že to je holčička, bylo na něm vidět zklamání. Potom se usmál a dodal, že miminko je krásné a tentokrát se podobá jemu a Christine. Zdálo se, že se mu nesmírně ulevilo, i když to není chlapec. A prozradil jim, že ji pojmenovali Grace, protože je tak půvabná. Babička Dawsonová se také usmála, pyšná na svou schopnost odhadnout pohlaví dítěte. Jim popisoval, že dítě má tmavé vlásky, velké hnědé oči jako oba rodiče, bílou pleť jako matka 15

10 a dokonale tvarované růžové rtíky. Prohlásil, že je tak krásné, že by mohlo účinkovat v dětských reklamách. Krásou holčička vynahradila, že není chlapec. Vůbec se nezmínil o žádném zranění po té nehodě, kvůli níž si Viktorie dělala uplynulých osm měsíců starosti, a tak se jí také ulevilo. Doufala, že je dítě v pořádku. Následující den zavolali matce do nemocnice. Její hlas zněl unaveně. To Viktorii ještě víc utvrdilo v rozhodnutí, že udělá, co bude v jejích silách, aby jí pomohla, až se vrátí s miminkem z nemocnice. Grace byla ještě krásnější, než ji popisovali. Vypadala jako miminko v obrázkové knížce nebo v reklamě, přesně jak říkal otec. Babička Dawsonová nad ní hned kvokala nadšením a vzala uzlíček Christine z náručí, když jí Jim pomáhal, aby se mohla posadit, a Viktorie se snažila dostat blíž. Toužila holčičku pochovat, políbit, cukrovat nad ní a dotknout se prstíků na noze. Ani okamžik na ni nežárlila. Je úžasná, že? poznamenal Jim pyšně ke své matce, která okamžitě souhlasila. Tentokrát nepadla ani zmínka o babičce, nebylo to nutné. Grace vypadala jak porcelánová panenka a všichni se shodli, že je to nejkrásnější dítě, jaké kdy viděli. Vůbec se nepodobala své starší sestře. Sotva by někdo uvěřil, že ty dvě jsou sestry, nebo že Viktorie vůbec patří do této rodiny, v níž jsou všichni tmavovlasí, zatímco ona má blonďaté vlasy. Tohle miminko nikdo nepřirovnával ke královně Viktorii, ani se nezmiňoval o kulatém nosu. Mělo nosánek jak skřítek, přesně jako Christine. Od okamžiku, kdy se Grace narodila, bylo jasné, že je jednou z nich, zatímco Viktorie spíš vypadala, jako kdyby ji někdo cizí odložil na jejich prahu. Grace byla dokonalá a Viktorie k ní hned pocítila lásku. Nemohla se dočkat, až ji babička položí, aby ji mohla sama pochovat. Dlouho oče- 16

11 kávaná sestřička byla její. Začala ji milovat dávno předtím, než se narodila. Jim neodolal, aby starší dceru nepozlobil jako vždy. Byl prostě takový, rád si dělával legraci na účet jiných a nebral si žádné servítky. Obrátil se s ironickým úsměvem k dceři, která s láskou pozorovala miminko. Řekl bych, že ty jsi byla takový zkušební vdoleček, prohlásil a něžně jí načechral vlasy. Tentokrát jsme všechny přísady namíchali správně, chlubil se spokojeně a babička Dawsonová mezitím vysvětlovala, že zkušební vdoleček je výrobek, na němž si člověk vyzkouší kombinaci přísad a teplotu v troubě. Napoprvé se nikdy nepovede, takže zkušební vdoleček se prostě vyhodí a zkouší se to znovu. A Viktorie se najednou vyděsila, jestli ji někam neodhodí, když jim Grace teď vyšla tak dokonale. Ale nikdo nic neříkal, když matka a babička s novou sestřičkou odcházely po schodech nahoru. Viktorie šla za nimi s úzkostným výrazem. Zůstala stát opodál a sledovala, co dělají. Chtěla se všechno také naučit. Byla si jistá, že jí to matka dovolí, jakmile babička odejde domů. Ptala se jí na to ještě předtím, než se Grace narodila, a matka jí to slíbila. Převlékly miminko do růžového pyžámka, zavinuly ho a Christine mu dala lahev s mlékem, které dostala v nemocnici. Potom ho nechala odříhnout a položila ho do kolébky. Teď dostala Viktorie poprvé možnost, aby nového človíčka prozkoumala. Zatímco si matka povídala s babičkou, Viktorie opatrně strčila prst miminku do dlaně, holčička se na ni podívala a obemkla ho drobnými prstíky. Byl to ten nejúžasnější okamžik ve Viktoriině dosavadním životě a dívka okamžitě pocítila to pouto a věděla, že bude pořád sílit a potrvá věčně. Tiše slíbila, že se o sestru bude celý život starat a nedovolí nikdy nikomu, aby jí ublížil 17

12 nebo ji rozplakal. Byla pro to ochotna udělat cokoli. Grace zavřela oči a usnula a Viktorie u ní stála a pozorovala ji. Potom přemýšlela o tom, co říkal její otec o zkušebním vdolečku, a uvažovala, jestli je to pravda. Možná ji měli jen proto, aby se ujistili, že s Grace všechno dobře dopadne. A v tom případě jim to tedy vyšlo. Viktorie na kratičký okamžik zatoužila, aby tím zkušebním vdolečkem byl někdo jiný. Přála si, aby právě ona nebyla výsledkem selhání receptu či teploty v troubě. Ale ať už ji měli jako první z jakéhokoli důvodu, doufala, že se nikdy nerozhodnou ji vyhodit. Teď si jen přála, aby mohla zbytek života strávit s Grace a stát se tou nejlepší starší sestrou na světě. A byla ráda, že dítě také nezdědilo nos po prababičce. Sešla dolů, aby povečeřela s rodiči a babičkou, a miminko zatím klidně spalo nahoře, převlečené a nakrmené. Matka jí říkala, že prvních pár týdnů bude miminko spát hodně. U jídla Christine mluvila o tom, že chce co nejrychleji zase získat zpátky postavu, a Jim nalil dospělým šampaňské a usmíval se na Viktorii. Vždycky se na ni díval s jakýmsi ironickým úsměvem, jako kdyby sdíleli nějaký žertík, nebo jako kdyby ona byla tím žertem. Viktorie si nikdy nebyla jistá, jak to je, ale stejně měla radost, když se na ni otec usmíval. A teď měla Grace, sestřičku, o níž dlouho snila, někoho, koho bude milovat a kdo bude stejně milovat ji. 18