Obsah. Střešní zahrada Piazza Domino, Praha Smíchov Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o.

Transkript

1 Zelené střechy - naděje pro budoucnost SVAZ ZAKLÁDÁNÍ A ÚDRŽBY ZELENĚ

2 2 Obsah Úvod 3 Vyžeň přírodu dveřmi a polezeš za ní oknem 3 Ohlédnutí do historie 4 5 Funkce a působení zelených střech 6 8 Urbanistická a krajinářská funkce 6 Ekologické funkce 6 7 Ochranné působení a ekonomické funkce 8 Druhy a typy zelených střech 9 10 Požadavky na stavbu a stavební materiály Zatížení střešního pláště 11 Stavebně technické předpoklady Požadavky na skladbu souvrství Vrstvy vegetačních střech Drenážní vrstva 14 Filtrační vrstva 15 Vegetační vrstva 15 Požadavky na osivo, rostliny a vegetaci Výběr rostlin 18 Výsadba a výsev 19 Dokončovací péče 19 Kulturně obchodní centrum Nový Smíchov Střešní zahrada atriového nízkoenergetického domu 22 Fotovoltaika a zelená střecha 23 Rodinný dům Marianka 24 OASIS Florenc 25 Vila na sile 26 Krajský úřad Olomouc 27 Střešní zahrada s minigolfem 28 Domov pro seniory v Pelhřimově 30 Náměstíčko Kafkova Wuchterlova 31 Central Park Praha v zeleném Dobré příklady táhnou 34 Pionýrské úsilí prosadit zelené střechy v USA 35 Podpora zelených střech v Linci 36 Nejzajímavější akce roku Závěr 38 Použitá literatura 38 Zajímavé odkazy a kontakty 39 Střešní zahrada Piazza Domino, Praha Smíchov Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí. Zelené střechy naděje pro budoucnost Vydal: Svaz zakládání a údržby zeleně Křídlovická 68, Brno, Tel: info@szuz.cz, Redakce: Ing. Jana Šimečková PhDr. Irena Večeřová Spolupráce: Překlad německé FLL normy Richtlinie für die Planung, Ausführung und Pflege von Dachbegrünungen Dachbegrünungsrichtlinie: Ing. Jitka Dostalová Odborné konzultace: Ing. Filip Drastich Fotografie: archiv SZÚZ a dále archiv firem: Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Optigrün international AG Garpen zahradní architektura a služby ZAHRADA Olomouc s.r.o. EKOIMPEX Vysočina s.r.o. OK GARDEN s.r.o. Grafická příprava, sazba a tisk: GRAFEX AGENCY, s.r.o., Údolní 76, Brno tel.: , Vydání: první. Náklad: ks. Brno, 2010

3 3 Úvod V publikaci Zelené střechy naděje pro budoucnost shrnuje Svaz zakládání a údržby zeleně základní informace o významu a budování zelených střech a o nových technologiích, které se hlavně v posledních desetiletích zasloužily o jejich stále intenzivnější rozšiřování v zahraničí i u nás. Svaz zakládání a údržby zeleně (SZÚZ) jako profesní sdružení firem z oboru zahradní a krajinářské tvorby vznikl v roce 2001 a po deseti letech svého trvání má ke stovce členů. Od svého založení pokládá za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů překlenout co nejrychleji dlouhá desetiletí, kdy byl u nás obor zahradní a krajinářské tvorby odtržen od zkušeností a praxe evropských a světových odborníků. Proto také v roce 2001 vstoupil SZÚZ jako první profesní svaz ze zemí bývalého východního bloku do mezinárodní profesní organizace European Landscape Contractors Association (ELCA). V jejím rámci má totiž možnost získávat informace z 19 členských evropských svazů a z USA, Austrálie a Japonska. Ty pak předává nejenom svým členským firmám, ale také projektantům, ostatním zahradnickým a stavebním firmám, odborným školám všech stupňů a pracovníkům životního prostředí ve městech a obcích, kterým zasílá také svůj odborný čtvrtletník INSPIRACI. Těm všem je věnována také tato publikace, která nepředstírá, že je vědeckým dílem nebo učebnicí stavby zelených střech. Zdůrazňuje jenom jejich význam a funkce a je otevřenou výzvou pro projektanty, budoucí investory, pracovníky MŽP a veřejné i státní správy, kteří jsou zodpovědní za územní rozvoj sídel. Poslouží i těm, kteří zpracovávají a schvalují projekty nových budov. Vyžeň přírodu dveřmi a polezeš za ní oknem Karel Čapek už v první třetině dvacátého století zformuloval jasnozřivou moudrost ve větě: Vyžeň přírodu dveřmi a polezeš za ní oknem. Třeba ani netušil, jak bude na začátku 21. století jeho věta aktuální. Dnes vyrůstají v celé České republice nové čtvrti a obchodní i administrativní objekty. Z měst mizí zeleň. Nepropustné plochy betonu a asfaltu nedovolují, aby se dešťová voda pozvolna vsakovala. Ta pak rychle odtéká a my ztrácíme zbytečně její životodárnou sílu. Přívalové srážky neúměrně zatěžují kanalizaci, potoky a řeky, takže čím dál častěji hrozí záplavy. Vlhkost vzduchu je nižší a jeho teplota stoupá. Ve městech téměř mizí rozdíly mezi denní a noční teplotou. Kvůli smogu a zvířenému prachu nemůžeme dýchat. Stále častěji vyjíždějí sanitky k lidem kolabujícím v tropicky horkých dnech, na které jsme se dosud neadaptovali. Populace stárne a přibývá těch, kteří tak špatně chodí, že je pro ně problémem dojít ve městě i do nejbližšího parku. Jsou zavřeni v bytech a propadají depresi. Znepokojuje nás to sice, přesto však plochy zeleně, která všechny tyto změny může zmírnit, vracíme do měst pomalu. V sousedním Rakousku, v Německu, v celé Evropě i za oceány přibývá zeleň nejenom v ulicích, ale také na střechách sídlištních bloků, administrativních objektů, továren, na garážích, ale i na střechách rodinných domů. Všude tam se zakládají nové zelené plochy extenzivních a intenzivních vegetačních střech. Na rozdíl od situace u nás se tam změnilo hlavně myšlení lidí. Zejména Německo udělalo za posledních 20 let v této oblasti spoustu průkopnické práce. Výstavbu zelených střech lze podporovat nejrůznějšími nástroji a způsoby: Přímé finanční pobídky V některých městech poskytují místní orgány výstavbě zelených střech přímou finanční podporu. Někde se finanční dotace pohybuje mezi 10 a 20 za m2, jiné obce hradí pevnou částku, která se pohybuje mezi 25 % a 100 % ceny materiálu a nákladů na instalaci. Dotace se vyplácejí většinou po dokončení stavby ve chvíli, kdy je zřejmé, že zelené střechy plní všechny ekologické funkce. Intenzivní střešní zahrada na objektu Alpha BB Centrum v Michli Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Snížení platby za odpadní vody z dešťových srážek Mnohá města v Německu zavedla rozdílnou sazbu za odpadní vody z dešťových srážek ze střech a ostatních ploch vypouštěné odběratelem do veřejné kanalizace. Například obrovské zpevněné plochy, jako jsou parkoviště velkých nákupních center nebo průmyslových oblastí, často zatěžují místní kanalizaci velmi vysokým odtokem srážkové vody. Proto je na místě, aby se majitelé a provozovatelé finančně podíleli na nákladech potřebných k jejich likvidaci. Majitelé nemovitostí se zelenými střechami mají tyto poplatky snížené až o 50 %. V případě zpětného využití srážkové vody může bonus dosáhnout dokonce 100 %. Regulační opatření v rámci místních rozvojových plánů Některé úřady mají povinnost budovat zelené střechy u nových zástaveb zakotvenou přímo ve vyhláškách či jiných nařízeních. Schopnost zelených střech zadržovat srážky a zpomalovat odtok umožňuje dimenzovat kanalizaci a retenční nádrže na nižší kapacitu. To vede k nižším veřejným výdajům na výstavbu a údržbu kanalizace. Centrum sportu a zdraví Omega v Olomouci extenzivní střešní zahrada Realizace a foto: ZAHRADA Olomouc s.r.o. Také Evropská unie přikládá kvalitě životního prostředí velkou váhu. Členové parlamentního výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin se pravidelně setkávají se zástupci mezinárodní organizace ELCA (European Landscape Contractors Association), Odborníci na těchto setkáních informují, jak zahradní a krajinářská tvorba přispívá ke zlepšení ovzduší a pomáhá při řešení dvou nejdůležitějších problémů: snížení imisní zátěže polétavého prachu a zpomalení odtoku srážkové vody.

4 4 Ohlédnutí do historie Zeleň na střechách nepředstavuje z historického hlediska žádný nový fenomén. Když lidé opustili jeskyně a horské průrvy, chránící je před přírodními živly, začali si budovat první přístřešky se střechami z vrstvených větví a splétaného proutí. Až si potom stavěli první chatrče, potřebovali v nich udržet teplo. Proto utěsňovali střechy drny a jílem. Z náletových semen na nich pak vyrostla zeleň, která byla ještě lepší izolací. Takové příbytky dnes vidíme ve všech evropských skanzenech lidové architektury. Střešní zahrada se stala nezbytnou součástí většiny paláců a patricijských domů ve starém Římě. Tamější architekty nehnala k těmto projektům přirozená touha obohatit věčné město o zeleň a patricie o možnost se v pohodlí svých paláců kochat fontánami, hnala je k tomu drahota pozemků. Přemístili zahradu na střechu, aby nezabírala další pozemky. I chudší vrstvy si mohly dovolit radovat se ze zeleně na střešní terase. Tehdy se totiž rozšířilo pěstování rostlin ve velkých keramických nádobách. Neobvyklým případem použití ploché střechy jako střešní zahrady je terasově řešená hrobka krále Augusta z roku 28 př. n. l. Hrobka krále Augusta převzato z Kombinace chaluch a drnu vytváří na střeše travní porost Existenci střešních zahrad prokázaly například vykopávky v Ninive z doby panování krále Šalomouna ( př. n. l.). Ze starověku se však zachovaly i nejstarší ozeleněné konstrukce prvních paláců a chrámů. Ty však už měly jinou funkci. Ti, kteří si je dali postavit, měli moc a byli bohatí. Za mohutné hradby a valy je zahnal strach. Báli se opustit jejich ochranu, všude venku číhalo nebezpečí. I oni však toužili vyjít z bezpečí ponurých chodeb a vidět stromy a zeleň, poslouchat zurčící vodu, proto vznikly první zelené střechy. Dodnes však vrchol stavebního a zahradnického umění té doby znamenají Visuté zahrady královny Semiramis, vybudované v Babyloně za panování syrského krále Nabukadnezara II. v roce př. n. l. Patřily mezi tehdejších sedm divů světa. Na odstupňovaných kamenných terasách na mohutných valech tam už tenkrát pěstovali vzrostlé stromy a popínavé rostliny. Vyřešili totiž izolaci střešní konstrukce a dokázali zajistit rostlinám přísun vody. S úpadkem římské kultury byl vývoj střešních zahrad od počátku křesťanské éry přerušen asi na 400 let. V přísném středověku popínavé rostliny jen změkčovaly hradební zdi a fasády. Až rozkvět renesance vrátil zeleným střechám slávu, teprve renesance navázala na dávné tradice. Opět vyniklo italské stavitelství. Kolem roku 1400 byl postaven ve Florencii luxusní palác Medicejských Villa Caregii, kterou ozdobily terasy o rozloze 1000 m2. Villa Caregii Visuté zahrady královny Semiramis V Itálii, ve Francii i v dalších evropských zemích majetní lidé, kteří si mohli dovolit nákladné stavby, si hlavně kvůli reprezentaci budovali terasy a střešní zahrady. V období baroka se architektonický význam střešních teras a střešních zahrad ještě zvyšuje. K nejokázalejším stavbám té doby patřila dvoustupňová střešní zahrada o celkové délce 100 m a šířce 30 m na střechách paláce, který vybudoval v Pasově kardinál Johan Filip San Lamberg a byla dokončena v roce Přinesla nový prvek stěnu na návětrné straně, která měla ozdobnou a ochrannou funkci.

5 5 Vynález železobetonu v roce 1867 poskytl stavitelům zcela nové možnosti a je pro další vývoj střešních konstrukcí rozhodující. Nový materiál pomohl vyřešit řadu stávajících problémů. Střešní zahrady stále kladly vysoké nároky na statické řešení, železobeton však zajistil trvalou pevnost a stabilitu stavby a prodloužil životnost všech stavebních prvků. Od počátku 20. století je zřejmé, že střešní zahrady sehrají významnou roli v urbanistických konceptech měst. Ve třicátých letech prohlásil proslulý švýcarský architekt žijící ve Francii Le Corbusier, že končí doba, kdy střešní zahrada byla spíše kuriozitou než skutečnou potřebou. V budoucnu by měla mít střešní zahrada a všechny její prvky podstatný vliv na životní prostředí města jako celku a na prostředí samotného obydlí. Le Corbusier propagoval ploché střechy nejenom jako střešní terasy, ale zdůrazňoval, že jsou příležitostí nahradit zastavěnou část přírody. Z důvodu poválečného nedostatku bytů jej francouzská vláda pověřila stavbou velkého obytného bloku Unité d habitation ( ) v Marseille. Představuje jednu z nejpozoruhodnějších staveb 20. století, a to jak z hlediska výtvarné formy, tak z hlediska sociálního programu. Le Corbusier do něho vložil 337 bytů ve 23 rozmanitých typech převážně dvoupodlažních. Sedmým a osmým patrem probíhá obchodní ulice, na střešní terase jsou umístěny jesle, školky, tělocvična a bazén. Dům je tedy městem sám o sobě, střecha hraje úlohu náměstí. Podle jiné teorie je dům přirovnáván k parníku, střecha je pak palubou. Do čtyřicátých let 20. století vzniká ve světě poměrně dost střešních a terasových zahrad s delší či kratší životností. Rozhodujícím předělem je rozvoj průmyslové chemie a zejména vývoj a výroba plastových hmot po druhé světové válce. Po roce 1950 vznikají stále častěji významně stavby projektované již se střešní zelení. Na našem území lze záměrné zakládání střešních zahrad vysledovat od druhé poloviny 19. století. Nejvýznamnější dochovanou historickou střešní zahradou v naší republice byla pravděpodobně střešní zahrada na konírně v Lipníku nad Bečvou. O jejím vybudování se patrně rozhodlo v průběhu 19. století, kdy se postupně realizovaly stavební úpravy zámecké zahrady a byly vystavěny skleníky. Lipník nad Bečvou Dnes spočívá význam a uplatněni střešních teras a zahrad zejména v jejich městotvorné funkci. V současné době navíc v důsledku značného rozsahu výstavby a nutnosti ochrany zemědělské půdy, je využiti střech pro zeleň zároveň nezbytné z hlediska ekonomie zastavěného území. Využití plochy střech je vlastně logickým důsledkem nedostatku ploch a integraci funkcí. Stromy na střeše podzemních garáží foto Optigrün Le Corbusier Unité d Habitation Mateřská školka se zahradou na střeše supermarketu ve Stuttgartu foto Optigrün

6 Funkce a působení zelených střech 6 Pozitivní účinek střech na kvalitu ovzduší se může zdát vzhledem k jejich běžným velikostem nepodstatný. Výzkumy však prokázaly, že tomu tak není, protože zlepšení ovzduší není podmíněno úplným ozeleněním střech. Stačí vytvořit alespoň jejich síť, která pak dokáže nepříznivé vlivy značně redukovat. Zelené střechy mají totiž mnoho funkcí, které jsou navzájem propojeny, působí na sebe v různé formě a mohou mít podle konkrétní situace také různý význam. Nelze tedy zelené střechy posuzovat bez vzájemného propojení. Následující výčet funkcí je pouze exemplární a nezahrnuje pořadí důležitosti. Urbanistická a krajinářská funkce Zelené střechy vytvářejí na tomtéž pozemku, na němž stojí budova, nové plochy zeleně a venkovního obytného prostoru zachovávají stávající plochy a vytvářejí nové plochy zeleně s možností nového obytného prostoru snížují podíl betonových a zpevněných ploch zlepšují vzhled měst a krajiny zpříjemňují obytné i pracovní prostředí Střešní zahrada je dalším místem, kde člověk může odpočívat a relaxovat. Jednu zastavěnou plochu tak může využívat několikrát. Bydlí nejenom v jednotlivých patrech budovy, ale také na střešní zahradě a na terasách získává nový obytný prostor, kde může být v kontaktu s rostlinami, živočichy, sluncem, zemí, vzduchem či vodou. Ozeleněná střecha může navíc v mnoha případech zacelit také velmi vhodně ránu po stavební činnosti. Na rozdíl od plechové střechy, která vyzařuje při prudkém slunci velmi ostré světlo a pohled na ni je nepříjemný, někdy i bolestivý, pohled na ozeleněnou střechu je příjemný a kladně působí na náladu člověka. Ekologické funkce a působení zelených střech Zelené střechy zlepšují mikroklima regulací teploty Srovnáním zelené střechy se střechou s holou hydroizolací nebo vrstvou štěrku se prokázalo, že zelené střechy vyrovnávají rozdíly extrémních teplot, snižují intenzitu vyzařování na sousední plochy, zvyšují vlhkost vzduchu a snižují prašnost. Mezi rostlinou a prostředím dochází totiž k výměně tepelné energie. Při tom % této energie přijaté rostlinou je spotřebováno transpirací. Rostlina vylučuje vodu v podobě vodní páry nejčastěji listy. Za teplých letních dnů rostliny na půdním substrátu, který má schopnost vyrovnávat se s teplotami pozvolně, prostředí ochlazují, v noci a v zimním období naopak teplo produkují. To všechno podporuje příznivé tepelné vlastnosti zelených střech. Fluktuace denni teploty na ozeleněne střeše a na střeše neozeleněne v Torontě období od 22. listopadu 2000 do 30. září 2002 (Dunnett, Kingsbury, 2004) Měření ukázala, že při polední teplotě C je v hloubce substrátu 10 cm maximální teplota 20 C. V zimě při nočních teplotách okolo -10 C byly naměřeny v hloubce 5cm substrátu teploty jen od 0 C do -1 C. Je také zjištěno, že v prostorách přímo pod ozeleněnou střechou je v létě stejná teplota jako v prvním patře teplota [ C] teplota pod vegetaci teplota bez ozelenění teplota nad vegetací čas [dny] Střešní zahrada vnitrobloku komplexu ABC Praha Smíchov Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Průběh teploty u ozeleněné střechy v hloubce substrátu 10 cm ve srovnání s nezatravněnou střešní plochou a teplotou vzduchu za horkého letního dne (Kolb, Schwarz 1999, Minke2001)

7 7 Zelené střechy regulují vlhkost Rostliny při svých životních procesech uvolňují vodu. Zvláště v suchých dnech zvyšují vlhkost vzduchu. Za vlhkého počasí rostliny naopak kondenzují mlhu či srážky na povrchu listů a následně odvádějí vodu do substrátu. Zelené střechy čistí ovzduší Rostliny na střechách, stejně tak jako také jiné rostliny, produkují kyslík a spotřebovávají oxid uhličitý při fotosyntéze. Filtrují také částice prachu a nečistot ve vzduchu. Částice se zachycují na povrchu lístků a déšť je pak spláchne do země. Rostliny rovněž absorbují plynné škodliviny a aerosoly. 1 m2 zeleně na střeše může absorbovat cca 0,2 kg aerosolového prachu a dalších škodlivin za rok. Rostliny vážou také těžké kovy. Zelené střechy omezují víření prachu Střešní plocha, která není izolována štěrkopískem a zelení snižující výrazně teplotu, se zahřeje ve střední Evropě za letního dne při teplotě vzduchu 25 C asi na 60 C, v extrémním případě dokonce na 80 C. Tím vznikne nad střechami vertikální pohyb vzduchu (tzv. termika ). Ten při velikosti střešní plochy 100 m2 může mít rychlost 0,5 m/s. Takto jsou částice prachu a nečistot, usazené na ulicích a dvorech, opět rozfoukávány do vzduchu a nad obytnými oblastmi se vytváří příkrov nečistot a oparu. Ozeleněním střech lze tento pohyb vzduchu podstatně omezit. Nad travnatými plochami termika totiž nevzniká. I za slunečního svitu je teplota v travním polštáři trvale nižší než teplota vzduchu. Zelené střechy zpomalují odtok a zadržují srážkovou vodu Pod pojmem Retenční vlastnosti zelených střech rozumíme schopnost zelených střech zadržovat vodu. Pojem Decentralizované hospodaření s dešťovou vodou znamená vsakování, využití dešťové vody a střešní zeleně. V posledních letech si urbanisté a vodohospodáři stále více uvědomují ekonomický význam dobrého hospodaření s vodou a důležitost uvedených pojmů. Důsledné využívání vodohospodářských přednosti zelených střech v praxi je však dosud spíše výjimkou. Co se zjednodušeně odehrává ve struktuře zelené střechy při dešťových srážkách? Jednotlivé vrstvy zelené střechy vsakují dešťovou vodu buď více nebo méně podle materiálu a skladby, dokud nedosáhnou maximálního nasycení. Plní se tedy jakýsi zelený střešní zásobník. Přitom je třeba věnovat hlavní pozornost vegetačnímu souvrství zelené střechy jako celku a nesoustředit se pouze na jednotlivé segmenty. Již během deště a bezprostředně po něm se velká část vody vypařuje a vrací se do ovzduší. K odtoku vody ze střechy dochází teprve po nasycení celého vegetačního souvrství (zejména střešního substrátu) vodou a po překročení míry odpařování při trvajících srážkách. Zde narazíme na předsudek mnoha projektantů, kteří se domnívají, že zelená střecha má při nasycení vodou stejnou odtokovou charakteristiku jako střecha holá. Je pravda, že ani na zelené střeše neodtéká přebytečná voda v takové míře, v jaké prší shora, protože odtok je podstatně zpomalen vegetačním souvrstvím zelené střechy. Podstatně jiné je ovšem chování u intenzivních zelených střech, kde se počítá se zadržováním vody v akumulační drenážní vrstvě, která představuje další využitelný akumulační prostor. Proto k odtoku přebytečné vody dochází v mnohem menší míře a v mnohem pozdějším okamžiku. Na základě výsledků výzkumu je možné obecně konstatovat toto: Schopnost zelených střech zadržovat vodu je v různých klimatických obdobích různá, přičemž nejvyšší je v teplých obdobích. Zelené střechy mají schopnost zadržet % z celkového ročního množství srážkové vody Schopnost zadržovat vodu závisí především v létě na použité technologii Schopnost zadržovat vodu je nejvyšší u bezspádových střech. Závisí pak na skladbě vegetačního souvrství zelené střechy a zejména na výšce střešního substrátu. Maximální špičkový odtok u různých krytin ve Stuttgartu (Optigrun) Střešní krytina Max. špičkový odtok [litrů/s ha] Střešní tašky 221 Štěrk 187 Zelena střecha extenzivní, 8 cm 73 Zelené střechy vytvářejí náhradní plochy a životní prostor pro flóru a faunu Současně s tím, jak rychle se zastavují především centra měst, tak rychle ubývá také prostor pro živočichy. Vegetační střechy mohou do jisté míry vytvářet nový životní prostor pro drobnou faunu a podporovat tak biodiverzitu. Obzvláště kvetoucí střechy jsou lákadlem nejen pro motýly, ale také včely a další hmyz. Vodní plochy na střechách také lákají množství živočichů, například ptáky, pro které může vodní plocha sloužit jako pítko a prostor k ochlazení. Na střeše, která je ozeleněna, může být i záměrně zřízena lokalita pro pěstování chráněných druhů rostlin, které se v přirozeném prostředí stávají vzácnými, protože přírodní prostředí je postupně stále více narušováno civilizačními faktory. Jezírko na zelené střeše ilustrační foto Optigrün Střecha na střeše činžovního domu (Praha) mokřad, přes který vede lávka Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o.

8 8 Ochranné působení a ekonomické funkce Hlavní přednosti zelených střech jsou tyto: snižují nebezpečí mechanického poškození hydroizolace důsledkem vnějších vlivů chrání proti sání větru zabraňují šíření ohně vzduchem a jsou ochranou proti sálajícímu teplu zlepšují izolaci proti hluku a kročejové neprůzvučnosti zvyšují tepelnou ochranu v zimě a především také v létě příznivě ovlivňují odtok srážkové vody a zvyšují její akumulaci odlehčují veřejnou kanalizační sít ozelenění zvyšuje užitnou hodnotu nemovitosti zlepšují image majitele a uživatele nemovitosti jako člověka jednajícího odpovědně a myslícího na budoucnost Zelené střechy ochraňují střešní konstrukce a prodlužují jejich životnost Na každou střešní konstrukci, která je vystavena styku s vnějším prostředím, působí velké množství faktorů, které ji poškozují a zkracují tak její životnost. Trvanlivost všech materiálů je dána časem. Ať už se jedná o jakoukoliv krytinu, jistým způsobem na její životnosti negativně působí vlivy horka, chladu, větru, ozonu, UV záření či chemických látek. Pomineme-li vlastnosti domu a konstrukce, tak životnost střešního pláště ozeleněné střechy je při správném založení v podstatě neomezená. Tepelně izolační účinky Rostlinné polštáře na střechách mají tepelně izolační účinek. Čím je rostlinný polštář hustší a tlustší, tím je účinek větší. Listy rostlin totiž odrážejí část dlouhovlnného tepelného záření vyzařujícího z budovy. Další část je listím absorbována. Tím se zmenšují tepelné ztráty budovy způsobené vyzařováním. Hustý rostlinný polštář chrání povrch substrátu také před větrem. Tím, že se vzduch téměř nehýbe, je tepelná ztráta způsobená větrem blízká nule. Proto hlavně u starších, samostatně stojících budov nechráněných před poryvy větru, může tlustý rostlinný polštář znamenat účinnou úsporu energie. Bez zvýšené tepelné ochrany mohou totiž v důsledku konvekce (zvláště větru) tepelné ztráty činit až přes 50 %. Hledisko stavební tepelné techniky Ozeleněním střešní konstrukce vzroste samozřejmě také její tepelný odpor. Ten je však závislý nejenom na tloušťce vegetačního souvrství, ale také na vlhkostních poměrech. Ve skladbě ozeleněné střechy můžeme dosáhnout ještě vyššího nárůstu tepelného odporu použitím speciálních polyfunkčních desek s tepelně izolační funkcí. Zvažujemeli tepelný odpor vegetačního souvrství, můžeme samozřejmě v konstrukci střechy snížit tloušťku tepelné izolace o patřičnou hodnotu. Zvýšením tepelného odporu se samozřejmě zvýší také vnitřní povrchová teplota. O kolik, to závisí mj. také na původním tepelném odporu. Pokud jde o teplotní útlum, také zde můžeme očekávat u ozeleněných střech zlepšení nejenom důsledkem vyššího tepelného odporu, hmotnosti a tepelné kapacity, ale také proto, že střecha s rostlinným pokryvem není tolik ohřívána a dochází tedy na ní k menším teplotním výkyvům teplota povrchu [ C] a) asfaltová lepenk, černá b) štěrkopískový násyp, světlý c) mokrý, uměle osázený d) osázený astronomický místní čas [hod.] a b c d e Průběhy teplot na rozdilnych površich plochých střech za jasného letního dne (Gertis a kol. 1977).(Minke 2001) Zvuková izolace Je jasné, že převážná většina překážek způsobuje snížení vlnění a tím i snížení hladiny zvuku za překážkou. Ne nadarmo se staví u silnic a dálnic zvukové izolační stěny tam, kde se lidé snaží odclonit prostory od nežádoucího hluku. Rostliny slouží tedy nejenom jako větrolamy, ale také jako tlumiče zvuku. Hlavní funkcí rostlin při snižování hluku je reflexe (odraz) a deflexe (rozptyl). Ovšem jejich funkce je mizivá ve srovnání se zvukově izolační schopnosti substrátu. Již 12 cm substrátu dokáže pohltit při kolmém dopadu zvuku až 40 db a 20 cm až 46 db. Retenční schopnost O významu zelených střech při akumulaci srážkové vody, snížení součinitele odtoku a odlehčení veřejné kanalizační sítě jsme mluvili v kapitole ekologické funkce. Urbanistické, ekologické i ekonomické funkce zelených střech se totiž velmi úzce prolínají. Investor, který se rozhodne zvolit místo standartní střešní krytiny vegetační střechu, přidává budově užitnou hodnotu a získává image člověka, který myslí na budoucnost. Vnitroblok v Jungmannově ulici v Praze na střeše podzemních garáží. Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Intenzivní střešní zahrada na objektu Alpha BB Centrum v Michli Realizace a foto: Zahradní Architektura Kurz s.r.o.

9 9 Druhy a typy zelených střech Správné používání pojmů je v rámci tvorby zeleně na střechách resp. konstrukcích velmi ošemetné. Dosud neexistuje jednotná definice, která by byla všeobecně uznávána a používána. Nejednotnost terminologie je dána často rozdílnými překlady cizojazyčné literatury. Nejčastěji jsou používána spojení: střešní zahrada, střešní zeleň, zelené střechy, travnaté střechy, zeleň na konstrukcích, vegetační střecha a popřípadě kombinace těchto slovních spojení. ČSN Sadovnictví a krajinářství Terminologie Základní odborné termíny a definice uvádí: Výsadba na konstrukci: rostliny vysazené do vegetační vrstvy půdy oddělené od rostlého terénu stavební konstrukcí (např. výsadby na střechách, terasách, v nádobách) Střešní zeleň: zeleň na střechách nadzemních budov; řadí se do zeleně na konstrukcích Výsadba u konstrukce: rostliny (převážně popínavé) vysazené u opory (stěna, treláž, pergola apod.) Základní definice Střešní zahrada představuje soubor skladebných prvků (vegetačních a technických) založených na uměle vytvořeném stavebním základu. Stavební základ je součástí konstrukce ukončující shora předmětnou stavbu a odděluje pěstební profil odrostlého terénu. (Šimek 2005). Německá FLL norma Richtlinie für die Planung, Ausführung und Pflege von Dachbegrünungen Dachbegrünungsrichtlinie uvádí: Podle způsobu využití, stavebních podmínek a konstrukce rozlišujeme u zelených střech tři druhy ozelenění, které jsou rozhodující pro výběr rostlin a druh vegetace: Intenzivní zelené střechy, jednoduché intenzívní zelené střechy, extenzivní zelené střechy Každý druh ozelenění zahrnuje rozmanité formy vegetace, které mohou navzájem plynule přecházet a lišit se od sebe podle podmínek stanoviště, přičemž podléhají dynamickým změnám. S ohledem na poznatky z využití rostlin a botaniky můžeme tyto tři druhy zelených střech navzájem vymezit pomocí následujících kritérií: Intenzivní zelené střechy Výška souvrství: mm Hmotnost: kg/m2 Jednoduché intenzívní zelené střechy Výška souvrství: mm Hmotnost: kg/m2 Extenzivní zelené střechy Výška souvrství: mm Hmotnost: kg/m2 Forma vegetace Nároky na souvrství Náklady Poznámka Vegetaci tvoří trvalky, traviny, cibuloviny, letničky, keře, stromy nebo trávníkové plochy. trávníky, trvalky a dřeviny. Mnohotvárnost uspořádání a užitku je v porovnání s náročnými intenzivními zahradami omezena. Převážně uzavřené plošné porosty jsou tvořeny mechy, sukulenty, bylinami a travinami, které mohou být doplněny cibulovinami nebo hlíznatými rostlinami. Použité rostliny mají vysoké nároky na skladbu souvrství. Použité rostliny kladou menší nároky na skladbu vegetačního souvrství. Vytváření forem vegetace je ponecháno sukcesivním procesům. Vysoké pořizovací náklady, vysoké náklady na péči Náklady na pořízení jsou nižší než u intenzivních zelených střech. Rozsah potřebné péče je menší. Náklady na pořízení jsou nízké. Zachování určité dané vegetace, může vyžadovat menší, ale pravidelný a cílený přísun živin. Zachování trvalých užitných vlastností a vzhledu je možné pouze při intenzívní údržbě. V závislosti na plánované cílové vegetaci je možné tolerovat i cizorodé rostliny, např. půdopokryvné byliny a mechy. Požadavky na péči závisí na typu cílové vegetace, regionálních a klimatických podmínkách, konstrukci a typu souvrství. Intenzivní zelená střecha Ilustrační foto Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Jednoduchá intenzivní zelená střecha Ilustrační foto ACRE, spol. s r.o. Extenzivní zelená střecha Ilustrační foto ZAHRADA Olomouc s.r.o.

10 10 Typy střešních zahrad Určujícím kritériem pro vymezení typu střešní zahrady je její prostorový vztah k parteru nebo rostlému terénu. Vymezujeme tři základní typy střešních zahrad (dle Šimka): a) střešní zahrady v úrovni s parterem stropy Střešní zahrady v úrovni s parterem představují velmi cenné veřejné prostory. Bývají vnímány jako neodmyslitelná součást města a uživatel zpravidla netuší, že se pohybuje na stropní konstrukci podzemního objektu. Takový objekt může plnit nejrůznější funkce např. podzemní garáže, stanice metra, obchody, vybavenost a pod. Tyto úpravy jsou s ohledem na intenzitu provozu zakládány nejčastěji jako intenzivní střešní zahrady. b) střešní zahrady v dotyku s parterem pláště Střešní zahrady v dotyku s parterem představují silný nástroj architektů při hledání nových forem utváření především městských prostorů. Použití tohoto typu střešní zahrady ve volné krajině umožňuje začlenění budovy nebo její části do okolního prostředí. Především s ohledem na extrémní podmínky pro vegetaci jsou tyto úpravy nejčastěji zakládány jako extenzivní, popř. jednoduché intenzivní střešní zahrady. c) střešní zahrady mimo dotyk s parterem střechy Střešní zahrady mimo dotyk s parterem jsou nejčastějším typem střešních zahrad. Tyto úpravy mohou plnit nejrůznější funkce při respektování provozních a kompozičních omezení, která vyplývají z funkce objektu a požadavku uživatele. Těmto omezením musí odpovídat i forma střešní zahrady extenzivní, intenzivní, resp. jednoduchá intenzivní zahrada. Formy střešních zahrad Extenzivní střešní zahrady Rezignujeme na jejich přesně definované druhové složení, se sukcesí a nepředpokládatelnými změnami se počítá jako s principem Intenzivní střešní zahrady Představují zpravidla soubor skladebných vegetačních a technických prvků. Požadované vlastnosti jsou dány prostorovou skladbou vegetačních prvků a jejich druhovým složením. Spontánně vzniklé extenzivní střešní zahrady Zpevněné povrchy a povrchy staveb představují potenciální životní prostor pro vegetaci. Jsou osídlovány sekundárně. V průběhu osidlováni a během různých sukcesních stadii se ustavuje stadium vice či méně stabilního klimaxu principem pokus omyl v závislosti na inventáři rostlin a na možném vlivu člověka. Cíleně založené extenzivní střešní zahrady místně přizpůsobené vegetační formy, které se plošně vyvíjejí na relativně tenkých pěstebních vrstvách, a samy se také udržuji. Zavádějí se cílenými vegetačnětechnickými prostředky a opatřeními. Zásobení vodou a živinami je ponecháno přírodním koloběhům. Vytvářeni forem vegetace je ponecháno sukcesivním procesům. Udržovací péče je minimální. Jednoduché intenzivní střešní zahrady tvoří zpravidla trávníky, trvalky a dřeviny. Mnohotvárnost uspořádaní a užitku je v porovnáni s náročnými intenzivními zahradami omezena. Použité rostliny mají menší nároky na skladbu půdního profilu, stejně jako na hospodaření s vodou. Také péče je méně náročná. Pořizovací náklady jsou nižší. Náročně intenzivní střešní zahrady zahrnují trvalky, keře, trávníky, v individuálních případech i stromy. Použité rostliny mají vysoké nároky na konstrukci půdního profilu a na pravidelné zásobovaní vodou a živinami. Sortiment keřů a dřevin je sice omezen, přesto se může při vytvoření odpovídajících podmínek blížit sortimentu pro zahrady na rostlém terénu. Přirozené spontánně vzniklé Vznikají náhodou a jsou člověkem trpěny do té doby, než způsobí poškození místa, na kterém rostou. Iniciované spontánně vzniklé Osídleni vegetací probíhá buď zcela přirozeně, nebo jsou vneseny diaspory nebo rostliny nebo jejich časti.

11 Požadavky na stavbu a stavební materiály 11 Téměř všechny střešní konstrukce je do jisté míry možné ozelenit. Některé konstrukce jsou vhodnější, jiné zase méně vhodné. Jedním ze základních členění střešních konstrukcí je rozlišení na střechy: jednoplášťové (tzv. teplé, resp. nevětrané) střechy dvouplášťové (tzv. studené, resp. větrané) střechy obrácené střechy Jednoplášťová střecha je občas nazývána jako střecha teplá, protože její součástí je izolační vrstva. U tohoto typu střech je vnitřní prostředí od vnějšího odděleno jedním kontaktním souvrstvím funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy, které nemají izolační vrstvu, jsou určeny pro nevytápěné objekty, u kterých plní jen dvě základní funkce: hydroizolační a nosnou. V tomto provedení jde o nejjednodušší konstrukci jednoplášťové střechy. Jednoplášťové konstrukce ve většině případů obsahují parotěsnou vrstvu, bez ní je doporučováno stavět střechu jen nad prostory s vlhkostí ovzduší nižší než 60 %. Jednoplášťová střecha nevětraná představuje takový typ střešní konstrukce, které chybí systém větracích kanálků napojených na vnější prostředí. Je to střecha, u které je hydroizolační vrstva umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Dvouplášťové střechy jsou tvořeny dvěma plášti, které jsou oddělené vzduchovou vrstvou. Na základě toho, zda je vzduchová vrstva větraná nebo ne, se tento typ střech dělí na větrané-studené a nevětrané dvouplášťové střechy. U větraných střech je spodní plášť masivní a vzduchotěsný, nejčastěji jej tvoří železobetonová konstrukce, horní plášť pak tvoří konstrukce dřevěná. U nevětraných dvouplášťových střech slouží vzduchová vrstva jako tepelná izolace (hrozí kondenzace vlhkosti nyní jsou už jen minimálně využívané). Obrácená střecha vychází z principu umístění tepelné izolace nad hydroizolační vrstvu (střešní plášť). Musí být nepropustná pro vodu a odolná vůči zpráchnivění. Většinou jsou k tvorbě této vrstvy použity desky z extrudovaného polystyrénu. I na této střešní konstrukci lze vytvořit prostor pro různé materiály a rostliny a vytvořit z ní tak vegetační střechu. Zatížení střešního pláště Střešní plášť je většinou dimenzován dle norem na vlastní únosnost, jestliže je ovšem plánováno vybudování vegetační střechy, je nutné zohlednit zatížení, které vyvolá vegetační střecha. Vždy je lepší budovat konstrukce již s plánovanou vegetační střechou. Zátěž, kterou konstrukce musí snést, se rozděluje na stálou a provozní. Stálé zatížení je zatížení celého souvrství i se zatížení vegetací. Hmotnost substrátu a drenážní vrstvy se počítá při plném nasycení vodou. Veškeré zatížení se počítá plošně s ohledem na jeho působení. K bodovému zatížení je nutné přistupovat individuálně a zohlednit ho při projektu konstrukce střechy popřípadě terasy (např. lampy, venkovní krby, zeleň v nádobách). Provozní zatížení je zatížení pouze časově omezené, například vstup člověka na střešní konstrukci, vjezd techniky, zatížení sněhem, popřípadě vliv větru. V následující tabulce jsou uvedeny orientační hmotnosti nejrůznějších střešních nástaveb na 1 m 2. Využití střechy Vlastní hmotnost kg/m 2 Intenzivní ozelenění (keře, stromy) Vozovka 500 Chodník dlažba v loži ze štěrkopísku 350 Střešní jezírko 300 Pískoviště 300 Trávníky nebo květinové záhony 270 Extenzivní ozelenění Vzhledem k tomu, že v České republice doposud neexistují žádné ucelené normy pro zelené střechy, v textu na str vycházíme z FLL normy Richtlinie für die Planung, Ausführung und Pflege von Dachbegrünungen Dachbegrünungsrichtlinie (Směrnice pro plánování, provedení a údržbu zelených střech). Plné znění normy je uveřejněno na Stavebně technické předpoklady pro zelené střechy se týkají především: zajištění osob proti pádu z výšky, ochrany proti prorůstání kořenů, ochrany hydroizolace/kořenovzdorné vrstvy před poškozením, ochrany před usazeninami vodního kamene, odvodňovacích zařízení, míst napojení a ukončení, ochrany před emisemi, ochrany před sáním větru, protipožární ochrany, zajištění vrstev proti sjíždění, okrajových prvků a obrubníků, pochozích povrchů, jiných prvků vybavení. Není možné v této publikaci detailně rozebírat jednotlivé body, proto se dotkneme stručně pouze těch nejdůležitějších technických předpokladů. Sklon / spád střechy Sklon střechy je jeden se základních atributů navrhování střešní zeleně. Každá střecha by měla mít spád, jelikož střecha má sloužit také k odvodu vody při srážkách. V závislosti na sklonu se řeší základní odtok přebytečné vody a eroze substrátu. V případě extenzivní nebo jednoduché intenzívní vegetace by spád střechy měl být zpravidla minimálně 2 %. Bezspádové střechy jsou vhodné pro intenzívní ozelenění s akumulací vody, případně lze akumulaci zajistit pomocí akumulačních prahů. Ploché střechy (0 3, 0 % 5 %) Jsou to střechy s minimálním sklonem, u nichž můžeme předpokládat potíže s odtokem přebytečné vody. Tyto střechy často podléhají, a to i bez ozelenění, problémům s prosakováním vody. Při průběžné péči prodlužuje vegetační pokryv životnost střešní konstrukce. Důležité je správně řešit zejména drenážní vrstvu. Střechy s mírným sklonem (3 20, 5 % 35 %) Tyto střechy se sklonem od 3 do 20 jsou poměrně příhodné k ozelenění. Podle některých údajů je vhodné již u střech od 15 sklonu vytvářet zábranu proti sesuvu substrátu. Střechy s velkým sklonem (20 40, 36 % 48 %) Zde již musí být zajištěn substrát proti sesunutí. Strmé střechy (nad 40, nad 84 %) Pokud se jedná o sklon do 45, je podle individuálních podmínek ještě možné použít zabezpečovací zařízení proti sesuvu materiálu jako u střech s velkým sklonem. Zajištění proti sjíždění a sesouvání Jako konstrukční opatření proti sjíždění a sesouvání vrstev je možné použít speciální prostorové smyčkoviny pevně nakašírované na textilii, protiskluzové prahy, mřížoviny, nopové protiskluzové desky nebo textilie. Konstrukční opatření nesmí omezovat vývoj vegetace. Laťové konstrukce z materiálu podléhajícího hnilobě (např. dřevo) jsou pouze dočasnou montážní pomůckou, nikoli trvalým zajištěním proti sesuvu. Při použití geotextilií nebo kombinovaných materiálů je nutné prověřit pevnost materiálu v tahu a případně způsob ukotvení pro konkrétní případ zatížení. Přitom je třeba brát v úvahu i zatížení sněhem. U střech s pouze jednou šikmou plochou je nutné trvalé a dokonalé ukotvení v hřebenové části nebo opření v okapní části střechy. Vegetačně technické opatření spočívá ve vytvoření vegetační vrstvy se stabilní strukturou odolnou proti vodní erozi. Je nutné dodržovat parametry pro extenzivní zelené střechy s vícevrstvou skladbou a v případě velké odtokové délky ještě podpořit odtok vody dalšími drenážními opatřeními. Pro ozelenění se používá hydroosev nebo vegetační koberce. Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice

12 12 Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice Odvodnění U zelených střech je třeba již v projektu zajistit dokonalé odvodnění jak ozeleněných, tak neozeleněných dílčích ploch. Vodu, která stéká po fasádách, je potřeba řešit samostatně. Musí být zajištěno odvádění vody jak skrze souvrství, tak i z povrchu. Aby byl umožněn plynulý odtok vody ze zelených střech, rozlišujeme tři druhy odvodnění: odvodnění ve vegetační ploše odvodnění mimo vegetační plochu samostatné odvodnění ozeleněných ploch a ploch bez vegetace K odvodňovacím zařízením patří: střešní vpusti, žlaby v úžlabí, štěrbinové žlaby u dveří, okapové žlaby, chrliče, nouzové přepady. Střešní vpusti a nouzové přepady musí být chráněny před vnikáním vegetace a zasypáním (např. štěrkem) a musí být kdykoli přístupné. Okapové žlaby nesmí zarůstat a nesmí být omezena jejich funkce. Odvodnění šikmých střech Odvodnění šikmých střech se provádí štěrkovým pásem s vloženými drenážními trubkami nebo bez nich, do nástřešního nebo podstřešního žlabu nebo prostřednictvím chrličů. Rozlišujeme mezi odvodněním k okapu a odvodněním v úžlabí. U střech s větším sklonem je třeba počítat v okapní oblasti se zvýšeným povrchovým odtokem vody. Na ten je třeba brát ohled při dimenzování drenáže a u konstrukce okapní části. V okapní části je nežádoucí bujně rostoucí a převislá vegetace. Při odvodnění do úžlabí je třeba při návrhu drenáže vzít v úvahu, že úžlabím se odvádí voda ze dvou střešních ploch. Zavlažování Pro zavlažování je nutné na střeše zajistit nejméně jeden přívod vody, který je technickým opatřením nebo údržbou chráněný před poškozením mrazem. V projektu je třeba zohlednit dimenze a počet přívodních potrubí a vývodů a rovněž potřebný tlak vody pro zavlažování v závislosti na poloze, konkrétních podmínkách stavby, velikosti půdorysu a požadované formě vegetace. Místa napojení a ukončení Napojení a ukončení se vyskytují v místech vystupujících konstrukcí, dveří, bezbariérových přechodů, průstupů střechou, okrajů střechy. Napojení a ukončení lze provést v závislosti na objektu, příslušném detailu a specifických vlastnostech materiálu různým způsobem. Ochrana proti emisím V blízkosti větracích a klimatizačních zařízení je třeba počítat s výstupem teplého a chladného vzduchu a v důsledku proudění může v takových místech docházet k poškození vegetace, např. k vysychání nebo mrznutí. Plyny vystupující z komínů, např. SO 2, mohou být příčinou přímých škod na vegetaci, především na jehličnanech a neopadavých rostlinách. V místech, kde působí teplý vzduch a plyny, je třeba důkladně zvážit, zda vůbec, případně jaká vegetace je zde vhodná. Zajištění proti sání větru Vítr způsobuje zatížení staveb tlakem, sáním a třecími silami, jejichž intenzita závisí na síle a směru větru a rovněž na tvaru a výšce budovy. Zatížení větrem může vést k poškození skladby střešní konstrukce jak při provádění, tak i v hotovém stavu. Pro hydroizolace střech a vrstvy skladby střešního pláště je třeba již ve fázi projektu navrhnout odpovídající opatření na ochranu před zvedáním v důsledku sání větru. Vhodnými ochrannými opatřeními mohou být např. zábrany, kotevní body pro jisticí lano, fixní zařízení pro výstup a vstup s ochranou proti pádu. Smí se používat výhradně produkty, resp. systémy s příslušným atestem. Za ochranná opatření odpovídá investor a jím pověřený projektant, resp. koordinátor bezpečnosti práce a bezpečnostní technik. Požadavky na skladbu souvrství vegetačních ploch Rozlišujeme následující funkční vrstvy: Vegetační vrstva Filtrační vrstva Drenážní vrstva Ochranná vrstva Ochranná vrstva proti prorůstání kořenů Separační vrstva Kluzná vrstva Vegetační vrstva Vegetační vrstva je základní podmínkou pro růst rostlin a musí umožňovat intenzívní kořenění. K tomu jsou zapotřebí určité fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Vegetační vrstva musí mít stabilní strukturu, musí akumulovat prosakující vodu tak, aby ji rostliny mohly využít a pouze přebytečnou vodu odvádět. I při maximálním nasycení vodou musí vykazovat dostatečný obsah vzduchu, potřebný pro příslušnou formu vegetace. Filtrační vrstva Filtrační vrstva zabraňuje splavování jemných částic zemin a substrátů z vegetační vrstvy do drenážní vrstvy a brání tak snížení propustnosti drenážní vrstvy. Drenážní vrstva Drenážní vrstva akumuluje přebytečnou vodu v dutinách a pórech a zbytek odvádí ke střešním vpustím. Při vhodném materiálovém složení slouží zároveň k akumulaci vody, zvětšuje prostor pro kořenění a funguje jako ochrana níže položených vrstev střešního pláště. Ochranná vrstva Ochranná vrstva chrání hydroizolaci/kořenovzdornou vrstvu. Při použití vhodného materiálu může současně tvořit vrstvu separační. Ochranná vrstva proti prorůstání kořenů Ochranná vrstva proti prorůstání kořenů musí trvale chránit hydroizolaci před poškozením v důsledku vnikání nebo pronikání kořenů a oddenků rostlin. Separační vrstva Separační vrstva zajišťuje oddělení vrstev, které nejsou kompatibilní po chemické stránce. Kluzná vrstva Kluzná vrstva eliminuje nežádoucí přenos sil mezi sousedními materiály a snižuje třecí síly mezi dvěma vrstvami. Zajištění osob proti pádu z výšky Při navrhování budov a ve výběrovém řízení je nutné dbát předpisů o bezpečnosti práce a prevenci úrazů a požadavků, které z nich vyplývají. Toto se týká především zajištění osob proti pádu z výšky při provádění, údržbě a opravách staveb a zajištění proti propadnutí stavební konstrukcí (např. světlíkem).

13 13 Skladba a mocnost souvrství Skladba Skladbu vegetačních ploch tvoří zpravidla několik funkčních vrstev z různého materiálu a různé konstrukce, uspořádaných v souladu s jejich funkcí a působením. V závislosti na materiálovém složení mohou vrstvy plnit současně několik funkcí. Rozlišujeme následující skladby souvrství: vícevrstvá skladba, tvořená oddělenou drenážní, filtrační a vegetační vrstvou nebo jen drenážní a vegetační vrstvou, která díky svému materiálovému složení plní i funkci filtrační; jednovrstvá skladba tvořená vegetační vrstvou, která současně plní i funkci drenážní a filtrační. U všech skladeb je nutná ochrana proti prorůstání kořenů a dostatečná ochrana hydroizolace / kořenovzdorné vrstvy Mocnost souvrství závisí na: konstrukci střechy požadovaném způsobu ozelenění a formě vegetace druhu použitých materiálů pro jednotlivé vrstvy Při dimenzování mocnosti souvrství je třeba zohlednit: nároky vegetace vlastnosti použitých materiálů sklon střechy orientaci střešní plochy ke světovým stranám regionální klimatické poměry místní podmínky konkrétního objektu specifické hmotnosti jednotlivých materiálů požadovanou akumulaci vody Systémové řešení Optigreen: Úsporná střecha Způsoby ozelenění a formy vegetace Tloušťka souvrství využitelná pro kořenění rostlin v cm Extenzivní zelené střechy Jednoduché intenzívní zelené střechy Intenzivní zelené střechy Mechy-rozchodníky Mechy-rozchodníky-byliny Rozchodníky-byliny-trávy Byliny-trávy Trávy-byliny Divoké trvalky-dřeviny Dřeviny-trvalky Dřeviny Trávník Nízké trvalky a dřeviny Středně vysoké trvalky a dřeviny Vysoké trvalky a keře Velké keře a malé stromy Středné a vyšší stromy Vysoké stromy Mocnosti souvrství u různých typů zelených střech a forem vegetace Systémové řešení Optigreen: Šikmá střecha Systémové řešení Optigreen: Střešní zahrada Systémové řešení Optigreen: Přírodní střecha Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice

14 14 Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice Vrstvy vegetačních střech Střešní plášť (hydroizolace) Hydroizolační vrstva může být vytvořena z nejrůznějších materiálů a její popis není předmětem této publikace. Hydroizolační vrstva střešního pláště zpravidla slouží i jako ochranná vrstva proti prorůstání kořenů. Pokud hydroizolační vrstva nemá atest proti prorůstání kořenů, je potřeba ji ochránit vrstvou s tímto atestem. V průběhu provádění a po dokončení hydroizolací je nutné důsledně kontrolovat, zda nedochází k poškozování nechráněné hydroizolace jinými stavebními procesy (například pohybem osob v nevhodné obuvi, skladováním stavebního materiálu či pojezdem mechanizace, klempířskými pracemi při oplechování atik, činností při sestavování dřevěných mol, atd.) Pro prokázání kvality provedených izolačních prací se provádějí staveništní zkoušky těsnosti hydroizolace. Provedení kontroly těsnosti je důležité zejména v případech, kdy bude hydroizolace zakryta dalšími konstrukcemi, zvláště pak jedná-li se o konstrukce hmotné nebo těžko rozebíratelné. Drenážní vrstva Drenážní vrstva má za úkol jednak odvádět přebytečnou vodu, jednak také do určité míry vodu pohlcovat. S odvodem přebytečné vody je nutné počítat, protože nárazové přívalové srážky jsou stále častější a množství dešťové vody není pravidelně rozloženo. Drenážní vrstva pojímá protékající vodu a odvádí ji ke střešním vtokům. Při určitém provedení současně slouží k akumulaci vody, zvětšuje prostor pro růst kořenů a přejímá ochrannou funkci pro pod ní ležící vrstvy. Ke zhotovení drenážních vrstev se používají následující skupiny a druhy materiálů: sypké hmoty recyklované sypké hmoty štěrk, drť, láva, pemza, drcený a nedrcený keramzit, drcená a nedrcená pálená břidlice, drenážní rohože strukturované textilie, plastové nopové fólie, smyčkové rohože, rohože z pěnových materiálů, Požadavky na materiál drcená cihla; průmyslová struska, pěnové sklo, drenážní desky kaučukové nopové desky, tvarované desky z tvrzeného plastu, tvarované desky z pěnových plastů, drenážní a substrátové rohože Nezávadnost pro životní prostředí Použité materiály nesmí představovat zátěž pro životní prostředí např. v důsledku vyplavování částic nebo únikem plynných látek. Je třeba dodržovat zákony a nařízení státu i místní vyhlášky týkající se ochrany životního prostředí a zatížení škodlivinami. Při výběru materiálů je třeba brát ohled na možnost recyklace, resp. ekologické likvidace. Neškodnost pro rostliny Látky nesmí obsahovat žádné součásti škodlivé pro rostliny. V případě podezření na fytotoxické vlastnosti je třeba provést zkoušku klíčivosti rostlin a/nebo zkoušku na plynné látky škodlivé pro rostliny. Zrnitostní struktura Podíl částic o průměru d < 0,063 mm smí v sypaninách činit maximálně 10 % hmotnosti. Zrnitostní struktura se řídí podle mocnosti souvrství a měla by se pohybovat v následujícím rozsahu: při mocnosti vrstvy 4 10 cm mezi 2/8 mm a 2/12 mm při mocnosti vrstvy cm mezi 4/8 mm a 8/16 mm při mocnosti vrstvy >20 cm mezi 4/8 mm a 16/32 mm Stabilita struktury a vrstvy Materiály musí vykazovat dostatečně stabilní strukturu, stabilitu tvaru a prostorovou stabilitu vrstvy při provádění i v dalším období. Nesmí vykazovat výraznější sedání v důsledku vlastní tíhy souvrství, vlivem vody nebo v důsledku zatížení při údržbě a provozu. Drenážní fólie a panely z plastů musí být odolné proti látkám a mikroorganizmům vyskytujícím se v souvrství a po předpokládanou užitnou dobu musí být odolné proti hnilobě. Sléhavost Stlačení drenážních fólií a drenážních panelů z plastů v důsledku zatížení dalšími vrstvami a provozem nesmí negativně ovlivnit jejich funkčnost (např. propustnost pro vodu). Propustnost pro vodu Materiály musí vykazovat vysokou propustnost pro vodu, aby byl zajištěn plynulý odtok přebytečné vody do střešních vpustí. U zelených střech s menší mocností souvrství je třeba dbát na to, že při ojedinělých přívalových srážkách může docházet i k částečnému odtoku vody po povrchu, který není na závadu, pokud nezpůsobuje erozi povrchové vrstvy. Vododržná schopnost / maximální vodní kapacita U drenážních vrstev ze sypanin je z vegetačně technických důvodů žádoucí používat porézní nasákavé minerální materiály s otevřenými póry, zvlášť je-li požadována vyšší vododržná schopnost. U skladeb s trvalou akumulací vody se používají sypaniny nebo tvarově stálé prvky s velkým objemem pórů a dutin. Konstrukce a materiály musí umožňovat kapilaritu. Aby nedošlo k přemokření vegetační vrstvy a bylo zaručeno bezvadné odvádění přebytečné vody, je nutné, aby nad maximální hladinou zadržené vody byl ještě dostatečný volně prostupný prostor. Hodnota ph U drenážních vrstev ze sypanin je třeba dodržet příslušnou hodnotu ph odpovídající nárokům vegetace a vlastnostem vegetační vrstvy. Je tedy žádoucí, aby drenážní vrstva měla přibližně stejnou hodnotu ph jako vrstva vegetační a aby se od této hodnoty nelišila o více než 1,5 jednotky. Doporučená hodnota ph pro intenzívní a extenzivní zelené střechy je mezi 6,0 a 8,5. U forem vegetace vyžadujících kyselé půdní poměry, např. rašeliništních nebo bahenních rostlin, je třeba předem stanovit potřebně nízkou hodnotu ph. Obsah uhličitanů Použití recyklované betonové drti nebo vápencového štěrku pro drenážní vrstvy je nepřípustné. Obsah solí U sypanin a drenážních a substrátových rohoží nesmí být z důvodu fyziologie rostlin překročena hodnota maximálního obsahu rozpustných solí ve vodním extraktu: pro intenzívní zelené střechy 2,5 g/l pro extenzivní zelené střechy 3,5 g/l Pokládání drenážní vrstvy Materiály se pokládají plošně v rovině, s ohledem na sklon střechy, případné nerovnosti a specifické požadavky na povrchovou vrstvu. Odchylka od roviny by na měřeném úseku o délce 4 m neměla překročit tyto hodnoty: Mocnost vrstvy do 10 cm 1,0 cm Mocnost vrstvy > cm 1,5 cm Mocnost vrstvy >20 cm 2,0 cm Stanovená minimální tloušťka vrstvy musí být dodržena ve všech bodech plochy. Položením dalších vrstev souvrství nesmí být narušena funkce drenážní vrstvy. Při použití drenážních rohoží a panelů závisí rovina na druhu a rozsahu nerovností střešní plochy. Při sklonu střechy < 2 % je třeba případné nerovnosti vyrovnat vhodnými opatřeními, např. vyšší drenážní vrstvou.

15 15 Filtrační vrstva Filtrační vrstva zamezuje vyplavování jemných částic ze substrátu nebo hydroakumulační vrstvy do drenážní vrstvy. Filtrační vrstva musí být výborně propustná pro vodu. V minulosti se proti vyplavování jemných částic používaly sypké materiály. Jejich nevýhodou byla vysoká zátěž střešní konstrukce, pracnost a finanční náročnost. Dnes se k vytvoření filtrační vrstvy používají geotextilie ve formě rouna, netkaných nebo tkaných textilií. Filtrační vrstva se pokládá na drenážní vrstvu buď samostatně, nebo může být součástí hotových drenážních fólií nebo panelů. Rouna jsou tvořena vlákny libovolné délky kladenými v určitém směru nebo chaoticky. Jsou zpevněna mechanicky nebo termicky nebo kombinací obou metod. Požadavky na materiál nezávadnost pro životní prostředí (viz drenážní vrstva) neškodnost pro rostliny / fytotoxikologická nezávadnost (viz drenážní vrstva) odpovídající protipožární vlastnosti Plošná hmotnost Plošná hmotnost má činit minimálně 100 g/m 2. U vegetačních vrstev o mocnosti do 25 cm se zpravidla pohybuje mezi g/m 2. Při větší mocnosti vegetační vrstvy a větším sklonu střechy může být v souvislosti s nároky na odolnost proti protržení, resp. na pevnost v tahu a průtažnost a v závislosti na materiálu a struktuře požadována vyšší plošná hmotnost. Odolnost proti mechanickému namáhání Mechanická filtrační schopnost /velikost otvorů Prorůstavost pro kořeny rostlin Rouna / tkaniny musí být prorůstavé pro kořeny rostlin. Prorůstání do drenážní vrstvy nesmí být především u extenzivních zelených střech omezeno, neboť při celkově malé mocnosti souvrství tvoří drenážní vrstva významný prostor pro kořenění rostlin. Odolnost proti povětrnostním vlivům Volně ležící rouna / tkaniny musí být odolné proti povětrnostním vlivům. Dodržujte pokyny výrobce ohledně maximální přípustné doby vystavení povětrnostním vlivům. Odolnost proti chemickým vlivům Odolnost prokazuje výrobce. Zpravidla se prokazuje trvanlivost produktu po dobu předpokládané užitné doby. Pevnost v tahu, průtažnost a součinitel tření Požadavky na tyto vlastnosti je v některých specifických případech, např. u střech s velkým sklonem, nutné definovat a prokázat individuálně. Pokládání filtrační vrstvy Rouna / textilie tvořící filtrační vrstvu se musí pokládat s přesahem jednotlivých pásů alespoň 10 cm. U okrajů je nutné vyvést textilii nahoru, až těsně pod povrch vegetační vrstvy, ale tak, aby nebyla vidět a nebyla vystavena klimatickým vlivům. Při pokládce je třeba rouno / textilii ihned po položení zasypat vegetačním substrátem. Není-li to možné, měla by být doba, po kterou je materiál vystaven klimatickému působení, co nejkratší a neměla by se pokud možno blížit maximu udávanému výrobcem. Volně položená rouna / textilie je nutné zajistit proti větru. Drenážní panely s nakašírovanou textilií, přiložené k okrajům střechy nebo k vystupujícím konstrukcím, je nutné trvale chránit před působením povětrnostních vlivů. Je-li navrženo zavlažování pomocí akumulace vody v drenážní vrstvě, nesmí při provádění dojít na žádném místě ke zmenšení volného prostoru v drenážní vrstvě pro odtok vody. Filtrační vrstva nesmí být v případě maximálního stavu naakumulované vody v kontaktu s vodní hladinou. Vegetační vrstva Skupiny a druhy materiálů V závislosti na látkovém složení, způsobu výroby, způsobu ozelenění a formách vegetace rozlišujeme následující skupiny a druhy látek pro vegetační substráty: sypké hmoty vylepšená ornice a/nebo podorniční půda minerální sypké hmoty s nebo bez organických součástí; substrátové panely vodoakumulační vrstvy se strukturou otevřených nebo uzavřených pórů z modifikovaných pěnových materiálů z minerálních vláken z textilií z rohoží z desek/panelů vegetační rohože s minerální/organickou směsí sypkých hmot s trvalou nebo vytlívající vložkou; s nosnou, staticky spolupůsobící vložkou Výběr materiálů a dimenzování vrstvy závisí především na stavebně technických požadavcích a požadavcích na cílovou vegetaci. Stavebně technické požadavky se vztahují na: drenážní funkci, zatížení, ochrannou funkci Požadavky na cílovou vegetaci se vztahují na: nároky na vzhled a formu cílové vegetace, trvalé zajištění všech funkcí,omezení nároků na údržbu v době vývoje vegetace a na průběžnou údržbu Požadavky V závislosti na způsobu ozelenění a příslušné skupiny materiálu je třeba u vegetační vrstvy zohlednit zejména následující vlastnosti: Zrnitostní složení Obsah vyplavitelných částic (d < 0,063 mm) ve vegetačních substrátech po položení nemá překračovat tyto hodnoty: u intenzivních zelených střech 20 % hmotnosti; u extenzivních zelených střech 15 % hmotnosti; u jednovrstvých skladeb intenzívní a extenzivní zeleně 10 % hmotnosti. Obsah organických součástí Obsah organických součástí ve vegetačních substrátech by měl odpovídat následujícím hodnotám: pro intenzívní zelené střechy 90 g/l; pro extenzivní zelené střechy 65 g/l; pro jednovrstvé skladby intenzívní a extenzivní zeleně 40 g/l. Zvláštní formy vegetace, např. bahenní rostliny, mohou vyžadovat vyšší podíl organických substancí. Stabilita struktury a vrstvy u půd a sypkých hmot Vegetační substráty složené z půd a sypkých hmot musí vykazovat dostatečnou stabilitu struktury a vrstvy. Tyto vlastnosti jsou určeny především zrnitostním složením a tvarem zrna. Pro vytvoření nosné struktury je tedy třeba používat drcené frakce. To platí především pro extenzivní zelené střechy. Rozsah sedání v důsledku vlastní tíhy souvrství, působení vody, procesů přeměny nebo zatížení při údržbě smí dosáhnout v průběhu záruční doby: max. 10 % výšky vrstvy u vrstev do 50 cm max. 5 cm u vrstev o průměrné mocnosti nad 50 cm Sléhavost substrátových rohoží Sléhavost substrátových rohoží při zatížení v zabudovaném stavu smí dlouhodobě činit: max. 20 % tloušťky při výchozí tloušťce rohože mm, max. 10 mm při výchozí tloušťce rohože > 50 mm. Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice

16 16 Vodopropustnost Propustnost vegetačních substrátů musí být v souladu s předpokládanou konstrukcí drenážní vrstvy. Stanovuje se jako míra infiltrace vody Kfmod. a u zhutněných substrátů, resp. u substrátových/vodoakumulačních rohoží v zabudovaném stavu má činit: pro intenzívní zelené střechy 0,3 30 mm/min pro extenzivní zelené střechy 0,6 70 mm/min pro jednovrstvé skladby intenzívní a extenzivní zeleně mm/min Obsah klíčivých semen a regenerujících částí rostlin Výchozí suroviny pro výrobu vegetačních substrátů nesmí obsahovat žádné živé rostliny a jejich regenerující části, především plevel množící se kořeny. Při použití zeminy ve vegetačních substrátech je vhodné použít spodní vrstvu namísto svrchní ornice, aby se minimalizovalo nebezpečí zavlečení plevelů. Už při těžbě výchozích surovin, přípravě vegetačních substrátů a jejich skladování je nutná ochrana proti zavlečení náletových a jiných plevelů. Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice Vododržná schopnost / maximální vodní kapacita Maximální vodní kapacita vegetačních substrátů jako veličina definující schopnost zadržovat vodu se uvádí při zhutněném stavu, tj. po zabudování substrátu a měla by dosahovat následujících hodnot: pro intenzívní zelené střechy >45 objem. % pro extenzivní zelené střechy > 35 objem. % pro jednovrstvé skladby: intenzivních zelených střech > 30 objem. % extenzivních zelených střech > 20 objem. % a neměla by překročit 65 objemových %, aby nedocházelo k přemokření. Obsah vzduchu Obsah vzduchu ve vegetačních substrátech by při maximálním nasycení vodou neměl být nižší než 10 % objemu. Hodnota ph U vegetační vrstvy je třeba dodržet příslušnou hodnotu ph odpovídající nárokům vegetace. Měla by se pohybovat mezi 6,0 až 8,5. S ohledem na nároky vegetace je třeba předcházet poklesu hodnoty ph u zabudovaného substrátu pod přípustnou hodnotu, např. přidáváním drti dolomitu nebo travertinu. U forem vegetace vyžadujících kyselé půdní poměry, např. rašeliništních nebo bahenních rostlin, je třeba předem stanovit potřebně nízkou hodnotu ph. Obsah solí Obsah rozpustných solí ve vodním výluhu nesmí u vegetačních substrátů z hlediska fyziologie rostlin překročit následující hodnoty: pro intenzívní zelené střechy 2,5 g/l, pro extenzivní zelené střechy 3,5 g/l S ohledem na možné zatížení životního prostředí v důsledku vyplavování solí je třeba nezávisle na způsobu ozelenění usilovat o pokud možno nízký obsah solí. U intenzivních zelených střech s vegetací citlivou na sůl, např. rašeliništní a bahenní rostliny, nesmí obsah solí překročit 1,0 g/l. Obsah živin Obsah živin ve vegetačních substrátech by měl být pokud možno nízký a neměl by překročit hodnoty uvedené v tabulce. Vyšší zásoba živin je vzhledem k možnému vyplavování a zátěži životního prostředí v době mezi pokládkou substrátu a ozeleněním nežádoucí. Případný doplňkový přísun živin hnojením by se měl provádět až po ozelenění nebo v rámci dokončovací údržby vhodnými hnojivy. V rámci péče v době vývoje vegetace a při následné péči může být zapotřebí doplnění dalších živin. Tab. 6: Obsah živin ve vegetačních substrátech pro intenzívní a extenzivní zelené střechy, zkušební metody (určování podle VDLUFA) Živina N P 2 O 5 K 2 O Mg Zkušební metoda CaCI 2 CAT CAL CAT CAL CAT CaCI 2 CAT Živiny v mg/l <80 <80 <200 <50 <700 <500 <200 <200 Cizorodé látky Podíl vytříditelných cizorodých látek o průměru větším než 6 mm (měří se nejmenší průměr), např. zbytky dlaždic a obkladaček, keramiky, skla, nesmí překročit 0,3 % hmotnosti, podíl kovů a plastů by měl být menší než 0,1 % hmotnosti. U plastů nesmí kromě toho činit součet jejich povrchu více než 10 cm 2 na litr substrátu. Položení vegetační vrstvy Pokud se nepředpokládá modelace terénu, pokládá se vegetační vrstva rovnoběžně s povrchem spodních vrstev. Stanovená minimální tloušťka vrstvy musí být dodržena ve všech bodech plochy. Vegetační vrstvy tvořené zeminou nebo sypaninami se pokládají v přirozeně vlhkém stavu. Specifického zhutnění dosáhneme přitlačením. Při navrhování výšky vrstvy je třeba zohlednit možné počáteční slehnutí. Substrátové rohože a vododržné vrstvy je třeba chránit před provlhnutím. Pokládají se v suchém stavu, v jakém byly dodány. V případě potřeby je třeba vegetační vrstvu udržovat trvale vlhkou zavlažováním, aby se vyloučilo vysušení povrchu a odnášení materiálu větrem. V případě delšího intervalu mezi položením substrátu a ozeleněním mohou být nutná doplňková opatření na ochranu proti erozi. Plochy s výsadbou trvalek a dřevin je možné po výsadbě chránit krytem z vhodného mulčovacího materiálu. Použitý mulčovací materiál nesmí omezovat nebo ohrožovat funkci vegetační vrstvy s ohledem na vodní a vzduchový režim. Hodnoty zrnitostního složení platí pro zabudovaný stav. V případě foukaných substrátů může v závislosti na výchozích surovinách dojít ke změně zrnitostního složení v důsledku foukání. V omezené míře lze tuto skutečnost eliminovat přidáním vyššího podílu větších částic při výrobě substrátu. Požadavky na osivo, rostliny a vegetaci Rozlišujeme následující skupiny podle způsobu množení a dodávky: osivo, řízky, trvalky, cibuloviny, dřeviny, kobercový trávník, vegetační rohože (koberce). Osivo Vhodnost osiva záleží na podmínkách, ve kterých je vegetace plánována a schopnosti rostlin rozmnožovat se tímto způsobem. Osivo divokých trav a bylin má většinou menší klíčivost a druhovou čistotu, rostliny jsou ale často odolnější. U suché výsadby je zpravidla zapotřebí 3 8 g osiva/m2. U mokré výsadby (ozeleněni nástřikem) se jako pojivo používají celulóza, alginát s hlínou nebo syntetické emulze. Množství osiva přitom činí 2 g/m2 Řízky části rostlin U rozchodníků se zpravidla používají kousky výhonů (nařezané části rostliny). Vzrůstají velmi lehce a přetrvávají období sucha. Pro sadbu je třeba asi 40 výhonků na m 2. Vhodné rostliny pro tuto metodu jsou také např. sukulentni rostliny Sedum, mechy (např. Bryum argenteum, Ceratodon purpureum) cibulnaté rostliny (Allium carinatum), trývy Festuca viviparia, Poa bulbosa, Poa compressa a nízke trvalky Saxifraga caespitosa, Saxifraga crustata. Trvalky Trvalky musí odpovídat příslušným normám. U zelených střech je třeba dbát rovněž na to, aby výška balů odpovídala tloušťce vegetační vrstvy. Trvalky pěstované v lepivých nebo humózních půdách jsou pro zelené střechy nevhodné. Rostliny musí být dobře vyvinuté, pouze mírně přihnojované dusíkem a dostatečně odolné. Nesmí pocházet přímo ze skleníku.

17 17 Tab: Standardní směs pro extenzivní porost trav a bylin (upraveno dle Minke 2001) Detail vegetační rohože Cibuloviny U okrasných cibulovin platí obvyklá obchodní klasifikace. U cibulovin pro extenzivní zelené střechy, které jsou pěstovány jako rostlinný materiál, se upřednostňují malé a ploché baly. Pěstování by mělo probíhat v převážně minerálních substrátech. Dřeviny Na zelených střechách by se měly používat pouze zakořeněné dřeviny. Při menší tloušťce vegetační vrstvy se doporučuje použití rostlin v balech. Pěstební substráty pro rostliny pěstované v kontejnerech a plochých balech by měly být převážně minerálního složení; výjimkou jsou substráty pro speciální rostliny do humózních půd. Solitérní rostliny, které byly vypěstovány v soudržné zemině, jsou pro zelené střechy zpravidla nevhodné. Baly nesmí obsahovat cizorodou vegetaci, zejména druhy, které silně odnožují a tvoří oddenky. Kobercový trávník Travní koberce přinášejí okamžitý efekt. Běžně pěstované travní koberce nejsou příliš vhodné pro extenzivní ozeleněni, jelikož druhová skladba většinou nevyhovuje podmínkám. Přesto se travní koberce jako střešní ozelenění používají. Pokud je to možné, je lepši při pěstování travních koberců zohlednit vhodný sortiment. U jednoduchých intenzivních zelených střech v místech ohrožených suchem a u extenzivních zelených střech s dostatečnou mocností souvrství je možné použít vhodné luční trávy. Vegetační rohože Vegetační rohože musí obsahovat nosnou vložku vhodnou pro pěstování, přepravu, pokládku a účel použití. U míst, kde dochází k namáhání vegetačních rohoží tahem, je třeba stanovit požadavky na nosnou vložku. Textilní podložky musí plnit svoji funkci až do prokořenění vegetační vrstvy do té míry, že není možné oddělit rohož od podkladu. Vegetační rohože musí mít rovnoměrnou tloušťku a musí umožňovat pokládku bez mezer a prázdných míst. Vegetace musí být dostatečně odolná již z předchozího období před pokládkou. Vegetační rohože nesmí pocházet přímo ze skleníku. Odolné rostliny lze poznat podle správné tvorby výhonků a krátkých stéblových článků. Požadovanou formu vegetace je třeba předem definovat jako odpovídající podíl mechů, sukulentů, trav, bylin a cibulovin. Celkové plošné pokrytí rohože vegetací musí před pokládkou činit nejméně 75 % plochy. Podíl cizorodé vegetace je přípustný maximálně do 20 % pokrytí. Ztráta výplňového substrátu v důsledku sklizně, přepravy a pokládky nesmí činit více než 3 % celkové plochy. Velikost dílčí plochy bez výplňového substrátu nesmí činit více než 30 cm 2. Na jednom m 2 vegetační rohože nesmí být více než 10 dílčích ploch této velikosti. Větší podíl menších výpadků je přípustný, nesmí však v součtu činit více než 3 % z celkové plochy. Sedum acre Sedum hybridum Sedum sp. Roseum Sedum spurium Purpurteppich Sedum Sunset Cloud Sempervivum hyb. Granát Sedum album Sedum sexangulare Sedum spurium Fuldaglut Sedum spurium Tricolor Sempervivum calcareum Greenii Sempervivum regine Amalinschotti Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice Ilustrační foto ACRE, spol. s r.o. Foto ACRE, spol. s r.o.

18 18 Výběr rostlin Stěžejním určujícím znakem pro správný výběr rostlin je jejich funkce na stanovišti. Jestliže extenzivní střešní ozelenění se snaží o přírodě blízký charakter, u náročného intenzivního ozelenění se jedná o možnost využití k vlastním činnostem člověka. Extenzivní střešní ozelenění ploché střechy: mecho-rozchodníková forma rozchodníko-mecho-bylinná rozchodníko-trávo-bylinná trávo-bylinná šikmé střechy: mecho-rozchodníková forma rozchodníko-mecho-bylinná forma rozchodníko-trávo-bylinná forma Pro extenzivní ozelenění se upřednostňují rostliny, které netvoří nadměrně biomasu, ale rostliny, které jsou schopny přežít v extrémních podmínkách. Důležitá je schopnost regenerace a to zejména pomocí semen, to zajišťuje následný růst a existenci druhů, které mohou být vnějšími podmínkami zničeny. Další vlastností používaných rostlin je schopnost odolávat vysokému slunečnímu úpalu, schopnost odolávat suchu a být mrazuvzdorné i na tenké vrstvě substrátu. Takto uzpůsobené jsou především xerofytní a sukulentní rostliny. Je možné použít i některé druhy mezofytních rostlin, obzvláště pak ty s vysokou ekologickou amplitudou. Samozřejmě záleží na místních podmínkách a specifice místního klimatu. Nejodolnější, nejméně náročné rostliny Trvalky Botanický název výška v cm Delosperma lineare 3 5 Euphorbia capitulata 5 20 Geranium sessiliflorum 3 6 Iris barbata Nana Iris qraminea Iris pallida Iris pumila Iris variegata Jovibarba sp Sedum acre 5 10 Sedum album variety 5 10 Sedum cauticola Sedum cyaneum 5 10 Sedum ewersii 5 10 Jednoleté rostliny Delosperma brunnthateri 5 8 Delosperma cooperi 5 10 Dorotheantnus beilidiformis 5 15 Portulaca grandiflora hybridy 5 10 TRÁVY Carex caryophyllea Carex humills 5 10 Carex ornitophoda Festuca punctoria Festuca vivipara Trvalky Botanický název výška v cm Sedum floriferum Weihenstephaner Gold Sedum kamtschaticum var. middendorrfianum Sedum lydium 3 10 Sedum ochroleucum Sedum reflexum Sedum sexangulare 5 7 Sedum spathulifolium 5 7 Sedum spurium 5 15 Sedum spurium Album Superbum Sempervivum arachnoideum 5 10 Sempervirum tectorum Sempervirum hybridy 3 30 CIBULOVINY Allium atropurpureum Allium oreophilum Allium caeruleum Allium carinatum ssp. pulchellum Allium cernuum Allium flavum var.minor 5 10 Allium moly Allium sphaerocephalon Allium schoenoprasum Intenzivní jednoduché střešní ozelenění Vegetační formy jednoduchého intenzivního střešního ozelenění na plochých střechách: trávo-bylinná forma forma divokých trvalek-dřevin forma dřeviny-trvalky forma dřevin na šikmých střechách: trávo-bylinná forma Použití rostlin v těchto formách vegetace je poměrně různorodé. Ačkoliv je možné použít rostliny například divokého charakteru, ve většině případů jsou druhy již částečně prošlechtěny, to ale mnohdy neznamená snížení jejich požadovaných vlastností. Spíše naopak, šlechtěním původních druhů se dosahuje vyšší zajímavosti a atraktivity rostlin. Přesto většinou platí, že původní druhy mají větší ekologickou amplitudu a životní sílu. Obecně platí při zakládání jednoduchého intenzivního ozelenění, že výsadba monokultur nebo velkých ploch jednoho druhu není vhodná. Případné výpadky mohou narušovat celistvost plochy, proto je lepší kombinovat menší skupinky rostlin. I zde většinou dochází k jistým ztrátám, ale díky progresivitě jiných druhů dojde k osídlení místa výpadku a plocha kompozičně působí sceleně. Důležité je vyvarovat se příliš agresivním rostlinám, které mohou vytlačit ostatní druhy. Intenzivní (náročné) střešní ozelenění Forma ozelenění na intenzivních střechách (ploché): trávník nízké trvalky středně vysoké trvalky vysoké trvalky a keře velké keře a malé stromy střední stromy velké stromy U intenzivního (náročného) střešního ozelenění je škála použití rostlin velmi široká. Limitující jsou pouze jejich vlastnosti a nároky. Samotnému použití (při pominutí jejich nároků) rostlin v podstatě nic nebrání díky dostatečně velké mocnosti substrátu. Tento způsob ozelenění vytváří nový prostor, který byl odňat z přirozeného prostředí vybudováním stavby a následně byl jakoby přesunut vertikálně vzhůru. Způsob a druh ozelenění člověku přináší takměř všechny možnosti, které jsou tvořeny na rostlém terénu. Při tomto ozelenění ale není možné zapomínat na budoucnost a statiku stavby resp. konstrukce, a to hlavně z důvodu vývoje vegetace. Uplatnění kompozičních principů je stejné jako na rostlém terénu. Ilustrační foto Zahradní Architektura Kurz s.r.o.

19 19 Výsadba a výsev Ošetření při dokončení (dokončovací péče) Způsoby ozelenění musí odpovídat biologickým zvláštnostem jednotlivých rostlinných druhů, různým forám vegetace, výsledné kvalitě ozelenění. Rozlišujeme následující způsoby založení vegetace, které je možné modifikovat a částečně kombinovat: suchý výsev bez fixace lepidlem s fixací lepidlem hydroosev bez řízků s řízky rozhození částí rostlin řízků položení vegetačních rohoží s položení kobercového trávníku výsadba růžic vytlívající vložkou trvalou vložkou trvalou, staticky působící vložkou bez výztužné vložky s výztužnou vložkou jednotlivých rostlin předpěstovaných rostlinných prvků Pro jednotlivé postupy jsou doporučena tato standardní množství: suchý výsev semen/m 2 hydroosev bez řízků semen/m 2 s řízky semen/m 2 plus 30 g/m 2, minimálně však 50 ks řízků nejméně 4 druhů rozhoz řízků 60 g/m 2, minimálně však 100 ks řízků, nejméně 4 druhy výsadba minimálně 16 ks/m 2 při velikosti kontejneru 50 cm 3 Při menších velikostech balu je třeba počet poměrně zvýšit. Zajištění stability dřevin Zajištění stability větších dřevin lze provést vyvázáním a ukotvením. Vyvázání a ukotvení slouží k přechodnému zajištění stability dřevin. Předpokládá se, že budou dodrženy minimální mocnosti souvrství a že bude k dispozici dostatečný objem substrátu pro kořenění. Kovové součásti musí být odolné proti korozi. Během doby funkce vyvázání a kotvení je nutné pravidelně kontrolovat, zda nedochází k zaškrcení dřevin, nežádoucímu tlaku nebo střihu. Vyvázání Vyvazovací dráty a lana by měla být opatřena utahovacím mechanizmem. Upevnění může být provedeno: přímo na budově nad úrovní hydroizolace pomocí závitových kotev. Prvky musí být demontovatelné. na konstrukcích jako jsou obrubníky, stěny, velkoformátové dlaždice, při splnění konstrukčních a statických předpokladů. na základových patkách, např. zapuštěných do vegetačního souvrství. Přitom nesmí být překročeno dovolené zatížení nosných konstrukcí a/nebo tepelné izolace a hydroizolace. Vyvázání k základovým patkám by nemělo překročit úhel 60. Kotvení k podpůrným konstrukcím Podpůrné konstrukce ve tvaru trojúhelníka nebo čtyřúhelníka jsou vhodné ke kotvení stromů. Ilustrační foto Zahradní Architektura Kurz s.r.o. U extenzivních a částečně u jednoduchých intenzivních zelených střech je nutné požadavky diferencovat. V závislosti na povětrnostních podmínkách a vývoji vegetace se opatření údržby stanovují a provádějí u konkrétních objektů individuálně. Ve smlouvě je třeba jednotlivě specifikovat cíl údržby, druh, rozsah, časovou náročnost a roční období. Doporučuje se, aby byly uzavírány smlouvy o údržbě s prováděcí firmou a o odborném dohledu včetně stanovení dlouhodobé koncepce s architektem, odpovídajícím za projekt. Ve smluvních podmínkách je třeba stanovit a popsat jednotlivé placené úkony co do druhu, rozsahu, období a doby trvání podle velikosti ploch (m 2 ) (např. vegetační plochy, štěrkové pásy, dlažby), počtu (kusů) nebo délky (m) (např. zavlažovacích nebo odvodňovacích prvků), případně dohodnout následně podle potřeby. Intenzivní zelené střechy Na plochách intenzívní a jednoduché intenzívní zeleně mohou být vyžadovány tyto práce: Nakypření a vyčištění vegetačních ploch, odstranění nežádoucí vegetace, odplevelování, hnojení, zavlažování, ochrana rostlin, řez, mulčování, odstranění listí, zabezpečení na zimní období, seřízení kotevních prvků, odstranění již nepotřebných kotevních prvků, kontrola a přezkoušení zavlažovacích automatů, kontrola odvodňovacích zařízení; odstraňování nežádoucí vegetace z okrajových a bezpečnostních pásů, dlažeb a jiných zpevněných povrchů Ošetření je nutné zpravidla 4 8x ročně. Standardní péče o trávníky podle typu je nutná zpravidla 2 12x ročně. Extenzivní zelené střechy Po dokončovací péči a převzetí nastává u vegetace na extenzivních zelených střechách přirozený dynamický vývoj a utváření vegetace. Ten lze omezeně ovlivnit cílenými zásahy, např. sestřihem nebo odstraňováním jednotlivých rostlin. Náletový plevel, rostlinné druhy vyššího vzrůstu s tendencí vytlačovat jiné druhy, např. některé luskoviny, je nutné odstranit v raném stadiu. Ošetřování extenzivních zelených střech ve fázi vývoje trvá po omezenou dobu po převzetí, do dosažení 90 % pokrytí plochy vegetací. Může trvat v závislosti na způsobu ozelenění a stavu vývoje vegetace i více než dva roky. Především u vegetačních substrátů pro jednovrstvé skladby a u střech s větším sklonem je třeba po tuto dobu zajistit dostatečný přísun živin. Pro zjištění potřebného rozsahu údržby stačí zpravidla jedna až dvě inspekce za rok. Obvykle jsou potřeba 2 4 zásahy údržby za rok. U extenzivních zelených střech bývají zapotřebí zejména tyto práce: Zásobování živinami, zavlažování ploch s větším sklonem silně vystavených slunečnímu svitu, odstraňování náletových dřevin a jiné nežádoucí vegetace, sestřih za účelem prosvětlení, dosetí osivem, resp. doplnění řízků rozchodníků v místech větších výpadků, dosadba v místech větších výpadků, doplňování substrátu v případě eroze, ochrana rostlin, odstraňování listí a zarůstající vegetace z okolí technických zařízení, odstraňování listí a zarůstající vegetace ze štěrkových pásů a dlažeb. Okrajový štěrkový pás a spáry dlažby mohou zarůstat samovolně. Rostliny menšího vzrůstu, např. mechy, rozchodníky a byliny nebo trvalky tvořící nízké polštáře lze tolerovat. Nežádoucí vegetaci, především v protipožárních pásech, je nutné odstraňovat při pravidelné údržbě, jejíž způsob, rozsah a četnost je třeba dohodnout. Úkony v rámci údržby V rámci inspekcí a péče ve fázi vývoje a průběžné péče o vegetaci je třeba provádět také údržbu technických zařízení. Přitom je nutné dbát na: funkčnost střešních vpustí a technických zařízení umístěných v kontrolních šachtách určených k odvodnění a zavlažování, odstraňování nečistot a usazenin v kontrolních šachtách, na výsuvných postřikovačích a u střešních vpustí a ve žlabech, stabilitu obrubníků a okrajových prvků, zpevněných povrchů jiných konstrukčních prvků, kontrolu protiskluzových zábran na střechách s větším sklonem. Ve víceletých intervalech je třeba odstraňovat usazeniny v okrajových a koncových štěrkových pásech, které by mohly ohrozit funkci, a rovněž v obsypech technických zařízení. Doporučení pro pro plánování, provedení a údržbu zelených střech FLL směrnice

20 20 Kulturně obchodní centrum Nový Smíchov Celkový pohled na intenzivní a extenzivní střešní ozeleněni (Kurz) Investor: Company, a. s. Carrefour ČR, spol. s r. o. Autoři: D. A. Studio, spol. s r. o. Martin Rajniš, Stanislav Fiala, Tomáš Prouza, Jaroslav Zima, Sabina Měšťanová Stavební řešení: Building, spol. s r. o. Zdeněk Muška, Miloš Rehberger Statika: Novák & partner, spol. s r. o. Jiří Straka, Olga Paterová Zelená střecha: Ing. Pavel Šimek Florart Dodavatel zelené střechy: Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Kulturní a obchodní centrum Nový Smíchov vyrostlo na místě bývalé továrny Tatra ČKD. Do provozu bylo postupně uváděno od června Komplexně pojatá realizace vegetačních střech je jednou z největších v ČR (rozloha m2) a část vegetační střechy o sklonu 58 patří k nejstrmějším ozeleněným střechám v ČR. Ozelenění vegetačních střech lze rozdělit na tři samostatné části: střechu se sklonem 58, intenzivní a extenzivní střechu. Střecha se sklonem 58 Intenzivní střešní zahrada Této části dominuje 33 platanů vsazených do vyvýšené terasy a parterového trávníku. Trávník je založen v celé ploše na konstrukci, která je odvodněna. Celá plocha trávníku je opatřena automatickou povrchovou závlahou. Založené společenstvo je vytvořeno ze směsi trav, ve které převažují druhy a odrůdy s nízkou produkcí hmoty. Dvouděložné druhy se považují za plevelné. Mezi základní charakteristické znaky patří velmi dobrá pokryvnost a odpovídající schopnost odolávat mechanické zátěži. Extenzivní střešní zahrada Bylinné společenstvo tvoří dominantní vegetační kryt střešní zahrady. Pěstebním záměrem bylo vytvořit bylinný pokryv s nevýrazným barevným aspektem a jemnou texturou. V průběhu realizace stavby se hledalo vhodné řešení pro extenzivní střešní zahradu ve sklonu 58. Autoři projektu zelené střechy navrhli celkem tři vlastní způsoby řešení. Na konečném řešení střešní zahrady se podíleli Ing. Pavel Šimek Florart, K. Dimitrovský, K. Zlatuška a Zahradní Architektura Kurz s.r.o. Plán ozeleněni Kulturního obchodního centra Nový Smíchov (Šimek, P., Kurz, A., 2001)