Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a moţnosti jejich předcházení

Transkript

1 Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a moţnosti jejich předcházení Diplomová práce Bc. Klára Štěpánová Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí diplomové práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdání diplomové práce: Datum obhajoby diplomové práce: stepanovaklara@seznam.cz Praha 2013

2 Master's Dissertation Ethical issues in tourism-related cultural differences tourists and possibilities of their prevention. Bc. Klára Štěpánová The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Travel and Tourism Studies Major: Tourism Destination Management Thesis Advisor: Mgr. Monika Klímová Date of Submission: Date of Thesis Defense: Prague 2013

3 Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, ţe jsem diplomovou práci na téma Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistŧ a moţnosti jejich předcházení zpracovala samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţila, uvádím v seznamu pouţitých zdrojŧ a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o. Jméno a příjmení autora V Praze dne 9. května 2013

4 Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce Mgr. Monice Klímové za odborné vedení, věcné rady, připomínky a trpělivost v prŧběhu vypracovávání mé diplomové práce.

5 Abstrakt ŠTĚPÁNOVÁ, Klára. Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistŧ a moţnosti jejich předcházení. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: stran Diplomová práce se zabývá etickými problémy v cestovním ruchu, které souvisí s odlišnostmi v řecké kultuře a moţnostmi jejich předcházení. Cílem této práce je analyzovat rozdíly ve znalostech o řecké společnosti, její kultuře a chování a konfrontovat je s českou kulturou. V první části své diplomové práce jsem vymezila a následně vysvětlila pojmy, které velmi úzce souvisí s tématem. Definuji základní pojmy týkající se cestovního ruchu, kultury a etiky. V části druhé analyzuji řeckou kulturu a vymezuji její normy, hodnoty a sluţby cestovního ruchu v této zemi. Zdŧvodňuji zde také svŧj primární výzkum, který jsem pro práci vyuţila. Jedná se o výzkum metodou dotazníkového šetření, ve kterém jsem se zaměřila na otázky týkající se etických problémŧ ve sluţbách v cestovním ruchu v Řecku. Snaţila jsem se získat informace od příslušníkŧ české kultury, kteří jiţ Řeckou republiku navštívili. V části návrhové zpracovávám své poznatky, které jsem touto prací získala a navrhuji řešení k předcházení problémŧ v této problematice. Klíčová slova: cestovní ruch, etický kodex, etika, národní kultura, kulturní odlišnosti, Řecká republika

6 Abstract ŠTĚPÁNOVÁ, Klára. Ethical issues in tourism-related cultural differences tourists and possibilities of their prevention. [Master's Dissertation] The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Prague Pages This Master s Dissertation deals with ethical issues in tourism related to differences in the Greek culture and the possibilities of prevention. The aim of this work is to analyze the differences in knowledge of Greek society, its culture and behavior and to confront them with Czech culture. In the first part of Master s Dissertation I defined and then explained the concepts that are closely related to the topic. Defines the basic concepts related to tourism, culture and ethics. The second part will analyze the Greek culture and define the norms, values and tourism services in the country. There is also substantiate its primary research, which I use for work. It is a research method of questionnaire survey, in which I focused on issues related to ethical issues on tourism in Greece. I tried to get information from members of the Czech culture who have visited the Hellenic Republic. In the design process their knowledge that I gained in this work suggest a solution to this issue. Keywords: code of ethics, cultural differences, culture, ethics, Greece republic, tourism

7 Obsah Úvod Teoretická část Cestovní ruch Mezinárodní cestovní ruch Kultura Elementy kultury Kulturní šok Národní kultura Dimenze národních kultur podle Geerta Hofsteda Dimenze národní kultury podle Fonse Trompenaarse Kulturně hodnotové paradigma Kulturní identita Interkulturní komunikace Kultura a etika Etika cestovního ruchu Etický kodex Světový etický kodex cestovního ruchu Analytická část Historie Řecka Geografická a demografická charakteristika Cestovní ruch v Řecku Památky v Řecku zapsané v seznamu dědictví UNESCO Základní sluţby cestovního ruchu v Řecku Kulturní odlišnosti Řecka Národnostní a náboţenské sloţení Řekové jako individualistická x kolektivní kultura Místní zvyklosti a tradice Elementy řecké kultury Pracovní schŧzka s Řeky Etické problémy v oblasti cestovního ruchu související s řeckou kulturou Metodika výzkumu... 55

8 2.7.2 Prezentace výsledkŧ dotazníkového šetření Návrhová část Návrhy na předcházení etických problémŧ Závěr Literatura:... 74

9 Seznam tabulek Tabulka 1: Kulturní odlišnosti ve vybraných zemích (šetření z roku 2001) Tabulka 2: Obyvatelstvo Řecké republiky Tabulka 3: Příjezdy zahraničních turistŧ: leden březen Tabulka 4: Symbolika barev v Řecku Tabulka 5: Návštěva Řecka Tabulka 6: Specifika kultury Tabulka 7: Diskriminace v Řecku Tabulka 8: Typy diskriminací Tabulka 9: Nedostatky v ubytovacích zařízeních Tabulka 10: Nedostatky ve stravovacích zařízeních Tabulka 11: Nedostatky v dopravě Tabulka 12: Nedorozumění v oblasti neverbální komunikace Tabulka 13: Opětovná návštěva Řecka Tabulka 14: Pohlaví respondentŧ Tabulka 15: Věk respondentŧ Seznam grafů Graf 1: Příjezdy nerezidentŧ v Řecku ze zahraničí: leden březen Graf 2: Návštěva Řecka Graf 3: Specifika kultury Graf 4: Diskriminace v Řecku Graf 5: Typy diskriminace Graf 6: Nedostatky v ubytovacích zařízeních Graf 7: Nedostatky ve stravovacích zařízeních Graf 8: Nedostatky v dopravě Graf 9: Nedorozumění v oblasti neverbální komunikace Graf 10: Opětovná návštěva země Graf 11: Pohlaví respondentŧ Graf 12: Věk respondentŧ

10 Úvod Jako téma své diplomové práce jsem si vybrala Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi a jejich předcházení. Zaměřila jsem se zejména na Řeckou kulturu. Pro Řecko jsem se rozhodla ze dvou dŧvodŧ. Prvním dŧvodem je, ţe jsem v této zemi měla moţnost strávit poměrně dlouhou dobu a tak poznat kulturu místních obyvatel a jejich chování a mentalitu, proto je mŧj vlastní subjektivní zájem o hlubší zkoumání této země. Druhým dŧvodem je seznámit jejich kulturu se širší veřejností a v případě návštěvy této země nebo při setkání s osobou této kultury, seznámit veřejnost s kulturními odlišnosti a následnými etickými problémy, se kterými by se mohli setkat. Téměř kaţdý z nás jiţ nějakou zemi mimo jejich trvalý pobyt navštívil a to jak pro účel pracovní, studijní, poznávací či jiný. V dnešní době je velmi časté, ţe se lidé s lidmi s odlišnou kulturou setkávají např. v práci, v hotelích nebo jednoduše na ulicích. Nešlo tedy se vyhnout setkáním se s lidmi z jiných kultur. Právě proto, aby nedocházelo k nedorozumění v komunikaci s příslušníky rŧzných kultur, je potřeba alespoň základních znalostí. Jako hlavní cíl mé práce je analyzovat rozdíly ve znalostech o řecké společnosti a její kultuře a konfrontovat je s českou kulturou. Dílčím cílem teoretické části je prezentovat informace týkající se Řecka a pojmy kulturních odlišností, etiky a cestovního ruchu, které následně pouţiji v části analytické. Dílčí cíl části analytické je popsat aspekty, jimiţ se Řekové odlišují od české populace a identifikovat moţné rozdíly. Mezi tyto aspekty patří především normy, hodnoty a vzorce chování, které jsou řeckou společností povaţovány za zcela běţné a přípustné, naproti tomu česká společnost tyto aspekty povaţuje za rozporuplné. K analýze této kultury jsem vyuţila teoretických znalostí, znalostí ze svých vlastních zkušeností, které jsem získala dlouhodobějším pobytem v této zemi a dotazníkového šetření. Hypotézy: 1. řecká kultura se liší od kultury české 10

11 2. kaţdý český turista se jiţ setkal s určitým neetickým jednáním v Řecku, ale nedošlo však k zásadním etickým problémŧm, které by následně ovlivnili jejich pohled na zemi či jejich eventuální návrat 3. lidé se před návštěvou jiné země zajímají o kulturní specifika dané země, aby se následně vyhnuli nedorozumění Jako metodu pro realizaci výzkumu, kterou jsem ve své diplomové práci pouţila, jsem vybrala metodu dotazníkového šetření. Zaměřila jsem se na příslušníky české kultury z rŧzných oblastí České republiky, kteří jiţ navštívili Řeckou republiku a mají jiţ zkušenosti s jejich kulturou. Cílem tohoto výzkumu bylo zjištění etických problémŧ, se kterými se turisté v Řecku často setkávají. Informační zdroje, které jsem ve své diplomové práci pouţila, jsou sloţeny z české a zahraniční kniţní literatury a internetových zdrojŧ. Vycházela jsem tak z knih autorŧ jakými jsou například Ivan Šroněk (Kultura v mezinárodním podnikání), Jan Prŧcha (Interkulturní komunikace), ze stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky a z webových stránek řeckého velvyslanectví. 11

12 1 Teoretická část 1.1 Cestovní ruch Cestovní ruch je aktivita, která se provozovala jiţ v dávném věku. První zmínky o začátcích moderního cestovního ruchu pochází jiţ ze 17. a 18. století. Týkalo se to zejména šlechtických cest. V tomto období se také objevovali první prŧvodci, jejichţ úkolem bylo usnadňovat cestujícím cestování, zejména poskytováním informací o krajině, ubytování či stravování, a chránit účastníky před lupiči. Později v 19. století dochází k rozmachu cestovního ruchu a to vlivem demokratizačních změn po druhé světové válce. Další rozvoj cestovního ruchu vzniká na základě lidských potřeb, nutnosti rekreace a potřeby poznávání. V současné době cestovní ruch disponuje mnoha zpŧsoby, jak jej mŧţeme definovat. Susan Horner a John Swarbrooke definují cestovní ruch jako krátkodobý přesun lidí na jiná místa, neţ jsou místa jejich obvyklého pobytu, za účelem pro ně příjemných činností. 1 Cestovní ruch nezahrnuje sluţební cesty neboli cesty, které jsou podnikány za účelem práce. Je sloţité určit, kolik nocí musí v destinaci jiné neţ je jeho obvyklá destinace, člověk strávit nebo jak daleko musí cestovat, aby se mohlo jednat o cestovní ruch. Světová organizace cestovního ruchu UNWTO definuje cestovní ruch jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší neţ jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a sluţebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojŧ navštíveného místa). 2 Definice turismu dle Mgr. V. Fišerové cestovní ruch je zvláštní forma uspokojování potřeb lidí v oblasti vyuţití volného času, rekreace, cestování. 3 Ve výkladovém slovníku cestovního ruchu je cestovní ruch definován jako komplexní společenský jev, zahrnující aktivity osob cestujících mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle neţ jeden rok za účelem zábavy, rekreace, vzdělávaní, pracovně či jiným účelem, i aktivity subjektŧ 1 HORNER, Susan. Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času: [aplikovaný marketing služeb]. Praha: Grada, c2003, s Charakteristika a význam cestovního ruchu v Česku. CzechTourism [online]. [cit ]. Dostupné z: < 3 FIŠEROVÁ, V.; ČERTÍK, M. Volný čas, životní styl a cestovní ruch. 1. vyd. Praha : Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o., s

13 poskytujících sluţby a produkty těmto cestujícím osobám, tedy i provozování zařízení se sluţbami pro ty cestující osoby včetně souhrnu aktivit osob, které tyto sluţby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s vyuţíváním, rozvojem a ochranou zdrojŧ pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně správních aktivit a reakce místní komunity a ekosystémŧ na uvedené aktivity. 4 Cestovní ruch je chápán jako sociálně ekonomický jev, protoţe jsou v něm zahrnuty dvě dŧleţité sloţky a to lidé jako jednotlivci tak jako skupiny a ekonomika země vyjádřena hrubým domácím produktem, dále s ním mŧţeme pojit i ţivotní úroveň lidí a jejich volný čas. 1.2 Mezinárodní cestovní ruch Mezinárodní cestovní ruch se v uplynulých desetiletích stal v podstatě velmi dynamickým prvkem české ekonomiky. Jde o oblast, kde jsou kulturní odlišnosti jasné a zřetelné jiţ na první pohled. S přihlédnutím na úroveň ubytován, ekonomické moţnosti osob, ubytovací moţnosti aj. počet účastníkŧ mezinárodního cestovního ruchu roste. Dle M. Palatkové mezinárodní cestovní ruch představuje nejširší (nejvolnější) pojem z hlediska území realizace turismu, zahrnující pohyb účastníkŧ turismu mezi státy, bez konkrétního teritoriálního určení (zahraniční turismus více státŧ či regionŧ) Návštěvník v mezinárodním turismu je osoba, která cestuje do jiné země, neţ v níţ má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok. Hlavním dŧvodem cesty nesmí být výkon výdělečné činnosti v navštívené destinaci Turista v mezinárodním turismu je osoba, která cestuje do jiné země, neţ v níţ má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok, ale zahrnující alespoň jedno přenocování. Hlavním dŧvodem cesty nesmí být výkon výdělečné činnosti v navštívené destinaci. 5 Mezinárodní cestovní ruch má kladné dŧsledky v oblasti interkulturních rozdílŧ. Dřívější izolaci zemí nebo i některých osob, které z určitých dŧvodŧ dříve nemohli cestovat, 4 ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde, 2012, s PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice : význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích : evropská integrace a mezinárodní turismus. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s

14 eliminuje. Prohlubuje znalosti těch, kteří cestují do dané země a těch, kteří jejich země je navštěvována. Lidé si tak mohou uvědomit, ţe existují i lidé s odlišnými zpŧsoby ţivota. I přesto, ţe je velká část pobytŧ většinou krátkodobých, mŧţe i tak dojít k pozitivnímu zájmu a dané místo. Týkat se to mŧţe jak samotných zemí a jejích přírodních či kulturních atraktivit, ale také například o příslušném jazyku, o zkoumání a bliţší poznávání odlišných kultur, které nakonec mohou minimalizovat případná nedorozumění a eliminovat jiţ vzniklé předsudky. Mŧţe však dojít i k naprostému opaku. Některé problémy spojeny s mezinárodním cestovním ruchem se projevují v oblastech této činnosti, nebo z interkulturních rozdílŧ. V České republice se to týká zejména osob pŧsobících profesionálně v cestovním ruchu (např. majitelé podnikŧ zabývající se cestovním ruchem, prŧvodci, pracovníci přepáţek, pracovníci v hotelích, restauracích, dopravě aj.). Tito lidé by měli mít zvláštní znalost v problematice mezinárodní komunikace. V České republice se vyskytují některé specifické problémy ze sféry etiky podnikání: Celá oblast cestovního ruchu byla výrazně postiţena negativy privatizace a jejich dŧsledky. Dodrţování smluv, závazkŧ a slibŧ je ve srovnání s jinými zeměmi na horší úrovni. Běţné je okrádání cizincŧ, a to v rozsahu od pouliční kriminality, která není specifická pro ČR, aţ po specifika ve zpŧsobech taxikářŧ. Stále ještě doznívá systém dvojích cen pro tuzemce a cizince Kultura V rámci cestovního ruchu dochází velice často k prolínání rŧzných národních kultur, jejichţ zvyklosti je nutné respektovat. Jakákoli kultura se rozvíjí na základě spousta okolností. Havlová ve své knize uvádí Významným vlivem jsou zeměpisné a klimatické podmínky. Velkou roli hraje historický vývoj dané území, pozŧstatky kultur, které uţ na území existovaly, náboţenské vlivy, politika, mezinárodní vztah, tradice. 7 Kultura je typickým znakem lidské společnosti, která mimo společnost neexistuje. Jedná se o sociální ţivot a jeho veškeré projevy, tedy vše co není vytvořeno přírodou. 6 ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2001, s HAVLOVÁ, Radka. Kulturní pluralita současného světa. Vyd. 2. V Praze: Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica, 2006, s. 7 14

15 Definici kultury se dá vyjádřit mnoha zpŧsoby. Dle Výkladového slovníku cestovního ruchu od Josefa Zelenky a Martiny Páskové je kultura bytostně lidská reflexe vlastního bytí a jeho interakce s okolním světem, jeho antropogenními a přírodními aspekty v kontextu světového vývoje i lidské historie. Podle AKAD (1998) souhrn duchovních a materiálních hodnot vytvořených lidstvem v celé jeho historii (i prehistorii) i tvořených v současnosti. 8 Kulturu vyjadřuje vzájemné pŧsobení faktorŧ. Mezi tyto faktory zahrnujeme tradice, hodnoty a přesvědčení, které sdílejí členové určité kultury. M. Minkov definuje kulturu jako vědecký koncept, který měříme dle hodnot, norem, přesvědčení, vlastního vnímání, kognitivním schopnostem, a chování. Nejjednodušším zpŧsobem, jak popsat tento konstrukt je říci, ţe je to systém, skládající se ze všech těchto prvkŧ. 9 Kulturu musíme chápat jako souhrn hodnot, není moţné povaţovat ji za jednotlivost. Tyto hodnoty přestavují podmínky, které jsou ochotní jednotlivci z dané skupiny respektovat a podřizovat se jim. Základem většiny kultur je náboţenství. Základní hodnoty představují v kaţdé kultuře rozdílná fakta. Hodnoty se vztahují například k oddělení zla od dobra, krásy od ohavnosti, přirozenosti od nepřirozenosti a jiných. Dle pana Šroňka jsou hodnoty pocity, myšlenky nebo činnosti, jeţ vyplívají ze základních hodnot, jsou zřejmé z postojŧ zaujímaných členy společnosti. Týká se to například postojŧ k individualismu a kolektivismu, k času, věku a pohlaví, ke změnám vztahu nadřízenosti a podřízenosti i jiným. 10 Zvyklost je prostředek činŧ nebo úvah, které charakterizují určitou skupinu lidí. Ta ovlivňuje styly, které lidé respektují. Týkají se oblékání, stravy nebo jejich chování. Jejich podoba mŧţe mít formu morální nebo právní. Tradice je soubor mravŧ, znalostí a zvyklostí, které udává daná kultura. 8 ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde, 2012, s MINKOV, Mihail. Cultural differences in a globalizing world. 1st ed. Bingley: Emerald, p. 2011, ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání: [aplikovaný marketing služeb]. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2001, s

16 1.3.1 Elementy kultury Čas Čas je element kultury, v němţ se velice často projevují odlišnosti v rŧzných kulturách, jelikoţ k němu mají rŧzné kultury odlišný vztah. V odlišných kulturách jsou část vyjímány dva nejčastější přístupy. Prvním přístupem je naprosté osvobození se od času. V této skupině jsou jedinci, kteří jsou názoru, ţe čas není jejich pánem, jsou dle nich dŧleţitější věci neţ hlídání minut. Druhý přístup je charakterizován tím, ţe jedinci chtějí s časem hospodařit a to co nejúčelněji. Edward T. Hall uvádí ve své literatuře dvě základní skupiny, a to skupinu monochronickou a polychronickou. Monochronická skupina je dá se říci posedlá časem. Jedinci neradi vystupují ze svého programu a vše probíhá přesně tak jak má. V této skupině se většinou objevují ti, pro které je čas drahý (např. právníci, lékaři aj.) Na druhé straně kultura polychronická se vyznačuje naopak nedodrţováním termínŧ a programŧ. Čas je pro ně proměnlivým prvkem. Pro jedince z této skupiny je nejdŧleţitějším prvkem lidský vztah. Mezi silně monochronické patří Japonsko, Severní Amerika a severní Evropa, včetně Velké Británie, Nizozemska a německy hovořících zemí Evropy. Mezi mírně monochronické kultury jsou zařazeny jiţní Evropa, východní Evropa, Austrálie a Nový Zéland. Polychronické kultury jsou jiţní a jihovýchodní Asie, Latinská Amerika, arabské země a Afrika. Verbální komunikace Verbální komunikace respektive jazyk je jedním z nejdŧleţitějších elementŧ kultury. Prostřednictvím jazyka a tzv. paraverbálního jazyka, se uskutečňuje komunikace mezi jednotlivými a rozdílnými kulturami. Paraverbální jazyk je pojem, kterým se označuje síla hlasu a význam mlčení při konverzaci. Jazyk disponuje řadou postojŧ, které k jiným členŧm určité nebo stejné kultury zaujímáme. V technicky rozvinutých a vyspělých národech mají jazyky více pŧvodních slov, vztahujících se k jednotlivým prvkŧm výroby, techniky a podobně. Naproti tomu jazyky národŧ, které jsou velmi úzce spjaty s přírodou, mají mnohem rozvinutější slovní zásobu o aspektech přírody. Počet ţivých jazykŧ na světě se v přepočtech neustále liší, nejčastěji 16

17 se však pohybuje přibliţně okolo tří tisíc, i kdyţ většinou z těchto jazykŧ mluví jen malé mnoţství osob. Čínsky hovoří 20% obyvatel světa, čínsky a dalšími čtyřmi jazyky (angličtina, španělština, ruština a hindŧ) přibliţně 45% obyvatel, započteme-li dalších sedm jazykŧ (němčina, japonština, arabština, francouzština, portugalština, bengálština a italština), zvýší se toto procento na 60%. Je pravděpodobné, ţe stovkou jazykŧ hovoří 95% obyvatel. 11 Rozdíly mezi jazyky vznikají dle toho, jak národy vyţívají svou řeč k vyjadřování svých myšlenek. Moţnost, jakým jedinci z odlišných kultur pouţívají své jazyky, mŧţe vést k nedorozumění nebo dokonce aţ ke konfliktŧm ve společné komunikaci. Jsou kultury, které komunikují jasně, jednoznačně a přímo vyjadřují své myšlenky. Na druhé straně jsou kultury, které prostřednictvím jazyka vyjadřují neurčitě a nejistě. Řada národŧ jihovýchodní Asie se vyjadřují velmi subjektivně a nepřímo, a to zejména proto, aby zakryli své city. Především ty negativní. V těchto kulturách jsou negativní city jako například netrpělivost, podráţdění, hněv, zklamání, frustrace povaţovány za hrubé a uráţlivé. Jazyk, díky němu, vyjadřujeme své myšlenky je pouze součástí určité komunikace. Na pomyslném ţebříčku dvanácti zemí/kultur jsou z pohledu Evropana na jednom konci německy hovořící Švýcaři, Němci, Skandinávci, dále Američané, Francouzi a Britové. S odstupem od těchto zemí se na ţebříčku umísťují Italové, Španělé a Řekové. Ve skupině národŧ, jeţ se vyjadřují spíše nepřímo, jsou Arabové a nejméně přímo Číňané a Japonci. 12 Neverbální komunikace Jako další účinná moţnost jak doplňovat svŧj projev a projevovat emoce a city je tak zvaná neverbální komunikace neboli mimoslovní komunikace. Neverbální komunikací je chápán například výraz obličeje, drţení těla, jeho pohyby nebo pohyby rukou, či doteky, oční kontakt, barvy a tak dále. Formy neverbální komunikace se v odlišných kulturách opět liší. Např. V Severní Americe mŧţe z pozdvihnutého obočí vyplívat zájem nebo překvapení, v Británii mŧţe znamenat 11 ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2001, s ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. op. cit., s

18 nedŧvěru, v Německu ocenění bystrosti druhého jedince, v Číně zase mŧţe naopak znamenat nesouhlas a vyjadřuje záporné stanovisko. Teritorialismus Neverbálním projevem je tzv. Teritorialismus, jímţ je chápána těţko definovatelná hranice mezi jedinci při osobním styku. Lze ho také vyjádřit jako ovládání určitého fyzického prostoru ze strany osob, které si na něj činí nárok a chrání před invazí a zneuţíváním ze strany jiných. Bývá silně vyvinut a je ovlivněn kulturou. 13 Dává praktickou odpověď na otázku, jak mají být při vzájemném styku vzdáleny osoby komunikující osobně nebo v pracovním styku. E. T. Hall odlišuje vzdálenost intimní, osobní, společenskou a vzdálenost na veřejnosti. Osobní prostor je neviditelný prostor, který vzniká při komunikaci dvou osob. Vzdálenost při komunikaci závisí na prostředí, na citovém vztahu k druhému či jiným osobám a na charakteru vykonávané činnosti. V severní Evropě je tato vzdálenost menší neţ kde jinde. Opakem je například jiţní Evropa nebo arabské země. Problém potom vzniká, kdyţ spolu mluví jedinci z odlišných kultur. Dochází pak k tomu, ţe jeden se během hovoru neustále přibliţuje, zatímco druhý se snaţí vzdálenost mezi nimi zvětšit. Vzniká u něj pak pocit, ţe se druhý snaţí vnucovat a narušovat tak jeho soukromí. Doteky Další formou jsou potom doteky mezi jedinci z jiných kultur. Jedná se především o doteky jedincŧ stejného pohlaví. Týká se to například podání ruky při pozdravu, objímání, polibky a do určité míry i doteky například v hromadné dopravě. Nedorozumění v této neverbální formě mŧţe být také velmi nepříjemné, zejména kdyţ se to týká kultury, u které je typické, ţe se nedotýkají téměř vŧbec (severní Evropa, Dálný východ) a kultury opačné (Latinská Amerika, oblast Středozemního moře, východní Evropa). Gesta a mimika Největší a nejdŧleţitější formou neverbální komunikace jsou gestikulace a výrazná mimika. Gesta jsou velice dŧleţitou součástí jazyka a mŧţou tak ve druhých vyvolávat 13 ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2001, s

19 rozdílné reakce. Jednou z gest mŧţe být oční kontakt, kde zase záleţí na časových intervalech při konverzaci. Barvy Symbolika barev a jejich význam se poměrně dost často liší. Asi nejvíce protichŧdná je barva bílá, kde je v západních zemích chápána jako barva čistoty a nevinnosti, zatímco v asijských zemích je brána jako barva smrti. Červená ve V. Británii znamená barvu muţnosti a stáří naopak v asijských zemích znázorňuje barvu štěstí. Ţlutá je všude po světě barvou bohatství a zelená je barva, která je národní barvou v Egyptě, proto by se v arabských zemích neměla pouţívat třeba na příklad na balení. Naopak v asijských zemích zase vyjadřuje, ţe přichází nemoc z dţungle. Kaţdá kultura má svoji vlastní neverbální komunikaci, kterou má uţ neuvědoměle naučenou Kulturní šok Kulturní šok je dle Josefa Zelenky a Martiny Páskové jak uvádějí ve Výkladovém slovníku cestovního ruchu psychická, popřípadě i fyzická reakce (stres, úzkost, únava, strach, bolest hlavy, střevní potíţe atd.) při setkání cestující osoby s cizí kulturou, odlišnou od vlastní kultury. V cestovním ruchu mŧţe kulturní šok pocítit návštěvník i místní obyvatel. 14 Většinou dochází ke zkoumání tohoto šoku návštěvníka v určité destinaci cestovního ruchu, kdyţ se liší společenské prostředí destinace od obvyklého prostředí, které je pro návštěvníka dŧleţité. Týká se to například tradiční kuchyně a to zejména přípravy jídel, surovin a kultury stolování. Projevení kulturního šoku souvisí s dostatečnou přípravou a předchozími zkušenostmi, jak s cestovatelskými tak i celkově ţivotními. Dle pana Šroňka je kulturní šok proces, který zpŧsobuje psychologickou dezorientaci nebo zmatek, který pocítí lidé, kteří se náhle střetnou s kulturním prostředím zcela odlišným, neţ je prostředí, v němţ ţijí a pracují ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2001, s

20 1.4 Národní kultura Národní kultura je soubor principŧ, kterými je jedinec veden uţ od jeho narození. Týká se to zejména vzorcŧ hodnot a chování. Jedinec disponuje určitým naučeným systémem chování a zkušeností, který s ním sdílejí obyvatele stejné mentality. Národní kultura vychází ze vztahu mezi kulturou a státem. Státem je chápána ekonomická jednotka, která je ohraničena určitými hranicemi. Jedná se soubor znakŧ vycházející z charakteristik jedné určité kultury. Veškeré kultury se postupem času stále vyvíjejí, proto je nezbytné se jim neustále věnovat a studovat je. Ivan Nový a Sylvia Schroll-Machl definují ve své knize národní kulturu jako kulturu, kterou v prŧběhu historie vyvinulo velké mnoţství lidí, kteří se jako příslušníci určitého národa narodili nebo se tak cítí a definují si ji jako závaznou a bytí určující. Národní kultura ztělesňuje něco jako kolektivní vědomí obyvatel, přesněji tradované hodnoty, normy, pravidla chování (zvyk, zákon, obyčej), etiko-morální systémy a z toho odvozené obrazy světa a člověka. 16 Národní kultura je vţdy odrazem země, ve které jedinec vyrŧstá. Jakýkoliv člověk, který se setká s jedincem jiné kultury, neţ na kterou je zvyklí, vnímá jeho odlišnosti. V první řadě vnímá cizí jazyk, zpŧsob chování, odlišné oblékání. Kaţdý ví, ţe lidé odlišné národnosti disponují také jinou mentalitou Dimenze národních kultur podle Geerta Hofsteda Kultura je rovnice myšlení a chování. Kaţdému jedinci je tato rovnice jasná, jelikoţ je hraná v prostředí, ve kterém jedinec vyrŧstá. Kaţdá osoba je součástí určité sociální skupiny a přináší si do ţivota mnoţství kultur, kterými lze chápat například kulturu konkrétní rodiny, v které osoba vyrŧstala nebo stále vyrŧstá. Tato kultura je produkcí příslušností osoby k dané zemi. Dle pana Hofsteda je podstata typologie národních kultur tato definice, kterou je nutné pochopit pro následující typologii Kultura je vţdy jevem kolektivním, neboť je vţdy alespoň z části sdílena lidmi, kteří ţijí ve stejném společenském prostředí, v němţ si ji 16 NOVÝ, Ivan a Sylvia SCHROLL-MACHL. Spolupráce přes hranice kultur. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2005, s

21 osvojili. Je to kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiných. 17 Typologie národních kultur: Mocenský odstup (power distance) Vyjadřuje vztah lidí určité kultury k autoritě. Tedy to, v jaké míře obyvatelé, instituce a organizace v určité zemi očekávají a akceptují, ţe moc je rozdělena nerovnoměrně. Tato dimenze vystihuje sociální distanci mezi lidmi nestejného společenského postavení, např. mezi vedoucími pracovníky a podřízenými zaměstnanci, mezi učiteli a ţáky. Země s velkým mocenským odstupem Malajsie, Mexiko, Francie, Turecko aj. Země s malým mocenským odstupem Dánsko, Irsko, Nový Zéland aj. Individualismus kolektivismus Tato dimenze vyjadřuje rozsah závislosti jednotlivce na kolektivu (rodině, firmě aj.) a míru volnosti pro jeho vlastní iniciativnost. Individualistické společnosti jsou takové, v nichţ vazby jednotlivcŧ na kolektivy jsou poměrně volné, naopak v kolektivistických společnostech jsou lidé od narození integrováni do soudrţných skupin, které je za jejich loajalitu ochraňují. Individualistické země USA, V. Británie, Kanada, Austrálie, Belgie, Holandsko aj. Kolektivistické země Quatemala, Ekvádor, Pákistán, Indonésie, Jiţní Korea aj. Maskulinita feminita Maskulinita vyjadřuje zastoupení a vliv muţského prvku v hodnotách určité společnosti (např. prŧbojnost, soutěţivost). Maskulinita se vztahuje na kultury, v nichţ jsou rodové role zřetelně odlišeny, a feminita na kultury, v nichţ se rodové role přerývají. Tato dimenze odráţí např. rovnoprávnost v postavení ţen v zaměstnání. Makulinní země Japonsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Mexiko aj. Feminní země Švédsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Finsko aj. 17 PRŦCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s

22 Vyhýbání se nejistotě Rozsah, v němţ se příslušníci kultury cítí ohroţeni nejistými či neznámými situacemi. Tato dimenze vyjadřuje, nakolik lidem určité kultury vadí např. podstupovat riziko rŧzných změn v zaměstnání, ve společnosti vŧbec, respektive zda se těmto změnám přinášející nejistotu snaţí raději vyhýbat. Země se silným vyhýbáním se nejistotě Řecko, Portugalsko, Japonsko, Srbsko aj. Země se slabým vyhýbáním se nejistotě Singapur, Dánsko, V. Británie, Hongkong aj. Dlouhodobá krátkodobá orientace Dlouhodobá orientaci v určité národní kultuře vyjadřuje pěstování vlastností lidí vztaţených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, k ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílŧ, krátkodobá orientace je zaměřenost na blízké cíle, na okamţité výsledky. Tato dimenze je spjat s hodnotami a postoji odráţejících rozdíly v západním myšlení (pro něţ je přízračná orientace na rychlý výsledek a zisk) a východním myšlení (zejména s konfuciánskou filozofií, orientovanou dlouhodobě). Dlouhodobě orientované země Čína, Japonsko, Hongkong, jiţní Korea aj. Krátkodobě orientované země Kanada, V. Británie, USA aj. 18 Tabulka 2: Kulturní odlišnosti ve vybraných zemích (šetření z roku 2001) Země Vztah Míra Vztah Časová Maskulinita k autoritám individualismu k nejistotám perspektiva Austrálie USA Kanada Česká republika Maďarsko Polsko Slovinsko Rusko Dánsko PRŦCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s

23 Norsko Švédsko Německo Nizozemsko Velká Británie Francie Itálie Španělsko Japonsko Indie Čína Zdroj: MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: nové trendy a reflexe změn ve světě. 3., aktualiz. a přeprac. vyd. Praha: Grada, c2009, s Dimenze národní kultury podle Fonse Trompenaarse Fons Trompenaars pŧvodem z Holandska se věnoval třem skupinám problémŧ. Ke vztahu k lidem, k přírodě a času. Na základě těchto problémŧ identifikoval sedm dimenzí národní kultury. Prvních 5 typŧ dimenzí se týká problému ke vztahu k lidem, šestá dimenze k problému ke vztahu k času a sedmá dimenze se věnuje problematice ke vztahu k prostředí. 5 dimenzí: Universalismus versus partikularismus Kolektivismus versus individualismus Neutralita versus emocionalita Specifičnost versus difuznost Orientace na přisuzování versus orientace na dosahování Orientace na minulost, přítomnost či budoucnost Interní orientace / externí orientace LUKÁŠOVÁ, Rŧţena. Organizační kultura a její změna. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s

24 Univerzalismus/partikularismus (angl. universalism versus particularism) Tato dimenze je zaloţena na principech, které jsou jasně dané a dodrţují se i tehdy, kdyţ to není nutné. Řídí se tím, ţe existuje pouze ta pravda na které se dohodou. Dŧvěryhodná osoba je ta, která dodrţuje smlouvy, coţ jsou velmi dŧleţité součásti ţivota. Oproti smlouvám jsou vztahy vedlejší. Univerzalisté jsou orientováni na pravidla zatímco partikularisté jsou taková skupina, pro které nejsou pravidla na prvním místě. U nich převládá přátelství a osobní vztahy, jsou ochotní udělat i to co pravidla neuznávají za správné. Existuje více pohledŧ na realitu i pravdu. Ty závisí na konkrétním účastníkovi jednání. Právní smlouvy jsou svolně upravovány a spolehlivým je ten, kdo bez problémŧ přijímá měnící se okolnosti. Obchody lpí zejména na vztazích, přičemţ dobrý vztah převládá nad smlouvou. Individualismus/kolektivismus (angl. individualism versus collectivism) Individualistická kultura se zaměřuje především na samu sebe. Rozhodování závisí na jedinci, při vyjednávání však uţ rozhodují zástupci. Hlavním objektem řízení jsou jedinci. Osoba usiluje o výsledky převáţně sám za sebe, následně za ně přebírá i odpovědnost. Stimuluje je zejména individuálními podněty. Kolektivní kultura se vyznačuje tím, ţe jejím středem zájmu jsou skupiny. Řídící aktivity jsou zaměřeny na skupiny a následně aţ prostřednictvím těchto skupin je výkon jedince ovlivňován. Nejlepší výsledky jsou dosahovány ve skupinách. Neutralita/emocionalita (angl. neutral versus emotional culture) Neutrální kultura se vyznačuje tím, ţe jedinci potlačují svoje emoce. Snaţí se ukrývat to co cítí, neprojevují se a vystupují monotónně. Tabu se pro ně stává gestikulace, výrazná mimika, nebo další výrazné projevy. Emocionálních kultura je naprostý opak. Často bývají otevření a na jejich mimice a vystupování je jasně vidět co právě cítí. Jejich vyjadřování však mŧţe pŧsobit někdy aţ dramaticky. Specifičnost/difuznost (angl. specific versus diffuse culture) Příslušníci specifických kultur jsou většinou přímočaří, věcní a účeloví. Jejich vystupování se vyznačuje přesností, strohostí, určitostí a odlišují od sebe pracovní a osobní svět. Zásady chování v prŧběhu jednání jsou jasně dány. Příslušníci difuzních kultur jsou opak specifické kultury. Jsou nepřímí a bezcílní. Pŧsobí dojmem vyhýbavosti a dvojznačnosti. 24

25 Orientace na přisuzování / orientace na dosahování (angl. ascription versus achievement orientation) Orientace na přisuzování a orientace na dosahování se vyznačují tím, jak je dosaţen status v příslušných kulturách. V kulturách orientovaných na dosahování je status určován dle toho jakými znalostmi jedinec disponuje. Dosaţení určitého statusu je známkou úspěchu výkonnosti. V kulturách orientovaných na přisuzování je statusu dosahován ve spojitosti s věkem, vzděláním, společenským pŧvodem, profesí a podobně. Orientace na minulost, přítomnost či budoucnost (angl. orientations to past, present and future) V kultuře orientované na minulost lze za dŧleţitý faktor povaţovat zejména rodinu, tradice, ale i práci. Příslušníci této kultury jsou rádi, kdyţ se udrţují tak zvané staré zlaté časy. V kultuře orientované na přítomnost jsou významné aktuální činnosti. Vše se řeší z pohledu aktuální situace, plány většinou nebývají naplněny. Kultura orientovaná na budoucnost se zaměřuje na budoucí úspěchy a vyhlídky do budoucna. Příslušníci s radostí plánují a vymýšlejí strategie. Středem zájmu je mládí a jeho moţnosti. Minulost i současnost probíhá se zájmem o budoucí eventuální výhody. Interní orientace / externí orientace (angl. inner-directed versus outer-directed orientation) Interní orientace v sobě zahrnuje příslušníky, kteří mají pocit, ţe mohou řídit a ovlivňovat vše kolem nich. Zaměřují se zejména na sebe a na okolí pŧsobí velmi dominantně, někdy aţ agresivně. V případě, ţe se jim okolí jeví jako mimo jejich kontrolu, jsou nespokojeni. Externí orientace je toho názoru, ţe ţivot je třeba ţít v harmonii s okolím. Jsou často citliví k potřebám ostatních. Jsou spokojeni, kdyţ vše prochází přirozeným vývojem Kulturně hodnotové paradigma Pojem kulturně hodnotové paradigma Z. Lehmannová označuje jako celek (sytém) základních principŧ, podle kterých dané lidské společenství interpretuje realitu a orientuje se v ní. 20 Tyto principy velice těţko podléhají změnám, ty nastávají aţ v řádu tisíciletí. V kaţdém ţivotě lidského společenství plní toto paradigma několik funkcí: 20 LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, s

26 1. Je základem interpretace reality, sloţeného obrazu světa, který dané společenství konstruuje, 2. Orientuje společenství v realitě, je základem jeho hodnotové orientace, a tím i základem jednání a obecným východiskem zacílení lidského jednání v dané kultuře, 3. Je dŧleţitou determinantou rozvíjení jedinečných, neopakovatelných rysŧ dané kultury, je jejím identifikačním vzorcem, 4. Integruje sociokulturní celek, je integračním jádrem kaţdého sociokulturního systému, 5. Je základem kulturní identity společnosti jako celku i jejich příslušníkŧ. 21 Ad 1. Kulturně hodnotové paradigma je základ ztvárnění reality, který dané společenství vytváří. Mezi principy paradigmatu patří obecné otázky a odpovědi. Týká se to principŧ ztvárnění času, podstaty a přírody, definování vztahu boţského jako člověka přesahující reality, ztvárnění lidské aktivity a jejich cílŧ, uspořádání lidského společenství, podstaty člověka a jeho poslání v celku bytí atd. Tyto otázky mŧţeme chápat jako základní otázky při vytváření obrazu světa a lidských společenství v ţivotě. Hodnotové paradigma vzniká zejména duchovní kulturou určité společnosti, především pak náboţenstvím, uměním a filozofii. V dalších sloţkách kultury se projevuje konkrétněji a to zejména v právních a etických normách. To v sobě nese strukturu institucí, silnou orientaci na tradice atd. Ad 2. Kulturně hodnotové paradigma, je základem společenství v realitě a základem hodnotového systému T vytváří reakci a jednání příslušníkŧ sociokulturního celku. Paradigma slouţí zejména jako odpověď na konkrétní podmínky ţivota dané kultury i dané historické situace, kterými v prŧběhu svých dějin kultury procházelo. V případě identifikace hodnotového paradigmatu jsou dŧleţité dva faktory, které spoluvytvářely odpovědi na jiţ uvedené otázky a je tedy velmi nutné je určit. Jsou jimi předpoklady zpŧsobu ţivota konkrétní kultury a jeho změn, etnické sloţení populace, dané historické procesy a jevy ovlivňující vývoj kultury apod. a velké duchovní systémy, které zpracovávají určité výchozí faktory a odpovídají na pragmatické otázky. 21 LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Op. Cit., s

27 Ad. 3 Kulturní paradigma je dŧleţitým prvkem rozvíjení specifických rysŧ dané kultury. Dá se říci, ţe je jejím identifikačním vzorcem. Hodnotové paradigma je vţdy jedinečné a zakládající dŧleţitou regulativně hodnotovou strukturu sociokulturního systému. Hodnotové paradigma včetně dŧleţitého charakteru velkých sociokulturních útvarŧ, zejména národního a nadnárodního typu, se rozvíjí v řádu století i tisíciletí. Základními předpoklady rozvoje této specifiky jsou zejména dané geografické podmínky, ve kterých konkrétní lidské kultury vznikají a rozvíjejí se a také jejich historická zkušenost. Tyto faktory jsou vloţeny do jedinečného obrazu světa a společností. Určitá kulturní reakce společenství na tyto dané podmínky a okolnosti znamená rozvoj určitého charakteru kulturních výsledkŧ a jejich struktury. Ad 4. Kulturní paradigma je základem sociokulturního celku a integračním jádrem kaţdého sociokulturního systému. Principy paradigmatu jsou součástí konkrétních zpŧsobŧ vnímání světa, jeho zobrazování, ztvárnění a kategorizace. Promítají se do daných hodnotových orientací, norem a vzorŧ chování lidí, symbolŧ daného společenství atd. Tím vytvářejí sloţitý systém vzájemných vztahŧ v systému regulativŧ, coţ je jeden z dŧleţitých kulturních sítí, které sociokulturní celek svazují dohromady. Tím, ţe jsou dlouhodobě málo proměnné, dávají základní principy stabilní řád sociokulturního celku. Kulturně hodnotové paradigma je velice objektivním faktorem u jednotlivcŧ. Snaţí se ho osvojovat v procese jejich socializace v dané kultuře. Tyto aspekty plní v hodnotovém paradigmatu integrační funkci a to ve vzorech a zpŧsobech chování jednotlivcŧ i skupin, zpŧsobu myšlení a emocí Kulturní identita Hodnotové paradigma je ve velmi úzkém vztahu s kulturní identitou. Kulturní paradigma je pevný základ kulturní identity a vzájemně se doplňují. Ve výkladovém slovníku J. Zelenky a M. Páskové je kulturní identita definována jako psychický mechanismus a zpŧsob, jimţ se jedinec a zejména skupina jedincŧ vymezuje. Ztotoţňuje a cítí sounáleţitost s kulturou (tradicemi, obyčeji, pověstmi, dokonce i literárními postavami) i kulturní krajinou dané společenské skupiny, ale také vnímá jedinečnost své existence. Jde o součást identity jedince. 22 Identita kultury vypovídá o vztahu k jiným skupinám nebo jedincŧm. Jedná se o povědomí o příslušnosti k určité 22 ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde, 2012, s

28 odlišné kulturní skupině, která se vyznačuje určitým hodnotovým směrem, představami, ţivotním stylem, přesvědčeními a etikou. J. W. Berry a kol., definují kulturní identitu jako přístup jak jednotlivci myslí a jakých jsou postojŧ a názorŧ, které se týkají přímo jejich kulturní skupiny. 23 Turismus představuje určitou formu interkulturní zpětné vazby, která mŧţe zintenzivnit kulturní identitu místních obyvatel jak z negativní stránky (netolerance, šovinismus, xenofobie) tak také z pozitivní stránky (patriotismus, popularizace tradicí a kvalita přírodního a kulturního dědictví). Cestovní ruch je jedním z hlavních aspektŧ, díky kterým mŧţe mít dopad na to, se kterou kulturní skupinou se člověk ztotoţňuje. Př.: Cizinec, který se kulturně identifikuje s jeho místní komunitou (místa, odkud pochází), se po procestování Evropy mŧţe identifikovat s komunitou země, ze které pochází či dokonce kulturou evropskou. Výjezdový cestovní ruch tedy z velké části přispívá k zvětšení skupiny, se kterou se člověk kulturně ztotoţňuje, nebo naopak vyhrazuje. Kulturní identita vychází ze své historie, a je neustále doprovázená symbolickými, reálnými a materiálními dŧsledky, proto podléhá věčné transformaci. Kulturní identita je podnět, který vzájemně propojuje vazby mezi společenstvím, individuem a kulturou. Mŧţeme ji však vymezit dvěma aspekty. První aspekt je společenská reflexe hodnotového paradigmatu. Jedná se o duchovní sebereflexi určitého sociokulturního celku a jeho kulturní sebeuvědomění. Kaţdé lidské společenství v rámci svého náboţenství, filozofie a umění formuluje svŧj hodnotový základ. Jako příklad mohu uvést filozofické texty upišandy, které jsou sestaveny v hinduistické kultuře a vyjadřují základní paradigmatické principy indické kultury (princip reinkarnace a karmy a základ pojetí svobody v hinduismu). Paradigmatické schéma v evropské kultuře je stavěno na křesťanství a později novověké evropské filozofii. Schéma v sobě zahrnuje racionality, svobody člověka a nové role. Paradigmatické schéma v islámské kultuře v sobě obsahuje formulace, které jsou obsaţeny v Koránu. Konfuciáni zas zahrnují formulace v kanonických spisech duchovních směrŧ. Ty následně spojuje dominantní interpretační schéma harmonie protikladŧ a vyšší jednoty. Druhým aspektem je individuální kulturní identita, jejíţ podstatou je vnímání kulturní příslušnosti. Rozvíjí se na základě vnitřního hodnotového souboru, dle kterého se individuum šíří. Tento proces v sobě zahrnuje 23 BERRY, John W. Cross-cultural psychology: research and applications. 2nd ed. New York, NY: Cambridge University Press, 2002, xxii, p

29 příslušný hodnotový systém a světonázorové zaměření prostřednictvím učení se konkrétnímu myšlení, ţivotnímu zaměření, zpŧsobu chování, interpretace a kategorizace a formám emocionálních reakcí. Kulturní identity a pluralita je problematika, která však disponuje velkým mnoţstvím praktických aplikací. Kulturní identita mŧţe být pŧvodem vzniklých konfliktŧ ve společnosti. Dále mŧţe být manipulováno s jednotlivci i celými skupinami. Mŧţe být a většinou i bývá v současném světě jako zdroj nacionalismu a xenofobie, z čehoţ mŧţe vzejít i velké nebezpečí zneuţití kulturní identity pro politickou manipulaci. V dnešní době toto nebezpečí nabírá na intenzitě především ve spojitosti s terorismem. Problematiku je nutné znát v souvislosti s migranty Interkulturní komunikace Jedná se o obor, který zkoumá problematiku kultury komunikace u odlišných etnických skupin. Zkoumá jejich chování a vnímání okolního světa, jejich verbální vystupování a jednání. Dle Jana Prŧchy interkulturní komunikace (intercultural communication) je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrŧznějších typech situací, při nichţ jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově nebo kulturně odlišných etnik, národŧ, rasových či náboţenských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazykŧ, kultur, mentalit a hodnotových systémŧ komunikujících partnerŧ. 24 Jan Prŧcha ve své knize definuje interkulturní komunikaci třemi významy a to: 1. Interkulturní komunikace jako proces verbálního a neverbálního sdělování probíhající v rŧzných sociálních situacích. 2. Interkulturní komunikace jako vědecká teorie a výzkum zabývající se reálnými procesy interkulturního komunikování. 3. Interkulturní komunikace jako edukační a podpŧrné aktivity zaměřené na praxi a vycházející (ideálně) z poznatkŧ příslušné vědecké teorie a výzkumu Kultura a etika Pojmy kultura a etika jsou společně ve velmi úzkém vztahu. Kaţdá z definic se snaţí objasnit pojem hodnot pro dané společenství. Etika je souhrn norem a pravidel, 24 PRŦCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s PRŦCHA, Jan. Interkulturní komunikace. op. cit., s

30 vyjadřujících názory společnosti na chování a jednání lidí z hlediska dobra a zla, správnosti a nesprávnosti. Je to nauka o mravnosti, o pŧvodu a podstatě morálního vědomí a jednání. 26 Etika je chápána také jako souhrn hodnot a zpŧsobŧ chování v určitém prostředí dané kultury. Pojem hodnoty vyjadřuje sklon, kdy je dáváno přednosti specifického stavu před jiným. Často tyto hodnoty vznikají jiţ v dětství, aniţ by o nich jedinci věděli. Hodnoty se dají zjišťovat například pozorováním lidí a jejich jednání. Sdělování ne vţdy mŧţe probíhat verbálně. Téměř celý ţivot se setkáváme s rŧznými formy hodnocení, a to v jakýkoliv situacích, jelikoţ se ţádný jedinec nemŧţe hodnotovému systému vyhnout. V etice jsou hodnoty chápány jako myšlenky, rŧzné představy nebo jiné koncepty, které jsou z hlediska jedincŧ, pro ně dŧleţité. Hodnotové systémy však mohou být v odlišných kulturách naprosto rozdílné. Většinou své kořeny mají ve filozofii (kultury, náboţenství, tradice, sociální podmínky atd.). Pojetí etiky mŧţe disponovat rŧznými přístupy. Mŧţeme je shrnout do dvou filozofických hledisek. Prvním hlediskem je tak zvaný kulturní relativismus. Te vychází ze zásady, ţe etika jakékoliv kultury není jiná a nelze hodnotit s jinou etikou odlišné kultury. Druhým hlediskem je kulturní imperialismus, který vychází ze zásady, ţe principy etiky určité kultury by se měly dodrţovat i v jiných kulturách. Oba tyto přístupy jsou však v praxi nereálné. Relativismus kultury zastává názor, ţe všechna společenství jsou na stejné úrovni nehledě na hodnoty, které jejich kultura uznává. Dá se říci, ţe přístup kultury k etice je poměrně sloţitý jev. Je poměrně těţké hledat odpovědi k těmto přístupŧm, proto je velice dŧleţité k pochopení odlišností potřeba znalostí z rŧzných vědních oborŧ například etnografie, psychologie, antropologie atd. Je pravděpodobné, ţe se v budoucnosti bude spekulovat o kulturním univerzalismu a etických standardem souvisejících s transformací v ekonomické sféře a to zejména na trţním principu. Otázkou je, jestli mají tyto univerzálie národní charakter nebo jestli jsou zastánci mnohých kultur a to z dŧvodu ekonomického obchodí a specifické kultury. 26 PUTNOVÁ, Anna. Etické řízení ve firmě: nástroje a metody : etický a sociální audit. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s

31 1.5.1 Etika cestovního ruchu V současné době je cestovní ruch nedílnou součástí kaţdého z nás, ale zejména významnou součástí národního hospodářství všech vyspělých státŧ světa. Cestovní ruch disponuje jak pozitivními tak negativními dopady, proto by veškeré aktivity spojené s cestovním ruchem měly být realizovány tak, aby docházelo k minimalizování negativ a maximalizování pozitiv. To znamená, ţe dŧleţitá je zejména snaha o udrţitelnost těchto aktivit. Právě proto, aby se předcházelo negativním dopadŧm, vznikl tak zvaný Etický kodex cestovního ruchu. Tento kodex shrnuje zásady chování jak nás místních, tak návštěvníkŧ a podnikatelŧ v cestovním ruchu a tím nastavuje rámec pro udrţitelný a zodpovědný rozvoj cestovního ruchu Etický kodex Kodex rozumíme jako soubor rad a doporučení, standardŧ a zásad, který asociace a společnosti na rŧzných úrovních vydávají. Vydávají je zejména pro své členy, kteří by měli být v souladu s těmito kodexy a dodrţovat je. Dle J. Zelenky a M. Páskové je etický kodex základní psané nebo nepsané zásady vhodného chování a činnosti, obecné nebo specifické pro daný obor činnosti. V cestovním ruchu je obsah etických kodexŧ často zaměřen na chování návštěvníkŧ a podnikatelŧ. 27 Mezi nejznámější kodexy veřejnosti jsou kodexy, kterými disponují např. lékaři se svojí Hippokratovou přísahou, právníci, novináři aj. Většinou má podobu etického kodexu, deklarace a zásad jednání. Často je v nynější době kladen velký dŧraz na environmentální stránku etiky. Environmentální etika je etika zkoumající morální vztahy a postoje člověk k ţivé přírodě a ţivotnímu prostředí. 28 Cílem kodexu je úprava profesního jednání a chování v rŧzných destinacích cestovního ruchu Světový etický kodex cestovního ruchu Světový etický kodex cestovního ruchu je dokument, který shrnuje zásady chování a činností pro turisty všech národností a také pro podnikatelské osoby v odvětví cestovního 27 ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde, 2012, s ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde, 2012, s

32 ruchu. Dokument tohoto etického kodexu je spis, který udává rámec k udrţitelnému a zodpovědnému turismu. Záměrem kodexu je úsilí o maximalizaci přínosŧ cestovního ruchu pro residenty a o eliminaci negativních dopadŧ na kulturní dědictví a ţivotní prostředí do budoucna. Globální kodex cestovního ruchu byl schválen Světovou organizací cestovního ruchu v říjnu 1999 a dne 21. prosince 2001 ho na svém 13 zasedání oficiálně přijalo Valné shromáţdění Světové organizace cestovního ruchu. UNWTO nebo také jako Globální výbor pro etiku v cestovním ruchu si klade za cíl hodnocení a propagaci kodexu jeho realizace v praxi. Ten vznikl v roce Kodex cestovního ruchu stojí na deseti článcích (principech). Devět z těchto principŧ jsou určeny zejména pro účastníky cestovního ruchu a desátý se zabývá implementací pravidel do praxe. Principy Kodexu přitom definují např. podíl cestovního ruchu na vzájemném porozumění a respektování národŧ a společností, popisují cestovní ruch jako faktor udrţitelného rozvoje nebo jako prospěšnou aktivitu pro hostitelské země. Zásady uvedené v Kodexu dále stanovují např. závazky účastníkŧ rozvoje cestovního ruchu a právo kaţdého člověka na cestování, svobodný pohyb turistŧ nebo práva pracovníkŧ a podnikatelŧ v oblasti cestovního ruchu. Hlavním východiskem kodexu podle UNWTO je: Potvrzujeme právo v cestovním ruchu a svobody pohybu v cestovním ruchu. Vyjadřujeme svou vŧli rozšiřovat spravedlivý, odpovědný a udrţitelný světový turistický řád, v zájmu vzájemného prospěchu pro všechny vrstvy společnosti a v prostředí otevřené a liberalizované světové ekonomiky. Slavnostně prohlašujeme sounáleţitost s tímto cílem principy Globálního etického kodexu cestovního ruchu. 29 Nejedná se pouze o klasický etický kodex, ale zejména o definování vhodného vnímání, podpory a realizace cestovního ruchu. 29 Globální etický turistický kodex. In: Eden-czechtourism [online] [cit ]. Dostupné z: 32

33 2 Analytická část 2.1 Historie Řecka Řecká republika je známa zejména díky svoji bohaté historii, ve které vzniklo velké mnoţství rozdílných kultur, několik z nich také rychle zaniklo. První zmínky o sídlení Řecka pochází jiţ ze 7 tisíciletí před n. l. V době bronzové v Řecku vznikla heladská nebo také zvaná kykladská kultura. Tato kultura se vyznačovala tím, ţe uctívala zemi a plodnost. V této době na ostrově Kréta vznikla tak zvaná Minojská civilizace. Následně došlo k jejímu pádu a po ní, mezi 14. a 13. století před n. l., vzniká významná kultura zvaná Mykénská, díky níţ se centrem říše staly Mykény. Postupem času, však mykénská kultura zanikla. Dŧvodem toho byl především příchod kmene Dórŧ. Kmen Dórŧ sebou přinesl nemalé krize v této zemi, jelikoţ jejich příchodem dochází k úpadku řeckého hospodářství, především se to týká toho, co je pro Řecko nejtypičtější, tím je umění, obchod a řemesla. Proto se tato doba nazývá dobou temna. Okolo 8. století před naším letopočtem však dochází k opětovnému oţivení hospodářství, a s tím i nová doba zvaná Archaické období, v němţ se zakládají systémy městských státŧ. Dva nejznámější městské státy z tohoto období jsou Athény a Sparta. Za vlády Filipa II. dochází k vzestupu starověké Makedonie, tedy aţ po Řecko-perských a Peloponéských válkách. Následně pak také dochází k podmanění městských státŧ. Po smrti Filipa II. přichází na trŧn nejznámější vojevŧdce Alexandr Veliký. Alexandr Veliký byl velice úspěšný dobyvatel, který jiţ ve 32 letech vybudoval, díky svým úspěšným vojenským taţením, největší impérium všech dob. Alexandr dobyl velké mnoţství zemí, jsou jimi například Anatólie, Sýrie, Fénicie, Egypt, Mezopotámie, Írán a střední Asie. Následné jeho taţení mělo směřovat směrem na Arabský poloostrov, v tom mu uţ ovšem zabránila jeho smrt. Po jeho smrti dochází k rozpadání říše, jehoţ částí se ujímají jeho vojevŧdci. Okolo roku 146 př. n. l. se stává řecká a i makedonská území částí Římské říše. K podstatnému přelomu v historii Řecka dochází vznikem nového města Konstantinopolu. To se následně stalo hlavním městem Byzancie. Historie Řecka se pak následně dostává do období úpadkŧ a rŧstu Byzantské říše. Velkým zvratem v historii je období kříţových 33

34 výprav, kdy v roce 1453 došlo k dobytí města Konstantinopol osmanskými vojsky a Byzantská říše tak upadá. Skoro 400 let trvala turecká nadvláda, nakonec však byla ukončena jejím svrţením a vznikem Řecké monarchie. Monarchie byla zrušena v roce 1974 a Řecko se tak stalo parlamentní demokracií. 2.2 Geografická a demografická charakteristika Řecká republika (Elliniki Dimokratia) je země leţící v jihovýchodní Evropě na okraji Balkánského poloostrova poblíţ hranic Evropy a Asie. Území Řecka v sobě zahrnuje, v moři Egejském a Jónském, přes 2000 ostrovŧ, avšak pouze 165 z nich je stále obydleno. Hlavním městem Řecké republiky je město Athény. Země disponuje rozlohou km2. Nejvyšším pohořím Řecka je hora Olymp, která je známa zejména z mytologie, jako sídlo řeckých bohŧ. O Řecku se říká, ţe je kolébkou evropské civilizace, jelikoţ tu dříve starověcí učni dosahovali značných pokrokŧ v oblasti medicíny, matematiky, astronomie a hlavně filozofie. Kulturní a historické pojetí Řecka se dodnes odráţí ve světové literatuře a umění, filozofii i politice. V dnešní době je pro řecko v oblasti prŧmyslu nejdŧleţitějším odvětvím cestovní ruch, zemědělství a námořní doprava, který dělají více jak 50% celého prŧmyslu. Řecko je administrativě rozděleno na 13 krajŧ a 1 oblast se zvláštním statutem. Tabulka 2: Obyvatelstvo Řecké republiky Počet obyvatel 0,753 5,016 10,964 11,214 11,262 11,305 10,788 (v mil.) Zdroj: Řecko: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: 1. vznik samostatného Řeckého státu po čtyřech stoletích osmanské vlády 2. počet obyvatel dle oficiálního sčítání obyvatel 34

35 3. počet trvale ţijících v Řecku dle oficiálního sčítání obyvatel, z nichţ počet legálních obyvatel činí 9, Řekové tvoří 93% obyvatelstva, ostatních 7 % tvoří přistěhovalci. Demografické sloţení se skládá celkově z mil. obyvatel z toho muţŧ činí mil. (49,2 %) a ţen 5,484 mil. (50,8 %). Úředním jazykem Řecké republiky je novořečtina a nejčastěji pouţívanými jazyky jsou angličtina a francouzština. 2.3 Cestovní ruch v Řecku Řecko je země proslulá svojí nádhernou členitou a nedotčenou krajinou. Disponuje nekonečnými pobřeţími a 600 ostrovy a ostrŧvky, které jsou známé po celém světě. A to zejména právě díky své jedinečné kráse. Ze 14 milionŧ zahraničních návštěvníkŧ v roce mírně klesá, coţ je přikládáno zejména ekonomické krizi. V roce 2010 počet příjezdŧ klest na 15 milionŧ. Z České republiky přijíţdí do Řecka přibliţně turistŧ. Řecko zaujímá patnácté místo ve světovém hodnocení cestovního ruchu. Kromě moře a slunce tvoří cestovní ruch dŧleţitou součást identity Řecka, současnost a budoucnost. Turisté rádi navštěvují Řecko a jeho ostrovy zejména pro jeho přírodní a kulturní zajímavosti, muzea, galerie, divadla či festivaly. Avšak největším lákadlem pro turisty je poznávání řecké historie a historických památek. Těmi jsou například Athény, Sparta, Olympia, Mykény, Epidaurus a jiné. Historie v Řecku dýchá na kaţdém kroku. Byzantské tradice, Antické památky či lidová řecká kultura, to vše dělá tuto destinaci neodolatelnou a turisty velice navštěvovanou. Mezi nejnavštěvovanější ostrovy patří Rhodos, Kréta a Korfu. Cestovní ruch se podílí 10 % na HDP Řecka. Údaje z pohraničního prŧzkumu, který provedla Nejvyšší rada, uvádí, ţe v období ledenbřezen 2012, příjezdy zahraničích turistŧ klesly o 11.7%, ve srovnání s údaji z období leden-březen Konkrétně se jedná o příjezdy z Evropy, které tvoří největší podíl příjezdŧ (84,7%), i přesto však ukázaly v období od ledna do března 2012 pokles 8,5% ve srovnání s obdobím leden-březen 2011, zatímco členské státy Evropské unie zaznamenaly pokles o 12,8%. Země s výrazným sníţením počtu příjezdŧ v absolutním vyjádření jsou Francie, Kypr, Německo a Velká Británie. Současně však ukazují zvýšení příjezdŧ 30 Řecko: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: 35

36 z Albánie a Bulharska. Co se týče rozdělení příjezdŧ ale obyvatel z daných zemí největší účast má Bulharsko (13,1%), následuje Albánie (13,0%), Německo (8,1%), Velká Británie (7,5%) a Kypr (6,9%). Z jiných kontinentŧ je významný pokles příjezdŧ zejména z Amerického kontinentu (45,1%). Graf 1: Příjezdy zahraničních turistŧ: leden březen ,000, , , , , , , , , , Leden-Březen 2011 Leden- Březen 2012 Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 3: Příjezdy zahraničních turistŧ: leden březen Země Leden březen Leden březen Rozdíl v % /2012 Evropa ,5 Asie ,2 Afrika ,1 Amerika ,1 Oceánie ,2 Zdroj: Vlastní zpracování 36

37 2.3.1 Památky v Řecku zapsané v seznamu dědictví UNESCO Meteora Jedno z nejkrásnějších míst Řecku je komplex ortodoxních klášterŧ nazývajících se Meteora. Meteora je od roku 1988 zapsána v seznamu světového dědictví v Evropě (UNESCO). Tento komplex se nachází na nepřístupných vrcholcích pískovcových skal v oblasti Thesálie, v blízkosti města Kalambaka. Jiţ v 11. Století se v oblasti pískovcových skal začali usazovat mniši a poustevníci. Později o tři století teprve pak začali vznikat první byzantské kláštery. Celkově jich tam vzniklo 24, následně však od 18. století došlo k úpadku a mnoho mnichŧ odešlo do mnišské republiky Athos. Momentálně je na vrcholcích skal osídleno pouze šest klášterŧ. Athény - Akropole Hlavní město Athény jsou zapsány v seznamu světového dědictví v Evropě jiţ od roku Mŧţeme zde najít spoustu muzeí a starověkých památek. Nejkrásnější je však athénská Akropole. Akropole je oblast, kde se nachází čtyři klenoty klasického řeckého umění. Jsou jimi Propylaje, Parthenón, Erechtheum a chrám bohyně Athény Vítězné. Současně nám toto místo připomíná mýty a náboţenství Řecka. Delfy archeologická lokalita Delfy je významné antické město s archeologickým nalezištěm. Památka Delfy je zapsána v seznamu UNESCO od roku 1987 a nachází se ve středním Řecku na svazích pohoří Parnass 180 km severozápadně od Athén. V 6. století před naším letopočtem byla náboţenským symbolem a centrem antického Řecka. Soluň - raně křesťanské a byzantské památky Soluň je druhé největší město Řecka, které se nachází v blízkosti Thessalie, přibliţně 520 km severně od Athén. Je zapsána v seznamu UNESCO jiţ od roku Soluň byla jedním z prvních center křesťanství, odkud se toto náboţenství rozšiřovalo. Zde se nachází sousta krásných křesťanských památek, mezi kterými mŧţeme vidět několik pěkných kostelŧ s pŧdorysem v tvaru řeckého kříţe. Některé jsou stavěny jako trojlodní baziliky. Mozaiky v rotundě sv. Demetria a sv. Davida patří k mistrovským dílŧm raného křesťanského umění. 37

38 Vergina - lokalita Aigai Památka je zapsána v seznamu UNESCO teprve od roku Aigai bylo objeveno v 19. století v blízkosti města Vergia a bylo prvním hlavním antickým městem Makedonie. Jeden z nejdŧleţitějších objevŧ bylo pohřebiště s hrobkou krále Filipa II., která však není přístupna veřejnosti a monumentální palác vyzdobený freskami a mozaikami. Athos posvátná hora Posvátná hora Athos je zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO jiţ od roku Tato hora je od roku 1054 centrem ortodoxní církve. Mnišská republika Athos není přístupna ţenám a dětem. Navštívit ji tedy mohou pouze muţi, kteří si však musí zařídit povolení a to s velkým předstihem. Není jednouché se tam dostat. Navštívit však poté mohou pŧdorys klášterŧ, kterých je přibliţně 20. Epidauros - Asklépiův chrám Epidauros leţí na v malém údolí Peloponéském poloostrově a zapsán v seznamu UNESCO byl v roce Na tomto poloostrově se vyvinul nový kult boha lékařství Asklépia. Hlavní památka Epidauru je Asklépiŧv chrám, divadlo ze 4. století, které je povaţováno za mistrovské dílo řecké architektury a tholos, coţ je stavba kruhovitého stylu. Divadlo bylo zachováno ve vynikajícím stavu, jelikoţ bylo dlouhá léta pod vrstvou pŧdy. Mykény, Tíryns - archeologická lokalita V UNESCU zapsány v roce 1999 a leţí na Peloponéském poloostrově. Tyto lokality jsou ruinami mykénské civilizace. Mykénská civilizace hrála dŧleţitou roli při vývoji klasické řecké kultury a mezi století před naším letopočtem dominovala východnímu Středozemí. Tyto dvě města jsou spjata zejména Homérovými eposy zvané Ilias a Odyssea, která významně ovlivnili evropské umění a literaturu. Olympia - archeologická lokalita Olympia leţí v údolí Peloponéského poloostrova a stalo se tak místem uctívání boha Dia v 10. století před naším letopočtem. V seznamu světového dědictví UNESCO v roce Byly tu zachovány chrámy a sportoviště, kde probíhaly pravidelně jednou za 4 roky od roku 776 před naším letopočtem antické olympijské hry. Ruiny Olympie jsou jedny z největších fenoménŧ starověkého Řecka 38

39 Mystras - archeologická lokalita Mystra je stavba kolem pevnosti, kterou nechal postavit šlechtic Vilém de Villehardouin v roce Mystra je v seznamu UNESCO zapsaná od roku 1989 a leţí na Peloponéském poloostrově. V následném období po roce 1249 byla tato stavba dobyta nejprve byzantským císařem, následně Turky a nakonec Benátkami. V dnešní době jsou zachovány krásné rozsáhlé ruiny byzantského města uprostřed nádherné přírody. Rhodos Středověké město Rhodos je zapsáno v seznamu UNESCO od roku 1998 a leţí na ostrově Rhodos. Město Rhodos bylo přeměněno Janem Jeruzalemským v letech 1309 aţ 1523 na pevnost. Následně se však dostalo pod vládu Italŧ a Turkŧ. Jedním z nejkrásnějších gotických městských komplexŧ je staré horní město s palácem velmistrŧ, velkou nemocnicí a ulicí Rytířŧ. V Dolním městě nalezneme veřejné lázně, mešity a další budovy osmanské říše. Chios Zapsán v seznamu UNESCO v letech V oblasti Chios nalezneme tři kláštery Daphni, Hosios Loukas a Nea Moni, které jsou od sebe velmi vzdálené. Daphni nalezneme u Athén, Hosios Loukas u Delf a Nea Moni na ostrově Chios. Kláštery jsou si typologicky velmi blízké s téměř stejnou estetikou. Postaveny jsou v pŧdorysu řeckého kříţe s velkou kopulou, zdobeny na zlatém podkladu mramorem a mozaikami. Sámos - Pythagoreion a Heraion Zapsáno v seznamu UNESCO o roku Sámos je malý ostrov poblíţ Malé Asie v Egejském moři. Velké mnoţství civilizaci zde sídlilo od 3 tisíciletí. Nalezneme zde Pythagoreion a Heraion. Pythagoreion je starý opevněný přístav s římskými a řeckými památkami. V dnešní době jsou dochovány pouze ruiny této stavby. Heraion je chrám bohyně Héry. Délos Délos je dle řecké mytologie ostrov v souostroví Kyklád, na kterém se zrodil bŧh světla, moře a umění nazývaný Apollón. Jeho svatyně přilákala poutníky z kompletního Řecka a následně se z Délosu stal významný přístav. Nalezneme zde pozŧstatky rŧzných 39

40 civilizací, které zde existovaly. Délos se nachází v Egejském moři a zapsán do seznamu UNESCO byl v letech Pátmos Pátmos je malý ostrov, který je součástí Dodekaneských souostroví a nachází se v Egejském moři. V seznamu UNESCO bylo zapsáno v roce Ostrov Pátmos je známý, zejména díky sv. Janovi, které zde napsal svoji Apokalypsu. Byl zde také zaloţen klášter v 10. století, který se stal poutním místem a dominuje nyní celému ostrovu. Korfu Korfu je město stejnojmenného ostrova leţícího u Jaderného moře. Město je zapsáno v seznamu UNESCO teprve od roku 2007 a nalezneme ho západně od pobřeţí Albánie a Řecka. Městu dominují tři pevnosti, které postavili Benátčané a chránili tak zájmy Benátské republiky v boji s osmanskou říší a vstup do Jaderského moře. Pevnosti byly jiţ několikrát rekonstruovány. Poslední rekonstrukce se konala v 19. století, kdy tyto ostrovy patřili Angličanŧm. Staré město společně s přístavem tak spolu tvoří jednotný městský celek Základní sluţby cestovního ruchu v Řecku Doprava: Mezi nejrušnější letiště v Řecku patří athénské letiště Elefthérios Venizélos International Airport, jehoţ název vznikl dle významného řeckého státníka. Athénské letiště se nachází přibliţně 20 kilometrŧ od hlavního města Řecka Athén a je domovským letištěm pro Aegean a Olympic Airlines. Další významná letiště v Řecku jsou letiště na ostrově Kréta Nikos Kazantzàkis International Airport, které se nachází v hlavním městě ostrova v Heraklionu, letiště v Soluni zvané Macedonia International Airport, letiště na ostrově Rhodos Diagoras International Airport, které nalezneme ve stejnojmenném hlavním městě ostrova a letiště na ostrově Korfu, které se jmenuje Ioannis Kapodistrias International Airport. Letiště mŧţeme naleznout i na jiných z hlediska turismu významných ostrovech, kterými jsou například Kos, Zakynthos nebo Samos. Letiště v turistických oblastech tak oţívají zejména v době hlavní sezóny, kdy sem kaţdodenně míří spousta letŧ z mnoha evropských zemí. 40

41 Ţelezniční doprava Řecké republice disponuje ne příliš hustou sítí. V Řecku je pouze jedna hlavní trať, která vede z Athén do Soluně. Mezinárodní vlaková doprava, která mířila z Turecka a Balkánu byla z dŧvodŧ ekonomické situace země v roce 2011 pozastavena. Kromě této trasy existuje i úzkokolejka po Peloponésu. Vlaková doprava je v Řecku značně levnější neţ autobusová, ale je poměrně nespolehlivá. Velice běţnou záleţitostí v Řecku jsou přesuny po ostrovech pomocí trajektu. Intervaly mezi trajekty bývají v závislosti na popularitě ostrova okolo 4 hodin. Hlavní přístavy jsou Pireus, Soluň, Volos, Igoumenitsa, Heraklion, Korfu, Patras a Rhodos Autobusová doprava po Řecku bývá zejména ve velkých městech a metropolích značně nepřehledná. Kaţdé okresní město disponuje svým vlastním autobusovým nádraţím. Jízdenky se prodávají buď přímo v autobuse, to zejména při krátkých vzdálenostech, nebo na nádraţí. Na ostrovech je přesun autobusem většinou jednoduchý a bez problémŧ, jen je potřeba myslet na to, ţe jakmile v Řecku, především na ostrovech, nedáme řidiči znamení o zastavení, většinou jí projede a nezastaví. Tramvaje nalezneme v metropolích nebo větších městech a dopravují zejména do okrajových částí města především na pláţe. Velmi pouţívaným dopravním prostředkem, zejména v turistických oblastech a velkých městech, jsou taxíky. Taxi v Řecku je vţdy ţluté. Většinou je v této zemi typické to, ţe si nevybírá zákazník taxikáře, ale taxíkář zákazníka. Není ani vyjímkou, kdyţ si odvoz taxikář na základě místa kam chce člověk odvést, rozmyslí. Často se také stává, ţe po cestě nabere ještě jiné zákazníky a o náklady se potom dělí. Stopování neboli autostop je v Řecku nelegální, ale i přesto jsou na něj obyvatelé zvyklí a většinou vše proběhne bez potíţí. Ovšem za svezení je vhodné nabídnout řidiči malou finanční částku. Cestován po Řecku automobilem je výhodné. Je tak moţné se dostat do lokalit, které jsou hŧře dostupné. Je však nutné počítat se zvýšenou opatrností, jelikoţ řečtí řidiči bývají na silnicích značně dominantní. Dopravní značení u silnic bývá psáno jak latinkou tak v řečtině. Na vedlejších silnicích však pouze řečtinou. Velmi váţným dopravním 41

42 přestupkem v Řecku je jízda v opilosti, která se tvrdě trestá. Stejně tak řízení bez pásŧ a telefonování za jízdy. Povolená rychlost je v městech stejně jako u nás 50km/h, mimo město 80km/h a na dálnici 12km/h, kde se platí mýtné. Při cestě do vzdálených oblastí je dobré vybavit se dostatečným mnoţstvím pohonných hmot, jelikoţ v malých rodinných čerpacích stanicích není moţné platit kartou a často mívají v neděli zavřeno. Ubytování: V Řecku je moţné najít téměř všechny druhy ubytovacích kapacit. Nabídka druhŧ ubytování, jak na ostrovech či na pevnině je široká a rozmanitá. Celoročně se dají sehnat hotely, hostely, kempy i ubytování v soukromí. V nejnavštěvovanějších oblastech se turisté mohou ubytovat jak ve větších luxusních hotelech s perfektním servisem, tak i v menších rodinných penzionech, které jsou turisty velmi oblíbené a vyhledávané. Většinou veškerý servis poskytují rodinný příslušníci majitelŧ a samotní majitelé, kteří bývají velice pohostinní. Pronajmout si dále mohou i apartmán či celou vilu. Řecko, především jako turistická země, odvíjí často provoz ubytovacích zařízení dle sezónnosti. Většinou se ubytovací zařízení otevírají počátkem dubna a s provozem končí v polovině října. Vše se odvíjí dle návštěvnosti daného místa. V Řecku doposud platily tyto kategorie ubytování L (de luxe), A, B, C, D, E. Na kvalitu hotelŧ, penzionŧ a dalších ubytovacích zařízení dohlíţí Řecké ústředí turistického ruchu (EOT), které rozhoduje o tom, jaké ohodnocení je danému zařízení dle předem daných kritérií přiřazeno část hotelŧ je jiţ ohodnocena 1 5/6 hvězdičkami. 31 V období srpna a září bývají většinou kapacity dost zaplněné, jelikoţ i Řekové tuto dobu vyuţívají na dovolené ve své zemi. Na druhou stranu v mimosezóně je často problém najít v některých zapadlejších oblastech ubytování. Typické ubytování v turistických oblastech bývá zařízeno zejména účelně. Pokoje bývají malé a vybavené pouze základními potřeby. Problémem často bývá v řeckých hotelích hluk, který v pozdních hodinách proniká z rušných pěších zón, na nichţ probíhá zábava většinou aţ do rána. V Řecku je také relativně velká nabídka kempŧ. Dŧleţité je vědět, ţe v této zemi je táboření mimo vyhrazený kemp zakázáno. 31 Řecko. VTTC [online]. [cit ]. Dostupné z: 42

43 Stravování: Řecko disponuje velkým mnoţstvím restaurací a řeckých taveren. V turistických oblastech nalezneme jak restaurace typicky řecké tak také s nabídkou mezinárodních pokrmŧ. Jídelní lístky bývají zpravidla v angličtině a němčině. V řeckých ulicích mohou turisté najít hned několik typŧ stravovacích zařízení. Restaurace zvaná estiatorio bývá honosnější neţ taverna, kde často mívají papírové ubrusy, na které přímo číšník napíše účet. Tak zvané psarotavernes se specializují na úpravu mořských ţivočichŧ a rybích specialit. Restaurace zvané psitaries se zase specializují na přípravu pokrmŧ na grilu. Velice časté jsou v Řecku fastfoodové zařízení, kde lidé mohou nakoupit a odnést si domŧ. Řekové vzhledem k podnebí nepodávají pokrmy příliš horké, podávají se spíše vlaţné. Kvalita jídla v restauracích a tavernách bývá obvykle velmi rozdílná. Obecně platí, ţe je lepší vyhnout se podnikŧm, které mají u dveří placené naháněče turistŧ. Nejlepší restauraci bývají takové, kam se chodí stravovat místní obyvatelé. Jako téměř ve všech destinacích ve Středomoří se i zde podává oběd či večeře později. Oběd bývá obvykle okolo druhé hodiny a s večeří se začíná mezi devátou a desátou hodinou večer. Největší výběr stravovacích zařízení je v Athénách, kde se vyhlášená čtvrť nazývá Plaka, a naleznout tam mŧţeme téměř všechny typy restaurací. Od těch nejluxusnější po skromné. Některé stravovací provozovny však mají v Athénách kvŧli výraznému teplu v srpnu zavřeno a jejich majitelé odcestují z města na ostrovy, kde mají obvykle sezónní provozovnu. - Typická řecká gastronomie Řecká gastronomie byla zaznamenána jiţ v historii, a to zejména díky obzvláštní péči a jedinečnosti produktŧ vyrobených na řecké pŧdě. Samotné slovo gastronomie pochází z řeckého slova gaster a nomos, coţ dohromady tvoří tak zvanou vědu o ţaludku. Ve skutečnosti, to byl Archestratos, který napsal jako první kuchařku v historii přibliţně 330 let před naším letopočtem. Vyváţenost a chutnost tradičních řeckých jídel je zapříčiněna jednoduchostí pokrmŧ, čerstvostí všech ingrediencí, pouţitím velkého mnoţství zeleniny a bylinek a zejména domácky vyrobeného kvalitního olivového oleje. 43

44 Desítky vědeckých studií prokázaly, ţe řecká strava má pozitivní účinek na zdraví člověka, krásu a dlouhověkost. Mezi tradiční řecká jídla patří mousaka z lilkŧ a brambor, pečené maso na špejli zvané souvlaki, bramborové pyré skordalia, karbanátky keftedakia, gyros, vinné listy plněné rýţí a masem zvané dolmadakia, tzatziki připravené z okurky s jogurtem, česnekem a kořením a řecký salát s vynikajícím ovčím sýrem a olivovým olejem. Tradičním národním nápojem je Ouzo. Ouzo je silný alkohol z anýzu. Řekové často míchají ouzo s vodou, čímţ nápoj získá mléčnou barvu. Proslulé je víno retsina, které je připravováno ve zvláštních sudech s pryskyřicí, od níţ získalo zvláštní chuť. Populární je aromatické brandy Metaxa. Průvodci: Profese turistického prŧvodce je v Řecku regulovaná zákony (L.710/77, Pr.decree 273/93 & Pr.decree 340/96 L. 1545/85 art. 37), ale směrnice 2005/36/ES zatím (v květnu 2009) nebyla v Řecku implementována do národního práva. To znamená, ţe tam ještě nebyla zavedena procedura ohlášení kvalifikace při přeshraničním poskytování sluţeb a nebyl určen uznávací, resp. ohlašovací orgán. Podle vládního výnosu 340/1996 mohou turističtí prŧvodci z jiných členských zemí dočasně poskytovat sluţby v Řecku s tím, ţe nebudou provádět v muzeích a historických monumentech Kulturní odlišnosti Řecka Národnostní a náboţenské sloţení V Řecku je za hlavní náboţenství povaţována ortodoxní pravoslavná církev, která je věrohodnou institucí a vyznává jí přes 90% obyvatel. Národní identita a kultura Řecka byla zachována díky ortodoxním pravoslavným kněţím, kteří tuto církev vytvořili jiţ v dobách osmanské říše. Náboţenství se v Řecku skládá z: - řeckého ortodoxního pravoslavného náboţenství (94,5 %) - islámského náboţenství (4,7 %) - ostatních (0,8 %) 32 Asociace prŧvodcŧ. Činnost turistických průvodců [online]. [cit ]. Dostupné z: 44

45 Národnostní menšina, která je v Řecku jako jediná uznávána, je menšina muslimská. Do této menšiny se řadí Romové, Turci a Pomáci. V roce 2010 bylo v Řecku registrováno 527 tis. muslimŧ (4,7 % obyvatel). 33 Řecko je známo velkým mnoţstvím imigrantŧ (přes 1 mil.). Imigranti z Evropy pochází zejména z Albánie, Rumunska, Bulharska, Ukrajiny a Ruska, z Asie především z Pákistánu, Gruzie, Indie, Afghánistánu, Číny, Arménie, Filipín, Sýrie a Bangladéše a z Afriky zejména z Egypta, Etiopie a Nigérie. Pouze přibliţně polovina je zaregistrována na místních úřadech. Ilegálních imigrantŧ neustále přibývá. Církev má v Řecku velmi významné postavení ve společnosti a to především na venkově, kde zŧstává religiozita na vysoké úrovni. Potkat ateistu v Řecku je velmi málo pravděpodobné. Náboţenství a víra ovlivňuje typického Řeka kaţdý den. Představuje tak obrovské duševní přesvědčení a respekt. Za jakýkoliv či ať dobrý nebo nesprávný se chodí modlit do kostela a zapálit svíčku. V případě ţe postaví nový dŧm, nechají vše vysvětit knězem. Dle nich je jejich víra a náboţenství mocné a je velmi úzce propojeno s rodinou, které tato víra přidala na dŧleţitosti. Tato váha přikládaná víře je příkladem snahy vlády o povinné zapsání víry do občanského prŧkazu, coţ bylo donedávna povinnost pro kaţdého Řeka. Řecko je všude známo jako nejbezpečnější země středomoří a to právě díky ortodoxní pravoslavné víře, jelikoţ díky ní jsou lidé k jiným učeni pokoře. I přesto však neznamená, ţe budou Řekové 100% poctivý. V případě obchodu nás i tak mŧţe Řek pěkně napálit Řekové jako individualistická x kolektivní kultura Pro Řecko je typická individualistická, ale zároveň také kolektivní kultura a vzájemně se protínají. Individualismus se uplatňuje zejména v oblasti jednání a rozhodování. Řekové jsou lidé, kteří si jsou naprosto jisti svým vlastním jednáním a pouze to jejich povaţují za správné. Nesou si tak svoji vlastní zodpovědnost za své chování a jednání a však povaţují to i za nejlepší řešení pro ostatní. Při rŧzných schŧzkách se proto nejraději setkávají pouze s jednou osobou, maximálně s párem. Jsou si po té danou situací jistí. Naprostý opak je vnitřní potřeba řeckého národa a to být neustále něčí součástí, tím je chápána zejména rodina, na kterou je řecký národ velmi fixován. Řecká rodina však neznamená 5 aţ 6 členŧ jako tomu bývá u nás, ale často je tomu 50 aţ 100 členŧ. 33 Řecko: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: < 45

46 Základem ţivota Řekŧ je společnost, nikoliv samota, která není v Řecku přijímána. Samota u nich vzbuzuje nedŧvěru Místní zvyklosti a tradice Místní zvyklosti a tradice mají své kořeny jiţ ve starém Řecku. Většinou si tyto zvyky a tradice předávají v rodinách z generace na generaci, proto zŧstávají v dnešní době téměř nezměněny, aţ na vyjímky, kterými jsou nejmladší generace z větších měst. Ti uţ nejsou s tradice spjati tak pevně. Řekové jsou velice společenský národ, proto je pro ně velkou radostí kaţdý kulturní či náboţenský svátek řádně oslavit a bavit se, a to především pořádáním rŧzných festivalŧ a slavností. Během svátkŧ a jiných slavností se tak schází celá příbuzenstva jiţ v odpoledních hodinách a tančí, zpívají, pijí, vychutnávají si jejich tradiční jídlo často aţ druhého dne. Řekové jsou velmi úzce spjati se svými rodinami. Rodina je pro ně základem všeho a veškeré vztahy v rodině jsou pevné a postavené na hlavě rodiny, která má nejčastěji poslední slovo a rozhoduje o osudu ostatních členŧ rodiny. Je typické, ţe se celá rodina schází, alespoň jednou denně u společného stolu. Většinou tomu tak bývá u večeří, které probíhají v pozdních hodinách a trvají třeba i tři hodiny. Řecké zvyky jsou často podobné jako u nás, například křesťanské svátky jako jsou Velikonoce nebo Vánoce nebo dokonce 1. Máj. Ovšem zpŧsoby, jakými jsou tyto svátky slaveny, jsou jiné. Zatímco my Vánoce slavíme 24. prosince a vánoční stromek se smaţeným kaprem jsou samozřejmostí, v Řecku je tomu jinak. Řekové Vánoce slaví 25. prosince a znamená pro ně po Velikonocích druhý nejdŧleţitější svátek. Jiţ 40 dní před Vánoci Řekové začínají slavit. V tomto období se běţně v Řecku podává jehněčí a chléb, zvaný boţí chléb. Řecky se nazývá Christopsomo. Je to sladký chléb, který je podobný našemu mazanci nebo vánočce. Na Štědrý den děti pobíhají od domu k domu a přejí svým známým jen vše dobré, zpívají u toho vánoční písně, které doprovází na nástroje. Děti dostávají rŧzné odměny. Vánoční stromek nebyl v Řecku dříve vŧbec znám. Dnes ho však uţ zdobí nemálo domácností. Většinou však místo stromku stojí na stole mělká mísa s trochou vody a kříţ omotaný bazalkou a kousky nitek. Jednou denně potom prochází matka domácnost, namáčí kříţ a bazalku v posvátné vodě a vysvěcuje s ní kaţdou místnost. Tento rituál má chránit domácnost před zlými skřety zvanými 46

47 Kalikantzary, kteří zpŧsobují rŧzné pohromy. Následně po Vánocích začíná pŧst, který nazývají Sarakosty. Tento pŧst trvá 40 dní. Velikonoce jsou v Řecku brány jako nejdŧleţitější svátek. Většinou tento svátek slaví v jiný den neţ je tomu v zemích s katolickými tradicemi. V Řecku vycházejí z Juliánského kalendáře. Tento svátek doprovází 14 denní prázdniny, týden před Velikonocemi a po Velikonocích. Ještě před Velikonocemi Řekové slaví tak zvané čisté pondělí, řecky Kathara Devtera, coţ značí začátek denního pŧstu a poté, 40 dnŧ po Velikonocích. Následuje svátek Ducha svatého. Tento svátek má v Řecku mnohem hlubší význam neţ u nás. Dŧvodem toho jsou téměř 90 procent věřících obyvatel. Celý velikonoční týden se konají mše a pátkem vše vrcholí. Konají se rituály, které jsou spojeny s ukřiţováním Jeţíše Krista. Všichni jsou zahaleni v černém a Kristovo tělo je při smutečním zvonění zvonŧ vynášeno z kostela, který obklojí tmavé světla. Dalšími rituály jsou také lampiónové prŧvody. O Velikonocích dodrţují místní spoustu tradic, které jsou spjaty s tímto svátkem. Tradiční porkm je většinou sloţen z jehněčího a polévky z jehněčích vnitřností, nazývaná Majiritsu. Vajíčka barví stejně jako my, aţ na to, ţe přikládají větší dŧraz a symboliku barev. Většinou je barví na červeno jako symbol Kristovy krve. Ovšem stejně jako kaţdý svátek kdekoliv jinde, získává více či méně komerční charakter. V Řecku se traduje stejně jako u nás, ţe by na Velikonoce měl mít kaţdý něco nového na sebe nebo alespoň nějakou maličkost. Dnes je však zvykem obdarovávat děti téměř stejně bohatě jako na Vánoce. Chronologický přehled řeckých svátkŧ v roce ledna Nový rok 6. ledna Theofania - (svěcení vod, obdoba našich Tří králŧ) 27. února "Čisté pondělí" 25. března Státní svátek - Den řecké nezávislosti - (připomíná oficiální zahájení boje za osvobození z turecké nadvlády v roce 1821) 13. dubna Velký pátek 16. dubna Velikonoční pondělí 1. května Svátek pracujících 47

48 4. června "Ducha svatého" 15. srpna Nanebevzetí Panny Marie 28. října. Státní svátek - Den "OCHI" - (v překladu "NE", na paměť dne, kdy se za 2. světové války, v roce 1940, Řecko odmítlo vzdát Itálii) 25. a 26. prosince Vánoce 34 Kromě toho, ţe jsou místní obyvatelé opravdu velmi úzce spjaty s náboţenstvím, jsou také velmi pověrčivý. Rádi tak schraňují rŧzné talismany, či provádí rituály, které je očisťují od všeho zlého. Pověry v Řecku Úterý Úterý je v Řecku den, který je známý jako den hrozeb. Kdyţ tento den ještě k tomu vychází na třináctého, jedná se o den plný nehod a neštěstí. Úterý je to z dŧvodu pádu Konstantinopole v roce 1453, který právě vyšel na tento den. Matiasma neboli uhrančivé oko Řekové věří, ţe závist mŧţe vyústit v jejich neštěstí a mohou chytit uhrančivé oko. Aby se před takovým neštěstím chránili, nosí u sebe modrou skleněnou kuličku s obrazem oka. Modrá barva je pro Řeky barvou ochrany před zlem. Kaktus Na pověru uhrančivé oko, se váţe pověra o kaktusu. Kaţdá řecká domácnost má minimálně jeden kaktus umístěny poblíţ předního vchodu. Ten má odvracet pohled uhrančivého oka z nemovitosti. Piase Kokkino Kdyţ dva lidé v konverzaci mezi sebou vyřknou stejnou věc ve stejný okamţik, okamţitě hledají něco červeného, čeho by se mohli dotknout a vykřikuji Piase kokkino. Tento rituál dělají, protoţe věří, ţe se tak nedostanou společně do konfliktu. 34 Řecké svátky v roce Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: 48

49 Nůţ v rukou Řekové zásadně nikdy nepodávají druhému nŧţ do rukou. Vţdy jej poloţí na stŧl, nebo na jiné místo a čekají, aţ si ho druhý vezme sám. Domnívají se, ţe kdyţ by mu nuţ předali přímo do rukou, mohlo by dojít k boji či konfliktu. Vrány Vrány jsou povaţovány za znamení špatných zpráv, neštěstí, nemoci a smrti. Pokud Řekové vidí nebo slyší vránu říkají dobře leť a přines mi dobrou zprávu. V řeckém jazyce "Kalo Sto, Sto Kalo, Kala Nea na me Feris". Peníze Řekové věří, ţe peníze drţí peníze, proto nikdy nenechávají své peněţenky nebo účty úplně prázdné. Kýchnutí Kýchnutí u Řekŧ značí, ţe na ně někdo myslí. Mohou však zjistit kdo, a to takovým zpŧsobem, ţe někdo okolo nich jim řekne tří místné číslo. Následně se jednotné čísla sečtou a výsledné číslo udává pořadí písmene v abecedě. Toto písmeno má být počátečním písmenem jména toho kdo na daného myslí. 2.5 Elementy řecké kultury Čas Kaţdý z nás kdo jiţ navštívil Řecko, měl jistě moţnost zjistit jak je to s místními a jejich dochvilností. Řekové jsou známy zejména svoji klidnou aţ flegmatickou povahou a svým pohodovým ţivotem. Neradi se zbytečně stresují a vţdy rádi zŧstávají nad věcí a vychutnávají si svŧj klid. Řekové jsou dle teorie Edwarda T. Halla příslušníci polychronické skupiny, která se vyznačuje nedodrţováním termínŧ a programŧ. Podobně jako v jiných jiţních zemích Evropy, tak i v Řecku je obvyklá doba klidu v poledních hodinách, zejména v horkých měsících. Jejich pracovní doba většinou začíná okolo 9 hodiny, poté obvykle bývá pauza od 14:00 do 17:00 a následně pracovní doba v turistických zónách trvá většinou do 21:00 a déle. Často se pracovní doba střídá na 49

50 dlouhé a krátké. Vše se odvíjí od místa pracovní činnosti. Ve velkých městech je pak pracovní doba 8 hodinová. Většinou od 9 hodin nebo často i od 10 hodin. V případě dohodnuté schŧzky či jednání s Řekem je dŧleţité vědět, ţe si Řekové s časem moc hlavu nelámou. Řekové si často nedomlouvají schŧzky přesně na danou hodinu, ale pouze se domluví na denní dobu, tedy zda proběhne ráno, odpoledne nebo večer. V Řecku svojí nedochvilnost všichni berou jako samozřejmost a ani se nad ní nepozastaví, natoţ aby se po pozdním příchodu omluvili. Obvykle se jiţ po určité době čekání ozvou telefonicky a celé zpoţdění přikládají za vinu dopravě, nebo se neozvou vŧbec a často se ani schŧze nekoná. Tento fakt se liší podle místa jednání. Pokud je schŧze v Řecku tak uţ bychom dopředu měli s nedochvilností počítat. Ta se mŧţe šplhat aţ do několika hodin. V opačném případě, kdy se schŧze koná v jiné zemi, jsou Řekové schopni se přizpŧsobit jiné kultuře a nenechat na sebe čekat. To samé však očekávají i od druhé strany. Stejně tak je tomu v osobním ţivotě mezi přáteli. Na schŧzky s přáteli se opět nechodí zásadně včas. V případě, ţe někdo přijde moc brzo je hned označován jako Koroido, to je ten, kdo ztratil své furiantství. Vţdy je povaţováno za ostudu, kdyţ první návštěvník na své přátele čeká. Proto kolikrát dochází k tomu, ţe návštěvník jezdí tak dlouho okolo místa schŧzky neţ dorazí někdo jiný. To následně nazývají jako rituální rej. Řekové si takto hájí svojí osobní hrdost a čest. Řecky tomu říkají Filotimo. Verbální komunikace Řekové často velmi vášnivě a bouřlivě diskutují. Hovoří velmi hlasitě v doprovodu s výraznou gestikulací, coţ nám Čechŧm občas mŧţe připadat jako bychom byli svědci nějakého konfliktu. Většinou tomu tak není a jedná se pouze o jejich dynamické vyjadřování. Opakem této situace je, kdyţ jeden v rozhovoru nápadně ztichne. To pro Řeky znamená, ţe je něco špatně a přestanou se cítit dobře. Chápou to jako známku nejistoty, coţ je protikladem jejich temperamentní povahy. V případě nějakého jednání, mŧţe komunikační mezera vyjadřovat nesouhlas. Většinou se proto snaţí tyto komunikační mezery vyplnit konverzací nebo v případě nesouhlasu navrhnout jiné řešení. V případě jednání s Řeky je dobré dodrţovat určité pravidla. Je dobré potlačit svŧj vlastní temperament a emotivnost, jelikoţ to mŧţe vést i do 50

51 negativních extrémŧ. Ovšem známka cílevědomosti a obezřetnosti je pro ně dŧleţitá. Nedoporučují se ţádné nátlaky či spěch nebo dokonce přemlouvání. Řekové jsou všude na světě známi jako zdatní obchodníci a výborní řečníci., kteří jsou pyšni na historii své země a často si na ní zakládají. Projev úcty a respektu k jejich zemi mŧţe na Řeka velmi významně zapŧsobit, zatímco při debatě o Turecku je lepší zachovat zdrţenlivost, jelikoţ období temna, tedy i turecké nadvlády, je pro Řeky přímo tabu a neradi tuto debatu rozvíjejí. Komunikace v Řecku, zejména tedy v turisticky navštěvovaných oblastech, by neměl být problém pro turisty, kteří ovládají alespoň jeden z oficiálně uznávaných jazykŧ Evropské unie. Také cestování po Řecku by neměl být problém, jelikoţ silniční ukazatelé jsou psané většinou latinkou. Komunikace s domorodci je však uţ poněkud sloţitější. Většinou nedisponují ţádnými cizími jazyky a komunikace mimoslovně se také nemusí vyplatit, jelikoţ některé gesta v Řecku značí naprostý opak, ale alespoň malý náznak řeckého jazyka u turistŧ vyvolá u domorodcŧ obrovskou radost a stávají se pak vděčnými hostiteli. Kafeneion Pro Řeky a jejich řeckou pohodu je typický tak zvaný Kafeneion. Kafeneion je řecká kavárna, kde místní tráví většinu dne. Hovoří zde se svými přáteli na rŧzné téma, hrají na vrchcáby a popíjí kávu nebo jiné typicky řecké likéry, jako je například Ouzo. Většinou tento podnik navštěvují pouze muţi. Ţeny do kafeneionŧ nechodí, ti se starají o děti a domácnost nebo se věnují svým zálibám. Mohou ho však navštívit i turisté, ovšem mohou se setkat s nevraţivými pohledy domorodcŧ, jelikoţ se jedná o jedno z mala míst, kde mohou být nerušeni a mezi svými. Vzhledem k rozvinutému cestovnímu ruchu těchto míst v Řecku moc nenalezneme a většina podnikŧ jsou jiţ zkomercializovány a vytrácí svŧj tradiční řecký pŧvab. Neverbální komunikace Řekové mají poměrně odlišné vnímání v oblasti neverbální komunikace, stejně tak jako v jiných středomořských národech a rádi ji velice často vyuţívají. 51

52 - Teritorialismus a doteku v komunikaci v Řecku V případě teritorialismu jsou Řekové zaměřeni trochu jinak neţ na co jsme zvyklí u nás v České republice. Jsou velmi kontaktní a často porušují naši intimní zónu. Řekové jsou velice přátelští lidé a často se pohybují v těsné blízkosti druhého. Zachovávají jen malý odstup, velmi často se vzájemně při konverzaci dotýkají, či dokonce líbají na tváře, a to i mezi muţi. Mnohem více se k sobě obracejí čelem a udrţují delší a soustředěnější zrakový kontakt. To však mŧţe na jiné národy, včetně našeho, pŧsobit nepříjemně. Řekové nás proto velmi často povaţují za chladné a rezervované. - Gesta a mimika v řecké kultuře Ukázat dlaň ruky s rozevřenými prsty je dle nich povaţováno za uráţku. Toto gesto pochází jiţ ze starého byzantského zvyku. Kdyţ byli odsouzenci odváděni uličkou hanby městem do vězení, bylo zvykem, ţe jim veřejnost házela výkaly do tváře, a z tohoto se odvíjí tento zvyk. V Řecku se také nevyplácí pouţívat palec nahoru. Ačkoliv to mŧţeme brát jako známku dobré práce, Řekové toto gesto pouţívají, kdyţ chtějí druhého urazit, ukončit s nimi konverzaci a poslat je do určitých míst. Řekové toto gesto označují moutza. Souhlas zase Řekové vyjadřují přikláněním hlavy ze strany na stranu, podobně jako u nás při nesouhlasu. Nesouhlas zase vyznačují jedním kývnutím, podobným jako u nás při souhlasu, avšak my pohyb obvykle opakujeme. Dalším takovým dŧleţitým gestem je mávání dlaní směrem dolŧ. Toto gesto značí přivolání, ačkoliv dle českého vyjádření bychom chápali jako zŧstaň tam. Spojený palec s ukazováčkem dle amerického výrazu vyjadřuje tak zvané ok, v Řecku má však toto gesto sexuální podtext, značí aţ uráţku. Řekové si vyloţeně zakládají na očním kontaktu. Při rozhovoru s nimi je velice dŧleţité, hlídat si pohled a nehýbat jím. To by pro ně mohlo znamenat, ţe nejste zainteresovaní v tom, co říkají a následně by to mohlo vyústit v konflikt. - Symbolika barev Tabulka 4: Symbolika barev v Řecku Barva Symbolika Bílá barva symbolizuje jak duchovní tak tělesnou čistotu. Ţlutá barva značí smutek. 52

53 Modrá barva Červená barva Zdroj: Vlastní zpracování vyjadřuje národní pýchu. jako symbol Kristovi krve. 2.6 Pracovní schůzka s Řeky Řekové jsou velice zdatní obchodníci a schŧzky si doslova vychutnávají. Při jednáních dokáţou perfektně argumentovat a jsou trpěliví a obratní. Neexistují u nich výrazy, jako nevím nebo neznám. Dle nich není nic nemoţné, a dokáţí naslibovat i nesplnitelné, většinou se však jedná pouze o zdvořilostní takt, proto je málo pravděpodobné, ţe sliby i splní. To nejspíš souvisí s jejich tradicí výborných obchodníkŧ. Často nejsou ochotni přijímat argumenty z druhé strany. Jsou velmi pyšní a svoji chybu neuznávají. Z tohoto dŧvodu není dobré na Řeky naléhat. Řekové jsou představitelé zejména individualistické kultury, proto raději jednají s jednotlivci, neţ s početnými zástupci firem. Ty je naopak spíše znervózňují a brání jim tak k uvolněné atmosféře. V první řadě si hned v úvodním rozhovoru často dělají jasný obrázek o svém obchodním protějšku a vystupují spíše psychologicky. Svoji taktiku pak následně poupravují, dle osoby se kterou jednají. Řekové mají často pocit, ţe jim v případě nějakého obchodního jednání, udává pro ně nevýhodné nabídky. Proto se neostýchají smlouvat a očekávají spolupráci s druhou stranou. Hlavními argumenty při smlouvání bývají obraty na lepší nabídku jiných obchodníkŧ, i kdyţ tento argument bývá zpravidla lţivý. Často a rádi si také upravují některá fakta ve svŧj prospěch. V případě, ţe by druhá strana přijala hned danou první nabídku řeckých obchodníkŧ, ztratili by tak dŧvěru v druhé straně a povaţovali by to za intelektuální prohru. Jsou od jakţiva prozíraví a mohli by si toto gesto vyloţit jako, ţe chce obchodní partner uzavřít dohodu za kaţdou cenu a ze zvláštních dŧvodŧ. S Řeky není dobré uzavírat pouze ústní dohody. Velice často si následně Řekové upravují podmínky, aby vedli pro sebe k lepším výsledkŧm. Mŧţe tomu tak být i u smluv písemných. Obvykle chtějí určité body poupravit k prospěchu svému. Je proto dobré se s nimi domluvit, ţe k určitým změnám bude moc dojít aţ po určitých výsledcích. K uzavírání dohody nebo rŧzných smluv často dochází ze strany řeckého obchodníka aţ na 53

54 poslední chvíli. Většinou z toho dŧvodu, ţe dojde k neobvyklým situacím, jeţ neumějí jasně řešit, jelikoţ si Řekové myslí, ţe vše znají a umějí nejlépe. Často pak dochází k improvizaci, coţ mŧţe vést k originalitě nebo naopak k neefektivnímu řešení. Jestliţe dojde k uzavření partnerství, většinou řečtí obchodníci danou smlouvu ctí a respektují. V případě jiţ uzavřenému obchodu není zvykem přehnaně gratulovat. Řekové tak opět ztratí dŧvěru v druhého a vzbudí v nich podezření. Pro Řeky je typické pozvat obchodního partnera jak před tak i po jednání na společný oběd či večeři a vést tam společenskou konverzaci. Nehledě na to zda byl obchodní kontrakt uzavřen nebo ne. Řekové se velice rádi soudí. Hlavním dŧvodem toho je, ţe řecké právo ještě není zcela sladěno s právem společným pro země EU. Proto je výhodné uzavřít smlouvu tak, aby případné vzniklé spory, byly řešeny dle práva českého. - Výběr obchodního partnera Řekové jsou velmi obezřetní. Velice často jsou nedŧvěřiví k jiným lidem, proto neustále přemýšlí jak se před nimi bránit a hledají skryté významy slov. Dŧleţité je umět řeckého obchodního partnera přesvědčit. Jedná se zejména o přesvědčení řeckého obchodního partnera o kvalitě dodávaných sluţeb nebo zboţí a dodávat mu tak jistotu a dŧkazy o spokojenosti jiných odběratelŧ. Pověst podniku dalším dŧleţitým faktem k rozhodování. Dŧleţitým faktorem je pro Řeka vystupování druhé strany. Oceňována je zejména sebedŧvěra a přesvědčivost a hlavně připravenost. Na místě není naopak skromnost. Na jednání je velmi dŧleţité přijít vybaven a to nejen znalostně, ale také materiálně. Nezbytností jsou podklady pro jednání, tím jsou myšleny rŧzné reference a doporučení, aby tak mohla být řecká seriózní firma ochotna spolupracovat. Nejlepší moţnost jak navázat spolupráci s řeckým podnikem je prostřednictvím firmy, která má na řeckém trhu jiţ dobré jméno. K tomuto účelu nám mŧţe slouţit i třeba Česko řecká obchodní komora. 2.7 Etické problémy v oblasti cestovního ruchu související s řeckou kulturou Cestovní ruch je oblast, která se stala jiţ dávno z mnoha příčin extenzivně i intenzivně rostoucím fenoménem, který sebou přináší spoustu etických problémŧ. Jiţ dávno nelze tvrdit, ţe je čistým odvětvím podnikání a omezovat tak svoje úvahy o něm pouze na 54

55 samá pozitiva a jistoty. Často v něm dochází k neetickému chování. Aby etickým problémŧm bylo předcházeno, měla by být dodrţována rŧzná pravidla. Jsou jimi například tolerance vŧči jiným náboţenstvím a kulturám, respektování místních obyvatel návštěvníky a naopak, návštěvníci by se neměli dopouštět trestných činŧ, poškozovat prostředí a zejména by se měli před odjezdem seznámit se specifikami cílové země. Cestovní ruch by měl být nenahraditelným zdrojem sebevzdělávání, vzájemné tolerance a získávání poznatkŧ o legitimních rozdílech mezi národy a kulturami a jejich rozmanitosti. Aktivity cestovního ruchu by měly respektovat rovnost muţŧ a ţen. Měli by podporovat lidská práva a konkrétní individuální práva nejvíce zranitelných skupin. Nepřístupné je zneuţívání člověka v jakékoliv podobě. Zvláště přínosnou formou cestovního ruchu, která si zaslouţí podporu, je cestování za účelem náboţenské, zdravotní, vzdělávací, kulturní nebo jazykové výměny Metodika výzkumu Jako metodu mého výzkumu jsem si vybrala metodu dotazníkového šetření. Tato metoda je význačná tím, ţe za poměrně krátký časový interval mŧţeme získat dostatečné mnoţství odpovědí od určených respondentŧ. Respondenti toho výzkumu jsou lidé z celé České republiky, kteří jiţ navštívili Řeckou republiku, jak za účelem rekreace, pracovních účelŧ nebo jsou jimi také lidé z naší země, kteří se v Řecku jiţ usadili a ţijí tam. Tito lidé tak měli moţnost nahlédnout do vnitra řecké kultury a poznat tak blíţe řeckou komunitu. Šetření tak probíhalo za účelem zjištění etických problémŧ v základních sluţbách cestovního ruchu. Cílem tohoto dotazníkŧ je poukázat na některé praktiky v cestovním ruchu, které se skutečně dějí a jsou v rozporu s etickým chováním. Dotazníkové šetření disponovalo 18 otázky, které v sobě zahrnovalo především otázky polouzavřeného typu. Polouzavřené otázky kombinují výhody, ale také nevýhody, otevřených a uzavřený otázek. Polouzavřená otázka se tak vytváří přidáním varianty jiné do otázky uzavřené, která je následně otevřenou otázkou a umoţňuje respondentovi volně vyjádřit svŧj názor. Dotazník jsem vytvořila samostatně. Oslovila jsem 214 lidí a na dotazník mne odpovědělo 90 respondentŧ. Návratnost tedy činí 42,05 %. Vybrané respondenty jsem před zahájením dotazování obeznámila, za jakým účelem je dotazník vytvořen a pro jaké účely budu jejich odpovědi zpracovávat. Dotazování proběhlo 55

56 zcela anonymně. Data, která jsem získala prostřednictvím této metody, jsem ukládala do programu MS Excel a následně v něm vytvářela tabulky a grafy Prezentace výsledků dotazníkového šetření Otázka č. 1 Navštívili respondenti jiţ Řecko? V této otázce respondenti odpovídali na otázku, zda jiţ navštívili Řeckou republiku či nikoliv. Mým záměrem bylo oslovovat zejména lidi, kteří jiţ tuto zemi navštívili, aby následně mohli v dotazníku pokračovat. Tento záměr se potvrdil a 93% respondentŧ, tedy 84, odpověděli, ţe ano. Graf 2: Návštěva Řecka Návštěva Řecka 7% Ano 93% Ne Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 5: Návštěva Řecka Navštívili jste jiţ Řecko Počet respondentů V % Ano % Ne 6 7 % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č. 2 Zjišťují si respondenti před návštěvou jiné země specifika kultury dané země? Zjišťování specifik dané kultury je velice dŧleţitý faktor při cestování a to zejména z dŧvodŧ, aby se předcházelo konfliktŧm a nedorozumění v navštívené zemi. Bohuţel 56

57 pouze 60 % respondentŧ si specifika kultury v zemi, kterou navštívili, zjišťovali a někteří z nich připsali, ţe si tyto specifika zjišťují pouze v případě, ţe navštěvují země mimo Evropu, jelikoţ mají pocit, ţe jsou kultury v Evropě stejné a tudíţ to není potřeba. To samozřejmě není ve všech případech pravdivé. Kaţdá země se vyznačuje ať malými či velkými kulturními rozdíly a kaţdý účastník cestovního ruchu by si měl být toho vědom. Graf 3: Specifika kultury Specifika kultury 40% 60% Ano Ne Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 6: Specifika kultury Specifika kultury Počet respondentů V % Ano % Ne % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č. 3 - V případě, ţe ano jak se respondenti informovali před návštěvou Řecka? Tato otázka byla dobrovolná, proto na ni neodpověděli všichni oslovení. Většina odpovědí však udává, ţe se o specifikách této země informovali zejména prostřednictvím internetu, diskuzí, cestopisŧ, přečtení prŧvodcŧ či od známých. V menší části opovědí jsem se setkala s odpověďmi, ţe je o těchto specifikách informoval delegát či prŧvodce, coţ by mělo být samozřejmostí. Jiní opověděli, ţe jiţ v Řecku ţijí nebo z této země pocházejí jejich příbuzní, proto jsou s touto kulturou uţ spjati. 57

58 Otázka č. 4 Setkali se respondenti v Řecku s diskriminací? Většina respondentŧ odpověděli, ţe se s diskriminací nesetkali. Pouze 12 respondentŧ odpověděli, ţe ano. Graf 4: Diskriminace v Řecku Diskriminace v Řecku 13% Ano Ne 87% Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 7: Diskriminace v Řecku Diskriminace v Řecku Počet respondentů V % Ano % Ne % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č. 5 - V případě, ţe ano s jakou diskriminací se respondenti setkali? Respondenti se setkali pouze s dvěma uvedenými moţnostmi diskriminace, a to s diskriminací věkovou a kvŧli pohlaví. 58

59 Graf 5: Typy diskriminace Typy diskriminace Věková 10% 3% Rasová Náboţenská Kvŧli pohlaví 87% Kvŧli postavení Jiná sociálnímu Ţádná Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 8: Typy diskriminací Typy diskriminace Počet respondentů V % Věková 9 10 % Rasová 0 0 % Náboţenská 0 0 % Kvůli pohlaví 3 3 % Kvůli sociálnímu postavení 0 0 % Jiná 0 0 % Ţádná % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č. 6 - V případě, ţe s jinou s jakou diskriminací se respondenti setkali? Na tuto otevřenou nepovinnou otázku neodpověděl jediný z respondentŧ. 59

60 Otázka č. 7 - Setkali se respondenti v ubytovacích zařízeních v Řecku s následujícími nedostatky? Tato otázka byla povinná a respondenti vybírali pouze jednu odpověď, která odpovídala jejich zkušenosti. V případě více odpovědí měli moţnost dodatku v následující otázce. Graf 6: Nedostatky v ubytovacích zařízeních Nedostatky v ubytovacích zařízeních Ubytování na jiném místě Pokoj neodpovídal poţadavkŧm 3,25% 3,25% 23% Nefunkční zařízení Nekvalifikovaní pracovníci 57% 3,25 3,25% 7% Neochotný přístup pracovníkŧ Nedostatečný úklid pokoje Absence nabízených sluţeb Ztráta věcí z pokojŧ Hluk nebo zápach Ne Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 9: Nedostatky v ubytovacích zařízeních Nedostatky v ubytovacích zařízeních Počet respondentů V % Ubytování na jiném místě nebo v jiném zařízení 3 3,25 % Pokoj neodpovídal poţadavkům 3 3,25 % Nefunkční zařízení % Nekvalifikovaní pracovníci 0 0 % 60

61 Neochotný přístup pracovníků 0 0 % Nedostatečný úklid pokoje 0 0 % Absence nabízených sluţeb 3 3,25 % Ztráta věcí z pokojů 6 7 % Hluk nebo zápach 3 3,25 % Ne % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č. 8 - S jakým jiným neetickým chováním se respondenti setkali při uţívání ubytovacích sluţeb v Řecku? V této otázce jsem se setkávala s odpověďmi, které se týkaly neochoty a netolerance pracovníkŧ v ubytovacích sluţbách. Příkladem toho bylo například chování pokojských, kteří nerespektují při úklidu hostŧv klid a uklízejí v kaţdém případě v určenou dobu, i kdyţ je host na pokoji. Dalším příkladem, který respondenti uvedli, bylo chování na recepci, které by mělo být vţdy perfektní, jelikoţ téměř vţdy je recepce místem prvního kontaktu. Špatně vyškolený personál, který neumí a nedokáţe klientovi pomoci a chování na recepci hází špatný stín na celé ubytovací zařízení, personál i poskytované sluţby. Otázka č. 9 - Setkali se respondenti ve stravovacích zařízeních v Řecku s následujícími nedostatky? V této otázce respondenti povinně uváděli jednu z odpovědí, která se nejblíţe přibliţuje jejich zkušenosti. V případě, ţe se oslovení s uvedenými nedostatky nesetkali, mohli uvést svŧj vlastní názor v následující otázce nebo uvést moţnost ţádné. 61

62 Graf 7: Nedostatky ve stravovacích zařízeních Nedostatky ve stravovacích zařízeních Nepříjemní a neochotní pracovníci Neadekvátní čekací doby 10% Uplatňování dvojích cen 13% Špatná kvalita jídla 57% 3% 7% 3% 7% Nepoţivatelné pokrmy Nedostatečná teplota pokrmŧ Malé porce Šizení na nápojích Znečištěné stoly Šizení hostŧ při účtování útraty Ne Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 10: Nedostatky ve stravovacích zařízeních Nedostatky ve stravovacích zařízeních Počet respondentů V % Nepříjemní a neochotní pracovníci 9 10 % Neadekvátní čekací doby na obsluhu % Uplatňování dvojích cen (pro domácí a zahraniční 6 7 % hosty) Špatná kvalita jídla 3 3 % Nepoţivatelné pokrmy 0 0 % Nedostatečná teplota pokrmů 0 0 % Malé porce 6 7 % Šizení na nápojích (nalévání pod míru) 0 0 % 62

63 Znečištěné stoly 3 3 % Šizení hostů při účtování útraty 0 0 % Ne % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č S jakým jiným neetickým chováním se respondenti setkali při uţívání stravovacích sluţeb v Řecku? V tomto případě byly všechny odpovědi téměř totoţné. Řekové jsou známi svoji klidnou aţ skoro lenivou povahou a nic z toho nemění ani při jejich pracovních činnostech. Obsluha v místních restauracích nebo tavernách se nepřetrhne a zákazníci si tudíţ musejí chvilku počkat. Za to se Řekové nezapřou svojí pohostinností a návštěv hostŧ si váţí. Otázka č S jakým neetickým chováním se respondenti setkali při vyuţívání dopravy v Řecku? (Taxi, bus, MHD aj.) Tato otázka patřila mezi otázky povinné a respondenti si opět vybírali pouze jednu z uvedených odpovědí. V případě nevyhovujících daných odpovědí měli moţnost v následné otázce vyjádřit svŧj názor. Graf 8: Nedostatky v dopravě Nedostatky v dopravě Okrádání turistŧ Přejetí stanic bez upozornění 60% 14% 3% 3% 3% 7% 10% Absence dopravního prostředku v určenou dobu Nepříjemný a neochotný řidič Špinavý interiér dopravního prostředku Nedodrţování silničních předpisŧ Rychlá nebezpečná jízda Zpoţdění dopravního prostředku Ne Zdroj: Vlastní zpracování 63

64 Tabulka 11: Nedostatky v dopravě Nedostatky v dopravě Počet respondentů V % Okrádání turistů % Přejetí stanic bez upozornění 0 0 % Absence dopravního prostředku v určenou 3 3 % dobu Nepříjemný a neochotný řidič 0 0 % Špinavý interiér dopravního prostředku 3 3 % Nedodrţování silničních předpisů 3 3 % Rychlá nebezpečná jízda 6 7 % Zpoţdění dopravního prostředku 9 10 % Ne % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č S jakým jiným neetickým chováním se respondenti setkali při uţívání dopravních sluţeb v Řecku? Na tuto otázku, která je nepovinná, neodpověděl jediný z respondentŧ. Všichni respondenti vybrali odpověď jiţ v předešlé otázce. Otázka č. 13 Setkali se respondenti v Řecku s nedorozuměním v oblasti neverbální komunikace? Povinná otázka, v které respondenti museli zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí nebo v následující otázce dopsat nějakou vlastní. 64

65 Graf 9: Nedorozumění v oblasti neverbální komunikace Nedorozumění v oblasti neverbální komunikace 13% Ano Ne 87% Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 12: Nedorozumění v oblasti neverbální komunikace Nedorozumění v oblasti neverbální komunikace Počet respondentů V % Ano % Ne % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č V případě, ţe ano s jakým nedorozuměním se respondenti setkali? Nepovinná otázka, na kterou nemuseli respondenti odpovídat. Respondenti neuvedli ţádný druh neverbální komunikace, se kterou se v Řecku setkali. Otázka č Jak na respondenty tato země zapŧsobila? Na tuto otázku odpovědělo 58 respondentŧ, jelikoţ se opět jednalo o otevřenou a nepovinnou otázku. Všichni zemi hodnotili velice kladně. Zejména zdŧrazňovali krásnou a rozmanitou přírodu, historii této země, čisté moře a milé, pohostinné a přátelské místní obyvatele. Někteří z oslovených respondentŧ dokonce kvŧli těmto aspektŧm v Řecku uţ nadobro zŧstali. Naopak také respondenti zdŧrazňují jejich lenost a ne příliš velkou ochotu pracovat. Otázka č Navštívili by respondenti opět Řecko? 90 % oslovených respondentŧ byli v této zemi velice spokojeni a rádi by řecko opět navštívili nebo zde jezdí pravidelně. Pouze respondentŧ nemají zájem o další návštěvu. 65

66 Dŧvodem toho však není nespokojenost se zemí, ale spíše moţnost návštěvy a poznání jiných zemí. Graf 10: Opětovná návštěva země Opětovná návštěva země 10% Ano Ne 90% Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 13: Opětovná návštěva Řecka Opětovná návštěva Řecka Počet respondentů V % Ano % Ne 9 10 % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č 17 - Jaké je pohlaví respondentŧ? Z oslovených respondentŧ převaţovalo mnoţství ţen, které činilo 57 ţen tedy 63 %. Muţi byli v zastoupení 33 osob tedy 37 %. Pro lepší přehlednost jsem uvedené výsledky zavedla do grafu a tabulky a mnoţstevním a procentuálním zastoupení. Graf 11: Pohlaví respondentŧ Pohlaví respondentů 37% 63% Ţena Muţ Zdroj: Vlastní zpracování 66

67 Tabulka 14: Pohlaví respondentŧ Pohlaví respondentů Počet respondentů V % Ţena % Muţ % Zdroj: Vlastní zpracování Otázka č Jaký je věk respondentŧ? Věkový rozsah respondentŧ činí z velké části respondenti do věku 26 let. 20 % respondentŧ jsou lidé ve věku let a zbylá 2 % jsou lidé ve věku nad 60 let. Opět jsem získané výsledky zobrazila do grafu a tabulky. Graf 12: Věk respondentŧ Věk respondentů 20% 2% 78% Do 26 let Od 26 do 60 let Od 60 let Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka 15: Věk respondentŧ Věk respondentů Počet respondentů V % Do 26 let % Od 26 do 60 let % Od 60 let 3 2 % Zdroj: Vlastní zpracování 67