PŘÍRODNÍ PAMÁTKU V E L K É B A H N O

Transkript

1 PLÁN PÉČE NA OBDOBÍ PRO PŘÍRODNÍ PAMÁTKU V E L K É B A H N O Ing. Jiří Wimmer České Budějovice, 2013

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN 1557, přírodní památka, Velké bahno číslo a název kategorie IUCN: IV řízená rezervace (území pro management stanovišť/druhů: chráněná území zřizovaná převážně pro účely ochrany, prováděné cestou managementových zásahů). 1.2 Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ vydal: Okresní úřad v Českém Krumlově číslo: Vyhláška o chráněných přírodních výtvorech v okrese Český Krumlov dne: Územně-správní členění, překryv s jinými chráněnými územími a příslušnost k soustavě Natura 2000 Kraj: Jihočeský Obec s rozšířenou působností třetího stupně: Český Krumlov Obec: Černá v Pošumaví Katastrální území: Černá v Pošumaví Národní park: - Chráněná krajinná oblast: Šumava Jiný typ chráněného území: ÚSES regionální biocentrum Blíženský les RBC051/585 (ZÚR/PÚSES 1 ) Pásma hygienické ochrany - PHO2b, OP Chráněné ložiskové území Černá v Pošumaví I, grafit Natura 2000 Evropsky významná lokalita: 2688 Šumava Příloha I. Mapy ZCHÚ I.A Orientační mapa území I.B - Orientační mapa území ZM 1: I.C Ortofotomapa území 1.4 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Tabulky parcelního vymezení území Katastrální území: Černá v Pošumaví Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnictví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 407/35 (část) lesní pozemek /37 lesní pozemek /38 lesní pozemek lesní pozemek /1 (část) lesní pozemek (část) ostatní plocha ostatní komunikace číslování podle ZÚR Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje, PÚSES Plán ÚSES NP Šumava 1

3 Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnictví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 606/1 (část) lesní pozemek (část) vodní plocha zamokřená plocha LV 15 ČR, Lesy české republiky, s.p., Přemyslova 19, č.p.1106, Nový Hradec Králové, Hradec Králové, Dílčí plochy parcel byly zdigitalizovány nad rastrem mapy KN a vyrovnány na plochu vymezenou hranicí PP, dodanou zadavatelem. Rozdíl oproti ploše PP uváděné v publikaci Chráněná území ČR (85,76 ha) činí zhruba 2,91 ha. V ÚSOP je uváděna výměra 87 ha, v předchozím Plánu péče 81,7120 ha. Příloha II. Mapa KN se zákresem ZCHÚ Parcelní vymezení ochranného pásma. Ochranné pásmo není vyhlášeno zvláštním předpisem a je jím podle 37 zákona č. 114/1992/Sb. plocha podél obvodu PP do vzdálenosti 50 m od hranice chráněného území. Pro takto vymezené ochranné pásmo nebyl zpracován parcelní přehled. 1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku ZCHÚ plocha v 0,0000 ha OP plocha v 0,0000 ha Způsob využití pozemku lesní pozemky 80,6168 pro OP nebyl zpracován vodní plochy 0,9527 parcelní pře- hled. zamokřená plocha 0,9527 rybník nebo nádrž - trvalé travní porosty - orná půda - vodní tok - ostatní zemědělské - pozemky ostatní plochy 0,1425 neplodná půda - zastavěné - plochy a nádvoří plocha celkem 81,7120 ostatní způsoby využití ZCHÚ plocha v 0,0000 ha 0, Hlavní předmět ochrany Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Ve vyhlášce Okresního úřadu v Českém Krumlově ze dne je ve článku 1: Popis a vymezení CHPV charakterizována plocha současné přírodní památky Velké Bahno jako rozsáhlý soubor smrkových olšin s vývojovými stádii, významná flora a vegetace. V předchozím Plánu péče je hlavní motiv ochrany charakterizován jako: 2

4 Chráněno je několik menších rašelinišť (téměř 100%ně zalesněných) a na ně navazující mokřady podél lesního potoka. Nelesní vegetace svazu Caricion fuscae a Sphagno-Caricion canescentis s přechody ke svazům Sphagnion medii a Calthion. Výskyt bažinných vrbin, podmáčených olšin a podmáčených smrčin. Výskyt zvláště chráněných druhů rostlin (Calla palustris, Dactylorhiza majalis, Dactylorhiza longebracteata, Naumburgia thyrsiflora, Calamagrostis purpurea) a živočichů (Rana lessonae, Lampetra planeri). V publikaci Chráněná území ČR (Albrecht a kol. 2003) je rezervace charakterizována jako: Komplex společenstev podmáčených smrčin, rašelinných borů, mokřadních a smrkových olšin, bažinných vrbin a lučních prameništních a rašeliništních fytocenóz se vzácnými a ohroženými druhy rostlin a živočichů Hlavní předmět ochrany současný stav Kategorie vyhlášky MŽP a červeného seznamu je uvedena kódem u jednotlivých druhů. Kategorie podle červeného seznamu: C1 = kriticky ohrožený, C2 = silně ohrožený, C3 = ohrožený, C4a = vzácnější taxony vyžadující pozornost méně ohrožené, C4b = vzácnější taxony vyžadující pozornost dosud nedostatečně prostudované. Kategorie podle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb.: 1 = kriticky ohrožený, 2 = silně ohrožený, 3 = ohrožený. U rostlinných společenstev je použita stupnice ohrožení a vzácnosti dle Moravce (1995): 2 asociace lidskou činností bezprostředně ohrožená a v nebezpečí vymizení, 3 asociace ustupující v důsledku lidské činnosti, 4 asociace bez ohrožení lidskou činností /a vzácná, /b dostatečně hojná A. společenstva název společenstva (současný název/moravec1995) vegetace vysokých ostřic v litorálu oligotrofních a mezotrofních vod sv. Magno-Caricion elatae/společenstva vysokých ostřic v okolí pramenišť a v příkopech sv. Caricion rostratae mírně kyselá rašeliniště a rašelinné louky sv. Caricion canescenti-nigrae/ostřicová společenstva rašelinných luk sv. Caricion fuscae přechodová rašeliniště sv. Sphagno-Caricion canescentis/oligotrofní ostřicovorašeliníková společenstva přechodových rašelinišť sv. Sphagno recurvi- Caricion canescentis vlhké pcháčové louky sv. Calthion/eutrofní vysokostébelné a vysokobylinné louky sv. Calthion podíl plochy stupeň ohro- popis biotopu společenstva v žení podle ZCHÚ (%) červeného seznamu 2 1 2/b v odvodňovacích příkopech a stokách 10 3/b přirozená bezlesí, pozůstatek původních rozsáhlých rašeliništních luk, prameništní rašeliniště 2 3/b přirozená bezlesí, pozůstatek původních rozsáhlých rašeliništních luk, prameništní rašeliniště 2 2/b přirozená bezlesí, pozůstatek původních rozsáhlých podmáčených a vlhkých luk při okrajích rašeliniště 2 Stupnice ohrožení a vzácnosti dle Moravce (1995): 2 asociace lidskou činností bezprostředně ohrožená a v nebezpečí vymizení, 3 asociace ustupující v důsledku lidské činnosti, 4 asociace bez ohrožení lidskou činností /a vzácná, /b dostatečně hojná 3

5 název společenstva (současný název/moravec1995) mokřadní olšiny sv. Alnion glutinosae/bažinné olšiny na zamokřených půdách sv. Alnion glutinosae mokřadní vrbiny sv. Salicion cinereae/bažinné vrbové křoviny na rašelinných půdách sv. Salicion cinereae údolní jasanovo-olšové luhy sv. Alnion incanae/lužní lesy sv. Alnion incanae rašelinné lesy sv. Vaccinio uliginosi-pinetum sylvestris/rašelinné bory sv. Dicrano-Pinion vlhké přesličkové smrčiny sv. Piceion abietis/přirozené smrčiny sv. Piceion excelsae podíl plochy stupeň ohro- popis biotopu společenstva v žení podle ZCHÚ (%) červeného seznamu 2 5 3/b podmáčené prameništní sníženiny 2 3/a přirozená bezlesí, pozůstatek původních rozsáhlých rašeliništních luk, prameništní rašeliniště 5 3/b podmáčené prameništní sníženiny 4 3/a sukcesní dřevinné nárosty na původních rozsáhlých rašeliništních loukách, prameništní rašeliniště 10 2/b podmáčené plochy převážně v centrální části PP V mapování NATURA 2000 je většina přírodních biotopů mapována v jednotce L9.2B Podmáčené smrčiny, na částech L1 Mokřadní olšiny, místy R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště, L10.2 Rašelinné brusnicové bory, K1 Mokřadní vrbiny, maloplošně T1.5 Vlhké pcháčové louky. Podle mého názoru je toto vymapování poněkud zkreslující, místy neodpovídá lokalizace (na místě olšiny je mapován rašelinný bor, mokřadní vrbiny místy chybí apod.). Olšiny by ve většině případů měly být mapovány spíše jako smrková olšina, tedy biotop L2.2A, biotop L1 se vyskytuje na menších plochách v mozaice (plochy s Carex elongata), v mapování chybí biotop vysokých ostřic M1.7 (Carex paniculata, Carex rostrata), R2.2 místy přechází do nemapovaného R2.3 Přechodová rašeliniště. Celou plochu PP doporučuji přemapovat v rámci inventarizačního botanického průzkumu. B. druhy název druhu aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ jedle bělokorá Abies alba mochna bahenní Potentilla palustris vachta trojlistá Menyanthes trifoliata ďáblík bahenní Calla palustris vrbina kytkokvětá Lysimachia thyrsiflora jednokvítek velekvětý Moneses uniflora ostřice latnatá Carex paniculata roztroušeně v příměsi ve starých kmenovinách, výsadby v mladých skupinách stupeň ohrožení podle vyhl. 395/ ČS 2012/ČK /C4a/C4 popis biotopu druhu (dílčí plocha) mladé výsadby a podsadby roztroušeně -/-/C4 vlhké a rašelinné louky v S a Z části PP, DP2, 3, 9 3/C3/C3 v jednom porostu plošně 3/C3/C3 2/C3/C4 2/C1b/C2 -/C4a/C3 podmáčená pcháčová louka v bezlesí na okraji rašeliniště, DP 2 4

6 název druhu aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ prstnatec májový Dactylorhiza majalis prstnatec Fuchsův Dactylorhiza fuchsii oměj šalalmounek Aconitum plicatum třtina nachová Calamagrostis phragmitoides tolije bahenní Parnassia palustris pleška stopkatá Willemetia stipitata klikva bahenní Oxycoccum palustris (Vaccinium oxycoccos) bříza karpatská Betula carpatica žebrovice různolistá Blechnum spicant ryzec lilákový Lactarius lilacinus hřib horský (panický) Boletus subappendiculatus stupeň ohrožení podle vyhl. 395/ ČS 2012/ČK /C4a/C4 3/C3/C3 popis biotopu druhu (dílčí plocha) ojediněle 3/C3/C3 podmáčené smrčiny při okraji kalamitní paseky 1/C2b/C2 3/C2t/C1 3/C3/C3 roztroušně 3/C3/C3 na přechodovém rašeliništi v Z části PP, DP 9 ojediněle až roztroušeně -/C4b/D2 v dřevinných nárostech na rašeliništní louce, DP 10 ojediněle plošně (světliny -/C4a/- kulturní smrčina u cesty) nezjištěn ČS IUCN EN - ohrožený nezjištěn ČS IUCN EN - ohrožený 1.7 Dlouhodobý cíl péče Dlouhodobým cílem péče o PP Velké Bahno je zachování komplexu podmáčených, prameništních a rašeliništních lesních (smrčin, borů a olšin) i lučních společenstev s řadou významných rostlinných a živočišných druhů. Předkládaný Plán péče navazuje na předchozí Plán péče s platností od do Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Území je vymezeno v rozlehlém lesním komplexu Blíženský les, který se rozprostírá mezi osadami Bližná, Dolní Vltavice a Plánička na levém břehu Lipna, zhruba 2,8 km JJZ od centrální části obce Černá v Pošumaví. Nadmořská výška území se pohybuje mezi 730 až 755 m n.m.. Reliéf tvoří plochá podmáčená sníženina s rašelinnými ložisky a se sítí drobných vodních toků. Přístup pro vozidla je od místní komunikace Černá v Pošumaví Bližná Dolní Vltavice a dále po lesní cestě, přístupné pouze na povolení. Střed chráněného území je přibližně určen zeměpisnými souřadnicemi: N šířka 48 o E délka 14 o (WGS-84). Přirozenou hranici rezervace tvoří hranice prostorového rozdělení lesa cesty, lesní průseky, hranice dílců a porostních skupin. Z hlediska Regionálního členění reliéfu ČSSR (B.Balatka-J.Sládek, 1980) patří řešené území provincii Česká vysočina (I), podprovincii Šumavské (I 1 ), oblasti Šumavská hornatina (I 1 B), do 5

7 celku Šumava (I 1 B-1), podcelku Vltavická brázda (I 1 B-1F) jižní část území, a v severní části celku Šumavské podhůří (I 1 B-2), podcelku Českokrumlovská vrchovina (I 1 B-2E). Na geologické stavbě řešeného území se podílí jednotvárná série moldanubika paleozoického stáří, zastoupená středně biotitickou a silimanit-biotitickou pararulou, s pokryvy pleistocénními a holocénními překryvy kamenitohlinitými a písčitohlinitými až hlinitopísčitými deluviálními a deluvifluviálními sedimenty, místy rašelinami. Půdní pokryv tvoří organozem glejová a glej organozemní, na sušších okrajích kambizem pseudoglejová a dystrická. Pro širší okolí chráněného území je charakteristický vrchovinný reliéf, krajinný ráz je charakteristický vysokým zastoupením rozsáhlých lesních komplexů, střídaných většími plochami extenzivně využívané zemědělské půdy (pastviny skotu), významným plošným krajinným prvkem je přehradní nádrž Lipno. Podle klimatické klasifikace E. Quitta z r náleží větší část území k mírně teplé oblasti a v rámci ní k jednotce MT3, V okraj pak k chladné klimatické oblasti a jednotce CH 7. Severozápadní část území je odvodňována Blíženským potokem (č.p ), větší část území pak Lukavickým potokem (č.p ), na jihovýchodě pak Bukovým potokem (č.p ). Z hlediska fytogeografického členění ČSR (Dostál 1957) lze řešené území zařadit do oblasti A - oblast středoevropské lesní květeny - Hercynicum, podoblasti A1 Eu-hercynicum. Podle regionálně fytogeografického členění ČR (Květena ČR) patří severní část území do fytogeografické oblasti mezofytikum, obvodu Šumavsko-novohradské podhůří, do okresu 37l Českokrumlovské Předšumaví, a jižní část do oblasti oreofytikum, obvodu České oreofytikum, do okresu 88 Šumava, podokresu 88g Hornovltavská kotlina. Dle přírodních lesních oblastí (Plíva, Žlábek 1986, OPRL ÚHÚL 2002) území patří do PLO 13 Šumava. Území přírodní památky spadá do varianty s rašelinnými bory (Equiseto-Piceetum, Mastigobryo-Piceetum, Sphagno- Piceetum, Calamagrostio villosae-fagetum, Piceo-Alnetum, Vaccinio uliginosi-pinetum sylvestris) biochory 5Dr Podmáčené sníženiny na kyselých horninách s rašeliništi 5. v.s. (většina území PP) a při okrajích nepatrně do biochory 5Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 5. v.s. v rámci bioregionu 1.62 Šumavském. Podle mapy potenciální vegetace (Neuhäuslová a kol., 1998) patří větší část území PP do jednotky potenciální vegetace 44 podmáčená rohozcová smrčina (Mastigobryo-Piceetum), místy v komplexu s rašelinnou smrčinou (Sphagno- Piceetum), při S-SZ okraji maloplošně pak do jednotky 18 bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Podle geobotanické rekonstrukční mapy (Mikyška 1968) je na územ9 PP mapována jednotka Pch Podmáčené smrčiny a při okraji jednotka F- Květnaté bučiny. Bližší popis vegetace je uveden v kapitole 2.5. Současný stav ZCHÚ. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů název druhu (český) název druhu (vědecký) Rostliny ďáblík bahenní Calla palustris vrbina kytkokvětá Lysiamachia thyrsiflora jednokvítek velekvětý Moneses uniflora prstnatec májový Dactylorhiza majalis prstnatec Fuchsův Dactylorhiza fuchsii aktuální početnost populace v ZCHÚ stupeň ohrožení podle vyhlášky č. 395/1992 Sb popis biotopu druhu (dílčí plocha) 6

8 název druhu (český) název druhu (vědecký) oměj šalamounek Aconitum plicatum třtina nachová Calamagrostis pseudophragmites tolije bahenní Parnassia palustris pleška stopkatá Willemetia stipitata klikva bahenní Oxycoccus palustris (Vaccinium oxycoccos) Živočichové střevlík Menetriesův Carabus menetriesi žluťásek borůvkový Colias palaeno mihule potoční Lampetra planeri skokan krátkonohý Rana lessonae čolek horský Triturus alpestris čolek obecný Triturus vulgaris aktuální početnost populace v ZCHÚ stupeň ohrožení podle vyhlášky č. 395/1992 Sb popis biotopu druhu (dílčí plocha) Na území ZCHÚ byl zaznamenán výskyt dalších regionálně významných druhů rostlin, uvedeny jsou v kap , stupeň jejich ohrožení je uveden dle Červené knihy květeny jižní části Čech (Lepší a kol. in press). 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti a) ochrana přírody Vyhláškou OÚ v Českém Krumlově ze dne byla lokalita vyhlášena chráněným krajinným výtvorem, vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne (k zákonu č.114/1992 Sb.) bylo území převedeno do kategorie přírodní památka. V roce 2003 byl pro rezervaci zpracován Plán péče na období (Kavka, Moravec). b) lesní hospodářství Celá plocha ZCHÚ je na pozemcích určených k plnění funkce lesa, jedná se o lesní porosty 915 B-E, 916 C,D,G, 917 A, B, D, LHC Vyšší Brod, LS Vyšší Brod, revír Frymburk, platnost Plochu památky i jejího blízkého okolí ještě v r (viz letecký snímek) tvořila mozaika lesních porostů, pastvin a rašelinného bezlesí. Významné plošné zastoupení nelesních ploch lze odvodit od místních německých názvů v mapách pozemkového katastru jako jsou Ochsenweid (Volská (-í) pastvina), Kühweid (Kravská (-í) pastvina), Vorder Au (Přední niva=luh), Hinter Au (Zadní luh), Glas Au (Skelný luh), tyto plochy mohly v určité době tvořit odhadem až polovinu plochy současné památky. Tato původní mozaika lesních porostů a bezlesí byla po druhé světové válce odvodněna sítí odvodňovacích příkopů a stružek a postupně zčásti zalesněna smrkem a borovicí, na části došlo k sukcesi břízy, olše, borovice, smrku a křovitých vrb. Na menších plochách zůstalo zachováno bezlesí s původní rašeliništní a mokřadní vegetací. Smrko- 7

9 vé monokultury jsou náchylné k vývratům, ve východní polovině památky vznikla v důsledku kalamitní těžby rozsáhlá paseka s maloplošnými skupinovými zbytky původních porostů, vysazených na bývalých podmáčených loukách. Letecký snímek z r (zdroj cenia) Výřez z III. vojenského mapování r. cca 1875 (zdroj cenia) 8

10 e) myslivost Provoz myslivosti v minulosti byl zřejmě zanedbatelný a neměl na stav společenstev v rezervaci výrazně negativní vliv. h) těžba nerostných surovin První záznamy o těžbě grafitu v širším okolí PP, vymezeném obcemi Černá v Pošumaví, Hůrka, Bližná, Mokrá se objevují v 2. polovině 18. století, kdy byla tuha nehornickým způsobem těžena místními sedláky v okolí Černé (Schwarzbach) a Hůrky (Stuben) a používána jako leštidlo nebo mazadlo kol, pluhů a dveřních pantů. Doly na tuhu byly v okolí Černé otevřeny v r knížetem Josefem Schwarzenbergem. Těžený grafit byl velmi kvalitní, rozkvět těžby a výroby dokumentuje odbyt: v letech to bylo 221 vagonů ročně, v letech již 1421 vagonů a po sto letech od zahájení těžby představoval odbyt již 7889 vagonů. Na přelomu 19. a 20. století se díky obchodu s Amerikou, Anglií a Německem tuhové závody v Černé stávají na několik desetiletí jedním z největších výrobců a exportérů tuhy na světě. Kvalitní tuha byla používána i při výrobě tužek v Českých Budějovicích a Zlaté Koruně. Období 1. světové války bylo z hlediska ziskovosti nejúspěšnějším obdobím v historii dolů, jejichž provoz byl ukončen v r po začlenění do 3. říše a v letech byly na čas zlikvidovány. Po znárodnění těžkého průmyslu a dolů v říjnu 1945 se grafitové doly staly součástí Rudných dolů Příbram, závod Netolice. Obnovená těžba a výroba tuhy zde probíhala v letech Zatopení oblasti lipenskou přehradou v r znamenalo úplný zánik těžby grafitu v černo-hůrecko-mokerské oblasti (těžba ukončena v r. 1957). Těžba se v r (jiné prameny uvádí r nebo 1958) přesunula do oblasti Bližné (jihovýchodně od obce, severně od památky), kde ke konci 20. století zaniká úplně (podle jiných pramenů trvá dodnes jáma Václav). V současné době je západní okraj památky součástí chráněného ložiskového území v Černé v Pošumaví I a poddolovaného území (haldy, propadliny). S těžbou grafitu byla spojena těžba rašeliny na částech plochy památky, v současné době již není patrná. V polovině 60. let minulého století byl proveden geologický průzkum rašelinných ložisek na území okresu Český Krumlov, při kterém byla připuštěna možnost dotěžení rašelinného ložiska v severozápadní části PP, avšak který doporučil ponechat lokalitu lesnímu hospodaření. Ložiska rašeliny v centrální a východní byla z hlediska špatné dostupnosti a menšího významu shledána pro těžbu nevhodná. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy LHP LHC Vyšší Brod, LS Vyšší Brod, platnost Chráněné ložiskové území Černá v Pošumaví I, grafit, identifikační číslo Pásmo hygienické ochrany: OP2 Bližná-Kras, poř.č. 2048, MěÚ Český Krumlov, OŽPZ-3666/03/r/Pep z (změna 2009) OP2 Černá v Pošumaví vodní zdroj, poř.č. 2080, MěÚ Český Krumlov, ŽP- 4522/02/r/Pep z PHO2b Lipno ÚN odběr pro ÚV Loučovice JIVAK Č.B., poř. č. 2250, KNV Jihočeského kraje, VLHZ-3416/85-233/1-Bab z (změna 2009) 9

11 2.4 Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti V současné době nehrozí současným porostům kromě případných větrných polomů ve smrkových částech žádné větší ohrožení, na silně podmáčených stanovištích dochází k přirozenému prořeďování, hmota je místy pro nepřístupný terén ponechávána na místě. Mladé smrkové porosty při okrajích jsou odvodněné relativně hlubokými příkopy, dosahujícími až na minerální podloží. Dřevinná skladba vcelku odpovídá přirozené, nežádoucí je však změněná věková a prostorová struktura porostů, malá diferenciace vertikální i horizontální struktury, porosty byly zakládány jako stejnověké skupiny v hustém zápoji, takže jsou při otevření málo staticky odolné vůči větru a zvyšuje se nebezpečí postupujících vývratů a polomů. Ve vztahu k poškození imisemi jsou lesní porosty na celém území památky v nejnižším pásmu ohrožení imisemi D (poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během let nebo kde je vliv imisí patrný, ale dynamiku zhoršování zdravotního stavu lesních porostů zatím nelze přesně definovat). Prakticky celá plocha památky (kromě severního okraje) je evidována jako podmáčená lokalita ve smyslu stanovišť ohrožených větrnými kalamitami (na edafických kat. O,P,T,G,R), na LT 0R7 lze porosty ve smyslu 7 odst. 1 písm. a) klasifikovat jako ochranné lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (rašeliniště). V kategorii lesa ochranného je zařazena olšina v porostu 916D10. Všechny ostatní lesy lze zařadit do kategorie lesů zvláštního určení podle 8 odst. 2 písm.a) v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a v přírodních rezervacích a přírodních památkách, popř. písm. e) se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou. Jako dlouhodobě stabilní se jeví ředinatá, věkově i prostorově diferencovaná sukcesní stádia s nárosty smrku, břízy, borovice a olše v mozaice s formacemi mokřadních křovitých vrbin na původních rašeliništních loukách a pastvinách, ve smrkových olšinách dochází k ojedinělým vývratům a pomístnému prořeďování porostů, přirozená obnova je minimální, sukcese směřuje k dosažení maximálního fyziologického věku jednotlivých dřevin, následnému rozpadu a nástupu fáze s mokřadními vrbinami. Přirozená bezlesí jsou ohrožena postupnou degradací, způsobenou v okrajových částech drastickým a hlubokým odvodněním v minulosti, původní rašeliništní louky přecházejí do degradačních fází vlhkých pcháčových luk, plošně expandují konkurenčně silné druhy jako chrastice rákosovitá, metlice trsnatá, skřípina lesní, místy i rákos obecný, z dřevin krušina olšová. Zbylé rašelinné louky jsou při okrajích zalétávány lesními dřevinami, křovitými vrbami a krušinou, na ploše nálety většinou odumírají a zůstávají jako ojedinělí solitérní jedinci. Bývalé příkopy místy zarostly porosty ostřice zobánkaté, na menší enklávě při severním okraji památky je ojedinělý, regionálně významný porost ostřice latnaté. Největší ohrožení v současnosti představuje zalesnění velkých kalamitních pasek a vznik stejnověkých uniformních porostů smrku, s nízkým zastoupením melioračních a zpevňujících dřevin. Nežádoucí je případné obnovování a údržba melioračních odvodňovacích stok, naopak prospěšné by bylo jejich přehražení na vhodných místech, čímž by se zabránilo postupnému vysychání centrálních rašelinišť. 2.5 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch Přehled biotopů kód biotopu název biotopu Podíl (%) popis charakteru výskytu biotopu M1.7 Vegetace vysokých ostřic 1 v odvodňovacích příkopech a stokách R2.2 R2.3 Nevápnitá mechová slatiniště Přechodová rašeliniště 10 2 přirozená bezlesí, pozůstatek původních rozsáhlých rašeliništních luk, prameništní rašeliniště T1.5 Vlhké pcháčové louky 2 K1 Mokřadní vrbiny 2 10

12 kód biotopu název biotopu Podíl (%) popis charakteru výskytu biotopu L1 Mokřadní olšiny 5 podmáčené prameništní sníženiny, potoční L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 5 luh L9.2B podmáčené smrčiny 10 podmáčené plochy převážně v centrální části PP L10.2 Rašelinné brusnicové bory 4 sukcesní dřevinné nárosty na původních rozsáhlých rašeliništních loukách, prameništní rašeliniště X10 Lesní paseky a holiny 20 rozsáhlá kalamitní paseka ve V části PP X9A lesní kultury s nepůvodními dřevinami 39 různověké porosty na sušších stanovištích v Z části PP Celkem % Současný vegetační kryt A. Lesní porosty a křoviny A1. Podmáčené smrčiny Různověké porosty s převahou smrku na podmáčených a rašeliništních stanovištích, místy rozvolněné až mezernaté, s častými vývraty a zlomy, ponechanými na místě. Část smrkových kmenovin byla odtěžena při kalamitních těžbách. Ve stromovém patru převažuje smrk ztepilý (Picea abies), místy příměs borovice lesní (Pinus sylvestris), ojediněle vtroušena olše lepkavá (Alnus glutinosa) a bříza bělokorá (Betula pendula), v keřovém patru místy různověké nárosty smrku a jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). V podrostu dominuje přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), v příměsi metlička křivolaká (Avenella flexuosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), hojná je kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), bika chlupatá (Luzula pilosa), papratka samičí (Athyrium filixfemina), na zachovalých částech pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), blatouch bahenní (Caltha palustris), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), ptačinec hajní (Stelalria nemorum), violka bahenní (Viola palustris), pcháč bahenní (Cirsium palustre), p. zelinný (C. oleraceum) a další prameništní druhy, v mechovém patru rašeliník (Sphagnum girgensohnii, S. palustre), ploník obecný (Polytrichum commune), p. ztenčený (P. formosum), místy rohozec trojlaločný (Bazzania triloba). Vzácně byl v minulosti zaznamenán jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora). Porosty lze rámcově zařadit do sv. Piceion abietis, nevyhraněný přechodný typ inklinující k as. Equiseto sylvatici-piceetum abietis. A2. Rašelinné bory Fragmenty nevyhraněných společenstev v západní až centrální části památky, s převahou borovice lesní, místy s různou příměsí břízy pýřité (Betula pubescens), b. karpatské (B. carpatica), olše lepkavé (Alnus glutinosa), v keřovém patru hojně krušina olšová (Frangula alnus) a druhy stromového patra, při okrajích místy pronikají vrba pětimužná (Salix pentadra), v. ušatá (S. aurita), v. popelavá (S. cinerea). V podrostu hojně brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), b. brusinka (V. vitis-idaea), klikva bahenní (V. oxycoccos), místy bezkolenec modrý (Molinia caerulea agg.), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). V mechovém patru jsou zastoupeny rašeliníky (Sphagnum sp.div.), ploník obecný (Polytrichum commune), travník Schreberův (Pleurozium schreberi). Porosty se vyskytují v mozaice s ostatními rašeliništními společenstvy, představují syntaxonomicky nevyhraněné rané sukcesní stádium na nevápnitém mechovém slatiništi až přechodovém rašeliništi. Rámcově je lze zařadit do sv. Vaccinio uliginosi-pinion sylvestris, nejspíše inklinující k as. Vaccinio uliginosi-pinetum sylvestris. 11

13 A3. Smrkové olšiny a mokřadní olšiny Porosty s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa), s příměsí smrku ztepilého (Picea abies), břízy pýřité (Betula pubescens), olše šedé (Alnus incana) jsou vytvořeny na různých okrajových částech rašeliniště v severní, západní až centrální části památky, v menším rozsahu jinde. Keřové patro tvoří zmlazení smrku a krušina olšová (Frangula alnus), ojediněle jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V podrostu brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), blatouch bahenní (Caltha palustris), violka bahenní (Viola palustris), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), místy převažují ostřice zobánkatá (Carex rostrata), o. prodloužená (C. elongata), sítina rozkladitá (Juncus effusus), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), k. rozložená (D. dilatata), vrbina kytkokvětá (Naumburgia thyrsiflora), svízel bahenní (Galium palustre), smldník bahenní (Peucedanum palustre), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), zblochan vodní (Glyceria maxima), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). V mechovém patru jsou nápadné kopečky s rašeliníkem (Sphagnum sp.div.), místy ploník ztenčený (Polytrichum formosum), měřík příbuzný (Plagiomnium affine), měřík trsnatý (Mnium hornum). Porosty jsou tvořeny mozaikou a přechody mokřadních a smrkových olšin sv. Alnion glutinosae (as. Carici elongatae-alnetum glutinosae) a sv. Alnion incanae (as. Piceo abietis-alnetum glutinosae). A4. Mokřadní křoviny Nejtypičtěji vyvinuté kompaktní porosty se nacházejí v západní až centrální části rašeliniště, na původních loukách, často v mozaice s rašelinnými bory a při okrajích olšin a podmáčených smrčin. Zastoupeny jsou vrba ušatá (Salix aurita), v. popelavá (S. cinerea), hojná je v. pětimužná (S. pentadra), místy dominuje krušina olšová (Frangula alnus), která částečně prosychá. Podrost tvoří druhy sousedních rašeliništních či vysokobylinných luk. Na oligotrofnějších stanovištích v podrostu ostřice zobánkatá (Carex rostrata), o. obecná (C. nigra), o. šedavá (C. canescens), mochna bahenní (Comarum palustre), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), svízel bahenní (Galium palustre), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), violka bahenní (Viola palustris), smldník bahenní (Peucedanum palustre), rašeliníky (Sphagnum squarrosum, S. palustre), pravděpodobně zde nebo v odvodňovacích stokách byl v minulosti zaznamenán výskyt ďáblíku bahenního (Calla palustris). Na eutrofnějších degradovaných pcháčových loukách převažuje skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), rákos obecný (Phragmites australis), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), zblochan vodní (Glyceria maxima), mechové patro je vyvinuto slabě nebo zcela chybí. Porosty lze rámcově zařadit do sv. Salicion cinereaes, inklinují k rašelinným vrbinám as. Salicetum auritae, na pcháčových loukách s přechody k as. Salicetum pentadro-auritae. A5. Kulturní jehličnaté porosty Různověké porosty porůznu v okrajových partiích památky, převládají smíšené kmenoviny smrku a borovice, v západní části zbytky kmenovin po kalamitní těžbě. V menším plošném rozsahu mladší skupiny (mlaziny až tyčoviny) s převahou smrku, ojediněle kotlíky s jedlí. V podrostu kulturních porostů běžné acidofilní druhy metlička křivolaká (Avenella flexuosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), papratka samičí (Athyrium filix-femina), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), bika chlupatá (Luzula pilosa), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), v mechovém patru ploník ztenčený (Polytrichum formosum), p. obecný (P. commune), travník Schreberův (Pleurozium schreberi), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), rašeliník Girgensohnův (Sphagnum girgensohnii). 12

14 Kulturní deriváty na stanovištích podmáčených smrčin z rámce sv. Piceion abietis, na okrajových sušších stanovištích s přechody k acidofilním jedlinám z rámce sv. Luzulo-Fagion sylvaticae (as. Luzulo-Abietetum albae). A6. Pasečná stádia Poměrně velkou plochu ve východní části PP zaujímají holiny a zalesněné paseky s různověkými výsadbami, nálety a nárosty smrku, jedle a břízy. Tyto plochy pocházejí převážně z kalamitních těžeb, v zanedbatelném rozsahu z těžby úmyslné (arondace paseky). Vegetační kryt je tvořen podrostem původního lesa, dominují třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), příměs tvoří o. maliník (R. idaeus), sítina rozkladitá (Juncus effusus), psineček obecný (Agrostis capillaris), kapraď rozložená (Dyropteris dilatata), starček Fuchsův (Senecio ovatus). Společenstva lze rámcově zařadit do sv. Fragarion vescae, nejspíše k as. Junco effusi- Calamagrostietum villosae. B. Bezlesí B1. Luční a prameništní rašeliniště Zbytky původních luk a pastvin na rašelinném podloží v severní, západní a centrální části památky. Na největším bezlesí je relativně zachovalá vegetace přechodového rašeliniště, s ostřicí obecnou (Carex nigra), o. zobánkatou (Carex rostrata), o. ježatou (Carex echinata), přesličkou poříční (Equisetum fluviatile), mochnou bahenní (Potentilla palustris) a s různými druhy rašeliníků (Sphagnum sp.). Z dalších druhů zde byly zaznamenány psineček psí (Agrostis canina), pcháč bahenní (Cirsium palustre), violka bahenní (Viola palustris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), mochna nátržník (Potentilla erecta), máta rolní (Mentha arvensis), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa). Ojediněle se zde vyskytují i klikva bahenní (Oxyccocus palustris), ostřice prosová (Carex panicea), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), přeslička bahenní (Equisetum palustre) a sítina nitkovitá (Juncus filiformis). Pravděpodobně zde byly v minulosti zjištěny pleška stopkatá (Willemetia stipitata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), p. Fuchsův (D. fuchsii), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris). Okraje rašelinné louky pozvolna degradují, především úbytkem rašeliníků (Sphagnum sp.), místy se rozšiřují druhy svazu Calthion, např. skřípina lesní (Scirpus sylvaticus). Okraje rašelinné louky lemují křoviny s vrbami: v. ušatou (Salix aurita) a v. pětimužnou (Salix pentandra), a krušinou olšovou (Frangula alnus). Roztroušeně jsou na okrajích, popř. v louce, i smrky (Picea abies), spíše ojediněle i borovice (Pinus sylvestris). Společenstva lze rámcově zařadit do sv. Caricion canescenti-nigrae (as. Caricetum nigrae), v mozaice se společenstvy sv. Sphagno-Caricion canescentis (as. Sphagno recurvi-caricetum rostratae). B2. Degradovaná rašeliniště a podmáčené pcháčové louky V západní a centrální části jsou při okrajích rašelinných luk zastoupena pozvolna degradující původní rašelinná společenstva, s fragmenty vlhkých pcháčových luk s dominující skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus). Rostou zde např. ostřice obecná (Carex nigra), o. zobánkatá (Carex rostrata), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), psineček psí (Agrostis canina), pcháč bahenní (Cirsium palustre), violka bahenní (Viola palustris). Degradace rašelinných luk se projevuje nejen úbytkem rašeliníků, ale přeměnou na pcháčové louky se skřípinou a také šířením chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea). Z vzácnějších druhů zde byl na okraji luk zaznamenán ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia). 13

15 Na části velmi degradovaná louka s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa). V minulosti pravděpodobně také rašelinná louka. Velký vliv na charakter louky mělo dosti drastické a hluboké odvodnění okolních lesních pozemků. V posledních letech se uplatňuje i vliv sukcese. Kromě metlice zde rostou např. pcháč bahenní (Cirsium palustre), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), lilek potměchuť (Solanum dulcamara) a krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum). Na části louky roste i rákos obecný (Phragmites australis). Okraje degradované louky zarůstají krušinou olšovou (Frangula alnus), která z části usychá. V severní části památky se z původní pastviny a louky zachovaly menší bezlesé enklávy ředinatých dřevinných nárostů smrku, borovice, bříz (pýřité i bělokoré), olší (lepkavé i šedé) a křovin (převažuje krušina). Porůstají je facie skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus), ostřice měchýřkaté (Carex vesicaria), o. zobánkaté (C. rostrata), o. třeslicovité (C. brizoides), metlice trsnaté (Deschampsia cespitosa), hojně sítina rozkladitá (Juncus effusus), významný porost cca 15x5 m tvoří ostřice latnatá (Carex paniculata). Z doprovodných druhů hojně kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), k. osténkatá (D. carthusiana), smldník bahenní (Peucedanum palustre), mochna bahenní (Potentilla palustris), violka bahenní (Viola palustris), starček potoční (Tephroseris crispa), pcháč různolistý (C. heterophyllum), p. zelinný (C. oleraceum), p. bahenní (C. palustre), děhel lesní (Angelica sylvestris), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), v mechovém patru hojně rašeliník (Sphagnum sp.div.), kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus). Mozaika původních rašeliništních společenstev sv. Caricion canescenti-nigrae, vysokých ostřic sv. Magno-Caricion gracilis (as. Caricetum vesicariae), sv. Magno-Caricion elatae (as. Equiseto fluviatili-caricetum rostratae) a vlhkých pcháčových luk z rámce sv. Calthion, běžné jsou facie as. Scirpetum sylvatici, častým společenstvem zřejmě byla as. Angelico sylvestris-cirsietum oleracei, pro kterou jsou někdy typické bulty ostřice latnaté, tvořící přechod ke společenstvům vysokých ostřic as. Caricetum acutiformi-paniculatae, která se vyskytuje spíše v litorálech rybníků a je pro ni charakteristická přítomnost rákosinových druhů (rákos obecný, karbinec evropský, šišák vroubkovaný, ostřice ostrá, o. štíhlá, chrastice rákosovitá, orobinec širolistý apod.) a druhy pcháčových luk jsou na okraji variability zastoupeny pouze v menší míře. O syntaxonomickém zařazení tedy rozhoduje typ stanoviště živinami obohacené svahová prameniště a nivy oproti litorálu vodních nádrží a mrtvých ramen. Na části, kde převažuje pcháč různolistý lze rekonstruovat původní pcháčové louky inklinující k as. Polygono bistortae-cirsietum heterophylli. Většinu degradovaných lučních ploch s převahou metlice na bývalém rašeliništi lze zařadit pouze na úrovni svazu Calthion, popř. Caricion canescenti-nigrae. Potenciální stanoviště prstnatce májového i Fuchsova, tolije bahenní a vachty trojlisté. B3. Stoky V odvodňovacích stokách v severní, západní a centrální části roste převážně ostřice zobánkatá (Carex rostrata) Základní údaje o lesích Přírodní lesní oblast 13 Šumava Lesní hospodářský celek / zařizovací LHC Vyšší Brod obvod Výměra LHC v ZCHÚ (ha) 81,61včetně bezlesí Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství LS Vyšší Brod Nižší organizační jednotka revír Frymburk 14

16 Rozdíl ve výměrách z geometrického plánu (81,71 ha) a LHP (81,61 ha) je daný odlišným způsobem zpracování obou podkladů, jeho velikost (1,2 ) je zanedbatelná. Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů Přírodní lesní oblast: 13 Šumava Soubor lesních Název SLT Přirozená dřevinná skladba SLT Výměra Podíl (%) typů (ha) 0R7 rašelinný březový bor sm +, bo 5-7, břp 3-5, ol +-1 0,92 1,13 1T9 smrková olšina sm 1-4, ol 6-8, bř +-1, 7,44 9,11 5L montánní jasanová olšina sm 0-3, js 1-3, ol 4-8, (kl, os. olš) + 0,66 0,81 6O svěží smrková jedlina sm 1-5, jd 4-7, bk 1-3, ol +, os + 0,56 0,69 6P kyselá smrková jedlina sm 1-6, jd 4-7, bo 0-2, bk +-2, (bř, os) 0-+ 3,38 4,14 Celková plocha = celková plocha PP Porovnání přirozené a současné skladby lesa 6R svěží rašelinná smrčina sm 9-10, jd 0-+, bo 0-+, bř +-1, jr + 38,30 46,85 7G podmáčená jedlová smrčina sm 7-9, jd +-2, bo 0-+, (bř, ol, jr) + 14,64 17,92 7P kyselá jedlová smrčina sm 6-8, jd 1-3, bo 0-+, bk 0-+, bř ,64 15,47 7T podmáčená chudá jedlová sm 7-9, jd +-2, bo +-1, ol +, břp + 3,17 3,88 smrčina Celkem 81,71 100,00 Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnany SM smrk ztepilý 42,88 54,35 64,20 78,57 BO borovice lesní 15,06 19,08 0,98 1,20 JD jedle bělokorá 93 1,18 9,66 11,82 OL olše lepkavá 12,87 16,31 5,61 6,87 (+šedá) BR bříza bělokorá 4,94 6,26 0,74 0,91 BRP bříza pýřitá - - 0,28 0,34 BK buk lesní 0,54 0,68 0,11 0,13 JS jasan ztepilý - - 0,13 0,16 OS topol osika 0, VR křovité vrby 0,44 0, holina 1,25 1,58 1,25 1,58 Celkem 78, % 78, % Celková plocha = plocha porostní půdy (bez plochy bezlesí) Plochy SLT byly zjištěny digitální planimetráží z typologické lesnické mapy a vyrovnány na celkovou výměru PP. V tabulce Porovnání přirozené a současné skladby lesa bylo využito plošné zastoupení dřevin z taxačních údajů z LHP. Při stanovení přirozené dřevinné skladby byly použity modely přirozené druhové skladby uvedené v publikacích: Péče o chráněná území II. Lesní společenstva (I.Míchal, V.Petříček a kol, 15

17 AOPK ČR Praha1999), Pravidla hospodaření pro typy lesních stanovišť v EVL soustavy NA- TURA 2000 (Planeta 9/2006) a Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy NATURA 2000 v ČR (Smejkal 2003). Rozpětí zastoupení u vůdčích dřevin bylo upraveno s ohledem na místní poměry. Příloha III. III.A tabulka Popis lesních porostů III.B1 mapa Stupně přirozenosti lesních porostů III.B2 tabulka hodnocení přirozenosti lesních porostů III.C lesnická mapa typologická III.D lesnická mapa porostní III.E mapa dílčích ploch a objektů (lesnická mapa porostní ) III.F návrh úpravy prostorového vymezení Mapa přirozenosti lesních porostů vznikla na podkladě lesnického typologického průzkumu (ÚHÚL) a porovnání aktuální dřevinné skladby. Použita byla stupňovitost uvedená v příloze č. 2 k k vyhlášce č. 60/2008 Sb. Lesy původní (stupeň A) se v rezervaci nedochovaly Lesy přírodní (stupeň B) jsou zastoupeny sukcesními nárosty na původních rašelinných a silně podmáčených loukách Les přírodě blízký (stupeň C) je zastoupen kulturními výsadbami smrku, ponechanými přírodnímu vývoji Les přírodě vzdálený (stupeň D) je zastoupen různověkými kulturními porosty na relativně sušších stanovištích, s naprostou převahou smrku a borovice Les nepůvodní (stupeň E) není v památce zastoupen. V lesních porostech nebyly v rámci jednotlivých porostních skupin (kromě případů nových holin) vylišovány dílčí plochy, porostní skupiny s obdobnými vlastnostmi byly sloučeny do jedné dílčí plochy, v ojedinělých případech byly do dílčí plochy arondovány menší plochy s odlišnými vlastnostmi. 2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do území a závěry pro další postup V minulosti bylo v lesních porostech hospodařeno běžným způsobem, v mladších porostech byly realizovány výchovné zásahy, zdravotní výběr a vyklizení polomové hmoty, část mýtné kmenoviny byla v důsledku větrného polomu odtěžena, nová holina je zčásti zarostlá přirozeným zmlazením smrku, zbytek je dosázen. Na silně podmáčených stanovištích vzhledem ke špatné dopravní dostupnosti nebyly v minulosti realizovány žádné zásahy, na zemi leží polomová hmota (vývraty, zlomy, souše). V terénně dostupných částech památky bylo v minulosti plošně hospodařeno, což dokládá stejnověkost porostních skupin. Poměrně časté jsou výsadby (kotlíky a podsadby v mezernatých kmenovinách) jedle s bukem. Pro další postup doporučuji doplnění ředinatých výsadeb na pasekách ve východní části památky dřevinami přirozené skladby dle lesního typu, v kulturních porostech výchovné zásahy a obnovní těžby dle LHP s cílem vytvořit věkově a prostorově diferencované porosty, stabilní vůči vývratům a plošným větrným polomům, s příměsí MZD podle rámcových směrnic hospodaření. Na plochách s převahou rašeliništních stanovišť ponechat porosty bez zásahu přirozenému vývoji. 2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Jako prioritní zájmy ochrany území lze definovat zachování současných cenných částí památky na rašeliništních stanovištích a ochranu biotopů s výskytem zvláště chráněných, ohrožených a 16

18 významných druhů rostlin a živočichů. Na plochách s pozměněnou prostorovou a věkovou strukturou lesních porostů vhodným managementem zajistit jejich přeměnu na přírodní biotopy. Možnou kolizi představuje ekonomická újma, vzniklá ustoupením od standardního lesnického využívání. 3. Plán zásahů a opatření 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Všechny hospodářské zásahy a opatření směřují ke splnění krátkodobých i dlouhodobých cílů. Základní ochranné podmínky stanovuje 34 zákona č.114/1992 Sb, doplněné o zákazy vyplývající z 20 zákona č. 289/1995 Sb. o lesích. Ochranné pásmo není vyhlášeno zvláštním předpisem a je jím podle 37 zákona č. 114/1992/Sb. plocha podél obvodu PP do vzdálenosti 50 m od hranice chráněného území Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Příloha IV. Rámcové směrnice péče o les podle souborů lesních typů Základní zásady péče o lesní porosty jsou podrobně popsány ve směrnicích pro jednotlivé typy lesních porostů v závislosti na stanovišti (SLT). Je možné je shrnout do následujících bodů: na extrémních stanovištích (rašeliniště, olšiny) ponechávat porosty přirozenému vývoji, případné kůrovcové stromy asanovat a hmotu ponechat na místě, v žádném případě dřevo nepřibližovat (dílčí plochy 2, 3, 4, 8, 9, 10, 12, 15) na stanovištích smrkových jedlin cíleně ovlivňovat dřevinnou skladbu výchovou, výsadbami, podporou přirozené obnovy, výhledově zajistit podíl MZD minimálně 30-50% (podle stanoviště), obnova převážně podrostním způsobem, výjimečně kombinovaná s násekem, přechod k lesu výběrnému v mladých porostech s převahou smrku výchovou zvyšovat jejich statickou stabilitu mírně rozvolněný zápoj, hluboko nasazené koruny obmýtí zvýšit na 130-f, dobu obnovní na 40-, ve smrkových monokulturách na 130/40 při zalesňování a výsadbách odrostků používat pouze vhodný genetický materiál zabezpečení zmlazení a výsadeb buku a jedle proti okusu spárkatou zvěř plošná a individuální ochrana, nátěry veškeré zásahy v lesních porostech budou monitorovány pracovníky Správy CHKO Šumava v součinnosti s pracovníky LČR lesní cesty budou zachovány v současném rozsahu, nebudou rozšiřovány a doplňovány. Při případné údržbě tělesa a příkopů bude materiál deponován mimo PP případnou kůrovcovou kalamitu na území PP řešit ekologicky vhodnými prostředky a metodami, větrnou kalamitu (mimo porostů ponechaných přírodnímu vývoji) zpracovat a dřevo šetrně vyklidit z porostů 17

19 b) péče o rostliny Základní péče o nejvýznamnější druhy rostlin spočívá v kontinuální existenci lesních porostů, obnovovaných podrostním hospodařením a výběrným způsobem, na suťovém poli ponechaných samovolnému vývoji. d) péče o živočichy Celková péče o chráněné území, tak jak je uvedena v tabulce dílčích ploch a plánovaných zásahů v nich je v souladu s péčí o živočichy (především o zástupce avifauny a entomofauny), kteří žijí na území PP. Výkon mysliveckého práva není omezen, s výjimkou zákazu výstavby krmných zařízení a posedů Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Příloha V. mapa navržených zásahů a opatření (výčet plánovaných zásahů je uveden společně s popisem lesních porostů v příloze III.A. 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností V ochranném pásmu 50 m od hranic PP jsou zastoupeny: - lesní porosty ( celý obvod rezervace): běžné hospodaření dle platného LHP. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu V současné době je obvod rezervace označen pruhovým značením dle 13, odst.4 vyhl. č.395/1992 Sb. na hraničních stromech a tabulemi s malým znakem České republiky dle 13, odst.1b. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Aktualizovat údaje v ÚSOP AOPK (výměra, seznam parcel). Při zpracování nového LHP doporučuji použít úpravu prostorového rozdělení (viz příloha III.F), celou PP vymezit jako samostatné oddělení s devíti dílci A-I. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Pohyb veřejnosti v rezervaci mimo cesty není žádoucí. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Osvětové využití není navrhováno. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Celá rezervace je vhodným vědeckým objektem pro monitoring vývoje lesních a lučních společenstev na rašeliništních stanovištích. 18

20 4. Závěrečné údaje 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a odhad množství (např. plochy) Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy 1x za 5 roků obnova červeného pásového značení na x 1.667,- stromech v délce 7111 m (1,50,-Kč/1 bm) 1x za 5 roků obnova tabulového značení (hraničníky) x ,- ks 3.000,-Kč, celkem 4 ks asanace kůrovcových stromů a vývratů ,- asanace kůrovcových stromů zpracování inventarizačních průzkumů (botanický, ,- zoologický) zpracování plánu péče pro období ,- C e l k e m (Kč) ,- 4.2 Použité podklady a zdroje informací Albrecht J. a kol. (2003): Českobudějovicko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR- sv.viii. AOPK ČR, LČR, VLS ČR a kol. (2006): pravidla hospodaření pro typy lesních stanovišť v EVL soustavy NATURA 2000, Planeta Praha Buček A., Lacina J. (2002): Geobiocenologie II, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Culek M. (ed.) a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky, Enigma Praha GRULICH V., 2012: Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (nejnovější verze, stav v roce 2012 Chábera a kol.(ed.) (1985): Jihočeská vlastivěda neživá příroda, Jihočeské nakladatelství CHÁN V. [ed.] (1999): Komentovaný červený seznam květeny jižní části Čech. Příroda, Praha, 16: CHYTRÝ M., KUČERA T.& KOČÍ M. (eds) 2010: Katalog biotopů České republiky, AOPK ČR, Praha CHYTRÝ M., editor - Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, ACADEMIA Praha 2009 CHYTRÝ M., editor - Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, ACA- DEMIA Praha 2011 CHYTRÝ M., editor - Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace, ACADE- MIA Praha in press JIRÁČEK J., 1998: Průvodce lesy jižních Čech, str Kavka V., Moravec I. (2003): Plán péče pro přírodní památku Svatý Tomáš na období od do , České Budějovice Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds.) (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha LEPŠÍ P., LEPŠÍ M., BOUBLÍK K., ŠTECH M. & HANS V. (eds) (2013): Červená kniha květeny jižní části Čech. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, in press. MÍCHAL I. a PETŘÍČEK V. (eds.) 1998: Péče o chráněná území II., AOPK Praha: str. 19