UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ

Transkript

1 UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Institut mezioborových studií Brno Motivace nezaměstnaných v současném systému sociálních dávek BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Libor Beránek Vypracovala: Dana Čechovská Brno 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Motivace nezaměstnaných v současném systému sociálních dávek zpracovala samostatně a použila jsem literaturu uvedenou v seznamu použitých pramenů a literatury, který je součástí této bakalářské práce. Elektronická a tištěná verze bakalářské práce jsou totožné. V Přísnoticích dne

3 Poděkování Děkuji panu Mgr. Liboru Beránkovi za velmi užitečnou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.

4 Obsah ÚVOD NEZAMĚSTNANOST Co je to nezaměstnanost Úřady práce Řešení nezaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti Rekvalifikace Veřejně prospěšné práce Společensky účelná pracovní místa Chráněné pracovní dílny a chráněná pracovní místa Další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti HMOTNÁ NOUZE Systém pomoci v hmotné nouzi Kdy je osoba v hmotné nouzi Osoby, které nejsou v hmotné nouzi Životní a existenční minimum Sociální poradenství Dávky hmotné nouzi Příspěvek na živobytí Doplatek na bydlení Mimořádná okamžitá pomoc MOTIVAČNÍ PRVKY ZÁKONA O POMOCI V HMOTNÉ NOUZI Posuzování příjmů Hodnocení snahy zvýšení příjmu vlastní prací Hodnocení možnosti využití majetku Hodnocení možnosti uplatněním nároků a pohledávek Zvýšení částky živobytí osoby hledající si zaměstnání Hodnocení výkonu dobrovolnické nebo veřejné služby osoby Mimořádná okamžitá pomoc na úhradu jednorázové výdaje...33

5 4. REPRESIVNÍ PRVKY ZÁKONA O POMOCI V HMOTNÉ NOUZI Snížení částky živobytí u osob pobírající příspěvek na živobytí déle jak 6 měsíců Snížení částky živobytí u osob, které dluží na výživném Snížení částky živobytí u osob, které nepředložily individuální akční plán Snížení částky živobytí u osob, které nevyužily majetek Způsob výplaty dávek hmotné nouze formou poukázek PRAKTICKÁ ČÁST Metodologie Konceptualizace Kazuistiky...44 ZÁVĚR...71 RESUMÉ...74 ANOTACE...75 SEZNAM POUŽITÉ LITETRATURY A PRAMENŮ...76

6 ÚVOD Ráda bych v úvodu své práce vysvětlila, proč jsem si zvolila právě toto téma bakalářské práce. Při úvahách nad vhodným tématem jsem byla rozhodnuta psát o něčem, co mi bude blízké, co mě zajímá a o čem se chci dozvědět více. V průběhu studia, ale i profesního zaměření si každý z nás hledá cílovou skupinu či problematiku, které se hodlá věnovat. Ačkoliv je řada zajímavých odvětví, kde lze uplatnit sociální pedagogiku i sociální práci, tak můj zájem je více soustředěn na dospělou populaci, a to konkrétně na osoby, které nemají práci, tedy na nezaměstnané. Domnívám se, že i zde je velký prostor pro sociální pedagogiku a sociální práci. Práce s těmito lidmi, pokud se je daří patřičně motivovat, může dozajista nést značné výsledky a pomoci jim překonat jejich tíživou situaci. Nezaměstnanost je velice obávaným jevem dnešní doby. Tato situace může postihnout každého z nás. Všichni jsme se s ní ať již přímo a nebo alespoň ve svém bezprostředním okolí setkali. Nezaměstnanost se týká absolventů škol bez praxe, ohlížejících se po svém prvním zaměstnání. Dále pak mladých lidí, již po několikáté měnící zaměstnání pro vyšší finanční ohodnocení, ale i lidí s nižší kvalifikací nebo starších lidí, v tzv. neproduktivním věku, jen velmi těžko si hledající práci na patřičné kvalifikační úrovni. Tito lidé mají všichni jedno společné. Ztratili práci a na určitou dobu se z nich stali nezaměstnaní, jenž byli také často nuceni využít systémem sociálních dávek. Věkově i kvalifikovaně odlišné skupiny přistupují k trhu práce různě, různě se na něm orientují a s nezaměstnaností se vyrovnávají. Mají často odlišnou motivaci k řešení své situace. Domnívám se, že mladí lidé nesou ztrátu práce lehčeji a flexibilněji, ale v případě, že mají rodinu, starají se o děti a přijdou o hlavní zdroj příjmů, dostávají se do velice tíživé situace, a to mnohdy i na několik měsíců nebo i let. Za těchto okolností jsou odkázáni pouze na příjem jednoho z partnerů, pomoc rodičů nebo případně pomoc státu. To musí být jistě nepříjemné a stresující, neboť ztrácí pocit jistoty, soběstačnosti a finanční nezávislosti. Je zde také větší riziko, obzvlášť u mladých lidí, jenž nemají ještě vlastní rodinu a pocit zodpovědnosti vůči ní, rychlého návyku na tuto situaci, jisté spokojenosti s relativně pohodlným životem, že nemusím do práce, a vytvoření si následné bariéry odporu a nechuti k práci. 3

7 Domnívám se, že především u mladých lidí převažuje při ztrátě zaměstnání pocit materiálního a finančního nedostatku, který má větší předpoklady k rychlejší nápravě než pocit nepotřebnosti, neschopnosti a zbytečnosti projevující se v citové oblasti. Ten se naopak projevuje u starších lidí, jenž dosud celý život pracovali, mají jen několik let k odchodu do důchodu a nyní ztratili práci. Tito lidé jsou zpravidla již materiálně zabezpečeni, kdy jejich negativní pocity v nezaměstnanosti více a hlouběji souvisí s pocitem nepotřebnosti, rozpaky a depresemi ze ztráty práce a s tím souvisejícího i společenského postavení, což může být vnímáno jako jistá degradace. Toto vše může vyústit v apatický postoj k životu z pocitu, že jsou nepotřební, že o ně nikdo nemá zájem. Obtížnější a delší doba hledání nového zaměstnání jen prohlubuje skepsi a pesimismus těchto lidí. Asi je nevyhnutelné, bychom se s tímto celospolečenským rizikem naučili žít, přistupovali k němu v jistém slova smyslu pozitivně a ztrátu práce brali jako případné dno, od kterého se můžeme odrazit k lepším a větším možnostem. To však není vždy tak snadné. V teoretické části své práce nejdříve objasním základní pojmy, jakými je nezaměstnanost, její příčiny a následky, sociální politika zaměstnanosti, aktivní politika zaměstnanosti a její možnosti, systém sociálních dávek a to se zaměřením na dávky pomoci v hmotné nouzi. Blíže rozeberu možností aktivní politiky zaměstnanosti, jednotlivé dávky hmotné nouze a motivační nástroje zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Praktickou část bych věnovala konkrétním případům z praxe. V této souvislosti použiji zajímavé kazuistiky, které jsem měla možnost získat a prostudovat na pracovišti ÚMČ Brno-střed. Důvodem, proč jsem si vybrala pro praktickou část právě kazuistiky, je přesvědčení, že se jedná o vhodný způsob, jak ukázat možnosti, jejich využívání a dopad motivačních prvků zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Cílem mé práce je tedy poukázat na možnosti motivačních nástrojů v systému dávek hmotné nouze a jejich využívání, kdy se ve své práci pokusím odpovědět na výzkumnou otázku: Jsou stávající motivační nástroje v systému sociálních dávek dostačující? Prostřednictvím kazuistik se pak budu snažit ukázat, jak tyto možnosti fungují v praxi. Nebude pro mě lehké zpracovávat dané téma, neboť mám jisté obavy o dostatečné množství pramenů, vzhledem ke skutečnosti, že systém dávek pomoci v hmotné nouzi je relativně nový (účinný od ). S ohledem na zajímavost této problematiky se s tímto tématem ale pokusím vypořádat co nejlépe. Budu se snažit, aby bakalářská práce byla přínosem nejenom pro mne samotnou, ale také pro ty, kteří ji budou číst. 4

8 1. NEZAMĚSTNANOST 1.1. Co je to nezaměstnanost Do roku 1989 u nás nezaměstnanost neexistovala, a to jednoznačně díky umělé zaměstnanosti a vytváření nadbytečných, umělých míst. V této době člověk, který nepracoval, byl označen za příživníka a byl trestně stíhán. Tato situace se u nás změnila společně s politickými a následně i společenskými, ekonomickými a legislativními změnami právě po roce 1989, kdy se v našem státě začíná utvářet trh práce. S jeho existencí se vytváří také nové požadavky zaměstnanců a zaměstnavatelů. Docházelo k postupnému nárůstu míry nezaměstnanosti, v němž se z počátku odrážely především strukturální změny, platební neschopnost podniků, snižování přezaměstnanosti, útlum některých výrob, rušení celých provozů a také odbytové problémy celých závodů, snížení vývozu na východní trhy a nekonkurence schopnost na trhu západním. Tento proces vzniku a následného nárůstu nezaměstnanosti pokračuje až do současnosti, kdy se stále vyvíjí a mění s aktuálním vývojem trhu práce, i celé společnosti. V současné době jsou již zcela jiné důvody nezaměstnanosti a její růst se s výkyvy odpovídající aktuální situaci v zemi do jisté míry ustálil. Růstem by se v současné době daly označit spíše počty osob, kterých se nezaměstnanost dotýká a které s touto situací již měly vlastní zkušenost. Vlastní existence nezaměstnanosti je přirozeným fenoménem a atributem svobodné společnosti, založené na tržním mechanismu a demokracii. Její existence vyplývá a je ospravedlněná potřebami pohybu ekonomiky, který si vyžaduje i odpovídající pohyb pracovníků, a svobodné volby osob a jejich svobodného rozhodování o tom, zda přijmou zaměstnání, nebo zda budou existenčně závislé na jiných příjmech. S nezaměstnaností je úzce spojený i trh práce. Předpokladem jeho dobrého fungování je určité procento nezaměstnaných, vyvážený poměr mezi nabídkou a poptávkou pracovních míst a také co nejkomplexnější a nejkvalifikovanější služby poskytované státem těmto lidem bez zaměstnání. Ne každý, kdo pracuje, je zaměstnaný a také, ne každý, kdo nepracuje, je nezaměstnaný. Toto dělení souvisí s odlišením práce konané pro vlastní potěšení či v rámci domácnosti od zaměstnání vztahujícího se k práci na smluvním základě zahrnujícím i materiální odměnu za její výkon. Nezaměstnaný je tedy člověk práce 5

9 schopný (věkem, zdravotní i osobní situací), chtějící zaměstnání, který je však i přes tuto snahu v daný okamžik bez zaměstnání. Člověk, který práci ztratil, ale pracovat chce a může, se označuje za nezaměstnaného a stát se těmto lidem snaží v rámci státní politiky zaměstnanosti co nejefektivněji pomoct. (Mareš, 1994) 1.2. Úřady práce Základním článkem systému služeb nezaměstnaným, prostřednictvím kterého se uskutečňuje vlastní činnost v oblasti služeb zaměstnanosti, představují především úřady práce. Tyto úřady jsou zastoupeny ve všech okresech České republiky a se svými pobočkami tvoří hustou síť systému státní pomoci nezaměstnaným. Za hlavní a nejdůležitější poslání úřadů práce je obecně považováno zprostředkování vhodného zaměstnání pro uchazeče, kteří se právě nachází v evidenci úřadu práce. (Kostka, 1997) Rozsah činnosti úřadu práce je však mnohem širší. Úřady práce sledují a hodnotí stav na trhu práce v daných regionech, informují občany o možnostech získání zaměstnání, poskytují poradenské služby a vedou evidenci uchazečů a zájemců o zaměstnání, organizují rekvalifikace a užívají další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti vedoucí k vyššímu uplatnění uchazečů o zaměstnání na trhu práce či přímo ke zřizování nových pracovních míst, rozhodují ve věci podpory v nezaměstnanosti uchazečů o zaměstnání a také ji následně vyplácí a rovněž vydávají nebo odnímají povolení k zaměstnávání cizinců v České republice. Spolupracují při tom s institucemi ovlivňujícími trh práce, se zaměstnavateli, s orgány sociálního zabezpečení, s cizineckou policií, se školskými zařízeními připravující studenty na budoucí povolání, ale i s dalšími orgány státní správy či samosprávy. Činnost úřadů práce je značně široká, kdy se dělí do několika oblastí, které jsou však společně velice úzce provázané. Jednou z oblastí činnosti úřadu práce je činnost zprostředkovatelská, jenž je z pohledu občana nejviditelnější. Jedná se o evidenci uchazečů a zájemců o zaměstnání, s tím spojené získávání osobních údajů a údajů o předchozích zaměstnáních, základní poradenství při výběru zaměstnání či případné rekvalifikaci, nabízení volných pracovních míst, posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti, ale také tvorbu a aktualizaci databáze uchazečů o zaměstnání a o možnostech a nabídkách pracovních míst. 6

10 Další činnost úřadu práce pobíhá v oblasti poradenství, které je klientům poskytováno bezplatně. Tyto odborné služby jsou určeny především zájemcům, kteří mají problémy s pracovním uplatněním nebo také s volbou povolání. Pracovně profesní poradenství úřadů práce se zabývá směrováním jedince k takové volbě či změně povolání, která odpovídá kvalifikaci, zájmům a schopnostem klienta a současně i potřebám trhu práce. Třetí oblast, na kterou se zaměřuje činnost úřadu práce, je samotný trh práce. Tato činnost je založena na uceleném systému schopném trh práce kvalitně analyzovat. Od těchto analýz se odvíjí následné aktivity úřadu práce, jakými je např. soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, příprava, realizace a hodnocení projektů aktivní politiky zaměstnanosti, vytváření a aktualizace databáze o zaměstnavatelích, zpracování analytických zpráv a statistik, vedení evidence volných pracovních míst, ale také schvalování povolení k zaměstnávání cizinců na území České republiky. ( Řešení nezaměstnanosti Nezaměstnanost v našem demokratickém státě, kde má každý možnost se svobodně rozhodnout, zda bude pracovat či nebude, již nikdy zcela neodstraníme. Stát, prostřednictvím různých opatření, se může pouze snažit korigovat a udržovat míru nezaměstnanosti co nejnižší. Nezaměstnaným lidem by měl ale naopak poskytovat profesionální a co nejkomplexnější služby, ač stoprocentní zaměstnanosti již nedocílí. Ve všech zemích světa, kde funguje trh práce, je vždy určité procento lidí nezaměstnaných. V České republice od roku 1990 míra nezaměstnanosti postupně ale nezadržitelně stoupala, kdy dle statistických údajů zveřejněných na portálu v letech 2003 a 2004 dosáhla průměrné míry nezaměstnanosti přes 10 %. V následujících letech se situace výrazně zlepšila, kdy míra nezaměstnanosti v některých měsících roku 2008 klesla dokonce na pouhých 5 %. Nyní aktuální stav k prosinci 2010 dle údajů zveřejněných na výše uvedených stránkách MPSV odpovídá 9,6 %, což vyčísleno na počty evidovaných uchazečů o zaměstnání činí uchazečů. Úřady práce řeší nezaměstnanost využíváním dvou postupů sociální politiky, jimiž lze k nezaměstnanosti přistupovat. Jedná s pasivní politiku zaměstnanosti a aktivní politiku zaměstnanosti. ( 7

11 1.4. Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti řeší vlastní dopad nezaměstnanosti na jednotlivce, kdy tlumí především aktuální, finančně problémovou situaci těchto lidí, kteří ztratili práci a přišli tak zpravidla o svůj stěžejní zdroj příjmů. Tento přístup politiky zaměstnanosti není nijak tvůrčí, nehledá a nevyvíjí nějaké nové programy a způsoby řešení nezaměstnanosti, nepomáhá vzniku nových pracovních míst a většímu uplatnění jednotlivých osob na trhu práce, ale spíše pomáhá zmírňovat dopad ztráty zaměstnání na tyto osoby. Jejím hlavním cílem je pouhé, avšak pro nezaměstnané osoby zásadní, zmírňování následků nezaměstnanosti formou finanční pomoci, kterou je podpora v nezaměstnanosti. Pasivní politika zaměstnanosti v naprosté většině představuje peněžitou podporu, kterou úřady práce vyplácí nezaměstnaným uchazečům o práci. Uchazeč, který se zaevidoval na úřad práce, požádal si o podporu v nezaměstnanosti a splňuje požadované podmínky stanovené zákonem, má nárok na finanční podporu v podobě podpory v nezaměstnanosti. Základní odpovědi na otázky týkající se podpory v nezaměstnanosti a jejího poskytování jsou zodpovězeny na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Jak dlouho lze podporu v nezaměstnanosti pobírat? Do 50 let - 5 měsíců od 50 do 55 let - 8 měsíců více než 55 let - 11 měsíců Kdy končí nárok na podporu? po uplynutím podpůrčí doby (u osob starší 55 let po 11 měsících) při nástupu do zaměstnání nebo zahájení samostatné výdělečné činnosti Kolik podpora v nezaměstnanosti činí? Z průměrného měsíčního výdělku v zaměstnání nebo z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na jeden měsíc: první dva měsíce - 65% další dva měsíce - 50% po zbývající podpůrčí dobu - 45% 8

12 Kdy bude podpora v nezaměstnanosti poskytována v nižší výši a kdy nebude poskytována vůbec? snížení podpory v nezaměstnanosti na 45% průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu po celou podpůrčí dobu pro ty uchazeče, kteří bez vážného důvodu sami ukončí zaměstnání nebo dohodou se zaměstnavatelem podpora v nezaměstnanosti nebude poskytována tomu uchazeči o zaměstnání, kterému náleží zákonné odstupné, odbytné nebo odchodné - podpůrčí doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti se v těchto případech nebude krátit, pouze se posune její počátek o dobu, po kterou uchazeči o zaměstnání přísluší zákonné odstupné, odbytné nebo odchodné ( Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti na rozdíl od pasivní má za cíl podporovat rozvoj, zřizování a zachovávání pracovních míst, systematicky se snažit snižovat počet nezaměstnaných a pružně je směrovat a orientovat na místa s vyšším uplatněním na trhu práce. Aktivní politika zaměstnanosti mimo jiné podporuje strukturální změny v zaměstnanosti a sociálně ekonomický rozvoj v regionech. Kvalifikované využívání nástrojů a možností, které aktivní politika zaměstnanosti nabízí, je mnohem účinnější a v konečném výsledku i méně finančně náročné než nástroje pasivní politiky zaměstnanosti. (Hajný, 1997) Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti se zaměřují především na podporu rozvoje zaměstnanosti v drobném a středním podnikání, v soukromém sektoru služeb a na podporu zaměstnávání hůře umístitelných skupin uchazečů, jenž jsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání. Mezi zmiňované, hůře umístitelné skupiny uchazečů patří především osoby zdravotně postižené, dlouhodobě nezaměstnané, ženy s malými dětmi, starší lidé v předdůchodovém věku, osoby s minimální kvalifikací a absolventi škol poprvé vstupující na trh práce. Uplatnění člověka na trhu práce podmiňuje řada různých charakteristik, jakými je věk, vzdělání, pohlaví, zdravotní stav, ale i příslušnost k etnické skupině. Tyto charakteristiky vyčleňují některé skupiny osob s větším rizikem ztráty práce a také je předurčují 9

13 pro dlouhodobou nezaměstnanost. Rovněž je u těchto skupin osob i velké riziko opakované nezaměstnanosti, kdy se těmto osobám daří nacházet spíše uplatnění na sekundárním trhu práce. Zde se však jedná o méně placené práce s rizikem nejisté budoucnosti. Aktivní politika zaměstnanosti by měla být zaměřena především na tyto skupiny osob, mezi které v naší republice patří především lidé s nízkým vzděláním, mladí lidé a ženy s malými dětmi, zdravotně postižení občané, staří občané, romské etnikum a přicházející imigranti. (Buchtová, 2002) Částečně tomu koresponduje současná aktivní politika zaměstnanosti. Úřady práce v rámci této politiky zaměstnanosti využívají především tyto nástroje: rekvalifikace, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, chráněná pracovní místa a chráněné pracovní dílny, další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti Rekvalifikace Volba povolání je v dnešní době důležitá nejenom na startu profesionální dráhy, ale i při změně povolání. Rekvalifikace může sehrát preventivní úlohu při předcházení ztrátě zaměstnání a stává se proto důležitým nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti. (Kostka, 1997:18) Rekvalifikace by měla pomoct modifikovat trh práce prostřednictvím transformace lidí z nadbytečných profesí do profesí nových a potřebných. (Juřičkové, 1992) Za rekvalifikaci je považována jakákoliv změna předchozí kvalifikace, která následně umožní uchazeči o zaměstnání získání nového zaměstnání a nebo ho připraví na zaměstnání v nové oblasti. (Cranston, 1992) Tomuto vymezení rekvalifikace odpovídají i stávající informace podávané úřady práce prostřednictvím jejich informačních letáků, kde se rekvalifikací rozumí následující: Získávání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. (Úřad práce v Kroměříži: Informace o rekvalifikaci, informační leták) 10

14 Rekvalifikace, která řeší strukturální nerovnováhu na trhu práce mezi nabídkou a poptávkou, má na úřadech práce široké uplatnění. Jedná se o nejefektivnější nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, kdy její význam stále roste. Jsou uplatňovány jak specifické rekvalifikace, které jsou zabezpečovány na základě analýz monitoringu trhu práce, ale i požadavků zaměstnavatelů, tak rekvalifikace nespecifické, které rozšiřují znalosti a prohlubují možnost všeobecného uplatnění osob, bez konkrétního požadavku a přímého spojení na danou nabídku práce. Celkově se však rekvalifikace vyznačují vysokou účinností a u velké většiny úřadů práce jsou s ohledem na počet osob, které se účastnily rekvalifikace, nejvyužívanějším nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti. Konečným cílem i nespecifických rekvalifikací je zvýšení zaměstnanosti uchazečů o zaměstnání a jejich celková vyšší možnost uplatnění na trhu práce. Rozhodně se nejedná o pouhou zajímavou možnost, jak déle zůstat v evidenci úřadu práce a pobírat případně podporu při rekvalifikaci. ( ) Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce mají nezaměstnaným poskytnout dočasné zaměstnání, pracovní zkušenost a udržet je v kontaktu s prací. Z údajů zveřejněných na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že hlavním cílem programu veřejně prospěšných prací je zachování pracovní aktivity uchazečů o zaměstnání před nalezením trvalého zaměstnání. Veřejně prospěšné práce bývají organizovány především pro nekvalifikované a problémové uchazeče. Tyto nové pracovní příležitosti se zaměřují především na cílové skupiny dlouhodobě nezaměstnaných a obtížně umístitelných uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce. Dále pak na uchazeče s nižší nebo žádnou kvalifikací, s bydlištěm v mikroregionech s nedostatečnou dopravní obslužností a také na osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Činnosti konané v rámci veřejně prospěšných prací spočívají především v údržbě veřejného prostranství, úklidu a údržbě veřejných komunikací a budov nebo obdobných činnostech ve prospěch obcí či státních a obecně prospěšných institucí. Může se rovněž jednat o pečovatelské, ošetřovatelské a různé pomocné činnosti v sociální a charitativní oblasti. ( 11

15 Hlavním cílem a přínosem veřejně prospěšných prací, coby nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, je udržení a obnovení základních pracovních návyků, motivace k získání finančních prostředků z pracovní činnosti a nikoliv pouze z podpory v nezaměstnanosti či sociálních dávek. ( Společensky účelná pracovní místa Společensky účelné pracovní místo se zřizuje buď pro určitou kategorii uchazečů, kterým je třeba věnovat při zprostředkování zaměstnání zvýšenou péči, k nimž např. patří občané nekvalifikovaní, starší, pečující o malé děti, společensky nepřizpůsobivý apod., nebo pro uchazeče s určitým profesním zaměřením, ve kterém obtížně nachází uplatnění na trhu práce. (Bičánková,1997:19) Společensky účelná pracovní místa jsou pracovní místa, která na základě dohody s úřadem práce zřizuje nebo vyhrazuje zaměstnavatel a obsazuje je uchazeči o zaměstnání. Do této kategorie, na základě dohody s úřadem práce, patří i pracovní místo zřízené uchazečem o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Podpora takto vznikajících pracovních míst má umožnit trvalé nebo alespoň dlouhodobé zaměstnání pro uchazeče, kterým nelze zajistit v současné době jiným způsobem pracovní uplatnění. ( Výše příspěvku na vyhrazení jednoho společensky účelného pracovního místa může být poskytována až do výše vyplacených mzdových nákladů na tohoto zaměstnance. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) Chráněné pracovní dílny a chráněná pracovní místa Zdravotní postižení je samo o sobě citlivou záležitostí a trvá nějaký čas, než se s ním člověk nějak vyrovná. Navíc skupina zdravotně postižených, kteří jsou bez zaměstnání, narůstá a současně není pro zdravotně postižené na trhu práce dostatek pracovních míst, nebo jinak řečeno, je menší ochota zaměstnavatelů tuto skupinu občanů zaměstnávat. (Tuhá, 1997:16) Chráněné pracovní dílny jsou taková pracoviště, v nichž je zaměstnáno nejméně 60 % osob se zdravotním postižením, zatímco chráněným pracovním místem se rozumí takové místo, 12

16 které bylo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní dílny a chráněná pracovní místa jsou zřízena především pro osoby se zdravotním postižením, kterým je vzhledem k jejich podstatně obtížnější umístitelnosti na trhu práce věnována zvýšená pozornost. Příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny a pracovního místa patří z pohledu počtu podpořených osob k méně využívaným nástrojům aktivní politiky zaměstnanosti. ( Úřady práce zaměstnávání těchto osob podporují prostřednictvím finančního příspěvku na vytvoření chráněné pracovní dílny či chráněného pracovního místa a dále pak příspěvkem na úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny Další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti Mezi další činnosti, které je možno svou podstatou zařadit do aktivní politiky zaměstnanosti, patří pracovně profesní poradenství, překlenovací příspěvek, příspěvek na nový podnikatelský program, příspěvek na zapracování, investiční pobídky apod. Pracovně profesní poradenství Pracovně profesní poradenství je zaměřeno jednak na informačně poradenské služby, které jsou poskytovány samoobslužně nebo prostřednictvím všech pracovníků úřadů práce přicházejících do styku s klienty. Ti podávají informace o možnostech úřadu práce, nabídce zaměstnání, podpoře v nezaměstnanosti, podpoře při rekvalifikaci či vzdělávacích programech. Dále se pracovně profesní poradenství zaměřuje na odborné poradenství, jehož obsahem je poradenství v oblastech podnikání, rekvalifikací, analýz a prognóz trhu práce, ale i v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. V neposlední řadě úřady práce poskytují také speciální poradenské služby v oblasti volby povolání, změny pracovní schopnosti, právní poradenství, poradenství pro zaměstnavatele, psychologické a sociální poradenství a poradenství pro rizikové a problémové skupiny uchazečů o zaměstnání. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) 13

17 V analýze zveřejněné na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí se uvádí, že v roce 2010 byly poradenské činnosti zaměřeny především na obtížně umístitelné skupiny uchazečů o zaměstnání, jakými jsou osoby se zdravotním postižením, osoby mladé do 20 let věku, osoby s žádnou nebo nízkou úrovní kvalifikace, dlouhodobě nezaměstnané, osoby nad 50 let či osoby pečující o děti do 15 let věku. Toto poradenství bylo zaměřeno na pomoc při hledání nového pracovního uplatnění, umožnění návratu do školského systému nebo doplnění vzdělání a zprostředkování další sociální integrace. V řadě případů byly tyto poradenské aktivity propojené s dalšími nástroji aktivní politiky zaměstnanosti. ( Jako preventivní opatření Informačních a poradenských středisek úřadů práce jsou vyvíjeny aktivity orientované na volbu povolání zejména u žáků základních škol a studentů středních škol. Překlenovací příspěvek Překlenovací příspěvek může úřad práce na základě dohody poskytnout osobě, která přestala být uchazečem o zaměstnání a stala se nově osobou samostatně výdělečně činnou. Tento příspěvek je poskytován na úhradu provozních nákladů (nájemné a služby s tím spojené, náklady na dopravu materiálů a hotových výrobků, náklady na opravu a údržbu objektu, ve kterém je provozována samostatná výdělečná činnost) a to maximálně po dobu 5 měsíců. Měsíční výše příspěvku činí maximálně 0,25 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) Příspěvek na zapracování Tento příspěvek může úřad práce poskytnout zaměstnavateli, který nově přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, jemuž úřad práce věnuje zvýšenou péči. Příspěvek na zapracování je možno poskytnout pouze na dobu 3 měsíců a jeho výše může činit až polovinu minimální mzdy pro osobu, která se zapracovává. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) 14

18 Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Uvedený příspěvek je určen k podpoře zaměstnavatelů, kteří z důvodu přechodu na nový podnikatelský program nejsou schopni zajistit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Tento příspěvek slouží na částečnou úhradu náhrady mzdy, kdy ho lze poskytovat maximálně po dobu 6 měsíců a výše tohoto příspěvku může činit nejvýše polovinu minimální mzdy. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) Investiční pobídky Jedná se o hmotnou podporu na základě rozhodnutí o příslibu investiční pobídky, kterou se u zaměstnavatelů podporuje vytváření nových pracovních míst a rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců. Výše hmotné podpory na jedno nově vytvořené pracovní místo a na rekvalifikaci nebo školení zaměstnanců je stanovena nařízením vlády v závislosti na situaci na trhu práce, vyjádřenou mírou nezaměstnanosti. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) 15

19 2. HMOTNÁ NOUZE 2.1. Systém pomoci v hmotné nouzi V této části práce se budu podrobněji zabývat systémem pomoci v hmotné nouzi, neboť tento je tím nejstěžejnějším z celého systému sociálních dávek, který pomáhá nezaměstnaným překlenout jejich tíživou situaci při ztrátě zaměstnání a současně disponuje prostředky pro motivaci nezaměstnaných k řešení jejich situace. Pomoc v hmotné nouzi je jedním z podsystémů sociální pomoci, která v České republice patří ke třem systémům sociální ochrany obyvatel. Těmito systémy je sociální pojištění, státní sociální podpora a právě sociální pomoc. Ta dále mimo pomoci v hmotné nouzi obsahuje systém sociálních služeb a také systém dávek sociální péče pro těžce zdravotně postižené osoby. (Niederle, 2009) Již v samotném ustanovení článku 30 Listiny základních práv a svobod se stanovuje, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele, kdy každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Podrobnosti dále stanoví zákon. (Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod) Pro účely pomoci v hmotné nouzi se základními životními podmínkami rozumí základní podmínky biologické, psychické a sociální. (Přib, 2011) Pojem hmotná nouze není v zákoně ani v jiných právních normách přímo definován. Z některých ustanovení zákona lze odvodit, že jde o specifickou sociální situaci (stav), v níž se osoba nachází, a tato situace je charakterizována nedostatkem prostředků k uspokojování základních životních potřeb, a to jak finančních prostředků, tak i ostatních předmětů (věcí), které osoba bezprostředně ke svému životu potřebuje. (Niederle, 2009:9) Systém pomoci v hmotné nouzi by tudíž měl tyto situace napomáhat řešit a odstraňovat. 16

20 Systém pomoci v hmotné nouzi: upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb a je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení, vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. ( Kdy je osoba v hmotné nouzi Jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojování základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit (vlastní prací, uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku) a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním. ( Osoby, které nejsou v hmotné nouzi Zákon umožňuje orgánu pomoci v hmotné nouzi stanovit, že některé osoby žádající o dávky pomoci v hmotné nouzi nejsou za osoby v hmotné nouzi uznány. Jde o osoby, které nejsou v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost a nejsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání, s výjimkou osob uvedených v 11 odst. 3 zákona. Dále jde o osoby vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání, které bez vážných důvodů odmítnou vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnanosti, a to po dobu 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém došlo k odmítnutí. 17

21 Osobami v hmotné nouzi dále nejsou osoby, které prokazatelně neprojevují dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, především řádným uplatněním nároků a pohledávek a prodejem nebo jiným využitím majetku. Rovněž jde o osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující, jejichž příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, neboť se nepřihlásily k nemocenskému pojištění, a proto nemají nárok na dávky z tohoto pojištění. K dalším skupinám osob, které nejsou uznány za osoby v hmotné nouzi, patří osoby, kterým byla za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky uložena sankce podle zákona o přestupcích, a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce. Jde především o rodiče, jejichž děti mají více jak 26 hodin neomluvené absence v základní škole. Obdobně nejsou za osoby v hmotné nouzi považovány osoby, které nastoupily výkon trestu odnětí svobody nebo byly vzaty do vazby a tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc. Výčet doplňují osoby, jimž je poskytována ústavní péče v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné déle jak tři měsíce a konečně i osoby, kterým nevznikl nárok na nemocenské, popřípadě na nemocenské ve snížené výši, protože si úmyslně přivodily pracovní neschopnost (účast na rvačce, následek opilosti, užití omamných prostředků, při spáchání úmyslného trestného činu). (Přib, 2011:98) 2.4. Životní a existenční minimum Než se ale budeme detailněji zabývat jednotlivými dávkami a motivačními prostředky těchto dávek, je nutné si ještě vymezit pojem životní a existenční minimum. Se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi totiž úzce souvisí zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, oba ve znění pozdějších předpisů, který je při rozhodování o dávkách hmotné nouze zcela nezbytný. Zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů (dále jen příjem ) fyzických osob (dále jen osoba ) k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. ( 1 odst. 1 zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) 18

22 Hlavní využití životního a existenčního minima je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Životní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně-ochranná veličina. Vedle životního minima je z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi institut existenčního minima. ( Částky životního minima platné od pro jednotlivce 3 126,- Kč pro první dospělou osobu v domácnosti 2 880,- Kč pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti 2 600,- Kč pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let 1 600,- Kč 6 až 15 let 1 960,- Kč 15 až 26 let (nezaopatřené) 2 250,- Kč Životní minimum společně posuzovaných osob se pak dle 4 zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví jako součet všech částek životního minima jednotlivých členů domácnosti. Výše existenčního minima činí částku 2 020,- Kč, kdy však existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatelů starobního důchodu, u osoby starší 68 let a u osoby invalidní ve třetím stupni, tedy u osob, u nichž se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací. ( Sociální poradenství Stejně jako právo na poskytnutí pomoci neznamená automaticky nárok na dávku, ať již v peněžitém nebo věcném plnění, tak naopak nárok na poskytnutí základního sociálního poradenství má každý. Zde je zcela nepodstatné, zda je osoba v hmotné nouzi či není, neboť se jedná o poskytnutí základních informací k možnostem řešení situace hmotné nouze a možnostem jejímu předcházení a prevenci. Sociální poradenství je základní činností v systému pomoci v hmotné nouzi. (Přib, 2011) 19

23 Vymezení základního sociálního poradenství je upraveno v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jde o poskytování základních informací, přispívajících k řešení stavu hmotné nouze osoby, respektive k jejímu předcházení. Základní sociální poradenství je jednou ze součástí sociální práce v rámci pomoci v hmotné nouzi. (Přib, 2011:94) 2.6. Dávky hmotné nouzi Dávky pomoci v hmotné nouzi řeší jednotlivé sociální situace osob, které se z nejrůznějších důvodů ocitají v situaci hmotné nouze, charakterizované nedostatkem finančních i věcných prostředků, které osoba, popřípadě společně posuzované osoby potřebují k zabezpečení základních životních podmínek, tj. podmínek nezbytných k uspokojení základních biologických, psychických a sociálních potřeb. (Přib, 2011:94-95) Pomoc osobám, které se ocitnou v hmotné nouzi, je zajišťována dle zákona č. 111/2006 Sb., a to právě prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Těmito dávkami je příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc Příspěvek na živobytí Příspěvek na živobytí řeší nedostatečnou příjmovou situaci osoby nebo společně posuzovaných osob, jenž se nachází v hmotné nouzi. (Přib, 2011) Příspěvek na živobytí je základní dávkou pomoci v hmotné nouzi, kdy nárok na tuto dávku vzniká osobě či okruhu společně posuzovaných osob, pokud po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje příjem této osoby či okruhu společně posuzovaných osob částky živobytí. Okruh společně posuzovaných osoby se stanovuje dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Částka živobytí je stanovena individuálně pro každou osobu, kdy výši částky ovlivňuje zejména hodnocení jejich snah a aktivit zvýšit si příjem vlastním přičiněním, využití majetku a uplatnění nároků a pohledávek. V případě okruhu společně posuzovaných osob se pak tyto částky sčítají. Částky živobytí se odvíjí od částek existenčního a životního minima. Výše příspěvku na živobytí se stanovuje jako rozdíl mezi živobytím osoby nebo okruhu společně posuzovaných osob a jejich příjmem, od kterého se odečtou přiměřené náklady na bydlení. Za přiměřené náklady na bydlení jsou považovány náklady na bydlení, maximálně však do výše 30 %, eventuelně 35 % příjmu osoby nebo okruhu společně posuzovaných osob. Částka živobytí u osoby, která dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší 20

24 než trojnásobek stanovené měsíční splátky, která nepředložila na výzvu individuální akční plán vypracovaný úřadem práce a nebo pobírá příspěvek na živobytí déle jak 6 měsíců, činí částku existenčního minima případně zvýšenou z důvodu dietního stravování. Toto však neplatí u osob, u kterých se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, u osob pobírajících podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, u osob, které mají příjem z výdělečné činnosti. Dále to neplatí u osob, které jsou invalidní v prvním nebo druhém stupni, a u osob, které vykonávají veřejnou nebo dobrovolnickou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci. Příspěvek na živobytí může být vyplácen v penězích, ale také prostřednictvím poukázek, kdy však v této formě může být poskytnuto nejméně 35% a nejvýše 65% této dávky. ( Doplatek na bydlení Doplatek na bydlení je druhou dávkou pomoci v hmotné nouzi a řeší nedostatek příjmu osoby nebo okruhu společně posuzovaných osoby k uhrazení nákladů na bydlení. Jeho účelem je pomoc osobám v hmotné nouzi krýt v kombinaci s příspěvkem na bydlení ze státní sociální podpory odůvodněné náklady na bydlení v těch případech, kdy jejich příjem po úhradě nákladů spojených s bydlením nestačí k úhradě jejich živobytí. (Přib, 2011:110) Nárok na doplatek na bydlení má dle 33 zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, vlastník nebo nájemce bytu. V případech hodných zvláštního zřetele může orgán pomoci v hmotné nouzi určit, že za nájemce považuje pro účely doplatku na bydlení i osobu dlouhodobě užívající jinou než nájemní formu bydlení. Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je však nárok na příspěvek na živobytí a na příspěvek na bydlení. (Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů) Zákon umožňuje poskytnout doplatek na bydlení i ve výjimečných případech, kdy žadatel nemá nárok na příspěvek na živobytí, případně i žadateli, který nemá nárok na příspěvek na bydlení, protože využívá jinou než nájemní formu bydlení. ( Mimořádná okamžitá pomoc Mimořádná okamžitá pomoc je třetí skupinou dávek hmotné nouze, které však řeší specifické sociální situace osob, do nichž se osoby z nejrůznějších důvodů dostanou. 21

25 Pojem mimořádná okamžitá pomoc v sobě obsahuje dva významy. Jednak jde o název dávky samotné, jednak jde o vyjádření účelu této dávky, tj. tato dávka je poskytována mimo podmínky nároku na předchozí dvě dávky pomoci v hmotné nouzi, a určitou situaci, v zákoně na příkladech uvedenou, řeší mimořádným způsobem a okamžitě s ohledem na čas. Podstatné je, že osoba nemusí být v situaci hmotné nouze pro příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení, ale že se nachází ve specifické situaci, kterou právě bez mimořádné a okamžité pomoci ze strany státu nedokáže sama vyřešit. Jde o dávku jednorázovou, na kterou vzniká nárok v okamžiku, kdy je osoba orgánem pomoci v hmotné nouzi uznána za osobu v hmotné nouzi, protože se dostala do některé ze sociálních situací uvedených v zákoně. (Niederle, 2009:57) Mimořádná okamžitá pomoc je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, jenž je nutno bezodkladně řešit. Zákon vymezuje celkem pět takovýchto situaci. 1. Mimořádná okamžitá pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví Tato situace nastává tehdy, pokud nejsou plněny podmínky hmotné nouze pro nárok na příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení, ale v případě neposkytnutí pomoci takovéto osobě by jí hrozila vážná újma na zdraví. Tuto mimořádnou okamžitou pomoc lze poskytnout v částce, která doplní příjmy osoby do výše existenčního minima. (Pokud tato osoba nemá příjmy žádné, mimořádná okamžitá pomoc se poskytne ve výši existenčního minima.) 2. Mimořádná okamžitá pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí Za osobu v hmotné nouzi je považována osoba, kterou postihne vážná mimořádná událost (živelná pohroma, větrná pohroma, požár, povodeň či ekologická nebo průmyslová havárie), a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že ji neumožní překonat nepříznivou situaci vlastními silami. Tuto dávku lze poskytnout až do výše 15násobku částky životního minima jednotlivce, což je až do výše ,- Kč. 3. Mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat osobu, která nemá vzhledem k celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě jednorázového výdaje. Výdaje, které lze tímto způsobem zohlednit, jsou především výdaje spojené se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání 22

26 duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, v případně nezbytné úhrady noclehu či jízdného a v případě ztráty peněžních prostředků. Dávku lze poskytnout až do výše jednorázového výdaje. 4. Mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů Stejně jako u předešlé dávky může za osobu v hmotné nouzi orgán pomoci v hmotné nouzi považovat osobu, která nemá vzhledem k celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytných nebo odůvodněných nákladů. Jedná se o situace, kdy nemá osoba dostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby nebo uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláváním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí. Dávku lze poskytnout až do výše odůvodněných nákladů, nejvýše však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do výše ,- Kč. 5. Mimořádná okamžitá pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením. Orgán pomoci v hmotné nouzi může považovat za osobu v hmotné nouzi také osobu, která vzhledem ke svému neuspokojivému sociálnímu zázemí a nedostatku finančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je tak ohrožena sociálním vyloučením. Jedná se zejména o situace osob vracejících se z vězení, dětských domovů, ze zařízení po ukončení léčby chorobných závislostí, osoby, jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností, případně osoby bez přístřeší. Tuto mimořádnou okamžitou pomoc lze poskytnout až do výše 1 000,- Kč, kdy v průběhu roku, pokud je poskytnuta opakovaně, součet poskytnutých částek nesmí překročit částku 4násobku životního minima jednotlivce, tj. nejvýše částku ,- Kč. ( 23

27 3. MOTIVAČNÍ PRVKY ZÁKONA O POMOCI V HMOTNÉ NOUZI Jak již bylo uvedeno, tento zákon v sobě zahrnuje jisté motivační prvky pro zvýšení snahy hledat si práci a zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Logicky v sobě nese i jisté sankční či přímo represivní možnosti, jak postupovat u žadatelů o dávku či příjemců dávek, kteří žádnou vlastní snahu nevyvíjí nebo i maří součinnost s úřady práce či orgány pomoci v hmotné nouze. Při důkladném studiu zákona o pomoci v hmotné nouzi najdeme řadu možností, které mají vliv na výši dávek v hmotné nouzi či na jejich samotné přiznání. Jsou to jednak ty zjevné a zákonem přímo definované jako např. hodnocení snahy zvýšení si příjmu vlastní prací nebo zvýšení o poloviny rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem u osoby vykonávající dobrovolnickou nebo veřejnou službu. Mohou to být ale i ty méně zjevné, jakými je např. zamítnutí či odejmutí dávky při znemožnění sociálního šetření nebo neuznání osoby v hmotné nouzi, která si úmyslně přivodila pracovní úraz a nevznikl ji tudíž nárok na dávky nemocenského pojištění. V těchto případech se sice spíše jedná o posouzení situace tak, že osoba není uznána za osobu v hmotné nouzi, ale je to vždy na základě zákona, který stanoví jisté podmínky a povinnosti, které tato osoba neplní nebo poruší. Jsou zde ale také situace, které ovlivňují pouze výši vyplácené dávky a nezbavují žadatele nebo příjemce zcela nároku na dávku. Mezi tyto patří např. snížení příspěvku na živobytí na částku existenčního minima u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců. Těmi zásadními motivujícími prvky zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou tyto: posuzování příjmů ze závislé činnosti, náhrady mzdy nebo snížení platu po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti a z dávky nemocenského pojištění, z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, hodnocení snahy zvýšení příjmu vlastní prací, hodnocení možnosti využití majetku, hodnocení možnosti uplatnění nároků a pohledávek, zvýšení částky živobytí osoby hledající si zaměstnání, 24

28 hodnocení výkonu dobrovolnické nebo veřejné služby osoby v rozsahu 20, případně 30 hodin, mimořádná okamžitá pomoc na úhradu jednorázové výdaje. (Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů) 3.1. Posuzování příjmů Při posuzování hmotné nouze, zejména jedná-li se o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, je nezbytné znát příjmy všech společně posuzovaných osob. Zákon přímo vymezuje ( 9 zák. č. 111/2006), jak jsou které příjmy zohledňovány a samozřejmě také započítávány. Zákon o životním a existenčním minimu rozděluje příjmy do tří skupin, kdy v prvních dvou skupinách jsou preferovány příjmy související s pracovní činností. Tuto situaci shledává jako pozitivní motivaci osob, která umožňuje osobám i s nižšími příjmy z výdělečné činnosti dosáhnout na dávku pomoci v hmotné nouzi. První skupinou příjmů jsou příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v zákoně o daních. Zde se jedná o mzdu, plat za vykonanou práci, tzv. čistý příjem. Tyto příjmy se započítávají pouze ze 70 %, čímž umožňují poskytnout dávky i osobám, které pracují a snaží se samy si zvýšit vlastní příjem a které by bez tohoto zvýhodnění a pozitivního hodnocení jejich snah nezískaly nárok na dávku. Druhou skupinou jsou náhrady mzdy nebo sníženého platu po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle zákoníku práce a dávky nemocenského pojištění. Do této skupiny je zařazena rovněž podpora ve nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, kdy se všechny tyto uvedené příjmy započítávají z 80%. Třetí skupinou jsou ostatní započitatelné příjmy podle zákona a životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na živobytí. Všechny tyto zbylé příjmy se již započítávají ze 100 %. (Niederle, 2009) Z tohoto zákonného nastavení podmínek jednoznačně vyplývá pozitivní a motivující stránka daného postupu. Zvýhodňovány při posuzování příjmů jsou osoby, které pracují nebo pracovaly, což odpovídá základnímu principu pomoci v hmotné nouzi. 25