SPECIFIC: INNSIKT # 2

Transkript

1 SPECIFIC: INNSIKT # 2 [insight;vhled] FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC NORSKO KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA KVĚTNA, PRAHA VENUŠE NA ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22

2 Jak bouře ženoucí se z horských svahů burácí řady stavů v tkalcovnách, až budovy se chvějí do základů a sténají jak přetížené lodě ve vlnách. Sta součástek se naráz z místa hnulo, půl vteřiny je vrací zase zpět a člunek, jak ta štíhlá vážka hbitá hned tam i sem a zas se zpátky kmitá Ten bouřný ruch a chvat, to věčné chvění, toť hudba vítající nových věcí zrod: zde osnova a útek v pevném sjednocení se mění v látku tkalců nedozrálý plod. Ty tkalcovny toť naše plodné lány, vždy plné vzruchu, živé práce, zrání. Kdo zvedá křivku diagramu Mosilany? Toť my tisíce rukou v budování! Ivan Blatný, Melancholické procházky Po zahajovacím večeru festivalu se dnes znovu setkáváme v prostoru 130 let starého komplexu bývalé textilní továrny Mosilana. S neskrývaným nadšením opět za účasti autora dramatu, s nímž se dnes společně seznámíme na druhém scénickém čtení festivalu. Návraty, rodinné drama Fredrika Brattberga z roku 2011, přineslo o rok později autorovi Ibsenovu cenu. Jak uvedl v rozhovoru Kláře Škrobánkové, její udělení mu přineslo porozumění kritiků i režisérů. Dá se říct, že Návraty jsou černou komedií, ale když jsem hru psal, nepřemýšlel jsem nad tím, do jaké kategorie ji zařadit, vyjádřil se Fredrik Brattberg. Scénické čtení Návratů nazkoušené Evou Novotnou (Matka), Josefem Juříkem (Otec) a Ondřejem Krausem (Gustav) v podobě, v jaké jej dnes uvidíte, je výsledkem dvoutýdenních příprav. Trojici herců vedli Magdaléna Kratochvílová s čerstvým autorem několika režijních počinů a přední z osobností divadla Husa na provázku, Tomášem Sýkorou. Ve druhém čísle festivalového časopisu vzpomeneme také na provedení dramatu Marie Tryti Vennerød ze začátku tohoto týdne. K úvodnímu scénickému čtení festivalu se vracíme recenzí Kateřiny Lukáčové, krátkým komentářem ze zákulisí překladu Evou Dohnálkovou nebo krátkou reflexí Marie Tryti Vennerød z besedy Skandinávského domu po scénickém čtení, kterou zaznamenala Alžběta Jurkovičová. Za Divadlo Feste, pořadatele festivalu scénických čtení SPECIFIC, přejí příjemný večer s norskou dramatikou Jiří Honzírek a Martin Bartoš. ### 2 ###

3 Fredrik Brattberg [ROZHOVOR] Chci divákovi poskytnout kombinaci dvou dojmů touhy se smát, ale bez jistoty, zda je smích v danou chvíli tou eticky správnou reakcí. Rozhovor vedla: Klára Škrobánková Někteří lidé označují vaši hru Návraty jako černou komedii. Hra samozřejmě obsahuje mnoho vtipných scén, bylo však vaším prvotním cílem napsat komedii? Co bylo vaším důvodem pro napsání hry? obrací přímo k publiku. Monology Otce a Matky posouvají děj, připravují diváka na to, k čemu má dojít, a zároveň poskytují komentář k již proběhlým scénám. K čemu složí tato druhá poloha? Dá se říct, že Návraty jsou černou komedií, ale když jsem hru psal, nepřemýšlel jsem nad tím, do jaké kategorie ji zařadit. Ale samozřejmě jsem doufal, že se publikum bude smát. Při jejím prvním uvedení se na konci hry, kdy rodiče škrtí svého syna, jedna polovina obecenstva opravdu smála, zatímco druhá se na scénu nemohla dívat. Chci divákovi poskytnout kombinaci těchto dvou dojmů touhy se smát, ale bez jistoty, zda je smích v danou chvíli tou eticky správnou reakcí. V Návratech se používají dva druhy promluv. Jedna se používá k běžnému hovoru, druhá se Monology Otce a Matky pronášené k publiku mohou být vnímány jako sebeobhajující proslovy. Rodiče byli obviňováni z chladnosti a nedostatku emocí kvůli tomu, že je už nezajímá zmizení jejich syna oni oproti tomu vyprávějí svůj příběh, vysvětlují, že nepostrádají schopnost milovat nebo truchlit, ale že jejich nedostatek zármutku je podložen logikou. Problematická a dysfunkční komunikace postav, stejně jako opakování některých scén, může divákovi připomenout absurdní dramata Becketta či Ionesca. Jste si vědom ### 3 ###

4 této podobnosti, nebo se jedná jen o něco, co vyplynulo ze snahy zachytit specifikum dysfunkčního vztahu? Původně jsem hudebním skladatelem a až do svého dramatického debutu v r jsem se živil jako autor současné hudby. Při psaní her se proto snažím dramatu přidělit hudební strukturu. Návraty jsou založeny na repetici tak, jako tomu bývá v případě hudební skladby. Ve hře se vyskytují dvě témata nebo scény téma A, aneb Když je Gustav mrtev, a téma B, Když se Gustav vrací. Chtěl jsem zjistit, jak daleko můžu zajít při opakování těchto dvou scén, a v průběhu psaní jsem přišel na to, že postupně měním žánr z realistické tragédie na absurdní komedii. Tedy ne studiem Becketta a Ionesca, ale takto jsem se dostal k absurdnímu dramatu. V roce 2012 jste byl za tuto hru oceněn Ibsenovou cenou. Jak se, pokud vůbec, změnil Váš život a tvorba? Než jsem dostal tuto cenu, znalo mou tvorbu jen několik norských divadel. Často jsem pociťoval, že režiséři a dramaturgové chtěli spíše kritizovat než porozumět, když jsem jim ukazoval svoje hry. To se po udělení ceny okamžitě změnilo. Je to velice příjemné, ušetřilo mi to spoustu neshod. Co se ale týče mé tvorby, myslím, že cena jej nijak neovlivnila. Fredrik Brattberg Svůj debut Det banker, Amadeus napsal v roce Fredrik Brattberg se stal úspěšným dramatikem, jehož hry jsou uváděny po celé zemi, vč. norského Národního divadla v Oslu. Kromě toho se také věnuje skládání hudby, což se projevuje i v jeho dramatech, která mají často strukturu hudební kompozice. Jeho hry byly přeloženy do osmi jazyků. Je něco, co byste chtěl vzkázat režisérovi, který bude inscenovat vaši hru na festivalu scénických čtení SPECIFIC 2015? Ano, viděl jsem pět inscenací a více než deset čtení této hry. Dle mého názoru byly nejúspěšnější ty, které braly hru naprosto vážně. Mnoho herců i režisérů se snaží zdůraznit humoristickou část hry a začnou proměňovat styl hraní současně s tím, jak hra mění žánr. Ale to má za následek úplný opak. Je daleko vtipnější, když herecký projev zůstane realistický po celé trvání hry. Národní divadlo, Oslo Budova navržená architektem Henrikem Bullem se nachází mezi královským palácem a parlamentem. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších norských literátů, Henrika Ibsena a Bjørnstjerna Bjørnsona, autora norské hymny a laureáta Nobelovy ceny. ### 4 ###

5 Víc - je to hloupé, špatné anebo zlé? víc Recenzi napsala: Kateřina Lukáčová První inscenací festivalu scénických čtení SPECIFIC 2015, zaměřeného na texty norských dramatiků, byla hra Víc (Meir) autorky Maríi Tryti Vennerødové. Hra vypráví příběh dvou kamarádek (nejspíš) lesbiček Idy a Benedikty, jejichž vzájemné škádlení překročí meze nevinné hry a přeroste v kriminální čin. Více než samotným činem se ale text zabývá důsledky vyšetřováním policie, která chce především co nejdříve uzavřít případ, a hladem novinářů toužících po senzaci, naprosto bezohledných vůči emocím a utrpení obviněného. Inscenaci dýchající syrovostí a chladem, vyvěrajícími nejspíš z původu textu a prostoruvybydlené tovární haly, do něhož je festival zasazen, připravily režisérky Gabriela Krečmerová a Hana Marvanová. Právě prostor bývalé textilky Mosilany vytvořil kulisu pro rozehrání textu v několika rovinách chladné bílé zdi odkazující k nebeské čistotě v kontrastu s prachem a nánosy špíny. Tovární odcizené prostředí, nekonečně rozlehlý prostor. Jednotlivé scény se odehrávají v několika různých částech haly v hlavním otevřeném prostoru, ale také ve stísněném výklenku vysoko nad hlavami diváků, ilustrujícím výslechovou místnost. Divoké pobíhání halou a pohupování na provazovém žebříku, využité v úvodu představení, nastoluje pocit bezstarostné hry kamarádek. V divákovi nicméně klíčí dojem, že něco se brzy zbortí. [Review] využity scénografické prvky rozvržení a práce s prostorem obecenstvo se s ansámblem přesunovalo a navracelo se zpět. Kostýmy byly barevně sladěné, policisté (Viktor Zavadil, Jarda Tomáš) neměli uniformy, ale modrá saka vyšlá z módy, typická pro vyšetřovatele. Ida (Šárka Býčková) a Benedikta (Kristýna Povodová) v bílých průhledných sukních působily jako panenky, které si jen hrají jako bezstarostné holčičky s růžovými kalhotkami. Benedikta v černém svetru celé dění sledovala zpovzdálí, ačkoliv mrtvá, zůstávala přítomna. Hudební složka dokreslovala scény. Hudebníci se pohybovali v prostoru mezi diváky i za nimi, a přesto že v některých scénách hrála akustika prostoru spíš proti nim a hudba zcela přehlušila slova, hudba pomáhala oživení prostoru, vytvářela předěly a pomáhala nastolit intenzivní atmosféru. Texty, které herci měli u sebe, i když je mnohdy nečetli, fungovaly často také jako rekvizita. Je však otázkou jestli při takovém propracování a inscenování nebyly rekvizitou zbytečnou. Režisérky vytvořily inscenačně propracované scénické čtení, využívající i ostatních divadelních složek, směřující k plnohodnotné inscenaci. Scénografie se jednak opírala o festivalový prostor jako takový, nesoucí sdělení a vytvářející atmosféru sám o sobě, zároveň zde byly Foto: Libor Galia Den Nationale Scene, Bergen Nejstarší norská scéna, kterou r založil Ole Bull za účelem uvádění původních norských dramat. Pro toto divadlo psal i Henrik Ibsen (např. Divoká kachna zde byla uvedena poprvé), zároveň zde působil jako režisér, kostýmní výtvarník, inspicient a nápověda. ### 5 ###

6 Reflexe Marie Tryti Vennerød / Z diskuze s Marií Tryti Vennerødovou, autorkou hry Víc / Sepsala: Alžbeta Jurkovičová O představení v Mosilaně 5.5. Hra Víc byla již inscenována na více scénách. Napsala jsem ji v roce 2002, ještě než jsem se stala dramatičkou, a to pro ansámbl, který hrál velmi živě a organicky. Proto se i můj styl tehdy trochu lišil od toho, jak píšu dnes. Avšak ještě nikdy jsem tuto hru neviděla v site-specific nastudování. Bylo to skutečně výjimečné a originální představení v porovnání s tím, co jsem viděla dřív. Díky tomu, že nerozumím jazyku, jsem byla nucena se na hru opravdu pozorně dívat. To, jak představení působilo v tomhle prostoru, bylo pro mě velmi důležité, zajímavé, nové. Co mě na tomto konkrétním představení také velmi zaujalo, byl intenzivnější důraz na vyjádření sexuality a násilí, než co jsem měla možnost vidět v předchozích nastudováních. O počátcích své kariéry jako dramatičky S Víc jsem debutovala na Festivalu nové dramatiky (Norsk Dramatikkfestival), který se koná každé dva roky. Festival funguje tak, že autoři své hry zasílají zcela anonymně. Vybrané hry pak inscenují profesionální soubory. Velká většina stávajících i předchozích norských dramatiků debutovala právě na tomto festivale. Pro mě osobně bylo ale hodně těžké poslat zcela anonymně svůj scénář někam, kde měl být hodnocen. O procesu tvorby V době, kdy jsem napsala Víc, jsem tak úplně nemyslela na to, že se stanu dramatičkou. Způsob, kterým jsem tu hru napsala, je jakési zrcadlo, do kterého se dívám a píšu. V psaní mi byli velkými předobrazy např. Jon Fosse, Harold Pinter a William Shakespeare, a to hlavně kvůli jejich práci s jazykem. Hra s jazykem a jeho melodií je něco, co je pro mě hodně důležité. Víc k Víc Ve hře Víc mi daly pořádně zabrat říkanky novinářů, u kterých bylo důležité jak dodržet aliteraci, tak zachovat smysl replik. Dost jsem se zapotila i u překladu básní Jense Bjørneboa, u kterých jsem se snažila udržet hlavně rytmus. Foto: Libor Galia - překladatelka Eva Dohnálková Det Norske Teatret, Oslo Divadlo důležité pro svoji roli z hlediska vývoje norského jazyka. Cílem divadla, založeného v r. 1912, bylo inscenovat hry v jazyce landsmål, tedy v jazyce odlišném od spisovné norské dánštiny nazývané riksmål. V dnešní době je tento jazyk nazýván nynorsk (nová norština), divadlo se mu stále věnuje. ### 6 ###

7 Divadlo Feste je nezávislé profesionální divadlo působící v Brně od roku Za tu dobu uvedlo přes 20 inscenací, které prezentovalo po celé ČR a v zahraničí. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje s historickými momenty a postavami. Divadlo Feste je angažovaná kulturní platforma s těžištěm v divadelním umění. Způsob práce, divadelní žánry a dramaturgická rozhodnutí odvíjí od společensko-politických problémů, které se snaží komentovat, nahlížet nebo představovat veřejnosti. Červenou nití divadla je usilování o rozvoj otevřené občanské společnosti, a to jak po stránce kulturní a estetické, tak vědomostní a názorové. Od roku 2011 je pořadatelem festivalu scénických čtení ve veřejných prostorech SPECIFIC. SPECIFIC: Innsikt #2 festivalový časopis Šéfredaktorka Romana Švachová Vedoucí redakce Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Barbora Kašparová Redaktoři Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Alžbeta Jurkovičová, Jiří Šilberský, Kateřina Lukáčová Korektura Romana Švachová Grafická úprava Anna Petříková, Matěj Málek Vydáno v nákladu 40ks studenty FF MU při spolupráci s Divadlem Feste. Festival probíhá za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Jihomoravského kraje, Skandinávského domu, nadace NORLA a Dramatikerforbundet. Mezi dalšími spolupracujícími jsou společnost Alfa Properties, hostel Mitte, zpravodajství online.muni.cz a především studenti FF MU. Festivalu byla udělena záštita velvyslankyní Norského království v České republice Siri Ellen Sletnerovou. ### 7 ###

8 FREDRIK BRATTBERG: NÁVRATY (TILBAKEKOMSTENE) scénické čtení 10. května 2015, 19:30 Návraty jsou cyklickým příběhem rodiny, jejíž ztracený syn se náhle objeví. Archetypální situace se objevuje stále dokola a původně trpící rodiče postupně ztrácejí trpělivost a stávají se lhostejnými. Neustálé návraty tak mají opačný efekt, vyhladovělý syn narušuje logický cyklus života a postupně vyvstane potřeba se ho zbavit. Autor: Fredrik Brattberg Překlad: Karolína Stehlíková Režie: Tomáš Sýkora Obsazení: Eva Novotná, Josef Juřík, Ondřej Kraus + Glosa herce Josefa Juříka, představitele Otce ve hře Návraty: Už dlouho jsem nečetl text, co by mě zároveň tak nevyděsil, a přitom nepobavil. Nadcházející čtení festivalu: JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN [bývalá Mosilana, Brno] FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE [bývalá Mosilana, Brno] ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ [bývalá Mosilana, Brno] FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE [Venuše ve Švehlovce, Praha] CECILIE LØVEIDOVÁ: PROHLÍDKA [bývalá Mosilana, Brno] JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN [Venuše ve Švehlovce, Praha] ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ [Venuše ve Švehlovce, Praha]