Ornitologická laboratofi PfiF UP, tfi. Svobody 26, CZ Olomouc;

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Ornitologická laboratofi PfiF UP, tfi. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc; e-mail: vavrik@prfnw.upol.cz"

Transkript

1 SYLVIA 37 /2001 K problematice urãování a subspecifické pfiíslu nosti rackû skupiny Larus argentatus vyskytujících se v âeské republice Subspecific status and identification of the gulls of the argentatus group in the Czech Republic Martin Vavfiík Ornitologická laboratofi PfiF UP, tfi. Svobody 26, CZ Olomouc; Vavfiík M. 2001: K problematice urãování a subspecifické pfiíslu nosti rackû skupiny Larus argentatus vyskytujících se v âeské republice. Sylvia 37: XX XX. âlánek pojednává o souãasném stavu taxonomie skupiny druhû Larus argentatus, o moïnostech urãování jednotliv ch poddruhû této skupiny a uvádí první v sledky studia subspecifické pfiíslu nosti velk ch rackû v âeské republice. V Evropû je v souãasné dobû rozli ováno aï 12 forem fiazen ch do 4 7 druhû. Na území na í republiky se pravidelnû vyskytuje Larus argentatus argentatus, L. cachinnans cachinnans, L. c. michahellis a L. fuscus fuscus, minimálnû jednou byl zji tûn v skyt L. f. intermedius, pravdûpodobn je je tû v skyt L. f. heuglini, kter ov em vyïaduje potvrzení. L a. argentatus je hojn jen na severov chodû, relativní zastoupení forem cachinnans a michahellis se mûní ve prospûch druhé smûrem k jihu. Present status of taxonomy of the Larus argentatus group, possibilities of identification of the particular forms and the first results of the study of subspecific status of birds occurring in the Czech Republic are given in the paper. At present, 12 forms classified into 4 7 species are distinguished in Europe. In the Czech Republic, Larus argentatus argentatus, L. cachinnans cachinnans, L. c. michahellis and L. fuscus fuscus are recorded regularly, L. f. intermedius has been recorded at least once and the occurrence of L. f. heuglini is possible, but still unproved. L a. argentatus is common only in the north-eastern part of the country; the proportion of the michahellis form decreases from south to north, while the opposite is true for cachinnans. Keywords: Larus argentatus, L. cachinnans, L. fuscus, subspecific status, occurrence, identification. ÚVOD Jedním z pfiíznaãn ch rysû nejen terénní ornitologie konce 20. století byl obrovsk rûst zájmu o tzv. velké racky skupiny Larus argentatus cachinnans fuscus. V rozliãn ch ãasopisech byla publikována fiada prací pfiiná ejících nové poznatky pfiedev ím z oblasti taxonomie a zoogeografie jednotliv ch druhû této skupiny (Golley 1993, Gruber 1995a, Garner 1997, Eskelin & Pursiainen 1998, Jonsson 1998a, 1998b, Rauste 1999 aj.). Nové poznatky v ak, jak tomu ãasto b vá, pfiinesly je tû více problémû. Dfiíve 95

2 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus relativnû jednoduchá dvojice druhû (Larus argentatus a L. fuscus), vjejímï rámci navíc byli mladí ptáci povaïováni za nerozli itelné (viz Hudec & âern 1977) se rozpadla do fiady taxonû, ãasto s nejist m postavením. Cílem tohoto ãlánku je pfiiblíïit ãesk m ornitologûm souãasn pohled na taxonomii této sloïité skupiny a pfiedev ím pak je seznámit s problematikou urãování a v skytu jednotliv ch poddruhû na území âr. Pokud nahlédneme do posledního vydání zásadního díla ornitologie Crampa & Simmonse (1993), zjistíme, Ïe se autofii stále drïí (typicky britského) tradiãního rozdûlení na pouhé dva druhy L. fuscus a L. argentatus, poslednû zmínûn druh v ak jiï dûlí do skupin poddruhû, a to na skupinu argentatus, cachinnans a armenicus. Jak autofii vtextu zmiàují, existovaly vminulosti tendence spojovat v echny populace dokonce do druhu jediného (pfiedstavitelem takového proudu byl Stegmann), ov em takoví znalci rackû jako Dwight ãi Stresemann jiï v první polovinû 20. století prosazovali rozdûlení do samostatn ch druhû, vãemï pokraãoval vsedmdesát ch letech a pozdûji Devillers. Do systému v ak více promlouvali generalisté neï specialisté na jednotlivé skupiny a uznávanou autoritou se stal systém Voouse (1977) viz Cramp & Simmons (1993). Pozdûji se v ak zaãaly ke slovu dostávat i modernûj í (pro nûkoho aï kontroverzní) názory, reprezentované napfi. pracemi Sibleye & Monroea (1990). Ti ve svém rozsáhlém kompendiu vûnovaném taxonomii jednotliv ch druhû sice je tû ponechali pûvodní druhové jméno vzávorce Larus (argentatus) cachinnans, ale jasnû naznaãili, Ïe v e svûdãí pro definitivní rozdûlení komplexu na více druhû. Záhy se vyrojily práce, které z rûzn ch pohledû prokazovaly odli nost jednotliv ch forem, takïe vzásadních publikacích konce devadesát ch let (del Hoyo et al. 1996, Hagemeijer & Blair 1997) jsou jiï vïdy jasnû rozli ovány ãtyfii druhy rackû této skupiny L. argentatus, cachinnans, fuscus a armenicus. Pfies mnohé pokroky vpoznání taxonomie velk ch rackû stále neexistuje jednotné stanovisko k poãtu druhû uznávan ch vrámci evropské ãásti areálu této skupiny. iroce je dnes pfiijímáno rozdûlení do ãtyfi samostatn ch druhû, postavení nûkolika dal ích taxonû je v ak pfiedmûtem dohadû. Okrajov m druhem je z evropského hlediska racek arménsk (Larus armenicus Buturlin, 1924). Zb vající tfii druhy pfiedstavují racek stfiíbfiit (L. argentatus Pontoppidan, 1763), racek bûlohlav (L. cachinnans Pallas, 1826) a racek Ïlutonoh (L. fuscus Linnaeus, 1758). Taxonomie racka stfiíbfiitého (L. argentatus) je vsouãasnosti nejjednodu í. V rámci evropského areálu jsou rozli ovány dva poddruhy, a to L. a. argenteus Brehm, 1822, hnízdící od Islandu pfies Britské ostrovy po severozápadní pobfieïí kontinentální Evropy a nominátní L. a. argentatus ob vající Skandinávsk poloostrov, Finsko a poloostrov Kola. Pfiechodné populace se vyskytují na jiïním pobfieïí Severního mofie od Holandska po Dánsko. Od fiazení severosibifisk ch populací (ssp. heuglini a taimyrensis) k tomuto druhu se dnes jiï ustoupilo. Taxonomie racka bûlohlavého (L. cachinnans) je ponûkud komplikovanûj- í. Nejjednodu í pojetí rozli uje na území Evropy tfii poddruhy: L. c. atlantis Dwight, 1922, hnízdí na atlantsk ch ostrovech, L. c. michahellis Naumann, 1840 od západní Francie a Pyrenejského poloostrova na v chod po celém Stfiedomofií a nominátní L. c. cachinnans od âerného mofie na v chod do stepí jiïní Sibifie a stfiední Asie. V fiadû západoevropsk ch zemí je dnes posledním dvûma poddru- 96

3 SYLVIA 37 /2001 hûm pfiiznáván druhov statut (ssp. atlantis je pak zahrnována do L. michahellis), mj. na základû ekologické izolace populací vmístû kontaktu na rumunském pobfieïí âerného mofie nebo velmi odli né morfologie; toto rozdûlení je rovnûï podporováno pfiedbûïn mi v sledky molekulárních anal z (Klein & Buchheim 1997, Liebers & Helbig in Jonsson 1998a). Velmi sloïitá je situace vzápadní ãásti areálu (ssp. atlantis a populace ssp. michahellis mimo Stfiedozemní mofie) populace z Azorsk ch ostrovû a populace z atlantského pobfieïí kontinentální Evropy se dosti li í od ptákû hnízdících na Kanársk ch ostrovech a Madeifie a není vylouãeno, Ïe tvofií vyhranûné poddruhy. Koneãnû samotn nominátní poddruh b vá rozdûlován na tfii poddruhy ãernomofiská populace je vydûlována jako ssp. ponticus Stegmann, 1934 a jihosibifiská/stfiedoasijská jako ssp. barabensis Johansen, 1960; vlastní ssp. cachinnans pak vtomto pojetí ob vá pfiedev ím oblast Kaspického mofie. Taxonomie racka Ïlutonohého je rovnûï velmi sloïitá. iroce pfiijímané je slo- Ïení tohoto druhu z populací severozápadní a severní Evropy, dûlené do tfií poddruhû: L. f. graellsii Brehm, 1857, ob vá Island, Britské ostrovy a pobfieïí západní Evropy od severozápadního Nûmecka po severozápadní panûlsko, L. f. intermedius Schiöler, 1922, pobfieïí Holandska, Dánsko a jiïní Norsko, nominátní L. f. fuscus pak zbytek Skandinávie, oblast Baltského mofie a nejzápadnûj í Rusko. Ne zcela jasné je Obr. 1. Roz ífiení jednotliv ch taxonû v Evropû. Plnou ãarou racek Ïlutonoh (Larus fuscus): F1 = L. f. graellsii, F2 = L. f. intermedius, F3 = L. f. fuscus, F4 = L. (f.) heuglini; pfieru ovanû racek stfiíbfiit (L. argentatus): A1 = L. a. argenteus, A2 = L. a. argentatus; jemnû pfieru ovanû racek bûlohlav (L. cachinnans): C1 = L. c. atlantis, C2 = L. c. michahellis, C3 = L. c. cachinnans (L. c. ponticus s. str.). Fig. 1. Distribution of particular taxa in Europe. Solid line Lesser Black-backed Gull (Larus fuscus): F1 = L. f. graellsii, F2 = L. f. intermedius, F3 = L. f. fuscus, F4 = L. (f.) heuglini; hatched line Herring Gull (L. argentatus): A1 = L. a. argenteus, A2 = L. a. argentatus; soft hatched line Yellow-legged Gull (L. cachinnans): C1 = L. c. atlantis, C2 = L. c. michahellis, C3 = L. c. cachinnans (L. c. ponticus s. str.). 97

4 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus postavení novû vzniklé popualce v deltû Ebra (severov chodní panûlsko) b vá fiazena k ssp. graellsii nebo intermedius. Nûktefií autofii zpochybàují validitu ssp. intermedius a pfiiãleàují ji k nominátnímu poddruhu. Nejvût ím ofií kem celé skupiny je v ak severosibifiská populace velk ch rackû. Ve vût inû star ích prací jsou fiazeny k L. argentatus, dnes jsou v ak jiï v eobecnû pfiijímány jako poddruhy racka Ïlutonohého. Stále ãastûji je v ak poukazováno na pravdûpodobnou samostatnost tûchto populací, které pak tvofií druh racek sibifisk (L. heuglini Bree, 1876), v jehoï rámci je rozli ován je tû jako druh poddruh L. h. taimyrensis Buturlin, 1911, ob vající severní Sibifi v chodnû Jeniseje. Jiní autofii existenci tohoto poddruhu neuznávají, dal í spojují zmínûné populace dokonce s rackem bûlohlav m (blíïe viz napfi. Eskelin & Pursiainen 1998 nebo Jonsson 1998a). Materiál a metodika V následujícím rozboru poznatkû o subspecifické pfiíslu nosti rackû skupiny Larus argentatus na území âeské republiky jsem vycházel z vlastního dlouhodobého studia v skytu tûchto rackû na na em území. V jeho rámci jsem si mimo jiné v ímal charakteristick ch znakû pozorovan ch ptákû tak, jak to umoïàovaly tehdej í a posléze vzrûstající znalosti charakteristiky jednotliv ch poddruhû. Ptáky jsem pozoroval zpoãátku bûïn mi dalekohledy (triedr 8x30, monokulár 20x50, pozdûji 40x50), od prosince roku 1999 jsem rovnûï fiadu pozorování dokumentoval pomocí videozáznamu. Pfii sbûru materiálu jsem se zamûfiil pfiedev ím na dvû oblasti s dlouhodob m v skytem vût ích poãtû velk ch rackû. První oblastí je soustava vodních nádrïí (rybníky, pískovny, odkalovací nádrïe, pfiehrady atp.) v Ostravsko-karvinské pánvi (OV, KI), kde se nachází pravidelné pohnízdní shromaïdi tû nûkolika set velk ch rackû. Od roku 1985 jsem zde nav tûvoval pfiedev ím skládky odpadkû mûst Karviné, Ostravy a Havífiova a nocovi tû na odkalovacích nádrïích mezi mûsty Karviná, Havífiov a Orlová; na tûchto místech je moïné pozorovat velké racky z pomûrnû malé vzdálenosti, coï umoï- Àuje jejich detailní studium. Mimo zmínûná místa jsem nav tûvoval také fiadu dal- ích lokalit, na nichï se velcí racci pfiíle- Ïitostnû zdrïovali. Druhou oblastí, vníï jsem provádûl pravidelné sledování velk ch rackû, je stfiední Morava, kde na jafie i na podzim protahují desítky ptákû. Racky jsem zde pozoroval od roku 1988, zamûfiil jsem se pfiedev ím na rybníky u umvaldu (OL, zvlá tû jarní tah) a rybníky a tûrkovny u Tovaãova (PR, zvlá tû podzimní tah), pfiíleïitostnû jsem nav tûvoval tûrkovnu u Chomoutova (OL), rybníky a tûrkovny u Záhlinic a Hulína (KM) a vmen í mífie i dal í lokality. Pro doplnûní celkového obrazu jsem nav tívil také nûkteré lokality jiïní Moravy tûrkovnu u OstroÏské Nové Vsi (UH), rybníky u Hodonína, Novoml nské nádrïe (BV) a Lednické rybníky (BV) a vybrané lokality Slezska tûrkovnu u Hluãína (OP) a tûrkovnu a rybníky u Dolního Bene ova (OP). Jedno pozorování velk ch rackû jsem rovnûï zaznamenal na TfieboÀsku vjiïních âechách. Následující poznatky vycházejí z anal zy 140 pozorování Larus cachinnans, 80 pozorování L. argentatus a 52 pozorování L. fuscus (vesmûs se jedná o vlastní pozorování s jist m druhov m urãením, které je základem pro dal í anal zu). Mimoto jsem získal nûkteré dílãí poznatky od nûkolika místních ornitologû z Ostravska, stfiední a jiïní Moravy a z v chodních âech. Pro srovnání s v sledky z âeské republiky jsem nav- tívil nûkolik vnitrozemsk ch oblastí 98

5 SYLVIA 37 /2001 vpolsku, navazujících na linii jiïní Morava stfiední Morava Ostravsko (jezera, rybniãní oblasti a tok fieky Visly a pfiítokû, od severu na jih: jiïnû od Katowic, u Osvûtimi, Krakova, Tarnowa, Tarnobrzegu, Pulaw, Var avy, Plocku, Torunû a voblasti GdaÀského zálivu). Urãování jednotliv ch poddruhû Racek stfiíbfiit (Larus argentatus) a racek bûlohlav (L. cachinnans) Vzhledem ke krajní nepravdûpodobnosti zji tûní západoevropského poddruhu argenteus ve stfiední Evropû se zde nebudu vûnovat jeho rozli ování od nominátního poddruhu, zájemce odkazuji na ãlánek Golleye (1993). Je pravdou, Ïe tento ãlánek vyvolal u nûkter ch ornitologû kontroverzní reakce, neboè autor zde zastává názor, Ïe zmínûné poddruhy jsou vterénu snadno rozli itelné; kaïdopádnû lze vtomto ãlánku nalézt uïiteãné informace o typick ch znacích tûchto poddruhû a tyto informace pak s kritick m pfiístupem pouïívat. Pokud jde o dal í, u nás zastiïitelné formy (argentatus, cachinnans a michahellis), jde pro vût inu ornitologû o velmi komplikovanou skupinu, jejímuï urãování se ãasto radûji vyhnou. Pfiesto je moïné pfii jist ch zku enostech velkou ãást pozorovan ch velk ch rackû urãit. Existují v ak samozfiejmû jedinci, jejichï urãení ani po detailním zkoumání v ech znakû moïné není. Rozsah tohoto ãlánku neumoïàuje podat rozsáhlou anal zu urãovacích znakû, v tomto ohledu jiï vy la v zahraniãních ãasopisech fiada kvalitních ãlánkû zejména bych upozornil na rozsáhlé práce Grubera (1995a), Garnera (1997) a Jonssona (1998a). V následujících odstavcích tedy shrnu jen ty nejpodstatnûj í znaky. V kaïdém vûku je pfii urãování rackû ssp. argentatus, michahellis a cachinnans dûleïitá pfiedev ím morfologie. Ptáci ssp. michahellis a cachinnans jsou tíhlej í, s proporcionálnû del ími kfiídly a nohama. Jedinci ssp. cachinnans mají velmi dlouh zobák (vïdy 3x del í neï je jeho v ka v nozdrách) bez nápadného zalomení na dolní ãelisti zobák tak pûsobí dojmem tuïky. V kombinaci s ploch m ãelem a temenem a s tmav m okem bez v razného skvrnûní hlavy dává vût inû jedincû tohoto poddruhu ve v ech atech nezamûniteln v raz. ssp. micha- Obr. 2. Tvar hlavy jednotliv ch taxonû: A Larus argentatus argentatus; B, C L. cachinnans cachinnans; D, E L. c. michahellis. Fig. 2. Head shape of particular taxa: A Larus argentatus argentatus; B, C L. cachinnans cachinnans; D, E L. c. michahellis. 99

6 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus hellis má ãelo strmûj í, ov em temeno je rovnûï ploché, takïe se v t le obrys hlavy ostfie zalamuje. Zobák je podobn jako u ssp. argentatus, ãasto dokonce mohutnûj í, oko je svûtlé, v prostém atû doprovázené promûnlivou maskou z tmav ch prouïkû, která mûïe zasahovat i na temeno. Hlava ptákû ssp. argentatus je oblej í neï u rackû bûlohlav ch (pozor v ak na vztyãené temenní pefií!) a vprostém atû je celá hustû prouïkovaná (obr. 2). Pokud jde o velikost, existuje u v ech tfií forem velká variabilita a tím pádem vzájemné pfiekr vání. Nejmarkantnûj í je tato variabilita u ssp. cachinnans, kde jsou samci ãasto v raznû vût í neï prûmûrní jedinci ssp. argentatus, zatímco samice se podobají rackûm boufiním! Aã se to zdá b t nepravdûpodobn m, jednodu í je u zmiàovan ch poddruhû urãování mlad ch ptákû; tento zdánliv paradox je zpûsoben rozsáhlej í kálou pozorovateln ch znakû. Zatímco zbarvení adultních ptákû je dáno kombinací bílé hlavy, tûla a ocasu, edého hfibetu a kfiídel s ãernou kresbou a bíl mi piãkami, zbarvení mlad ch ptákû je mnohem pestfiej í, s velk mi rozdíly ve zbarvení jednotliv ch ãástí opefiení. Pfii urãování ptákû v atû 1. roku je mimo morfologii a popsané zbarvení hlavy dûleïitá pfiedev ím kresba kfiídel za letu (pfii jist ch zku enostech pak i u sedícího ptáka) (obr. 3). Ssp. argentatus má velmi svûtlé vnitfiní ruãní letky a pfiedev ím v echny velké loketní krovky jsou páskované (pfiíãnû skvrnûné). Zdálky tak kfiídlo vypadá svûtlé, s tmav m pruhem na vnûj ích ruãních letkách (tedy podél pfiedního okraje kfiídla) a na loketních letkách. Oproti tomu vnitfiní ruãní letky ssp. cachinnans a michahellis jsou v naprosté vût inû pfiípadû tmavé, takïe pfii pozorování zdálky máme dojem souvislého tmavého zbarvení od krajních ruãních letek aï po vnitfiní letky loketní (pfii bliï ím pohledu a zejména pfii pozorování zespoda ãi v pokroãilém stadiu opotfiebení na jafie je patrná málo kontrastní svûtlá plocha v oblasti vnitfiních ruãních letek). Pro vzájemné rozli- ování ssp. cachinnans a michahellis je dûleïité zbarvení velk ch loketních krovek. U ssp. cachinnans mají v echny tmavé kofieny a smûrem ke piãce nûkolik svûtl ch skvrn aï prouïkû; u letícího ptáka tak mûïeme vkfiídle pozorovat nad sebou po celé délce loketní ãásti dvû tmavé pásky, navíc ãasto je tû doprovázené páskou tfietí (tvofienou stfiedními loketními krovkami). Ssp. michahellis má rozsáhlé tmavé kofieny krajních (vnûj ích) loketních krovek, smûrem dovnitfi se rozsah svûtlého skvrnûní a prouïkování zvût uje, takïe v sledn m dojmem je neúplná druhá loketní páska, která se smûrem dovnitfi kfiídla vytrácí. Pfii pohledu zespodu ãasto odli íme mladé racky ssp. cachinnans a michahellis od jedincû ssp. argentatus podle bílého, neskvrnûného bfiicha; skvrnûní zasahuje vût inou pouze na strany hrudi a boky, nûkdy má tendenci vytváfiet jak si spojen obojek. U ssp. argentatus je skvrnûní spodiny velmi rozsáhlé a navíc je zdûraznûno hnûdavou podkladovou barvou per. Jednotlivé formy se rovnûï li í zbarvením spodiny kfiídel ssp. argentatus ji má rozpitû tmavou, ssp. michahellis s v razn m kontrastním vzorem tmav ch skvrn na jednotliv ch krovkách, ssp. cachinnans pak velmi svûtlou, témûfi bûlavou a jen velmi nev raznû skvrnûnou (velmi dobr znak). Tmavá ocasní páska u ssp. cachinnans a michahellis ostfie kontrastuje s bíl m kofienem ocasu a kostfiecem (které jsou jen velmi fiídce skvrnûné), u ssp. michahellis je navíc ocas na koneãku kontrastnû bíle lemován. Ssp. argentatus má kofien ocasu i kostfiec v raznû a hustû skvrnit. Pokud jde o zbarvení zobáku v prvním roce Ïivota 100

7 SYLVIA 37 /2001 Obr. 3. Kresba kfiídel jednotliv ch poddruhû v atû 1. roku (zleva: argentatus, michahellis, cachinnans a fuscus). Fig. 3. Wing pattern of particular subspecies in the first-year plumage (argentatus, michahellis, cachinnans and fuscus from the left). u ssp. argentatus se velmi rychle (ãasto jiï bûhem prvního podzimu) objevuje svûtlej í masov kofien, kdeïto u ssp. cachinnans a michahellis zûstává cel zobák dlouhou dobu tmav aï ãern, takïe v raznû kontrastuje s neskvrnûnou bílou hlavou. V atû 2. roku (ne kalendáfiního!) se u ssp. cachinnans a michahellis objevuje ãistû ed hfibet a jednotlivé kfiídelní krovky, coï v raznû kontrastuje s jinak juvenilnû (tedy jako v atû 1. roku) zbarven mi kfiídly a bílou hlavou a tûlem vobdobí podzimního tahu jde o nejlep- í urãovací znak tûchto forem. Skvrnit je vtomto atu jiï jen irok pás po stranách hrudi, opût nûkdy tvofiící nápadn obojek; pfiedev ím u ssp. michahellis stále je tû zasahuje dále na boky. Ssp. argentatus vtomto vûku nemá nikdy ãistû ed hfibet, vïdy mají alespoà nûkterá pera tmavou kresbu (na podzim drtivá vût ina); navíc je skvrnûní tûla mnohem rozsáhlej í, zasahuje zezadu na hlavu a podél bokû na podocasní krovky; nevzniká tedy vysoce kontrastní dojem ze zbarvení, charakteristick pro ssp. cachinnans a michahellis. U v ech tfií forem pfietrvává redukovaná ocasní páska, rozdíly ve zbarvení spodiny kfiídla jsou je tû v raznûj í neï v pfiedchozím atû. V atû 3. a 4. roku jiï pfiipomínají jedinci na první pohled adultní ptáky, mají v ak v opefiení je tû fiadu immaturních znakû, jako nûkteré krovky, loketní ãi ramenní letky s tmavou kresbou, zbytky ocasní pásky na promûnlivém poãtu r dovacích per, vût í rozsah ãerné kresby na ruãní ãásti kfiídla (zasahuje i na ruãní krovky a kfiidélko), men í rozsah bíl ch skvrn a perliãek na piãkách letek, ãasto ãerná skvrna promûnlivého rozsahu na zobáku. Urãování je v tomto atû nejkomplikovanûj í, protoïe nûkteré znaky platné pro adultní ptáky je tfieba pouïívat s rezervou (pfiedev ím rozsah ãerné kresby na kfiídle). Urãování adultních ptákû je mnohem komplikovanûj í neï u jedincû v atû 1. a 2. roku. Rozhodnû a to je tfieba zdûraznit, neboè se jedná o velmi roz ífien omyl nelze ptáky urãovat na základû zbarvení nohou nebo stupnû tmavosti hfibetu a kfiídel; ve v ech tûchto znacích existuje rozsáhlé pfiekr vání. Nejpodstatnûj í a na první pohled nejnápadnûj í jsou rozdíly vmorfologii ptákû. Za pfiíz- 101

8 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus Obr. 4. Kresba kfiídla adultních ptákû. A Larus argentatus argentatus, B L. cachinnans cachinnans, C L. c. michahellis. Hvûzdiãkou je oznaãena 6. ruãní letka (poãítáno zevnitfi kfiídla). Fig. 4. Wing pattern of adults. A Larus argentatus argentatus, B L. cachinnans cachinnans, C L. c. michahellis. The sixth primary (from the inner side) is marked by an asterisk. niv ch podmínek je moïné detailnû pozorovat kresbu ruãní ãásti kfiídla (vtomto ohledu jsou obzvlá tû cenn m materiálem fotografie ãi videozáznam) (obr. 4). âerná kresba u ssp. argentatus zasahuje na krajních 4 6 letek, zasahujeli na estou ruãní letku, pak zde tvofií jen úzk prouïek nebo jen skvrnu. U ssp. cachinnans zahrnuje kresba témûfi vïdy alespoà 6 letek, pfiiãemï na esté tvofií irokou pásku; podobnû je tomu u ssp. michahellis, kde sahá kresba ãasto i na sedmou letku (u v chodní ssp. barabensis, fiazené nûkdy ke ssp. cachinnans mûïe kresba zasahovat i na osmou letku). DÛleÏit m znakem fiady jedincû ssp. cachinnans jsou bílé jazyky na krajních ruãních letkách; tyto jazyky probíhají prakticky po celé ífice vnitfiního praporu daleko ke piãce, takïe ãerné zbarvení letky omezují na vnûj í prapor, oblast kolem ostnu a irokou pásku pfied piãkou; edá barva kofiene letky je tûmito jazyky od ãerné piãky na vnitfiním praporu izolována. Na viditelné ãásti první (krajní) letky zasahuje bíl jazyk u poloviny jedincû aï k brku tento znak platí v hradnû pro ssp. cachinnans! Zmínûné bílé jazyky jsou dobfie viditelné na iroce roztaïeném kfiídle, u nûkter ch jedincû v ak pozorovatelné nejsou. Nûktefií jedinci ssp. cachinnans jsou snadno rozli itelní podle tmavého oka (u ostatních zmiàovan ch forem je duhovka nápadnû svûtlá). âervená skvrna na dolní ãelisti zobáku u této formy ve svatebním atû pfiesahuje ãasto i na ãelist horní, coï lze nûkdy pozorovat u ssp. michahellis, ale nikdy u ssp. argentatus. Nakonec se je tû vrátím k problematice zbarvení nohou. Ssp. michahellis má nohy vïdy Ïluté, tedy i v prostém atû; Ïluté nohy má ov em také fiada baltsk ch jedincû ssp. argentatus a tato barva je u nich v raznûj í neï u typick ch zástupcû ssp. cachinnans. Ti oproti tomu mají mimo dobu hnízdûní (a tedy vdobû v skytu u nás) nohy vût inou edé nebo edorûïové a jen málokdy Ïluté! Ve kerá pozorování, uãinûná na 102

9 SYLVIA 37 /2001 základû tohoto znaku je tedy tfieba pfiehodnotit. Racek Ïlutonoh (Larus fuscus) Od pfiede lé skupiny jsou mladí ptáci (v atû 1. roku) rozli itelní podle celkovû velmi tmavého opefiení prakticky v echna pera hfibetu jsou tmavá s úzk mi svûtl mi lemy, takïe vzniká v razn upinovit vzor. Pozor ov em na juvenilní racky ssp. cachinnans a michahellis, ktefií mají rovnûï upinovit vzor na hfibetu; u tûchto forem je v ak velmi rychle (na pfielomu srpna a záfií) naru en prvními nov mi skvrnit mi pery a jen zfiídka vytrvá dále do podzimu. Na rozdíl od nich jsou v ak mladí racci Ïlutonozí hustû skvrnití po celé spodinû, dále na pak hlavû kolem oka a na temeni; shora jsou vkfiídle patrné dvû úplné pásky, tvofiené tmav mi loketními letkami a krovkami. U naprosté vût iny ptákû není pozorovatelné Ïádné zesvûtlení kresby kfiídla voblasti vnitfiních ruãních krovek a celkovû tmavé kfiídlo je tak charakteristick m znakem tohoto druhu. Od atu 2. roku se objevují v opefiení charakteristická tmavo edá pera, umoï- Àující jednoznaãné odli ení od zástupcû pfiedchozí skupiny. Pokud jde o rozli ování jednotliv ch poddruhû, jsou poznatky dosud velmi nedostateãné pfii bliï ím zájmu doporuãuji ãlánky Eskelina & Pursiainena (1998), Jonssona (1998b) a Rausteho (1999). Jejich poznatky zde nebudu blíïe rozebírat, neboè sami autofii upozoràují na nutnost dodateãného studia. DÛleÏité v ak je si uvûdomit, Ïe u této skupiny (a nejen u ní) hraje pfii urãování velkou roli poznání stupnû pelichání. I ssp. fuscus, která se zdá b t lehce rozli itelná, se mûïe vtmavosti zbarvení hfibetu a kfiídel pfiekr vat se ssp. intermedius a pak je jednoznaãné urãení moïné právû jen na základû stupnû pelichání. Následující poznatky se vesmûs vztahují k adultním ptákûm, moïnost urãování jedincû nedospûl ch dosud nebyla podrobnû studována. Ssp. fuscus a heuglini zaãínají pelichat aï vsrpnu, pfied odletem na zimovi tû, ale po v mûnû 0 2 (fuscus) resp. 2 4 (heuglini) vnitfiních ruãních letek se pelichání zastavuje a pokraãuje aï na zimovi ti. Ssp. graellsii a intermedius zaãínají pelichat nûkdy jiï v kvûtnu, ãastûji v ak od ãervna a v dobû podzimního tahu mohou aktivnû pelichat a mít vymûnûno 4 7 vnitfiních ruãních letek. Na tomto místû je tfieba si uvûdomit, Ïe pfii pozorování sedícího ptáka jsme schopni zaznamenat na sloïeném kfiídle piãky 4 5 ruãních letek, krajní (první) ov em nevidíme, neboè je stejnû dlouhá jako druhá a je za ní zakrytá; jde tedy o letky druhou aï estou. MÛÏeme tedy pozorovat pfiípadné nové letky nanejv právû od esté. U typického jedince ssp. graellsii, pozorovaného v záfií mûïeme na sloïeném kfiídle pozorovat dva typy letek, nápadnû se li ící zbarvením staré zahnûdlé krajní letky s uláman mi bíl mi piãkami a kontrastnû tmavé aï ãerné nové letky se záfiivû bíl mi a dokonale zachovan mi bíl mi piãkami. Oproti tomu ptáci ssp. fuscus a heuglini mají ve stejné dobû celou viditelnou skupinu ruãních letek zahnûdlou a bez bíl ch piãek. Zahnûdlá je u ssp. fuscus celá svrchní strana kfiídel a hfibet, na pfielomu záfií a fiíjna má navíc oproti ostatním poddruhûm dosud ãistû bílou hlavu. Urãování ptákû na jarním tahu je daleko komplikovanûj í a pravdûpodobnû podle dosavadních znalostí ãasto zcela nemoïné. Nûkteré problémy spojené s urãováním Zde bych rád upozornil na nûkolik problémû, které dále komplikují urãování velk ch rackû a které je tfieba pfii pozorování brát v úvahu. Jak jiï bylo zmínûno v e, je velmi dûleïité si pov imnout, zda pták nepelichá a vpfiípadû, Ïe ano, vjakém stadiu pelichání se nachází. 103

10 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus Z pohledu problematiky urãování velk ch rackû je rizikové pfiedev ím to období, kdy dospûl m ptákûm dorûstají krajní ruãní letky (ssp. cachinnans a michahellis vfiíjnu aï listopadu, ssp. argentatus vzáfií aï listopadu, ssp. graellsii a intermedius na zimovi ti v fiíjnu aï prosinci, ssp. heuglini na zimovi ti a na tahu v lednu aï bfieznu). V této dobû je samozfiejmû rozsah ãerné barvy na pici kfiídla silnû zmen en, takïe je tfieba pozornû sledovat, o které letky vlastnû jde. Dal ím velmi dûleïit m faktorem je postupné blednutí barvy pefií. Ptáci pozorovaní u nás v období jarního tahu jsou mnohem svûtlej í neï na podzim, tmavohnûdá barva pfiechází do svûtle hnûdé aï krémové, svûtle hnûdá do bûlavé. SniÏuje se tak kontrast a sytost vybarvení, typická pro jedince pozorované na podzim. U fiady jedincû ssp. michahellis a cachinnans v atû 1. a 2. roku je pozorovatelné v raznûj í prosvûtlení v oblasti vnitfiních ruãních letek, které mûïe pfii nedostatku zku eností vést k zámûnám se ssp. argentatus. Pfii jarním pozorování je tedy tfieba pfiijmout jiná, upravená mûfiítka pro srovnávání a neãinit unáhlené závûry. Jako pfii urãování jin ch ptaãích druhû, hrají v znamnou roli svûtelné podmínky, pfiedev ím úhel a intenzita sluneãního záfiení a pfiítomnost snûhové pokr vky. Tyto dva faktory dovedou subjektivnû velmi v znamnû ovlivnit pfiedev ím dojem tmavosti edého zbarvení adultních jedincû. Zde je spí e na místû pfiímé srovnání s nûkter m hojnûj ím druhem; vût inou je po ruce racek chechtav nebo boufiní. V sledky Racek stfiíbfiit (L. argentatus) V pfiípadû racka stfiíbfiitého je situace na na em území pomûrnû jednoznaãná. Západní ssp. argenteus není taïná a nikdy nebyla zji tûna ve vnitrozemí Evropy ãi dále na jih a v chod; v ichni ptáci pozorovaní na na em území tedy patfií k ssp. argentatus. V ichni u nás pozorovaní ptáci odpovídali charakteristickému vzhledu poddruhu, jak jej popisuje Golley (1993). V oblasti Ostravska a Karvinska, která je u nás jedin m místem s pravideln m v skytem vût ích poãtû tohoto druhu, se ptáci objevují od kvûtna do listopadu, s vrcholem v skytu vsrpnu aï fiíjnu, kdy zde pravidelnû nocuje pfies ptákû ( ex., ex. na nocovi ti u Doubravy, KI). Od poãátku v zkumu v raznû vzrostlo zastoupení dospûl ch ptákû, které nyní ãiní kolem 80 % jedincû. Pfii podrobnûj ím studiu vroce 2000 tu bylo zji tûno, Ïe nadpoloviãní vût ina dospûl ch ptákû má Ïluté nohy. Takovéto vysoké zastoupení Ïlutonoh ch jedincû rovnûï ukazuje jednoznaãnû na severov chodní pûvod zdej í populace. V jin ch ãástech âeské republiky (vãetnû stfiední Moravy) je racek stfiíbfiit na rozdíl od Karvinska druhem nepoãetn m aï vzácn m, vyskytujícím se pfiedev ím vobdobí od listopadu do dubna. Racek bûlohlav (Larus cachinnans) Charakter v skytu racka bûlohlavého na na em území byl donedávna neznám kvûli jeho spojování s pfiedchozím druhem. Pfiesto, Ïe je dnes situace po rozli- ení tûchto druhû jasnûj í (viz Vavfiík 1998), je nadále komplikovaná tím, Ïe není rozli ována poddruhová pfiíslu nost ptákû. Pfii bliï ím sledování rackû bûlohlav ch na stfiední Moravû jsem zjistil, Ïe naprostá vût ina zde pozorovan ch jedincû patfií k ãernomofiské ssp. cachinnans. Pro ptáky vykazující znaky tohoto poddruhu je vtéto oblasti charakteristick velmi pozdní podzimní tah (od konce fiíjna) a velmi brzk jarní tah. Jde o vûbec první táhnoucí racky, ktefií se objevují ihned po rozmrznutí vodních ploch vúnoru nebo bfieznu a jejichï tah také velmi brzy konãí. V posledních letech je 104

11 SYLVIA 37 /2001 rovnûï patrná zvy ující se tendence k pfiezimování na na em území. PrÛbûh v skytu tak do velké míry odpovídá charakteru v skytu racka boufiního (Larus canus), na jehoï nocovi tích b vají zmínûní ptáci pozorováni. Nejvíce bylo dosud pozorováno na podzim kolem 70 ex. ( v Tovaãovû, PR) a na jafie pfii bezprecedentním tahu vroce ex. v Tovaãovû (PR, ) a 42 ex. u umvaldu (OL, ). Pro hejna tohoto poddruhu je charakteristické vysoké zastoupení mlad ch jedincû (v atû 1. a 2. roku), ktefií tvofií více neï polovinu ptákû, ov em pfii zmínûném jarním tahu v roce 2001 to bylo jen %. Tento nepomûr lze vysvûtlit brzk m prûbûhem tohoto v jimeãného tahu, neboè mladí ptáci táhnou na jafie v raznû pozdûji, ãást jich navíc zûstává na zimovi ti. Mimo ssp. cachinnans byli nûkolikrát zaznamenáni jedinci vykazující znaky ssp. michahellis, a to vobdobí od srpna do listopadu, jedno pozorování je z bfiezna ( Tovaãov, PR); vïdy se jednalo o jednotlivé ptáky. V skyt tohoto poddruhu na stfiední Moravû lze podle dosavadního sledování oznaãit za vzácn. Pokud se podíváme na pozorování rackû bûlohlav ch na stfiední Moravû vprûbûhu posledních 15 let, ukazuje se, Ïe situace nebyla vïdy stejná. Typiãtí ãernomofi tí racci, z nichï mnozí jsou snadno rozli itelní podle délky a tvaru zobáku, jsou na zdej ích lokalitách relativní novinkou; aã z dfiívûj í doby neexistují kvalitnûj í záznamy o vzhledu pozorovan ch ptákû, tito extrémnû dlouhozobí jedinci by jistû neu li pozornosti (coï mi potvrdil napfi. i dlouholet tovaãovsk ornitolog Doupal, pers. comm.). Zdá se tedy b t pravdûpodobné, Ïe pûvodnû, vdobû nehojného v skytu, na stfiední Moravû pfievaïovali ptáci ssp. michahellis a teprve asi od poloviny 90. let, kdy zaãal rûst poãet pozorovan ch ptákû (viz Vavfiík 1998), se rovnûï zaãali poãetnûji objevovat jedinci ssp. cachinnans, resp. byli za tento rûst pfiímo odpovûdni. Do této chvíle jsem pojednával o situaci na stfiední Moravû, která je tûïi tûm mého souãasného v zkumu velk ch rackû. Pfii kontrolách jin ch oblastí jsem zjistil, Ïe se situace mezi nimi velice li í. Existuje siln severojiïní trend v úbytku pozorování ssp. cachinnans a naopak pfiib vá pozorování ssp. michahellis. Na severní Moravû byl donedávna racek bûlohlav relativnû vzácn, vyskytoval se jen ojedinûle vhejnech rackû stfiíbfiit ch (zmínky o vût ích poãtech jedincû z dfiívûj í doby se vztahují na Ïlutonohé racky stfiíbfiité). Dne jsem v ak nedaleko Karviné objevil nocovi tû, na nûï se slétlo 984 rackû bûlohlav ch. V ichni blíïe prohlíïení ptáci (min. 100 ex.) vykazovali znaky ssp. cachinnans a i pfii celkovém povrchním prohlíïení hejna vykazovala vût ina ptákû charakteristick vzhled tohoto poddruhu. V tomto neoãekávaném pozorování lze vidût souvislost se stejnû neãekan m následn m jarním tahem stfiední Moravou. Oproti tomu na jiïní Moravû jsem pfii nûkolika kontrolách vzáfií aï listopadu ve druhé polovinû 90. let pozoroval pouze ptáky vykazující znaky ssp. michahellis; jejich poddruhovou pfiíslu nost potvrdili pfii exkurzi vzáfií 1999 i ãlenové Evropské asociace faunistick ch komisí. V prûbûhu 90. let byl rovnûï pozorovateln rozdíl vsezónním prûbûhu v skytu mezi stfiední a jiïní Moravou zatímco na stfiední Moravû vrcholí v skyt v listopadu a vletních mûsících jsou zde pozorování rackû bûlohlav ch v jimeãná, na Novoml nsk ch nádrïích se zdrïuje nûkolik desítek ptákû po celé léto (Chytil in litt.). Tento rozdíl pfiesnû odpovídá rozdílnému prûbûhu v skytu jednotliv ch poddruhû ve vnitrozemí Evropy (nemohu samozfiejmû vylouãit, Ïe se zde v novûj í dobû a vzimních mûsících vyskytují hojnûji i ptáci ssp. cachinnans). 105

12 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus Obr. 5. Tah racka bûlohlavého (Larus cachinnans) v letech v Tovaãovû (f = 58, n = 356 ex.) a na Rozko i (f = 61, n = 230, data Skfiivan in litt.). Zobrazeno je procento pozorovan ch jedincû. Fig. 5. Migration of the Yellow-legged Gull (Larus cachinnans) at the Tovaãov ponds and the Rozko reservoir in Percentage of observed individuals is shown. Zvlá tní postavení mezi sledovan mi lokalitami má v chodoãeská údolní nádrï Rozko (NA). Podle charakteru v skytu (data Skfiivan in litt.) se zde rovnûï jedná o ptáky ssp. michahellis z obr. 5 je dobfie patrn rozdíl vãasovém rozloïení v skytu mezi touto lokalitou a rybníky u Tovaãova (byly pouïity rovnocenné soubory dat). Racek Ïlutonoh (Larus fuscus) Pokud jde o poddruhovou pfiíslu nost rackû Ïlutonoh ch protahujících pfies na e území, není moïné na základû souãasn ch znalostí analyzovat situaci u mlad ch ptákû s nevyvinut m tmav m zbarvením hfibetu a kfiídel. Pokud jde o ptáky dospûlé, tvofií naprostou vût inu u nás zji tûn ch ptákû zástupci nominátní ssp. fuscus, tedy ptáci s velmi tmav m zbarvením hfibetu a kfiídel. Mimo to v ak byli nûkolikrát pozorováni jedinci v raznû svûtlej í neï nominátní poddruh (a tmav í neï ssp. cachinnans, michahellis nebo argentatus), napfi na nocovi ti v Doubravû (KI) 3 ex. mezi 7 racky Ïlutonoh mi (z nichï ov em dva byli immaturní) nebo vnedávné dobû ex. na Novoml nsk ch nádr- Ïích (BV, Chytil in litt.). Jak je zmínûno v dal í kapitole, urãování jakékoliv jiné formy neï je ssp. fuscus je krajnû obtíïné. Podrobnû studováni byli zatím pouze zmínûní ptáci z Doubravy. V ichni tfii mûli ruãní letky vpokroãilém stadiu pelichání: na sloïeném kfiídle byly pozorovatelné staré zahnûdlé tfii ruãní letky s uláman mi bíl mi piãkami, které v raznû kontrastovaly s následujícími nov mi ãern mi letkami s bíl mi piãkami; na hlavû bylo pozorovatelné v razné skvrnûní. Takto pokroãil stupeà pelichání v kombinaci se zbarvením hlavy vyluãuje ssp. fuscus a heuglini vtomto pfiípadû lo tedy o jedince ssp. intermedius (graellsii). Je v ak nemoïné vztahovat v sledek studia tûchto ptákû na ve - keré u nás zji tûné svûtlohfibeté jedince. Teoreticky je moïn v skyt jak ssp. intermedius tak ssp. heuglini, neboè obû pouïívají tahovou cestu napfiíã vnitrozemím Evropy (viz Diskuse). Diskuse Pokud se pokusíme zafiadit zji tûní o taxonomické struktufie u nás pozorovan ch velk ch rackû do evropského kontextu, zjistíme, Ïe odpovídá zji tûním z jin ch zemí. Jednoznaãná je samozfiejmû situace u racka stfiíbfiitého, jehoï 106

13 SYLVIA 37 /2001 západní populace (ssp. argenteus) jsou víceménû stálé nebo potulné, takïe prakticky po celém evropském kontinentu jsou pozorováni pouze jedinci ssp. argentatus. U racka bûlohlavého existuje podobnû jako na na em území rozdíl jak vzastoupení ssp. michahellis a cachinnans, tak vãasovém prûbûhu jejich expanze. Ssp. michahellis se jiï od 60. let ífiila ze Stfiedomofií údolím Rhöny na sever a poté na v chod, takïe jiï do konce 80. let dosáhl její hnízdní areál pfies v carsko do jiïního Nûmecka a Rakouska. ífiení hnízdního areálu pfiedcházelo ustanovování nové tahové cesty, která dnes vede ze Stfiedomofií údolím Rhöny a R na na pobfieïí kanálu La Manche a jiïního Severního mofie, s odboãkou údolím Dunaje do Rakouska a Maìarska. Ptáci se po této cestû vydávají bezprostfiednû po vyhnízdûní, jejich v skyt zde vrcholí na pfielomu srpna a záfií a poté se opût vracejí zpátky k jihu. Zimování vseverní a v chodní ãásti této cesty je dosud vzácné (Dvorak 1991); ojedinûlí ptáci pronikají k severov chodu aï do Baltského mofie (Jonsson 1998a). Oproti tomu ssp. cachinnans se zaãala ífiit teprve v polovinû 90. let, pfiiãemï pouïívá podobnû jako dfiíve ãást rackû ãernohlav ch (Larus melanocephalus) tahové cesty, vedoucí z âerného mofie k severozápadu napfiíã vnitrozemím Evropy po jiïní Skandinávii a dolní Por ní; z jiïní Evropy jsou známá jen ojedinûlá pozorování. Na rozdíl od pfiedchozího poddruhu ptáci vseverní a západní Evropû pravidelnû pfiezimují (Gruber 1995a, 1995b, Jonsson 1998a). Je tedy patrné, Ïe se âeská republika nachází na rozmezí hlavních cest obou poddruhû, coï se odráïí vjejich promûnlivém zastoupení od severu k jihu. Pfii nûkolika náv tûvách jiïního a stfiedního Polska jsem rovnûï zjistil pouze jedince ssp. cachinnans. Pozdûj ímu zaãátku expanze ssp. cachinnans do stfiední a severozápadní Evropy odpovídá i náhl nárûst pozorování ve stejné dobû v Tovaãovû a existence nového nocovi tû na Karvinsku. U racka Ïlutonohého existuje pomûrnû ostré odli ení tahov ch cest v chodní a západní populace (které b vá novûji zv razàováno rozdûlením do samostatn ch druhû). V chodní ssp. fuscus táhne v luãnû vnitrozemím Evropy k jihov chodu v chodnû od úrovnû dánsk ch úïin a vzápadní Evropû je extrémnû vzácná. Jonsson (1998b) poukázal i na spornost nûkolika krouïkovacích nálezû ptákû tohoto poddruhu vbritánii, které je moïné pfiipsat zámûnû krouïkovan ch mláìat za sympatrické jedince ssp. argentatus. Podobnû Hoogendoorn & Van Scheepen (1998) poukázali na neprûkaznost dfiívûj ích nálezû z Nizozemska. Na e republika leïí ov em uvnitfi tahové cesty tohoto poddruhu, kter je u nás tudíï nejhojnûj í. Vzácn m, ale pravideln m hostem bude jistû i ssp. intermedius; nûktefií jedinci z nejv chodnûj ích populací (dánské úïiny, jiïní védsko) táhnou na stejná zimovi - tû jako ssp. fuscus (Jonsson 1998b) a jejich v skyt na na em území je tak vysoce pravdûpodobn naopak je prakticky vylouãen v skyt západní ssp. graellsii, která vyuïívá ãistû jihozápadní cestu a její v skyt ve stfiední Evropû není ani doloïen krouïkovacími nálezy. Dosud nerozlu tûn m zûstává problém v skytu ssp. heuglini ve stfiední a západní Evropû. Vzhledem k tomu, Ïe jde o ptáka táhnoucího na znaãné vzdálenosti vnitrozemím Evropy, není jeho v skyt u nás vylouãen. Tahová cesta tohoto poddruhu na zimovi tû v jihozápadní Asii v ak vzhledem k jejich areálu leïí v chodnû od cesty pouïívané ssp. fuscus. V skyt tohoto poddruhu je tak mnohem ménû pravdûpodobn neï u ssp. intermedius. Ze západní Evropy dosud existuje jen nûkolik ne zcela jed- 107

14 Vavfiík M./ Urãování rackû skupiny L. argentatus noznaãn ch pozorování ssp. heuglini (viz Kist 1961). Koncem 90. let v ak Eskelin & Pursiainen (1998) poukázali na vzrûstající poãet pozorování ve Finsku, které leïí pomûrnû nedaleko hnízdi È tohoto poddruhu. Je tedy moïné, Ïe i tento (pod)druh bude vbudoucnosti pronikat dále do nitra stfiední Evropy a bude zaznamenán i u nás. PODùKOVÁNÍ Chtûl bych podûkovat pfiedev ím P. Skfiivanovi za poskytnutí celé fiady dat z údolní nádrïe Rozko i z jin ch lokalit, za pozorování a postfiehy ze stfiední Moravy bych rád podûkoval L. Doupalovi, T. Koutnému, J. Polãákovi a J. írkovi, za poznámky k situaci na jiïní Moravû J. Chytilovi, Z. Pirovi a P. Macháãkovi, za postfiehy z Karvinska pak Z. Polá - kovi. Práce na fie ené problematice byla podpofiena grantem GA âr (grant ã. 206/98/0331). LITERATURA Cramp S. & Simmons K. E. L (eds): The Birds of the Western Palearctic. Volume 3. Waders to Gulls. Oxford University Press. Dvorak M. 1991: Die ersten Brutnachweise der Weißkopfmöwe (Larus cachinnans michahellis) in Österreich und ihre Brutverbreitung im Binnenland Mitteleuropas. Egretta 34: Eskelin T. & Pursiainen J. 1998: The status of Lesser Black-backed Gulls of heuglini, graellsii and intermedius type in Finland. Alula 4: Garner M. 1997: Identification of Yellow-legged Gulls in Britain. British Birds 90: Golley M. 1993: Identification of argentatus Herring Gull. Birding World 6: Gruber D. 1995a: Die Kennzeichen und das Vorkommen der Weißkopfmöwe Larus cachinnans in Europa. Limicola 9: Gruber D. 1995b: Erstnachweis einer beringten Steppenweißkopfmöwe (Larus cachinnans cachinnans) in Niedersachsen. Vogelkunde der Niedersachsen 28: Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J (eds): The EBCC Atlas of European Breeding Birds: Their Distribution and Abundance. T & AD Poyser, London. Hoogendoorn T. & Van Scheepen P. 1998: Status van Baltische Mantelmeeuw in Nederland. Dutch Birding 20: del Hoyo J., Elliott A. & Sargatal J. (eds) 1996: Handbook of the Birds of the World. Vol. 3. Hoatzin to Auks. Lynx Edicions, Barcelona. Hudec K. & âern W. 1977: Fauna âssr. Ptáci II. Academia, Praha. Jonsson L. 1998a: Yellow-legged gulls and yellow-legged Herring Gulls in the Baltic. Alula 4: Jonsson L. 1998b: Baltic Lesser Black-backed Gull Larus fuscus fuscus moult, ageing and identification. Birding World 11: Kist J. 1961: Systematische beschouwingen naar aanleiding van de waarneming van Heuglins Geelpootzilvermeeuw, Larus cachinnans heuglini Bree, in Nederland. Ardea 49: Klein R. & Buchheim A. 1997: Die westliche Schwarzmeerküste als Kontaktgebiet zweier Großmöwenformen der Larus cachinnans-gruppe. Vogelwelt 118: Rauste V. 1999: Kennzeichen und Mauser von Baltischen Heringsmöwen Larus (fuscus) fuscus und Tundramöwen L. (fuscus) heuglini. Limicola 13: Sibley C. G. & Monroe B. L. 1990: Distribution and Taxonomy of Birds of the World. Yale University Press. Vavfiík M. 1998: Racek bûlohlav (Larus cachinnans s. l.) v skyt v âeské republice a Evropû, urãování a taxonomické postavení. Sylvia 34: Voous K. H. 1977: List of Recent Holarctic Bird Species. British Ornithologists Union, London. Do lo 18. kvûtna 2001, pfiijato 25. záfií Received May 18, 2001; accepted September 25,

âerven seznam ohroïen ch druhû âeské republiky Obratlovci

âerven seznam ohroïen ch druhû âeské republiky Obratlovci Pfiíroda 22 âerven seznam ohroïen ch druhû âeské republiky Obratlovci Red List of Threatened Species in the Czech Republic Vertebrates Die Rote Liste der gefährdeten Arten der Tschechischen Republik Der

Více

Trvalé udrïitelné vyuïívání rybníkû v Chránûné krajinné oblasti a biosférické rezervaci TfieboÀsko

Trvalé udrïitelné vyuïívání rybníkû v Chránûné krajinné oblasti a biosférické rezervaci TfieboÀsko Evropsk program IUCN Cambridge a Gland V znam rybníkû pro krajinu stfiední Evropy Trvalé udrïitelné vyuïívání rybníkû v Chránûné krajinné oblasti a biosférické rezervaci TfieboÀsko J. Janda, L. Pechar

Více

Máte uï vlastní zku enost s ocelov mi broky? Zkoumali jsme jejich energie a prostup balistickou Ïelatinou v porovnání s olovûn mi (str.

Máte uï vlastní zku enost s ocelov mi broky? Zkoumali jsme jejich energie a prostup balistickou Ïelatinou v porovnání s olovûn mi (str. roãník V. ãerven 2011 informacní bulletin Homogenní bezolovnatá stfiela exergy se jiï úspû nû prodává v mnoha zemích. V jakém svûtle ji vidí odborní novináfii ve Finsku, se dozvíte z v sledkû jejich testu

Více

Vážení přátelé a příznivci Zoo Ostrava,

Vážení přátelé a příznivci Zoo Ostrava, Akce v zoo 15. prosince - Mikulá v zoo 19. prosince - Strojení stromeãku v zoo 20. bfiezna - Jaro v zoo - zahájení komentovaného krmení zvífiat. 4. dubna - Den ptactva - program na ptaãí téma, voln vstup

Více

K aktuálnímu stavu a perspektivám mal ch lechtick ch sídel v jiïních âechách

K aktuálnímu stavu a perspektivám mal ch lechtick ch sídel v jiïních âechách K aktuálnímu stavu a perspektivám mal ch lechtick ch sídel v jiïních âechách Vlastislav OURODA Malá lechtická sídla spoluvytváfiela od stfiedovûku základní body urbanistické struktury a dodnes jsou v hmotové

Více

Biologická rozmanitost a krajina jsou základními stavebními. bloky pro hospodáfisk rozvoj. nov ch státû EU OBSAH

Biologická rozmanitost a krajina jsou základními stavebními. bloky pro hospodáfisk rozvoj. nov ch státû EU OBSAH Biologická rozmanitost a krajina jsou základními stavebními bloky pro hospodáfisk rozvoj nov ch státû EU Byl jsem potû en a poctûn, kdyï jsem byl poïádán, abych napsal úvodník pro ãasopis Ochrana pfiírody.

Více

Informaãní zpravodaj spoleãnosti AXIOM TECH. Pfiedstavení spoleãnosti

Informaãní zpravodaj spoleãnosti AXIOM TECH. Pfiedstavení spoleãnosti Informaãní zpravodaj spoleãnosti AXIOM TECH 2005-2006 VáÏení ãtenáfii, cílem na eho informaãního zpravodaje je upozoràovat na novinky v oblasti CAx/PLM technologií a vyzdvihovat efektivní postupy uïívání

Více

Kapitola 7 Velká vymírání nejsou na pofiadu dne

Kapitola 7 Velká vymírání nejsou na pofiadu dne Kapitola 7 Velká vymírání nejsou na pofiadu dne Rozhovor se Stanislavem Mihulkou Velká vymírání jsou odedávna jedním z nejpopulárnûj ích témat moderní biologie. Kolik uï názorû padlo tfieba na konec dinosaurû,

Více

001-044_1967_2k.qxd 11.6.2007 8:38 Stránka 1. Divadelní ústav

001-044_1967_2k.qxd 11.6.2007 8:38 Stránka 1. Divadelní ústav 001-044_1967_2k.qxd 11.6.2007 8:38 Stránka 1 Divadelní ústav 001-044_1967_2k.qxd 11.6.2007 8:38 Stránka 2 001-044_1967_2k.qxd 11.6.2007 8:38 Stránka 3 Jarmila Gabrielová Kronika Pražského quadriennale

Více

ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO-JUNDROV. Mistfii taneãního umûní na jundrovském plesu. FotoreportáÏ z plesu najdete na stranû 2.

ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO-JUNDROV. Mistfii taneãního umûní na jundrovském plesu. FotoreportáÏ z plesu najdete na stranû 2. J UNDROV ROČNÍK23/Č.1/2013www.jundrov.info ZDARMA ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO-JUNDROV D R U H J U N D R O V S K P L E S Mistfii taneãního umûní na jundrovském plesu. FotoreportáÏ z plesu najdete na stranû

Více

PORTRÉT PLEMENE. Rozpoznání a léãba nemocí psû. 18 Na e KOâKY 9/06

PORTRÉT PLEMENE. Rozpoznání a léãba nemocí psû. 18 Na e KOâKY 9/06 Rozpoznání a léãba nemocí psû 18 Na e KOâKY 9/06 Bengálské kočky Ano, koãky patfií k vrcholûm kmenového v voje savcû. Odborníci na to mají dûkazy. Ve skuteãnosti to není ani tfieba dokazovat. KaÏd z nás

Více

informacní bulletin NA AKTUÁLNÍ TÉMA znacka, lidé, produkty Jin kraj, jin mrav editorial Jak vzniká nov náboj VáÏení ãtenáfii, roãník II.

informacní bulletin NA AKTUÁLNÍ TÉMA znacka, lidé, produkty Jin kraj, jin mrav editorial Jak vzniká nov náboj VáÏení ãtenáfii, roãník II. roãník II. fiíjen 2008 informacní bulletin Netoxické zápalky NONTOX dob vají svût. Jak svoji práci vidí ãlovûk, s jehoï jménem se úspûch zápalek pojí, se doãtete v rubrice Duel (str. 2) Pokud patfiíte

Více

INFORMAâNÍ âtvrtletník âeské RAFINÉRSKÉ

INFORMAâNÍ âtvrtletník âeské RAFINÉRSKÉ INFORMAâNÍ âtvrtletník âeské RAFINÉRSKÉ â Í S L O 1/2001 AKTUÁLNÍ TÉMA Konec olovnat ch benzínû v âechách PORTRÉT Dan Nicodemus INVESTICE V Kralupech na nové adrese NÁ ROZHOVOR Ing. Vladimír Matûjovsk

Více

âím je pfiedstavení v kultufie performancí? Pokus o definici 1

âím je pfiedstavení v kultufie performancí? Pokus o definici 1 013-021_Lichte 1.9.2009 18:19 Stránka 13 Erika Fischer-Lichte âím je pfiedstavení v kultufie performancí? Pokus o definici 1 V posledních letech se roz ífiil názor, Ïe kulturu není patfiiãné chápat pouze

Více

COMPETITIVE INTELLIGENCE V MAL CH A ST EDNÍCH PODNICÍCH

COMPETITIVE INTELLIGENCE V MAL CH A ST EDNÍCH PODNICÍCH COMPETITIVE INTELLIGENCE V MAL CH A ST EDNÍCH PODNICÍCH Zdenûk Molnár, Jindfiich Stfielka Úvod Top management firem v ech velikostí se bûhem posledních dvou dekád pot ká se zmûnou paradigmatu v pfiístupu

Více

Typografia 5/2012 ã. 1235 roãník 115

Typografia 5/2012 ã. 1235 roãník 115 drupa 2012 Typografia 5/2012 ã. 1235 roãník 115 Editorial jarní Ano, je jaro, ale my pracujeme. Tisk a média mají Ïnû. ProtoÏe na jafie se toho dûje a tiskne velmi mnoho: po dlouhé zimû se probudily aktivity

Více

DÛm na skále (obnova klasicistního domu hradu Vald tejn) 1

DÛm na skále (obnova klasicistního domu hradu Vald tejn) 1 DÛm na skále (obnova klasicistního domu hradu Vald tejn) 1 Václav GIRSA, Jana STRNADOVÁ 1 2 Skalní hrad Vald tejn, vypínající se pfies koruny stromû nad údolní nivou na hranû rozeklaného pískovcového masivu

Více

DETERMINANTY KAPITÁLOVÉ STRUKTURY âesk CH PODNIKÒ

DETERMINANTY KAPITÁLOVÉ STRUKTURY âesk CH PODNIKÒ DETERMINANTY KAPITÁLOVÉ STRUKTURY âesk CH PODNIKÒ Pavlína Prá ilová Úvod V roce 1958 publikovali Miller a Modigliani zcela zásadní práci pro v voj teorie kapitálové struktury. Za urãit ch pfiedpokladû,

Více

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 14/2008. Ročník X. Vyšlo 4. 8. 2008 Cena 10 Kč. âeské a polské dûti se se ly na taneãním workshopu

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 14/2008. Ročník X. Vyšlo 4. 8. 2008 Cena 10 Kč. âeské a polské dûti se se ly na taneãním workshopu RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 14/2008 Čtrnáctideník regionu Rýmařovska Ročník X. Vyšlo 4. 8. 2008 Cena 10 Kč âeské a polské dûti se se ly na taneãním workshopu Vefiejnost nav tívila interiéry janovického zámku Poznejte

Více

4 Ptáci v zajetí 4.1 OBECNÉ POVINNOSTI CHOVATELE. 1 34 zák. ã. 100/2004 Sb., 89 zák. ã. 114/1992 Sb. 2 s vyuïitím definice v 3 zák. ã. 246/1992 Sb.

4 Ptáci v zajetí 4.1 OBECNÉ POVINNOSTI CHOVATELE. 1 34 zák. ã. 100/2004 Sb., 89 zák. ã. 114/1992 Sb. 2 s vyuïitím definice v 3 zák. ã. 246/1992 Sb. 4 Ptáci v zajetí Ptáci jsou oblíben m pfiedmûtem chovu v zajetí, aè uï pro zájmov chov nebo za jin m úãelem. Z hlediska obãanského práva je pták, stejnû jako kaïd jin Ïivoãich, vûcí. Je tedy pfiedmûtem

Více

DùDIâNOST JAKO RIZIKOV FAKTOR PRO VZNIK NÁDORÒ. prim. MUDr. Lenka Foretová

DùDIâNOST JAKO RIZIKOV FAKTOR PRO VZNIK NÁDORÒ. prim. MUDr. Lenka Foretová DùDIâNOST JAKO RIZIKOV FAKTOR PRO VZNIK NÁDORÒ prim. MUDr. Lenka Foretová MasarykÛv onkologick ústav Brno 2001 Dûdiãnost jako rizikov faktor pro vznik nádorû Projekt podpory zdraví 151/2001 Prevence nádorov

Více

VLIV DĚDIČNOSTI NA VZNIK NÁDORŮ

VLIV DĚDIČNOSTI NA VZNIK NÁDORŮ VLIV DĚDIČNOSTI NA VZNIK NÁDORŮ Prevence nádorov ch onemocnûní ve 21. století Národní program zdraví DùDIâNOST JAKO RIZIKOV FAKTOR PRO VZNIK NÁDORÒ MasarykÛv onkologick ústav Brno 2001 DùDIâNOST JAKO RIZIKOV

Více

REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE PRO PRAHU

REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE PRO PRAHU REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE PRO PRAHU R4 16 Bohemian Regional Innovation Strategy - BRIS Projekt byl podporován Evropskou komisí z rozpoãtu 5. rámcového programu EU pro v zkum a v voj Projektoví partneři

Více

CHEMOTERAPIE A VY. Rady pro nemocné léãené chemoterapií. Jiří Vorlíček, Zdeněk Adam, Hilda Vorlíčková

CHEMOTERAPIE A VY. Rady pro nemocné léãené chemoterapií. Jiří Vorlíček, Zdeněk Adam, Hilda Vorlíčková CHEMOTERAPIE A VY Rady pro nemocné léãené chemoterapií Jiří Vorlíček, Zdeněk Adam, Hilda Vorlíčková CHEMOTERAPIE A VY Rady pro nemocné léãené chemoterapií Jiří Vorlíček, Zdeněk Adam, Hilda Vorlíčková,

Více

Stavba důležitých silnic je ohrožená. Přibudou mrtví?

Stavba důležitých silnic je ohrožená. Přibudou mrtví? REGIONÁLNÍ INFORMACE KVĚTEN 2009 HLAVNÍ TÉMA AUTOMOBILOVÁ DOPRAVA ZAOSTŘENO NA ZADLUŽENÍ MĚST A OBCÍ Města bez obchvatů Hybridní krása Proč se kraje a obce zadluží 2 7 0 Stavba důležitých silnic je ohrožená.

Více

e-mail Výzva všem členům napi te nám ho! e-mail - nestojí peníze! Valná hromada se koná v sobotu dne 5. 3. 2011

e-mail Výzva všem členům napi te nám ho! e-mail - nestojí peníze! Valná hromada se koná v sobotu dne 5. 3. 2011 Vestnik kovari 33.qxd:Vestnik kovari 20 prac 15.2.2011 20:09 Stránka 1 únor 2011 ročník 9. číslo 33 neprodejné zdarma pro členy Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů podkovářů Čech, Moravy

Více

MoÏnosti eliminace mykotoxinové kontaminace p enice

MoÏnosti eliminace mykotoxinové kontaminace p enice V zkumn ústav pícnináfisk, spol. s r.o. Troubsko AGROTEST FYTO, s.r.o. KromûfiíÏ Vysoká kola chemicko-technologická Praha Metodika 1/07 MoÏnosti eliminace mykotoxinové kontaminace p enice Autorsk kolektiv:

Více

SBORNÍK. Státní okresní archiv Pfierov

SBORNÍK. Státní okresní archiv Pfierov 2012 SBORNÍK Státní okresní archiv Pfierov 2012 SBORNÍK Státního okresního archivu Pfierov Pfierov 2012 Sborník Státního okresního archivu Pfierov. Vydal Zemsk archiv v Opavû Státní okresní archiv Pfierov.

Více

Roãník IX ãervenec srpen 2001 zdarma

Roãník IX ãervenec srpen 2001 zdarma Roãník IX ãervenec srpen 2001 zdarma Pozvání na jednání zastupitelstva Zveme občany na další zasedání obvodního zastupitelstva, které se uskuteční 1. listopadu 2001 od 15.00 hodin v Kulturním domě v Muglinově.

Více