PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY SPRÁVA NA ÚSEKU ZAMĚSTNANOSTI

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR VEŘEJNÁ SPRÁVA KATEDRA SPRÁVNÍ VĚDY A SPRÁVNÍHO PRÁVA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE SPRÁVA NA ÚSEKU ZAMĚSTNANOSTI Irena Uchytilová 2009/2010 1

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Správa na úseku zaměstnanosti zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.... Irena Uchytilová 2

3 Děkuji vedoucímu bakalářské práce JUDr. Petru Kolmanovi, Ph.D. za pomoc při zpracování této práce a také za jeho vstřícný přístup, ochotu a věnovaný čas. 3

4 Obsah Obsah... 4 Úvod Správa na úseku zaměstnanosti jako odvětví veřejné správy Organizace správy na úseku zaměstnanosti Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Úřady práce Státní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti Právo na zaměstnání Normy práva pracovního a práva správního Právní úprava na úseku zaměstnanosti Zprostředkování zaměstnání Zprostředkování zaměstnání agenturami práce Povolení ke zprostředkování zaměstnání Dočasné přidělení zaměstnance Zprostředkování zaměstnání úřady práce Zájemce o zaměstnání Uchazeč o zaměstnání Nekolidující a krátkodobé zaměstnání Zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání Evidence uchazečů o zaměstnání Změna bydliště Ukončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ( 29 ZoZ) Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ( 30 ZoZ) Příklady vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání Zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání Individuální akční plán Volná pracovní místa Volná pracovní místa a jejich obsazování Oznamovací povinnost zaměstnavatele Lhůty pro oznamování volných a obsazených pracovních míst Charakteristika pracovního místa Evidence volných pracovních míst Hlášení volných pracovních míst

5 12.7. Hlášení volných pracovních míst prostřednictvím ţivnostenských úřadů Integrovaný portál MPSV Zadávání volných míst Přístupová oprávnění a kontrola dat Statistické údaje o volných místech na ÚP Brno-venkov Vyplňování údajů zaměstnavateli na doporučenkách do zaměstnání vydaných úřady práce Rekvalifikace Rekvalifikační zařízení Dohoda rekvalifikačního zařízení s úřadem práce Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání Posuzování zdravotního stavu účastníka rekvalifikace Dohoda úřadu práce s účastníkem rekvalifikace Moţnosti dokončení rekvalifikace Specializované rekvalifikační kurzy ( 74 ZoZ) Rekvalifikace zaměstnanců Úřad práce Brno-venkov a rekvalifikace Statistické údaje o rekvalifikacích Podpora v nezamě stnanosti a podpora při rekvalifikaci Podpora v nezaměstnanosti Podpora při rekvalifikaci Závěr Resumé Pouţité zdroje Literatura Časopisy Právní předpisy

6 Úvod Tématem této bakalářské práce je Správa na úseku zaměstnanosti. Důvodem výběru tohoto tématu bylo, ţe jsem zaměstnancem úřadu práce a jiţ několik let se zabývám problematikou zprostředkování zaměstnání a poskytováním dávek v nezaměstnanosti. Správa na úseku zaměstnanosti je v současné době poměrně aktuálním tématem, proto se touto prací pokusím právní úpravu na úseku zaměstnanosti přiblíţit. Základem právní úpravy politiky zaměstnanosti je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který v souladu s právem Evropských společenství upravuje zabezpečení státní politiky zaměstnanosti, jejímţ cílem je dosaţení plné zaměstnanosti a ochrana před nezaměstnaností. Nejdříve přiblíţím správu na úseku zaměstnanosti jako odvětví veřejné správy, organizaci správy na úseku zaměstnanosti a státní politiku zaměstnanosti. Následně se budu věnovat zákonné úpravě správy na úseku zaměstnanosti, kde nejdůleţitějším právním předpisem je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a zmíním se i o dalších právních předpisech v této oblasti správy. Právní předpisy rozebrané v této práci jsou obsahově rozsáhlejší, v bakalářské práci se však zaměřím na oblast právní úpravy zprostředkování zaměstnání a rekvalifikací. Ve stručnosti se dotknu zprostředkování zaměstnání agenturami práce a dále detailněji rozeberu problematiku zprostředkování zaměstnání úřady práce, kde se zaměřím na uchazeče o zaměstnání a také na volná místa. V této části bude bakalářská práce obsahovat i příklady řešení různých situací při vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Dále se budu věnovat rekvalifikacím jako jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Zmíním se o rekvalifikačních zařízeních, rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a také o rekvalifikaci zaměstnanců. Pokusím se přiblíţit postup úřadu práce v případě zájmu uchazeče o zaměstnání o rekvalifikaci. V závěru bakalářské práce se ve stručnosti zmíním o podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci. Pokud budu v této práci operovat s pojmem zákon o zaměstnanosti, nebo jen ZoZ, mám na mysli zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Jestliţe se nezmíním jinak, bude následující text v této práci vycházet z platnosti právních předpisů ke dni

7 1. Správa na úseku zaměstnanosti jako odvětví veřejné správy Správu zaměstnanosti vykonávají orgány státní správy. Jejím hlavním cílem je zajišťovat právo na zaměstnání, přičemţ plní funkci organizující, ochrannou a nápravnou. Správu zaměstnanosti můţeme zkoumat z různých aspektů s důrazem na pojetí funkční, organizační nebo jako činnost informační, poskytující sluţby sui genesis, kterou napomáhá příslušným subjektům k realizaci jejich práv a povinností. Jde o činnost výkonnou ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti. Uplatňují se při ní základní principy veřejné správy, jako je princip ústavnosti, legitimity a legality. V této souvislosti připomínám příslušná ustanovení úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů a úst. zák. č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, ze kterých vyplývá hlavně: Česká republika je právní stát, zaloţený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, státní moc slouţí všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v rozsahu a způsoby, které stanoví zákon, kaţdý občan můţe činit to, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co mu zákon neukládá. V Listině základních práv a svobod 1, která je součástí ústavního pořádku České republiky, se stanoví, ţe kaţdý má: právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo podnikat, resp. provozovat jinou hospodářskou činnost, právo získávat prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Tyto základní principy a ustanovení se promítají do příslušných právních předpisů o zaměstnanosti. Správa zaměstnanosti působí k dosaţení svobodně zvolené zaměstnanosti a k respektování práva občanů na zaměstnání. Existuje tudíţ spojitost mezi hospodářskými a sociálními právy zakotvenými v Listině základních práva a svobod a právem na zaměstnání. Je nepochybné, ţe ve správě zaměstnanosti se uplatňuje princip ústavnosti, legitimity a legality veřejné správy. Stát má zájem na tom, aby byla vykonávána příslušná správní činnost na úseku zaměstnanosti, a proto také stanoví příslušné normy správního práva. V souladu s principem legality se uplatňuje priorita zákona. Na tomto úseku správního práva hmotného existují vztahy s právem ústavním a s právem pracovním. Správa zaměstnanosti se uskutečňuje v návaznosti na princip volby a svobody zaměstnání a s přihlédnutím k situaci na trhu práce. Organizace státní správy zaměstnanosti se vyznačuje uplatněním územního a veřejného principu, kompetence jsou rozděleny mezi příslušné ministerstvo, které je ústředním správním úřadem pro celou republiku, a úřady práce, které působí na úrovni místní státní správy. Dále se zde uplatňuje systém monokratický (rozhodovací pravomoc má ministr a ředitelé Úřadu práce) a princip jmenovací (v souladu s ním jmenuje příslušného ministra prezident 1 konkrétně v čl. 26 Listiny základních práv a svobod 7

8 republiky a ředitele Úřadu práce ministr). Princip kolegiální se uplatňuje např. vytvářením poradního sboru ředitele Úřadu práce. Právní úkony veřejné správy zahrnují normativní správní akty (nařízení právní), jimiţ jsou obecně závazné vyhlášky ministerstev, resp. nařízení vlády, dále konkrétní individuální správní akty (např. povolení) a dohody správně právního charakteru (např. dohoda mezi úřadem práce a obcí o vytvoření společensky účelných pracovních míst nebo dohoda o rekvalifikaci). Kontrolní činnost úřadů práce vůči jiným organizačně nepodřízeným subjektům má rysy administrativního dozoru. 2 2 Polián, M., Organizace a činnost veřejné správy, 1. vyd., Praha: Prospektrum, spol. s r.o., 2001, s

9 2. Organizace správy na úseku zaměstnanosti V závěru roku 1989 došlo k zásadním politickým změnám, na které bezprostředně navázaly změny v ekonomické oblasti. Jiţ počátkem roku 1990 byly stanoveny základní směry dalšího vývoje obnovené demokratické společnosti. Po obnovení činnosti MPSV ČR byly zahájeny práce na vybudování českého systému sluţeb zaměstnanosti. MPSV připravilo návrh Zákona o zřízení úřadů práce. Na jeho základě bylo přijato Zákonné opatření předsednictva České národní rady ze dne č. 306 o zřízení úřadů práce. Dnem byla ustanovena Správa sluţeb zaměstnanosti jako součást Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Byla pověřena vybudováním sítě úřadů práce a jejich řízením. Datum zaloţení úřadu práce je vţdy totoţné s datem jmenování prvního ředitele tohoto úřadu. Ten byl v době svého jmenování prvním a jediným pracovníkem svěřeného úřadu práce. Ministrem práce a sociálních věcí ČR Ing. Horálkem Csc., byl jako první ředitel jmenován dne ředitel Úřadu práce v Kladně. Legislativní zázemí sluţeb zaměstnanosti bylo zakotveno přijetím zákona Federálního shromáţdění České a Slovenské Federativní Republiky č. 1 ze dne Sb., o zaměstnanosti a zákona České národní rady č. 9 ze dne Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti. V rámci problematiky zaměstnanosti došlo v roce 2004 ke změně, protoţe byly zrušeny jak zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tak i prováděcí vyhlášky k těmto zákonům. Oblast právních vztahů, které vznikají na úseku zaměstnanosti, je od do současnosti upravena zejména zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, včetně nových prováděcích předpisů. Tento zákon o zaměstnanosti se stal moderní právní úpravou kompatibilní s právem Evropské unie, jejímţ cílem je účinně a pruţně regulovat právní vztahy fungující trţní ekonomiky v oblasti zaměstnanosti. Nabyl účinnosti dnem a ke dni byl jiţ více neţ 30krát novelizován. V současné době politiku zaměstnanosti zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a územní orgány práce, tj. úřady práce. Úřady práce jsou územním orgánem státní správy s právní subjektivitou, jejímţ nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR je ústředním orgánem zabezpečujícím úkoly státní správy v oblasti správy zaměstnanosti a správy sociálního zabezpečení. V jeho čele stojí ministr, který je členem vlády a je jmenován prezidentem ČR. Vláda uděluje rozhodovací kompetence ministrovi práce a sociálních věcí v oblasti správy zaměstnanosti. 4 3 Kotýnková, M. a Němec, O., Lidské zdroje na trhu práce: vývoj a tendence v souvislosti se vstupem České republiky do EU, 1. vyd., Praha: Professional Publishing, 2003, s Káňa, P., Základy veřejné správy, Ostrava: Montanex, a.s., 2004, s

10 Řízení otázek zaměstnanosti je na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR svěřeno Sekci politiky zaměstnanosti a trhu práce, 5 která řídí odbor politiky zaměstnanosti, odbor realizace sluţeb zaměstnanosti, odbor pracovněprávních vztahů a odbor implementace programů Evropského sociálního fondu. V oblasti správy zaměstnanosti MPSV zejména zpracovává celostátní koncepce a programy státní politiky zaměstnanosti, sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce, spravuje a poskytuje prostředky na zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, uděluje a odnímá povolení právnickým a fyzickým osobám ke zprostředkování zaměstnání, řídí úřady práce, vykonává dozor a kontrolní činnosti. Činnost MPSV, na úseku zaměstnanosti můţeme zjednodušeně označit jako činnost řídící, koncepčně-iniciativní, koordinační, kontrolní, analytickou, metodickou, správní a zřizovací Úřady práce Úřady práce jsou základním realizačním článkem na úseku státní politiky zaměstnanosti. Úřady práce vznikly na podzim roku 1990 jako orgány státní správy působící na úrovni okresů, a to z toho důvodu, ţe jejich činnost je natolik specializovaná, ţe by nebylo moţné vykonávat ji tehdejšími okresními úřady ani příslušným ústředním orgánem státní správy v centru. 7 Úřady práce jsou správní úřady, jejichţ správní obvody tvoří územní obvody okresů. 8 Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí 77 úřadů práce. 9 Pro lepší dostupnost sluţeb občanům zřídily úřady práce pobočky a stálá detašovaná pracoviště. Vzhledem k značnému počtu okresů se některé problémy zaměstnanosti týkají nejen jednoho úřadu práce, ale více úřadů a to ve větším územním obvodu. Proto 14 úřadů práce 10 jsou pověřeny, aby uvedenou problematiku zajišťovaly i pro několik ostatních, zpravidla sousedících, či blízkých. Pokud jde o organizační strukturu, v čele úřadu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí. Vnitřně se úřady práce dělí na jednotlivé odbory, 11 které vţdy realizují určitý vymezený úsek činnosti. Svoji činnost vykonávají úřady práce na základě jiţ zmíněného zákona o zaměstnanosti a celé řady dalších předpisů. Podle nich jsou povinny poskytovat komplexní sluţby při 5 Do se jednalo o Správu sluţeb zaměstnanosti, od do šlo o Sekci pro oblast Správy sluţeb zaměstnanosti a od se jedná o Sekci politiky zaměstnanosti a trhu práce. 6 Kolman P. In Jurníková, J. a kol., Správní právo: zvláštní část, 6. dopl. vyd., Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2009, s Píchová, I., K některým aktuálním otázkám zaměstnanosti, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995, s Dle vyhlášky č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů 9 Názvy a sídla úřadů práce jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu o zaměstnanosti. 10 Pověřené úřady práce a vymezení jejich územních obvodů jsou uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o zaměstnanosti. 11 V organizační struktuře nejsou úřady práce jednotné, ale nejčastěji se jedná o odbor zprostředkování zaměstnání, poradenství a rekvalifikace, trh práce, kontrolní a právní, ekonomika, informatika, sekretariát ředitele, státní sociální podpory. 10

11 zprostředkování zaměstnání, poradenství a hmotnou podporu při ztrátě zaměstnání. V souladu se situací na trhu práce navrhují a v rámci daných moţností a pravidel i realizují potřebná opatření. V době svého vzniku začínaly tak říkajíc na zelené louce, neboť ve zcela nových společensko-ekonomických podmínkách, které si jejich zřízení vlastně vyţádaly, nemohly na činnost bývalých národních výborů v této oblastí v ničem navázat. 12 Sluţby poskytované občanům a zaměstnavatelům úřady práce jsou bezplatné. Lze shrnout, ţe vlastní tíha realizace státní politiky zaměstnanosti spočívá právě na úřadech práce. Činnost úřadů práce můţeme označit za informační, poradenskou, evidenční, organizační, zprostředkovatelskou, rozhodovací a kontrolní Píchová, I., K některým aktuálním otázkám zaměstnanosti, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995, s Kolman P. In Jurníková, J. a kol., Správní právo: zvláštní část, 6. dopl. vyd., Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2009, s

12 3. Státní politika zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti je povaţována za jednu z významných součástí sociální politiky státu. Je definována jako činnost různých subjektů směřující k dosaţení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivnímu vyuţití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Jejím cílem je vytváření optimálních podmínek a předpokladů pro dosaţení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Státní politiku zaměstnanosti vytváří stát a podílejí se na ní další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé a odborové organizace. Při provádění státní politiky zaměstnanosti spolupracuje stát s dalšími subjekty činnými na trhu práce, zejména s územními samosprávnými celky, profesními organizacemi, sdruţeními osob se zdravotním postiţením a organizacemi zaměstnavatelů. Státní politika zaměstnanosti zahrnuje například zabezpečení práva na zaměstnání, poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských sluţeb, rekvalifikaci uchazečů a zájemců o zaměstnání a zaměstnanců, poradenství pro volbu a změnu povolání, zřizování společensky účelných pracovních míst, vytváření veřejně prospěšných prací, podporu chráněných dílen, pracovišť apod. Podle zákona o zaměstnanosti poskytuje uchazečům o zaměstnání podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci. Její důleţitou součástí jsou také opatření na podporu rovného zacházení, odstraňování diskriminace na trhu práce a usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR. Situace na trhu práce je soustavně sledována, vyhodnocována a zpracované koncepce, programy a opatření pomáhají řešit další uplatnění uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců při strukturálních a organizačních změnách v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu. 14 Přístup k řešení problémů nezaměstnanosti můţe být aktivní (který má přednost), nebo pasivní, z nichţ kaţdá má svoji specifickou orientaci. Aktivní politika zaměstnanosti spočívá zejména v tvorbě nových pracovních příleţitostí pro uchazeče o zaměstnání nebo v jejich rekvalifikaci, pasivní politika zaměstnanosti v poskytnutí podpory v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti, realizovaná MPSV a úřady práce v ČR, je souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně moţné úrovně zaměstnanosti tedy i minimální míry nezaměstnanosti. Podporuje sociální průchodnost ekonomické reformy, strukturální změny zaměstnanosti, ekonomický rozvoj regionů a sniţuje finanční nároky na podpory v nezaměstnanosti a další sociální dávky. 16 Nástroji, jimiţ je aktivní politika zaměstnanosti realizována, jsou např.: 14 Tomandl, A. a kol., Než zaklepete u zaměstnavatele, 3. uprav. a dopl. vyd., Praha: MPSV ČR, 2004, s Šlapák, Č. a kol., Zaměstnanost a personální řízení, Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2006, s Tomandl, A. a kol., Než zaklepete u zaměstnavatele, 3. uprav. a dopl. vyd., Praha: MPSV ČR, 2004, s

13 rekvalifikace investiční pobídky veřejně prospěšné práce společensko účelná pracovní místa příspěvek na zapracování příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Součástí opatření v této oblasti je i poradenství úřadů práce 17, podpora zaměstnání osob se zdravotním postiţením 18 a cílené programy k řešení zaměstnanosti. 19 Jedná se tedy o opatření ze strany úřadů práce, která mají pomáhat lidem najít nové zaměstnání. Jde o aktivní působení úřadů práce na základě příslušných právních předpisů o vyuţití všech způsobů motivace dočasně nezaměstnaných k opětovnému zařazení do zaměstnání. Právní úpravou rekvalifikací se budu v této práci podrobněji zabývat v kapitole č. 14. Rekvalifikace Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politikou zaměstnanosti rozumíme především evidenci nezaměstnaných a volných pracovních míst, informační a zprostředkovatelskou činnost, poradenství pro volbu povolání a dále poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. Ve většině případů si ztrátu zaměstnání nezpůsobí sám zaměstnanec. Je proto přirozené, ţe očekává určitou kompenzaci ztráty výdělku do doby, neţ nalezne nové zaměstnání. Není v zájmu státu, aby se výrazně sniţovala ţivotní úroveň těchto fyzických osob taková situace by mohla ohrozit sociální smír a tím i politickou situaci. Proto stát přebírá na sebe povinnost vyplácet nezaměstnaným občanům finanční příspěvek podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci po stanovenou dobu nezaměstnanosti (podpůrčí dobu). Podpora v nezaměstnanosti i při rekvalifikaci je vţdy niţší neţ příjem v posledním zaměstnání (počítá se v % z předcházejícího výdělku s tím, ţe její horní hranice je ale omezena), občané jsou tak stimulováni k hledání nového zaměstnání. 20 V rámci pasivní politiky zaměstnanosti úřady práce poskytují prostředky uchazečům o zaměstnání na: podporu v nezaměstnanosti ( 39, 43, 50 ZoZ), podporu poskytovanou uchazečům o zaměstnání při rekvalifikaci zabezpečované úřadem práce ( 40 ZoZ), 17 Jedná se o poradenství pro volbu povolání, pro zprostředkování vhodného zaměstnání, pro volbu přípravy k práci osob se zdravotním postiţením a při výběru vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. 18 Jedná se např. o příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa, příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny, příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa, příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny. 19 Cílené programy k řešení zaměstnanosti blíţe 120 ZoZ 20 Šlapák, Č. a kol., Zaměstnanost a personální řízení, Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2006, s

14 podporu při rekvalifikaci osobám se zdravotním postiţením zařazeným do pracovní rehabilitace v rámci specializovaných rekvalifikačních kurzů a při přípravě k práci ( 74 ZoZ). Dále úřad práce hradí náklady na posouzení zdravotního stavu fyzických osob (jedná se o zdravotní prohlídky v rozsahu potřebném pro vyhledání nového zaměstnání, rekvalifikaci a pro stanovení vhodné formy pracovní rehabilitace). 14

15 4. Právo na zaměstnání Jedním ze základních sociálních práv člověka je právo na zaměstnání je zakotveno v ústavách mnoha států i v řadě mezinárodních dokumentů. Rovněţ v našem ústavním pořádku Listině základních práv a svobod 21 je toto právo zakotveno a jeho konkrétní obsah pak je vyjádřen v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle jeho ustanovení se právem na zaměstnání rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí: na zaměstnání v pracovněprávním vztahu na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších sluţeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti (např. rekvalifikace) Fyzická osoba si zaměstnání svobodně volí a můţe ho vykonávat na celém území ČR nebo má právo si zaměstnání zajistit v zahraničí. Být zaměstnán není povinné, jedná se o právo, které fyzická osoba můţe realizovat, nebo si můţe opatřovat k ţivotu jiným legálním způsobem. Osobám, které chtějí být zaměstnány, pomáhají s realizací práva na zaměstnání správní úřady provádějící státní politiku zaměstnanosti Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku 22 Spirit, M. a kol., Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení ČR, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s

16 5. Normy práva pracovního a práva správního Při realizaci práva na zaměstnání dochází ke střetávání a vzájemnému spolupůsobení norem práva pracovního a práva správního. K otázce jejich vzájemného vztahu a působení lze uvést následující. Úřady práce mají zajisté všechny atributy orgánu státní správy, jsou podřízeny Ministerstvu práce a sociálních věcí jako ústřednímu orgánu státní moci a tímto ministerstvem také při své činnosti řízeny. Vlastní náplň činnosti těchto úřadů však spadá do oblasti práva pracovního realizují ve zcela konkrétních podmínkách politiku zaměstnanosti na základě jednoho z hlavních pramenů pracovního práva zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a navazujících podzákonných norem. Úřady práce tedy jako státem zřízené specializované orgány státní správy za pouţití norem správního práva, a to zejména předpisů o správním řízení, realizují hmotněprávní normy pracovního práva upravující právní vztahy zaměstnanosti. Normy obou právních odvětví se zde setkávají a úzce na sebe navazují Průcha P, Schelle K., Historie a současnost veřejné správy (sborník příspěvků z vědecké konference), 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1993, s

17 6. Právní úprava na úseku zaměstnanosti Právní úprava na úseku zaměstnanosti je obsaţena v několika právních předpisech, které se průběţně novelizují. Jde především o následující předpisy: Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR. A to především článek 26 odst.3 LZPS. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon byl účinný v době od do a od byl zrušen zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon byl účinný v době od do a od byl zrušen zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o aktuálně nejdůleţitější předpis v této oblasti. Účinnosti nabyl dne a jeho prostřednictvím je do jednoho zákona sloučena právní úprava dříve obsaţená v několika právních předpisech (především v zákoně č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a v zákoně č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, oba ve znění pozdějších předpisů). Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o zaměstnanosti je jeho hlavním cílem změna stávající právní úpravy spočívající v převzetí všeho pozitivního a fungujícího, precizování některých institutů a jejich dopracování, aby byly plně slučitelné s právem Evropských společenství. Nový zákon o zaměstnanosti především usiluje o to, aby svými normativy více motivoval nezaměstnané, aby si aktivněji hledali práci a nezneuţívali sociální dávky. V souvislosti s přijetím nového zákona o zaměstnanosti byl přijat rovněţ doprovodný zákon č. 436/2004 Sb., kterým se mění některé další zákony (např. zákoník práce, zákon o péči o zdraví lidu, zákon o sociální potřebnosti, zákon o správních poplatcích, zákon o státní sociální podpoře, zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů atd.) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V zákoně se v ustanovení 9 vymezují kompetence MPSV. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností. Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek ( 111 odst. 12) 17

18 Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tato vyhláška provádí zákon o zaměstnanosti v oblastech týkajících se: pracovní rehabilitace osob se zdravotním postiţením ( 69 odst. 7 ZoZ) chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen ( 77 odst. 1 ZoZ) způsobu výpočtu průměrného přepočteného počtu zaměstnanců pro účely zákona o zaměstnanosti a výpočtu plnění povinného podílu ( 78 odst. 11 a 81 odst. 5 ZoZ) poradenské činnosti zajišťované úřady práce ( 105 odst. 4 ZoZ) poskytování příspěvků v rámci aktivní politiky zaměstnanosti ( 119 odst. 6 ZoZ) sluţebního průkazu ( 130 ZoZ) Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců ( 109 odst. 5 a 110 odst. 6 ZoZ). Vyhláška stanoví formy rekvalifikace a upřesňuje druhy nákladů na rekvalifikaci a nákladů s ní spojených, které je moţné hradit úřady práce. Vyhláška č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náleţitosti ţádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení. Sdělení MPSV č. 466/2009 Sb., vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. aţ 3. čtvrtletí 2009 pro účely zákona o zaměstnanosti. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů. 18

19 7. Zprostředkování zaměstnání Právo na zprostředkování zaměstnání můţeme označit jako základní prvek práva na zaměstnání. Pod pojmem zprostředkování zaměstnání rozumíme činnost zaměřenou na vyhledávání vhodného zaměstnání pro občana, který se o práci uchází, a na vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly. Součástí zprostředkování zaměstnání je téţ činnost informační a poradenská. 24 Zaměstnání primárně zprostředkovávají příslušné úřady práce, jiné právnické nebo fyzické osoby mohou zprostředkovávat zaměstnání jen za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. Zákon tyto osoby označuje jako agentury práce. 25 Za zprostředkování zaměstnání se nepovaţuje zveřejňování nabídek zaměstnání sdělovacími prostředky nebo prostřednictvím elektronických médií, není-li prováděna přímá zprostředkovatelská činnost mezi zaměstnavateli a osobami, které hledají zaměstnání. Při zpracování osobních údajů o fyzických osobách získaných v souvislosti se zprostředkováním zaměstnání je třeba dodrţovat poţadavky zákona o ochraně osobních údajů 26 a ustanovení 17 zákona o zaměstnanosti. 27 Zprostředkováním zaměstnání agenturami práce se budu ve stručnosti zabývat v následující kapitole a následně se budu podrobněji zabývat zprostředkováním zaměstnání úřady práce. 24 Poradenství pro fyzické osoby se zaměřuje na posouzení osobnostních předpokladů, schopností a dovedností a na doporučení zaměstnání, přípravy na budoucí povolání, volby povolání a rekvalifikace. Poradenství pro zaměstnavatele se zaměřuje na výběr zaměstnanců podle kvalifikačních a osobnostních předpokladů. Informační činnost spočívá zejména v informování o moţnostech zaměstnání a o volných pracovních místech a volných pracovních silách. 25 Kolman P. In Jurníková, J. a kol., Správní právo: zvláštní část, 6. dopl. vyd., Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2009, s Zákon č. 101/2000Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 27 Pokud postup neřeší zákon o zaměstnanosti, je třeba postupovat podle zákona o ochraně osobních údajů. 19

20 8. Zprostředkování zaměstnání agenturami práce Problematika agenturního zaměstnávání byla do českého právního řádu zavedena zákonem o zaměstnanosti, kde je upravena v 58 aţ 66. V návaznosti na to byla provedena příslušná novela ve starém zákoníku práce (č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kde se změna zaměstnání formou dočasného přidělení nahradila novými ustanoveními o agenturním zaměstnání. Tuto právní úpravu převzal i nový zákoník práce (č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který agenturní zaměstnání zařadil do 308 a 309. Jedná se o právní úpravu poměrně novou. 28 Podle ustanovení 58 odst. 1 zákona o zaměstnanosti mohou agentury práce provádět zprostředkování zaměstnání nejen na území České republiky, ale i z území ČR do zahraničí a ze zahraničí na území ČR, a to buď bezplatně, nebo za úhradu. Základní zásadou však je, ţe úhrada však nemůţe být poţadována od fyzické osoby, které je zaměstnání zprostředkováno, nýbrţ pouze od zaměstnavatele. Ve prospěch agentury práce nebo uţivatele jsou při zprostředkování zaměstnání za úhradu rovněţ zakázány jakékoli sráţky ze mzdy nebo z jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci Povolení ke zprostředkování zaměstnání Zprostředkování zaměstnání je moţné provádět jen na základě povolení ke zprostředkování zaměstnání (tzv. licence), vydaného Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, a to na základě ţádosti právnické nebo fyzické osoby. K udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání se poţaduje navíc i souhlas Ministerstva vnitra, o který ţádá Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo vnitra musí do 15 dnů od obdrţení ţádosti doručit Ministerstvu práce a sociálních věcí své stanovisko. Pokud tuto povinnost nesplní, má se za to, ţe s udělením povolení souhlasí. Zprostředkování zaměstnání nemá povahu ţivnosti a nedopadá na něj proto zákon o ţivnostenském podnikání, jde o činnost podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon o zaměstnanosti. Podání ţádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání podléhá správnímu poplatku podle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Povolení ke zprostředkování zaměstnání se vydává maximálně na dobu tří let a lze je vydat opakovaně. Vláda můţe nařízením stanovit druhy prací, které agentura práce nemůţe zprostředkovávat formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele. 30 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vede evidenci agentur práce, kterým bylo vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání. 28 Dandová, E., Agenturní zaměstnávání, Poradce veřejné správy, Český Těšín: Poradce s.r.o., 2009, roč. 2, č.7-8, s Tomeš, I. a kol., Sociální správa: úvod do teorie a praxe, vyd. 2. rozš. a přeprac., Praha: Portál, 2009, s Z důvodu současné hospodářské recese, kdy agentury práce bez ohledu na ekonomické potíţe státu velmi často neodůvodněně zapůjčovaly zaměstnance ze zahraničí, aniţ by přitom přihlíţely k situaci na trhu práce, přijala vláda nařízení č. 64/2009 Sb., o stanovení druhů prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele zprostředkovávat. Uvedené nařízení nabylo účinnosti dne

21 8.2. Dočasné přidělení zaměstnance Zákon o zaměstnanosti dále definuje tzv. zprostředkování zaměstnání formou dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu. To v podstatě znamená, ţe zaměstnanec má uzavřenou pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti s agenturou práce, která ho na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance umístí u zaměstnavatele (tzv. uţivatel), s nímţ tuto dohodu podle ustanovení zákoníku práce uzavřela. 31 Zaměstnance, kterému byla udělena tzv. zelená karta, 32 nesmí agentura dočasně přidělit k výkonu práce u uţivatele. Agentury práce mohou zaměstnavatelům pomoci vyřešit nenadálou situaci s nedostatkem pracovníků, například při nemoci zaměstnance, dovolené nebo rodičovské dovolené. Sami si provedou výběr pracovníků dle zadaných kritérií. Výhodou je, ţe pracovněprávní vztah nebo dohodu o pracovní činnosti uzavírá s pracovníkem agentura, ne uţivatelská firma. Agentura také zajistí veškerou mzdovou a personální agendu. Závěrem je třeba podotknout, ţe získání zaměstnání přes agentury práce patří mezi pohodlné způsoby, ale nelze na ně spoléhat jako na jedinou moţnost. 31 Dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 32 Problematika zelených karet spadá do oblasti zaměstnávání cizinců, kterou se v této práci nebudu blíţe věnovat. 21

22 9. Zprostředkování zaměstnání úřady práce Základní a z pohledu občana nejviditelnější činností úřadu práce je zprostředkovatelská činnost. Při zprostředkování zaměstnání porovnává úřad práce předpoklady a schopnosti uchazeče o zaměstnání s poţadavky zaměstnavatele. Uchazeč o zaměstnání dostává od poradce pro zprostředkování osobně při plánovaných návštěvách nebo prostřednictvím pošty doporučenky na volná místa. Uchazeč o zaměstnání je povinen ucházet se u zaměstnavatele ve stanovené lhůtě o doporučené pracovní místo a předloţit poradci pro zprostředkování ve stanoveném termínu doporučenku do zaměstnání s potvrzeným výsledkem jednání u zaměstnavatele. Na základě dohody se zaměstnavatelem můţe úřad práce vyslat vybrané uchazeče o zaměstnání ve smluveném termínu k zaměstnavateli na tzv. výběrové řízení nebo zaměstnavateli umoţní setkání s uchazeči v prostorách úřadu práce. Zde zaměstnavatel pozvaným uchazečům o zaměstnání nabízí konkrétní pracovní uplatnění, popřípadě si z nich vybere své budoucí zaměstnance. O zprostředkování zaměstnání nelze poţádat bez osobní návštěvy úřadu práce, to znamená například dopisem, telefonem, elektronickou poštou apod. Občan vţdy ţádá o zprostředkování zaměstnání na základě písemné ţádosti o zprostředkování zaměstnání. Nelze poţadovat pouhé vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo ţádat jen o podporu v nezaměstnanosti. Také nelze poţadovat zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání jen z důvodu splnění podmínky pro poskytnutí sociální dávky. 33 Úřady práce zprostředkovávají zaměstnání na celém území České republiky a v případech stanovených ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou i z území ČR do zahraničí a ze zahraničí na území České republiky. Zaměstnání do zahraničí lze zprostředkovat jen se souhlasem uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Zprostředkování zaměstnání úřady práce je bezplatné. Fyzická osoba si můţe zajistit zaměstnání za pomoci úřadu práce, a to jako zájemce o zaměstnání nebo jako uchazeč o zaměstnání. Informace o moţnostech zaměstnání lze získat na kterémkoliv úřadu práce. Při zprostředkování zaměstnání jde o nalezení vhodného zaměstnání, kterým je zaměstnání: které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, 34 jehoţ délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby, 35 které je sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší neţ 3 měsíce a které odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud moţno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, moţnosti ubytování a dopravní dosaţitelnosti zaměstnání. 33 Vyplel, V., Uchazeč o zaměstnání práva a povinnosti, 1. vyd., Praha: MPSV ČR, 2002, s Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 35 Dle 79 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce 22

23 Je třeba upozornit, ţe pro uchazeče o zaměstnání, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší neţ 1 rok, je vhodným zaměstnáním i takové zaměstnání, které by jinak definici vhodného zaměstnání nesplňovalo. 36 Je také příhodné poznamenat, ţe vhodné zaměstnání nepředstavuje výlučně zaměstnání ve stejné profesi. Fyzická osoba, které úřad práce poskytuje sluţby podle zákona o zaměstnanosti, je povinna úřadu práce sdělit údaje o svých zdravotních omezeních a sdělit také, zda je osobou se zdravotním postiţením; 37 pokud uplatňuje pracovní omezení ze zdravotních důvodů, musí je doloţit posudkem ošetřujícího lékaře. Ve stanovených případech se musí fyzická osoba podrobit na ţádost úřadu práce vyšetření ve zdravotnickém zařízení určeném úřadem práce, popřípadě u příslušného lékaře závodní preventivní péče; náklady těchto vyšetření hradí úřad práce. Tato povinnost platí například tehdy, uvádí-li osoba, jíţ úřad práce poskytuje sluţby, ţe jí zdravotní důvody brání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, nebo je-li lékařský posudek podmínkou pro zařazení uchazeče o zaměstnání do rekvalifikačního kurzu. Při uplatňování práva na zaměstnání je zákonem o zaměstnanosti zajištěno rovné zacházení a zakázána jakákoliv diskriminace. Účastníkům právních vztahů podle zákona o zaměstnanosti je zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, jsou v rozporu s pracovními nebo sluţebními předpisy nebo odporují dobrým mravům. Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyţadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboţenství, filozofického přesvědčení či sexuální orientace (výjimky stanoví zákon o zaměstnanosti), dále informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouţí k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příleţitosti všem fyzickým osobám, které se ucházejí o zaměstnání srov. 20 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, v platnosti od Dle 67 zákona o zaměstnanosti 38 Spirit, M. a kol., Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení ČR, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s

24 10. Zájemce o zaměstnání Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba, která: má zájem o zprostředkování zaměstnání poţádá o zařazení do evidence zájemců o zaměstnání kterýkoliv úřad práce na území České republiky. Zájemce o zaměstnání je na základě písemné ţádosti zařazen a veden v evidenci zájemců o zaměstnání. Zájemce můţe být v pracovněprávním vztahu a např. pro případné skončení zaměstnání si hledá nové pracovní příleţitosti. Zájemce o zaměstnání má právo na zabezpečení zaměstnání, popřípadě rekvalifikace, nikoliv na podporu v nezaměstnanosti a na podporu při rekvalifikaci. Rekvalifikaci můţe zájemci zabezpečit pouze úřad práce, v jehoţ správním obvodu má zájemce bydliště. Úřad práce vedení ve zmíněné evidenci ukončí na ţádost zájemce o zaměstnání nebo v případě, kdy tato osoba neposkytuje úřadu práce při zprostředkování zaměstnání potřebnou součinnost nebo ji maří. 24

25 11. Uchazeč o zaměstnání Uchazečem o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně poţádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehoţ správním obvodu má bydliště, 39 a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Při splnění zákonných podmínek jí také můţe vzniknout nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Před podáním ţádosti o zprostředkování zaměstnání je fyzická osoba povinna předloţit platný občanský průkaz nebo doklad o povolení k trvalému pobytu na území ČR, doklad o ukončení posledního zaměstnání (například potvrzení o zaměstnání s potřebnými údaji, nebo prvotní doklad o skončení pracovního vztahu) nebo potvrzení příslušné okresní správy sociálního zabezpečení o době vedení v evidenci osob samostatně výdělečně činných a o účasti na důchodovém pojištění, doklad o ukončení přípravy na povolání (studia na vysoké či střední škole nebo učilišti), případně, doklad o zdravotním omezení (např. rozhodnutí o invaliditě, rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, vyjádření lékaře k moţnosti vykonávat určitou práci, apod.). Bez předloţení potřebných dokladů můţe být občan zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání pouze výjimečně. Jedná se především o případy, kdy občan bez svého zavinění není schopen kontaktovat zaměstnavatele za účelem vystavení příslušných dokladů, popř. kdyţ zaměstnavatel vydání dokladů odmítá. Po posouzení, event. prošetření důvodů uváděných občanem, zařadí úřad práce občana do evidence uchazečů o zaměstnání na základě čestného prohlášení. Zde je třeba říci, ţe čestné prohlášení není formalita, jeho zneuţití můţe mít pro ţadatele nepříjemné důsledky. 40 Pojem uchazeč o zaměstnání je v zákoně o zaměstnanosti definován negativně, tj. uvedením toho, v jaké situaci se fyzická osoba nesmí nacházet, protoţe by jí to bránilo stát se uchazečem o zaměstnání. Uchazečem o zaměstnání můţe být pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a která není: v pracovněprávním vztahu nebo ve sluţebním poměru, s výjimkami uvedenými v kapitole č Nekolidující a krátkodobé zaměstnání, osobou povaţovanou podle zákona o důchodovém pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou, 41 společníkem nebo jednatelem společnosti s ručením omezeným nebo komanditistou komanditní společnosti vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro 39 Dle 5 písm. b) ZoZ se bydlištěm rozumí u státního občana ČR adresa místa trvalého pobytu na území ČR. U cizince, který je občanem EU nebo jeho rodinným příslušníkem anebo rodinným příslušníkem občana ČR, adresa trvalého nebo přechodného pobytu na území ČR, a pokud takový pobyt nemá, adresa místa, kde se na území ČR obvykle zdrţuje. U cizince, který není občanem EU ani jeho rodinným příslušníkem ani rodinným příslušníkem občana ČR, adresa místa trvalého pobytu na území ČR. 40 Vyplel, V., Uchazeč o zaměstnání práva a povinnosti, 1. vyd., Praha: MPSV ČR, 2002, s Dle 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 25

26 společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) přesáhne polovinu minimální mzdy. Za stejných podmínek se to týká i člena představenstva akciové společnosti, člena dozorčí rady obchodní společnosti a člena druţstva, soudcem, poslancem nebo senátorem Parlamentu nebo poslancem Evropského parlamentu, členem zastupitelstva územního samosprávného celku, jestliţe jsou mu vypláceny odměny jako uvolněnému členovi, prezidentem republiky, členem vlády; prezidentem, viceprezidentem nebo členem Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejným ochráncem práv nebo jeho zástupcem, členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členem Rady Ústavu pro studium totalitních reţimů, předsedou Energetického regulačního úřadu, členem Rady Českého telekomunikačního úřadu, finančním arbitrem nebo jeho zástupcem, nuceným správcem nebo správcem nebo likvidátorem, a to v době, kdy tuto činnost vykonává, pěstounem, který vykonává pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče, nebo kterému je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náleţející pěstounovi ve zvláštních případech (podle 40a zákona o státní sociální podpoře), výdělečně činná v cizině, nebo fyzickou osobou soustavně se připravující na budoucí povolání (tj. studentem denního studia na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole, jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky a prezenčního studia na vysoké škole). Dále zákon stanoví taxativní výčet okolností, které brání fyzické osobě v nástupu do zaměstnání, a proto ji nelze v těchto případech zařadit do evidence uchazečů o zaměstnání. Uchazečem o zaměstnání se nemůţe stát fyzická osoba, v době po kterou: je uznána dočasně neschopnou práce, vykonává trest odnětí svobody, vykonává ochranné opatření zabezpečovací detenci nebo je ve vazbě, pobírá peněţitou pomoc v mateřství v době před porodem a 6 týdnů po porodu, nebo je invalidní ve třetím stupni, 42 s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 43 (Tímto opatřením se zabezpečuje, aby výkon zaměstnání zprostředkovaného úřadem práce nezhoršoval zdravotní stav těchto osob.) 42 Dle 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (před se jednalo o 39 odst. 1 písm. a) téhoţ zákona). 43 Dle 39 odst. 4 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (před se jednalo o 39 odst. 1 písm. b) téhoţ zákona). 26

27 Překáţkou pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je neposkytnutí identifikačních údajů a neposkytnutí nebo zrušení souhlasu se zpracováním osobních údajů Nekolidující a krátkodobé zaměstnání Zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání tzv. nekolidující zaměstnání, tj.: výkon činnosti na základě pracovního nebo sluţebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, 45 nebo výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Uchazeč o zaměstnání je povinen úřadu práce výkon této činnosti, oznámit do 8 kalendářních dnů ode dne vzniku pracovního nebo sluţebního poměru nebo ode dne uzavření dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, a ve lhůtě stanovené úřadem práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku měsíční výdělky (odměny) sčítají. Podmínkou pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je, ţe výkon těchto činností není překáţkou pro poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování vhodného zaměstnání a pro přijetí nabídky vhodného zaměstnání. Tzv. nekolidující zaměstnání se mezi uchazeči o zaměstnání dosti rozšířilo, coţ přineslo úřadům práce hodně problémů s dokladováním výdělků a řešení, zda se stále jedná o nekolidující zaměstnání nebo ne. V praxi se ukázalo, ţe v této souvislosti je vhodné uchazeče o zaměstnání, mimo obdrţení základního poučení uchazeče o zaměstnání, ještě poučit, aby nedocházelo k sankčnímu vyřazení z evidence a k přeplatkům na podpoře v nezaměstnanosti. Kaţdý úřad práce jiţ další poučení řeší jinak. Např. ÚP Brno-venkov se snaţí uchazeče o zaměstnání poučit co nejvíce a předává k základnímu poučení ještě poučení s textem, ţe uchazeč o zaměstnání je povinen: a) předkládat úřadu práce za kaţdý kalendářní měsíc vyplněný tiskopis Potvrzení o zaměstnání v době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání-měsíční, a to vţdy nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který je potvrzení vystaveno, b) oznámit úřadu práce kaţdou změnu měsíčního výdělku (odměny do 8 kalendářních dnů, nejpozději však do 5. kalendářního dne měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který k této změně došlo. Jestliţe uchazeč o zaměstnání nesplní své povinnosti a dodatečně vyjde najevo, ţe došlo k překročení přípustného výdělku (odměny), úřad práce ho rozhodnutím vyřadí z evidence uchazečů o zaměstnání od prvního dne kalendářního měsíce, za který došlo k překročení 44 Dle 17 odst. 2) zákona o zaměstnanosti 45 Zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů v současné době je minimální mzda stanovena ve výši 8000 Kč hrubého příjmu. 27