Platební karty 21. století

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Platební karty 21. století Diplomová práce Autor: Bc. Martina Konvičková Finance, finanční obchody Vedoucí práce: Ing. Dana Herciková Praha Duben, 2009

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 1. dubna 2009 Bc. Martina Konvičková

3 Poděkování: Ráda bych zde poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní Ing. Daně Hercikové, za čas, který věnovala mé práci, i za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla také poděkovat panu Mirkovi Immerovi, který mi pomohl upřesnit řadu nesrovnalostí, které se vyskytli v dostupné literatuře a na internetových zdrojích.

4 Anotace práce: Předmětem mé diplomové práce jsou platební karty 21. století a otázka s nimi spojená zda mají šanci toto století přežít. Abych mohla na tuto otázku odpovědět, nejprve uvádím jejich možnosti využití a základní rozdělení. Dále se zabývám otázkou, jak samotná karta vzniká včetně použitých materiálů, způsobu její personalizace a různých možností doručení klientovi. Ve čtvrté kapitole popisuji zabezpečení platebních karet. Na to navazuje kapitola, ve které se zaměřuji na další možné využití nových technologií pro platební karty. V šesté kapitole uvádím hlavní konkurenty platebních karet, kteří by mohli ohrozit jejich budoucnost. V další části rozebírám finanční stránku platebních karet z pohledu transakční ekonomiky. V závěrečné kapitole se zamýšlím nad hlavním tématem mé diplomové práce, tj. zda skutečně mají platební karty šanci přežít 21. století. Annotation of work: The subject of my dissertation is Payment Cards of the 21st century and the question in connection to whether they have a chance to survive this century. To answer this question, I will firstly mention their usage possibilities and their basic division. Further I will deal with the origin of the card including the materials used, the way of personalization and different possibilities of consignment to the client. The fourth chapter describes the Security of Payment Cards. The connecting chapter is where I focus on the possible use of new technologies for Payment Cards. The sixth chapter presents the main competitors of Payment Cards, which could jeopardize their future. In the next section I examine the financial aspects of Payment Cards from the point of view of the transactions economy. In the final chapter, I focus on the main theme of my thesis, which is whether Payment Cards have a chance to survive the 21st century.

5 Obsah Úvod Současné použití platebních karet Mechanický snímač Platební terminál ATM E-commerce Cash Advance CashBack MO/TO transakce Rozdělení platebních karet Typy karet podle územní platnosti Typy karet podle technologického provedení Platební karty s magnetickým proužkem Platební karty s kontaktním a bezkontaktním čipem Hybridní platební karty Typy karet podle možnosti použití Elektronické platební karty Embosované platební karty Typy karet podle způsobu zúčtování Karty debetní Karty kreditní Charge karty Typy karet podle vydávajících karetních asociací Eurocard / Mastercard, Maestro VISA American Express Diners Club International Japan Credit Bureau UnionPay Co to je platební karta a jak se rodí? Proces od návrhu až po hotové karty Materiály na výrobu platebních karet

6 3.2.1 PVC karty ABS karty PET karty PET-G karty Polykarbonátové karty Kompozitní karty Plasty se zrcadlovým efektem Průhledné plasty Další platební karty se zvláštním efektem AB BiodegradableCard CornCard USA Prestižní karty Normy pro výrobu platebních karet (ISO) Způsoby personalizace Magnetický proužek Kontaktní a bezkontaktní čip Embossing Hotstamping Indent Termoprint Laser Stírací pole Podpisové pole Čárový kód Co všechno může být na plastu karty Personalizační data Logo karetní asociace Hologram Kontaktní či bezkontaktní čip Kód CVV nebo CVC, čárový kód, magnetický a podpisový proužek Individuální karta neboli karta s vlastním obrázkem Jak doručit platební kartu klientovi Osobně na pobočce Poštou

7 4 Zabezpečení platebních karet Možná rizika spojená s vydáváním a používám karet Současné zabezpečení karet před zneužitím Ochrana platební karty proti zneužití držitelem karty Ochrana platební karty proti zneužití cizí osobou Ochrana platební karty proti padělání Pravidla karetních asociací Banka Výrobce plastů Firma pro personalizaci karet Nové technologie platebních karet Využití biometrických údajů Kombinace multifunkčního využití Identifikační OP, CP, řidičský průkaz, zdravotní pojištění Služby MHD, parkování, knihovna, kino, divadlo, sportovní aktivity Ostatní obchody, telefonní karta Nutná podpora legislativy Globalizace používané technologie Konkurenční technologie bezhotovostního elektronického placení Telefonní bankovnictví pevná linka nebo mobilní telefon Mobilní bankovnictví Internetové bankovnictví PC banking Využití SIM karty operátora k bezkontaktním platbám TV banking PaySec Finanční pohled na platební karty Ekonomický pohled držitele platební karty Ekonomika z pohledu výroby karty Výrobce plastů Personalizační firma Transakční ekonomika platebních karet Vydavatel karty Issuer Zúčtovací banka Acquier

8 7.3.3 Porovnání výsledků Statistiky Přežijí platební karty 21. století díky novým technologiím? Co klient od platební karty očekává Co-brandované a Affinity karty Multibankovní karty Propojení s dalšími aplikacemi, identifikačními systémy Zůstanou karty ve své současné podobě i v budoucnu? Výsledky Závěr a doporučení Seznam použité literatury Literatura: Internetové zdroje: Slovníček pojmů Seznam obrázků Seznam grafů Seznam tabulek Přílohy

9 Úvod Téma mé diplomové práce Platební karty 21. století jsem si vybrala z několika důvodů. Jedním je skutečnost, že jsem sama držitelem platební karty jako většina obyvatel České republiky, a proto je toto téma známé nám všem. I když většina z nás platební karty zná jen z pohledu uživatele a nikdy se platebními kartami nezabýval hlouběji. Dalším důvodem je fakt, že jsem zaměstnancem Československé obchodní banky, a.s. (ČSOB) a znám problematiku platebních karet. Vím, že tato oblast je velmi zajímavá a rozmanitá. V ČSOB jsem aktivně nabízela a prodávala platební karty včetně přídavných služeb, které se obvykle ke kartám poskytují. Cílem mé diplomové práce je zamyšlení se nad tím, zda platební karty mají potenciál přežít 21. století. Na toto téma jsem se dívala především z pohledu České republiky (ČR). Abych tuto otázku mohla správně posoudit, první kapitolu věnuji možnostem využití platebních karet, tj. jak jistě většina z nás zná placení u obchodníků a vybírání finanční hotovosti z bankomatu včetně méně známé možnosti vybírání finanční hotovosti pomocí Cash Advance a CashBack. Krom toho lze platební karty využít i k placení přes internet a k MO/TO transakcím. Ve druhé kapitole jsou podrobně popsány druhy platebních karet podle územní platnosti, technologického provedení, podle možnosti použití, způsobu zúčtování a podle vydávajících karetních asociací. Kapitola třetí se zabývá otázkou, jak vlastně karta vzniká. Je zde popsán celý proces, tedy od prvotního podání žádosti o vydání karty až po její předání uživateli. Součástí tohoto bodu jsou také různé druhy používaných plastů a řada teologií personalizace karet. Samozřejmě jsem nezapomněla uvést ani normy platné pro výrobu karet. Na to navazuji kapitolou čtvrtou o bezpečnosti platebních karet, která je velmi důležitá, protože prostřednictvím plastové karty je možné, při zanedbání bezpečnosti, se dostat klientovi na peníze, které má uloženy na účtu, bez jeho vědomí. V následující páté kapitole jsou uvedeny další možnosti využití nových teologií pro platební karty, což velmi úzce souvisí s mým tématem a otázkou, zda platební karty mají šanci přežít 21. století. Šestá kapitola řeší konkurenční technologie bezhotovostních plateb. Aby totiž měly karty šanci přežít, musí se stále zdokonalovat, vyvíjet a přizpůsobovat rychlému vývoji techniky, trendům a požadavkům klientů. Bohužel nebo bohudík platební karty nepatří k jedinému 5

10 prostředku placení. Mají několik konkurentů, kteří by mohli jednou platební karty úplně vytlačit z trhu. Tomuto problému věnuji šestou kapitolu. V sedmé kapitole se zabývám finanční stránkou, a to od prvovýroby až po konečného uživatele. Poslední kapitola je věnována výsledkům této práce, tedy zodpovězení otázky, zda mají platební karty šanci přežít 21. století. Jsem si vědoma rozsahem této práce a velkým počtem stran. Není to způsobeno tím, že bych špatně pojala téma diplomové práce nebo její obsah, ale oblast platebních karet jako takových je velmi široká a rozmanitá. Aby byla práce kvalitní a především nevšední oproti jiným pracem s podobným zaměřením, bylo nutné zmapovat a popsat i oblasti a činnosti, které nejsou zcela běžné a všem známé. Pro ty, koho zajímá pouze hlavní téma práce, doporučuji přečtení kapitol 5, 6 a 8 včetně jejího výsledku, závěru a doporučení. Jestliže patříte k lidem, kteří by si chtěli rozšířit své znalosti z oblasti platebních karet jako celku nebo je Vám téma blízké, doporučuji přečtení mé diplomové práce celé. 6

11 1 Současné použití platebních karet Platební karty jsou dnes již běžně používané při každodenním životě. A to nejen mladší a střední generací, ale protože se jedná o velmi pohodlnou, ale také relativně bezpečnou formu placení, naučily se je používat i naše babičky. Proč pohodlnou? No protože má člověk de facto peníze stále u sebe. A relativně bezpečnou? Když ztratíme či nám někdo ukradne peněženku s penězi, zloděj či nepoctivý nálezce má okamžitý přístup k našim již bývalým penězům. Jestliže dodržíme veškeré zásady bezpečnosti používání karty, jen v ojedinělých případech se může stát, že o peníze přijdeme a ztracená či ukradená karta obvykle končí nepoužitá v nejbližší popelnici. V ČR se dříve platební karty nejčastěji využívaly pouze při výběru hotovosti z bankomatů nebo na přepážkách bank. Později je lidé začali používat k placení u obchodníků a přes internet. Zákazníci zjistili, že je velice pohodlné při nákupu ve velkých supermarketech či luxusních obchodech nemuset s sebou nosit příliš velkou hotovost na zaplacení. Také přišli na to, že je pohodlné a levnější si pomocí internetu objednat určitý výrobek, rezervovat si hotelový pokoj nebo auto, či zamluvit si letenku v pohodlí svého domova a platbu následně realizovat kartou. Samozřejmě, že i pro obchodníky to přináší určité výhody i nevýhody. Jednou z výhod je, že nemají na pokladnách příliš velkou hotovost a tím jim odpadá starost co s večerní tržbou. Pokud klient u obchodníka zaplatí kartou, banka se postará o připsání částky ve prospěch jeho účtu. Další a jistě nemalou výhodou je, že v dnešní době velké konkurence, kdy se dá stejné zboží koupit na mnoha různých místech, pokud si zákazník vybere nějaké zboží v obchodě, může se stát, že momentálně nemá sebou dostatečnou hotovost a v tu chvíli na řadu přichází platební karta. Kdyby se náhodou stalo, že obchodník nepřijímá platební karty, zákazník by si musel jít peníze vybrat do bankomatu či na přepážku banky a už by se nemusel do obchodu vrátit, protože by ho cestou zaujala jiná nabídka od obchodníkovy konkurence. Mezi nevýhody lze například uvést to, že obchodník bance platím určité procento z každé přijaté platby kartou a tím se mu snižuje marže z každého prodaného výrobku zaplaceného prostřednictvím platební karty. Současné použití platebních karet se dá rozdělit do několika základních skupin, které mají své specifické vlastnosti. Tyto vlastnosti se liší zejména způsobem použití platebních karet. Můžeme je rozčlenit do čtyř základních skupin a to: mechanický snímač, platební terminál, ATM (Automated Teller Machine, bankomat) a e-commerce. Další použití karty je výběr 7

12 hotových peněz jinak než z bankomatu. Jedná se o tzv. CashBack a Cash Advance. Posledním specifickým použitím karty jsou MO/TO transakce. 1.1 Mechanický snímač První imprinter, který vyřešil problém jak rychle a věrohodně provést záznam o transakci, byl vynalezen v roce 1915 americkou firmou Addressograph. Mechanické snímače, tzv. imprintery (viz obrázek 1), dnes již nejsou moderním zařízením a obchodník by měl dát raději přednost elektronickému platebnímu terminálu a imprinter si nechat jako zálohu. Při akceptaci pomocí imprinteru je tu menší omezení, a to, že lze platit pouze kartou s reliéfním písmem na plastu. Jedná se o tzv. embosovanou kartu, kdy se pomocí mechanického snímače se silikonovými válečky na účtenku vytlačí údaje z platební karty. Je vyroben z kovu nebo z plastu. Princip otisku je založen na přítlačných válečcích, které přitisknout reliéfní písmo z karty a identifikačního štítku obchodníka na účtenku, která je vyrobena z propisovacího papíru. Můžeme se setkat i s mechanickými snímači, které jsou vybaveny reliéfními číselníky. Ty slouží pro nastavení data transakce. Výhodou tohoto číselníku je, že obchodník nemusí ručně přepisovat své údaje na účtenku a údaje z karty. Tím se zjednodušuje a zrychluje práce obchodníka při vystavování prodejního dokladu a současně se i snižuje chybovost, která by mohla vzniknout při ručním přepisování údajů a následném čtení a typování v bance. Otisk společně s podpisem klienta je rovněž dokladem o předložení karty. Identifikační štítek musí obsahovat název obchodníka, města a zkratku státu. Pro každý platební systém (VISA, American Express, atd.) je na něm uvedeno speciální identifikační číslo. Obrázek 1: Mechanický snímač typ KIT W/100 SLIPS + SIGN Zdroj: SIGN_W0QQitemZ QQcmdZViewItemQQptZBI_Credit_Card_Terminals?hash=item &_trksid=p3286.c0.m14&_trkparms=72%3A1205%7C66%3A2%7C65%3A12%7C39%3A1%7C240% 3A1318, online

13 Prodejní doklad je dokladem o zaplacení klienta kartou a zpravidla obsahuje tři listy. Originál obdrží držitel karty, první kopie zůstává obchodníkovi a druhou kopii odesílá do banky k zúčtování. Nevýhodou v případě použití imprinteru na rozdíl od elektronických platebních terminálů je, že částka není okamžitě převedena na účet obchodníka, ale její zúčtování trvá zhruba týden. Na prodejní doklad se otiskávají údaje z karty a z identifikačního štítku, doplňuje se částka (případně spropitné), datum transakce, podpis zákazníka a může také obsahovat i autorizační kód. Tento autorizační kód obchodník získá při telefonickém ověřování částky u banky, která kartu vydala. Tuto povinnost má obchodník podle podmínek, které jsou stanoveny ve smlouvě s bankou. Časem, jak lidé začali více používat platební karty k placení u obchodníků, postupně docházelo k obrovskému nárůstu papírových dokladů. Ukázalo se, že další nevýhodou imprinteru byla administrativně náročná manipulace jak ze strany obchodníků, kteří doklady zasílali do banky, tak i pro banky, které následně musely tyto doklady zpracovávat. Navíc stále větší množství transakcí muselo být telefonicky v bance autorizováno, což zatěžovalo obchodníky i banky. Tento fakt vedl k tomu, že na přelomu 70. a 80. let byly zkonstruovány první elektronické platební terminály. V souvislosti se vznikem mechanických snímačů začaly být vydávány i tzv. stoplisty. Jedná se o listinný seznam karet, u kterých je zakázáno použití karty. Ten je zasílán jednotlivým obchodníkům. Obchodník, pokud provádí podlimitní transakci (výše limitu obchodníka je uvedena ve smlouvě), je povinen provést vizuální kontrolu karty (kontrola bezpečnostních prvků), zkontrolovat podpis klienta s podpisem na kartě, vydat účtenku a zároveň kartu zkontrolovat se stoplistem. V současné době v ČR bylo zjištěno, že náklady na rozesílání stylistu jsou vyšší než náklady ze zneužité karty, proto se již přestaly úplně rozesílat. 1.2 Platební terminál Prvním zkonstruovaným elektronickým terminálem byl tzv. POS (Point-Of-Sale terminal, platební terminál), který pracoval v režimu off-line. Druhý byl tzv. EFTPOS (Electronic Funds Transfer at Point-Of Sale), který pracoval v reálném čase (on-line). Oba tyto terminály výrazně přispěly k urychlení a zjednodušení bezhotovostního placení u obchodníků. První terminály byly zkonstruovány na principu kontroly platebních transakcí prostřednictvím záznamu finančního limitu, druhu použití a časové platnosti na magnetickém proužku karty a seznamu zablokovaných karet uloženém v elektronickém platebním terminálu. Přenos o provedených transakcí mezi obchodníkem a bankou 9

14 probíhal nejprve jednou či vícekrát týdně, postupně při zvyšujícím se počtu transakcí i denně. Data si předávali nejprve na disketách, později pomocí telefonní a datové linky. Svojí totožnost zákazník platící kartou prokazoval pomocí vlastnoručního podpisu. Pokud byl použit PIN 1, byl ověřen pomocí speciálního dekódovacího zařízení, které bylo umístěno v terminálu. V případě neoprávněného vniknutí do tohoto dekodéru byla tato černá skříňka vybavena samodestrukcí, tzn., že veškeré údaje byly okamžitě vymazány. Ověřování transakcí pomocí PIN bylo dříve možné pouze u tuzemských platebních karet, a to proto, že PIN pro on-line mezinárodní transakce je konstruován a ověřován odlišným způsobem a s mnohem vyšším stupněm bezpečnosti než PIN určený pouze pro off-line zpracování. Záleží na nastavení karty, zda se bude vyžadovat PIN u transakcí elektronickou nebo embosovanou kartou. U čipových karet je v magnetickém proužku dána informace o tom, že se jedná o čipovou kartu, proto se ověření pomocí PIN vyžaduje vždycky. V polovině 80. let se začaly používat elektronické terminály pracující v režimu on-line. Ověření každé transakce probíhalo v reálném čase (tj. přímým spojením a přenosem dat v době provádění transakce) v autorizační centrále systému. Pokud byl použit PIN, byl zde také on-line autorizován. Veškeré informace týkající se transakce, tj. číslo platební karty, číslo terminálu nebo PIN, byly několikanásobně zašifrovány a odeslány do autorizační centrály. Její technické vybavení bylo schopno zjistit, zda bude ověření provádět sama nebo zda má autorizační dotaz odeslat přímo vydavateli karty. Terminály pracují jak v režimu off-line, tak i v režimu on-line. Je to z důvodu úspory času, protože doba spojení s autorizační centrálou někdy trvá delší dobu a také z důvodu úspory za telekomunikační poplatky. Off-line režim se používá při placení nižších částek, tj. do nastaveného limitu na terminálu. Terminály jsou také vybaveny pamětí, ve které jsou uloženy čísla karet, kterými bylo placeno. Pokud byla karta použita vícekrát za sebou, může být automaticky provedena on-line autorizace i u podlimitních částek. Platebních terminálů existuje několik druhů: Stacionární (pevný) terminál (viz obrázek 2) je vhodný do všech prodejen, kterou jsou vybaveny pevnou telefonní linkou. Je pevně umístěný na předem určeném místě, většinou včetně PIN PADu 2 pro zadávání PIN zákazníkem 1 PIN = Personal Indentification Number osobní identifikační kód 2 PIN PAD přídavné čtecí zařízení pro snímání karty zákazníka, zároveň obsahuje i klávesnici pro zadání PIN 10

15 Radio terminál / bluetooth terminál obsahuje pevnou základnu spojenou s telefonní linkou. Tělo terminálu je přenosné, a tak umožňuje akceptaci karty v dosahu spojení mezi základnou a terminálem. Vhodné pro využití v restauracích, kavárnách, čajovnách atd. Obchodní místa musí být vybaveny pevnou telefonní linkou. IP terminál je obdobný jako stacionární, přenos dat je však řešen pomocí IP protokolu. Obchodník musí mít připojení k internetu. Je vhodný pro obchodní místa s internetovým modemem. GPRS platební terminál jedná se o typ přenosného platebního terminálu, který autorizuje pomocí GPRS mobilního operátora. Řídí se speciální smlouvou. Je vhodný pro obchodníky, kteří se pohybují v terénu, jako např. rozvážkové služby, vystavovatele na různých výstavách, provozovatele taxi služby, ale i Policii české republiky, atd. Obrázek 2: Ukázka elektronických platebních terminálů 1. stacionární POS terminál 2. Radio POS 3. GPRS Zdroj: ATM Jako první s myšlenkou zkonstruovat bankomat neboli ATM (Automated Teller Machine, bankomat) přišel Skot pan John Shepard Baron v roce Tento nápad úzce souvisel s faktem, že bankovní domy měly omezenou otevírací dobu. Klienti tak byli omezováni ve vybírání hotovosti. Do ostrého provozu se dostal až o několik let později. Konstruktéři, kteří se podíleli na tajných kódech a šifrování, byli specialisté britské tajné služby. První prototyp bankomatu byl zprovozněn v roce 1967 v Curychu. Nebyl však příliš dokonalý a jeho provoz doprovázela spousta technických problémů. Prvním sériově vyráběným bankomatem byl o rok později model americké společnosti Diebold. 11

16 Bankomat se dělí na tři konstrukční části. První částí je trezor, ve kterém jsou umístěny kazety s bankovkami, bezpečnostní a spojový modul. Další částí je operátorská část sloužící k řízení bankomatu, na které je umístěn počítač třídy PC, operátorská klávesnice a tiskárna. Poslední část je provozní a skládá se z podávacího a transportního systému, počítače bankovek, tiskárny stvrzenek, obrazovky, klávesnice a snímače platebních karet. Bankomaty můžeme dělit do několika skupin také podle jejich umístění, režimu provozu a druhu služeb, které poskytují: Venkovní bankomaty je k nim přístup nepřetržitě 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Jsou umístěny skrz zeď, takže servis a dotace bankovek probíhá v chráněném prostoru uvnitř. Jako ochrana proti vandalům může sloužit bezpečnostní štít (pokud je instalovaný), který se zasune až po vložení platní karty do snímače. Vnitřní bankomaty jsou umisťovány uvnitř v objektech. Většinou je k nim 24 hodinový přístup. Vstupní dveře objektu mohou být otevřeny pomocí klientovy karty, kterou přečte snímač karet u elektronického zámku. V režimu off-line bankomaty, kde ověřování transakcí probíhalo proti datům (např. u České spořitelny, a.s.) zaznamenaným na magnetickém proužku a v databázi bankomatu. Dnes se bankomaty tohoto typu z bezpečnostních důvodů již téměř nevyskytují. V režimu on-line tyto bankomaty pracují v reálném čase. Jsou obvykle propojeny prostřednictvím datové sítě s protokolem X. 25 do autorizačního systému banky. Tento systém ověřuje platnost karty elektronicky. Dále ověřuje PIN a krytí transakce finančním limitem (může kontrolovat i zůstatky na účtu klienta). Počet těchto bankomatů v České republice prudce roste. Na počátku 90. let jich bylo jen několik desítek a dnes jich už je několik tisíc. Hustá síť bankomatů pokrývá celé území a bankomaty jsou umísťovány do menších městeček a obcí. Současně se zvyšuje i počet výběrů. Např. klienti České spořitelny, a.s. (ČS, Česká spořitelna), uskuteční cca 200 tisíc výběrů denně v průměrné částce tři tisíce korun a klienti GE Money Bank, a.s. denně vyberou cca 140 milionů korun. Jednoúčelové tento typ bankomatů slouží pouze k výběrům hotovosti. Víceúčelové z těchto bankomatů lze krom výběru hotovosti získat i další služby jako například výpis z účtu, soupis posledních transakcí a zůstatku na účtu, vklad hotovosti, příjem vkladů v hotovosti se zápisem do vkladní knížky, informace o službách banky, výši limitu na spotřebitelský úvěr, atd. V poslední době se také hodně rozšířilo tzv. dobíjení 12

17 předplatných kuponů do mobilních telefonů. Vklad hotovosti prostřednictvím bankomatu probíhá tak, že klient nejprve vsune do bankomatu svojí platební kartu nebo bankomatovou kartu. Po ověření platnosti klientova přístupu do bankomatu mu bankomat vydá obálku na hotovost. Do ní vloží peníze a na obálku uvede číslo svého účtu. Tu pak vhodí do speciální kazety. Tyto kazety jsou pracovníky banky pak vybírány a zpracovávány v pravidelných intervalech. Existují i bankomaty, které jsou plně automatické, tj. automaticky přepočítají hotovost a připíší ji na účet klienta podle dispozic. Také umí rozpoznat pravost vložených bankovek, tzv. recyklační bankomat. V současné době probíhá testování v ČR a je již jeden bankomat spuštěn. Proti poškození či krádeži jsou bankomaty chráněny pláštěm, trezorem na hotovost, bezpečnostním a komunikačním modulem, ale také svou vahou ( kg). Navíc bývají pevně přišroubované k podlaze. Bohužel se, ale v poslední době často stává, že dochází ke krádežím celých bankomatů, a to buď vytržením pomocí auta či vyhozením do vzduchu. Z tohoto důvodu začaly banky do bankomatů vkládat bezpečnostní patrony, které se po opuštění vymezeného prostoru aktivují a barvou bankovky znehodnotí. 1.4 E-commerce Dnes již téměř každá druhá rodina vlastní počítač a nakupování prostřednictvím internetu se stalo její nedílnou součástí. Nejenom, že je to pohodlnější, časově úspornější, ale také především mnohem levnější. Největším problémem bylo pak placení. Většinou se realizovalo při osobním převzetí zboží či převzetí na dobírku nebo platbou předem na účet prodávajícího. Tyto způsoby placení však neodpovídaly pohodlí a rychlosti internetového nakupování, a proto bylo třeba vymyslet nástroj, který by byl bezpečný jak pro obchodníka tak pro nakupujícího. E - commerce jedná se o způsob přijímání platebních karet prostřednictvím internetu. Patří mezi nejmladší způsoby placení kartou. S vývojem internetu a na něj navazujícími technologiemi a zároveň s rozšířením, tzv. e-shopů si klienti vyžádali nový způsob placení, a to placení kartou. Již několik let se tento způsob využívá k rezervaci např. hotelů, letenek nebo k nákupu různého zboží. Placení za rezervace, zboží či služby je prováděno až následně přímo na místě. Pro klienty, obchodníky, ale i banky to přináší spoustu výhod. Pro klienty je to pohodlí, neomezená otevírací doba, nižší ceny než jsou v kamenných obchodech, možnost srovnání s konkurenčními výrobky či službami, ale především úspora času. Pro obchodníky to pak znamená rychlé proniknutí k novým zákazníkům, nižší prodejní 13

18 náklady (např. neplatí fixní náklady za pronájem kamenných obchodů, ušetří mzdové náklady za prodavače), ale i snadné představení nového výrobku či služby. A pro banku to znamená nový příjem, růst obratu a přírůstek klientely. Dnes většina nákupů přes internet probíhá z 95% za pomoci platebních karet VISA, MasterCard, American Express a Diners Club. Zbytek tvoří platby bankovním převodem či platbou na dobírku. Aby tento způsob placení byl pro zákazníka i prodejce bezpečný, bylo třeba zvýšit bezpečnost před zneužitím z důvodu fyzické nepřítomnosti zákazníka (majitele karty) i obchodníka v obchodu. Bylo třeba splnit několik podmínek: utajení přenášených informací (ochrana před nepovolanými osobami), zajištění integrity dat (ochrana před změnou informací), ověření identity zúčastněných stran (ochrana před podvodníky), zaručení interoperability (zajištění celosvětové funkčnosti). Aby byla zajištěna celosvětová funkčnost, bylo nutné vytvořit systém, kde jsou místo čísel platebních karet používány digitální certifikáty. Ty obsahují potřebné údaje pro ověření zúčastněných stran a pro autorizaci transakce. Držitel karty stejně jako obchodník se prokáže certifikátem, který získá od banky. Musí také existovat důvěryhodný subjekt, který potvrdí identitu obou bank (jak vydavatele karty, tak banky, se kterou má uzavřenou smlouvu obchodník). V tomto případě to jsou karetní asociace VISA a MasterCard. Nejvhodnější technologií je 3D SET. Klíčovou roli zde mají čipové karty, které jako jediné mají dostatečnou kapacitu paměti. Základem zajištění elektronických plateb (e-commerce a m-commerce) je u obou bankovních platebních systémů tzv. model 3D (viz obrázek 3). Principem modelu 3D je ponechání odpovědnosti za ověření identity klienta i obchodníka na bankách, které jim přístup do systému zajistily. Platební systémy (MasterCard a VISA) zodpovídají za dodržení standardů a za provedení autorizací, clearingu a zúčtování transakcí. Dlouhodobým cílem je použití stejné verifikace a autentifikace platby pro všechny distribuční kanály (3S SET). 14

19 Obrázek 3: Model 3Domain Doména vydavatele karty Doména platebního systému Doména banky obchodníka Server Wallet Metoda ověření držitele je kompetencí a odpovědností vydavatele karty Držitel karty Záruka interoperatibility Protokol, který spojuje doménu vydavatele karty a obchodníka UCAF nebo 3D SET Server POS Metoda ověření obchodníka je kompetencí a odpovědností banky obchodníka Obchodník Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN , vlastní úprava. E-commerce toto je velmi využívaný prostředek mezi obchodníky, a to v několika oblastech. Je to například vztah mezi odběrateli a dodavateli, tzv. business-to-business označovaný jako B2B, který slouží pro provádění nejrůznějších transakcí mezi firmami i uvnitř nich, ale i mezi organizacemi a státní správou. Využití platebních karet je pak ve vztahu business-to-customer označováno jako B2C a umožňuje nákup zboží a služeb prostřednictvím internetu. Ve vztahu customer-to-customer je používáno označení C2C. Pro vztah B2C bylo vyvinuto několik metod, které zajišťovaly bezpečné placení po internetu. Nejprve v USA v 90. letech společnost Netscape Communications vyvinula protokol SSL neboli Secure Sockets Layer, který sloužil pro bezpečné šifrování a přenos dat, ale už nezabezpečil identifikaci zákazníka ani obchodníka. Bylo zde tedy reálné riziko zneužití platební karty, a to tak, že podvodník nahlásil číslo zcizené karty obchodníkovi, apod. Proto byl ve druhé polovině 90. let evropskými bankami vyvinut bezpečnější protokol SET neboli Secure Electronic Transaction. Tento protokol byl však finančně náročný a příliš složitý, a tak se příliš nerozšířil. Aby bylo možné rozeznat druh transakce (pomocí internetu, mobilního telefonu, poštovních nebo telefonických objednávek) zavedly mezinárodní platební systémy speciální identifikátory. Pomocí nich mohl pak vydavatel karty při autorizaci rozeznat tyto transakce a autorizovat je či je případně odmítnout, a to i v případech, kdy si obchodník předem nedohodl s bankou možnost používání platební karty k těmto transakcím. Bankovní asociace stanovily podmínky pro obchodníky využívající e-commerce. Jednou z nich je povinný obsah internetových stránek virtuálních 15

20 obchodů název, adresa a domicil virtuálního obchodu, úplný popis zboží nebo služeb, podmínky pro vrácení nebo reklamaci zboží a služeb, spojení na zákaznické centrum obchodu, podmínky pro zaslání zboží a měna, ve které bude prodej vyúčtován. Metody pro bezpečné placení v e-commerce jsou: SET neboli Secure Electronic Transaction byl vyvinut 1995 asociacemi Europay, MasterCard a VISA. Jedná se o protokol zabezpečující komunikaci mezi zákazníkem, prodávajícím a bankou. První testy SET proběhly v únoru 1996 v Dánsku a o dva roky později také v České republice MÚZO (Mechanizační ústředna zahraničního obchodu). Ale protože byl SET dost komplikovaný a nákladný, tak se příliš nerozšířil. Banky vyvinuly místo toho 3D SET a 3D Secure. 3D SET odlišuje se od SET tím, že software a digitální certifikáty nejsou umístěny přímo v počítači obchodníka nebo klienta, ale na serveru banky. Klient obdrží nebo si z internetu stáhne program, který umožňuje při každé transakci spojení se serverem vydavatele karty a vyžádá si transakční certifikát. Musí však být registrovaným a verifikovaným uživatelem. 3D Secure tento model ověřuje identitu prodávajícího a kupujícího. Vydavatel karty určuje metodu ověření svého klienta, zúčtovací banka garantuje ověření totožnosti svého obchodníka. Pseudočísla jedná se o trvale či jednorázově vygenerované číslo platební karty prostřednictvím banky. Banka pak klientovi aktivuje aplikaci pro placení po internetu ve svém systému. Při placení se klient identifikuje stanoveným způsobem, bez udání čísla karty. Virtuální karty jedná se o karty fyzicky neexistující. Pro placení po internetu je klientovi přiděleno speciální číslo platební karty (je předáno buď vytištěné na papíru, nebo vyraženo v plastu). Hlavní výhodou protokolu SET je použití digitálních certifikátů, které spojují držitele platební karty s vydavatelem a obchodníka se zúčtovací bankou a jejich prostřednictvím také s mezinárodními platebními systémy (např. VISA). 16

21 Obrázek 4: Průběh transakce 3d Secure n Shopper f a Merchant b 3-D Secure a PayMUZO c h i d Issuer Control k g Directory Server e MPI j m Issuer l Acquirer Zdroj: IMMER, Miroslav; RUŽAROVSKÝ Vladimír. Platební karty. Praha, s. Prezentace pro bankovní akademii. Popis průběhu transakce 3d Secure: a) Držitel karty nakupuje v e-shopu a požaduje platbu platební kartou. Obchodník předá požadavek na provedení platby do Pay MUZO. b) Držiteli karty je zobrazena Webpage Gateway pro vyplnění citlivých informací. Držitel karty vyplní údaje a potvrdí provedení platby. c) Pay MUZO předá požadavek pro provedení autentizace držitele karty do MPI (Merchant Plug-In). d) MPI zašle požadavek do Directory Serveru patřičné finanční asociace (VISA, MasterCard) s dotazem zda je požadována autentizace držitele karty. Obdrží výsledek požadavku, který v případě žádosti na autentizaci držitele karty obsahuje informace o konkrétním Access Control Serveru vydavatele karty. e) MPI zašle požadavek autentizace držitele karty do Access Control Serveru vydavatele použité platební karty. f) Access Control Server vydavatele použité karty požaduje autentizaci (ověření platnosti) držitele karty. Držitel karty vyplní požadované citlivé informace a potvrdí provedení platby. g) Access Control Server zašle výsledek autentizace držitele karty zpět do MPI. h) MPI předá výsledek autentizace držitele karty zpět do Pay MUZO. 17

22 i) V případě úspěšné autentizace držitele karty vytvoří Pay MUZO požadavek na autorizaci objednávky a předá ho do Autorizačního Centra zúčtující banky. V případě neúspěšné autentizace pokus o platbu končí. j) Autorizace objednávky je z účtující banky předána mezibankovními sítěmi vydavateli karty. k) Vydavatel karty ověří platnost požadované autorizace s údaji v Access Control Serveru a pokud je požadavek platný povolí autorizaci objednávky. l) Vydavatel karty předá výsledek autorizace účtující bance. m) Zúčtující banka předá výsledek autorizace objednávky zpět do Pay MUZO. n) Pay MUZO předá výsledek autorizace objednávky obchodníkovi, který ho zobrazí držiteli karty. 1.5 Cash Advance Další možností jak vybírat hotovost krom z bankomatu je tzv. Cash Advance. Jedná se o výběr na pobočkách bank nebo na pultech směnáren, a to po předložení platební karty a identifikačního průkazu (cestovní pas či občanský průkaz). V případě imprinteru obchodník po identifikaci předkladatele platební karty telefonicky žádá autorizační centrum o autorizaci platby. Prodejní doklad poté musí obsahovat datum vystavení dokladu, částku a měnu transakce, autorizační kód transakce, zřetelný otisk platební karty a štítku obchodníka, číslo identifikačního průkazu, kontrolní čtyřčíslí (tzv. BIN 3 ), podpis držitele karty, který musí být shodný s podpisem uvedeným na zadní straně karty, a dále název státu (jeho zkratka), ve kterém byla platební karta vydaná. Pokud je směnárna vybavena elektronickým terminálem (POS) je na stvrzence vytištěno datum vystavení dokladu, částka a měna transakce, číslo karty, identifikace obchodníka a autorizační kód. Na stvrzenku je pak nutné dodatečně dopsat číslo identifikačního průkazu, kontrolní čtyřčíslí (BIN) a název státu (jeho zkratka), ve kterém byla karta vydána. Na závěr zákazník stvrzenku podepíše a tento podpis se musí shodovat s podpisem na podpisovém proužku na zadní straně karty. 3 BIN je první čtyřčíslí z čísla platební karty. Jedná se o kontrolní hodnotu, která je definována karetní asociací. Toto čtyřčíslí nalezneme napsané také pod číslem platební karty je tedy uvedeno dvakrát a musí se shodovat. Je to základní bezpečností vizuální prvek pro kontrolu pravosti karty (plastu). 18

23 1.6 CashBack Jedná se o další formu výběru hotovosti, ale ne na přepážkách bank či směnáren, ani ne z bankomatů, ale na pokladnách v obchodech. S touto novinkou v ČR přišla na trh v roce 2006 jako první ČSOB. Začala ji nabízet od listopadu roku 2006, a to pouze držitelům svých platebních karet. Tuto službu klienti ČSOB mohou využít v prodejnách Albert a Hypernova. Podmínkou pro výběr hotovosti na pokladnách je minimální částka nákupu ve výši 300,- Kč. Pokud tedy jejich nákup překročí tento limit, mohou požádat pokladní před zaplacením kartou o výplatu hotovosti. Maximální částka, o kterou může zákazník požádat je 1.500,- Kč. K výběru lze použít kartu embosovanou i elektronickou od společnosti VISA i MasterCard, kreditní i debetní. Tuto službu poskytuje ČSOB zdarma. Za rok fungování této služby klienti CashBackem vybrali 100 milionů korun. V polovině loňského roku se k ČSOB připojila i Česká spořitelna. Ta, ale na rozdíl od ČSOB, zpřístupnila službu také držitelům platebních karet ostatních bank. Ovšem ne zadarmo (za výběr si účtuje 4,- Kč) a pouze u menších obchodníků. Později tuto službu začala nabízet i Komerční banka, a.s. (KB, Komerční banka). Ta se jako první dohodla s velkým obchodním řetězcem hypermarketů Globusem. Podmínky pro službu CashBack limity pro výběry hotovosti, jsou stejné, jen za službu si účtuje 5,- Kč při výběru debetní kartou a 30,- Kč při výběru kreditní kartou. 1.7 MO/TO transakce MO/TO transakce nebo také Mail Order / Telephone Order transactions. Jak název napovídá, jedná se o objednávky zboží nebo služeb formou písemnou (MO) nebo telefonickou (TO). Tato služba je podobná e-commerce v tom, že za objednané zboží či služby lze platit kartou na dálku. Nemusí ale nutně jít jen o internetové obchody. Pokud si zákazník chce objednat zboží či službu, zašle na obchodní místo faxem nebo poštou písemnou žádost (nebo objednávku zadá telefonicky) s údaji o objednaném zboží či službě a základní údaje o kartě, kterou hodlá platit. Obchodníkovi v žádném případě zákazník nesmí sdělit svůj PIN. Obchodník má právo požadovat číslo platební karty, datum její platnosti, případně kontrolní kód (kód CVV2 v případě karet VISA, CVC2 u karet MasterCard). Jedná se o vytištěné trojčíslí na podpisovém proužku na zadní straně karty. V některých případech jsou před ním vytištěny poslední 4 číslice z čísla karty. Obchodník pak po té provede autorizaci úhrady a vystaví účtenku označenou Mail Order / Telephone Order, kde místo podpisu klienta je uvedena zkratka MO či TO. Účtenku pak zákazníkovi 19

24 zašle společně s objednaným zbožím nebo s potvrzením objednávané služby. Při zneužití platební karty je u 3D Secure dokazování sporné transakce na klientovi (držiteli karty), kdežto u MO/TO transakcí je dokazování na obchodníkovi. Banka může při zprostředkování této služby na obchodníkovi požadovat složení určité hotovosti jako záruku, která by byla použita v případě, kdy by obchodník zneužil kartu nebo by spornou transakci nemohl dokázat. Někteří internetoví obchodníci, kteří poskytují tuto službu, mohou po svých zákaznících požadovat zasláním em či vyplněním formuláře na svých internetových stránkách velmi citlivé informace. V tomto případě je nutné brát na zřetel, že tyto údaje nejsou nijak zabezpečeny před případným zneužitím. 2 Rozdělení platebních karet Platební karty můžeme dělit z mnoha různých hledisek do několika skupin. Například: podle územní platnosti tuzemské, zahraniční či V Pay; podle možnosti použití karty elektronické, embosované, neembosované; podle typu technologického provedení s magnetickým proužkem, s kontaktním či bezkontaktním čipem, karty kombinované neboli hybridní; podle způsobu zúčtování debetní, kreditní, charge karty nebo předplacené karty; podle vydávajících karetních asociací 4 EuroCard/MasterCard, Maestro, VISA, American Express, Diners Club International, Japan Credit Bureau a UnionPay. 2.1 Typy karet podle územní platnosti Platební karty podle územní platnosti dělíme na tuzemské a zahraniční. Rozlišení zda se jedná o platební kartu tuzemskou či zahraniční je velmi jednoduché, pouhým okem rozpoznatelné. Na přední straně plastu karty tuzemské najdeme označení Valid only in the Czech republic či Platí pouze v České republice. Takto označenou kartou lze pochopitelně platit či vybírat finanční hotovost pouze na území České republiky. Protože se za posledních cca 15 let začalo mnohem více cestovat do zahraničí a lidé si postupně začali zvykat na placení kartou v zahraničí, tento druh tuzemské platební karty se v současné době příliš nevydává a není ani v hlavních nabídkách bank. Zvláštním typem zahraničních karet jsou karty V Pay. Jedná se o nový typ evropských debetních karet, které reagují na legislativu Evropské Unie. Karty jsou výhradně na použití čipu a PIN. Povinně splňují standardy EMV, jsou bez podpisu a také bez podpisového 4 Karetní asociace v současné době se některé karetní asociace transformovaly na společnosti. 20

25 panelu, neobsahují magnetický proužek a mají ti místné číslo karty. Termín spuštění byl v roce 2006 a přání karetní asociace Visa je, že v roce 2010 bude každá 4. karta s logem V Pay. Banky v celé Evropě budou brzy vydávat V Pay karty a přidají nové V Pay logo na své domácí debetní karty. V následujících letech držitelé karet napříč Evropou budou nosit debetní karty se znakem V Pay loga. V jejich zemích, budou tyto nové debetní karty přijímány ve všech stejných místech, jako jsou dnes. Hlavním rozdílem je, že budou stále více přijímány u obchodníků po celé Evropě. V Pay byla vytvořena Visou Europe. Tento druh platební karty se v ČR zatím nevydává. Nejbližší možný termín bude po zavedení měny euro. Obrázek 5: Logo evropské karty V Pay Zdroj: online Typy karet podle technologického provedení S dobou, po kterou jsou platební karty na světě, dochází i k vývoji technologií. V současné době rozlišujeme platební karty s magnetickým proužkem, s kontaktním nebo bezkontaktním čipem. Dokonce existují karty obsahující jak magnetický proužek, tak i čip, tzv. karty hybridní. Jejich důvodem je použitelnost i v místě, kde nemají čipovou technologii Platební karty s magnetickým proužkem Magnetický proužek můžeme najít na zadní straně platební karty. Jedná se o médium sloužící k záznamu identifikačních údajů pro elektronické transakce. Magnetický proužek funguje na principu magnetického záznamu, který se používá u magnetofonových kazet či počítačových disket. Každý proužek obsahuje velké množství magnetických částic kovového základu, které jsou schopné uchovávat údaje. Informace se zde kódují speciálním kódovacím zařízením do dvou až tří stop. Je zde zaznamenáno číslo karty, její platnost, informace zda je to karta tuzemská či mezinárodní, jestli je jí možné používat v platebních terminálech a v bankomatech. Dále jsou zde zaneseny bezpečnostní kódy 21

26 CVV nebo CVC a další. Na třístopý magnetický proužek je možné zaznamenat až 1228 bitů dat. Každá stopa má nastavené specifické parametry kódování, které jsou dané normou ISO jak pro bankovnictví, tak pro všechny sektory. Norma ISO však dává dostatek prostoru pro to, aby například bankovní platební systémy využívaly některá definovaná pole podle svých potřeb. První stopa je read only, tzn. je určena pouze pro čtení. Poprvé byla definována v roce 1969 Mezinárodní asociací leteckých dopravců IATA (International Air Transportation Associaton) a jejím úkolem bylo usnadnit odbavení cestujících. Americké banky pak tuto normu přijaly v roce Tato stopa může obsahovat až 79 znaků číslo karty (až 18 číslic) a jméno klienta (až 26 alfanumerických znaků. Symboly se při snímaní nezobrazují. Druhá stopa je read only, tzn. je určena také pouze pro čtení. Tuto stopu vyvinula American Bankers Association (ABA) pro on-line finanční transakce. Je možné zde umístit až 40 numerických znaků včetně čísla karty (až 19 číslic). V bankovnictví se tato stopa používá nejvíce. Třetí stopa je read/write, tudíž je určena pro čtení i zápis. Tato stopa byla vyvinuta bankami pro finanční transakce. Třetí stopa se používá u off-line bankomatů. Finanční limit klienta se snižuje o vybírané částky a po uplynutí stanoveného času se opět navyšuje na původní výši. Na této stopě je zaznamenán parametr, podle kterého je možné ověřit správnost PIN kódu (PIN na magnetickém proužku není v otevřené zóně. Je v tzv. offsetu což je šifrovaný PIN). Je možné zde umístit až 107 alfanumerických znaků. Používá se pro znaky: PIN, kód země, měnová jednotka, finanční limit, atd. Obrázek 6: Ukázka čtení z magnetického proužku Zdroj: online

27 Magnetické proužky lze nakódovat podle potřeb zákazníka (např. banky). Pro správné nakódování stačí pouze předat databázi údajů, kterou chce zákazník nahrát na magnetický proužek. Lze sem zakódovat libovolné informace, například jméno a příjmení držitele karty, identifikační číslo, bonus, apod. Magnetických proužků pro kódování existují tři typy: LoCo (Low Coercivity), tzn. s nízkou hustotou záznamu; MeCo (Medium Coercivity) tzn. s extra vysokou hustotou záznamu. Jedná se o raritu, moc se nepoužívá, ale existuje. HiCo (High Coercivity), tzn. s vysokou hustotou záznamu; Obrázek 7: Magnetický proužek (15.82 mm) (5.54 mm) max. MAGNETICKÝ PROUŽEK MAGNETIC STRIPE Zdroj: online , vlastní úprava. Dále ještě existují proužky barevné, s potiskem nebo tzv. holografické magnetické proužky ty používá např. Diners club u svých karet. Jde o další zabezpečení karty, nemá to však nic společného s funkcí magnetického proužku. Údaje z karty lze přečíst čtecím zařízením. Leckdo by se mohl domnívat, že zařízení potřebná k přečtení magnetické karty a zápisu dat na ni, jsou nákladná a nedostupná. Opak je pravdou. Veškeré potřebné čtecí zařízení jsou volně v prodeji za poměrně nízké ceny Platební karty s kontaktním a bezkontaktním čipem Průkopníkem v zavádění čipových karet byla Francie, kde jsou karty úspěšně používány od 90. Let. V České republice se první EMV čipová karta objevila až v prosinci 2002 u Komerční banky. V dubnu 2003 ji následovala ČSOB. V budoucnu by měly být všechny karty vybaveny čipem, a to z důvodu většího zabezpečení před zneužitím. Poté se změní odpovědnost za zneužití karty mezi vydavatelskou a zúčtovací bankou. 23

28 Údaje na kartě o jejím majiteli jsou uloženy na mikročipu pro elektronické transakce. Rozlišujeme karty s čipem kontaktním a bezkontaktním. U karet s kontaktním čipem je čip umístěn na přední straně karty a při každé provedené transakci je nutné kartu fyzicky zasunout do čtečky. Kdežto u karet s bezkontaktním čipem je čip zalisován uvnitř plastu a při čtení údajů stačí kartu pouze přiblížit ke čtečce. Čipovou kartu jako takovou známe již léta. S prvními čipovými kartami, se kterými jsme se mohli potkat, byly karty do telefonních automatů. Tyto čipové karty v sobě obsahovaly čip, který měl v sobě pouze paměť. To znamená, že informace z něj šly pouze číst nebo je měnit. V případě platebních karet by se takto jednoduchá karta svojí bezpečností příliš nelišila od karty magnetické. V dnešní době jsou používány procesorové karta, nazývané také tzv. smart karty, ( chytré ). Čip na kartě není pouze pamětí, ale jedná se v podstatě o plně funkční miniaturní počítač, který má procesor, operační paměť, paměť ve které jsou uloženy aplikace a rozhraní, kterým komunikuje se svým okolím, tj. se čtečkou a se zařízením, které je k ní připojeno. Čip umožňuje klasické funkce jako magnetický proužek. Jsou v něm tedy informace o čísle karty, datu platnosti karty a jménu držitele karty a další servisní a bezpečnostní kódy. Na rozdíl od magnetického proužku je v čipu uveden PIN v otevřené formě a je umístěn v šifrované části. Karta obvykle vyžaduje zadání PIN při jakékoliv transakci provedené za použití čipu. PIN může být ověřen mezi terminálem (bankomatem) a kartou. V případě, že transakce bude provedena v off-line režimu, toto řešení umožní úsporu finančních prostředků obchodníka za autorizaci transakce, při dodržení vysoké bezpečnosti dané použitím PINu. Klasickou magnetickou kartu stačí podvodníkům protáhnout čtečkou a pak si vytvořit její kopii. Čip ovšem umožňuje veškerá data šifrovat. Pokud přijímající terminál nemá příslušný klíč, k datům se nikdo nepovolaný nedostane. (pomineme-li zneužití karty u obchodníků). Prolomení takto komplikované ochrany je složité a nákladné, a tak se padělání či kopírování karet nevyplatí. Čipové platební karty jsou také nazývány zkratkou EMV, která je složená z počátečních písmen názvů asociací Europay, MasterCard a Visa. Asociace s příchodem čipu definovaly standardy komunikace karty s vnějším prostředím. Pro tyto standardy se vžilo označení EMV (Eurocard, MasterCard a Visa). Konečným cílem sjednocování karet podle EMV standardu je, aby bylo možné používání karet v rámci celého světa. Je to však poměrně nákladná záležitost. 24

29 A jak si poradila s přechodem na čipovou technologii mezinárodního standardu EMV Česká republika (ČR)? Ze statistik Sdružení pro bankovní karty (SBK) a tabulky vyplývá, že přechod byl uskutečněn následovně: Tabulka 1: Přechod na čipovou technologii v České republice v letech ROK kvartál Karty debetní (v %) Karty kreditní (v %) POS (v %) ATM (v %) 2005 III. IV. 27,34 32,37 8,99 10,85 35,90 35,78 17,22 24,62 I. 34,26 12,66 42,68 21, II. III. 35,57 37,58 13,95 43,72 51,73 84,16 63,30 63,22 IV. 44,19 48,33 84,34 80,97 I. 48,97 51,28 85,11 80, II. III. 56,31 61,63 61,29 59,87 85,17 86,30 77,92 96,56 IV. 68,79 61,22 83,49 97, I. II. 72,30 76,86 65,60 68,43 93,90 97,46 97,76 97,76 Zdroj: online Graf 1: Přechod na čipovou technologii v České republice v letech Zdroj: online Z tabulky a z grafu je vidět, že nejrychleji postupuje konverze z bankomatů, kde je již téměř dokončena. Podobně tomu tak je i u platebních terminálů. Pomalejší průběh u karet je dán ekonomickým přístupem bank. Banky karty postupně vyměňují po uplynutí jejich platnosti za nové s čipem. Vzhledem k tomu, že některé karty mají až tříletou expirační 25