3 / Pochopení duchovní reality Křesťané ve střední Asii Zprávy ze světa

Transkript

1 3 / 2014 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Židům 13,3 Pochopení duchovní reality Křesťané ve střední Asii Zprávy ze světa

2 N a k l a d a t e l s t v í S T E F A N O S n a b í z í : Rasooli & Allan Lékař z Kurdistánu Příběh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kč. Richard Wurmbrand Vítězná víra Inspirující čtení na téma křesťanské víry a svědectví cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křesťanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesťanstva i společnosti. Váz. brožura, cm, 96 stran, 147 Kč. John Bunyan Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5 17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. John R. Weinlick Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, cm, 232 stran, cena 175 Kč. Hermann Hartfeld Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křesťanů v Sovětském svazu v šedesátých letech cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand Kristus na Židovské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman William Carey Kniha o životě anglického misionáře v Indii. Vázaná brožura, cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5 17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesťanství. Vázaná brožura, cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu. Vázaná s přebalem, cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za třtinovou oponou. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesťanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utrpení svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese Hlas muèedníkù 3 / 2014 Poslední léta znamenají pro země střední Asie stále větší radikalizaci islámu. Na obrázku je jedna z nových venkovských mešit.

3 r i c h a r d W u r m b r a n d n a p s a l Pochopení duchovní reality Vy jste sůl země. (Matouš 5,13) Drazí bratři a sestry, před několika tisíci lety žil muž, který byl pro svou víru v Božích očích velmi významný. Tím mužem byl Abraham, kterého Písmo nazývá otcem víry. Jako cizinec a přistěhovalec procházel se svými stády dobytka Mezopotámií a Kanaánem společně se svým synovcem Lotem. Jednoho dne došlo mezi Abrahamovými a Lotovými služebníky ke sporu. Zdá se, že tato hádka ovlivnila i Lota. A tak mu Abraham řekl: Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo (Genesis 13, 8 9). Lot se rozhodl oddělit se od Abrahama, Božího muže. Když se rozhlédl po krajině, uvědomil si, že území kolem Jordánu je mnohem úrodnější a zvolil si ho pro sebe. V té oblasti byla dvě velká města Sodoma a Gomora obě nechvalně proslulá bezbožností svých obyvatel. Lot se ale o tuto skutečnost nestaral. Byl zaslepen příležitostí nabýt dobrého materiálního postavení. Lot byl v Božích očích solí země. Uvážíme-li, ve které době žil a jaké měl poznání Boha, viděl Bůh v Lotovi možnost nápravy poměrů v Sodomě. Bůh se však nakonec rozhodl toto město zničit, ale před jeho zničením musel odtud Lota vyvést. Jednou byl spasen a Sodoma měla být zničena. Ale co bylo se skutečností, že Lot byl solí země? Písmo nám o Lotovi vypráví, že trápilo jeho spravedlivou duši, když musel den co den slyšet a vidět jejich nemravné skutky (2. Petrova 2,8). Byl velmi zarmoucen nad jejich bezbožným životem. Lidé kolem nemohli tento vnitřní stav jeho duše vidět, ale Bůh ho viděl. Bůh Lota považoval za sůl země, ačkoli ten, jak vidno, se od ostatních lidí zase tak dramaticky nelišil. Avšak člověk vidí pouze to, co má před očima, zatímco Bůh patří na srdce a jeho pohnutky. Vy jste sůl země, řekl Spasitel svým učedníkům. Tato slova řekl na samém počátku jejich cesty následování, kdy jejich poznání bylo jen nepatrné a pokud jde o víru, byli značně nechápaví.

4 Tehdejší kněží byli lidmi vysoké morálky. Přesto jim Ježíš neřekl: Vy jste sůl země. Tato slova řekl pouze na adresu svých apoštolů, lidí, o kterých věděl, že jsou po lidské stránce jen slabé hliněné nádoby; ale věděl o nich také, že touží zachovat věrnost a následovat svého Pána až do konce. Osm dní po narození Spasitele přinesli rodiče podle nařízení malého Ježíše do chrámu. V chrámě byl starý muž jménem Simeon, kterému se od Boha dostalo zaslíbení, že nezemře dokud neuzří Spasitele. Když bylo nemluvně Ježíš přineseno do chrámu, vzal ho Simeon do náručí, chválil Boha a řekl: Neboť mé oči viděly tvé spasení a slávu pro tvůj lid Izrael (Lukáš 2,28 32). Lidé, kteří byli ten den v chrámě a znali Simeona, mohli být jeho slovy udiveni a rozhlížet se, v kom Simeon vidí toho chrabrého bojovníka a od Boha poslaného vysvoboditele. Avšak nemohli vidět nikoho, kdo by naplnil jejich očekávání. To proto, že jejich přirozené oči dokázaly Ježíše vidět jen jako malé dítě. Avšak duchovní oči Simeona v něm viděly Boží spasení a slávu Izraele. Bůh, který vidí skutečnosti, člověku ne vždy viditelné, nám potvrzuje: Vy jste sůl země světlo světa. Když bylo Ježíši třicet let, začal vyučovat zástupy. Jeho rodina se domnívala, že přišel o rozum. Co v něm přirozené oči mohly vidět dokonce i oči příslušníků Spasitelovy svaté rodiny byl pouze mladý muž, který nemoudrým způsobem riskoval svůj život. Jiným proslulým mužem, který tam tehdy také žil, byl Jan Křtitel. Jednoho dne uviděl Jan přicházet Ježíše a zvolal: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! (Jan 1,29) Janovy duchovní oči byly otevřeny pro duchovní skutečnosti, které jiní svýma tělesnýma očima vidět neuměli. Ve věku třiatřiceti let náš Spasitel ukončil svůj pozemský život, když byl ukřižován jako zločinec mezi dvěma lotry. Z jeho úst bylo možno zaslechnout slova: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tedy sám řekl, že je opuštěn Bohem. Pod křížem stál římský setník. Jeho oči byly náhle otevřeny pro duchovní skutečnosti a prohlásil: On byl opravdu Boží syn (Matouš 27,54). Ostatní lidé stojící v tu chvíli pod křížem dokázali vidět jen skutečnost viditelnou přirozenýma očima a dojít k závěru: Jiné zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže! V tomto ohledu měli pravdu. Ježíš zůstal viset na kříži. Co bylo nyní vidět, byla slabost, nedostatek moci a síly. Duchovní oči však viděly jinou realitu realitu duchovní a nadpřirozenou: Ježíš byl Synem Božím. Vložme svou důvěru v Krista! Na kříži zaplatil za všechny naše hříchy. Vírou v jeho oběť jsme u Boha považováni za spravedlivé. Jeho prostřednictvím jsme dnes tím, čím jsme: solí země a světlem světa. Když zemřel jistý anglický král, přinesli poslové tuto zprávu jedinému nástupci trůnu, tehdy dvanáctileté dívce. Řekli jí: Od této chvíle jsi královnou! Dala jim nádhernou odpověď: Budu tedy od této chvíle poslušná! 2

5 Bůh nám říká: Jste solí země. Snažme se proto podle toho jednat. Kéž nám v tom Bůh pomáhá. V Kristu váš [Richard Wurmbrand ( ) rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek je z archivu Hlasu mučedníků. S v ě d e c t v í p r o n á s l e d o v a n ý c h k ř e s ť a n ů Libanon Nevšední setkání Následující řádky jsou vyňaty z dopisu, který nám z Libanonu zaslal jeden z tamních křesťanských pracovníků, jehož službu podporuje naše misie. Ze sousední Sýrie přicházejí tisíce utečenců. Mnozí z nich jsou křesťané prchající před islamistickými povstalci, kteří na nich páchají ty nejhorší krutosti. Hlas mučedníků podporuje syrské uprchlíky různým způsobem od prosté humanitární pomoci až po pořádání různých seminářů s duchovním zaměřením, určené zejména muslimům, kteří se nově obrátili a přijali křesťanství. Jednoho rána jsem odešel ze střediska, kde jsou distribuovány potraviny, mezi syrské uprchlíky, kteří nalezli útočiště v Libanonu. Jak jsem tak šel a v duchu se modlil, potkal jsem nějakého chlapce. Ten mi řekl, že přišel i se svými rodiči ze syrského Homsu. Když jsem se ho zeptal, zda mám jeho rodiče navštívit, nevěděl, co má říci. Dal jsem mu proto svoje telefonní číslo a také nějaké potraviny. Jeho otec mi odpoledne zatelefonoval, poděkoval za jídlo a pozval mě do jejich obydlí. Následující den jsem s manželkou šel tuto rodinu navštívit. Měli celkem tři děti. Pocházeli z rodiny, která se tradičně hlásila ke křesťanství a ze své země uprchli, když se jejich vesnice dostala do ohrožení. Otec rodiny si dokonce pamatoval z dřívější doby některé verše z Bible, ale třebaže chodil občas i do Syrští utečenci nejvíce potřebují vědomí, že nejsou opuštěni. Proto se je snažíme podporovat materiálně a přinášet jim i duchovní povzbuzení. 3

6 kostela, o skutečné osobní zbožnosti a spolehnutí se na Krista neměl žádné povědomí. Po této naší první návštěvě nás rodina pozvala znovu a oba manželé vyjádřili přání, zda bychom se mohli pravidelně scházet ke společnému čtení Bible. Když jsme později dospěli k pasážím týkajícím se následování Krista, byli tím všichni tak zasaženi, že ihned vyjádřili přání modlit se, aby se Ježíš stal také jejich Spasitelem. A tak jako kdysi za biblických časů, uvěřila celá rodina včetně dětí v Ježíše. Otec rodiny se nám rovněž přiznal, že již delší dobu o duchovních věcech uvažoval a toužil se setkat s někým, kdo by mu o Bohu pověděl více a dokonce se za to i modlil. V našem setkání pak spatřoval Boží odpověď na svou touhu a modlitby. Od prvních okamžiků obrácení byla rodina velmi horlivá a manželé ihned chtěli založit vlastní společenství. A tak se později i stalo. Začali jsme tuto skupinku s manželkou pravidelně navštěvovat. Byl to čas modliteb a rozmlouvání nad Božím slovem. Jednoho dne do tohoto společenství přibyl švagr z otcovy strany jménem Darius. Přijel ze Sýrie, aby rodinu na několik dní navštívil. Také on pocházel z křesťanského prostředí. Během této doby Darius uvěřil a odevzdal svůj život Kristu. Když se pak loučil a společně jsme se všichni modlili, moje manželka ucítila puzení, aby vzala olej a tohoto nového bratra v Kristu pomazala. Nevěděla proč, ale přijala to jako Boží příkaz. Než Darius odjel do Sýrie, celá rodina na něho naléhala, aby odjezd odložil, neboť kolem města, ve kterém žil, probíhaly intenzivní boje. Ale Darius se přesvědčit nedal a vydal se na cestu. Když jsme příští sobotu zase přišli na setkání, dozvěděli jsme se, že Daria chytli na cestě muslimští povstalci, zabili ho a jeho tělo pak doslova rozsekali na kusy, které poházeli kolem cesty. Podle tamních lidí šlo o nábožensky motivovanou vraždu, neboť Darius pocházel z křesťanské oblasti a navíc svoji víru nově prohloubil, což povstalci zřejmě nějak vytušili. Byl to velmi smutný večer. Hovořili jsme společně o naší naději, že po smrti budeme všichni s Ježíšem. Pamatujme ve svých modlitbách na tuto syrskou rodinu a samozřejmě i na všechny další syrské křesťany, kteří nyní procházejí tak těžkou zkouškou. Hlas mučedníků, Kanada, listopad 2013 P r o n á s l e d o v a n á c í r k e v d n e s 4 Křesťané ve střední Asii Přišli jsme tě zbít, ale od této chvíle tě necháme na pokoji Noc za nocí, po tři roky, prožíval Jamil totéž utrpení. Přicházeli k němu příslušníci různých skupin islámských radikálů, kteří ho mlátili, kopali a tloukli do obličeje. Někdy přicházeli dokonce jednotlivě a často v rozporu se

7 zásadami islámu i posilněni alkoholem. V jejich očích byl Jamil pouhým kafírem, čili nevěřícím. V malé vesnici ležící ve střední Asii byl Jamil nežádoucím rušivým elementem, který odluzuje lidi od tradiční islámské víry. V Jamilově vlasti musíte být muslimem, abyste plnohodnotně patřili do tamní společnosti. Jamil vyrůstal v umírněné muslimské rodině, avšak jeho starší bratr, který prošel vězením, si od jistých spoluvězňů osvojil radikální postoje. Bratrovy názory v Jamilovi rozněcovaly zvědavost a proto začal hledat svoji vlastní duchovní identitu. Během svých studií se setkal s křesťany, kteří ho seznámili s evangeliem. Jamil záhy pochopil, že nalezl odpověď na své hledání a že křesťanství ukazuje cestu k jedinému pravému Bohu a právě tehdy se jednou provždy obrátil k islámu zády. Od první chvíle svého obrácení Jamil usiloval předat nalezenou pravdu druhým. Jako prvního přivedl ke Kristu zmíněného staršího bratra, který tak opustil radikální islám. Vedle toho uvěřili díky Jamilově svědectví i tři jeho nevlastní sourozenci. Jamil později založil několik domácích společenství a nakonec ho jeho církev vyslala jako misionáře do jedné ryze muslimské vesnice. Jamil na tomto novém místě nejenom přinášel evangelium lidem ve svém okolí, ale také musel živit svoji rodinu. Zpráva o jeho křesťanském vyznání a misijní činnosti se po vesnici velmi rychle roznesla a muslimští předáci se okamžitě usnesli, že se jeho působení musí učinit přítrž. Od té chvíle začaly zmíněné noční návštěvy doprovázené různými násilnostmi. Kafíra ve vesnici prostě nesnesli. Jednoho večera, když si Jamil setřel s tváře krev od ran, které od nezvaných hostů obdržel, a poděkoval Bohu za všechno, co ho ten den potkalo, objevila se další skupina trýznitelů a rány dostával nanovo. Pracovníci Hlasu mučedníků navštívili začátkem tohoto roku pastora Dmitrije Šestakova z Uzbekistánu, který za svoji křesťanskou činnost strávil čtyři roky ve vězení. O jeho případu jsme v minulosti několikrát informovali. Po propuštění z vězení se snažil pokračovat ve své duchovní práci, ale vzhledem k trvalému sledování tajnou bezpečností se nakonec rozhodl odejít do jiné země střední Asie, kde by mohl snáze pracovat. Na obrázku je se svojí manželkou a jejich třemi dcerami. 5

8 Pracovník Hlasu mučedníků navštívil malé křesťanské shromáždění v jedné vesnici střední Asie, kde žijí pouze dvě křesťanské rodiny. Bijte si mě, ale moje děti nechte na pokoji! Když tito lidé přicházeli Jamila sužovat, snažil se jim předat poselství evangelia a žádným způsobem neusiloval o odplatu. Jenže jednoho večera násilníci zašli ve svém počínání již příliš daleko. Tehdy se objevil jen jediný muž, který začal Jamila kopat. Náhle do místnosti vběhl Jamilův šestiletý syn. Muž přestal bít Jamila a obrátil svoji pozornost na chlapce. Chytil ho za ruku a udeřil ho pěstí do břicha. Hoch upadl na zem, lapal po dechu a svíjel se bolestí. V tu chvíli toho měl Jamil už opravdu dost. Něco se v něm pohnulo a on již nedokázal snášet tohle příkoří se svojí obvyklou mírností a řečeno slovy Písma, jen nastavovat druhou tvář. Ačkoli dokázal sám trpělivě pro víru přijímat rány, nehodlal rozhodně dovolit, aby někdo jen tak tloukl jeho syna. Když nezvaný návštěvník pochopil, že by s ním mohlo být zle, sebral se a raději utekl. Nával zlosti Jamila rozběsnil natolik, že instinktivně popadl nůž a vydal se muže pronásledovat. Ten mezitím co mu síly stačily běžel ke svému domu, vběhl do něho a schoval se někde v nejzazším pokoji. V následujícím okamžiku k domu přiběhl také Jamil, vběhl dovnitř na zahradu a zastavil se až před útočníkovým otcem, který seděl na zápraží. Kde je váš syn? vykřikl Jamil. Zabiju ho! Jamile, co je to s tebou? Já tě vůbec nepoznávám, řekl překvapeně onen starý muž. Věděl, že Jamil byl dosud ochoten snášet každý večer bití, aniž by vrátil jedinou ránu. Proč chceš zabít mého syna? Když mu Jamil řekl, co jeho syn u něho doma provedl, otočil se a vydal se ke svému domu, stále ještě plný pomstychtivých myšlenek. Později všem ve vesnici řekl, že ten muž nepochopitelně zaútočil na jeho syna, a v takovém případě se musí bránit. Té noci Jamil nemohl usnout. Jeho hněv postupně polevoval a začaly se dostavovat výčitky, že se nechal strhnout myšlenkami na pomstu. Věděl, že potřebuje poprosit o odpuštění. Následujícího rána ještě před východem slunce se vydal k domu onoho muže a požádal ho i jeho starého otce o odpuštění. Třebaže byli oba muži Jamilovou omluvou očividně zasaženi, nic to nezměnilo na tom, že ostatní vesničané nadále nechtěli mít mezi sebou kafíra, a proto večerní bití i po tomto incidentu pokračovalo.

9 Něco nám uvař! Jednoho večera předáci místní islamistické skupiny vyrazili společně na hon. Cestou se ještě zastavili v Jamilově domě, právě v době večeře. Chtěli se před honem povyrazit a Jamila zase trochu potrápit. A protože ještě nevečeřeli, houkl jeden z nezvaných hostů na Jamilovu manželku: Uvař nám něco k jídlu! Poté muži zasedli kolem stolu a pobaveně sledovali, zda Jamilova žena jejich rozkaz splní. Ta se tázavě podívala na manžela, co má dělat. Jamil jí řekl: Ano, připrav jim něco k večeři. Žena se tedy pustila do vaření a nakonec předložila jídlo mužům, kteří chodili pravidelně ubližovat jejímu manželovi. Jakmile se pustili do jídla, Jamil se chopil příležitosti k misijnímu rozhovoru, třebaže si byl vědom toho, že otevřené zvěstování evangelia může zase skončit ranami nebo dokonce ještě něčím horším. Možná by se muži mohli pustit do jejich syna nebo jeho manželky. Když muži dovečeřeli, uzavřel Jamil svoji misijní promluvu: Ať vám Bůh žehná ve vašem počínání. Překvapení muži mu odpověděli: Přišli jsme tě bít a jíst tvé jídlo, ale nyní se tě už dotknout nemůžeme, prohlásil jejich vůdce. Už tě necháme na pokoji. Jamil i s manželkou nevěřili svým uším. Ale po těchto slovech se muži skutečně zvedli a odešli z domu. Po několika dnech od této události pozval onen islámský náčelník Jamila do svého domu, aby jeho rodině vyprávěl o své víře. Když se o tom dověděli lidé ve vesnici, jejich postoj k Jamilovi se zcela změnil a začali ochotně naslouchat jeho poselství. Hlas mučedníků podporuje horlivé křesťany, mezi které patří i Jamil nejrůzněj- Hlas mučedníků vydal knížečku obsahující svědectví osmi pronásledovaných žen z různých zemí, která má povzbudit rovněž křesťany žijící v bývalých středoasijských republikách Sovětského svazu. Na snímku náš kurýr rozdává tuto brožurku v jednom křesťanském sboru v Gruzii. Hlas mučedníků rozdává MP3 přehrávače v mnoha oblastech střední Asie. Biblické materiály v digitální podobě představují významný způsob, jak v těchto zemích podporovat úsilí členů malých domácích společenství. 7

10 Miriam se svým mužem a jejich dcerou. Oba manželé vyprávěli zástupci Hlasu mučedníků svůj životní příběh. 8 šími způsoby. Především je zásobujeme různým materiálem, který potřebují ke své duchovní službě. Jamil s rodinou již přesídlil do jiné oblasti, kde v současnosti slouží velkému počtu nových věřících. Ve vesnici, ve které Jamil tolik zkusil, již působí jiný křesťan. Než se tamní lidé otevřeli zvěsti evangelia, trvalo to celé tři roky. Po tuto dobu byl Jamil mnohokrát zbit, jeho trpělivost ale nakonec přinesla ovoce. Nezůstalo to však bez následků a Jamil má dodneška různé zdravotní problémy, jako třeba vysoký krevní tlak, potíže se špatně zahojenými zlomeninami, bolesti zad anebo stavy úzkosti způsobené častým stresem. Lepší prostitutka než křesťanka Moji nejbližší mi řekli, že jsem naši rodinu zneuctila a zesměšnila natolik, že by bylo lepší, kdybych se raději stala prostitutkou. Krátce nato byl zabit můj bratr. Rodiče a muslimští předáci prohlásili, že to je důsledek prokletí, které jsem na rodinu přivolala. Miriam byla ve své rodině považována vždy za horlivou muslimku, ale jen do chvíle, než se setkala s Ježíšem. Jakmile Miriam začala žít podle nového přesvědčení, její rodina se na ni prudce obořila. Třebaže nikdo z nich sám horlivým muslimem nebyl, považovali proměnu Miriam za zradu vlastní kulturní identity a uvalení hanby na jejich rodinu. Neuctívej ruského boha, zlobili se rodiče na dceru. Jsme přece muslimové! Ale Boží láska a odpuštění v jejím srdci zvítězily. Hlas mučedníků opatřil tomuto křesťanovi dílenskou výbavu, aby si mohl rozjet vlastní živnost a byl tak schopen uživit svoji rodinu. I tento bratr je ve svém volné čase horlivým zvěstovatelem evangelia. Provdá-li se dcera za muslima, vše se vyřeší Rodiče Miriam se začali usilovně shánět po ženichovi pro jejich dceru v naději, že muslimský manžel by mohl jejich problém vyřešit. Navrhovali Miriam několik lákavých mladíků, ale ona je všechny striktně odmítla

11 právě kvůli tomu, že šlo o muslimy. Z Písma přijala Miriam poučení, že si má vzít jen toho, kdo věří v Krista stejně jako ona. Navíc dobře věděla, jak se muslimové v její zemi většinou ke svým manželkám chovají. Jen ze svého okolí znala případ, kdy muslimský manžel, jehož manželka přestoupila ke křesťanství, zatelefonoval mobilním telefonem své ženě, právě když byla v kostele a řekl jí, že s ní naléhavě potřebuje hovořit. Když žena vyšla z kostela, aby ho vyslechla, manžel ji udeřil tak, že padla na zem, kopl do ní, a pak ji nechal bez pomoci ležet na schodech do kostela a odešel. Pochopitelně, že za tento čin nebyl nijak potrestán. Miriam dál odmítala všechny muže, které jí rodiče nabízeli. Nakonec jí rodiče pohrozili, že ji zamknou v bytě s mužem, kterého sami vybrali a který byl čerstvým absolventem islámské školy. Modlila jsem se již dlouho za křesťanského manžela, třebaže se zdálo nemožné, že bych se mohla provdat za křesťana. Navíc v mém okruhu ani nikdo takový nebyl, prohlašovala Miriam. Moje odmítnutí vzít si muslima přivedlo moje rodiče doslova k zuřivosti. I můj starší bratr mě kvůli tomu často tloukl a dokonce fyzicky napadl i pastora našeho sboru. Po tomto incidentu s pastorem přišel bratr Miriam domů, popadl svoji sestru a k hrdlu jí přitiskl ostří nože. Násilím se ji tak snažil přimět k tomu, aby se odřekla víry v Krista. To jsem ale učinit nemohla, třebaže jsem si v tu chvíli myslela, že mě chce skutečně zabít, vzpomíná Miriam na tuto hroznou chvíli. Její matka ji pak vyhodila z domu se slovy, že působí doma jen rozbroje. Jedni příbuzní pak nabídli Miriam přístřeší, ale s podmínkou, že nebude o své víře nikde vyprávět. Jenže Miriam si nemohla pomoci a vyprávěla o Ježíši dětem těchto příbuzných a řadě dalších. Při svém misijním úsilí se Miriam nakonec setkala s člověkem, který se měl stát jejím manželem. Vzala si za muže hlavního kafíra Pocházeli ze znepřátelených etnických skupin. Ona pocházela z bohaté rodiny a on z chudé. Muslimská víra byla pro její rodinu důležitou, jeho rodina nebyla nikdy v mešitě. Jednu věc ale měli oba společnou silnou víru v Boha a misijní horlivost. Svatba Basita s Miriam znamenala posílení nejen místní církve ale i křesťanské komunity celého regionu. Náš Bůh nás spojil, ačkoli pocházíme z nepřá- Miriam a Basit odvážně zvěstují evangelium svým krajanům. Někdy to však může znamenat i rány, zejména když přitom narazí na někoho z radikálních muslimů. 9

12 telských kultur, prohlašuje Miriam. Její rodinu tato svatba rozčílila natolik, že mladý pár musel před nimi nakonec raději uprchnout. Rodiče se sice ještě předtím snažili Miriam odradit od svatby nejrůznějšími sliby, ale nikterak s tím nepochodili. Namísto spokojeného života uprostřed své rodiny si Miriam zvolila život, který je sice materiálně a psychicky mnohem náročnější, avšak duchovně nesrovnatelně bohatší. Její manžel má v místní muslimské komunitě pověst hlavního kafíra, tedy nečistého či nevěřícího. Zaopatření rodiny pro Basita představuje skutečný zápas, neboť pro křesťany jsou některé věci komplikované. Například pronájem bytu. Hlas mučedníků jim poskytuje malý příspěvek na živobytí a tak mohou pokračovat ve svém misijním úsilí. Daruj nám ještě den Třebaže byli Miriam a Basit zavrženi svými rodinami i komunitami, těžištěm jejich úsilí zůstává zvěstování Božího království mezi svými krajany. Jsou šťastni, když mohou někomu dalšímu zvěstovat evangelium. Basit vzpomíná na jednu příhodu, která mu ale přinesla obzvláště mnoho ran. Bylo to tehdy, když jsem oslovil jistého mulaha (učitele islámu), vyprávěl Basit s úsměvem na rtech. Tento manželský pár pořádá ve svém bytě křesťanská shromáždění, která jsou ovšem ilegální, neboť jejich společenství nemá žádnou úřední registraci. Tu však ani mít nemůže, protože protestantské církvi se zde úřední povolení k činnosti zásadně neuděluje. Naše církev ale není tajná, prohlašuje Basit. Zveme lidi, aby přišli na naše shromáždění, třebaže je to značně nebezpečné. Nyní se nás schází něco přes dvacet. Než se pronásledování vystupňovalo, bylo nás až padesát. Třebaže je většina lidí v zemi muslimského vyznání, mnozí jsou jen muslimové formální a své náboženství nijak nepraktikují. Avšak v posledních letech se zde islám stále více radikalizuje. Vždy jsou zde i takoví, kteří jsou schopní vás kvůli víře zabít, prohlašuje Basit. Nemohu proto s lidmi hovořit otevřeně a musím být stále ve střehu. Hrozby násilí jsou zcela reálné a my se každý večer modlíme, aby nám Ježíš daroval zítřejší den, neboť nevíme, co se může stát. Hlas mučedníků zásobuje křesťany v zemi, kde žije Laila, Biblemi i další křesťanskou literaturou, kterou tamní věřící používají při své evangelizační službě. 10 Obě děti Miriamy a Basita zakoušejí od svých vrstevníků ve škole různá příkoří. A pro rodiče je jistě velmi obtížné smířit se s tím, že jejich děti pro své

13 křesťanské vyznání trpí. Ale naděje v Krista je pro ně cennější než jejich dřívější náboženství, které jim uvnitř přinášelo pocit tísně a smutku. Zatímco rodiče Miriam by cítili méně hanby, kdyby se jejich dcera místo křesťanky stala prostitukou, Miriam objevila lásku Nebeského Otce, který ji miluje bezpodmínečně. Moje duše došla uzdravení a štěstí, prohlašuje Miriam. Odejdi nebo tě upálíme Lailin manžel byl v nemocnici a ona zůstala v domě s dvěma dětmi sama. Byla tuhá zima a pronajímatel jí dal výpověď se slovy: Pokud neodejdeš, zapálíme dům i s tebou. Toto tvrdé zacházení bylo výsledkem toho, že Laila byla křesťanka, která svou víru neskrývala. A tak se prostě sbalila a odešla. Všechno to ale začalo, když Laila v nemocnici sebrala z podlahy kousek smetí Bůh si použil kousek smetí Laila seděla v nemocnici, zatímco jejího manžela připravovali na operaci kvůli prasklému žaludečnímu vředu. Lékaři Laile řekli, že výsledek je nejistý a ona propadla úplné beznaději. V jednu chvíli si všimla nějakého cáru pomačkaného papíru, který ležel pod lavicí. Zvedla jej, vyrovnala a poznala, že jde o stránku jakéhosi křesťanského časopisu obsahující svědectví nějakého křesťana. Jelikož příběh Lailu zaujal, chtěla si přečíst ještě další podobné příběhy. Proto jsem se obrátila na svoji švagrovou, neboť jsem věděla, že se vážně zajímá o křesťanství a dokonce tajně dochází na nějaké bohoslužby. Švagrová pak Lailu pozvala, aby s ní toto křesťanské shromáždění navštívila. Přišla jsem tam večer a připojila se ke shromáždění. Cítila jsem se tam velmi dobře a vše mi připadalo přirozené. Pastor prohlásil:»ježíš je živý«. Já jsem nikdy nic takového neslyšela. Došlo i na výzvu, aby šli dopředu ti, kteří chtějí odevzdat svůj život Bohu. Okamžitě jsem vstala a šla. Plakala jsem a modlila jsem se modlitbu pokání. Křesťané se Laily i jejích dětí ujali a modlili se rovněž za jejího nemocného manžela. Prohlásili, že Bůh je mocen ho uzdravit. Když pak Laila šla opět do nemocnice, dověděla se tam, že její manžel prodělal již čtvrtou operaci. Jelikož Laila byla sama zdravotní sestrou, věděla, že manželovi by mohlo prospět, kdyby si ho vzala domů. A tak se i stalo. Laila pak doma o manžela Přišla jsem tam večer a připojila se ke shromáždění, vzpomíná Laila. Cítila jsem se tam velmi dobře a vše mi připadalo přirozené. Pastor prohlásil:»ježíš je živý«. 11

14 úzkostlivě pečovala a také se za manžela také vroucně modlila. Samozřejmě také manželovi vyprávěla o své návštěvě křesťanského shromáždění a když se jeho stav zlepšil, šli na bohoslužby již společně. Manžel byl sborem tak nadšen, že tam zůstal u jedněch lidí celý týden, zatímco já jsem odjela Zástupce Hlasu mučedníků se modlí s rodinou Laily. domů do naší vesnice. Když se manžel později vrátil, byl jako vyměněný. Působil dojmem, že je úplně zdráv. Překypoval energií a optimismem a hrál si s dětmi, jako by žádné operace nepodstoupil. Již nepatříš k naší rodině Oba manželé začali po těchto událostech vyprávět svým sousedům a příbuzným o Kristu. Asi o měsíc později se u nich objevil místní imám, aby je důrazně pokáral kvůli tomu, že svoji novou víru šíří mezi obyvateli vesnice. Několik vesničanů dokonce požadovalo, aby rodina Laily byla z osady násilně vypuzena. Ale jejich pronajímatel Laile prozradil, že sám je již po mnoho let tajným křesťanem, který k víře přišel ještě v sovětském vězení, a nechal je, aby u něho zůstali bydlet i nadále. Když ale tento člověk po čase zemřel, jeho muslimští příbuzní dali Laile výpověď. Prohlásili, že mohou setrvat jen za předpokladu, že se veřejně své víry zřeknou a vrátí se nazpět k islámu. Připomínali jsme si slovo z Bible o tom, že musíme jako křesťané pro víru trpět. Prostě jsme si řekli, že je to tady, prohlašuje Laila. Postupně to došlo tak daleko, že nám nový vlastník dal okamžitou výpověď. Bylo nám řečeno, že pokud neodejdeme, zapálí nám střechu nad hlavou. Když se Lailin manžel obrátil s prosbou o pomoc na své příbuzné, dostalo se mu odpovědi: Ty už do naší rodiny nepatříš. Dokonce mu příbuzní ještě radili, aby se nechal s Lailou rozvést. Nakonec Lailin manžel rozhodl: Nic naplat, jdeme pryč. Stejně už od nás evangelium v této vesnici slyšeli všichni, je tedy na čase odejít. A tak si rodina sbalila všechny své věci a vydala se vstříc novému působišti. Požehnání z utrpení Dnes po jedenácti letech je Laila stále horlivou misionářkou všem lidem, se kterými se jí podaří navázat nějaký osobní rozhovor. Ve svém domě pořádá s manželem pravidelná shromáždění pro ty, kteří podobně jako oni přijali křesťanství. Naše svědectví již posloužilo mnoha lidem, uvádí Laila. Nedávno přijal Krista dokonce i můj tchán. Bylo to těsně předtím než zemřel na rakovinu. 12