David Irving a "osv timská le " Pavel Zeman

Transkript

1 AAARGH esky a Slovensky PROTI REVISIONISMUS David Irving a "osv timská le " Pavel Zeman T ko bychom hledali mezi zahrani ními specialisty na d jiny druhé sv tové války a t etí í e kontroverzn j í postavu, ne je Angli an David Irving. A nedostudovan historik,[1] stal se z n ho v pr b hu uplynul ch více ne t iceti let mezinárodn znám autor ady knih[2] a získal pov st lov ka, kter objevil adu nov ch pramen z nacistické éry t kajících se p edev ím A. Hitlera a jeho okolí.[3] Sou asn se ale také proslavil sv mi kontroverzními v klady holocaustu, anga má na mezinárodní revizionistické scén, kontakty s n meck mi neonacisty a popíráním existence osv timsk ch plynov ch komor. Dnes je mo né konstatovat, e na prahu nového století a tisíciletí stojí David Irving v ad s t mi, kdo fal ují, bagatelizují, p ikrá lují a ospravedl ují historii nacistického N mecka a pro jejich zp sob v kladu pou ívá nejnov j í literatura[4] místo star ího ozna ení historick revizionismus termín negationismus. Zatím co m l ale star í termín revizionismus spí e bagatelizující v znam a byl v t inou spojován pouze s popíráním holocaustu, neomezuje se koncept negacionismu jen na n j, ale zahrnuje v echny snahy p epsat d jiny pro osobní a p edev ím politické cíle. V echny takového v klady pak byly a jsou vyu ívány pro politické cíle r zn ch neonacistick ch a extrémistick ch hnutí a p vodn i neextrémisti tí auto i, hlásící se k této revizi d jin, jsou t mito skupinami rychle instrumentalizováni a v t inou brzy nacházejí cestu do jejich ad nebo alespo do jejich blízkého okruhu.[5] To je i p íklad Davida Irvinga, kter zaujímá v historii tohoto p ístupu k d jinám v posledních desetiletích nep ehlédnutelné postavení. Jeho pozice mezi revizionisty (dále v textu se pro tentokrát dr ím tohoto termínu) je ov em specifická, proto e na rozdíl od ady "klasick ch" revizionistick ch a extrémistick ch autor (nap. Arthur R. Butz, David Leslie Hoggan, Fred A. Leuchter, Emil Lachout, Robert Faurisson, Paul Rassinier, Ernst Zündel, Udo Walendy a dal.)[6] pro el v vojem od nekonformního, ale pou eného znalce nacistické éry k zastánci "osv timské l i" (tj. popírání existence plynov ch komor v Osv timi-birkenau), kter se ov em sou asn sna í dokázat, e jeho revize t etí í e je zalo ena na pe livém studiu dobové materie a má p íslu né v decké kvality. Samotn historick revizionismus[7] pro el stejn jako pozd ji jeho p edstavitel David Irving vlastním v vojem a jeho ko eny, co m e b t pro n koho p ekvapující, sahají hluboko do dvacát ch let dvacátého století. Ve Spojen ch státech byl spojen se snahami seriozní americké historiografie kriticky vylo it oficiální vládní v klady role, kterou sehrály USA za první sv tové války. Tyto v klady m ly podobu pron meckého stanoviska zastávaného hlavn historikem Elmerem Harry Barnesem,[8]jen se nakonec v pr b hu druhé sv tové války a po ní dostal na v razn pronacistické postoje a je apologety nacismu

2 nejen v USA pova ován za jednoho ze zakladatel pronacistické revize d jin.[9] V n meckém prost edí pak ozna oval od dvacát ch let termín revizionismus ( í sk revizionismus)[10] úsilí o revizi versailleského diktátu z roku 1919 a toto úsilí se také stalo hnací silou Hitlerovy politiky po roce Po skon ení druhé sv tové války byl sice návrat k p edvále n m revizionistick m náladám nemo n, ale potí e s obnovou zni eného N mecka komplikované studenou válkou a neustálé p ipomínání n mecké viny za rozpoutání války a vále né zlo iny vyvolaly v N mecku nov druh revizionismu, jeho hlasateli se stali b valí funkcioná i t etí í e. Jeho obsahem byla obhajoba nacismu a sociálních vymo eností nacistického státu a ohlas nacházel u sociáln deklasovan ch vedoucích vrstev t etí í e. U b val ch p íslu ník Wehrmachtu pak hrála centrální roli otázka viny za rozpoutání války, co je také do dne ní doby jedno z hlavních revizionistick ch témat. Ideov vycházel nov n meck revizionismus z pam tí í ského pracovního v dce Konstantina Hierla Im Dienst für Deutschland (1954), ze vzpomínek Joachima von Ribbentropa vydan ch posmrtn jeho enou pod názvem Zwischen London und Moskau. Erinnerungen und letzte Aufzeichnungen (1953) a p edev ím z knihy b valého úzkého spolupracovníka Ribbentropa a Alfreda Rosenberga Petera Kleista Auch du warts dabei (1952). Kleist vylo il nacistickou politiku jako oprávn nou odpov na Versailles a odsoudil antihitlerovskou koalici jako amorální atak na T etí í i.[11] Jeho kniha se navíc stala prototypem revizionistické historiografie spojením t í stereotyp pravicov -extrémistick ch historick ch v klad, jimi byly: 1) ob aloba Versailles jako legitimní krok nacistické politiky, 2) demaskování západních politik usilujících o hegemonii jejich zemí a zni ení Hitlerova prosperujícího N mecka, 3) zaml ení reality nacistické politiky p ikrá lujícími pojmy.[12] V znam Kleistovy knihy pro pronacistickou revizi d jin podtrhl na po átku edesát ch let amatérsk americk historik David L. Hoggan, jen vylí il ve své knize Der erzwungene Krieg, inspirované práv Kleistem a vydané navíc v roce 1961 v N mecku, Hitlera jako velkého státníka a mírotv rce a jeho odp rce jako války chtivá monstra. D le it j í v p ípad Hogganovy práce ale bylo to, e lo o knihu plnou fale n ch citací a pramen a jeho technika matení tená od té doby ú inn funguje mezi revizionisty jako kola manipulativního zacházení s historick mi prameny. Hogganova kniha byla dále v znamná i proto, e p edznamenala pozd j í vzájemné kontakty revizionistick ch autor na obou stranách Atlantiku. Z nich se v dal ích desetiletích vyvinula dob e fungující spolupráce a jejím centrem se staly díky liberáln j ímu zákonodárství hlavn USA a Kanada.[13] Historick revizionismus ale nez stal omezen pouze na USA a N mecko, p ípadn Kanadu, ale na el své p íznivce i v dal ích zemích, hlavn ve Francii a Skandinávii. Jeho tematické spektrum se pak uzav elo na konci sedmdesát ch let a od té doby se revizionisti tí auto i zdokonalují v metodách a technice psaní, co se v razn t ká i námi sledovaného Davida Irvinga. Jak ukázala Hogganova kniha, ale také nap íklad publikace Wahrheit für Deutschland. Die Schuldfrage des Zweiten Weltkrieges (1965) Hogganova n meckého epigona Udo Walendyho, soust edili se revizionisté do p elomu edesát ch a sedmdesát ch let na bagatelizaci n mecké viny za rozpoutání druhé sv tové války, od vodn ní války se SSSR jako války preventivní (útok na SSSR údajn p ede el rusk útok na N mecko)[14] i zleh ování nacistick ch zlo in poukazem na "zlo iny" spojenecké - nap. bombardování n meck ch m st.[15] Po té se zam ili na popírání holocaustu, které je do dne ní doby jejich hlavním tématem.[16] Tato "druhá vlna" revizionismu má podobu antisemitismu a jde o politicky motivované pop ení holocaustu a hrubé urá ení idovsk ch ob tí. Ve skute nosti je metaforou pro odmítání pluralitní (multikulturální) spole nosti, odmítání princip rovnosti, respektování rovn ch práv bez ohledu na p vod a p esv d ení a p itakávání autoritativismu a rasismu.[17] V sledkem této revize je zbavení se pocitu studu za spáchané zlo iny a jejich popírání vychází z letit ch proti idovsk ch p edsudk i jejich nov ch forem a opírá se o následující argumenta ní linie: a) pop ení zabíjení z rasov ch d vod, b) pop ení funkce plynov ch komor a hromadného pálení mrtvol, c) manipulace s po ty ob tí. [18] Revizionistická fascinace Osv timí[19] a popírání osv timského vra d ní idovského obyvatelstva má pak dva 2

3 d vody - v ádném jiném tábo e nebylo zabito tolik ob tí a ádn jin vyhlazovací tábor nep e ilo tolik sv dk. Na po átku této "druhé vlny" stála bro ura v Dánsku ijícího b valého p íslu níka SS jedné z pobo ek osv timského tábor Thiese Christophersena Die Auschwitz-Lüge (1973), kter pop el existenci plynov ch komor v Osv timi-birkenau. Stejné názory je mo né najít i v knize Der Auschwitz-Mythos - Legende oder Wirklichkeit? (1979) penzionovaného vrchního finan ního rady z Hamburku Wilhelma Stäglicha a díle Ericha Kerna Die Tragödie der Juden. Schicksal zwischen Propaganda und Wahrheit (1979). Vydatné pomoci se pak evropsk m revizionist m dostalo ze zámo í v podob knih prominentního amerického revizionisty a profesora elektrotechniky a v po etní techniky na Severozápadní univerzit v Evanstonu v Illinois Arthura R. Butze The Hoax of the Twentieh Century (1976). Ten tvrdil, e za války "zmizelo" id, proto e ztratili spojení se sv mi rodinami, okolo id N mci z r zn ch d vod popravili a dále "odhalil", e velká ást idovského obyvatelstva se dostala ilegáln do USA. Druh m revizionistick m "bestselerem" ze zámo í se stala kniha n meckého Kana ana Richarda Harwoodse Did Six Million Really Die? (1975), za její vydání a í ení dal í neonacistické literatury byl v roce 1988 odsouzen v Kanad k devíti m síc m nepodmín n jin n meck Kana an Ernst Zündl.[20] A práv soudní proces s Ernstem Zündelem zahájil "t etí vlnu", a zatím poslední, revize holocaustu. Z podn tu b valého profesora literatury na lyonské univerzit a p edního zastánce "osv timské l i" Roberta Faurissona,[21] ji zmín ného Thies Christophersena a vydavatele revizionistické literatury Udo Walendyho vypracoval pro Zündelovu obhajobu "odborník" na plynové komory z Bostonu Fred A. Leuchter pseudov decké dobrozdání (The Leuchter Report. The First Forensic Examination of Auschwitz), podle n ho plynové komory v Osv timi-birkenau neexistovaly.[22] Tento mu nav tívil b hem sedmi dn ( ) v doprovodu svojí eny, kresli e, kameramana a tlumo níka b valé koncentra ní tábory v Osv timi a Majdanku. V Osv timi- Birkenau odebral bez schválení místních ú ad a bez p ítomnosti dal ích sv dk vzorky ze zbytk plynov ch komor a ji 5. dubna 1988 p edlo il 132 stránkovou zprávu, podle ní se ádné vra d ní plynem a spalování plynem zabit ch id v Osv timi-birkenau neodehrálo.[23] Jeho expertíza vycházela z pseudov deckého srovnání pou ívání plynu p i popravách v z v americk ch v znicích a v Osv timi-birkenau a také z fal ování dosavadních znalostí o osv timském vyhlazování. Ostatn Leuchter se p ed soudem v Torontu sám p iznal, e krom toho, e není in en r, jak je revizionisty p edstavován, se jeho p íprava na cestu do Osv timi a Majdanku zakládala pouze na studiu literatury dodanou mu Robertem Faurissonem. Vydáním Leuchterovy zprávy se dostal revizionist m do rukou dal í "argument" proti Osv timi a sou asn se tím otev ela zatím poslední etapa revizionismu zalo ená na popírání holocaustu domn le nezpochybnuteln mi v deck mi d kazy z oblasti p írodních v d.[24] Po první zpráv toti publikoval v roce 1989 Leuchter spole n s Robertem Faurissonem a Markem Weberem z Institutu for Historical Review druhou zprávu o údajn ch plynov ch komorách v Dachau, Mathausenu a Hartheimu. Podle Zündelova vzoru si pak najal znám p edstavitel neonacistické scény Otto Ernst Remer pro svoji obhajobu u zemského soudu ve Schweinfurtu v roce 1992, u n ho byl ob alován z podn cování k rasové nenávisti, jako znalce diplomovaného chemika Germara Rudolfa. Ten m l stejn jako Leuchter v decky vyvrátit mo nost plynování v Osv timi-birkenau a také se o to s pomocí chemické anal zy podep ené adou tabulek a graf pokusil ve svém spise Gutachten über die Bildung und Nachweisbarkeit von Cyanidverbindugen in den Gaskammern von Auschwitz (1991). V sledek byl ale stejn jako v p ípad Leuchterovy zprávy a Rudolf byl navíc za svoje "v decké" dobrozdání propu t n z Institutu Maxe Plancka ve Stuttgartu a pozd ji souzen za podn cování k rasové nenávisti, co ho p im lo k út ku do pan lska. P esto, e soudy v Kanad ani v N mecku nep ijaly uvedené "expertízy" jako d kaz zpochyb ující genocidu id za druhé sv tové války, pro revizionisty platila a platí 3

4 Leuchterova zpráva jako definitivní d kaz toho, e se holocaust nekonal, a e jde o velkou propagandistickou le. A to i p es to, e po vydání knihy francouzského lékárníka Jean Claude Pressaca[25] v polovin devadesát ch let, která d kladn zdokumentovala existenci a innost osv timsk ch plynov ch komor, ji není mo né toto tvrdit. Leuchter v pseudov deck spis se navíc stal na p elomu osmdesát ch a devadesát ch let záminkou k revizionistické propagandistické kampani v n mecky mluvících zemích, které se zú astnili notoricky známí neonacisté jako nap. Ewald Althans, Michael Kühnen, Christian Worch, Manfred Roeder a ji zmín n generálmajor ve v slu b Otto Ernst Remer. Sou ástí této kampan byla ada ve ejn ch revizionistick ch vystoupení, jich se zú astnili krom v e uveden ch dále Robert Faurisson, Fred Leuchter a Ernst Zündel. Jedním z jejích vrchol m l b t nap íklad na ja e 1991 v Mnichov Ernstem Zündelem organizovan Mezinárodní revizionistick kongres. Ten byl ale zakázán a jeho organizátor Ernst Zündel zat en. V plánu také byly pochody centrem Mnichova a expedice do Osv timi, která m la podle rakouského neonacisty Waltera Ochensbergera dokázat, e holocaust prost a jednodu e nebyl.[26] Zákazy revizionistick ch akcí a soudní stíhání jejich protagonist ukázaly, jak d le itá je pro revizionisty písemná agitace. A uv domoval si to jist i David Irving, kter vystoupil v roce 1988 u kanadského soudu jako sv dek Zündelovy obhajoby, a o rok pozd ji napsal p edmluvu k anglickému vydání Leuchterovy zprávy. Pro zasv cené toto nebylo p ekvapením, nebo znali jeho kontakty s n meck mi revizionisty, podíl na návrhu ud lit v roce 1984 Rudolfu Hessovi Nobelovu cenu míru i jeho spolupráci s kalifornsk m Institutem for Historical review.[27] P esto byl tento krok jeho definitivním p íklonem k revizionistickému táboru. Není ov em jednoduché najít odpov na to, pro se David Irving vydal touto cestou a poh bil tím zbytky své pov sti autora kni ních bestseller o T etí í i. Podle autora pozoruhodné knihy o Hitlerov ch interpretech Rona Rosenbauma[28] je t eba se vrátit do edesát ch let, kdy se David Irving rozhodl po mezinárodním úsp chu své knihy o bombardování Drá an v novat Adolfu Hitlerovi a to obdobn m zp sobem, jak m psal o zni ení Drá an, toti s vyu itím vzpomínek pam tník. Zjednal si p ístup k Hitlerov sekretá ce Christin Schröderové a Hitlerovu pobo níkovi Otto Günschemu a ti ho uvedli do "magického kruhu" osob z Hitlerova okolí. Od nich pak získal adu informací a dokument, ale jak se sv il Ronu Rosenbaumovi, sou asn byl jimi fascinován: "Hovo il jsem s t mito lidmi v roce 1967, 1968 a Vedl jsem s nimi dlouhé rozhovory, které jsem nahrál. Vyptával jsem se jich na v echny podrobnosti. A velmi brzy m napadlo, e jsem m l co d lat se vzd lan mi lidmi. Hitler získal celou adu vysoce vzd lan ch lidí. Sekretá ky byly prvot ídní. Pobo níci byli lidé, kte í absolvovali univerzitu nebo vojenskou akademii, nebo se dostali do vysok ch vojensk ch post díky sv m osobním schopnostem. Byli to prozíraví lidé s velk mi v domostmi.... Tito lidé o n m [Hitlerovi] hovo ili bezv hradn kladn. Kdy jsem k nim p i el tak ka nepoznamenán, byl to skute n základní zá itek - najít dvacet p t vzd lan ch lidí, kte í se n m vyjad ovali pozitivn. Potom kdy získali tvoji d v ru a v d li, e je nep jde udat k prokurátorovi, d v ovali ti. A byli toho názoru, e nyní mohou svému éfovi prokázat slu bu." [29] Po tomto zá itku se David Irving odvd il "magickému kruhu" v roce vydáním první ze sv ch knih o A. Hitlerovi Hitler s War, v ní se sna il dokázat, odvolávaje se p i tom na neexistenci Hitlerova písemného rozkazu k vra d ní, e Hitler o holocaustu nev d l a nenesl za n j na rozdíl od sv ch pod ízen ch odpov dnost.[30] V dal ích letech pak el je t dále a dosp l k ji zmín nému pop ení holocaustu, co se projevilo v posledních vydáních jeho monografie o Hitlerovi vy krtnutím v ech zmínek o Osv timi jako vyhlazovacím tábo e.[31] Ron Rosenbaum p irovnal v souvislosti s "magick m kruhem" Irvingovy postoje k tzv. stockholmskému syndromu, co je ozna ení pro chování rukojmích v bance, kte í se za ínají zastávat sv ch v znitel po tom, co s nimi nedobrovoln sdíleli dlouhou dobu spole né prostory.[32] Sám Irving ale Rosenbaumovi nabídl i dal í vysv tlení sv ch jemn e eno problematick ch v klad d jin t etí í e a jejího v dce. Jako dít pr za války (ro ník 1938) pozoroval na obloze pro ídlé ady spojeneck ch leteck ch svaz vracejících se z nálet, ale v anglick ch novinách se o spojeneck ch ztrátách nic 4

5 nepsalo. Také údajn nechápal, jak mohli podle karikatur amerického magazínu Life tak sm né postavy jako Hitler, Goebbels a Göring poko it takovou zemi jakou byla Anglie.[33] Pod vlivem t chto zá itk ho pak m la po válce provázet skepse odrá ející se i v jeho názorech. Otázkou v této souvislosti samoz ejm z stává, do jaké míry jde o dotate né ospravedln ní Irvingov ch postoj setkávajících se velmi asto s kritikou a odmítnutím. Podle ady jin ch Irvingov ch interpret a kritik nebyla a není motivem jeho sporn ch v rok o druhé sv tové válce a T etí í i[34] tato skepse, ale spí e Irvingova snaha o zviditeln ní[35] spojená s jeho oportunismem s ním p istupoval a p istupuje k psaní sv ch knih, o nich se jednou vyjád il, e jsou jeho penzijním poji t ním, a které mu m ly vyná et p ed dvaceti lety ro n sto tisíc liber zisku.[36] Po tom, co byly profesionálními historiky na p elomu sedmdesát ch a osmdesát ch let odmítnuty jeho záv ry o Hitlerovi netu ícím nic o holocaustu,[37] za al toti hledat z obavy z mo ného poklesu tená ského zájmu o své knihy dal í tená e i v adách p íznivc revizonismu a neonacismu. Ty mu pak mohl zajistit ji zmín n Ernst Zündel se sv m nakladatelstvím Samisdat. A to mohl b t také d vod Irvingova anga má v Zündelov procesu v roce 1988, po n m se za adil mezi zastánce "osv timské l i" a tento posun potvrdil adou sv ch dal ích aktivit v následujících letech, jimi nijak nez stal pozadu za dal ími zastánci teze o holocastu jako idovském v myslu. Po turné v b valé NDR na za átku devadesát ch let,[38] ad zákaz od r zn ch n meck ch m st hovo it na jejich p d o holocaustu, pokut marek od obvodního soudu v Mnichov v kv tnu 1992 za propagaci Leuchterovy zprávy a vystoupeních na akcích N mecké lidové unie byl vypov zen v roce 1993 z N mecka jako ne ádoucí osoba. O t i roky pozd ji nakonec rozhodl správní soud v Mnichov o jeho asov neomezeném zákazu pobytu v N mecku. Krom toho byl v roce 1992 vykázán z Kanady a Itálie a v roce 1993 mu odep ely australské ú ady ud lit vstupní vízum. Na po átku devadesát ch let se také sna il upoutat pozornost údajn mi Eichmannov mi pam tmi, které získal p i své náv t v Argentiny, a od nich si sliboval, e se ve ejnosti op t p edstaví jako objevitel nov ch dokument k d jinám t etí í e. I v tomto p ípad byl ale v sledek celé akce p inejmen ím rozpa it. Ve skute nosti toti ne lo o pam ti, ale soubor Eichmannov ch poznámek, v rok a biografick ch portrét Himmlera a Heydricha, jeho základem byl podle vyjád ení Spolkového archivu v Koblenzi rozhovor po ízen s Eichmannem v dob jeho pobytu v Argentin. Navíc tento materiál neobsahoval nic, co by ji nebylo známo a u díky knize Hannah Arendt Eichmann v Jeruzalém (1964) nebo protokol m z Eichmannov ch v slech v izraelském v zení, které publikoval v roce 1982 noviná Jochen von Lang.[39] Sám David Irving se pak dostal do úzk ch díky tomu, e materiál, kter ozna il verejn za prav, nepotvrzoval jeho verzi holocaustu, nebo stejn jako nap. v roce 1980 Eichmannovou rodinou vydaná kniha Ich Adolf Eichmann, [40] obsahoval pasá o rozhovoru Eichmanna s Heydrichem z podzimu 1941 o tom, e Hitler vydal rozkaz ke zni ení id. V chodisko z této prekérní situace nakonec David Irving na el v kuriózním tvrzení, e "pam ti" jsou pravé, ale Eichmannovo tvrzení o Hitlerov rozkazu je le, ím jen potvrdil svoji snahu zbavit za ka dou cenu Hitlera odpov dnosti za holocaust. Podle Irvinga m l toti Adolf Eichmann údajn psát své "pam ti" v dob suezské krize v roce 1956, kdy se obával, e Izrael obsadí Egypt a získá od b val ch nacist, kte í zde pomáhali budovat egyptsk zbrojní pr mysl, informace o jeho argentinském pobytu. Proto se rozhodl svalit vinu za holocaust na Hitlera a vytvo it si tím alibi, pro p ípad, e by byl objeven a stíhán za svoji innost za války.[41] Po v ech t chto akcích m la Irvingovu po ramocenou pov st napravit jeho monografie o Josefu Goebbelsovi z roku 1996.[42] Od ní o ekával, e bude pro tentokrát díky ad odsuzujících slov adresovan ch Goebbelsovi mén oslavován apologety nacismu. Ve skute nosti ale pokra oval ve fal ování d jin holocaustu tím, e sice p ipustil masové vra d ní id, ale pouze jako d sledek neorganizovan ch akcí vyvolan ch událostmi na v chodní front, Osv tim vylí il jako Himmler v nejbrutáln j í pracovní tábor s nejv t í 5

6 úmrtností a odpov dnost za zlo iny p i kl hlavn Goebbelsovi na úkor "nevinného" Hitlera. Problematické to pak bylo i s jeho údajnou zásluhou na objevení nov ch ástí Goebbelsov ch deník v Moskv,[43] které vyu il p i psaní Goebbelsovy biografie. Podle Gitty Serenyové[44] to nebyl Irving ale editorka Goebbelsov ch deník Elke Frölichová z Institutu für Zeitgeschichte v Mnichov, je m la deníky v moskevském archivu na po átku devadesát ch let objevit. Navíc byl David Irving obvin n, krom podez ení z neoprávn ného "vyp j ení" si asi tuctu sklen n ch desek s deníkov mi záznami z archivu, e manipuloval z citáty z deník tak, aby dokázal Goebbels v lví podíl na holocaustu.[45] Tím ov em potí e s novou Irvingovou knihou neskon ily. V roce 1996 se toti chystalo její americké vydání v nakladatelství St Martin s Press, které se neobe lo bez protest a to jak proti nakladatelství, tak i proti Davidu Irvingovi samotnému, jen byl prudkostí protest p ekvapen. Sou asn je ale vnímal jako sou ást "globální vendety" vedené proti jeho osob [46] a jist i pod jejich vlivem se rozhodl alovat ve stejném roce u vrchního soudu v Lond n americkou histori ku Deborah Lipstadt a nakladatelství Penguin Books pro urá ku na cti. Cítil se toti dot en a po kozen její knihou Denying the Holocaust. The Growning Assault on Truth and Memory (London 1994),[47]v ní ho ozna ila za jednoho z hlavních p edstavitel "osv timské l i". To, e se odhodlal k alob teprve dva roky po vydání této knihy, pak nebylo proto, e by d íve neznal názory Deborah Lipstadt, nebo ji v listopadu 1994 nav tívil v Atlant její p edná ku o popíra ích holocaustu a nabízel zde 1000 dolar tomu, kdo najde dokument potvrzující existenci plynov ch komor.[48] Hlavním popudem pro alobu se stala nejspí e zmín ná protestní kampa z roku 1996, v jejím pozadí cítil vliv knihy Deborah Lipstadt. Rok 1996 byla ale také posledním rokem, kdy bylo mo né podat ve Velké Británii alobu pro urá ku na cti do t í let po publikování inkriminovaného textu.[49] Irvingovo rozhodnutí hájit svoji pov st u soudu jist navíc podpo ila i jeho úsp ná soudní p e se Sunday Times v roce V ní vysoudil liber za to, e Sunday Times nedodr ely dohodu, podle ní m l od nich dostat liber za oti t ní Goebbelsov ch deník nalezen ch v Moskv. Profesorka moderní judaistiky a holocaustu na univerzit v Atlant Deborah Lipstadt popsala ve své knize americkou a evropskou revizionistickou scénu a dokumentovala její prom nu po druhé sv tové válce v proud politicky motivovaného popírání holocaustu. Její kniha pak navíc razí zásadu, e se s popíra i holocaustu nemá ve ejn ani soukrom diskutovat[50] a v tomto duchu je také pojata jako jak si morální apel. Nebylo proto p ekvapením, e se David Irving, kterého Deborah Lipstadtová vylí ila ve své knize jako v znamného zastánce "osv timské l i", rozhodl jít k soudu, kde se cht l prezentovat jako velk znalec nacistické éry, jeho revize d jin t etí í e je zalo ena na pe livém studiu historick ch pramen a má p íslu né v decké kvality. To, e k samotnému soudu do lo a v prvních m sících roku 2000, i kdy David Irving podal alobu ji v zá í 1996, bylo zp sobeno tím, e ve Velké Británii je p íprava soudní p e pro urá ku na cti pom rn náro n m a zdlouhav m procesem, kter klade nemalé nároky na alovanou stranu, nebo ta nese na sv ch bedrech ve kerou tíhu d kazního ízení. Navíc britsk právní ád p edepisuje, e v echny d kazy musí b t p edlo eny protivné stran je t p ed zahájením procesu. D kladná p íprava obhajoby v p ípad aloby pro urá ku na cti je pak nutná i proto, e kone n v sledek takovéto soudní p e je p edem v dy nejist. Jako p íklad se v této souvislosti uvádí soud spor lorda Aldingtona s Nikolajem Tolst m z roku 1989, v n m lord Aldington vysoudil neuv iteln ch jeden a p l milionu liber. Soud dal toti Aldingtonovi za pravdu, kdy aloval Tolstého kv li tomu, e ho ve své knize o osudu Kozák na konci druhé sv tové války [51] obvinil jako b valého velitele osmého sboru páté britské armády v Korutanech z toho, e se v kv tnu 1945 spolupodílel na vydání Kozák Rudé armád. Deborah Lipstadtová a nakladatelství Penguin Books, které vydalo inkriminovanou knihu, si proto jist i s v domím toho, jak dopadla p e Aldington versus Tolstoj, d kladn p ipravili obhajobu, spolufinancovanou mimo jiné i Stevenem Spielbergem, a postavili ji na dobrozdáních p edních evropsk ch a americk ch specialist na d jiny t etí í e, holocaustu a politického extrémismu, kte í p ed soudem také vypovídali. V pr b hu samotného procesu,[52] kter probíhal v Lond n dvaat icet dní od 11. ledna do 11. dubna 2000, soudce Charles Gray n kolikrát konstatoval, e jeho úkolem není 6

7 ov ovat historická fakta. P esto bylo od po átku z ejmé, e se soud nem e p i rozhodování o tom, zda je David Irving popíra em holoacaustu vyhnout dokazování historick ch fakt potvrzujících genocidu id za druhé sv tové války. A tomu pak také odpovídala i p ipravená dobrozdání obhajoby, která byla navíc v pr b hu procesu dopln na izraelskou vládou speciáln pro tento soud uvoln n mi pam tmi Adolfa Eichmanna.[53] Americk historik Christopher Browning [54] se zam il na d kazy potvrzující provedení kone ného e ení idovské otázky, n meck historik Peter Longerich[55] se v noval zatem ující e i nacistick ch dokument a Hitlerov odpov dnosti za holocaust a sociolog Hajo Funke[56] z Freie Universität v Berlín zdokumentoval Irvingovo spojení s pravicov mi radikály v N mecku. Hlavní ást obhajoby pak byla zalo ena na p ibli n ty setstránkové tzv. "Peltov zpráv " o Osv timi holandského historika Roberta Jan van Pelta[57] z univerzity ve Waterloo v Kanad a sedmisetstránkovém pojednání profesora cambridgské univerzity Richarda J. Evanse nesoucí název "David Irving, Hitler a zapírání holocaustu".[58] Robert van Pelt byl vybrán obhajobou pro svoje znalosti o vyhlazovacím tábo e v Osv timi-birkenau a jeho úkolem bylo popsat fungování tábora a jeho plynov ch komor a vyjád it se k Leuchterov zpráv, co také u inil. Specialista na d jiny N mecka Richard J. Evans se naopak v noval Irvingov vlastní tvorb a jeho pojednání se stalo hlavním d kazem obhajoby. Na základ podrobného studia Irvingov ch knih se mu toti poda ilo dokázat, e David Irving ve sv ch textech v dom zkresluje historické prameny a dopou tí se ady dal ích provin ní proti zásadám kritické historické práce proto, aby dokázal svoje sporné teze. Tak nap íklad jen anal za Irvingova v kladu K i álové noci v jeho monografii o Goebbelsovi zabrala sedmdesát stran Evansovy zprávy oproti jedenácti stranám textu v Irvingov knize. Sám profesor Evans pak p iznal, e byl okován rozsahem Irvingov ch manipulací a nepravd, z nich se podstatná ást t kala holocaustu[59] a Hitlerovi úlohy v n m: "Neo ekával jsem tak irou hloubku dvojí hry, kdy jsem se za al zab vat Irvingov m zacházením s historick mi prameny... Je jasné, e Irvingovo tvrzení o jeho d kladné znalosti materiál, na jejich základ musí psát d jiny nacistického N mecka, je zcela oprávn ná. Jeho etné, obrovské chyby nejsou proto pouhou ignorancí nebo lajdáctvím, n br je z ejmé, e jsou vykalkulované a úmyslné. Práv to je d lá tak okující." [60] David Irving se na rozdíl od obhajoby zastupoval sám a po celou dobu procesu se sna il dokázat, e holocaust neprob hl tak, jak to tvrdí oficiální historigrafie.[61] Tvrdil, e plynové komory a vyhlazovací tábory jsou velká le, manipuloval s po ty ob tí a dával rovnítko mezi spojenecké bombardování Drá an a Osv tim. P i v slechu Roberta van Pelta prohla oval, e zavra d ní statisíc id v Osv timi-birkenau nebylo technicky ani organiza n mo né a s Richardem Evansem se p el o to, zda byl hlavní p í inou velké úmrtnosti v z v nacistick ch koncentra ních táborech tyfus, jeho roz í ení m lo podle n j zap í init spojenecké bombardování N mecka. Dále obvinil Christophera Browninga z toho, e je agentem Izraele a p i v slechu Petera Longericha, kter trval t den a t kal se Hitlerovy odpov dnosti za holocaust, se soust edil na detaily a odvád l tak pozornost od hlavního tématu. K soudu si také nechal p edvolat sv dky, z nich dva vystoupili p ed soudem proti svojí v li a jen proto, e jim to na ídil soud. Prvním byl profesor Donald Cameron Watt z London School of Economics. Jeho sv dectví o tom, jak to bylo po skon ení války s uko ist n mi nacistick mi dokumenty, cht l Irving vyu ít k podep ení své teze, e pokud neexistoval Hitler v rozkaz na izující vra d ní id, tak je pravd podobná i Hitlerova nev domost o holocaustu. Jako druh z nich se k soudu dostavil vojensk historik John Keegan, kter m l potvrdit Irvingovu pov st znalce d jin druhé sv tové války a t etí í e, co také u inil. Sou asn ale prohlásil, e je perverzní tvrdit, e Hitler o holocaustu nev d l. Irvingovo vystupování p ed soudem pak názorn demonstruje jeho k í ov v slech, kter s ním vedl na po átku procesu advokát Richard Rampton.[62] Na Ramptonovu otázku, zda pro n j znamená holocaust systematické vra d ní nevinn ch lidí, odpov d l, e kdy vypustí slovo systematické, tak s ním m e souhlasit. Na dal í otázku obhajoby, zda tedy popírá existenci plynov ch komor, odpov d l: "Já popírám,...ach, já pou ívám toto slovo, a koli pro Va i pot ebu zde, ano, já popírám, e bylo mo né zavra dit miliony lidí v on ch plynov ch komorách, jak nám historici a dosud tvrdili." [63] Kdy mu poté Richard Rampton uvád l jména b val ch vyhlazovacích tábor v 7

8 Polsku a cht l v d t, zda byly podle jeho mín ní skute n vyhlazovacími tábory, tak odpovídal: "Chelmo? - Ano. Belzec? - Není jisté. Treblinka? - Za ínám pochybovat. Sobibor? - Nevím o tom." [64] P es ve keré úsilí se Davidu Irvingovi nepoda ilo p esv d it soud o oprávn nosti své aloby. Ten se naopak p iklonil k alované stran a dal jí za pravdu, v tom, e: 1) David Irving popírá holocaust, 2) nemá pravdu, kdy popírá existenci plynov ch komor v Osv timi-birkenau, 3) Leuchterova zpráva není v rohodn m d kazem neexistence vra d ní plynem v osv timském tábo e, 4) ustavi n manipuluje s fakty, fal uje je a uzp sobuje sv m ideologick m v chodisk m, 5) ve vylí ení bombardování Drá an, které uvád l jako p íklad spojeneckého zlo inu, pou íval patné statistiky, fale n reprodukoval v pov di sv dk a vyvozoval z nich patné záv ry, 6) byl ve spojení s pravicov mi radikály a vystupoval na jejich shromá d ních. Pro nedostatek d kaz se soud neshodl s obhajobou pouze v jediném bod a to v tom, e David Irving neoprávn n manipuloval v rusk ch archivech s Goebbelsov mi deníky.[65] Kone n verdikt soudu pak zn l, e David Irving je rasista, antisemita, popíra holocaustu a úmysln fal uje historická fakta.[66] Podle verdiktu soudu m l také zaplatit soudní v lohy a nakladatelství Penguin Books od kodné ve v i liber. K tomu ale zatím nedo lo, nebo ob strany se proti rozsudku odvolaly. Pro Davida Irvinga byl toti rozsudek v sledkem procesních chyb soudce Charlese Graye. Nakladatelství Penguin Books, jeho soudní v lohy p ekro ily ástku dva miliony liber, zase po adovalo vy í od kodné a to ve v i p l milionu liber. O tom, zda je skute n získá, ale musí rozhodnout odvolací soud, co m e trvat i n kolik let. Pro Davida Irvinga to sice znamená oddálení definitivního soudního rozhodnutí, ale experti vidí jeho ance u odvolacího soudu jako mizivé. Pokud se tento p edpoklad vyplní, eká ho bankrot. [67] N mecká noviná ka a zpravodajka listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Eva Menasse nazvala svoji kni ní reportá o soudním sporu David Irvinga s Deborah Lipstadt p ízna n Holocaust vor Gericht - Holocaust p ed soudem. Tímto názvem vystihla podstatu procesu, v n m lo o historická fakta t kající se genocidy id za druhé sv tové války[68] a jeho v znam spo ívá v tom, e na základ v decky podlo en ch d kaz jednozna n vyvrátil "osv timskou le ". Díky tomu se také stal precedentem, na kter je mo né se odvolávat i v budoucnu, co si jist dob e uv domují i samotní revizionisté a p esv d ení zastánci "osv timské l i", jak dokládá reakce Ernsta Zündela na Irvingovo neúsp né soudní vystoupení:"tento arogantní Angli an, kter chce v dycky d lat v echno sám, tímto procesem v ci revizionist jen u kodil." [69] V procesu lo ale jen zdánliv pouze o historick aspekt holocaustu. Nemén d le it je toti i jeho aspekt politick, kter je p ítomen v ad dal ích záva n ch otázek t kajících se místa holocaustu v kolektivní pam ti spole nosti a ve ejného zacházení se vzpomínkami na tento zlo in. Má nap íklad pravdu americk historik Peter Novick, jen ve své hojn diskutované knize o úloze holocaustu v ivot americké povále né spole nosti [70] tvrdí, e podoba památky na vyhlazení evropsk ch id se prom ovala a prom uje v závislosti na m nící se politice a podle toho, jak se zapojuje do slu eb aktuálních zájm a ve ejn ch diskusí? Plyne z toho potom mimo jiné, e v sou asnosti probíhající od kodn ní zb vajících ob tí nacismu, pro n se n kdy pou ívá polemické ozna ení "Shoa Business" nebo "The Holocaust Industry", [71] je pouze v sledkem studené války? A jak je to ostatn s ji zmín n mi i iteli "osv timské l i"? Jak zp sob obrany je proti nim nejú inn j í? Mají se p ijímat zvlá tní zákony p ímo postihující toto novodobé hlásání rasové nesná enlivosti, jak je tomu nap íklad v N mecku a Rakousku? I to jsou otázky, které je si t eba klást v souvislosti se soudním procesem Davida Irvinga s Deborah Lipstadt, jen má navíc zvlá tní v znam i pro eské prost edí. David Irving toti pat í ji adu let na eském kni ním trhu k nejp ekládan j ím zahrani ním autor m v oblasti historické literatury, ale odborná historická obec v nuje jeho knihám minimální pozornost. V sledkem je, e v echách probíhá za tichého p ihlí ení historik revize d jin druhé sv tové války a ta má navíc nemal tená sk ohlas. [72] 8

9 Naproti tomu nebyla do dne ní doby do e tiny p elo ena ádná(!) z velk ch p ehledov ch prací sv tové historiografie o tragédii evropsk ch id ve dvacátém století. V této souvislosti je proto nutné polo it si otázku, jaké postavení zaujímá holocaust v kolektivní pam ti eské spole nosti? Zatím se zdá, e je fixována p edev ím na sv j vlastní osud let Nem la by ale díky n mu, jakkoli byl tragick, p ehlí et jiné osudy, idovsk nevyjímaje. P. S.: 20. ervence 2001 prohrál David Irving u odvolacího soudu svoje odvolání proti p vodnímu rozsudku z 11. dubna Poznámky: [1] Narozen 1938, nedostudoval fyziku, hospodá ské v dy a historii na lond nské univerzit. [2] Nap. David Irving: The Destruction of Dresden, London 1963 ( esky 1997); David Irving: The Rise and fall of the Luftwaffe. The Life of Luftwaffe Marshall Erhard Milch, London 1970 ( esky 1996); David Irving: The Trail of the Fox. Biography of Field Marshal Erwin Rommel, London 1977 ( esky 1995); David Irving: Hitler s Wars, New York 1977; David Irving: Hitler s War and the War Path , London 1991 ( esky 1998); David Irving: Goring: A Biography, London 1991 ( esky 1998); David Irving: Goebbels: Mastermind of the Third Reich, London 1996 ( esky 1999); David Irving: Nuremberg: The last battle, London 1996 ( esky 1997) a dal. [3] Kontakt s adou pam tník z nacistické éry vyu il nap. k získání deník sty ného d stojníka mezi A. Hitlerem a J. Goebbelsem Walthera Hewela. Sadu dokument pak daroval archivu Institutu für Zeitgeschichte v Mnichov, kde jsou ulo eny jako David Irving Sammlung. [4] Blí e viz nap. B. Bailer-Galanda, W. Benz, W. Neugebauer: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin [5] B. Bailer-Galanda: "Revisionismus" - pseudowissenchaftliche Propaganda des Rechsextremismus, in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, s [6] Viz p ehled nejznám j ích p edstavitel revizionistické scény a jejich d l v Bailer- Galanda, Benz, Neugebauer: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, s [7] N co jiného p edstavuje revizionismus ve spojení s d jinami d lnického hnutí - t ká se historické diskuse o cílech a metodách tohoto hnutí! [8] E. H. Barnes ( ) p sobil na r zn ch americk ch univerzitách, kde se v noval hlavn d jinám západní civilizace. Po druhé sv tové válce byl vydavatelem ady prací zpochyb ujících n meckou vinu za rozpoutání války i nacistické zlo iny. Z jeho prací nap. E. H. Barnes: The Genesis of the World War. An Introduction to the Problem of War Guilt, 1926; E. H. Barnes: Was Roosevelt Pushed Into Popular Demand in 1941?, 1952 a E. H. Barnes: Pearl Harbor after a Quarter of Century, [9] Bailer-Galanda: "Revisionismus" - pseudowissenchaftliche Propaganda des Rechsextremismus, s

10 [10] V jazykovém úzu mezinárodního práva znamená revizionismus snahu o zm nu smluv spojen ch s mezinárodním smluvním po ádkem, tedy zm nu hranic. [11] W. Benz: "Revisionismus" in Deutschland., in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp [12] H. Gramml: Alte und neue Apologeten Hitlers., in: W. Benz (ed.): Rechtsextremismus in Deutschland. Voraussetzungen, Zusammenhänge, Wirkungen, Frankfurt am Main 1994, p. 36. Ke Kleistov knize také H. Buchheim: Zu Kleists "Auch Du warst dabei"., in: Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, 2. sv.,, pp [13] V USA je hlavním centrem revizionistick ch aktivit Institute for Historical review v Kalifornii. Tento institut také pat í k jednomu z hlavních revizionistick ch center ve sv t. K tomu viz J. Wetzel: "Die Leugnung des Genozids im Internationalen Vergleich", in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp [14] K tomu viz G. R. Ueberschär: "Das "Unternehmen Barbarossa" gegen die Sowjetunion - ein Präventikrieg", in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp [15] Téma spojeneck ch zlo in je trval m evergreenem revizionist. Viz nap. esky vydanou práci i D. Irving: Norimberk. Poslední bitva, Praha 1995, kterou je mo né doporu it esk m tená m jako "u ebnici" revizionistického v kladu d jin druhé sv tové války. [16] K v voji historického revizionismu a prom n jeho témat viz nap. U. Schneider: "Auschwitz und der Geschichtsrevisionismus", in: Auschwitz - ein Prozeß. Geschichte - Fragen - Wirkungen, Köln 1994, pp ; "Auschwitz-Lüge", in: I. Gutmann (ed.): Enzyklopädie des Holocaust. Die Verfolgung und Ermordung der europäischen Juden., I, A-G. sv., München - Zürich 1995, pp ; H. Gramml: "Alte und neue Apologeten Hitlers", in: W. Benz (ed.): Rechtsextremismus in Deutschland. Voraussetzungen, Zusammenhänge, Wirkungen, Frankfurt am Main 1994, p. 36, s ; G. Spann: "Methoden rechtsextremer Tendenzges-Geschichtsschreibung und Propaganda", in: B. Bailer-Galanda, W. Benz, W. Neugebauer (ed.): Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp [17] Ke ko en m a funkci antisemitismu v pravicov extrémistické literatu e blí e nap. G. B. Ginzel: "Antisemitismus von Rechts. Zur Funktion des Antisemitismus in der rechtsextremen Literatur", in: G. B. Ginzel (ed.): Antisemitismus. Erscheinungsformen der Judenfeindschaft gestern und heute, Bielefeld 1991, pp [18] K tomu viz W. Neugebauer: «"Revisionistische" Manipulation der Zahl der Holocaustopfer», in: B. Bailer-Galanda, W. Benz, W. Neugebauer (ed.): Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp Vedle manipulace s po ty ob tí pat í k oblíben m nap. i manipulace s leteck mi snímky Osv timi nebo popírání pravosti deníku Anny Frankové. Viz také R. Seidl: Osv tim fakta versus fikce. Nové a utajované poznatky o holocaustu, Berchem (rok vydání neuveden). Tato bro ura, která je í ena v 90. letech v echách z Belgie, obsahuje v echny základní revizionistické argumenty pou ívané k popírání holocaustu. [19] K tomu viz nap. M. Tiedemann: "In Auschwitz wurde niemand vergast". 60 rechtsradikale Lügen und wie man sie widerlegt, München 2000; G. Heinsohn: Warum Auschwitz? Hitlers Plan und die Ratlosigkeit der Nachwelt, Reinbek bei Hamburk 1995, 10

11 pp [20] Ernst Zündel, ijící od roku 1957 v Kanad, pat í k nejznám j ím a p edev ím nejaktivn j ím p edstavitel m mezinárodní revizionistické a neonacistické scény. Krom jiného vydává od roku 1976 ve svém nakladatelství Samisdat v Torontu revizionistickou a neonacistickou literaturu, kterou dodává do Evropy. Za svoji innost byl n kolikrát odsouzen a trestn stíhán v Kanad i v N mecku. [21] Robert Faurisson navazuje ve Francii na "tradici", kterou zahájil v roce 1950 b val v ze koncentra ního tábor v Buchenwaldu Paul Rassinier vydáním textu Le Mensonge d'ulysse (n mecky Paul Rassinier: Die Lüge des Odysseus, Wiesbaden 1951), v n m tvrdil, e 6 milion idovsk ch ob tí je v mysl sv tového idovstva. V p b hu 70. let zpochyb oval existenci plynov ch komor v Osv timi a mimo jiné tvrdil, e v USA zve ejn né letecké snímky osv timsk ch krematorií, které dokládají existenci otvor pro vhazování cyklonu B na jejich st e e, byly po válce upraveny. S tím je spojen i jeho nejznám j í v rok " ádné díry, ádn holocaust." V roce 1980 ozna il ve francouzském rozhlase holocaust za ást historické l i a v letech 1983 a 1991 byl za tyto v roky odsouzen francouzsk mi soudy. [22] K Leuchterov zpráv viz nap. T. Bastian: Auschwitz und die "Auschwitzlüge". Massenmord und Geschichtsfälschung, München 1994, pp ; H. Graml: "Auschwitzlüge und Leuchter Bericht", in: H. Lichtenstein, O. R. Romberg (ed.): Täter - Opfer - Folgen. Der Holocaust in Geschichte und Gegenwart, Bonn 1997, pp ; G. Wellers: "Der "Leuchter-Bericht" über die Gaskamern von Auschwitz", 7. sv., Dachauer Hefte 1991, pp Fredu A. Leuchterovi je také v nován filmov dokument Errola Morrise z roku 1999 Mr. Death - The Rise and Fall of Fred Leuchter. [23] Inspirován praxí v americk ch plynov ch komorách Leuchter tvrdil, e se smrtící slo ka cyklonu B kyselina kyanovodíková m e uvol ovat pouze p i teplotách vy ích ne 20 stup Celsia, co pr v nevytopen ch plynov ch komorách v Osv timi nebylo mo né. Zaml el p itom ov em fakt, e p i plynování bylo do komor nacpáno tolik osob, e ji jejich samotná t lesná teplota vytvá ela dostate n vysokou teplotu v uzav eném prostoru. K jeho dal ím argument m pat ila tvrzení, e v troskách krematorií, jejich sou ástí byly plynové komory, na el sotva zjistitelné stopy smrtící látky, dále e se cyklon B pou íval v Osv timi pouze k dezinfekci (sic!) a otvory ve stropech áste n dochovan ch krematorií I a II v Osv timi-birkenau ur ené k vhazování cyklonu B jsou povále n m v tvorem. V neposlední ad se také sna il dokázat, e díky podmá ené p d nemohly b t v Osv timi- Birkenau hromadn páleny mrtvoly v hlubok ch jámách. Nebral p i tom v úvahu, e podzemí voda byly odvád na do Visly kanály vybudovan mi táborov mi v zni. [24] Bailer: Die "Revisionisten" und die Chemie. [25] J. C. Pressac: Lés Crématoires d'auschwitz, Paris Pikantní na Pressacov práci je okolnost, e její autor pat il p vodn k p ívr enc m R. Faurissona, ale váha d kaz ho p esv d ila o neudr itelnosti teze o "osv timské l i". [26] W. Benz: «"Revisionismus" in Deutschland», in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp , s [27] K Irvingov m aktivitám viz nap. Bailer-Galanda, Benz, Neugebauer: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, s ; T. Bastian: Auschwitz und die "Auschwitzlüge". Massenmord und Geschichtsfälschung, München 1994, pp , s ; D. Lipstadt: Denying the Holocaust. The Growning Assault on Truth and Memory, London 1994 ( esky 2001). 11

12 [28] R. Rosenbaum: Explaining Hitler, New York V textu odkazuji na n mecké vydání R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien [29] Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, s [30] Americkému vydání p edcházelo n mecké vydání D. Irving: Hitler und seine Feldherren, Frankfurt am Main-Berlin-Wien 1945, v n m nakladatelství Ullstein neotisklo Irvingovu tezi o tom, e Hitler do íjna 1943 o vra d ní id nev d l. Irving se od tohoto vydání distancoval. [31] To se t ká i eského vydání Irvingovy knihy D. Irving: Hitlerova válka a vále ná stezka let , Brno [32] R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999, s [33] R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999, s [34] První z nich o spojeneckém bombardování Drá an na ja e 1945 jako o masakru, kter m l poko it nacismem zka en národ, a nejv t ím zlo inu proti lidskosti v d jinách, najdeme ji v jeho první knize z první poloviny edesát ch David Irving: The Destruction of Dresden, London 1963, s [35] K ní pat í nap. Irvingovy ve ejné nabídky finan ních odm n tomu, kdo vyvrátí jeho tvrzení. Ke své ve ejné prezentaci vyu il i aféru s fale n mi Hitlerov mi deníky z první poloviny 80. let, které nejprve na rozdíl Hugh Trevora- Ropera, jeho odborná pov st tím siln utrp la, ozna il za falzum, aby po té zase zm nil názor. K tomu R. Harris: Selling Hitler, New York 1986 ( esky Obchod s Hitlerem. Praha 1993). [36] E. Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, Berlin 2000, s. 86. [37] Krom toho, e se odvolával na neexistenci Hitlerova písemného rozkazu k vra d ní a neváhal pro dolo ení sv ch názor manipulovat s dobov mi prameny, spo ívá jeho rafinovanost v tom, e neupírá Hitlerovi jiné zlo iny. K rané kritice Irvingov ch záv r viz nap. E. Jäckel: Hitler und Mord an den europäischen Juden. Die Widerlegung einer absurden These, Frankfurter allgemeine Zeitung, , pp ; M. Broszat: "Hitler und die Genesis der "Endlösung". Aus Anlaß der Thesen von David Irving", in: Vierteljahreshefte für Zeitgeschichte, 25. sv., 1977, pp Odpov dí na Irvingovu interpretaci holocaustu byla také mezinárodní konference ve Stuttgartu o genocid id za II. sv. války, viz E. Jäckel, J. Rohwer: Der Mord an den Juden im Zweiten Weltkrieg, Stuttgart Dále té P. Zeman: "Hitler o Osv timi nev d l! - tvrdí skandální kniha. edesát let po okupaci ech a Moravy vycházejí bez pov imnutí odborník publikace, které zaml ují nacistické zlo iny", Lidové noviny, , p. 19. [38] P i sv ch vystoupeních v b valé NDR, z nich je nej ast ji p ipomínán projev v Halle , tj. v den v ro í K i álové noci, prohla oval, e Hitler holocaust nena ídil a nev d l o n m, a e masové vra d ní id v Osv timi je legenda. Dále tvrdil, e plynové komory v koncentra ních táborech neexistovaly, byly geniálním v myslem anglick ch ú ad pro psychologické vedení války a v b val ch táborech v Polsku byly z ízeny po válce jako pouhé atrapy pro turisty. Viz Freispruch für Hitler, in: Der Spiegel, 9. sv., 1992, 12

13 pp [39] v L. Lang: Das Eichmann-Protokoll. Tonbandaufzeichnungen der israelischen Verhöre, Berlin [40] R. Aschenauer: Ich Adolf Eichmann, Leoni am Starnberger See 1980, pp [41] K tomu viz Freispruch für Hitler, in: Der Spiegel, 9. sv., 1992, pp ; R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999, s [42] esky D. Irving: Goebbels: Pán my lenek t etí í e, Brno [43] Goebbelsov mi deníky je Irving fascinován ji adu desetiletí. V roce 1969 dokonce podnikl se svolením v chodon meck ch ú ad v pravu do b valé NDR, jejím cílem m lo b t objevení sklen n ch desek s kompletn p efocen mi deníky, jejich originály se ztratily na konci války. [44] Z knih noviná ky Gitty Serenyové pat í k nejv znamn j ím její práce o veliteli vyhlazovacího tábora v Treblince Franzi Stanglovi Gitta Sereny: Into that darkness: from mercy killing to mass murder, London 1974, která vznikla na základ rozhovor Serenyové se Stanglem v n meckém v zení. V n m si Stangl odpykával sv j do ivotní trest po tom, co byl v roce 1967 zat en v Brazílii a po vydání do SRN odsouzen v prosinci 1970 v Düsseldorfu na do ivotí za zavra d ní osob v Treblince (zem el 1971). esky vy la doposud jediná práce Gitty Serenyové a to v roce 1998 objemná kniha o Albertu Speerovi Gitta Sereny: Albert Speer: zápas s pravdou, 1998 (poprvé anglicky jako Albert Sperr: His Battle with Truth, London 1995) [45] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s [46] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 61. [47] Její esk p eklad by m l b t publikován v leto ním roce. [48] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s [49] Od roku 1997 je lh ta pouze jednoletá.. [50] Lipstadt: Denying the Holocaust. The Growning Assault on Truth and Memory, s. 17. [51] N. Tolstoj: Victims of Yalta, London 1979 ( esky Ob ti Jalty. Praha 1999). [52] Za ást podklad k procesu d kuji Prof. Jí imu Pe kovi. [53] Adolf Eichmann je napsal v letech v izraelském v zení ( ítají 1300 rukou psan ch stran) a na základ rozhodnutí b valého izraelského prezidenta Davida Ben Guriona byly a do procesu nep ístupné. D vodem bylo Eichmannovo zkreslené lí ení holocaustu, ale také to, aby nemohli mít Eichmannovi synové jako jeho právní d dici zisk z jejich vydání. Pro soud byly uvoln ny a na ádost obhajoby Deborah Lipstadt. [54] Z ady jeho prací je nejznám j í kniha Ch. Browning: Ordinary Men:Reserve Police 13

14 Battalion 101 and the Final Solution in Poland, New York 1992, která zahájila na po átku 90. let novou vlnu diskusí o holocaustu v novan ch p edev ím podílu oby ejn ch N mc na vra d ní id. [55] Peter Longerich pat í ji adu let k p edním n meck m znalc m t etí í e. Z jeho etn ch prací pat í k nejv znamn j ím Peter Longerich: Propagandisten im Krieg. Die Presseabteilung des Auswärtigen Amtes unter Ribbentrop, München 1987 a Peter Longerich: Hitler Stellvertreter. Führung der Partei und Kontrolle des Staatsapparates durch den Stab Heß und die Pareti-Kanzlei Bormanns., München-London-New York V roce 1998 pak publikoval objemnou práci Peter Longerich: Politik der Vernichtung. Eine Gesamtdarstellung der nationalsozialistischen Judenverfolgung, München-Zürich [56] Z Funkeho prací viz nap. Hajo Funke: Brandstifter.Deutschland zwischen Demokratie und völkischem Nationalismus, Göttingen 1993 a H. Funke, G. Schoenberner: Rechtsextremismus. Ideologie und Gewalt, Berlin [57] Nap. v roce 1996 publikoval spole n se známou americkou histori kou Deborah Dwork knihu Robert Jan von Pelt, Deborah Dwork: Auschwitz to the Present, New York 1996, která je v nována historii osv timského sídelního prostoru v pr b hu staletí s d razem na jeho úlohu za druhé sv tové války jako jednoho z hlavních center vyvra ování id. [58] R. J. Evans: Lying About Hitler: History, Holocaust and the David Irving Trial, New York Toto pojednání se stalo v chodiskem pro Evansovu práci publikovanou na za átku leto ního b ezna v New Yorku pod názvem. [59] e tí tená i se mohou seznámit s Irvingov m p ekrucováním holocaustu nap. v prvním eském vydání jeho monografie o Hitlerovi. Viz D. Irving: Hitlerova válka a vále ná stezka let , Brno 1998, s [60] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 93. [61] K pr b hu procesu viz Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s [62] Deborah Lipstadt zastupoval advokát Anthony Julius, kter se nejen ve Velké Británii proslavil tím, e vyjednával s královskou rodinou o podmínkách rozvodu princezny Diany. Proto e ale nebyl oprávn n vést obhajobu p ed vrchním soudem, vedl ji za n j Richard Rampton. [63] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s [64] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s [65] Causa Goebbelsovy deníky nemusí b t tímto skon ena, nebo v roce 1996 David Irving aloval také Gitu Serenyovou kv li jejímu lánku v Observeru z 21. dubna tého roku (Spin Time For Hitler), v n m ho obvinila s neseriozního zacházení s t mito deníky. Není ov em jisté za se David Irving odhodlá jít znovu k soudu a riskovat tím dal í p ípadnou prohru. [66] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s

15 [67] E. Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, Berlin 2000, s [68] V této souvislosti je spojován Irving v proces s tzv. Mermelsteinov m procesem z p elomu 70. a 80. let. V n m lo o to, e v roce 1979 vypsal Insitute for Historical review odm nu dolar za dokázání existence plynov ch komor v Osv timi. Odmítal ov em uznat sv dectví b valého osv timského v zn Mela Mermelstein a peníze mu vyplatil a po prohraném soudním procesu v roce [69] E. Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, Berlin 2000, s [70] P. Novick: The Holocaust in American Life, Houghton Mifflin [71] Stejn název nese dal í z diskutovan ch knih N. G. Finkelstein: The Holocaust Industry: Reflection on the Exploitation of Jewish Suffering, Verso Books, [72] Nap íklad v dubnu 1998 byla Irvingova biografie J. Goebbelse uvád na mezi nejprodávan j ími tituly v r zn ch knihkupectvích v echách a na Morav. Viz Kultura ze severní Moravy, Mladá fronta, 3. 4., a , s. 3 a 4; Pro voln as ze severních ech, Mladá fronta, , s. 4. Jeho kniha Hitlerova válka a vále ná stezka let pak vy la v lo ském roce ji ve druhém vydání. Studie byla oti t na ve sborníku O d jinách a politice. Janu K enovi k sedmdesátinám. Praha 2001, s

16 AAARGH The website was founded in 1996 by an international team If you intend to connect to the AAARGH website from France, you need an anonymizer. om.mx/ or: We work in French, English, German, Spanish, Italian, Rumenian, Russian, Chech, Danish, Indonesian, Portuguese, Dutch, Hungarian... The Quarterlies of AAARGH Conseils de révision Gaette du Golfe et des banlieues The Revisionist Clarion Il resto del siclo El Paso del Ebro Das kausale Nexusblatt O revisionismo em lengua português Arménichantage Books (260) published by AAARGH on Internet Free subscribe: ( ) revclar@yahoo.com.au elrevisionista@yahoo.com.ar Mail: aaarghinternational@hotmail.com 16