Střední průmyslová škola Ústí nad Labem ARCHITEKTURA

Transkript

1 Střední průmyslová škola Ústí nad Labem příspěvková organizace ARCHITEKTURA ARCHITEKTONICKÁ KOMPOZICE - STUDIJNÍ MATERIÁL - Ing. arch. Ota Zápotocký 2008

2 Anotace: Tato práce je určena jako studijní materiál studentům oboru pozemní stavitelství SPŠ v Ústí nad Labem. Nenahrazuje literaturu, která je v závěru práce uvedena jako pouţitá nebo doporučená. Je krátkým učebním textem, který má slouţit především pro doplňkové studium v předmětech "Pozemní stavitelství" a "Architektura", s praktickým vyuţitím v předmětu "Konstrukční cvičení". Studium této publikace má studentům přiblíţit způsoby architektonické tvorby stavebního díla a ukázat nový pohled na problematiku pozemních staveb. Neklade si za cíl donutit studenty k přijetí nových encyklopedických termínů a poznatků, ale trvale ovlivnit jejich postoj ke studované problematice a pomoci jim osvojit si zásady tvůrčí činnosti v procesu tvorby stavebního díla. Práce je rozdělena na dvě části. V první je probírána teorie architektonické kompozice. Ve druhé části je stručný návod na praktické uplatnění získaných poznatků při tvorbě návrhu koncepce rodinného domku.

3 Obsah: Úvod... 1 Trochu teorie... 3 Architektonická kompozice... 5 Forma a obsah... 8 Základní kategorie architektonické kompozice Forma Struktura povrchů Barva Měřítko Proporce Symetrie a asymetrie Členění Rytmus Gradace a dominanta Kontrast, shoda, nuance Harmonie Trochu praxe Umístění na pozemku Oplocení Zahrada Zpevněné plochy a chodníky Garáţ Hospodářské přístavky Odpadky a popelnice Exteriér domu Půdorysné řešení Závěr Malý slovníček Seznam pouţité a doporučené literatury... 51

4 - 1 - Uvod MOTTO: Základními komponenty dobré architektury jsou účelnost a krása. Účelnost patří stavebníkovi - uţivateli; krása nám všem. * Úvod Architekt a architektura. Při vyslovení těchto slov si většina lidí vybaví historické architektonické styly, hlavně gotiku, baroko a moţná ještě renesanci. Většina lidí dokáţe tyto architektonické styly identifikovat a zná také některé význačné stavby z těchto slohů. Při zařizování vlastního bytu si moţná vzpomenou na bytového architekta. Pokud jedou automobilem a blíţí se k nějakému českému nebo moravskému městu, kdy je vítá na periferii se rozkládající hradba "panelákových sídlišť", s největší pravděpodobností si řeknou, ţe zrovna sídliště se architektům nepovedla. A jsme u jádra věci. Architekt se nezabývá jenom historií staveb a stavebního umění. Dokonce většina architektů se ve své profesní praxi touto problematikou nezabývá vůbec. Co tedy dělají? Proč společnost věnuje tolik úsilí a prostředků na jejich kvalifikaci, kdyţ si byt umíme zařídit sami - sami přece nejlépe víme, jaký byt potřebujeme a co se nám nejvíce líbí. Pokud se rozhodneme stavět vlastní rodinný domek, dokáţe nám poradit většina absolventů průmyslových škol nebo stavebních inţenýrů, dokáţou pro nás vypracovat projekt rodinného domu, zařídit vše potřebné na úřadech, pokud si na to sami netroufáme a také nám svou odborností pomohou dovést vlastní realizaci domu ke zdárnému konci. Kaţdý architekt toto všechno musí samozřejmě zvládat také, ale jeho pohled na problematiku je trochu jiný. Vţdyť jiţ ve starověkých civilizacích byl architekt zárukou toho, ţe budované stavební dílo bude nejenom slouţit dobře svému účelu, ale ţe bude také krásné v nejširším moţném smyslu toho slova. Ţe bude samotné lahodit oku, ţe se harmonicky a nenásilně zapojí do svého okolí a ţe toto své okolí dokonce ještě jako celek více zvelebí a významnější stavební díla dokonce vtisknou svému okolí cosi nového, co z daného místa vytvoří neopakovatelný, krásný * Spiška Ivan a kol., Náš dom, navrhovanie, zariaďovanie a úprava okolia, 4. vydání Bratislava: vydavatelství Alfa 1985, s. 9

5 - 2 - Uvod a harmonický celek nebo jiţ k takovému celku přidají novou dominantu, novou výtvarnou hodnotu nebo alespoň nějaký charakteristický rys. Středoškolsky vzdělaný člověk v oboru stavebnictví by měl být v záleţitostech, týkajících se nejen historie architektury, ale i současnosti a současné architektonické tvorby více poučen, neţ jen běţný laik. To je hlavní důvod, proč tato práce vznikla. Současné učební texty předmětu architektura kladou velký důraz na znalost historie architektury, menší míra pozornosti je věnována teorii architektonické kompozice, ale praktickým principům architektonické tvorby není věnována ţádná pozornost. Vţdyť od toho tu jsou přece architekti nebo se snad doufá, ţe stačí naučit studenta dobře konstrukci budovy, provozní řešení budovy a dokonalé technické řešení konstrukčních detailů a to ostatní, co dělá stavbu dobrým architektonickým dílem, buď přijde samo, nebo se dá vyřešit citem či "selským rozumem". Tato práce by tedy měla studentovi oboru pozemní stavitelství na SPŠ ukázat směr, jakým by se architektonická tvorba stavebního díla kromě jiného měla také ubírat. Samozřejmě, ţe po nastudování této publikace se nestane architektem, ale pochopí některé principy architektovy práce a pokud s ním bude spolupracovat, bude mu poučeným partnerem.

6 - 3 - Trochu teorie Trochu teorie Víme, ţe do výstavby vstupují tzv. účastníci výstavby, a to hlavní (investor, projektant a dodavatel) a vedlejší (můţe jich být celá řada, např. majitel, pokud není sám investorem, orgány a instituce hájící společenské zájmy a zvláštní zájmy, např. správci sítí, ochrana hygieny, ochrana bezpečnosti a zdraví při práci, ochrana chráněných krajinných oblastí, ochrana ţivotního prostředí, památková ochrana, ochrana vojenských zařízení, ale také např. majitelé sousedních pozemků nebo místní občanská sdruţení. Budeme se zabývat činností hlavních účastníků výstavby. Záměrně neuvádím jen jednoho, protoţe tvorba jakéhokoli stavebního díla je vţdy kolektivní činností a jen při dobré spolupráci investora, projektanta a dodavatele stavby můţe vzniknout technicky, provozně a vţdy bychom měli usilovat o to i esteticky kvalitní dílo. Při výjimečně zdařilém výsledku hovoříme dokonce o umělecky ztvárněné stavbě. Investor přichází první s nápadem realizovat stavební dílo. Hned na začátku stanovuje podmínky, které by měla budoucí stavba splňovat, definuje hlavní kritéria hodnocení a především on určuje poţadavky na technickou a uměleckou úroveň budoucí stavby. A jsme u toho. On je ten, kdo nakonec všechno platí a je garantem zdárného a ekonomicky únosného dovršení díla. Hned na začátku úvah by měl spolupracovat s projektantem (nemusí to vţdy být ten projektant, který bude pracovat na projektu stavby) a ten by zase měl přizvat ke spolupráci dodavatele stavby, nejpozději ve fázi práce na prováděcím projektu stavby, lépe ještě dříve, u sloţitějších staveb dodavatel spolupracuje jiţ při prvních úvahách o koncepci stavby. Jsme tedy na začátku úvah o zamýšlené stavbě, investor má nebo ví, ţe bude mít nějakou potřebu, kterou není schopen uspokojit bez nové výstavby nebo modernizace či rekonstrukce existující stavby. Ví, co bude od nové stavby poţadovat, jak by měla být zhruba velká, jaké bude mít pozitivní, ale hlavně negativní důsledky na své okolí a kolik peněz by ho měla asi stát a to jak investičně, tak i provozně během svého provozu. Téměř vţdy má alespoň rámcovou představu, jak by asi měla vypadat. V tomto okamţiku se obrací na projektanta a poţaduje na něm, aby jeho představám dal konkrétnější podobu. Úlohou dobrého projektanta není pouze ztvárnit představy investora

7 - 4 - Trochu teorie do podoby stavebního projektu, který je přiloţen k ţádosti o stavební povolení nebo podle kterého se stavba postaví. Dobrý projektant je patřičně vzdělán ve velmi širokém oboru, a pokud problematiku konkrétního investora dostatečně neovládá, nejprve ji nastuduje, případně přizve ke spolupráci potřebné odborníky. Těmi mohou být nejen specialisté např. na statiku staveb, nejrůznější rozvody technických sítí nebo technolog výroby, ale také např. sociolog, psycholog, přírodovědec nebo i výtvarník, sochař, hudebník apod. On sám musí svou odborností zajistit náleţitou kvalitu stavebního díla z hlediska konstrukčního, provozního i estetického a musí přispět k účelnému vynaloţení investorových finančních prostředků. Dobrý projektant také v případě potřeby navrhuje investorovi alternativní řešení (např. jak uspokojit poţadavky jinak, neţ drahou novostavbou nebo jinou stavbou, neţ jakou uvaţuje investor anebo např. na jiném, vhodnějším místě). Dobrý projektant také neváhá odmítnout spolupráci, pokud ví, ţe na daný úkol nestačí nebo by práce na projektu byla proti jeho profesnímu svědomí. Ano, kaţdý projektant se můţe během své praxe nejednou setkat s případem, kdy ho např. investor nebo dodavatel bude nutit do takových řešení, o kterých bude přesvědčen, ţe nejsou optimální nebo ţe dokonce porušují určitá, ať jiţ nepsaná pravidla nebo poţadavky, stanovené zákony, vyhláškami, směrnicemi, normami apod. Od prvotních úvah o zamýšlené stavbě musí projektant promýšlet nejen provozní a dispoziční řešení, ale také estetické, hmotové a materiálové řešení stavby, musí uvaţovat o návaznostech stavby na své okolí, o charakteru okolní zástavby či krajiny a o tom, jak stavba toto prostředí ovlivní, jak se v něm bude vyjímat, jaký bude mít vliv na dopravní zátěţ, jaké bude mít exhalace či mnoţství a charakter odpadů, zda se vůbec do daného prostředí hodí např. svým měřítkem nebo zda nenaruší např. panoráma památkově chráněného centra města apod. Všechny tyto úvahy vedou kromě jiného také k řešení architektonické kompozice. Otázky a problémy k zamyšlení: jmenujte účastníky výstavby a jejich činnost v procesu výstavby a v době provozu stavby i její likvidace! který účastník by měl mít nejúplnější vzdělání ve stavebním oboru? popište proces vzniku stavebního díla! který účastník výstavby má největší vliv na podobu budoucí stavby a proč?

8 - 5 - Architektonická kompozice Architektonická kompozice Architektonická kompozice řeší hmotové uspořádání stavebního díla, jeho tvar a velikost, ztvárnění jeho povrchu i interiéru a způsob jeho začlenění do blízkého či širšího okolí. Architektonická kompozice je hlavním prostředkem k dosaţení kvalitního a harmonického účinku stavby na uţivatele nebo pozorovatele. Samo slovo kompozice znamená skladbu, v uţším slova smyslu skladbu uměleckých, např. výtvarných sloţek uměleckého díla. Dokonalé vyřešení architektonické kompozice je snad nejtěţší ve srovnání s řešením kompozic v ostatních uměleckých oborech - ano, architektura je také uměním. Ostatní výtvarná umění řeší kompozici vţdy např. jen pro pohled z určitého místa, sochařství např. jen pro pohledy zvenčí, malířství jen pro určitý úhel pohledu, vzdálenost, typ a intenzitu osvětlení; hudební skladatel zase můţe pracovat s časem a proměnami svého díla v něm; šperkař zase navrhuje své kompozice jinak apod. Jen architektonické dílo musí vyhovovat snad všem poţadavkům. Hodnotí ho poučený umělecký historik či architekt ale i naprostý laik, více či méně spokojený uţivatel, ale také například nenávistný či závistivý soused. A co víc, takový hodnotitel můţe vstoupit i do budovy a hodnotit ji i zevnitř nebo naopak z dálkových pohledů. Stavba také musí zcela samozřejmě splňovat uţitné poţadavky, vycházející z účelu, pro který byla postavena, musí vydrţet různorodá zatíţení, musí odolávat povětrnosti, opotřebení a času. Času fyzicky i morálně. Co to znamená? Fyzicky, kdyţ prostě stojí a funguje, fyzicky se nerozpadne. Morálně nezastarává, kdyţ stále uspokojivě plní svůj účel, nebo se nám prostě stále líbí. Obojí ţivotnost, morální i fyzická se dá patřičnými zásahy prodluţovat (údrţba, opravy, modernizace, rekonstrukce, přestavba...). Dobrý architekt dokáţe se všemi aspekty pracovat, dokáţe vytvořit vţdy optimální stavební řešení. Vţdy netvoří jen stavbu samotnou, ale tvoří také prostředí, prostory, charakter místa, pracuje nejen s hmotou, ale i s prostorem, světlem, stíny, dojmem, náladou, ba dokonce i s časem. Vţdyť stavební materiály se časem mění, barvy, povrchy atd. Stavební materiály získávají patinu, mění se také prostředí stavby, příroda, doprava, okolní zástavba ale i naše poţadavky na stavby - co se dnes můţe zdát neodůvodněným luxusem, můţe být jiţ brzy obecně ţádaným standardem.

9 - 6 - Architektonická kompozice Vysvětleme si tedy, jaké máme prostředky ke ztvárnění architektonické kompozice. Architektonická kompozice se zabývá v podstatě vztahem dvou systémů. První je reprezentován člověkem (společenské prostředí) a druhý architekturou ve smyslu prostorové a hmotné skladby (hmotné prostředí). Teorie kompozice se opírá o celou řadu vědních oborů, jako je např. psychologie, výtvarná estetika, filosofie, sociologie, ale také matematika, mechanika, geometrie a mnoho jiných. Jaké jsou hlavní aspekty tvorby architektonické kompozice? Jsou tři: - provozně dispoziční řešení - materiálově konstrukční řešení - výtvarně estetické řešení Vzájemný vztah těchto tří sloţek není nikdy pevně dán, mění se v závislosti na čase a na typu stavby a jejího okolí. Někdy je důleţitější dokonalé provozní řešení, jindy zase dáváme přednost výtvarnému řešení, jindy zvolíme např. trvanlivý materiál a robustní konstrukci. Dobré dispoziční řešení je jednoduché a přehledné, účelné, s dobře promyšleným provozem. Dobře vyřešená dispozice se nám jeví jako příjemná k uţívání, dobře uspokojuje funkční poţadavky, které na ni klademe, a dokonce nám šetří provozní náklady. Materiálově konstrukční řešení zase ovlivňuje vzhled jednotlivých částí stavby, jejich ţivotnost, cenu a snadnou nebo naopak sloţitou proveditelnost, trvanlivost, krásu nebo naopak ošklivost časem získané patiny. To, jaké pouţijeme materiály a jak je při výstavbě zpracujeme, má také vliv na provozní náklady, na častost a cenu údrţby, oprav a modernizací či rekonstrukcí. Estetické řešení, kromě toho, ţe je vlastně kombinací provozně dispozičního a materiálově konstrukčního řešení, má své vlastní zásady, kterými se budeme podrobně zabývat. Jsou to např. barevné řešení, kontrast, harmonie, rytmus, tektonika, modulace, gradace, měřítko, atd. Svou výtvarně estetickou stránkou působí stavební dílo na psychologickou soustavu člověka a podmiňuje jeho tělesnou a duševní pohodu, jeho náladu; ovlivňuje pozitivně, ale i negativně jeho emocionalitu. Otázky a problémy k zamyšlení: dokážete jmenovat různé druhy kompozic? jakou kompozici tvoří sochař, malíř, typograf, dítě se stavebnicí aj.? mohou mít stejné stavby různé materiálové varianty? Jmenujte! Vyhledejte konkrétní případy ve svém okolí!

10 - 7 - Architektonická kompozice může mít volba materiálu vliv na estetické řešení a naopak? Uveďte příklady! co je u stavby důležitější? Provozně dispoziční řešení, materiálově technické nebo estetické a proč? najděte ve svém okolí stavby morálně nebo fyzicky zastaralé!

11 - 8 - Forma a obsah Forma a obsah Kaţdé lidské dílo má vţdy formu a obsah. Obsah je to, co nám sděluje (např. umělecké dílo, informační leták,...) nebo čemu slouţí, jaký účel splňuje (automobil, nářadí, hrníček,...).forma je to, jak předmět nebo dílo vypadá, jaký má vzhled, formu. Jistě můţeme mít dva předměty, které slouţí stejnému účelu, mají stejný obsah, ale jinak vypadají, mají rozdílné formy. Např. osobní automobil. Slouţí stejnému účelu, ale co mají různých forem! Namítnete, automobily přece slouţí také různým účelům. Ano. Pak je jen správné, ţe nákladní automobil vypadá jinak neţ osobní, silniční jinak neţ terénní, limuzína jinak neţ kupé atd. Hovoříme o souladu formy a obsahu. Pokud hovoříme o stavbách nebo o architektonických dílech obecně, ty mají zcela samozřejmě také obsah a formu. Podle obsahu můţeme například rozlišit rodinný dům, obytný nájemní dům, vilu, ubytovnu, ale také školu, divadlo, fabriku, přehradu, dálnici... Kaţdá stavba s jiným účelem by také měla mít jinou formu. Na první pohled má být patrné, ţe stojíme před divadlem, fabrikou, školou atd. Hovoříme o tzv. pravdivé architektuře. Není tedy správné, kdyţ rodinný domek napodobuje vilu nebo dokonce zámek (podnikatelské baroko!) nebo kdyţ hotel vypadá jako panelák, škola jako menší fabrika atd. Je to dobré např. kdyţ se potřebujeme orientovat v cizím městě, kdyţ třeba hledáme Obr. 1 Různé pootočení formy Obr. 2 Řazení, násobení a pronikání hmot

12 - 9 - Forma a obsah nějakou budovu či instituci, ale nejen to. Patří to k jakési profesní cti a dovednosti, umět vypozorovat charakteristické rysy kaţdého druhu stavby a vtisknout je i budoucí stavbě, kterou projektujeme nebo stavíme. Platí to i o jednotlivých částech stavby (falešné štíty, stropní trámy, všelijaké polystyrénové lišty a stropní kazety apod.) Otázky a problémy k zamyšlení: znáte ve svém okolí nějaké případy architektonických lží? znáte z historie architektury příklady nesouladu formy a obsahu? dokážete jmenovat příklady stejného obsahu a různých forem a naopak? definujte charakteristické rysy forem různých druhů staveb! myslíte si, že je důležitější obsah nebo forma?

13 Základní kategorie architektonické kompozice Základní kategorie architektonické kompozice Forma O formě jsme jiţ hovořili v protikladu s obsahem. Kromě konkrétních podob můţe být forma obecně objemová, plošná nebo liniová. U liniové formy převládá jeden rozměr (směr podle souřadnicového kříţe x, y, z) nad oběma zbývajícími, u plošné formy má smysl hovořit o dvou rozměrech, třetí je vůči nim nepoměrně menší. Objemová forma má všechny tři rozměry řádově srovnatelné a při vnímání architektury se uplatňují všechny tři. Forma má své měřítko, jednak ve vztahu k člověku, a jednak ve vztahu ke svému okolí, k ostatním formám. V základní prostorové kompozici jde o seskupení architektonických hmot či jednoduchých objemů, bez tvarových podrobností. Tyto hmoty je moţno řadit různě k sobě nebo se mohou vzájemně prolínat, nejběţnější je kombinace obojího. Je-li hmota ohraničena rovinnými plochami, působí na nás dojmem klidu, zaoblené tvary vyvolávají spíše dojem neustálého pohybu či napětí. Podle toho, z jaké vzdálenosti se na hmotu díváme, uplatňuje se zblízka především plochou, ze střední vzdálenosti objemem a z dálkových pohledů svou siluetou, obrysem. Obr. 3 Příklady skladby hmot Forma by vţdy měla pravdivě vyjadřovat obsah, měla by vycházet z místních forem a tradic, neměla by bezduše kopírovat cizí vzory, měla by reagovat na konkrétní lokalitu, na své okolí a na souvislosti a návaznosti konkrétního staveniště. Měla by kromě toho, ţe bude ctít tradici a klasické principy, také být moderní, soudobá, odpovídat moderní konstrukci a obsahu. Můţe citlivě reagovat na vnější vlivy, na módní trendy. Otázky a problémy k zamyšlení: jaké formy znáte podle jednotlivých architektonických (historických i moderních) slohů?

14 Základní kategorie architektonické kompozice jaké formy nabývají stavby podle svého účelu (obytný dům, výstavní pavilon, parkoviště, plynovod,...)? jakou formu má budova Vaší školy, jiné známé stavby ve Vašem okolí? Struktura povrchů Uplatňuje se hlavně při pozorování zblízka, je vlastností povrchu hmoty. Povrch můţe být drsný, hladký, lesklý, zrcadlový, rýhovaný atd. Toto drobné členění povrchu má své hranice - mnoţství prvků a jejich velikost buď nejsou rozpoznatelné pouhým okem, nebo vnímáme jednotlivé části povrchu jako samostatné prvky, články. V tom případě přechází struktura povrchu v jeho členění. Povrch, jeho struktura a barevnost mohou působit na vnímání proporcí, měřítka, mohou zdůraznit jednotu souboru, podřídit jednotlivosti celku nebo je naopak kontrastně vyzdvihnout. Povrchová úprava je ovlivněna volbou materiálu a moţnostmi jeho opracování. Tradiční materiály (kámen, cihly, dřevo, ušlechtilý kov) mají své Obr. 4 Různé struktury povrchů typické vlastnosti a nejvyšší výtvarný účinek vznikne ponecháním jejich přirozené struktury, dílo získá pravdivý výraz materiálu. Kromě přirozeného povrchu můţe být povrch šlechtěný (leštěný kov, glazovaná keramika, mořené dřevo,...), nebo můţeme uměle vytvořit poţadovanou strukturu (zdrsněný kámen, škrábaná omítka, pískované či leptané sklo, pohledový beton s otiskem bednění,...). Správná volba materiálu a jeho struktury přispívá k typickému vzhledu stavby, prostoru nebo stavebního detailu. Ve významných prostorech pouţijeme vzácné materiály s ušlechtilými povrchy, ve zdravotnických či hygienických zařízeních hladké, snadno čistitelné povrchy, v mechanicky namáhaných provozech odolné tvrdé materiály apod. Mezi povrchy sousedních částí budov i v rámci celku musí být určitý soulad, kterého docílíme různými prostředky (podobné materiály nebo naopak odlišné, stejné struktury nebo naopak jejich kontrast atd.).

15 Základní kategorie architektonické kompozice Otázky a problémy k zamyšlení: jmenujte různé struktury kamene, dřeva, omítky, kovu, skla,...! které struktury povrchů a za jakých okolností působí příznivě nebo naopak nepříznivě? má struktura povrchu také praktický význam pro provoz stavby (drsnost dlažeb,...)? Barva Z hlediska fyzikálního je barva funkcí vlnové délky elektromagnetického záření, které vnímáme jako viditelné. Přirozené sluneční světlo obsahuje všechny barvy od červené, přes oranţovou, ţlutou, zelenou, tyrkysovou, modrou aţ k fialové. Jejich společným vnímáním se nám světlo jeví jako bílé. Podle toho, kterou vlnovou sloţku povrch odráţí nebo naopak pohlcuje a v jaké míře, se barva vychyluje od bílé - hovoříme o barvě povrchu, i kdyţ se vlastně jedná jen o směs různých vlnových délek záření, které je schopno se od povrchu odrazit, či o záření, které povrch sám vyzařuje, pokud sám aktivně září - svítí. Pro úplnost dodejme, ţe sluneční světlo neobsahuje tři barvy: hnědou (jedná se vlastně o tmavou ţlutou s malou intenzitou záření), šedou (je to opět vlastně bílá s malou intenzitou záření) a purpurovou či nachovou, která vzniká spojením dvou vzdálených okrajů spektra - červené a fialové. Další barva, která ve slunečním spektru není, je barva černá. Je to jen velmi tmavá bílá či jiná barva, prakticky o ní mluvíme, pokud naše oko nepřijímá ţádné viditelné záření. Podle psychického působení řadíme barvy do kruhového schématu, ze kterého lze odvodit některé jejich vlastnosti. Barvy, leţící v kruhovém řazení proti sobě, jsou barvy kontrastní, doplňkové (komplementární). Vzájemně se doplňují na barvu bílou. Sousední barvy jsou naopak málo odlišné, jejich slučováním, míšením vznikají barevné přechody. Z hlediska působení na naše emoce rozeznáváme barvy teplé - aktivní a barvy studené - pasivní. Nejteplejší barvou je barva ţlutá a dále její sousední barvy (barvy ohně) - oranţová, červená, ţlutozelená. Protipólem ţluté je modrá a dále barvy vody - modrozelená, zelená, tyrkysová a fialová. Tyto barvy jsou studené, pasivní a spíše uklidňují, barvy teplé, aktivní nás spíše vzrušují, podněcují k aktivitě. U barev rozeznáváme jejich kvalitu podle tří následujících kategorií: - jas (světlost či tmavost)

16 Základní kategorie architektonické kompozice - sytost (málo či hodně sytá, výrazná) - odstín (červená, ţlutá, atd.) Obr. 5 Uspořádání barev podle psychického působení Jejich vzájemnou kombinací vzniká nepřeberné mnoţství různých barevných účinků. Barevné řešení vyţaduje určitý cit a zkušenost. Obecně platí, ţe barevného souladu při pouţití méně barev docílíme snáze (např. dvě či tři barvy na fasádě nebo v interiéru), při pouţití více barev, musíme do řešení vloţit více citu, zkušenosti a umění (např. sladit pět barev na fasádě nebo více je jiţ velmi obtíţné).

17 Základní kategorie architektonické kompozice Světlostí barev můţeme např. ovlivňovat i velikostní vnímání architektury. Světlé barvy v interiéru opticky zvětšují prostor, tmavé zmenšují. Tmavé a syté odstíny se nám jeví jako těţké, umisťujeme je raději níţe, světlé jsou lehké a vzdušné, umístíme je spíš výše, na strop apod. Z pasivních barev uděláme spíš větší plochy, aktivní nebo dokonce agresivní barvy pouţijeme střídmě, jen na detaily nebo menší plochy, můţeme je vyhradit i třeba jen pro bytové doplňky, květiny, přírodu atd. Kromě psychického působení má barva i úlohu orientační. Aktivní barvy vnímáme více, mohou slouţit jako signální (červená, oranţová), syté barvy nás více přitahují, můţeme jimi zdůraznit dominanty, cílové směry,... Otázky a problémy k zamyšlení: jak se projevuje barva na působení oděvu, dopravního prostředku, pracovní plochy, povrchu stěn různých místností,...? v jakých situacích se obvykle a proč užívá určitých barev? kolik barev rozlišuje počítač, digitální fotoaparát, lidské oko? jsou barvy, které se k sobě hodí nebo naopak nehodí? Jmenujte dvojice a trojice! Měřítko Měřítkem rozumíme v architektuře vztah rozměrů architektonického díla k člověku nebo působení hmot navzájem. V prvém případě mluvíme o měřítku absolutním, které dává dílům konkrétní lidskou podobu, ve druhém případě o měřítku relativním, vzhledem k okolí, k prostředí. Měřítka dosahujeme velikostí jednotlivostí stavby i celku. Nečleněné objekty nemají lidské měřítko, na své okolí působí abstraktně. Relativním měřítkem, kdy jde o vztah dvou nebo více útvarů, můţeme různým členěním ovlivnit dojem jejich velikosti. Členíme-li např. dva útvary různé velikosti tak, ţe menší z nich získá členěním větší prvky, neţ má útvar větší, pak narůstá měřítko menšího útvaru. Pro převahu měřítka celkového útvaru je tedy rozhodující i převaha a velikost jednotlivých dílčích útvarů, které vzniknou jeho členěním. Měřítko je významným činitelem i v urbanismu a tvorbě krajiny. Hovoříme o měřítku zástavby, krajiny.

18 Základní kategorie architektonické kompozice Otázky a problémy k zamyšlení: zamyslete se nad měřítkem Vaší třídy, školy, města, krajiny! Znáte příklady stejných kategorií s jinými měřítky? Jmenujte z historie architektury případy odklonu od lidského měřítka! uveďte současné typy staveb a řekněte, zda mají lidské nebo jiné měřítko a proč! Proporce Proporce je vzájemný poměrový vztah jednotlivých částí architektonického díla, např. poměr šířky k výšce, poměr hmoty k hmotě či prostoru, poměr prostorů navzájem atd. Je to tedy vztah mezi veličinami stejného řádu navzájem mezi sebou. Jiţ od pradávna se architekti, matematici, ale později i filozofové a psychologové snaţili příznivé proporce vyjádřit číselně, např. malými celými čísly, iracionálními čísly, geometrickými konstrukcemi apod. Z geometrických konstrukcí, povaţovaných za prostředek k dosaţení harmonických proporcí je jiţ od starověké antiky znám tzv. zlatý řez. Je to takový poměr dvou délek, při němţ menší se má k většímu jako větší k celku. Platí tedy, Obr. 6 Proporce odvozené ze vztahů racionálních čísel a : b = b : (a + b), tj. asi 1 : 1,618. Většina historických staveb je koncipována v duchu zlatého řezu. Obr. 7 Konstrukce zlatého řezu

19 Základní kategorie architektonické kompozice Jiným příkladem harmonických proporcí je vztah v poměru druhé odmocniny ze dvou, tedy asi 1 : 1,414. Tento poměr je hojně vyuţíván v současné technice (např. poměr stran normalizovaných formátů papíru, kníţek, tlouštěk technických per apod.). Přílišná rozmanitost proporcí můţe vést aţ k porušení jednotnosti díla, naproti tomu pouhé opakování jedné proporce můţe působit monotónně. Otázky a problémy k zamyšlení: jmenujte z technické praxe užití různých proporcí! uveďte ze své domácnosti příklady různých proporcí! podle čeho byste postupovali, v případě že byste měli stanovit proporce např. bazénu, fotbalového hřiště, stáje pro drůbež nebo žirafy, sochy, tužky,...? mají proporci tloušťky čar na stavebním výkrese, jakou a proč? Symetrie a asymetrie Symetrie, tj. souměrné rozloţení prvků podle osy symetrie nebo středu symetrie, byla v minulosti často povaţována za nutnou součást dokonalosti díla. V protikladu k asymetrii je povaţována za nositele důstojnosti, váţnosti a monumentality. Symetrie bývá obvykle zdůrazněná, v její ose je umístěn dominující prvek, hlavní směr, důleţitý komponent. Symetrie formy vyţaduje také určitou symetrii obsahu, účelu, dispozice. Proto je v některých případech vhodnější se symetrii vyhnout a dodrţet tak soulad formy a obsahu. Asymetrie je nesouměrné členění, řazení prvků. Musí však být důsledná a Obr. 8 Příklady osové symetrie musí vést k harmonické rovnováze, k vyváţenému celku vzhledem k optické, kompoziční ose.

20 Základní kategorie architektonické kompozice Otázky a problémy k zamyšlení: co si myslíte, že působí příznivěji? Symetrie nebo asymetrie a za jakých okolnost? uplatňovala se podle vás v minulosti spíše symetrie nebo asymetrie? Ve kterých obdobích a jak je tomu v současnosti? uplatňuje se symetrie i v jiných uměleckých oborech? jakou symetrii má koule, kruh, automobil, šperk, železnice, most, monofonní a stereofonní audiopřístroj,...? Obr. 9 Nečlenění a odlišné členění celku Členění Obr. 10 Odlišné členění stejného prostoru Členěním určujeme měřítko architektonického díla a tím i jeho dojmovou velikost. Členění je velmi často podmíněno funkčními a konstrukčními prvky (okna, dveře, balkóny, výšky podlaţí, velikosti schodišťových stupňů, velikost sedacího nábytku atd, ale také velikost panelu, cihly,...). Členění můţe být horizontální, vertikální nebo kombinované. Svislým členěním se dosahuje dojmového pohybu, zeštíhlení aţ odhmotnění. Zatímco horizontální členění je znamením klidu, stability, hmotnosti. U moderních staveb je členění jedním z hlavních prostředků vjemového působení architektury na člověka.

21 Základní kategorie architektonické kompozice Otázky a problémy k zamyšlení: proč se členění vůbec užívá? může být nečleněná stavba, a jaká? prodiskutujte členění Vaší školy, města, krajiny, lidského těla,...! Rytmus Rytmus znamená opakování nebo střídání dvou nebo více rozdílných prvků v čase, ploše nebo prostoru. Pro fyzický i psychický ţivot člověka má rytmus mimořádný význam, neboť i ţivot se řídí určitými rytmy, cykly (střídání dne a noci, bdělosti a spánku, aktivity a odpočinku, ročních období,...). Obr. 11 Pravidelné střídání Rytmus zavádí do uměleckého díla určitý řád a kázeň. V architektuře jde o určité pravidelné nebo volné střídání linií, ploch, hmot, prostorů, barev, struktur apod. (střídání oken a pilířů, staveb a prostorů mezi nimi, ţlábků a výţlabků...). Jednoduchý rytmus, vzniklý střídáním dvou prvků, se stává ve větším rozsahu monotónním, proto se oţivuje vkládáním dalších prvků, opět v určitém rytmu. Pravidelný, jednoduchý rytmus je výrazem určité váţnosti, Obr. 12 Různé rytmické řady ti, zatímco sloţitý rytmus více různých prvků je prostředkem k určitému uvolnění, zlehčení.