UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Hospicová péče v českých zemích

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI C Y R I L O M E T O D Ě J S K Á T E O L O G I C K Á F A K U L T A KATEDRA CÍRKEVNÍCH DĚJIN A DĚJIN KŘESŤANSKÉHO UMĚNÍ Zita Havlenová Hospicová péče v českých zemích Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jitka Jonová, Th.D. OLOMOUC 2012

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem při tom jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 12. dubna 2012 Zita Havlenová 2

3 Na tomto místě jako první děkuji vedoucí práce paní PhDr. Jitce Jonové, Th.D. za její odborné vedení i cenné rady v průběhu psaní. Děkuji všem lidem, kteří mi byli nápomocni při shromažďování podkladů a fotografické dokumentace, i ostatním za jejich ochotu a čas, protože jen s jejich pomocí mohla být práce dokončena. Velké díky patří mým přátelům, známým a pacientům za jejich modlitební podporu během let studia. 3

4 Obsah Obsah... 4 Úvod Péče o nemocné v průběhu dějin... 8 Péče o nemocné v nejstarších civilizacích... 8 Nemoc a smrt z pohledu Bible Církev a péče o nemocné Hospice ve světě Hospicová, paliativní péče význam a poslání Hospicová péče ve světě Velká Británie Spojené státy americké Kanada Austrálie Spolková republika Německo Nizozemsko Francie Belgie Itálie Španělsko Švédsko Rakousko Švýcarsko Polsko Maďarsko Slovensko Rusko Historie zaměřená na lůžkové hospice v českých zemích Situace před rokem

5 Hospicové hnutí po roce Zákony, právní předpisy, standardy a úmluvy související s hospicovou péčí Rozdělení hospiců, jejich zřizovatelé a financování Historie vybraných hospiců Hospic Anežky České v Červeném Kostelci Hospic Štrasburk v Praze Hospic sv. Lazara v Plzni Hospic sv. Alžběty v Brně Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě u Brna Hospic sv. Štěpána v Litoměřicích Hospic na Svatém Kopečku u Olomouce Hospic sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích Závěr Seznam zkratek Seznam pramenů a literatury Seznam pramenů Archivní materiál Vzpomínky pamětníků Písemné záznamy a korespondence Noviny a časopisy Výroční zprávy, informační brožury Bakalářské, magisterské a rigorózní práce Elekronické zdroje Seznam literatury Seznam vyobrazení Seznam příloh

6 Úvod Myšlenkou Romaina Rollanda: V tomto věku zbabělců, kteří se před bolestí třesou, je vztah křesťana k bolesti zvlášť důležitý. Odvažme se bolesti pohlédnout do tváře a poklonit se jí. Jen ten, kdo ji okusil, zná hodnotu života a odchodu z něj, uvádím svoji diplomovou práci. Zaměřuji se v ní na fenomén, se kterým se setkáváme v České republice v podstatě až po roce 1989, a tím je hospicová péče. Jde o významnou oblast, která je nedílnou součástí paliativní 1 medicíny. Ve své práci popisuji vývoj péče o nemocné a umírající ve vybraných zemích v cizině, větší měrou se však soustřeďuji na řešení této problematiky v českých zemích. Mým cílem je představit na první pohled krátkou, ale o to zajímavější historii naší hospicové péče, jejíž kořeny ovšem sahají hluboko k počátkům lidské civilizace a s rozvojem křesťanství nabývají podoby evangelia ve službě bližním. Hospicové prostředí je mi důvěrně známé, protože v duchovní službě těžce nemocným a umírajícím působím od roku Šest let jsem vypomáhala jako dobrovolník na Masarykově onkologickém ústavu v Brně a od roku 2005 pracuji na plný úvazek jako pastorační asistentka pod Biskupstvím brněnským: nejdříve ve FN Brno Bohunice a na Masarykově onkologickém ústavu, od roku 1998 jsem ustanovena brněnským biskupem samostatnou pastorační asistentkou v rajhradském hospicu. Již od dětství jsem přicházela do styku s nemocnými, protože pocházím ze zdravotnické rodiny. Vzhledem k tomu, že jsem od počátků své praxe pracovala, podobně jako moje maminka, u těžce nemocných lidí, velice citlivě jsem vnímala dobu zřizování prvních hospiců u nás, neboť to bývalo častým námětem mých pracovních, ale i našich domácích debat. Se zaujetím jsem vnímala obtížné situace při jednáních, která měla za cíl prosadit hospicovou péči do našeho zdravotnického a legislativního systému. S ohledem na to, že jsem od samého počátku byla v této oblasti do určité míry i osobně zainteresována a tedy jsem měla možnost ji blíže poznat, rozhodla jsem se zvolit si hospicovou péči jako téma své diplomové práce. Při jejím zpracovávání jsem se zaměřila na tři oblasti. První oblast začínám popisem péče o nemocné ve starověku a dále pokračuji s charakteristikou této problematiky ve staletích ovlivněných Ježíšovým odkazem. Ve své práci jsem čerpala hlavně z publikací Kronika medicíny 2, Dějiny charitativní činnosti 3 a z Historie ošetřovatelství 4. Nechtěla jsem však opomenout ani biblický pohled na problematiku nemoci a smrti, a proto se 1 Paliativní péče je aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stadiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání a udržet co nejvyšší kvalitu života. SLÁMA, KABELKA, VORLÍČEK a kol., Paliativní medicína pro praxi. Galén, Praha, 2007, ISBN , s SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN MESSINA, Rosario, Dějiny charitativní činnosti. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN KUTNOHORSKÁ, Jana, Historie ošetřovatelství. Grada Publishing, a.s., Praha 2010, ISBN

7 alespoň ve stručnosti věnuji i této oblasti. A aby byl obraz ucelený, uvádím i církevní péči o nemocné. Kapitolu potom uzavírám pohledem na medicínu 19. století. V úvodu druhé části své práce se zabývám objasněním pojmu hospic a dále popisuji vznik prvních kamenných hospiců ve světě i u nás. Z dostupných materiálů podávám přehled o vybraných hospicových zařízeních v zahraničí, které byly vzorem pro výstavbu našich hospiců. Zde mi nejvíce informací poskytla slovenská kniha Nevyliečiteĺně chorí v súčasnosti 5. Ve třetí, stěžejní části své práce, se soustředím jednak na situaci v naší zemi před rokem 1989 a dále popisuji první nelehké kroky při zavádění hospicové péče po Sametové revoluci. Snažím se popsat, jak celý proces probíhal, se všemi jeho zdary i prohrami. V neposlední řadě se zabývám problematikou legislativy, která stále ještě není dořešena. Východiskem se mi staly práce Hospice a umění doprovázet 6, kde jsem získala řadu velmi cenných podnětů, pro legislativní část Hospic sociální fenomén moderní společnosti 7. Dále jsem prostudovala a do své práce zapracovala výroční zprávy jednotlivých hospiců, články z odborných časopisů a periodik. Řadu zajímavých informací mi poskytly dopisy a rozhovory se zaměstnanci hospiců spolu s výpověďmi pamětníků. V této části své práce se také zabývám různými formami hospicové péče a následně se zaměřuji na historii vybraných lůžkových hospicových zařízení. Diplomovou práci věnuji s hlubokou úctou, láskou a vděčností mým nejbližším; mamince Daně Havlenové a tatínkovi RNDr. PhMr. Rostislavu Havlenovi, in memoriam. 5 DOBRIKOVÁ-PORUBČANOVÁ, Patricia, Nevyliečitel ne chorí v súčasnosti. Spolok svatého Vojtecha, Trnava 2005, ISBN SVATOŠOVÁ, Marie, Hospice a umění doprovázet. Karmelitánské nakladatelství kostelní Vydří, 6.doplněné vydání, 2008, ISBN HUNEŠ, Robert, Hospic sociální fenomén moderní společnosti, [rigorózní práce], Bratislava, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety,

8 1. Péče o nemocné v průběhu dějin Ošetřování nemocných a umírajících se vine jako červená nit dějinami lidstva od samých prvopočátků jeho existence. A podle toho, jak se společnost k těmto lidem chovala, můžeme posoudit i stupeň jejího sociálního vývoje. I když vědci předpokládají, že v období pravěku byli nemocní lidé pro komunitu spíše přítěží, zcela jistě existovala kasta lidí s léčitelskými schopnostmi a znalostmi, které se předávaly z pokolení na pokolení. Tato léčitelská praxe samozřejmě souvisela s magií, ale jak nám dokazují archeologické nálezy, mnozí pravěcí léčitelé museli mít řadu praktických zkušeností. Péče o nemocné v nejstarších civilizacích Situace v oblasti léčitelství se podstatně změnila již v nejstarších civilizacích, kdy díky ekonomickému rozvoji došlo následně k celkovému společenskému vývoji. Je možné konstatovat, že zejména v paliativní péči se odrážely hodnoty dané společnosti s vazbami na její ekonomické, sociální a spirituální složky. Postupně se léčitelství vyvíjelo v seriózní obor, který našel své nezastupitelné místo již ve starověkém Egyptě nebo v mezopotamských státech a dosáhl značného stupně rozvoje ve starověkém Řecku. V dějinách medicíny sehrály svoji významnou úlohu a posunuly ji vpřed nejen vědecké objevy spojené s vynikajícími osobnostmi, ale bohužel také války. 8 První dochované nálezy dokládající péči o nemocné pocházejí ze starověkého Egypta. Je až s podivem, jak vysoké úrovně dosahovalo nejen egyptské léčitelství, ale i etické cítění Egypťanů. Nemocní nesměli být vystavováni izolaci, zdraví lidé nemocným všemožně pomáhali a nikdy nebyl pacient terčem posměchu. 9 Historické objevy podávají důkazy o používání léků, jejichž léčivé účinky využívá i současný farmaceutický průmysl. 10 Egyptská civilizace znala náboženská sanatoria, vybudovaná na půvabných místech, na březích řek a u moře, se světnicemi pro krátký pobyt nemocných. U chrámů Isidy a Serapida bývali shromažďováni nemocní, kteří si slibovali úlevu od dobrého ovzduší, ale ještě více od božské ochrany. 11 Hodna našeho obdivu je také východní medicína. Např. čínská medicína používala již okolo roku 2800 akupunkturu a znala více než 100 druhů léků vyráběných z přírodních surovin. Od počátků byla zaměřena na celistvou péči o nemocného, nezabývala se pouze fyzickým tělem, ale kladla důraz i na péči o duši. 12 Také v povodí řeky Indu se vyvinula ve 3. tisíciletí př. Kr. vyspělá kultura, nazvaná podle svého centra Harrapy harrapská. Společnost měla přesně rozvrstvenou sociální strukturu 8 Srov. dostupné na www: Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s Srov. GAHLIN, Lucia, Egypt: bohové, mýty a náboženství. Rebo Productions s.r.o., Dobřejovice 2003, s. 195, ISBN MESSINA, Rosario, Dějiny charitativní činnosti. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN , s Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s

9 i profesní hierarchii. V této hierarchii zaujímali významné místo jak kněží, tak léčitelé, přičemž velmi často obě tyto funkce splývaly. Pojetí lidských nemocí a jejich léčba se v mnohém podobaly léčitelství v Egyptě. Tehdejší názory na nemoci a jejich léčbu obsahují posvátné knihy védy. Do určité míry navázal na védskou medicínu i buddhismus. Archeologické nálezy dokládají, že v 5. století př. Kr. zde vznikaly při chrámových komplexech první nemocnice, které pomáhaly nemocným podle Budhova učení oprostit se od zla. 13 Se svým přínosem v oblasti medicíny přišli v 1. tisícíletí před Kr. také Hebrejci, kteří dobře zvládali boj s nakažlivými chorobami. Jejich postupy mohou být pravzorem moderním profylaktickým opatřením. 14 Významnou měrou přispěli k vývoji lékařství zejména Řekové, protože právě v této zemi bylo již v 5. stol. př. Kr. dosaženo organizovaných forem zdravotnické péče. Nejpozoruhodnějším na řeckém lékařství, a zároveň tím nejdůležitějším, čím se odlišovalo od lékařství jiných starověkých národů, byl jeho racionální charakter. Léčebná zařízení byla budována uprostřed lesů a poblíž minerálních pramenů. O nemocné, rodičky a umírající se starali Asklepionovi kněží a podle nich se tato zařízení nazývala asklepia.léčba se zde prováděla komplexně, přičemž se kladl důraz na to, aby nemocný správnou životosprávou pomáhal přírodě obnovit svou rovnováhu. Součástí těchto zařízení byly veřejné ošetřovny s přilehlými chirurgickými pracovnami. Zde se provozovalo profesionální lékařství, vážnější, méně empirické. 15 S řeckým lékařstvím je také nerozlučně spjato Hippokratovo jméno, který pozvedl úroveň řecké lékařské vědy a praxe na výši, jež zůstala ve starověku nepřekonána. Jeho učení zůstává aktuální pro lékaře i mediky také v dnešní době. 16 V nejstarším období existence starověkého Říma převládal názor, že člověku je lépe, když žádného léčitele nepotřebuje. Pokud někdo onemocněl, byl léčen v rámci rodiny. Vůči lékařům měli lidé řadu předsudků. 17 V souvislosti s velkou řeckou kolonizací se přes řecká města v jižní Itálii (např. Tarentos, Brindisium nebo Neapolis) dostává řecká medicína do římské říše. Většina profesionálních lékařů, kteří v římských městech působili, byli řečtí imigranti. Teprve v období raného císařství se začali věnovat této profesi i Římané. Postupně se vytvářely cechy lékařů s mnohými privilegii a úlevami. Z dochovaných pramenů se dozvídáme, že už za vlády Augusta léčili veřejní lékaři zdarma občany i chudinu. Vojsko mělo k dispozici svoje nemocnice s vojenskými 13 Srov. tamtéž, s Srov. tamtéž, s Srov. MESSINA, Rosario, Dějiny charitativní činnosti. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN , s Hippokrates patří k nejznámějším představitelům lékařství antické doby a pod jeho jménem uchováváme bohatou sbírku spisů tzv. Hippokratův corpus. O životě Hippokrata víme velice málo. Narodil se na Kósu kolem roku 460 př. Kr. a zemřel v Larisse kolem roku 370 př. Kr. Do dnešních dní si zachovala platnost a aktuálnost Hippokratovy přísahy s jedinečným souhrnem etických i profesních povinností lékaře (její celý text uvádím v příloze) a též jeho vznešený výrok z jeho předpisů: Kde je láska k člověku, tam je láska k umění. Srov. tamtéž, s Srov. PORTER, Roy, Největší dobrodiní lidstva. Knižní klub, Prostor, Praha 2001, ISBN: , s

10 chirurgy. V Římě vykonávali svoji praxi a vyučovali lékařskému umění dva uznávaní mistři svého oboru Galenos a Asklepiades. 18 Dějiny ukazují, že po vzoru Řeků se staly římské chrámy útočištěm nemocných a směle je můžeme označit za nemocniční centra. 19 Obr. 1: Galénos, Avicena a Hyppokratés 20 Řecká a římská medicína položily v průběhu sedmi staletí pevné základy budoucí vědecké disciplíny, včetně racionálního chápání nemoci. Po několik dalších staletí se lékařské znalosti měnily jen málo. Byl to důsledek nejen rozpadu civilizací kolem Středozemního moře, ale především toho, že základy byly více než solidní. 21 Nemoc a smrt z pohledu Bible Spisy Starého a Nového zákona byly uchovávány přes všechny proměny času proto, že lidé v jejich textech nacházeli a slyšeli hlas Boha Otce: Bůh, který inspiroval knihy obojího Zákona a je jejich původcem, moudře ustanovil, aby byl Nový zákon ukryt ve Starém a Starý aby byl zjevný v Novém. 22 V jejich textech nacházejí křesťané odpovědi na všechny otázky, se kterými se v průběhu života setkávají. K Bibli se obracejí zejména v krizových situacích svého života. Jednou z nejtěžších zkoušek je bezesporu 18 Srov. CARRATELLI, Giovani Pugliese a kol., Antický Rím. Tatran, Bratislava 1975, s Srov. MESSINA Rosario, Dějiny charitativní činnosti. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN , s. 15. V Římě byl za sídlo chrámu boha Eskulapia zvolen Tiberský ostrov. Tento chrám byl opravdu nemocnicí s rozsáhlou zdravotnickou organizací. Valetudinarie byly ošetřovny pro rodinné příslušníky, kde vládl láskyplný vztah, kdežto nemocné služebnictvo a otroci byli léčeni jen pro výhody. Personál tvořili lékaři a ošetřovatelé. Lékař ve valetudinariu, který provozoval lékařské umění, se lišil od lékaře v knihovnách, který byl spíše učitelem. Existovaly také lazarety pro vojsko. Tamtéž, s Dostupné na www: Srov. PORTER, Roy, Největší dobrodiní lidstva. Knižní klub, Prostor, Praha 2001, ISBN: , s DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU, Dei verbum. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, vydání druhé, ISBN , s

11 nemoc. Tehdy více než kdy jindy se obracejí k Bohu. Velmi výstižně poukazuje na potřebu znát Boží slovo a dokázat je přijmout zvláště v těžkých zkouškách nemoci ve své homilii papež Benedikt XVI.: My lidé žijeme odcizeni ve slaných vodách utrpení a smrti, v moři temnot beze světla. Síť evangelia nás vytahuje z vod smrti a donáší na jasné světlo Boha do pravého života. 23 Z dochovaných písemností církevních otců cítíme hluboký vztah k Bibli, např. ve výroku sv. Augustina, který je významnou osobností církevních dějin: V modlitbě promlouváme s Bohem, ale v Písmu se Bůh obrací k nám. A tak modlitba znamená pro nemocné nejen útěchu, ale i naději, že jeho prosba bude vyslyšena. Pohled na smrt z hlediska Bible je pro hospicové zaměstnance nesmírně důležitý. Boží slovo je informací, sebevyjádřením i výzvou zároveň. Písmo je součástí Božího zjevení. Bůh se v něm skrze slova otevírá člověku a vyzývá jej k odpovědi., uvádí ve své studii Vlková. 24 Výstižně ji vyjádřil Cantalamessa: Na smrt můžeme pohlížet dvojím způsobem. Jeden způsob je sapienciální. 25 Bible ho má společný s jinými obory, jako je filozofie, náboženství, poezie. Jiný způsob je mysterický, a ten se vyskytuje výhradně v křesťanství. Starý zákon nám poskytuje sapienciální pohled na smrt, Nový zákon pohled mysterický, kristologický a velikonoční. 26 Ve Starém zákoně nacházíme kapitoly věnované péči o nemocné: Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnou tě žádné nemoci, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já Hospodin tě uzdravuji. (Ex 15,26) I Kompendium katolické církve ukazuje na prožívání nemoci ve Starém zákoně: Člověk Starého zákona v nemoci zakouší své meze a zároveň vnímá, že nemoc je tajemným způsobem spojena s hříchem. Proroci nahlížejí, že nemoc může mít i výkupnou hodnotu za hříchy vlastní i druhých. 27 Tato myšlenka souzní např. s těmito texty: Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc (Ex 23,25); Já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím.... (Dt 32,39) V Žalmu 72 nacházíme královský ideál péče a ochrany chudých: 28 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. (Žl 72,12-13) V knize Sírachovec, která je biblisty datována do 2. stol. př. Kr., nalézáme chvalozpěv Božího vedení a úctu k lékařské 23 Homilie Benedikta XVI. při mši svaté na zahájení pontifikátu, Vatikán, Svatopetrské náměstí 24. dubna 2005 v 10, VLKOVÁ, Gabriela Ivana, Slovo Boží a slovo lidské. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2004, ISBN , s Sapienciální knihy: Kniha Přísloví, Sirachovcova, Kazatel a Moudrosti. 26 CANTALAMESSA, Raniero, Sestra smrt. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, ISBN , s Kompendium katolické církve. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2006, ISBN , s Ve Starém zákoně totiž pojem chudoby neznamená pouze materiální nedostatek, ale zahrnuje i aspekty jako je ponižování, hlad a nemoc. 11

12 službě (Sír 38, 1-14). 29 Knihy Nového zákona byly sepsány v průběhu druhé poloviny 1. století a jsou dovršením a naplněním Božího zjevení v osobě Ježíše Krista: Boží slovo, které je Boží silou ke spáse pro každého věřícího, je vynikajícím způsobem podáno a projevuje svou sílu ve spisech Nového zákona. Když se totiž naplnil čas, Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy. 30 Slovo se stalo tělem proto, aby hlásalo boží království a aby nám, lidem, k němu ukazovalo cestu. To ovšem předpokládalo velmi hlubokou změnu v pohledu člověka na sebe samého a na svět. Najít v textech Ježíše Krista znamená poznat, jak Písmo ovlivňuje křesťanský život a potom je samozřejmostí jeho aplikace do praktického života. 31 Texty Nového zákona jsou Ježíšovým svědectvím o uzdravování těla i ducha: Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejích synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. (Mt 4, 23-24) Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných jsou jasným znamením, že s ním přišlo Boží království, a proto i vítězství nad hříchem, utrpením a smrtí. Svým utrpením a smrtí Kristus dává utrpení nový smysl: ve spojení s Kristovým utrpením se může stát prostředkem očištění a spásy pro nás samé i pro druhé. 32 Jezuita Kroll ve svém díle o Ježíšově době a životě, o jeho učednících uvádí: Co Ježíš započal, měli apoštolové v jeho moci uskutečnit. Tak jako byl Ježíš vyslancem Otcovým, tak měli být jeho učedníci zároveň jeho vyslanci, a to ne z lidského nadšení, nýbrž v síle Ducha svatého. 33 V Matoušově evangeliu vybízí Pán ke službě potřebným: Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. (Mt 25, 41) Pro křesťanské lékařství bylo nesmírně důležité zachovat poselství Krista spolu s příkladem evangelizace svých učedníků: Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očisťujte, démony vymítejte, zadarmo jste dostali, zadarmo 29 Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin. Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary. Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv. Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká. Což nezesládla voda dřevem, aby byla poznána jeho síla? On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky. Jimi léčí a tiší bolest, lékárník z nich připravuje lék, aby jeho skutky nevymizely a na zemi aby byl stále pokoj. Synu, svou nemoc nepodceňuj, ale pros Hospodina, a on tě uzdraví. Zanech přestoupení, vztáhni ruce k dobru a očisti srdce od každého hříchu. Přinášej oběť zápalnou jako libou vůni a oběť přídavnou z bílé mouky. Přinášej jako oběť tuk, buď štědrý, jak jen můžeš. Pak dej lékaři příležitost, vždyť i jeho stvořil Hospodin. Ať není daleko od tebe, když jej potřebuješ; někdy je úspěch v jeho rukou. Vždyť i oni budou prosit Hospodina, aby se jim podařilo přinést nemocnému úlevu a uzdravení k záchraně života. (Sír 38, 1-14) 30 DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU, Dei verbum. Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, Kostelní Vydří 2002, vydání druhé, ISBN , s Srov. ENTRALGO, Pedro Laín, Nemoc a hřích. Nakladatelství Vyšehrad, Praha 1995, ISBN , s Kompendium katolické církve. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, ISBN , s KROLL, Gerhard, Po stopách Ježíšových. Zvon, Praha 1996, ISBN , s

13 dejte. (Mt 10,8) 34 V Markově páté kapitole nacházíme hned tři svědectví o Ježíšově schopnosti uzdravovat vyléčil posedlého v Gerase, uzdravil ženu nemocnou dvanáct let krvotokem a vzkřísil Jairovu dceru. Lukášovo evangelium zmiňuje např. v sedmé kapitole Ježíšovy zázraky uzdravení setníkova otroka a vzkříšení syna naimské vdovy. Podobenství o milosrdném Samařanu v evangeliu podle Matouše je velice často zrcadlem, ve kterém se vidí personál hospiců pro prokázané milosrdenství bližnímu a důraznou Ježíšovu výzvu: Jdi a jednej také tak. (Mt 10, 25-37) 35 Janovo teologické evangelium klade, oproti synoptickým evangeliím, velký důraz na velikost zázraků a na nich ukazuje, jak jsou lidé přiváděni k víře: Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (Jan 20,30) Benedikt XVI. ve svém poselství nemocné povzbuzuje: Ježíšovo utrpení a kříž často nahánějí strach, protože se zdají být popřením života. Ve skutečnosti je to však naopak! Kříž je Boží ano člověku, je nejvyšším a nejmocnějším výrazem jeho lásky a zdrojem, z něhož tryská věčný život. 36 Církev a péče o nemocné Církev ve službě nemocným, trpícím a umírajícím přijala od Pána dvojí úkol; pečovat o pacienty a doprovázet je přímluvnými modlitbami. 37 Katolická církev vyznává a učí, že pomazání nemocných ustanovil Ježíš Kristus a je jednou ze sedmi svátostí Nového zákona. Podle směrnic tridentského koncilu ( ) je nastíněna v evangeliu svatého Marka 6,13: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy. na nemocné budou vkládat ruce a uzdraví se (Mk 16,18). Marek vidí v pomazání a ve vkládání rukou mesiášské znamení. Sám bůh osvobozuje v Ježíšovi člověka od všech zel, ať duše (od hříchů), nebo od těla (od nemocí). 38 Ježíšovo jednání je návodem nového přístupu k nemocným a umírajícím, ke každému člověku, který potřebuje pomoc. Jak historie dokládá, měl obrovský vliv i na další rozvoj církevní péče o nemocné v Evropě. Veber se k počátkům Evropy vyjadřuje 34 Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s Svatý Augustin používá přirovnání: Představ si, že tě Bůh chce naplnit medem. Jsi-li ale zcela naplněn octem, kam chceš dát med? Nádoba, tj. srdce, musí být nejprve rozšířena a následně vyčištěna: musí být zbavena octa a octové příchuti. To stojí práci, bolest, ale jen tak je možné dosáhnout způsobilosti k tomu, k čemu jsme určeni. 36 Poselství papeže Benedikta XVI. k XIX. Světovému dni nemocných (11. února 2011), Acta curiae episcopalis brunensis 2/2011, Biskupství brněnské, 2011, vyšlo v příloze. 37 Srov. Kompendium katolické církve. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, ISBN , s GIGLIONI, Paolo, Svátosti Krista a církve. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996, ISBN , s Proto říká i Kristus učedníkům: Uzdravujte nemocné (Mt 10,8). Je doporučována věřícím a vyhlašuje ji Jakub, apoštol a Pánův bratranec: Je někdo z vás nemocen? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného. Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno (Jak 5, 14-15). Jakub zde má na mysli vážnou nemoc, u které nestačí osobní modlitba. Je nutná zvláštní přímluva svěřená kněžím církevní obce. Již starozákonní tradice viděla v pomazání olejem znamení života a radosti. (srov. Iz 1,6; 61,1-3; Lv 14,10-32). Tamtéž, s

14 následovně: Většina evropských historiků, kteří píší přehledy či samostatné práce z počátků evropských dějin, konstatuje, že staletí mezi koncem klasického starověku a rokem 1000 jsou dobou, kdy byla založena Evropa. Na začátku Evropy jako politické síly stálo křesťanství. 39 Objasňuje také význam a důležitost katolického učení uváděného do běžného života, kdy od prvních staletí spojuje církev svoji evangelizaci s charitativní činností. Zmiňuje se, že od 4. století se začínají stavět chudobince, sirotčince a nemocnice. Celé dějiny církve prostupuje péče o člověka prostřednictvím církevních institucí v duchu křesťanské lásky. 40 Prameny dokládají, že již kolem roku 500 vzniká v Arles nejstarší merovejský špitál podporovaný biskupem Caesariem. 41 Roku 583 rozhodlo biskupské shromáždění v Lyonu o zřízení domu pro malomocné. Ti měli žít za hradbami města, izolováni od ostatní společnosti, přičemž jim měla být ze strany církve poskytována péče materiální a spirituální. Místa pobytu pro nemocné, později nazývaná chorobince, se původně skládala z dřevěných domků stojících do kruhu, v jejichž středu stála kaple. 42 Postupně byly zakládány špitály při klášterech.v klášterních špitálech pracovali jako léčitelé a ošetřovatelé mniši a jeptišky. Nemocným už nejenom poskytovali stravu a střechu nad hlavou, ale podávali jim i léky, které získávali z léčivých rostlin z klášterních zahrad. Lorschská kniha o léčivech z roku 795 je prvním písemným dokladem o klášterní medicíně. 43 Rozhodující úlohu v péči o nemocné byla v 9. století postava papeže Řehoře Velikého, který uložil klášterům jako povinnost péči o chudé, nemocné a umírající. Toto rozhodnutí mělo velký vliv na směr charitativní a ošetřovatelské péče řeholních společenství. Benediktini patřili k prvním křesťanským řádům, kteří se těmto činnostem věnovali. I když se postupně péče o nemocné u nich vytrácela, nelze jim jejich prvenství a holistický přístup k pacientům upřít. Pro pozdější řády se stali na dlouhá léta v této oblasti vzorem. 44 Řeholní společenství se od počátku snažila naplňovat službu nemocným a umírajícím v duchu Písma svatého, v duchu Boží lásky. Od svého vzniku se zaměřovala především na chudé, nemocné, trpící, umírající a poskytovala jim péči především v klášterních špitálech. Křesťanská láska prodchnutá snahou pomoci bližnímu v nouzi a utrpení je žitým Kristovým učením v modlitbě, tichosti, chudobě, pokoře a milosrdenství. Takto 39 Srov. VEBER, Václav, Dějiny sjednocené Evropy. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, ISBN X, s Dostupné na www: Srov Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s. 68. V něm mohli podle zprávy kronikářů sledovat nemocní bohoslužby z lůžka. Za vlády Merovejců ( ) bylo ve Francii, zejména střední a jižní, založeno množství špitálů. Tak také Redegunda ( ), dcera durynského krále Berthara a manželka merovejského krále Chlothara I., jež se stala křesťankou a po 15 letech manželství řeholnicí, založila klášter sv. Kříže (St. Croix) v Toursu a podnítila vznik klášterního špitálu v Poitiers podle vzoru z Arles. Nemocné osobně navštěvovala, koupala je a pečovala o ně. Tamtéž, s Srov. tamtéž, s Srov. tamtéž, s Srov. tamtéž, s Zakladatelem řádu byl roku 529 Benedikt z Nursie, který založil v Itálii první klášter jako centrum modlitby, hospodářství, vzdělanosti, umění, ale i opatrovnické činnosti a péči o nemocné. 14

15 smýšlející lidé byli přijímáni do postupně vznikajících křesťanských řádů, jejichž posláním byla péče o nemocné. Ježíš Kristus, spasitel světa, který jako velký lékař prováděl zázračná uzdravení, se stal na křesťanském Západě vedoucí postavou iatroteologie. 45 Obzvláště středověká klášterní medicína, ve které mniši a mnišky slučovali lékařskou práci se svým duchovním posláním, vidí v Christu mediku vedoucí postavu jejich náboženského léčitelství: Vše máme v Kristovi. Chceš vyléčit ránu? On je doktorem. Planeš horečkou? On je pramenem, píše církevní otec Ambrosius 46, biskup milánský. Modlitby mají vyprosit Kristovu pomoc. V té době byly postupně položeny základy klášterní medicíny s holistickým 47 přístupem k nemocným. Klášterní medicína poskytovala péči chirurgickou, lékárenskou, zaměřovala se na správné stravování, nápravu životosprávy a jak bychom dnes řekli moderní terminologií, propagovala zdravý životní styl. 48 Okolo roku 910 vznikají v Anglii, Francii a v severním Španělsku tzv. špitály clunyjského řádu. Název je odvozen podle hnutí vycházejícího z kláštera v Cluny, ve kterém se měly ideály raného mnišství obnovit prostřednictvím zpřísnění klášterních řeholí a přímým podřízením klášterní moci. Z tohoto zpřísnění pravidel klášterního života pak vyplýval názor, který považoval péči o nemocné uvnitř klášterních zdí za rušení klášterního klidu. Mnohé kláštery proto předaly své špitály do péče laiků. Ti potom zakládali ošetřovatelská společenstva, ze kterých následně povstaly světské řády. 49 Asi v roce 1050 založil ve španělské Tarragoně biskup katedrální špitál Santa Tecla. Ve stejném roce skupina poutníků v Jeruzalémě vybudovala špitál pro poutníky, který se stal základním kamenem později vzniklého řádu johanitů. 50 Přibližně od druhé poloviny 11. století přebírají po celé Evropě péči o nemocné stále častěji laici. Roku 1136 nechal byzantský císař Jan II. Komnenos v Kostantinopoli (Cařihradě) vystavět špitál s padesáti lůžky nesoucí název Pantokrator 51, který překonal svým věhlasem, vybavením a organizací všechny doposud fungující nemocnice. V příkazu Jana II. stálo sjednotit budovy kláštera, hřbitov a nemocnici v jeden celek a v určité dny se museli mniši spolu s nemocnými účastnit bohoslužby. Tímto krokem zajistil císař péči o spirituální potřeby nemocných. 52 Některé nemoci samy o sobě představovaly reálnou hrozbu, navíc ještě vzbuzovaly hrůzné obrazy v lidské představivosti. To se týkalo především moru a lepry. Bližší informace o postavení a péči lidí postižených leprou nám podává Bergdolt. Podle něj 45 Iatroteologie (z řeckého iatros = lékař, teología = boží nauka) je medicínský model, který vykládá nemoc jako projev Boží vůle a vyléčení vysvětluje léčivou silou božstev. 46 Církevní otec Ambrosius, biskup milánský žil v letech Holistický (holos=celek) zaujímá péči o složku fyzickou, psychickou, sociální a spirituální. 48 Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s Srov. tamtéž, s Řád johanitů má ve své spiritualitě charitní úkol, a to péči o nemocné a umírající. 51 Název kláštera Pantokrator je odvozen od řeckého názvu typu Krista vševládce Pán veškerenstva; toto zobrazení žehnajícího Krista je charakteristické pro východokřesťanské a zvláště byzantské umění. 52 Srov. tamtéž, s

16 bylo okolo roku 1225 vybudováno ve Francii více než 2000 leprosárií. 53 Podle dochovaných pramenů byla v době křižáckých výprav v století nákaza leprou rozšířena po celé Francii a jako mor se šířila po Evropě. Na péči o malomocné v lazaretech se specializoval řád sv. Lazara, založený v Jeruzalémě roku V roce 1281 byl také v Praze otevřen Špitál sv. Lazara, a protože ležel za hranicemi městských hradeb, je velice pravděpodobné, že se jednalo o první leprosálium na našem území. 54 Z kronik se dozvídáme, že kněží svědomitě plnili své kněžské povinnosti a umírajícím udělovali poslední pomazání, i když si byli vědomi, že je dříve či později čeká stejný osud. 55 O počtu úmrtí duchovních osob nejlépe informují nekrologia velkých chrámů a katedrál. 56 Samozřejmě, že nejvyšší úmrtnost byla u těch, kteří přicházeli do bezprostředního styku s nemocnými v klášterech a špitálech. 57 V této souvislosti je nutno zmínit i jednu z nejvýznamnějších postav českých dějin v oblasti péče o nemocné. Tou byla Anežka Přemyslovna 58, dcera českého krále Přemysla Otakara I. Velkou měrou byla ovlivněna učením sv. Františka z Assisi a jeho stoupenkyně sv. Kláry. V roce 1231 zahájila výstavbu velkorysého komplexu špitálu, mužského kláštera minoritů a ženského kláštera klarisek na Starém Městě pražském. Ve špitále se nacházela nemocnice, chudobinec a útulek pro pocestné. Anežka, i když byla královskou dcerou, se nevyhýbala péči o nemocné a potřebné. Šlo o ojedinělý počin, první svého druhu u nás. Stal se tak počátkem sociální sítě, která se posléze rozšířila i do dalších měst království. Obr. 2: Sv. Anežka Česká Leprosália byly domy soustřeďující malomocné. 54 Srov. tamtéž, s Srov. BERGDOLT, Klaus, Černá smrt v Evropě. Vyšehrad, Praha 2002, ISBN , s Srov. tamtéž, s Například v jednom pařížském hospicu zemřelo během pěti měsíců šedesát dva jeptišek ze sta dvou. V klášteře Marienbergu ve Vintscggau zemřeli všichni mniši až na dva kněze, jednoho laického bratra a jednoho novice, který nám o tom zanechal zprávu. Tamtéž, s Anežka Přemyslovna (5. září května 1296). 59 Dostupné na www:

17 14. století přineslo nejkatastrofálnější epidemie, které kdy Evropu postihly, a to epidemie dýmějového moru. Mor, na nějž v letech 1347 až 1351 zemřela takřka třetina obyvatel Evropy, velice krutě ukázal meze lidské odolnosti a tolerance. Vzdělání, kultura, tradice a náboženství ve chvílích nebezpečí a strachu ze smrti jen málokdy dokázaly zabránit panickým reakcím a bezohlednosti. Soucit a obětavost zanikaly, společnost žila ve fyzickém a psychickém výjimečném stavu. 60 Pro duchovní posilu těžce nemocným vydal roku 1408 Jean de Gerson ( ) příručku Opus Tripartium (Trojí dílo) pojednávající o umění přinášet umírajícím spásu. 61 Toto dílo se velice rychle rozšířilo po celé Francii a sloužilo především duchovním, ale i laikům pečujícím o nemocné. Postupně byla kniha překládána do světových jazyků a v 16. století se objevují první výtisky i v českých zemích. 62 Prostředky k léčení byly získávány především z přírody. Mniši si pěstovali léčivky ponejvíce ve svých klášterních zahradách. Nezastupitelnou úlohu péče o nemocné mělo také lidové léčitelství, které vycházelo z vědomostí a zkušeností předávaných z generace na generaci. Také oni využívali při léčení byliny, kořeny, listí stromů Významnou roli v oblasti lékárenství sehrály křížové výpravy. Prostřednictvím křižáků se k nám dostávají nové druhy léků. V období středověku se vyvinula profese lékárníků, kteří sehrávali významnou roli zejména ve městech. Spolu s lékaři se sdružovali do cechů. Nebyli sice tak vážení jako lékaři, ale přesto byli pro ně značnou konkurencí. Písemné záznamy o existenci lékáren pocházejí z 15. století. Doložena je např. lékárna ve Vídni. K rozmachu lékárenství došlo zejména v období baroka. Nejstarší zachovanou barokní lékárnu v Evropě nalezneme ve východočeském Kuksu, ve špitálu založeném hrabětem Šporkem. První převor milosrdných bratří Narcis Schön dorazil do kukského špitálu v roce 1743 a se svými spolubratry zde ve stejném roce zřídil lékárnu. Ta se nazývala, jak bývá zvykem u milosrdných bratří, U granátového jablka a dodávala léky nejen zdejším pacientům, ale i lidem v okolí. 63 Ještě dodnes jsou zachovány barokní lékárny i v jiných městech. Za všechny bych jmenovala krásnou barokní lékárnu u milosrdných bratří v Brně, která je dodnes funkční. 60 BERGDOLT, Klaus, Černá smrt v Evropě. Vyšehrad, Praha 2002, ISBN , s V ní formuloval čtyři stupně duchovního procesu při umírání: 1. Pobídnutí trpělivě snášet utrpení Bohem seslaná, 2. Otázky zda nemocný lituje svých hříchů a prosí Boha o odpuštění, 3. Modlitby, 4. Předpisy pro pomocníky při smrti zpověď a poslední pomazání. 62 Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s Srov. BREUERS, Dieter, Na hradech, v klášterech, v podhradí. Nakladatelství Brána, Praha 2007, ISBN , s

18 Obr. 3: Špitál v Kuksu 64 Charitativní a řádová péče se stala základem, na němž bylo postupně vystavěno profesionální ošetřovatelství. Nezanedbatelný vliv na vývoj ošetřovatelství měly války. Velké množství raněných vojáků, hromadné infekce v důsledku velmi špatných hygienických podmínek lazaretů a nedostatečných znalostí zdravotnického personálu vyvolávaly zvýšenou potřebu lékařské a ošetřovatelské péče. 65 V 19. století došlo k novému rozvoji ženských kongregací 66, které se začaly věnovat práci ve zdravotnictví. A protože se řeholní společenství od počátku snažila naplňovat službu nemocným a umírajícím v duchu Písma svatého, v duchu Boží lásky, staly se řeholní sestry díky své trpělivosti a pokoře při styku s nemocnými pro nemocnice velkým přínosem a nutno konstatovat, že je tomu tak dodnes. Lidé si jejich práce nesmírně váží a vyjadřují se o ni s respektem, protože právě řeholní sestry pracují na nejproblematičtějších pracovištích, jako jsou popáleninová centra nebo oblast paliativní péče. 67 Názor, že pouhá léčba těla pro nemocného nestačí, naši předkové dobře znali a dodržovali: Katolická a jiná církvemi vlastněná zdravotnická zařízení poskytují vyšší efektivitu a kvalitu péče než obdobná zařízení vlastněná soukromými investory, vyplývá to z průzkumu agentury Thomson Reuters, který proběhl na 255 místech USA. 68 Evropská renesance se svými změnami ovlivnila i českou medicínu a farmacii. Je stále nejisté, zda renesanční medicína znamenala skutečně rozhodující průlom k modernímu vědeckému myšlení či zda tehdy šlo pouze o obnovení tradice, jež pokračovala až do 19. století. Nesporné však je, že lékaři té doby si byli pronikavého 64 Dostupné na www: Srov. KUTNOHORSKÁ, Jana, Historie ošetřovatelství. Grada Publishing, a.s., Praha 2010, ISBN , s Přehled našich řádů a kongregací zaměřených na péči o nemocné uvádím v tabulce, v příloze Srov. tamtéž, s Dostupné na www:

19 převratu v jejich disciplíně dobře vědomi. 69 Půdu připravil pozdně středověký skepticismus a nárůst empirických znalostí: nový pohled a změněné sebeuvědomění člověka, které se napájely z ostatních duchovních a kulturních oblastí života, daly podněty k novým počátkům i v medicíně. 70 Lékaři a lékárníci byli spojeni ve společné cechové organizaci. Začínalo rozkvétat studium anatomie a strach před smrtí nahradilo zkoumání smrti v zájmu záchrany života. Své povolání směli lékaři vykonávat pouze po přísném studiu a po složení veřejné zkoušky před komisí složené z lékařů a chirurgů. 71 V tomto období se lidoví léčitelé obracejí ke světcům, zvláště sv. Šebestiánovi a sv. Rochovi. Důležitý byl rok 1565, kdy byla na Moravě zřízena funkce tzv. zemských lékařů, kteří měli zajišťovat především péči při epidemiích. Zemští lékaři dozírali na činnost ranhojičů, špitálů, porodních bab a prováděli vizitaci lékáren. V Čechách byli ustanoveni první zemští lékaři až v roce Medicína 17. století je filozoficky i vědecky přelomovým obdobím, v němž byly vytvořeny hlavní základy moderní přírodovědecké metody. 73 Na českou medicínu měla velký vliv porážka českého stavovského povstání i následné období třicetileté války. Náboženská nesnášenlivost a protireformace drasticky ovlivnily českou vědu, neboť elita českého národa odešla do emigrace a tím začala česká medicína značně pokulhávala za světovým vývojem století je spojeno s osvícenstvím, které věří v rozum a sílu rychle se rozvíjející vědy, navazuje na myšlenky renesance a humanismu. Také habsburská monarchie zažívala po válkách s Pruskem svůj přerod, a to ve všech oblastech. Císařovna Marie Terezie ( ) za podpory svých rádců a později i svého syna Josefa II. ( ) postupně přebudovala zaostalé Rakousko v moderní stát. Osvícenské reformy ve zdravotnictví prosazoval holandský lékař, jeden z předních rádců Marie Terezie, Gerhard van Swieten. 75 Jeho zásluhou se postupně vytvářel právní základ pro poměrně ucelený systém státní zdravotní správy. 76 I když Praha i ostatní česká a moravská města měla pouze provinční charakter, brzy zde vznikly, na místech původních klášterů, první nemocnice. Roku 1786 zahájila činnost všeobecná nemocnice v Brně, v roce Katolická zdravotnická zařízení poskytují také lepší péči než ta, která provozují sekulární neziskové organizace. Průzkum se zaměřil na čtyři typy vlastníků katolické, vlastněné jinou církví, sekulární neziskové a provozované soukromým investorem. Nejhůře mezi čtyřmi typy vlastníků dopadla zařízení soukromých investorů. Kvalita zařízení byla posuzována podle osmi kritérií, mezi nimiž byla například úmrtnost, počet zdravotních komplikací, pacientova bezpečnost a průměrná doba pobytu. Dostupné na www: SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s Srov. ADORNO, Francesco a kol., Renesačná Florencia. Tatran, Bratislava 1973, s Srov. SCHOTT, Heinz, Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994, ISBN , s Tamtéž, s Srov. tamtéž, s Gerhard van Swieten ( ). 76 Srov. tamtéž, s

20 v Olomouci a v roce 1790 pražská všeobecná nemocnice. 77 Byly provedeny rozsáhlé reformy lékařských fakult, stanoveny přesné studijní předpisy a zaváděla se i klinická výuka u lůžka nemocného. 78 Lékařství 19. století začalo klást důraz na experimenty, odklonilo se od romantismu a metafyziky. Je pro něj typická roztříštěnost do mnoha specializovaných oborů a začínají se objevovat první vědecké statistiky. 79 Od druhé poloviny 19. století až po současnost se ubírá medicína moderním vývojem. Ještě po 1. světové válce tvořily nemocniční personál převážně řeholní sestry ošetřovatelky. 80 Od konce 19. století do konce 2. světové války je obdobím s prudkým rozvojem zakládání nemocnic spolu s ošetřovatelskými školami, které při nemocnicích současně vznikaly a byly na nich i hmotně závislé. Nemocnice tyto školy potřebovaly, protože jejich absolventky zajišťovaly péči o nemocné a umírající. 81 Obr. 4: Ošetřovatelská škola sv. Kříže Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, pohled do učebny z roku Generální zdravotní řád pro Království české byl vydán 24. července 1753, obdobný řád byl vydán pro Moravu roku 1752 a pro Slezsko roku Důležitým zásahem osvícenského státu do zdravotnictví je zakládání veřejných nemocnic, porodnic, nalezinců a psychiatrických ústavů. Císař Josef II. určil v Rakousko-Uhersku nový způsob výstavby nemocnic. 16. srpna 1784 byla otevřena všeobecná nemocnice ve Vídni, která určovala měřítko pro stavby velkých nemocnic v Evropě. Je zajímavé, že již tehdy byla prosazena myšlenka, že pacienti s nádorovým onemocněním musí být vzdáleni z očí společnosti do okrajových špitálů, nebo chorobinců. Srov. tamtéž, s Srov. tamtéž, s Srov. tamtéž, s května 1836 Theodor Fliedner ( ), farář evangelické farnosti Kaiserswerth, založil Evangelický spolek pro křesťanskou péči o nemocné v Porýní a Vestfálsku. Zřídil nemocnici a mateřský dům diakonek (diakonky jáhenky jsou evangelické ošetřovatelky nemocných, obdobné katolickým řádovým sestrám). Oba ústavy se brzy staly vzorem pro diakonická zařízení jak v Německu, tak i v cizině. Tamtéž, s Srov. KUTNOHORSKÁ, Jana, Historie ošetřovatelství. Grada Publishing, a.s., Praha 2010, ISBN , s Srov. tamtéž, s Dostupné na www: