Říční terasový systém Brněnska v krajinném kontextu

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Říční terasový systém Brněnska v krajinném kontextu Bakalářská práce 2015/2016 Kateřina Sedláčková

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci Říční terasový systém Brněnska v krajinném kontextu zpracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisu a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladu spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne:... podpis studenta 1

3 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala panu doc. Mgr. Aleši Bajerovi, Ph.D., vedoucímu mé bakalářské práce, za poskytnutí materiálů, odbornou pomoc, vstřícnost a cenné rady. Velký dík patří také mé rodině a přátelům, od kterých se mi vždy dostalo podpory. 2

4 ABSTRAKT Kateřina Sedláčková Říční terasový systém Brněnska v krajinném kontextu River terrace system of the Brno region in landscape context Abstrakt: Tato práce se zabývá obecně vznikem říčních teras, systémy říčních teras Brněnska a srovnáním jednotlivých systémů, které byly vytvořeny, vývojem říční sítě brněnské aglomerace a jejím vlivem na urbanistický vývoj města a urbanistickým vývojem na vybraných říčních terasách, jejich využitím v současnosti. Nastiňuje také důležitost začlenění říčních toků do městské krajiny. Klíčová slova: říční terasa, systém říčních teras Brněnska, urbanistický vývoj Brna, městská krajina Abstract: This thesis describes general formation of the river terrace system, river terrace system of the Brno region and it s comparing the various systems that have been created. Also describes development of the river network in Brno agglomeration and its influence on the urban development and the urban development in selected river terraces and their current use. It also mentions the importance of integrating the river flows into the urban landscape. Key words: river terrace, river terrace system of the Brno region, the urban development of Brno, urban landscape 3

5 OBSAH 1. Úvod Cíle práce Vymezení oblasti Brněnska v kontextu tří hlavních toků Přírodní poměry Tři hlavní brněnské toky Svratka Svitava Ponávka Charakteristika říčních teras území Říční terasy obecně Říční terasy v Brně Rozdělení podle času vzniku Systém říčních teras Brněnska Celkový přehled využívání krajiny teras Brna Obecný přehled historie Brna v souvislosti s vodními toky Svratka stavební vývoj v jejím okolí, úpravy toku Svitava stavební vývoj v jejím okolí, úpravy toku Ponávka stavební vývoj v jejím okolí, úpravy toku Přehled změn využívání vybraných říčních teras Svratka Pisárecká nivní terasa Říční terasa obecně Historie využití území Současné využití území Svitava tuřanská terasa mezi Bílou horou a Stránskou skálou Říční terasa obecně Historie využití území

6 Současné využití území Svitava tuřanská terasa v Zemědělské ulici Říční terasa obecně Historie využití území Současné využití území Ponávka tuřanská terasa na Kounicově ulici Říční terasa obecně Historie využití území Současné využití území Výsledky Diskuze Závěr Summary Seznam zdrojů Literatura Internetové zdroje Mapy Seznam zkratek Seznam příloh

7 1. ÚVOD Vodní toky jsou cenným prvkem městské krajiny a Brno a jeho řeky k sobě neodmyslitelně patří. Právě řeky utvořily brněnskou kotlinu do současné podoby a svými toky určily, kde vznikne centrum města a kterým směrem se bude stavební vývoj dále ubírat. Tak, jak nejprve řeky formovaly město, začalo později město formovat své řeky. Naši předci je přetvářeli podle svých potřeb, měnili a napřimovali jejich koryta, zasypávali stará ramena, vytvářeli náhony. Krajina Brna se začala postupně měnit, předměstí se stávala městskými částmi, zemědělská půda mizela a místo ní vznikaly průmyslové zóny. Město rostlo a jeho říční síť byla brána spíš z funkční než z estetické stránky. Říční sedimenty byly těženy v pískovnách a štěrkovnách, lužní lesy, meandry a zeleň musely ustoupit továrnám. Brněnské řeky a jejich okolí se od původní středověké podoby dostaly přes obrovskou zátěž průmyslové revoluce do současného stavu, kdy je žádoucí začít je brát jako součást města, kterou je třeba chránit a esteticky vylepšovat, zároveň je ale vnímat jako potenciální nebezpečí a chránit se před nimi. 6

8 2. CÍLE PRÁCE Cílem práce je stručně představit urbanistický vývoj města Brna v závislosti na říčních tocích a na vybraných lokalitách říčních teras se zaměřením na závislost vývoje městské krajiny na vodních tocích. V úvodu práce je vymezena studovaná oblast v kontextu tří hlavních toků, které Brnem protékají Svratky, Svitavy a Ponávky. Dále jsou popsány způsoby vzniku říčních teras jako takových, systém říčních teras na Brněnsku a jejich charakteristika, přehled využívání krajiny říčních toků a teras Brněnska z urbanistického hlediska a přehled změn využívání krajiny na konkrétních lokalitách. Práce hodnotí rozvoj města v závislosti na jeho tocích a vývoj využívání říčních teras a jejich současný stav. Mapové přílohy většího formátu jsou pro lepší přehlednost volně vloženy. 7

9 3. VYMEZENÍ OBLASTI BRNĚNSKA V KONTEXTU TŘÍ HLAVNÍCH TOKŮ 3.1 Přírodní poměry Brněnská městská aglomerace leží na soutoku řek Svratka a Svitava na jihovýchodě ČR (viz Obr. 1) a zaujímá plochu zhruba 230 km 2. Nadmořská výška Brna se pohybuje od 190 do 479 m n. m. (Peša, 1968). Obr. 1 Geografická poloha Brna v rámci ČR (ČÚZK, 2016) Přírodní poměry Brněnska jsou velmi pestré, a to především z důvodu polohy města na rozhraní panonské a kontinentální biogeografické oblasti, hercynské a panonské biogeografické podprovincie (Culek, 1996), a také na rozhraní dvou geomorfologických provincií České Vysočiny a Západních Karpat (hranice provincií viz Obr. 2) (ČGS, 2016). 8

10 Obr. 2 Hranice geomorfologických provincií na území Brna (ČÚZK, 2016) V tabulce vidíme podrobnější členění Brněnska z hlediska geomorfologických celků (ČÚZK, 2016). Tab. 1 Geomorfologické členění Brněnska (ČÚZK, 2016) Provincie Soustava Podsoustava Celek Podcelek Český masiv Českomoravská Brněnská Bobravská Lipovská vrchovina Řeckovicko-kuřimský prolom Západní Karpaty Vněkarpatské sníženiny Západní Vněkarpatské sníženiny Drahanská vrchovina Dyjskosvratecký úval Adamovská vrchovina Konická vrchovina Moravský kras Rajhradská vrchovina Dyjsko-svratecká niva Pracká pahorkatina Z hlediska vymezení oblasti v kontextu říčních toků je třeba zmínit také pedologické poměry Brněnska. Na území Brna najdeme několik významných půdních typů (viz Obr. 3). Dobře tak můžeme sledovat nivu Svratky a Svitavy na jihu Brna díky nivním půdám. Na severozápadě přechází hnědozemě do hnědých půd, které jsou v 9

11 okolí celého města. Na východě Brna a v údolí Ponávky najdeme černozemě (ČGS, 2016). Obr. 3 Půdní typy na Brněnsku (ČGS, 2016) Důležité pro téma práce jsou geologické poměry. Jak můžeme vidět na geologické mapě (Obr. 4 v příloze, list A), území Brna je geologicky bohaté. Velmi dobře se dá vysledovat tok všech tří řek i dalších menších toků a místa, kde se díky měkčím materiálům podloží mohly rozlít do širší nivy. Zároveň vidíme, že sever a severozápad Brna jsou tvořeny tvrdšími horninami jako granodiorit, zatímco jih města leží na fluviálních sedimentech a spraších. Střed města, dříve na podmáčené nivě, dnes leží na antropogenních sedimentech, které kopírují nejstarší osídlení (ČGS, 2016). Hydrogeologické poměry jsou pestré, protože jsou krom geologických poměrů oblasti značně ovlivněny rozlehlou brněnskou aglomerací a antropogenními zásahy do přirozených poměrů regulacemi, kanalizací, odběrem vody podzemní i povrchové (Novák, 2000). Samotnou aglomerací protékají tři hlavní toky Svratka, Svitava a Ponávka, do nichž se vlévá několik větších toků Leskava, Litava, Bobrava, Říčka, a nesčetně menších potoků. Na území Brna se nachází významné vodní dílo na řece Svratce 10

12 Brněnská (dříve Kníničská) přehrada, a další menší nádrže a rybníky. Současný stav říční sítě tří námi sledovaných toků viz Obr. 5 a Obr. 6 v příloze, listy B-C (ČÚZK, 2016). Všechny povrchové vody náleží do povodí Moravy, většina z nich do povodí Svratky (Novák, 2000). 3.2 Tři hlavní brněnské toky Na území Brna se kromě tří hlavních toků Svratky, Svitavy a Ponávky - nachází i další říčky a potoky, jedná se ale o toky pouze s lokální důležitostí, a proto se jimi v této práci zabývat nebudeme. Oproti těmto menším tokům protékají Svratka, Svitava a Ponávka skrz celé město a měly výrazný vliv na jeho urbanistický vývoj (ČÚZK, 2016) Svratka Řeka Svratka v širším kontextu Řeka Svratka pramení ve Žďárských vrších, nedaleko obce Cikháj na svazích Žákovy hory (810 m n. m.) ve výšce zhruba 760 m n. m. Tok Svratky je dlouhý 174 km. Plocha povodí Svratky činí 7118,7 km². Svratka se vlévá do řeky Dyje v oblasti Novomlýnských nádrží. (EDPP, 2016) Na řece jsou umístěna tři významná vodní díla přehrady Vír I. a Vír II. a Brněnská přehrada. Do Svratky se vlévá několik významných toků říčka Fryšávka v Jimramově, Loučka v Předklášteří u Tišnova, Svitava v Brně, Bobrava v Popovicích, Litava v Židlochovicích a Jihlava nad Novomlýnskými nádržemi. Za Brnem je tok Svratky výrazně regulován (ČÚZK, 2016) Řeka Svratka v Brně Na území Brna vtéká Svratka za Veverskou Bítýškou (severozápad Brna) a vytéká z něj v Chrlicích (jižní okraj Brna). Tok Svratky na území Brna je dlouhý 23 km (ČÚZK, 2016). Průměrný průtok Svratky (měřeno v Kníničkách) je 8m 3 /s (Čurda in Novák, 2000). Svratka protéká 7 městskými částmi Kníničky, Bystrc, Komín, Jundrov, Brno- Střed (Staré Brno), Brno-Jih (Komárov, Horní Heršpice, Přízřenice) a Chrlice. Na Svratce je umístěno několik jezů a také Brněnská přehrada v Bystrci. V Pisárkách je 11

13 na řece úpravna vody. Řeka napájí také pisárecké říční koupaliště Riviéra. Před soutokem se Svitavou se od řeky odděluje říční rameno, které vede přes Přízřenice a Modřice zpět do Svratky. Na řece je také umístěna ČOV Modřice. V oblasti přehrady se do Svratky vlévá několik menších potoků, dále potok Vrbovec protékající Údolím oddechu, v Komárově pak Stará Ponávka, u NC Avion říčka Leskava, v Přízřenicích řeka Svitava (ČÚZK, 2016) Geologie a geomorfologie okolí Svratky Na prvních kilometrech v Brně Svratka protéká biotitickými granodiority brněnského masivu. V místě dnes zatopeného údolí Kníniček, se zařezává do kvartérních spraší. Hráz přehrady je v přirozené soutěsce tvořené amfibolickým dioritem. Mezi přehradou a Starým Brnem, kde si niva rozšiřuje, jsou fluviální sedimenty jen v úzkém pásu podél toku, s výjimkou území ohraničeného ulicemi Žabovřeskou, Kníničskou a Veslařskou, kde řeka dříve široce meandrovala, stejně jako v oblasti Pisárek řeka se zde zařezávala do měkkých spraší. V oblasti Jundrova a Pisárek se z pravé strany řeka zařezává do biotitických tonalitů a slepenců, zatímco levý břeh tvoří spraše. Při průtoku samotným intravilánem města (Staré Brno, Komárov, Heršpice) řeka teče především antropogenními sedimenty a to z důvodu velké zamokřenosti nivy, která dříve bránila stavebnímu rozvoji města. Na jihu Brna antropogenní sedimenty ustupují původním fluviálním hlinitopísčitým sedimentům. Na svazích kopců nad řekou můžeme najít svahové kvartérní hlinitokamenité sedimenty říční terasy. Na jihu Brna tok nebyl omezen tvrdými horninami a před regulací zde bohatě meandroval a vytvořil širokou podmáčenou nivu (ČGS, 2016) Svitava Řeka Svitava v širším kontextu Řeka Svitava pramení u vesničky Kukle nedaleko města Svitavy ve výšce zhruba 475 m n. m. Tok Svitavy je dlouhý 98 km. Plocha povodí Svitavy činí 1146,9 km 2. V Brně se vlévá do Svratky. Do Svitavy se vlévá několik významných toků Křetínka v Letovicích, Úmoří a Bělá u Jabloňan, Býkovka v Rájci a Punkva v Blansku. Protéká několika významnými městy Svitavy, Letovice, Doubravice nad Svitavou, Rájec-Jestřebí, Blansko, Brno. Řeka po většině své délky teče relativně úzkým zařezaným údolím (ČÚZK, 2016). 12

14 Řeka Svitava v Brně Svitava na území Brna vtéká v Obřanech (sever Brna) a v Přízřenicích (jih Brna) se vlévá do Svratky. Tok Svitavy na území města Brna je dlouhý zhruba 14 km (ČÚZK, 2016). Svitava má průměrný průtok (měřeno při ústí) 5,1 m 3 /s (Čurda in Novák, 2000). Protéká 7 městskými částmi Obřany, Maloměřice, Brno-Sever (Cacovice, Husovice, Zábrdovice), Židenice, Černovice, Brno-Jih (Komárov, Horní Heršpice, Přízřenice), Tuřany. Na Svitavě je několik jezů, a protože byla hojně využívaná k průmyslové výrobě, vede z ní mnoho náhonů z těch co se zachovaly například pro obřanský mlýn nebo Cacovický náhon, do kterého v dnešní době ústí štola C1 s Ponávkou (ČÚZK, 2016) Geologie a geomorfologie okolí Svitavy Svitava přitéká do Brna velmi úzkým údolím od Bílovic biotitickým granodioritem. V Obřanech se rozlévá do širší nivy ve sprašových hlínách, při průtoku Zábrdovicemi a Husovicemi protéká antropogenními sedimenty a v Komárově se její niva spojuje s nivou svrateckou. Před napřímením zde tok velmi bohatě meandroval (ČGS, 2016) Ponávka Řeka Ponávka v širším kontextu Ponávka pramení u obce Vranov ve výšce přibližně 477 m n. m. Její tok je dlouhý zhruba 17 km. De facto se vlévá do Svitavy i do Svratky do svitavského Cacovického náhonu a v Komárově přímo do Svratky (ČÚZK, 2016). Protéká Vranovem, Lelekovicemi a Brnem. Vlévá se do ní potok Havlásek, Jedlový, Babídolský a Jehnický potok, Rakovec, zatrubněný Medlánecký potok. Přestože je Ponávka menším tokem, pro urbanistický vývoj města měla velký význam, protože vedla přímo přes jeho centrum (ČÚZK, 2016) Řeka Ponávka v Brně Ponávka do Brna vtéká v Jehnicích. Otevřená protéká městskými částmi Jehnice, Mokrá Hora, Řečkovice, Královo Pole, kde je zatrubněna do štoly C1 a vede do Cacovického náhonu v Obřanech. Za část Ponávky se také považuje bývalý Svitavský náhon, který se od Svitavy odpojuje v Zábrdovicích a přes jih Brna teče do 13

15 Komárova, kde se vlévá do Svratky. Tato část Ponávky se nazývá Stará Ponávka. Ponávka je z velké části zatrubněna a celý její tok na území Brna je nějakým způsobem regulován (ČÚZK, 2016) Geologie a geomorfologie okolí Ponávky Ponávka do Brna přitéká od Lelekovic biotitickým granodioritem, ve kterém vyhloubila nepříliš široké údolí. V oblasti Mokré Hory vtéká do spraší, ve kterých se rozlila do širší nivy. V Králově Poli je z levé strany opět granodiorit, zatímco původní fluviální sedimenty byly nahrazeny antropogenními. Ty ostatně provázejí zbytek toku Ponávky až do jejího ústí do Svratky v komárovské nivě (ČGS, 2016). 14

16 4. CHARAKTERISTIKA ŘÍČNÍCH TERAS ÚZEMÍ 4.1 Říční terasy obecně Říční terasy jsou více či méně výrazné stupně na svazích říčních údolí, vytvořené erozí a akumulací vodního toku. V podstatě jde o zbytek někdejšího dna údolí, které bylo v další fázi proříznuto vodním tokem. Terasy mají tvar stupně, tvořeného rovným povrchem (tzv. terasová plošina) a srázným svahem (terasový svah), na jejich styku se nachází terasová hrana (Balatka, 1962). Vznik říčních teras je založen na principu střídání akumulace a eroze. K akumulaci dochází v období stability hloubkového vývoje toku a k tomuto období se také vztahuje stáří říční terasy. V období zahlubování dochází k redukci terasy a k posunu toku na nižší úroveň. Systém říčních teras má vertikálně odstupňované stáří, přičemž nejmladší navazují na současnou úroveň toku (Novák, 1987). Říční terasy vzniknou meandrováním vodních toků, a to v případě, že se změní spádové poměry - sníží se erozní báze nebo se více nakloní terén, kterým řeka protéká. Meandrující řeka se potom zařezává do podkladu, dokud spádové poměry nevyrovná. Během meandrování vymílá svůj podklad a erodovaný materiál ukládá v konvexním oblouku meandru, čímž vytváří terasu. Podle tvrdosti podloží se řeka zařezává a meandruje, což ovlivňuje šířku teras. Tu tedy neurčuje velikost toku, ale rozpětí jeho meandrů (Stočes, 1926). Původně se vznik teras přičítal střídavému zaledňování a ustupování ledu. Ve skutečnosti s tímto jevem vznik teras souvisí jen okrajově, a to skrz změny průtoků v řekách na základě změn klimatu. Vznik říčních teras způsobily vertikální pohyby v době pozdního terciéru a staršího kvartéru (Stočes, 1926). Rozlišujeme tři typy teras a to podle toho, jak vznikly. Prvním typem jsou terasy akumulační, vzniklé poklesnutím erozivní báze. Nejprve tok zařízl hluboké koryto, které rozšiřoval meandrováním. Když potom poklesla erozivní báze nebo se terén více uklonil, řeka znovu zařízla do dna rozšířeného údolí, nové koryto opět meandrováním rozšířila a z původního údolí vznikly po stranách nového terasy. Tyto terasy jsou u nás častější, jejich boky tvoří horniny z podkladu toku a pod nimi, na bázi terasy, je uložena slabá vrstva říčních usazenin, především štěrku a písku (Stočes, 1926). 15

17 Druhý typ, u nás méně častý, se nazývá terasa vložená. Eroze probíhá zpočátku stejně, jako u předchozího případu. Změní se spádové podmínky, během jejich vyrovnávání se řeka zařízne do dna údolí a meandruje. Při zvýšení erozivní báze nebo zmenšení spádu se v údolí akumulují písky a štěrky a řeka se při další změně spádových podmínek zařezává do nich. Na původní podklad se nedostane a eroduje tyto sedimenty. Terasy tvoří jen štěrky a písky (Stočes, 1926). Třetím typem jsou terasy skalní (jinak také erozní). Nejsou pokryté sedimenty (Balatka, 1962). Terasy můžeme také dělit podle toho, jak vysoko nad nivou se nachází. Vyšší terasy jsou zvodněné jen v bazální části a jsou převážně suché, a údolní terasy (v údolní nivě dnešních toků), jsou zvodněné v celé své mocnosti (Kender, 2004). 4.2 Říční terasy v Brně Rozdělení podle času vzniku Nejstarší úroveň říčních teras leží na pobádenském zarovnaném povrchu, který se vyvinul na skalních horninách Českého masivu a miocenních sedimentech okrajových částí karpatské předhlubně. Mocnost písčitých štěrků nepřesahuje řádově metry a na výchozech těchto sedimentů jsou vyvinuty mocné kamenné dlažby, dokládající dlouhé působení subaerických pochodů. Do této úrovně spadá Stránská skála a Bohunická plošina (Zeman, 1982). Druhá úroveň začala vznikat počátkem pliocénu v údolním zářezu, který vznikl erozní činností Svratky a Svitavy. Štěrkové relikty jsou mocné 1-4 m, silně prohliněné a navětralé. Ve štěrkové frakci převládá křemen, brněnské granodiority a ruly. Relikty těchto fluviálních sedimentů můžeme sledovat od Obřan (sever Brna) až k Modřicím na jižním okraji aglomerace (Zeman, 1982). Další úroveň říčních teras se začala tvořit začátkem spodního pliocénu. Jedná se o fluviální akumulace písčitých štěrků s bází 36(42) m až 48(62) m nad současným povrchem nivy (dle Zemana, 1982, 42(45)-58(62) m). V Brně se tato akumulace nazývá stránská terasa, v širším územním rozsahu odpovídá staršímu štěrkopískovému pokryvu donau-pliocén (Novák, 2000). Tyto terasy mají víceméně charakter pokryvu, který vyrovnává nerovnosti, a vznikly po výrazných poklesech ve vídeňské pánvi doprovázené silnou sedimentací, které vyvolaly vlnu silné zpětné 16

18 eroze, která rozčlenila zarovnaný povrch. Podle nálezů na Červeném kopci lze usuzovat, že hloubka těchto nových údolí byla m a že byla v nejstarším kvartéru zaplněna proluviálně-fluviálními sedimenty stránské terasy (Zeman, 1982). Štěrky této úrovně mají mocnost m. V Brně tuto akumulaci můžeme najít na severovýchodním svahu Červeného kopce, západně od Modřic; relikty této akumulace leží pravděpodobně i pod sprašovými pokryvy pod Ústředním hřbitovem a také jižně od Horních Heršpic. K této akumulaci pravděpodobně patří i sedimenty při jižním břehu přehrady a štěrky na jihozápad od Kraví Hory (Novák, 2000). V době vzniku této akumulace byla v Brně složitá soutoková oblast tří řek Svratky, Svitavy a Ponávky. Z rozsáhlých akumulací Stránské terasy vyčníval Žlutý kopec, Bílá hora, Fredam, Stránská skála a Švédské šance. Sedimenty této akumulace pokrývaly plošinu v prostoru Husovic a Králova Pole mezi údolími řek (Zeman, 1982). Tato úroveň teras je tvořena dvěma akumulačními tělesy, mezi jejichž vznikem byl dlouhý hiát, takže na starší akumulaci začaly vznikat nové půdy. Starší terasa má zahliněné písčité rezavě hnědé štěrky s průměrem valounů až 10 cm s obsahem křemene, granodioritu, granitu, dioritu, diabasu, vzácně také s devonskými pískovci (Novák, 2000). Další úroveň říčních teras se začala tvořit před počátkem günz-mindel interglaciálu a skončila počátkem mindelu. Akumulace má bázi m nad současným povrchem nivy (dle Zemana, 1982, je to 24(17)-30(45) m). V širším územním rozsahu odpovídá mladšímu štěrkopískovému pokryvu, nazývá se tuřanská terasa. Spíše než o klasickou říční terasu se jedná o široký výplavový kužel (Novák, 2000). Báze tuřanské terasy vznikla po hloubkové erozi (až 40 m). V té době Svratka obtékala po jižní a severovýchodní straně Žlutý kopec a Špilberk. Se Svitavou se spojuje přibližně v místě, kde se dnes Svitava slévá s Ponávkou. Jako malý ostrůvek vyčnívá návrší Petrov. Fredam a Bílou Horu Svitava obtéká po západní a východní straně. Tato akumulace se skládá z pěti souvrství. Na bázi svratecké akumulace jsou bloky převážně krystalických břidlic, v nadloží souvrství fluviálních písků a štěrků, jejich sedimentace přechází do písků a povodňových hlín. Na jejich povrchu jsou místy spraše, někdy fluviolakustrinní slíny, nad nimi třetí souvrství fluviálních písků a štěrků (Zeman, 1982). U Brněnské přehrady nacházíme v této úrovni až 5 m mocné hrubé, rezavě hnědé, lokálně silně zahliněné štěrky o průměru valounů až 25 cm jejich složení je křemen, horniny Brněnského masivu, ruly z Českomoravské 17

19 vrchoviny a permské pískovce a droby. V akumulaci Svitavy mezi Obřany, Maloměřicemi a Stránskou skálou je jejich mocnost m, ojediněle až 20 m, většinou jsou ale překryty sprašemi. Svitavská akumulace je složená s písčitých štěrků, na bázi má často bloky s balvany, při povrchu relikty povodňových hlín, v nadloží akumulace písků a štěrků, ve kterých je systém koryt vyplněných štěrky a hrubozrnnými písky. Valounový materiál je složen z křemene, kvarcitů, silicitů, granitoidů a méně z kulmských hornin a metamorfitů. Akumulace Ponávky je v této úrovni složená z písčitých štěrků s bází m a povrchem 35 m (Novák, 2000). Další úroveň říčních teras se začala tvořit v mindelu. Výška báze terasy je m (podle Zemana, 1982, 16(17)-25 m) (Novák, 2000). V této době se všechny tři toky blíží svým současným korytům. Údolí Svitavy od Maloměřic zaujímá severo-jižní směr, zprava přibíhá údolí Ponávky pod Petrovem a spojuje se se Svratkou, která dále sleduje severojižní směr. Je zřejmé, že uspořádání údolí je ovlivněno tektonickými liniemi. Tato terasa se obtížně určuje, protože eroze, která ji vytvořila, musela nejdřív vyhloubit m široké údolí převážně v sedimentech tuřanské terasy (Zeman, 1982). Složení valounů akumulace Svratky jsou především ruly, křemen, pískovce a permské droby, valounové složení svitavské akumulace jsou horniny z horního toku. V Brně tyto akumulace nacházíme východně a jižně od přehrady, v okolí Husovic, východně od maloměřického nádraží, kolem Obřan a na východním okraji Řečkovic. Často jsou překryty sprašemi o mocnosti až 8 m (Novák, 2000). Úroveň modřické terasy začala vznikat v rissu. Bázi má zhruba na úrovni nivy, povrch dosahuje až +15 m. Terasy jsou často překryty sprašemi o mocnosti až 8 m a skládají se z písčitých štěrků. Složení svitavských štěrků horniny Brněnského masivu, kulmské droby, křídové pískovce, křemen, jurské rohovce, devonské vápence; štěrky Svratky horniny Českomoravské vrchoviny (žilný křemen, granodiorit, granit, aplit, žulorula a horniny Brněnského masivu). Akumulace najdeme na levém břehu Svitavy mezi Maloměřicemi a Obřany, také je nacházíme souvisle po toku Svratky, svitavská akumulace se v okolí Maloměřic dělí na dva stupně jeden má bázi m nad nivou, druhý 2-4 m pod nivou (Novák, 2000). Nejmladší říční písčité štěrky začaly vznikat ve svrchním pleistocénu na dně údolních niv a resedimentovaly až do holocénu. Jejich báze je 4-14 m nad povrchem 18

20 nivy. Jedná se o šedé až šedohnědé zahliněné fluviální písčité štěrky petromiktního charakteru o mocnosti 4-5 m. Valouny Svratky se skládají z hornin Brněnského masivu a krystalinika Českomoravské vrchoviny (žilný křemen, granodiorit, granit, aplit, ruly). Tyto štěrky vyplňují údolní dno Ponávky a v jejím údolí a také v údolí Svratky se na jejich povrchu utvořily humózní jíly o mocnosti až 40 cm, které jsou pravděpodobně výplněmi slepých ramen (Novák, 2000) Systém říčních teras Brněnska V průběhu minulého století probíhal výzkum říčních teras především na velkých tocích v Čechách. Na Brněnsku se jím zabýval K. Zapletal v letech dvacátých, F. Říkovský v roce 1932, dále L. Sýkora v šedesátých letech a A. Zeman v sedmdesátých a osmdesátých letech. Systém je vytvářen podle výškového členění teras, kdy se určuje výška báze terasy nad současnou nivou řeky. Nejstarší terasy jsou nejvýše položené, nejmladší nejníže. Zapletal vytvořil několik systémů teras střední a dolní Svratky (1922, a 1926), kdy poslední jmenovaný měl písemné značení, a pro Svratku i Svitavu vytvořil systém v roce , kdy byly terasy označeny A-G, M (430 m) a X (380 m) (Balatka, 1962). Říkovský vytvořil systém pro celý tok Svitavy a Svratky. Jeho původní systém pro dolní Svratku a Svitavu z roku 1926 neměl žádné značení, v jeho pozdějších systémech (1932 a 1933) byly terasy označovány římskými číslicemi (Balatka, 1962). Sýkorův systém z roku 1962 je desetistupňový a terasy jsou označeny názvy míst, kde se vyskytují (Zeman, 1982). Zeman uvádí dvě rozdělení terasového systému, jedno z roku 1973 a druhé z roku Označuje ho římskými číslicemi. Systém z roku 1973 je dvanáctistupňový, systém z roku 1982 pětistupňový (Zeman, 1982). 19

21 Tab. 2 Srovnání systémů říčních teras na Brněnsku (Balatka, 1962; Zeman, 1982) terasy nejsvrchnější terasy svrchní terasy střední terasy spodní terasy nivní L. Sýkora 1962 K. Zapletal A. Zeman 1973 období vzniku terasa XII. ( m) G (130 m) nebovidská (115- XI. ( m) pleistocén terasa želešická ( m) F (110 m) X. ( m) terasa hajanská (80-66 m) terasa slatinská (69-80 m) terasa rajhradská (52-60 m) E (90 m) D (70 m) IX., VIII. ( m) VII. (76-70 m) Odlišnost systémů vzniká především proto, že přesné stanovení výškové pozice a plošného rozsahu zbytků fluviálních akumulací a říčních teras je v brněnské kotlině obtížné, protože starší akumulace byly v členitém terénu říčních údolí denudovány nebo jsou překryty mocnou vrstvou spraší a k jejich výzkumu je nutná hustá sondáž. Nejlepší je proto vztahovat terasy brněnské kotliny k širšímu území dyjskosvrateckého úvalu (Zeman, 1982). počátek günzu, konec donau terasa šlapanická (42-51 m) C (50 m) VI. (58-42 m) günz terasa tuřanská (30-40 m) V. (45-24 m) günz-mindel terasa rebešovická (20-33 m) B (30 m) IV. (24-16 m) mindel terasa modřická (3-15 m) III. (15-2 m) terasa rajhradická (9-0 A (10 m) II. (8-0 m) I. ( m) donau riss 20

22 5. CELKOVÝ PŘEHLED VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY TERAS BRNA O urbanistickém vývoji využívání krajiny říčních teras Brněnska nás informují krom dokumentů především mapy. V dokumentech jako jsou zakládací, kupní, darovací listiny se dozvídáme nejen o rozvoji osídlení, počtu domů a obyvatel, ale také o způsobu využití krajiny ze zakládacích listin mlýnů, rybníků, hamrů, valch či lázní (Hálová Jahodová, 1975). Na starých mapách a plánech Brna je zachycen především střed města, předměstím není věnováno tolik pozornosti. Teprve rakousko-uherské mapování nám přináší přesný a komplexní obraz oblasti Brněnska. V práci věnujeme pozornost především výsledným mapám II. vojenského mapování, které na Moravě proběhlo v letech Bylo mnohem přesnější, než I. vojenské mapování. Předcházela mu v letech vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ díla. Podkladovými mapami byly mapy stabilního katastru, které byly vytvořeny v letech Na mapách II. vojenského mapování jsou všechny tři zkoumané řeky dosud nezasažené regulací, krom malého úseku řeky Svratky. Oproti tomu, na mapách III. vojenského mapování, které na Moravě a ve Slezsku probíhalo v letech , už vidíme napřímený tok Svitavy, posunutý soutok a další. III. vojenské mapování bylo po roce 1920 udržováno neustálou reambulací aktualizované, a to až do roku 1940, a proto na aktualizované verzi vidíme krom finálních regulací toku i tehdy ještě Kníničskou přehradu (Vonešová in Vacek, 2014). Pro srovnání historických průběhů toků se současností byly využity mapy státního mapového díla, a to konkrétně Základní mapa ČR v měřítku 1 : , a dále ortofoto mapy, na kterých je dobře vidět měnící se využití krajiny. 5.1 Obecný přehled historie Brna v souvislosti s vodními toky Brněnská kotlina lákala lidi už od pravěku jednak kvůli dostatku potravy, ale především proto, že vodní toky poskytovaly ochranu jejich sídlištím. Později se řeky staly významným orientačním bodem při postupném vytváření cestní sítě. Na řekách rostly mlýny, hamry, valchy, místo brodů byly postupně budovány mosty a po vybudování městských hradeb ve 13. století také dlouhé náhony, zajišťující ve městě vodu. Tehdy vznikl mimo jiné Svratecký náhon (viz níže), který využíval z části starých koryt Svratky (Hálová - Jahodová, 1975). 21

23 S postupným rozvojem města, připojováním jeho předměstí a s nástupem průmyslové revoluce nastala potřeba větších stavebních prostor a postupnými regulacemi tak byly široce meandrující toky napřímeny, jejich nivy vysušeny a jejich náhony z části zasypány (Hálová - Jahodová, 1975). Stavební změny se týkaly i říčních teras. Na zarovnaných terénech jejich povrchu začala růst zástavba (nivní terasy Svratky, rozsáhlé těleso tuřanské terasy). Relikty svrchních teras na vyšších svazích (Červený kopec) dlouho rozvoji města unikaly, ale s další a další zástavbou se i ony staly součástí intravilánu. Začaly se těžit fluviální sedimenty především na jihu Brna v Holásecké štěrkovně, v cihelně na Červeném kopci a v Bohunicích, především ale v Černovické pískovně, která dodnes nabízí písek a štěrkopísek právě z akumulace terasy Svitavy (Hálová Jahodová, 1975). Na mapách Obr. 7 a Obr. 8 v příloze, list D-E, můžeme vidět stav říční sítě na II. vojenském mapování a v aktualizovaném III. vojenském mapování. Na mapách Obr. 9 a Obr. 10 v příloze, list F-G pak je srovnání tehdejšího stavu se současností. 5.2 Svratka stavební vývoj v jejím okolí, úpravy toku Svratka byla ze tří zkoumaných toků regulována nejméně a to především proto, že teče přímo u úpatí kopců a příliš nebránila stavebnímu rozvoji. Ten se celý středověk soustředil na Starém Brně a podmáčené komárovské nivě se víceméně vyhýbal. Regulace v komárovské nivě proběhla až v pozdějších letech kvůli rozvoji průmyslu a potřebě vysušit říční nivu a získat tak více stavebního prostoru (Kuča, 2000). Okolí Svratky přitahovalo lidské osídlení už v pravěku, kdy k ní přicházeli lovci a soustředili se na zvěř u napajedel. Z té doby pochází nálezy několika hrobů, překrytých povodňovými hlínami. V pozdější době se ve vidlici soutoku Svitavy a Svratky usídlili Germáni, a v 9. století žila na tomto místě aglomerace několika sídelních buněk. Toto osídlení v průběhu let ztratilo na důležitosti a naopak se zvýšila důležitost Starého Brna (Peša, 1969). O průběhu toku Svratky ve středověku máme doklady především proto, že právě na Starém Brně byl pravděpodobně situován přemyslovský hrad (díky ostrovnímu umístění, které tvořila Svratka a její rameno později Svratecký náhon, tekoucí pod svahy Špilberského a Petrovského kopce), ale především protože pod svahy 22

24 Špilberku vzniklo neopevněné sídliště. Oproti dnešku byl ostrov mezi řekou a jejím ramenem vyvýšený, čímž se toto místo stalo ideální polohou pro osídlení. V místě dnešního Kamenného mostu (u konventu Milosrdných bratří) byl brod právě zde bylo překročení řeky nejsnazší, protože tu nebyly ani příkré břehy jako výše po toku, ani podmáčená niva jako jižněji. Právě niva je nejspíš důvod, proč v raném středověku vzniklo osídlení právě zde, a ne na geografickém ohnisku brněnské kotliny, kterým je soutok Svratky a Svitavy nesmíme zapomínat, že překážkou rozvoje nebyla jen bahnitá půda v nivě, ale také hygienické důvody (Kuča, 2000). S rozvojem středověkého města našel využití především Svratecký náhon. Původně byl náhon vedlejším korytem Svratky a jako zdroj vody se používal už od doby přemyslovské. Sloužil také řemeslnickým výrobám a v místě Denisových sadů na něm byly postaveny lázně. Náhon vycházel ze Svratky u Kamenného mlýna v pisárecké nivě a pokračoval zpočátku téměř souběžně s řekou. Později se oddělil a přes Staré Brno vedl pod svahy Špilberku, po Pekařské ulici, kolem úpatí Petrova, aby se v Komárově vlil do Ponávky. V době středověkého stavebního rozvoje se hojně používal jako kanalizace pro jižní polovinu města a to víceméně až do druhé poloviny 16. století. V 18. století byly nad náhonem založeny Jircháře, kvůli výstavbě v tomto předměstí byla do té doby zamokřená a bahnitá louka pod svahy Špilberku zasypána a terén byl navýšen o 3-5 m (Kuča, 2000). Až do konce 1. světové války do Svratky (a také Svitavy) ústila městská kanalizace, což mělo za následek velmi špatný stav kvality vody, navíc umocňovaný intenzivní průmyslovou výrobou (Peša, 1973). Nejvýraznější změnou na Svratce je Brněnská (dříve Kníničská) přehrada, která byla postavena v letech O postavení přehrady se začalo kvůli povodním uvažovat už v roce Jejím vybudováním došlo k zatopení obce Kníničky, vzniklé kolem mlýnského náhonu v plochém nivním údolí Svratky (Kuča, 2000). Jak již bylo řečeno, komárovská niva byla velmi zamokřená, bahnitá, protkaná rameny Svratky i Svitavy, proto zde bylo osídlení vcelku řídké. Na ostrově, který tvořila Svratka a Svitava se svým ramenem, vzniklo na počátku 12. století benediktinské probošství. Ve 13. století byla komárovská niva využívána především zemědělsky byly zde zahrady a vinice klášterů ve městě (Peša, 1969). 23

25 Spíš než souvislé osídlení zde bylo několik dvorů, z nichž většina také náležela brněnským klášterům. Komárovské proboštství zaniklo v roce 1527 (dnes z něj zbývá jen kostel sv. Jiljí, nejstarší brněnská dochovaná stavba, sloužící stále svému účelu), v té době se v Komárově začali usídlovat Němci. Největší stavební vývoj však přišel v půlce 18. století, kdy řeky a jejich ramena využívalo několik mlýnů. Masivní výstavba v Komárově započala až ve 20. letech 20. století a potom po druhé světové válce (Kuča, 2000). Stejně jako komárovská, ani pisárecká niva nebyla dlouho zastavěná. Ještě v 2. polovině 18. století byla zcela bez zástavby a až do 20. let 20. století zůstala niva bez urbanizace. Rozšiřoval se jen Starobrněnský cukrovar a na pravém břehu Svratky vilová zástavba Veslařské ulice. Pisárecká niva byla stavebně využita až v letech , kdy zde bylo postaveno Zemské výstaviště a v letech městská vodárna. Po roce 1945 byl rozšířen areál tramvajové vozovny a v 50. letech bylo výstaviště rozšířeno z původních 26 ha na 54 ha, později na současných 65 ha. Zároveň s rozvojem výstaviště byl kolem řeky rozšířen Park kultury a oddechu (Kuča, 2000). Struktura zástavby pisárecké nivy tak plní také funkci rekreační, díky které zůstala podoba řeky blízká původnímu stavu (Vorel, 2003). Napřimování toku bylo, na rozdíl od Svitavy, mnohem menšího měřítka. Nejvíce k němu docházelo na území Starého Brna, kde bylo potřeba uvolnit místo pro stavební rozvoj města, především pro cestní síť a železnici. V roce 1835 byl napřímen a obezděn tok mezi konventem alžbětinek na Starém Brně a Kamenným (dříve Dlouhým) mostem. V letech došlo k regulaci toku od mostu k viaduktu břeclavské tratě (Kuča, 2000). 24

26 Obr. 11 Obezděné koryto Svratky u Kamenného mostu (vpravo vzadu). Jedná se o první regulovaný úsek řeky (foto autorka, 2016). Nejvíce bylo napřímeno koryto pod Komárovem až do Židlochovic a to v letech V téže době byl napřímen tok Svitavy a soutok obou řek se posunul až za Přízřenice (Peša, 1969). Obr. 12 Soutok Svratky (vlevo) a Svitavy mezi Přízřenicemi a Chrlicemi (foto autorka, 2016). Změny se týkaly také Svrateckého náhonu, který byl v roce 1896 na Mendlově náměstí zasypán a sveden přes areál nemocnice u svaté Anny. S přerušováním prací se od roku 1914 až do roku 1926 pokračovalo s regulací úseku řeky mezi Kamenným mostem a viaduktem. Svratecký náhon byl v roce 1965 úplně zatrubněn (Kuča, 2000). Chronologický průběh regulací viz Obr. 13 v příloze, list H 25

27 5.3 Svitava stavební vývoj v jejím okolí, úpravy toku Svitava byla oproti Svratce velmi výrazně regulována a to z důvodu uvolnění stavebního místa pro nové továrny a traťová tělesa v době průmyslové revoluce (Kuča, 2000). Podobně jako kolem Svratky, i kolem Svitavy bylo osídlení už v pravěku, jak dokazují archeologické nálezy. Máme doloženo sídliště na levém břehu řeky u Holého kopce u Maloměřic. Rovněž v Maloměřicích byla v 8. století v době velkomoravské říše založena osada kmene Avarů (Peša, 1968). V roce 1540 byla na soutoku Svitavy a Svratky v Komárově postavena papírna, jedna z prvních v českých zemích. Svitava byla oproti Svratce více využívaná pro průmyslovou výrobu a v průběhu staletí kolem ní rostly mlýny, hamry, valchy a později továrny a železniční tělesa. Díky nekontrolovanému rozvoji průmyslové zástavby tak v některých místech nevznikla klasická městská nábřeží nebo parky, jako tomu bylo u Svratky. Formování průmyslových zón v době josefinské bylo příliš rychlé a tyto zóny vznikly dřív, než se z předměstských vesnic mohly stát plnohodnotné městské části a z urbanistického hlediska tento negativní vliv vnímáme dodnes (Kuča, 2000). Právě kvůli většímu využití Svitavy na ní najdeme několik náhonů, z nichž některé se zachovaly dodnes. Nejvýznamnějším byl bezesporu Svitavský náhon odbočoval ze Svitavy nad mlýnem na Radlase, tekl přes Skořepku a pak se vléval do Ponávky. Dnes je jeho část považována za tok Ponávky, Starou Ponávku, která využívá právě jeho koryta a ústí do Svratky v Komárově. Menší náhon je v Obřanech u viaduktu stojí na něm dnes již nevyužívaný mlýn. Další náhon je v Maloměřicích. U Cacovického náhonu, do kterého dnes ústí Ponávka štolou C1, stojí dodnes Cacovický mlýn v současnosti slouží jako sklad, ale malá vodní elektrárna z počátku 20. století postavená na jezu při něm je po rekonstrukci stále v provozu. Židenický náhon, či spíše mlýnské rameno, kolem kterého vznikla jako ulicovka Stará Osada, existoval ještě do roku 1975, zbytky jeho spodního úseku zanikly až se stavbou sídliště Stará Osada v 80. letech (Kuča, 2000). Jak už bylo řečeno, k napřímení bohatě meandrujícího toku Svitavy došlo v důsledku potřeby nových prostor blízko řek vhodných k tovární výrobě. Navíc k napřímení 26

28 nejdelšího úseku došlo v době vlny nezaměstnanosti a na regulačních pracích tak dostali dělníci příležitost k přivýdělku (Peša, 1973). K první fázi napřimování toku došlo v letech a to od radlaského jezu až k soutoku se Svratkou, který se díky regulaci posunul až k Přízřenicím. Stará Svitava, tedy její meandrující tok, přitom existovala až do roku 1879, kdy se teprve začalo s jejím zasypáváním. Úplně přestala existovat až v roce Další úsek toku, mezi Husovicemi a Židenicemi, byl napřímen až v letech a jeho meandry byly zasypány (Kuča, 2000). Jak se později ukázalo, nové koryto Svitavy bylo špatně dimenzováno na odtok velkých vod, jak jsme mohli vidět při povodních v roce 1946 nebo 1997, kdy došlo k úplnému vylití řeky z koryta (Hálová Jahodová, 1975). Obr. 14 Napřímený tok Svitavy z komárovského mostu směrem k soutoku. Jedná se o úsek napřímený v první fázi regulací (foto autorka, 2016). Poslední změny toku se týkaly oblasti Komárova v 70. letech bylo zasypáno staré mlýnské rameno Svitavy kolem kostela, v 80. letech na něm bylo postaveno Komárovské sídliště, a poslední připomínka toho, že zde tekla řeka, Komárovský mlýn, byla odstraněna pro špatný technický stav v roce 2011 (Kuča, 2000). Postupné napřimování toku Svitavy viz Obr. 15, list I v příloze. 5.4 Ponávka stavební vývoj v jejím okolí, úpravy toku Podobně jako u ostatních velkých toků v brněnské kotlině, také kolem Ponávky máme doložené osídlení již ze starší doby bronzové ve spraších nad ní bylo objeveno několik sídlišť (Peša, 1968). 27

29 S Ponávkou souvisel Městský potok. Ten tekl z náměstí Míru pod Špilberkem přes náměstí Svobody a po Kobližné vytékal Brankou a vléval se do Ponávky. Zanikl po roce Nepoužíval se jako zdroj pitné vody, spíše jako kanalizace pro střed města. Zanikl proto nejspíš z hygienických důvodů jelikož do něj tekly splašky celé horní poloviny města, byl zdrojem infekcí (Peša, 1968). Později Ponávka, protékající skrz centrum města, našla využití nejen pro mlýny a koželužny, ale především na ní bylo postaveno několik rybníků, patřících převážně klášterům. V Králově Poli to byl rybník Gassperk, založený v roce 1411 kartuziánským klášterem Nejsvětější trojice. Později se mu říkalo Kartouzský a roku 1885 byl kvůli železničnímu tělesu zmenšen a později zcela zanikl. Z téhož důvodu byl vysušen Nový rybník, který byl nad ním. Mezi Královým Polem a Zábrdovicemi vznikly rybníky tři Červený, zvaný též Dolní, který byl ještě v katastru Králova Pole, Špilberský a Panský (později Městský, Magistrátní, nejčastěji zvaný Hutterův). Špilberský rybník na území Ponavy, na jižním konci Sportovní ulice, byl vysušen krátce po roce 1752 kvůli rozvíjející se zástavbě, Hutterův rybník byl z téhož důvodu vysušen kolem roku Červený rybník byl přebudován na retenční nádrž a na místě Červeného mlýna byla vybudována teplárna, která po přestavbě v roce 1999 slouží dodnes. Ze všech rybníků na Ponávce se tak dochovalo jen několik menších rybníků na horním toku (Kuča, 2000). V roce 1789 byl založen Lužánecký park, kterým Ponávka protékala. Tekla jím dlouho volně a rovně, v roce 1812 byla v rámci úpravy parku zformována do umělých jezírek a zákrutů. V pozdějších letech se ale tok stal nevyhovujícím z hygienických důvodů a v letech byl od Lužánecké až po Křenovou ulici zatrubněn, a to kvůli výstavbě kolem náměstí 28. října. Na bývalé trase Ponávky vznikla ulice Příkop. V letech byl kvůli velkému znečištění zatrubněn úsek od Červeného mlýna po Lužánky a Ponávka tak v centru města zmizela z povrchu. Poslední úsek volně tekoucí, mezi Červeným mlýnem a královopolským nádražím, byl v roce 1993 sveden do štoly C1, která ústí v Cacovicích do Svitavy. V současnosti je Ponávkou, krom jejího toku před štolou, nazýván i zbytek svitavského náhonu, do kterého je Ponávka svedená. Říká se jí také Stará Ponávka a ústí do Svratky v Komárově. Ponávku na její původní trase můžeme vidět už jen v části Lužánek, kde je upravena do jezírek a meandrů (Kuča, 2000). 28

30 Obr. 16 Soutok Staré Ponávky (vlevo) a Svratky v Komárově (foto autorka, 2016). Chronologický průběh zatrubňování Ponávky viz Obr. 17, list J v příloze. 29

31 6. PŘEHLED ZMĚN VYUŽÍVÁNÍ VYBRANÝCH ŘÍČNÍCH TERAS 6.1 Svratka Pisárecká nivní terasa Říční terasa obecně Zkoumané území se nachází v MČ Pisárky, viz Obr. 18 Obr. 18 Poloha zkoumaného území (ČÚZK, 2016) Jedná se o nejnižší úroveň systému teras, nivní terasu náležející stratigraficky k terase rajhradické (Sýkora, 1962). Nacházíme ji pod Pisárkami a na Starém Brně. Na místě, kde není překryta sprašemi, stojí brněnské výstaviště. (Novák, 2000) 30

32 Obr. 19 Celkový pohled na pisáreckou nivní terasu s areálem výstaviště (foto autorka, 2016). Valounová analýza ukazuje především na horniny brněnského masivu a krystalinika Českomoravské vrchoviny. (Novák, 2000) Geologie zkoumaného území viz Obr. 20. Obr. 20 Geologie zkoumaného území (ČGS, 2016; ČÚZK, 2016) 31

33 6.1.2 Historie využití území Oblast pisárecké nivy byla i přes svou blízkost historickému jádru města na Starém Brně dlouho stavebně nevyužitá, přesto měla pro město důležitost u Kamenného mlýna na Svratce byl už v 15. století postavený městský vodovod, který sloužil až do roku (Kuča, 2000) Na území nivy vedla až do 2. poloviny 18. století pouze cesta podél řeky a byly zde lesy, na svazích Žlutého kopce pak vinice. V roce 1784 máme doloženou cihelnu na svazích nad nivou, kolem které vznikla domková zástavba. (Kuča, 2000) Teprve po roce 1815 se začala pisárecká niva zaplňovat nejprve byl postaven klasicistní zámeček s okrasnou i užitkovou zahradou a cukrovarem a podél Hlinek začaly růst domy. V témže roce zde byly postaveny lázně. V 80. letech 19. století pak začala vznikat vilová čtvrť, jedna z nejhonosnějších v Brně. Zároveň se dále rozšiřoval cukrovar, zvaný Starobrněnský nebo Bauerův, do kterého byla kolem roku 1900 zavedena tramvajová vlečka. (Kuča, 2000) Starý vodovod byl v roce 1869 nahrazen novým, který sloužil až do roku 1906 úpravna vody, přes kterou vedl, byla v místě dnešní tramvajové vozovny. Už na přelomu století byly Pisárky dostupné koněspřežnou dráhou, později tramvají, což také přispělo k rychlému rozvoji zástavby. (Kuča, 2000) Veškerá výstavba se však soustředila spíše na okraje nivy a střed pisárecké nivy byl až do 20. let 20. století krom rozšiřujícího se cukrovaru a zámečku s jeho zemědělsky využívanými pozemky nezastavěný. Zlom nastal v letech , kdy bylo postaveno přímo na sprašemi nepřekrytých fluviálních sedimentech Brněnské výstaviště. (Kuča, 2000) V letech byla vybudována městská vodárna a zároveň vznikly říční lázně Riviéra. (Kuča, 2000) Stav pisárecké nivy v roce 1937 viz Obr

34 Obr. 21 Pisárecká niva v roce 1937 (ČÚZK, 2016; Walter, 2016) Stavební rozvoj pisárecké nivy v druhé polovině 20. století byl vázán na výstaviště. Roku 1954 byl zbořen Bauerův cukrovar a začalo se s rozšiřováním areálu výstaviště bylo znovuotevřeno v roce 1955, později byly postaveny další pavilony a budovy výstaviště, a areál se stále rozšiřoval. Tou dobou také byl napřímen krátký úsek Svratky kvůli Bauerově ulici, obkružující výstaviště. Také byl rozšířen Park kultury a oddechu, který vznikl při řece Svratce. (Kuča, 2000) Posledním významným stavebním zásahem do nivy byla pražská radiála s tunelem a estakádou nad řekou, která byla vybudována v roce (Kuča, 2000) Současné využití území V současnosti se na území krom zmiňovaného areálu BVV nachází pražská radiála, tramvajová trať (linka 1), tramvajová vozovna, vlečka vedoucí do areálu výstaviště, koupaliště Riviéra a sportovní areál, podél řeky Svratky cyklostezka s parkovou úpravou, velodrom a podél ulice Hlinky secesní a klasicistní zástavba, v oblasti ulice Poříčí jsou bytové domy s vnitroblokem. Území Pisárecké nivy se sice urbanisticky nevyvíjelo podle dané uliční sítě a je přeťato silnicí, přesto působí harmonicky. Silnice tvoří hranici mezi zastavěným územím výstaviště, které by mohlo působit až chaoticky, a okolím Svratky. Ta zde 33

35 byla regulována jen minimálně a od začátku výstavby v nivě bylo její okolí bráno jako park, díky čemuž si území zachovalo svůj vzhled téměř až lužního lesa. Obr. 22 Parková úprava okolí toku Svratky v Pisárkách, pohled přes řeku na koupaliště Riviéra (foto autorka, 2016). Na Obr. 23 v příloze, list K můžeme na leteckých snímcích pozorovat proměny sledovaného území v současnosti. 6.2 Svitava tuřanská terasa mezi Bílou horou a Stránskou skálou Říční terasa obecně Zkoumané území se nachází mezi Bílou horou a Stránskou skálou na území MČ Židenice, viz Obr

36 Obr. 24 Poloha zkoumaného území (ČÚZK, 2016). Terasa mezi Bílou horou a Stránskou skálou patří stratigraficky k terase tuřanské. Její báze se pohybuje ve výšce m n. m., povrch akumulace, která se sklání k jihovýchodu, dosahuje m n. m. (Kuchovský, 1999). Daná oblast je sledována především kvůli spalovně SAKO a továrně Zetor. Průzkum, který zde probíhal v letech odhalil pokles hladiny spodní vody mezi dvěma hydrologickými vrty o 20 m. Ve výsledku byly zpracovány údaje z 69 vrtů a cílem bylo zjištění rozšíření štěrkových fluviálních sedimentů a objasnění příčiny poklesu spodní vody. (Kuchovský, 1999) Valounová analýza odhalila velký podíl granitoidů brněnského masivu a pískovců a prachovců. Granodiority zasahující do údolí v severovýchodní části omezují rozšíření fluviálních štěrků. V jihovýchodní části údolí štěrky hraničí s deluviofluviálními sedimenty a podél severozápadního okraje Stránské skály se svahovými hlinito-kamenitými sedimenty. (Kuchovský, 1999) Podle výzkumů se fluviální sedimenty nacházejí především v centrální části údolí a sledují jeho osu od severovýchodu k jihozápadu, uprostřed se pak esovitě stáčí. 35

37 Sedimenty tuřanské terasy jsou zde rozšířeny na ploše zhruba 66 ha. (Kuchovský, 1999) Geologické poměry na zkoumaném území viz Obr. 25 Obr. 25 Geologie zkoumaného území (ČGS, 2016; ČÚZK, 2016) Historie využití území Území mezi Bílou horou a Stránskou skálou bylo osídleno už před pěti sty tisíci lety, jak nasvědčují paleontologické a archeologické nálezy na Stránské skále. Stavebně však toto území nebylo dlouho využíváno (Hálová Jahodová, 1975). Oblast byla dlouho využívána jako sady. Koncem 19. století došlo na svazích Bílé hory i Stránské skály k rozvoji vápenictví, které po sobě zanechalo několik povrchových lomů. Během druhé světové války se na úpatí Stránské skály začaly kopat tunely, které měly ve výsledku sloužit jako továrna. Po odchodu Němců byly tyto prostory opuštěny a dnes jsou zakonzervovány jako kryt civilní obrany (Peša, 1973). První významné stavební využití tuřanské terasy při Stránské skále přišlo až po druhé světové válce, kdy se v prostoru mezi kopci začala stavět továrna Zetor, vyrábějící traktory. Zhruba v té době se začala budovat síť silnic Jedovnická ulice a vyvýšené 36

38 těleso Bělohorské, které údolí rozdělilo. Zároveň došlo k elektrifikaci tramvajové sítě, která tou dobou byla rozšířena až pod Stránskou skálu. Trať, vedoucí v době svého vzniku z Brna pod stránkou skálou až do Líšně, vznikla jako vlaková trať v roce 1905, později přešla do držení tramvajové společnosti. V šedesátých letech byl zastaven provoz mezi Stránskou skálou a Líšní, zůstalo po něm jen traťové těleso, troleje a sloupy byly v sedmdesátých letech demontovány. V téže době byla postavena tramvajová trať na protější straně údolí, pod svahy Bílé hory (Kuča, 2000). Posledním významným stavebním počinem mezi Stránskou skálou a Bílou horou byla stavba městské spalovny, která začala v roce 1984 (Čižmář, 2014) Současné využití území Na území se v současnosti nachází spalovna SAKO Brno, a.s., výrobní haly továrny ZETOR TRACTORS a.s., zahrádkářská kolonie, skladovací plocha, dvě silniční tělesa (silnice 373 Jedovnická a Bělohorská), dvě tramvajové tratě (tramvaj číslo 8 Starý Lískovec Líšeň Mifkova a tramvaj číslo 10 Nové Sady Stránská skála) a několik železničních vleček na území spalovny a Zetoru. Zahrádkářská kolonie v poměrně zanedbaném stavu stále odolává rozšiřování spalovny. Její část za tělesem Bělohorské sousedí s poměrně velkou plochou sloužící jako skladovací prostory stavebního dvora. Z hlediska urbanistického byla oblast znehodnocena krom spalovny a Zetoru také silničním náspem, který údolí protnul. Na místě mezi dvěma turisticky atraktivními lokalitami, jakými NPP Stránská skála i PP Bílá hora jsou, stojí tři vysoké komíny, které se staly součástí panoramatu Brna. Zčásti opuštěný areál Zetoru spolu s pustnoucí zahrádkářskou kolonií tak dotváří industriální ráz tohoto místa. Na Obr. 26 v příloze, list K můžeme na leteckých snímcích pozorovat proměny sledovaného území v současnosti. Obr. 27 Panoramatický pohled na zástavbu říční terasy ze Stránské skály, v pozadí Bílá hora (foto autorka, 2016). 37

39 6. 3 Svitava tuřanská terasa v Zemědělské ulici Říční terasa obecně Zkoumané území se nachází v MČ Černá Pole, viz Obr. 28. Obr. 28 Poloha zkoumaného území (ČÚZK, 2016). Při výkopových pracích na rohu Zemědělské a Erbenovy ulice v Černých Polích byly objeveny dvě říční terasy. Dle výškové stratifikace náleží k terase tuřanské (Hanžl, Vít, 2003). Geologické poměry zkoumaného území viz Obr

40 Obr. 29 Geologie zkoumaného území (ČGS, 2016; ČÚZK, 2016) Nižší z teras je západněji a má bázi v nadmořské výšce 232,5 m n. m. Podloží tvoří šedozelený vápnitý jíl, nejhlubší část je tvořena hnědým středně zrnitým písčitým štěrkem o mocnosti 70 cm, který přechází ve hnědošedý rezavě hnědě zbarvený písčitý drobně zrnitý štěrk mocný 50 cm. Nadložní sedimenty bázi tvoří zelenavě zbarvený jílovitý písek, nadloží světlehnědý, hrubě zrnitý písek s rezavě hnědými a zelenavě hnědými polohami. Celková mocnost těchto fluviálních písků je 25 cm. Nadložní vrstvy tvoří 75 cm mocná poloha spraše a navážka. Tento komplex reprezentuje výplň nejvíce zahloubené (konkávní) části koryta, na stranu konvexní části vyznívá akumulace spraše, která je dnes nahrazena poměrně mocnou vrstvou navážky (Hanžl, Vít, 2003). Východněji leží vyšší z obou teras. Má nerovnou bázi, nejhlubší místo této báze leží cca 236 m n. m. Hnědé, místy až rezavě hnědé, středně zrnité štěrky jsou kromě navážky překryty spraší s místy zachovalým půdním horizontem. Jedná se o komplex postupně se překládajících koryt, která byla záhy po opuštění překryta vrstvou spraše (Hanžl, Vít, 2003). Podle valounové analýzy usuzujeme, že se nejedná o tok Svratky, ale Svitavy. Podle toho, že spraše nasedají i v nejhlubších místech přímo na fluviální písky či štěrky, 39

41 které nejeví znaky sekundární eroze, lze se domnívat, že k opuštění koryta a následnému uložení došlo velmi rychle v rámci téhož chladného nebo extrémně suchého období (Hanžl, Vít, 2003) Historie využití území Podobně jako terasa pod Stránskou skálou, i toto území bylo dlouho nezastavěné. Na svazích nad Lužánkami byly vinice a v lince dnešních ulic Lesnická a Jugoslávská vedly cesty. V roce 1854 vznikl na místě dnešní Schreberových zahrádek (zastávka Tomanova) zábrdovický hřbitov (Kuča, 2000). Stavební rozvoj Černých Polí přišel až v 60. letech 19. století, kdy zde začala vznikat reprezentativní bloková čtvrť. V roce 1909 existovaly bloky cihlových dvojdomků na ulicích Lužova a Tomanova. (Kuča, 2000) Obr. 30 Původní zástavba cihlových domků v Černých Polích (foto autorka, 2016). Ve dvacátých a třicátých letech se z Černých Polí stala specifická městská čtvrť, kdy zde na pravoúhlé uliční síti krom zmiňovaných dvojdomků byly stavěny patrové řadové rodinné domy v zahradách. Rozvoj zástavby byl limitován tišnovskou tratí (postavena roku 1885), která znemožňovala napojení na uliční síť Husovic (Kuča, 2000). Ve dvacátých letech byla na místě ústavu slepců vybudována Vysoká škola zemědělská, v roce 1923 byla postavena klasicistní budova Vysoké školy lesnické (Kuča, 2000). Relikt tuřanské terasy krytý sprašemi byl objeven při rozšiřování areálu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v roce 2002 (Hanžl, Vít, 2003). Na Obr. 31 můžeme vidět stav ulice Zemědělské a jejího okolí v roce

42 Obr. 31 Stav části Černých Polí v okolí Zemědělské ulice v roce 1837 (Walter, 2016) Současné využití území Na území se nachází areál Mendelovy univerzity, zástavba rodinných domků, dále bytové domy, vede zde tramvajová trať (linky 9 a 11 po ulici Lesnická). Rozsah reliktů tuřanské terasy v Černých polích však lze zjistit jen obtížně, protože jsou překryty sprašemi (a především výstavbou) a jejich výzkum by musel probíhat pomocí sond. Černá Pole jako taková si dodnes drží svůj ráz reprezentativního předměstí. Relikty tuřanské terasy jsou dokázány pod areálem Mendelovy univerzity a pod sousedními ulicemi. Nedaleko budovy, v jejíž základové jámě byly relikty objeveny, byly v roce 2014 postaveny dva nové pavilony univerzity. Jinak je stavební vývoj na území značně omezen, protože zástavba držící se pravidelné uliční sítě neskýtá další prostory k výstavbě. Mimo jiné i proto si Černá Pole stále drží svůj ráz. Urbanistická struktura území je zachována. Černá Pole patří mezi nejlépe urbanisticky uspořádané části Brna, především díky pozdní zástavbě, která se řídila vytyčenou uliční sítí a na rozdíl od jiných čtvrtí se nerozvíjela živelně. 41

43 Obr. 32 Typická zástavba Černých Polí, vlevo vzadu nejstarší budova Mendelovy univerzity (foto autorka, 2016). Na Obr. 33 v příloze, list L, můžeme na leteckých snímcích pozorovat proměny sledovaného území v současnosti Ponávka tuřanská terasa na Kounicově ulici Říční terasa obecně Zkoumané území leží v MČ Brno-Střed, Královo Pole a Žabovřesky, viz Obr. 34. Obr. 34 Poloha zkoumaného území (ČÚZK, 2016) 42

44 Jak určil Sýkora, 1962, tato terasa svou stratigrafií odpovídá tuřanské terase. Řadí se tedy mezi terasy střední a původ má v günz-mindel interglaciálu (Novák, 2000). Geologické poměry zkoumaného území viz Obr. 35 Obr. 35 Geologie zkoumaného území (ČGS, 2016; ČÚZK, 2016). Relikty této terasy byly objeveny při stavbě Moravské zemské knihovny na rohu Kounicovy a Hrnčířské ulice. Objevení těchto fluviálních sedimentů trochu osvětlilo průběh toku Ponávky v kvartéru. Mocnost sedimentů zhruba 10 m, báze se nachází v nadmořské výšce 225,5 m n. m. (Karásek, Seitl, 2000). Podloží tvoří nevýrazně členěné sprašové série porušené kryogenními a antropogenními jevy odkryt asi 3 m mocný komplex fluviálních sedimentů (Karásek, Seitl, 2000). Struktura sedimentů - hrubý písek s valouny a mezi vrstvou a nadložní spraší na severní straně odkryvu asi 0,5 m mocná vrstva písčitého jílu (zřejmě relikt povodňových hlín). Bázi tvoří zvodnělé hrubé štěrkopísky o mocnosti cca 4 m s ostrou hranicí vůči nadloží (hrubé písky s valouny) i podloží (bádenský tégl) charakteristické rozčlenění pro Tuřanskou terasu (Karásek, Seitl, 2000). 43

45 Byly udělány dvě valounové analýzy jedna z odkrytého profilu a druhá ze vzorků vyzvednutých během vrtání pilotů (Karásek, Seitl, 2000). U prvního vzorku v horninách brněnského masivu převládal granodiorit typu Veverská Bítýška, dále aplit, granodiorit typu Královo Pole, metabazity, křemen a pískovce a arkózy (Karásek, Seitl, 2000). U druhého vzorku v horninách brněnského masivu silně převládal metabazit, dále aplit, granodiorit typu Královo Pole i Veverská Bítýška, křemen, arkózy a významný podíl rohovců (Karásek, Seitl, 2000). Právě díky valounové analýze se podařilo vyloučit, že by tato terasa byla uložena Svratkou nebo Svitavou (Karásek, Seitl, 2000) Historie využití území Zmiňované území bylo osídleno už během středověku. Už od 14. století máme doloženou existenci osady Hartlůvka, která byla ovšem během švédského obléhání zničena. Osídlení se do ní sice pomalu vracelo, po stavbě bastionového opevnění však zanikla úplně. Dále od města ležel Špilberský, později Městský dvůr. Jeho počátky máme doložené v 16. století, zbořen byl až v roce 1858 kvůli postupující výstavbě. Oblast byla tedy využívána především zemědělsky, a to už od středověku. Vlastnictví tohoto místa se dělilo mezi město a klášter augustiniánů (Kuča, 2000). Díky existenci zemědělsky využívaných ploch a také hřbitova na začátku Kounicovy ulice (založen 1580, zrušen až v 19. století) probíhala zástavba této oblasti neorganizovaně. Na přelomu 18. a 19. století už byla souvisle zastavěna plocha kolem hřbitova na Kounicově ulici. Zástavba pokračovala bez urbanistického záměru směrem od města. V roce 1879 byl trojúhelník mezi Kounicovou ulicí, Švábkou a Úvozem zastavěn činžovními novorenesančními domy a kolem Kounicovy ulice bylo v 80. a 90. letech postaveno ojediněle několik honosných vil. Problémem pro rozvoj zástavby podle dané uliční sítě byla i dělnická kolonie na Červené ulici (Kuča, 2000). 44

46 Obr. 36 Stav v okolí Kounicovy ulice v roce 1837 (Walter, 2016). Pokud bychom se zabývali jen úzkým okruhem okolí nálezu reliktu říční terasy, nemůžeme pominout území dnešního Björnsenova sadu, na jehož místě bylo vojenské cvičiště, zrušené po první světové válce. V neuspořádané uliční síti našlo toto prostranství využití jako zahrádky a zelinářství a odolal zástavbě i po druhé světové válce, kdy bylo mnoho volných ploch v intravilánu města zastavěno. (Kuča, 2000) Výstavba budovy Městské zemské knihovny, která odhalila ve své základové jámě relikt říční terasy skrytý pod sprašemi, začala v roce 1999 (Karásek, Seitl, 2000) Současné využití území Jak bylo řečeno, nejčerstvějším zásahem do zástavby byla budova MZK, dokončená roku Území je z urbanistického hlediska velmi nesourodé. V okolí ulic Tábor, Šumavská, Klusáčkova a Chodská s osou v Kounicově ulici jsou bytové domy s vnitrobloky s parkovou úpravou. V těsném okolí nálezu reliktu říční terasy jsou tři výškové budovy, součást areálu z druhé poloviny minulého století, kde dnes mimo jiné sídlí Dopravní odbor Magistrátu města Brna. Naproti MZK jsou vysokoškolské koleje. 45