Transkript

1 00 * && \T) O) : CNJ.00 ;00

2

3

4

5

6 / ; v

7 SLOVANSKÁ KNIHOVNA rediguje ADOLF ERNÝ I ====== SLOVANSKY SJEZD V PRAZE ROKU 1848 XAPSAL D". ZDENEK V. TOBOLKA VWCWIA V PRAZE NÁKLADEM F ŠIMÁKA

8 ' 377 '3 H é grsfickd spolesa >sti Uuio" v Pra

9 "E^ráce» Slovanský sjezd v Praze r. 1848* jest 1 úryvek ze studií mých o djinách r v e- chách. Snažil jsem se podati zde obšírný obraz celého jednání sjezdu slovanského nejen v jeho výsledcích a inech, nýbrž i v jeho tužbách a debattách. Myšlénka sjezdu slovanského nedala by se vyložiti bez znalosti vzniku myšlénky vzájemnosti slovanské v dobé nové. Informaci o této otázce, pokud toho ovšem práce má vyžadovala, vnována jest první kapitola spisu. Líe sjezd samý. užíval jsem pramen vtšinou dosud nepovšimnutých, a to pramen spolehlivých. Doufám tudíž, že práce má podá dosti nových vcí a objasní mnohé otázky, které pi sjezdu slovanském byly dosud nevysvtleny. Zvláštní zetel vnoval jsem pomru sjezdu slovanského k bouím svatodušním. Byl-li jsem v této vci obšírnjší, nežli se na studii mou hodilo, uinil jsem tak proto, abych vysvtlil co nejdkladnji otázku : mél-li sjezd njaké úastenství pi boui. Pr -hledem a kritikou pramen zavírám studii svoji.

10 Že je pídavek o pramenech rozsáhlejší, vysvtliti se dá saadno tou okolností, že nemám nadje v našich pomrech na blízké publikování rukopisného materiálu. Pídavkem chtl jsem upozorniti na mnohé vci, jichž by se i pi jiných pracech dalo ješt užiti. Já hledl zde jen to vyerpati, co k úelu mého pojednání smovalo. Že ve spisu svém mohu podati dosti nového, za to pedem podkovati povinna se cítím slavné I. tíd Akademie císae Františka Josefa I. pro umní, vdu a slovesnost. Její štdrou podporou bylo mi umožnno prohlédnouti si pímo nebo vypjiti rzné prameny bohatých bibliothek : zvlášt dráždanské, královské v Berlín, z knihoven Jagaillonské v Krakov, Ossoliských ve Lvov, zemské bibliotheky a Raczyských v Poznani, studijní v Lublani a Celovci, z vídeských knihoven universitní i dvorské, mstské ve Frankfurt n. M. atd. Na druhém míst díky mé náleží slavné Spolenosti Musea království eského, která svolila k tomu, abych nejen v archivu musejním voln pracovati mohl, ale nezpovala se propjiti mi k práci mé mnoho vzácného z dosud netištné korrespondence zvlášt P. J. Šafaíka a j. a j. Konen celé ad jednotlivc náleží mé díky. Jsou to moji uitelé, univ. professoi dr. J. Goll a dr. J. Kalousek, dále univ. prof. dr. Bohuš bar. Rieger,

11 který zapjením archiválií z pozstalosti Frant. Palackého a hojnými radami i pokyny valn 'pispl k úplnosti mé práce a k polepšení jejích nedostatk, a vedle nich pak zvlášt pp. univ. prof. dr. J. elakovský, prof. Ad. erný, který o vydání práce mé ml ne malou péi, dr. J. Franko ve Lvov, svob. pán Alex. Helfert, spisovatel E. Hnatjuk ve Lvov, iditel místodrž. archivu K. Kopl, adjunkt zemského archivu dr. V. Nováek, univ. prof. dr. J. Palacký, bibliotheká A. Patera, dr. Fr. Lad. bar. Rieger, univ. prof. T. Smiiklas v Záhebe, archivá es. Musea v Praze V. Šulc, univ. docent dr. Jar. Vlek, univ. docent dr. enk Zíbrt a j. a j., zvlášt páni úedníci knihoven cizích, kteí vždy ochotn vycházeli vstíc mým dotazm a páním. V Praze, 16. prosince Dr. Zdenk V. Tobolka.

12

13 OBSAH: Pedmluva. Strana I. Vývoj myšlénky slovanské ve vku novém i II. Vznik myšlénky sjezdu slovanského, innost pípravného výboru; pijetí pozvání k sjezdu slovanskému doma i v cizin 39 III. Slavnostní zahájení sjezdu. Slovanský sjezd v innosti IV. Pomr sjezdu slovanského k bouím svatodušním r Pídavek: O pramenech pro sjezd slovanský a boue svatodušní v Praze r Ukazatel.

14

15 VÝVOJ MYŠLÉNKY SLOVANSKÉ VE VKU NOVÉM

16

17 I 1 ) Francouzská filosofie XVIII. století byla podntem k obrození národ slovanských. Nebyla sice ve všem pvodní, byla závislá na filosofii anglické, pedevším na Lockeovi, 2 ) ale pes to jí náleží zásluha obrození národ slovanských. Pi filosofii francouzské XVIII. vku je teba vážiti ne její pvodnost, nýbrž její psobivost. Této upíti se jí nemže. Nejen proto francouzská filosofie 1 8. století byla vlivu plná, že byla francouzská, ale také proto, že stala se zpsobem podání pístupnou kruhm širokým. Od Ludvíka XIV. ') Z literatury: Hhiihht> A.: IlaHcjiaBHaMi* bi> npoin.nomt> h HacTOJnn,eM'B. BE T. V. 312 a d. Týž: JlHxepaTypHUH nahcjiabh3mt>. Ib T. III. 591 ad. Týž: Znovuzrození v Historii literatur slovanských. V Praze II. 513 ad. Mrko M. : Deutsche Einflsse auf die Anfánge der bóhmischen Romantik # Graz Masaryk T. G. : Nmecké vlivy a naše obrození. Moravská Revue I. 6 a d. Perwolf J. : Slovanská vzájemnost. Panslavismus. Riegrv Slovník nauný. Slované. UBaHOBl> I.: C.iaBHHcKaia B3aHMHOCTb Bt óopóiixe h CBÓopnTe. Bi>JirapcKH llperae^t. TofliiHa V. Co*hh Kmira V. VII. a V Praze II. 54. ) Janet P. : Djiny vdy politické se zetelem k mravovd. 1*

18 4 DR. ZDENK V. TOBOLKA Francie byla stedem kulturního života Evropy, ona dávala ton všem zemím, Francii napodobil každý vzdlanec, frantina stala se jazykem evropské intelligence. K té povýšenosti Francie proti jiným zemím filosofové francouzští pidali jasný, schopnostem tehdejší spolenosti pimený zpsob podání filosofie. Není filosof, kteí by byli bývali mli na djiny 19. století vtšího vlivu nežli Montesquieu, Voltaire a Rousseau. Francouzskou filosofii 1 8. vku *) charakterisuje nespokojenost s platnými dogmaty a s existujícím stavem v církvi i státu. Ona chce nový svtový názor, bourá budovu názoru starého, aby na rumech jejích postavila palác svta nového. Nenávidí despotismu ; hlásá náboženskou snášelivost a dle ní jest špatné zízení dogmatické kesanství jako politický zákon. Její politický ideál je svoboda a rovnost isté demokracie. Dle ní hybnou silou, jež uvádí v pohyb ústavu demokratickou, je politická cnost, to jest láska k vlasti, jinak láska k rovnosti. Na to klade draz, aby lidé více hledli si své lidské pirozenosti a lépe vážili si její dstojnosti a práv. Všichni lidé mají stejné právo na svobodu, na vlastnictví svých statk a na ochranu zákon. Nikdo nemá zíkati se svobody. Nebo» zíci se svobody,* praví Rousseau,»jest zíci se všeho lidství, práv svobody, ba i povinnosti.«2 ) ') Ueberweg F. : Grundriss der Geschichte der Philosophie. Berlin i III V Praze II ) Janet P. : Djiny vdy politické se zetelem k mravovd.

19 SLOVANSKY SJEZD V PRAZE R O Filosofie francouzská svýra uením hlásala zrušení všech náboženských, dynastických, místních a stavovských zvláštností to byla jedna z prvních podmínek k tomu, aby se mohla zroditi idea nacionální. *) Z uení filosof francouzských 18. vku pro praksi nutn plynulo : zrušiti náboženské výsady, feudální soustavu, zavésti náboženskou toleranci, dáti svobodu vdecké innosti, poskytnouti volnost prmyslu i obchodu a pipustiti v záležitostech vládních národ k úasti. 2 ) Filosofie francouzská vku 18. získávala kvapem intelligenci evropskou. Získala nejen ty, kdo byli politicky bezmocní, ale i ty, kdo sedli na trnech. A té okolnosti, že i nové hnutí duševní z Francie vycházející získalo si panovníky, mají pedevším co dkovati národové slovanští. Reformy vlada pruského Bedicha II., rakouského Josefa II. a ruské Kateiny II. ohlásily národm slovanským píchod jejich znovuzrození. Reformy uvedených panovník vycházely sice z ducha filosofie francouzské, ale nešly do všech dsledk jejích. Ty reformy, které pedevším v Rakousku byly podniknuty, byly reformy pro stát, ne reformy pro národy. Idea nacionální nebyla jejich konání hvzdou vdí. Plné pochopení filosofie francouzské, doplnné myšlénkou národnostní, nutné ') Rdiger L. : Ueber Nationalitat. Zeitschrift fiir Vólkerpsychologie und Sprachwissenschaft. Berlin III *) Janet P. : Djiny vdy politické se zetelem k mravovd. V Praze IT. 520.

20 6 DR. ZDENK V. TOBOLKA z ní vyrostlé, a budování vyplývajících z ideí tch program pro národy slovanské, ta úloha pipadla buditelm národ slovanských. Uení francouzských filosof poznali buditelé slovanští cestou pímou a nepímou. Francouzské filosofy etla celá vzdlaná Evropa. Montesquieu> Voltaire a Rousseau byla etba vtšiny buditel slovanských. U ech J. Jungmann, J ) J. Kollár, 2 ) F. L. elakovský 3 ) a j. zabývají se pímo francouzskou filosofií. Poláci od druhé polovice 18. století, zvlášt od r , kdy vypuzení Jesuité z Francie v Polsku našli útulku, nalézají se pod pímým vlivem Francie. Francouzské knihy stávají se v Polsku módními, i polské dámy zabývají se literaturou francouzskou, Voltaire a Rousseau jsou oblíbenou lekturou. Nadšení pro myšlénky francouzské zveliuje píklad Augusta III. a StanisJava Augusta. Stává se zvykem, že za uitele voláni jsou do Polska Francouzové, a pro ty, kdo náležejí vrstvám jazyka francouzského neznalým, vydávají se peklady polské 4 Voltairea, Rousseaua, Montesquieua a j. ) Na Rusi pímý vliv Francie patrn se jeví od dob Alžbty Petrovny. 5 ) Rusové nepijímají již to, co podávala *) Masaryk T. G.: eská otázka. V Praze ) Mrko M. : Jan Kollár. Letopis Matice Slovenské ) 3 F. L. elakovského Sebrané listy. V Praze ) Smoleski W. : Przewrót umyslowy w Polsce wieku XVIII. Kraków Kap. IV. Str. 137 a d. 5 ) Rarabaud A.: Djiny Ruska od prvních jeho poátkv až do r V Praze Viz též: IlHnHHl> A. H. : HOpia pycckož jihtepatypm. C T. IV. hlava XXXVI.

21 SLOVANSKY SJEZD V PRAZE R Francie jen z druhé ruky jako díve prostednictvím Holandan a Nmc, nýbrž stávají se sami žáky Francouz. Pi dvoe Alžbtin vyrstá pokolení vzdláním úpln francouzské, idee francouzské filosofie zabírají mladé hlavy a šíí se v celé ruské intelligenci. Kateina II. a její doba podlehly francouzské filosofii úpln. Pímý styk osobní i písemný s francouzskými spisovateli za Kateiny II. považuje se za chloubu Ruska, císaovna sama stará se, aby spisy francouzské byly peloženy do ruštiny, zásadami Montesquieuovými zaínají zákony vydané Kateinou II. Jihoslované stáli s Francouzi v pímém styku od té chvíle, kdy dokonávalo se století osmnácté. Dalmácie za vlády francouzské poznala pímo myšlénky francouzské, a když z ásti Chorvat, ležících mezi moem jaderským a ekou Savou, z Dalmácie, Istrie a Krajiny utvoena byla Illyrie, vliv francouzské vzdlanosti netušené rostl. Celá správa království byla uspoádána dle zákonv francouzských, frantina stala se státním jazykem všech poddaných, školy nižší i vyšší reformovány dle vzor francouzských *) a do nich zavádny knihy, jichž se užívalo na školách ve Francii, a jež byly prosyceny duchem filosof francouzských. 2 ) ') Vrhovec J.: Francoska ljudska šola na Kranjskem. Letopis Matice Slovenské a d. Smiiklas T. : Obrana i razvitek hrvatske národn ideje od 1790 do 1835 g dine. Rad LXXX. 26. *) Smiiklas T. : Poviest Hrvatska. U Zagrebu n Dio 414. Nkolik statí z novjších djin chorvatských dle díla Poviest Hrvatska" prof T. Smiiklasa napsal B. Popelka. Slovan. Sborník 1883 (II-), 200 a d.

22 DR. ZDENEK V. TOBOLKA Francie v 18. století byla vlivuplnou pro celou Evropu. Se stolu francouzských myšlének pímo brali všichni národové, jak Slované tak i Nmci. Schiller, Goethe, Lessing, Kant a Herder, ti všichni byli žáky filosofie francouzské, koeny jich myšlének tkvly v Rousseauovi. *) Byli žáky filosofie francouzské, ale mli se státi i uiteli národm slovanským, pedevším tm národm, kteí byli k N- mecku pipoutáni svou minulostí. Vliv Herderv na národy slovanské sluší nej- Herder byl od svého osmnáctého roku výše ceniti. nadšeným ctitelem Rousseauovým, teba že ne jeho slepým následovníkem, Herder mnohému nauil se u Montesquieua, který stal se mu vzorem pro politické spisování, a konen i do jisté míry ozval se v Herderovi Voltaire, proti jehož pyšné, jízlivé a coquettní form Herder netajil svj odpor. 9 ) V spisech Herderových byly myšlénky filosof francouzských, ale bylo v nich i nco více, byla v nich vypracovaná idea nacionální, k jejímuž vzrstu podnt dala filosofie francouzská. Herder byl hlasatelem pvodnosti, pirozenosti lidové, stal se apoštolem lidového nacionalismu a humanitní snášelivosti nacionální". 3 ) Herdera etli a rozšiovali buditelé slovanští l ) Hettner H.: Literaturgeschichte des achtzehnten Jahrhunderts. Braunschweig Theil III. a ) Haym R. : Herder nach seinem Leben und seinen Werken. Berliu I. 33, * 344. H *) Kaizl J.: eské myšlénky. V Praze

23 SLOVANSKY SJEZD V PRAZE R s nemalou radostí. 1 ) R Jos. Dobrovský uveejoval ve Slavinu u z Herdera. souasn Kopitar tak uinil ve své Grammatik der slawischen Sprache in Krain, Kárnten und Steymark", a r na základ Herderových názor sepsal W. Surowiecki spis : Rozprawa o sposobach dopemienia hystoryi i znajomošci dawnych slowian". Od vydání práce Surowieckého Herder mocnji psobil na názory slovanských buditel. Herderovy myšlénky našly pijetí u Šafaíka, Kollára, Vocela, Maciejowského, J. V. Bychovce, Jarnika, 2 ) Palackého, elakovského a j. a j. Ve znamení uvedených ideí poalo se obrození národ slovanských. Filosofie západoevropská ke konci vku osmnáctého a na poátku století devatenáctého dala nový život národm slovanským, dala jim život a zjevila zárove malikost nkterých vtví slovanských a obtíže, udržeti je jako národnost ve víru všeevropském. Nemohla ovšem západoevropská filosofie pivoditi u všech národ slovanských stejné výsledky. Mocný potem, politicky samostatný a silný Rus musil, srovnával-li svj národ s národy okolními, cítiti zcela nco jiného, nežli na p. ech, potem nepatrný, politicky nesamostatný, duševn i hospodásky zubožený. Všichni národové slovanští byli prosy- ') CoótciiaHCKi II. M.: Viema o Hai^ioHajibHUx^ oco- 6eHH0CTflxi> xapaktepa h lopnamieckaro 6iiTa apebhtixt cjiabjwb. XapbKOB-B Sr. ref. Murkv v ASPh. XVI. 266 a d. ') Jagi V.: Neue Briefe von Dobrowsky, Kopitar und and. Sud- und Westslawen. Berlin

24 10 DR. ZDENK V. TOBOLKA ceni ideou nacionální, ale ne všichni volali po sdružení národ slovanských. Zájem mocného a samostatného Slovana kázal, aby se staral jen o svou národnost, slabý a odvislý Slovan, chtl-li si udržeti národnost, musil volati po sdružování vtví slovanských, po pípad ohlížeti se pro sebe po sympathiích u silného Slovana a neodvislého a hledti dostati se pod jeho ochranu. Myšlénka sdružení národ slovanských, myšlénka panslavismu, vznikla u nesamostatných a slabých vtví slovanských z poznání jich nicoty vzhledem k národm sousedním, neslovanským, pedevším vzhledem k Nmcm. Tíhu cizí národnosti (nmecké) nejvíce z národ slovanských cítili sice slabí a porobení, avšak ze Slovan tehdejší doby nejprobudilejší eši. Oni stali se proto také apoštoly všeslovanské myšlénky, oni dali i Slovanm muže, jenž všeslovanskou ideu uvedl v soustavu Jana Kollára. První velký buditel eský Jos. Dobrovský dal se na pout vdeckou jako hlasatel myšlénky všeslovanské. Studuje djiny slovanské, badá o jazycích národ slovanských, posílá národm slovanským jako poselství z ech asopisy Slavin" a Slovanka". Dobrovský ví, že je echem, ale pochybuje, že je možno národnost eskou uchovati. Útchy hledá proto ve Slovanství. Rozlehlostí slovanského obyvatelstva je Dobrovský nadšen. Vždy vidl, že Slované za nho vládli v rusko- slovanském kmeni, a rusko-slovanským kmenem od moe erného až k moi ledovému, znal, že Slované zavírali smlouvy na hranicích ínské íše, posílali úkazy ve své ei do konin více než dv st mil vzdá-

25 . SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZE R lených a širokých, inili objevy v moi svtovém mezi Asií a Amerikou. l ) Slované, jako to mají Némci, mli by býti v jazyku jednotni, mli by uznati vládu jednoho náeí nad ostatními. 2 ) Orthografie jich nemla by býti rozliná. Xež, bohužel, to zabrániti se nedaí; dailo by se tomu, kdyby byli Slované spojeni v jednom státu. A Dobrovský doufal, že Slované tohoto spojení nkdy dojdou. 3 ; V ad druhý vdce eského obrození J. Jungmann prosycen byl také myšlénkou vzájemnosti slovanské. Jungmann více nežli Dobrovský cítil se e- chem, ale ani on v útrapách eského národa nebyl prost pochybností, není-li zbyteno a marno chtíti zachovati budoucnost ech. Jako Dobrovský tak i Jungmann chtl echa zachrániti Slovanem. Vil ve velkou budoucnost slovanské síly a upevoval se ve víe té zvlášt událostmi politickými. 4 ) Rusko stalo se vítzem nad Napoleonem I., proti nmuž marn bojovala celá Evropa. K Rusku obraceli oi všichni slabí Slované, obracel je tam také Jungmann. Rusm nade všechno Jungmann pál a nadšen doufal, že Rusové slovanské jméno zvýší!* Slované mli se sjednotiti jazykov, práv tak jako jejich západní sousedé Némci. Spoleným jazykem slovanským byla by ruština, jazyk nej- ') Dobrowsky, J. : Uber die Ergebenheit und Anhiinglichkeit der Slawischeu Volker au das Erzhaus Oesterreich. Prag II ) EyanjiOBiiTL A. : OórnecjiaBfl"CKÍH x3ukt>. BapmaBa. ) J a g'c V.: Neue Briefe von Dobrowsky, Kopitar und anderen Sud- und Westslaven. Berlin Jokl F. : O jazyku vseslovanském. Athenaeum VIII j

26 12 DR. ZDENK V. TOBOLKA mocnjší ratolesti slovanské. Jsem upímný," napsal Jungmann, národnosti naší milovný ech, ale všeslovanskému písemnímu jazyku i eštinu v obt vda, že kterýmkoli náeím píšíce pinésti hotov, vždy Slované bychom zstali «A Jungmann hlásil se i k té myšlénce, aby Slované pod ruským vdcovstvím tvoili stát jediný. Proto u nho i car Mikuláš byl panovníkem velikým a tehdejší ruský absolutism niím hrozným. Ostatn Jungmann zastával zásadu: Národm nemže lepší býti vlády jako jest moudré samodržectví." x ) Jungmann v echách v názorech o slovanské otázce nebyl osamocen. Za Jungmannem v té vci šel ze školy Jungmannovy literárn nejvýznanjší A. Marek,») pak Fr. Vetešník, Fr. Šír, V. Hanka i Fr. L. elakovský, krátce : názory Jungmannovy ovládaly za vdcovství Jungmannova celý eský život. 3 ) Slovinec Kopitar ve Vídni byl obroditelem ve znamení všeslávosti. I on cítil, že Slované jednotliv nic neznamenají, a vybízel k tomu, aby pohromad drželo to, co pohromad držeti musí. 4 ) Kopitar byl vdecký pracovník, literát, nezabýval ') Zelený V.: Život Josefa Jungmanna. V Praze 1873, 140 a d., 356 a d. 2 ) Jakubec J. : Antonín Marek. V Praze a d., pak 206 a d. Zde nalezneš pkné pouení o vlivu J. Jungmanna na Marka, Vetešníka, Šírá a j. 3 ) Vlek J. : Naše obrození. Rozpravy filologické vnované Janu Gebauerovi. V Praze *) J a gic V.: Neue Briefe von Dobrowsky, Kopitar und an~ deren Súd- und Westslaven. Berlin , 225.

27 SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZE R se píliš politickými theoriemi, a proto jeho všeslovanství omezovalo se více na stránku literární. Kopitar toužil po zízení asopis západních slavist, dlal si nadje na zízení slovanské centrální akademie v dob, kdy v Rakousku ješt nebylo akademie nmecké, mluvíval o vydávání slovanské encyklopaedie, hlásal, že Slované mohou psáti svá náeí dle píklad starých Rek, ale jednotvárnou abecedou a bez tuctu rzných pravopis". *) Kopitar svými návrhy stal se pedchdcem myšlénky Kollárovy o literární vzájemnosti slovanské. Uvedené názory o slovanské vzájemnosti vyrstaly z pdy západoevropské filosofie v celé Evrop pímo i nepímo pijímané. Rostly však vždy dosti matné, mlhav, nesoustavné a málo výbojn. Povaha slovanská potebovala vidti vzor, jak myšlénky klíící mají se projevovati v praksi, musila poznati zápas nacionální emancipace. Poznání to dostalo se Slovanm z Nmec prostednictvím ech P. J. Šafaíka a J. Kollára. Poátek století devatenáctého v Nmecku oznaen jest bojem Nmectva proti Francouzství 2 ) Idea nacionální v Nmecku dala vznik boji proti Francii, boji vedenému v literatue, ve škole, ve spolcích i na tribunách enických. Nenávist k Francouzm chrlily do mass asopisy nmecké té doby, odpor hlásaly k starým ádm a volaly po jednoi ') Mrko li. ve sborníku Jan Kollár. Ve Vídni i 21 i ) Treitschke, Heinrich von: Deutsche Geschichte im Neuuzehnten Jahrhundert. Leipzig Thcil II. III. \.

28 14 DR. ZDENK V. TOBOLKA Nmecka. Svobodu chtjí všichni v nejširším slova smyslu a té dobyti je možno jen spojením všech Nmc a sjednocením sil zápasných všeho Nmecka. Sjednocení Nmci nebyli prý nikdy pemoženi, osamocen vždycky."! ) A idea jednoty jest úhelným kamenem celého tehdejšího názoru svtového. Professoi v teních filosofických, historických, pírodovdeckých a státoprávních hlásí se k idei jednoty jako k idei základní. 2 ) Spolky studentské (Burschenschaft) jsou ve znamení svobody a jednoty zakládány. Jich stanovy zaínaly zásadou: Svoboda a est jsou hlavní popudy studentského života. Spolený cit náležeti k jednomu celku, to jen mže svobodu a samostatnost vlasti." nám zajistiti Duševním stediskem uvedeného hnutí v N- mecku byla universita Jenská. Na ní byli žáky P. J. Šafaík (1815) a po nm hned J. Kollár (1817 až ). Šafaík i Kollár, 3 ) když odcházeli do Jeny, byli již dotknuti ideami své doby, znali hesla: svoboda i národnost, hlásili se k eskému hnutí, jemuž v ele stál Jungmann ; v Jen pod vlivem nového okolí, nového života názory své, k nimž pinášeli si z otiny zárodky, sesílili, je doplnili a propracovali. Oba, Šafaík i Kollár, vzdlávali se v Jen, oba slyšeli skorém tytéž uitele, 4 ) oba v otázce ') Jakubec J.: Jan Kollár v Jen. Osvta a Jakubec ) J.: Jan Kollár v Jen. Osvta *; Jakubec J. : O Kollárov uvdomní národním ped jeho odchodem do Jeny. Svtozor a d. *) Jireek K. : P. J. Šafaík mezi Jihoslovany. V Praze Mrko M. : Deutsche Einflsse auf die Anfánge der bóhmischen Romantik. Graz a d.

29 SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZE R vzájemnosti slovanské stali se mezi Slovany nejvlivuplnjšími, oba však ne mrou stejnou. Šafaík byl vdec a Kollár básník, Šafaík byl pístupný ueným, Kollár vzdlancm vbec, Šafaík byl uzavenjší, klidnjší a úzkostlivjší, Kollár otevenjší, odvážnjší, povrchnjší a vášnivjší. Šafaík byl uenec, Kollár spíše žurnalista. V povaze obou nalézáme odpovd na to, Kollár nežli Šafaík. Psobení Šafaíkovo i pro se stal vlivuplnjším Kollárovo, hlásání ideí v Jen vyhranných spadá v dobu tutéž pes to, že v Jen oba nebyli souasné, nýbrž tsn za sebou. Šafaík byl passivnjší ; Kollár bojovnjší a nedokavjší. Oba. když pišli z Jeny, mli asi stejné názory v otázce slovanské. Oba nadšeni byli velikostí Slovanstva, oba naplnni byli dvrou v slovanství ruské, v snahy Alexandrovy, oba doufali, že zbranmi ruskými vystaví se velká íše slovanská a v ele íše té že státi bude ruský car. 1 ) Pozdji panslavism jich omezoval se na pole literární. Šafaík nechoval nikdy velikou náklonnost k praksi politické a nepipravoval pro ni formulované programy politické, Kollár, kdyby tak initi byl chtl, nemohl pro nepíznivé pomry politické. Panslavism obou omezoval se budoucn na stránku literární. Kollár vyložil své názory o literárním panslal ) Jakubec J. : Politické a sociální názory v Kollárov poesii. Rozhledy III" Že Šafaík názory tyto s Kollárera sdílel, soudím dle dopisu Šafaíkova v Ilncbaia ICL M. II. IlorOflimy caabhhckhx-b 3eMe.ii>. MocKBa

30 16 DB. ZDENK V. TOBOLKA vismu roku 1837 ve spise Ueber. ($áe literarische Wechselseitigkeit zwischen den verschiedenen Stámmen und Mundarten der slavischen Nation", Šafaík hned po vyjití se spisem projevil svj souhlas, rad k jeho peložení do ruštiny. 1 ) Tak ze spis Kollárových poznáváme i názory Šafaíkovy. Ueber die literarische Wechselseitigkeit" ohlašuje myšlénky jich obou o literární vzájemnosti. Jaké jsou tyto myšlénky? Nebyly to myšlénky nijak nové proti názorm hlásaným o slovanské otázce od dívjších buditel slovanských. Kollárovi náleží jen zásluha, že v soustavu uvedl to, co bylo ped ním a za jeho doby pronášeno v literatue, co hlásáno v dopisech a o em mluveno bylo mezi slavisty soudobými. Kollár vedle jména vzájemnost slovanská" nového do otázky nepinesl nic jiného, nežli aesthetickohumanitní motivování vzájemnosti. 2 ) Kollárova vzájemnost vytryskla z té pdy, z níž vyrostly i dívjší myšlénky panslavistické, z uvdomní si, že jednotlivé vtve slovanské jsou malé. Malosti uniknouti hledl sdružením. Kmeny slovanské mly náeí mla býti tvoiti jeden národ, rozliná jich pokládána za jedinou e. Slované poali se sdružovati v jeden svazek pes to, že jsou píslušníky rzných íší. Svazku jich nepekáží ani moe, ani z^mé, a to proto, ponvadž snaha jich není snaha ') IlHCbMa Kl> M. II. IIorOflHHy H3fc CJiaBHHCKHXfc 3eMe;ib. MocKBa ') Mrko M. : Kollárova vzájemnost slovanská. Jan Kollár. Ve Vídni

31 SLOVANSKY SJKZD V PKAZE R po sdružení^ politickém, nýbrž je to jen spojení literárn duchovní, je to literární vzájemnost. Ta spoívá v tom, by všecky národní vtve spolenou mly ást duchových plodv svého národu, by vzájemné kupovaly, etly ve všech slovanských náeích vydané spisy a knihy. Každé náeí aby nový život z druhého erpalo, aby se omlazovalo, obohacovalo a vzdlávalo, a pece na druhá nesáhalo, aniž na sebe sáhati dávalo, nýbrž aby vedle všech ostatních na své vlastní pd dále stálo. Pi vzájemnosti zstávají všechny kmeny a náeí nezviklan na svém starém míst, pomáhají však vzájemn spojeným psobením a závodním výkvtu spolené literatury národní: vzájemnost není zde kvtinou, nýbrž bohyní kvtin, která rozmanité kvtiny šije, sází, pstuje, zalívá a ochrauje, a jich pyl k nové spanilé smsi poádá." *) Literární vzájemnost nedotýká se ani útvar státních, ani zízení církevních, není to také snaha po splynutí všech dialekt slovanských v jednu hlavní e a v jeden spisovný jazyk. Vzájemnost literární žádá, aby Slovan stojící na prvním stupni vzdlanosti a osvty znal tyi náeí slovanská, totiž rusky, illyrsky, polsky a eskoslovensky. Slovan druhé tídy piuí se i menším náeím a podnáeím, Slovan tídy poslední, tetí, musí znáti všechna náeí slovanská bez výjimky, a jsou živoucí nebo vymelá. Znalost ta ve všech pípadech musí býti aspo gramaticko-lexikální. ') Kollár J. : O literní vzájemnosti mezi rozlinými kmeny a náeími slovanského národu. V Praze J. Dr. Zd. V. Tobolka: Sloraiiuký sjesd t Praie. 2

32 18 DR. ZDENK V. TOBOLKA. Poteba vzájemnosti nejvíce cítila se u toho kmene slovanského, který neml v literatue tém nic svého, bylo to u slabých Slovák. Slováci jsou pravým otcem vzájemnosti. Vzájemnost literární má chrániti od toho zla, do nhož by mohly upadnouti slovanské kmeny a náeí, jež mají vlastní volnou nezávislou vlast, má je chrániti, aby více patriotismem se nezabývaly nežli národností a aby nezapomínaly na své nesvobodné a slabé spolubratry. Vzdlanost u samostatných kmen slovanských nesmí se seslabiti, nesmí se státi jednostrannou a partiellní. Slabé kmeny slovanské mají ve vzájemnosti hledati a najíti útchu; ztratily sice vlast, než té mohou opt nabýti, chovají jako drahý poklad národnost a e, které, kdyby ji ztratily, více nabýti by nemohly. Jednotlivé kmeny slovanské nesmjí oddati se separatismu, nebo lovk, kmen a lid, který mimo sebe nieho nemiluje, nemže milovati ani sebe sám. Ve vzájemnosti musí vidti Slované svoji spásu. Vzájemnost ukazuje jim velikost jich poslání v ad národ. Jich úkolem jest smíiti dobu starou s novou, vésti od antiky k romantickému a odtud k principu humanity. Tak Slované mají vyplniti své božské poslání, tak mají pracovati pro vnost. Slované mají právo na probuzení, svobodu a vzdlání, teba že mnozí z nich žijí pod cizím jhem a byli do té doby vzdáleni od života kulturního. Slované vystupují sice pozdji na jevišt djin svtových, ale mají za to ped sebou budoucnost. Vzájemnost pináší mnohonásobný prospch.

33 SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZK R Jí rozšiuje se obraz duševní, ponvadž stoupenci vzájemnosti více dl literárních je pístupno, ona podporuje prodej knih, chrání jazyk od cizích slov a frází a iní tím náeí slovanštjšími, zabrauje pokusm o jakékoliv jiné spojení Slovan nežli literární, a zažehnává nešváry mezi Slovany. Vzájemnost mže kvésti, podaí-li se Slovanm odvrátiti nenávist cizinc a uklidniti vnitní spory slovanské. Aby dokonale Kollár objasnil názory své, uvedl i prostedky, o nichž myslil, že se jimi vzájemnost literární dá uskuteniti. Žádal za zízení slovanských knihkupectví ve všech hlavních mstech slovanských kmen, navrhoval výmnu knih mezi spisovateli rozliných kmen, pál si založení uitelských stolic a školních katheder slovanských náeí, kde by žáci a mladí Slované aspo zaátkm se uiti a povzbuzení k dalším pokrokm nabyti mohli", toužil po vydávání všeobecnno, všenáeného, slovanského literárního asopisu, pimlouval se za zaízení veejných a soukromých knihoven, v nichž by knihy všech náeí se nalézaly a ku tení propjovaly, domlouval, aby se vydávaly srovnávací mluvnice a slovníky všech náeí, písn lidové a písloví. Návrhy své zakonil Kollár páním po odstranní cizonárodních slov a forem a po pijímání slov pravých a isté slovanských a tím žádal podmínné pibližování se k ideálu všeslovanského jazyka, t. j. ei, jíž by každý Slovan kteréhokoliv kmene snadno rozuml". Sjednocení Slovan ml podporovat jednostejný, filosofický, v duchu slovanské ei založený pravopis, na nmž 2*

34 20 DR. ZDENK V. TOBOLKA by se smluvili všichni Slované nebo aspo ti, kteí užívají jednostejných písmen latinských a kyrilských". První základy k uvedeným myšlénkám o literární vzájemnosti slovanské veejn položil Kollár již r v Rozpravách o jmenách, poátkách i starožitnostech národu Slavského a jeho kmen", r pak znovu, obšírnji v Hronce vyložil, co si myslí O literárné] vzájemnosti mezi kmeny a náeími slavskými". Pojednání toto je v podstat totéž, jež vyšlo o rok pozdji s nmeckým nadpisem Ueber die literarische Wechselseitigkeit" samostatn na žádost více Slovan". Z tohoto odvodnní, jež uvádí Kollár po vydání své knihy, pozorujeme, že již lánek v Hronce stal se v Slovanstvu vlivuplným. Píinu toho piísti lze agitaní stránce povahy Kollárovy. On sám domáhal se, aby pojednání jeho z Hronky bylo peloženo a vydáno u Polák, Rus, Srb a Hrvat, a nedocílil-li hned všeho, eho si docíliti pál, došel aspo, že již první redakce jeho spisu mla nepopiratelný význam pro hnutí jihoslovanské. Hrvat Lj. Gaj stal se na jihu hlasatelem okamžit myšlénky Kollárovy, Tomáš Pavlovic mezi Srby psobil v duchu vzájemnosti. Druhá redakce, nmecká, práce Kollárovy zanechala všude u Slovan stopy patrné. Kniha n- mecky r vydána byla po druhé, dokala se dvakráte pekladu do ruštiny, pevedena byla do srbštiny a eštiny, a slovanští buditelé, jako St. Vraz, U. Jarnik, M. Majar, A. Krempel a j. nevy-

35 Nkolik SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZE R cházeli z nadšení nad prací, již jmenovali Evangelium slovanské". 1 ) Kollár však nepsobil na kmeny slovanské jen svojí Literární Vzájemností, nýbrž také svojí produkcí básnickou. Jeho Slávy dcera" byla ohnivým propuknutím vší zášti proti nepátelm slovanského národního života, on jí ohlásil boj Némcm a lidožravým Germanm. Slávy dcerou" Kollár zalkal nad neštstím vlasti, nad rozdrobeností velikého celku, v Slávy dcei" stavl chrám skvlých nadjí, hlásal lásku k národu slovanskému a vybízel, aby svornost a osvta u Slovan podaly ruku duchu všeslavosci. 2 ) Písn Kollárovy lýry nezstaly bez nadšení a bez ozvny u tch, pro nž byly zpívány. Kollár stal se jak sám se nazval, knzem Slávy. ; Na Slovensku J. Hollý 3 ) nejvíce prosycen byl ideami Kollárovými po všeslovanství, jak dosvduje Hollého Svatopluk", žalozpvy a ódy, ke konci let dvacátých a na poátku ticátých byla Kollárovy ch stoupenc mezi Slováky celá ada. Pedchdci školy Štúrovy a jeho škola sama vyrostli pod vlivem a v názorech Kollárových. Samo Chalúpka, Karel Štúr, Samuel Godra jsou Kollárovci, k nim druží se vdce školy nové na Slovensku Ludevít Štúr, l, Mrko M. : Kollárova vzájemnost slovanská. Jan Kollár Ve Vídni a d. a ) Cech L. : Význam Kollárovy»Slávy dcery «v naší básnické literatue. Jan Kollár. Ve Vídni ) Vlek J. : kapitoleu z djin nalí poe*ie. V

36 22 DK. ZDENK V. TOBOLKA obklopený Kuzmanym, Hurbanem, Augustem Horislavem Škultétym, Hodžou a Ondejem Sládkoviem. *) Myšlénky Kollárovy mezi Srby lužické pinášeli studenti lužicko-srbští z Prahy. Ti seznámili se s jeho spisy v Praze a v duchu jich psobili ve své otiné. Od r Kollár sám dopisy a zasíláním knih svých získával si mezi Srby lužickými stoupence. Jan E. Smole a J. P. Jordán stali se tam náelníky Kollárovc. 2 ) Slovanský jih podléhal Kollárovi brzy po jeho návratu z Jeny. 3 ) Od r v Pešti stál Kollár s Jihoslovany v živém spojení. Osobn psobil na studenty, seskupoval je kolem své osoby a pozdji, když louili se s Peští, prodlužoval styk svj s nimi dopisy, zasíláním knih a návštvami. Hrvat Gaj hned r ve spise Kratka osnova horvatskoslovenskoga pravopisaa" hlásil se k myšlénce Kollárovy literární vzájemnosti, 4 ) a když stal se otcem illyrismu, mohli Kollára smle zváti ddem svého dítka. 5 ) Vždy illyrism vytryskl také z poznání slabosti a malosti národa, vždy i on opíral ') Vlek J. : Ako Kollár úinkoval na literaturu slovensk. Jan Kollár. Ve Vídni a d. 2 ) Hórnik M.: Jan Kollár a íužiscy Serbja. Jan Kollár. Ve Vídni a d. a ) Šrepel M. : Jan Kollár i Hrvati. Jan Kollár. Ve Vídni í>op!jebnii í>. C. : Koaap h cpncna KHHHceBHOCT. Ib *) Smiiklas T. : Hrvatska narodna ideja. Rad LXXX. s ) KyjiaKOBCKi II.: lljijinpji3wb. BapmaBa

37 SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZE H se o ideu všeslovanství, jen že uznával, aby díve psobilo se k sjednocení Hrvat s nejbližšími druhy slovanskými. Velká Illyrie obsahovati mela celé Jihoslovanstvo, k Illyrm mli patiti Slovenci, Hrvati, Slavonci, Dalmatinci, Bosáci, ernohorci, Srbi i Bulhai ; *) jich jazykem ml býti písemný jazyk hrvatský slitý s jazykem nové srbské literatury. 2 ) Kollárova lýra nebudila jen echy, ale i Jihoslovany. Ve znamení Slávy dcery pli básníci jihoslovanští, ve znamení vzájemnosti slovanské psobili jihoslovanští vdci. Preradovic, Kukuljevic, Dimitrovi, Kaznai, Puci, Babuki, Pavlovic, Pai, Teodorovi, A. Krempel, J. Drobnic 3 ) a j. v Kollárovi uznávali velikého knze Slávy. V Halii Lvov byl stedem literát, kteí seznamovali se s Kollárovou myšlénkou vzájemnosti slovanské. Prostednictvím pedevším Zapa a Koubka dovídali se spisovatelé ve Lvov žijící o snahách eských. Ústav Ossoliských byl stedem vzdlanc polských i rusínských. A. Bielowski, L. Siemieski, K. Szajnocha, Ž. Pauli, J. a A. Borkowski, W. Chl dowski, Zielinski a j. setkávali se ve Lvov s Rusíny M, Šaškéviem, Jakubem Holovackým, J. Vahileviem, N. Ustyanoviem, Ilkeviem, Minakeviem a j. navzájem dávajíce na jevo sympathie s ideami Kollárovými. Na Ukrajin zapustily práce Kollárovy mocnji koeny. Charkovští vzdlanci s nadšením ítali '} KyJiaKOBCKi H.: Iíjijihph3mt>. Bapmatia ) KyJiaKOBCKi II.: IIji.iHpii3MT>. BapiuaBa ') Markovi Fr. KoubJe J.: Stanko Vraz. V Praze '882.

38 24 DR. ZDENK V. TOBOLKA Kollárv spis o vzájemnosti, kroužek slovanomil, z nichž vyšli Sreznvskij a Kostomarov, o spisech Kollárových živ debattovali. Kostomarov když r pišel do Kijeva, ml již vypracovaný plán pro ešení slovanské otázky. On pijímal Kollárovu literární vzájemnost, ale rozšíil ideu Kollárovu i na pole politické a toužil po utvoení jedné slo- Vanské federace pod protektorátem ruského cara, federace, v níž zachránny by zstaly národní zvláštnosti jednotlivých vtví slovanských. Tato myšlénka dala vznik kijevskému Bratrstvu sv. Cyrilla a Menodje" a prodchla jednoho z nejlepších básník slovanských, Tarase Ševenka. *) Proti vylíenému vlivu Kollárových spis mezi Slovany byl vliv Šafaíkových prací daleko menší a pozvolnjší. Šafaík neskládal ani básní ani nadšených a vášnivých žurnalistických pojednání, vydával díla vdecká. Jediné dílo z prací Šafaíkových za hnutí všeslovanského r objevilo se všude a ve všech vrstvách vzdlanc slovanských, byla to kniha, urená pítomnosti slovanské : Slovanský národopis". V ní uložil si Šafaík za cíl soumrn a snadn zobraziti polohu a rozvtvení celého kmene slovanského uprosted jiných kmen plemene indoevropského a severského, t. j. zevrubn vymeziti sídla slovanská. Zjištní to dalo se ist filologicky. Jazyk byl Šafaíkovi identický s kmenem, e s názvem národ. Jazyk dlil se na mluvy, mluva na e atd. Dle Šafaíka v jazyku slovanském je ') <3>paHKoJ.t JliTepaTypHe Bi/upoflOKeH9 IIo:iyflHeBoi Pyca ÍTÍH KoJlJlflp. Jan Kollár. Ve Vídni a d.

39 SLOVANSKY SJEZD V TliAZE R dvojí mluva : jihovýchodní a západní. Ona prostírá se po zemích peobšírných od národu ruského, bulharského a illyrského zaujatých a do tí evropejských stát, totiž ruského, rakouského a tureckého vtlených, dosahujíc na severu Archangelska. na jihu Soluna, na východu celistv Vjatky a Saratova, roztroušen až Ameriky, na západu Gorice a Terstu, anobrž až Blé v království Benátském," *) tato panuje v zemích od Polákv, echv, Moravanv. Slovákv a Lužianv obydlených a do pti státv, rakouského, ruského, pruského, saského i krakovského vtlených, dosahujíc v celosti na severu výsadku Helského. na jihu Dunaje nad Komárnem, na východ Horodna, Krasnéhostavu Humenného, na západ Horšova Týnu v Cechách, i roztroušen pak na východe daleko, až po Dnpr, do sídel Blorusv a Malorusv, na jihu až k hranicm tureckým do sídel Madarv a Srbv zabíhajíc." ) Mluva jihovýchodní obsahuje trojí e: ruskou, bulharskou a illyrskou, mluva západní tveru : leskou, eskou, lužickosrbskou a skorém vymelou polabskou. Re ruská má troje náeí: velkoruské, maloruské a bloruské, bulharské dvoje, a jen historicky, církevní ili cyrillské a novobulharské, illyrské troje : srbské, hrvatské a korutansko-slovenské, lebka jen polské, eská dvoje : eské a uherskc-slovenské, srbsko-lužická dvoje: hornolužické a dolnolužické, polabská jen drevanské, tém vyhaslé. ') ŠaUrik P. J. : Slowanský národopis. \V Praze [bíd -:

40 2G DK. ZDEJNK V. TOBOLKA Tyto názory o rozšíení Slovanstva ped r došly všeobecného pijetí. eský Národopis vyšel nejednou, mezi Rusy ten byl ruský peklad Národopisu, mezi Poláky polský 1 ) a na jihu slovanském vliv Národopisu Šafaíkova a Kollárova spisu Ueber die Wechselseitígkeit" pokládal se za stejn významný. 2 ) Šafaík a Kollár spolenou prací postavili program otázky slovanské v pítomnosti. Šafaík ukázal rozlehlost kmene slovanského, Kollár vykouzlil budoucnost Slovanstva a navrhoval cestu a prostedky, jimiž budoucnosti té lze dojíti. Kollár postavil velký sen ped oi národ slovanských, a také proto, že postavil sen, nalézal velikého souhlasu. Byl to souhlas veliký, ale ne souhlas všeobecný. Ješt ped r ozvala se proti myšlénce Kollárov opposice, která sice nezískala hned pdy, ale mla budoucnost proto, ponvadž byla reelností, ne abstraktností. Nositelem opposice té byl Karel Havlíek. 3 ) Havlíek jako student nadšen byl velkým snem Kollárovy vzájemnosti, hlásil se k tomu programu v otázce slovanské, jenž byl programem vtšiny jeho souasník. Havlíek byl horlivým stoupencem idee Kollárovy, a piznávání se k idei té pimlo i Havlíka, aby hledl poznati svt slovanský. Havlíek procestoval zem eské, vidl ') Brandl V : Život Pavla Jos. Šafaíka. V Brn ) Markovic František - Kouble J.: Stanko Vraz. V Praze *) Masaryk T. G. : Karel Havlíek. V Praze Í a d.

41 ÍLOVANSKY í-jkzd V 1'HAZE li. 1S48!i? Slovensko a ást Halie, byl v Rusku a Polsku, poznal na dobu tehdejší dokonale Slovany. A poznání to uinilo z Havlíka protivníka vidin Kollárových. Hned v Moskv r (23./12.) Havlíek dával na jevo svj odpor s pojímáním slovanské vzájemnosti Kollárovy, *) a když byl r redaktorem Pražských Novin", proti Kollárovi postavil nový program v otázce slovanské. Slované nejsou jeden národ," napsal, nýbrž tyi tak samostatné a mezi sebou nespojené národy, jako kterékoli jiné národy evropské. Každý z tch národ slovanských sám pro sebe stojí, a jeden za druhý ani v dobrém ani ve zlém neodpovídá; est a hanbu národní nemají spolen. Pro velikou podobu jazyk slovanských užiteno a potebno jest každému národu slovanskému literárné co možná nejvíce ostatních si všímati, a z jejich literatur a jazyk a národností pro sebe koistiti. Jenom mezi eským illyrským národem mohou být krom toho vtší a sympathie, protože dle nynjších pomr jeden druhému nikoli nebezpeen, ovšem ale prospšen býti mže. Mocnáství rakouské jest nejlepší garancie na zachování naší a illyrské národnosti, a ím více vzroste moc císaství rakouského, tím jistéji stojí naše národnost. Aby nkdy Slované všichni jediného jazyka v literatue užívati mohli, je vc nemožná, a proto každé snažení k tomu nesmyvslné a j.^ko maení asu škodné. Nikdo zde nepoukazuj na Nmce, že oni jsou nyní v jedné ') V básni:». Tys bratr náš«. Básnické spisy Karla Havlíka. Poádal Ladislav Quis. V Praze

42 28 DR. ZDENS V. TOBOLKA literatue spojeni, akoli mezi jednotlivými náeími mnohem vtší mezery jsou, než mezi slovanskými. Némci byli díve již politicky spojeni, a okolnosti, které u nich literaturu jednu utvoily, nejsou mezi Slovany. Zkrátka s hrdostí národní eknu :,Já jsem ech', ale nikdy,já jsem Slovan'. Kdykoli se nazvu Slovanem, uiním to vždy jenom ve smyslu ueném, zem- a národopisném. Slované mají tyi vlasti, a ne jednu vlast; a patriotismus slovanský jest jenom o nco mén horší než kosmopolitismus. Lépe jest mén lidí, ale dkladn a vele milovati, než každého trochu. " f ) Tak Havlíek r udeil do všeobecného tehdejšího pojímání otázky slovanské. Nestrhl za sebou vtšinu, nesetkal se hned s pijetím, ba e- kala ho ji od mnohých nepíze, ale myšlénka jeho zaniknouti nemohla. Budoucnost zajistila jí reelnost. S Havlíkovou myšlénkou tehdy kryly se jist názory vdce eského hnutí kulturního Frant. Palackého, a když na poátku hnutí r mlo skutky se v praksi osvditi, co hlásal díve Kollár, nedaly za pravdu idei Kollárové, nýbrž byly uznáním názorm Havlíkovým. Palackého názory o otázce slovanské v list z 11. dubna 1848 do Frankfurtu byly stejné s názory Havlíkovými, Kollárem nenávidné ; partikularism vtví slovanských na poátku r a po r slavil své vítzství. ') Karla Havlíka Borovského politické spisy. K vydání upravil Dr. Z. V. Tobolkn, V Praze I. 69.

43 SLOVANSKÝ SJEZD V PKAZE K Potebí je, abychom pihlédli ješt blíže nežli jsme uinili k Bulharm, Polákm a Rusm, jak u nich myšlénka vzájemnosti slovanské se vyvíjela. Bulhai byli píliš daleko od hnulí stední Evropy, než aby je bylo zachvátilo v té dob jako ostatní národy slovanské myšlenkové hnutí západoevropské. Oni lpli pod jhem tureckým a útiskem fanariotským, byli tehdy, jak píše djepisec bulharský Drinov, pro život kulturní úpln mrtvi. Ani národem nazývati se nemohli: Byl to jen shluk lidí utlaených, porobených, uvedených na mizinu." Ostatní Slované nemli ani dostateného pontí o tom, co jsou Bulhai, o stycích Slovan pedevším západních s Bulhary nemže býti ani ei, a není tudíž ani se co diviti, jestliže v budování vzájemnosti slovanské na Bulhary se zapomínalo. Dobrovský pokládal ješt buiharštinu za náeí srbské, Kopitar r o bulharštin vdl velice málo, Šafaík, pes to že v letech dvacátých již Vuk Karadži informoval veejnost o bulharštin a Bulharech, nedovedl uriti sídla i poet Bulhar a uvésti v Národopise svém ádnou ukázku bulharštiny, ') a konené i Kollár ve své Slávy dcei na Bulhary zapomnl skorém docela. 2 ) Bulhai byli od tla slovanského ped r tém úpln oddleni, jich hnutí všeslovanské r dotklo se velice nepatrn, ba možno íci skorém nic. ') Pypin A. - N. Spasovi V. D.: Historie literatur slovanských. V Praze I. 87. *) ech L. ve sborniku : Jan Kollár. Ve Vídni

44 3 (í DR. ZDENK V. TOBOLKA Když v druhé polovici 18. století mezi Poláky zapoalo se pod vlivem západních ideí obrození duševní, byli Poláci národem samostatným. Okolnost ta od poátku ve znamení všeslávosti". vysvtluje, pro obrození Polák nedalo se Teprve pozdji, když Polska vzala za své a když r smlouvami ze dne 3. ledna a 24. íjna byla za tetího dlení samostatnost její pohbena, vyklíila i mezi Poláky idea slovanská. Nezaujala Poláky sice všechny, ale pece nkteré ne práv bezvýznamné. Poláci nemohli zapomenouti na svobodnou svoji minulost a nemohli zanechat myšlénky: obnoviti svobodu bývalou ztraceného státu. V touze a slabosti své ohlíželi se po spojencích a nkteí z nich nalézali je tam, kde je nalézali tehdy i ostatní slabí Slované ; v Rusku. Pomocí Ruska, sbratením se s ním doufali obnoviti Polsku: ') Polský kníže Adam artoryjski, když dlel u dvora cara Alexandra, nezapomínal mu co chvíli pipamatovávat, že Polska od Ruska mla by býti obnovena ; a když povadly nadje Polák ve vyplnní tužeb se strany velikého Napoleona, dívjší nadje v Rusko sílily. V srpnu r , to jest v dob, kdy ješt dozníval ve Varšav a po venkov slavnostní jásot z utvoení království polského (z 20. ervna), Stanisíaw Staszic Slovanm nejmladším ze všech národ evropských, pedevším pak Rusm a Polákm, na základ jich minulosti a rozlehlosti l ) Perwolf J. : Slovanské hnutí mezi Poláky r Osvta a d. Srv.. I. ást lánku: B. X: Il03HaHCKÍe IIo.iaKH Bt 1848 roay. BE IV. 479 a d.

45 ST.OVAXSKV SJEZD V PBA21 R sídel vštil jasnou budoucnost. *) On poznal, že pád Polsky sblížil Poláky s Rusy, ty Poláky, kteí od Ruska pro svobodu své vlasti ekali spasení. Staszic si pál, aby Rusové ze všech Slovan utvoili jeden veliký politický celek. Na Rusko tehdy se pohlíželo se sympathiemi a s nadjemi od všech Slovan, pohlíželo se pedem od Polák, kteí Rusku více byli naklonni nežli Nmcm. Staszic snil o tom, Že Rusko pijme plán sjednotiti Slovany, a že sjednocení to zapone zízením Polska. Nebo Poláci rádi by se stali Rusm bratry, ne však jich nevolníky. A Staszic nebyl v názorech svých mezi Poláky výjimkou. Jeho program naploval intelligenci polskou, myšlénky podobné Staszicovým znly z eništ i z básní. z úvah žurnalistických a spis vdeckých. 2 ) Když r po smrti Alexandrov nastoupil na trn ruský Mikuláš I., pestaly nadje nkterých Polák v Rusko skládané úpln. Nejednalo se tehdy již jen o zízení Polsky, ale také o zízení Polsky dle tehdejších názor svobodné. Toho dojíti u Mikuláše, 3 ) cara vle pevné, malicherného a pyšného, vojáka s duší i tlem a prosáklého absolutismem, nebylo možno se nadíti. Poláci pestali vit v Rusko a ohlíželi se po celé Evrop, l ) Mysli o rownowad/.e politycz. ei w Europie emane w Wydziale literatury Towarzystwa przyjacioí nauk w roku 1 8 j 5 W miesigeu Sierpnu. Dziela Stanisíawa Staszica. IV. ) Persvolf J. : Slovanské hnutí mezi Poláky r Osvta a d. 3 ) Rambaud A.: Djiny Ruska od prvních jeho poátkúv až do r V Praze

46 32 r>k. ZDENK V. TOBOLKA kde jen dalo se oekávati, že se proti nepíteli jich snah, Rusku, vystoupí a kde objeví se sebe nepatrnjší sympathie pro zízení Polska, a již to je prostedky jakýmikoliv. V tom smyslu psobila ped r v Evrop emigrace polská. Idee západoevropské ku konci 18. století dotkly se siln i intelligence ruské. Idea svobody a národnosti i tam docházela pijetí. Mocné a samostatné Rusko mlo petvoiti se dle moderních názor, mlo dle pání jednch opustiti systém dosavadního absolutismu. Rusko mlo státi se i spásou všem slovanským národnostem malomocným a nesvobodným, které jako by s prosbou i nadjí pohlížely na Rusko. Rusko pokoivši Napoleona, osvobodilo celou Evropu a sesílilo i nadje u bratí Slovanských v íši východní. Car Alexandr nebyl jen vítzem nad Napoleonem a osvoboditelem Evropy, ale chtl býti i nástupcem v programu Napoleonov: založiti monarchii universální. A tu zaít budovati tam, kde nejvíce jevily se k Rusku sympathie, zdálo se býti samozejmým. Není bezvýznamné, že sympathie pro neruské Slovany jeví se v Rusku pedevším se strany vlády. Nastoupení cara Alexandra I. dje se ve znamení, využiti sympathií porobených slovanských národ pro rozsah Ruska. Již r literát V. N. Karazin u dvora carského obracel zetel k utiskovaným Slovanm, a když Srbové žádali ruskou vládu o pomoc, radil, aby se Srbm krví i náboženstvím Rusm podobným poskytla. Karazin pál si, aby Rusko s Rakouskem stálo v nepátelství a aby zízeno bylo císaství objímající koniny od moe adriati-

47 SLOVANSKÝ SJEZD V PRAZE R ckého do Albánie a Makedonie a na druhé stran jižní (srbsko-hrvatské) zem rakouské. V ele císaství ml státi jeden z bratí Alexandra I. Karazin nebyl s radou svou osamotnlý. R vlád ruské myšlénky podobné Karazinovým dával v úvahu Bronvský, a iagov s uložením vlády chystal se mezi Srby provésti myšlénky Bronvského. *) Idea vzájemnosti slovanské 2 ) nalezla pdy na Rusku i v tajných spolcích politických. Jeden z nich, Spolek spojených Slovanv", založený r dlosteleckým poruíkem Borisovem, vypracoval úplný program sjednocení Slovanstva. Jeho lenové toužili, aby všichni Slované se spojili ve federaci se zachováním vzájemné neodvislosti u Sted zemí spolkových mlo initi msto, slovanská stolice, kde by se setkávali a bydlili poslanci všech Slovanv. Msto to mlo býti i sídlem ústední vlády. Behy íše oživeny mly býti pístavy. Spolek ml i svoji pee, byla osmihranná a na rozích byla vyryta jména zemí slovanských, jež by patily k budoucí slovanské federaci. Rusko, Polsko, echy, Morava, Dalmácie, Charváty, Uhry se Sedmihrady, Srby s Valachií a s Moldavou mly tvoiti celek obydlený asi 30 milliony Slovan. Spolk tajných s podobným programem bylo na Rusi ješt n- kolik, ale když po smrti cara Alexandra v prosinci r zosnovaly povstání, setkaly se s pronásle- ) llfcmhirb A.: LTaHcaaBH3in> b-b npouuioarb 11 nactímmeai-l BE. 187*. V. 743 a d. a ) Perwolf J. : Slovanská myšlénka na Rusi. Osvta a d. Dr. Zd. V. Tobolka: Slovanský sjeid v Praze. 3

48 34 DR. ZDENK V. TOBOLKA dováním od cara Mikuláše. Car Mikuláš nemohl trpti za své vlády spolk revoluních. smoval k nehybnosti svta", on Mikuláš I. chtl zastaviti vlny duševního hnutí všeevropského u hranic ruských, toužil státi se v Evrop vítzem nad revolucí, ale nevzdal se myšlénky svého pedchdce zbudovati universální monarchii. Netrpl tajných spolk v íši obírajících se myšlénkou slovanskou a pejících si nového systému vládního, ale neodpuzoval od trnu ty, kdo ukazovali na oekávání nesamostatných Slovan, nepemlouvali k zniení absolutismu a vykouzlovali nadje pro Rusko mezi Slovany. Mikuláš nestavl se v cestu pstování slavistiky na Rusi, ba podporoval snahy podobné udílením penžitých podpor a hodností sla vistm mimoruským, zakládáním stolic slovanské filologie na Rusi, vysíláním Rus do zemí slovanských a p., a nezapomínal úplné na rady politické, které mu byly dány, teba že v dob, kdy mu byly dány, nemohl je a již z píin jakýchkoliv provésti. Míchají Pogodin hned po návratu z dvou svých cest mezi Slovany (z r a 1842) v otázce slovanské u ministra osvty Uvarova dával své rady, *) které sice nebyly splnny, ale které osvtlují, že na Rusi nevyhasla myšlénka, hledti si Slovan s nadjemi na Rusko pohlížejících a sympathií jejich užiti pi myšlénce universální monarchie. ') Otplibkh 113^ dhccmi, o nojioskemn caabairb b-b Ebpohb, M. II. IIoro#HHa icb MnHiicTpy Hapo#naro HpocBBnjeHÍJi, no B03BpamenÍH H3-B nyteniectbía btb 1839 h 1842 rr. PyccKaa Becfefla. MocKua I. 53 P8.